Neklidný konec poděbradské éry: kruciáta, náboženské spory a Jednota bratrská Papežství, koncily a české země v pozdním středověku Evropou křížem krážem § Po roztržce s Piem II. hledá Jiří v Evropě spojence – ještě r. 1462 uzavírá přátelské smlouvy s Fridrichem III. a hlohovskou dohodu s Kazimírem IV. § § Květen 1464 – Jiřího diplomatická iniciativa ohledně sjednocení křesťanských vládců: nová celoevropská instituce by usilovala o řešení sporů arbitrážemi a odvrácení turecké hrozby § § Dohoda s Francií ohledně budoucí spolupráce a Jiřího pravověrnosti § § 1465–1467: královské poselstvo hájí Jiřího zájmy v celé řadě evropských zemí (v čele Lev z Rožmitálu, autory deníků Václav Šašek z Bířkova a Gabriel Tetzel) Pražská disputace r. 1465 § Neklidná situace v zemi po papežském zrušení kompaktát r. 1462 vedla k potřebě svolat sněm obou náboženských skupin § § Disputacím předsedá samotný král za účasti řady laiků obou stran; mluvčími katolíků Hilarius Litoměřický a Václav Křižanovský, názory utrakvistů tlumočí Rokycana § § Nosnými tématy kompaktáta, svátosti, poměr k papežství; Jiří hovoří o moci královské (stavovská volba) a důstojenství královském (církevní korunovace) § § Hilariovy vývody následně shrnuty (patrně kališníky) do šesti propozic, na něž strana podobojí písemně reaguje (6. teze: „„Post prohibiconem pape omnes, qui communicant laici sub specie utraque, peccant mortaliter.“) Pavel II. a druhá husitská válka § R. 1464 předvolán Jiří před papežský soud (půhon), což zopakuje v srpnu 1465 nový pontifik Pavel II. (1464–1471) § § 23. prosinec 1466 – papež prohlašuje Jiřího za kacíře zbaveného trůnu, už rok předtím se katolická opozice v zemi zformovala do Jednoty zelenohorské pod vedení Zdeňka ze Šternberka (posvěcena papežem) § § Výzvy ke kruciátě se nakonec chopil Matyáš Korvín, jenž se nechává 3. května 1469 zvolit v Olomouci českým králem: „… královský titul přijal tento pán, na prosby naše (…) nepochybně odhodlán vládnout a šťastně zvítězit v boji proti kacířům, které usiluje vyhladit a od základu vykořenit.“ (papežský legát) § § Korvín tímto jednoznačně porušil svůj slib daný po fiasku u Vilémova (únor 1469) § Neblahé dědictví dvojkrálovství po Jiříkově smrti § R. 1471 umírají Rokycana (22. února), král Jiří (22. března) i papež Pavel II. (26. července) § § Na květen 1471 svolán sněm do Kutné Hory – Pavlovi legáti zde rozhodně odmítli volbu Vladislava Jagellonského § § Nový papež Sixtus IV. (1471–1484) se jednoznačně kloní na stranu Korvína jakožto českého krále § § Nicméně ze strany kardinála Marca Barba (1472–1474) přichází iniciativa ke smírnému řešené celého sporu, což lze pozorovat i ve stavovských kruzích Jednota bratrská v roli bludařů a kacířů (do r. 1467) § V průběhu padesátých let se pod Rokycanovou kazatelnou v Praze formuje skupina horlivých zastánců novozákonních principů v čele s bratrem Řehořem § § Rokycana zajišťuje poklidný přesun rodící se Jednoty na litické panství do Kunvaldu (1457/1458) § § Příslušníci nového hnutí se však objevují po celé zemi, r. 1461 vyslýcháni a uvězněni novoměstští stoupenci Jednoty (toto první pronásledování iniciuje Jiří zavázaný tajnou korunovační přísahou) § § Zásady: velmi prostý a mírumilovný život, odmítání vzdělání, řemesla nutná k obživě a ošacení, prosté ceremonie… Jednota bratrská v roli schizmatiků § Základní věroučné zásady formulovány r. 1464 při „svolání na horách Rychnovských“ § § Po neúspěšném hledání pravé církve přikročeno k radikálnímu kroku: někdy v r. 1467 ustanoveno devět kandidátů na kněze a losem určeni tři z nich (Matěj z Kunvaldu, Eliáš z Chřenovic a krejčí Tůma Přeloučský jakožto biskup) § § Takto radikální krok nemohl již přehlížet ani Rokycana, jenž se nyní na pronásledování Jednoty aktivně podílí; naopak Lupáč k volbě vlastních kněží Jednotu patrně nabádal a jejich krok zřejmě posvětil slovy „Vy jste se o veliké věci pokusili a lidu těchto časuov nepříjemné…“ § § Radikální počin Jednota zmírnila, když byl Tůma posléze vysvěcen na biskupa knězem Matějem ze Žamberka Domek na sboru •„Vybrali tedy dva, Josefa (…) a Matěje; pak se modlili: ‚Ty, pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil, a odešel tam, kam patří.‘ Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.“