VĚRNOST ZA VĚRNOST? – ČESKOSLOVENSKO-JUGOSLÁVSKÉ VZTAHY V KONTEXTU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ VE STŘEDNÍ A JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ MEZI DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI Mgr. Jana Škerlová, Ph. D. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., pobočka Brno 2000px-Austria-Hungary_map_cs.svg.png ¢Rakousko-Uhersko: Rakouské císařství (Předlitavsko): 1. Čechy, 2. Bukovina, 3. Korutany, 4. Kraňsko, 5. Dalmácie, 6. Halič, 7. Přímoří, 8. Dolní Rakousy, 9. Morava, 10. Salcbursko, 11. Slezsko, 12. Štýrsko, 13. Tyrolsko, 14. Horní Rakousy, 15. Vorarlbersko; Uherské království (Zalitavsko): 16. Uhersko 17. Chorvatsko-Slavonsko; Rakousko-uherské kondominium: 18. Bosna a Hercegovina TGM A JIHOSLOVANÉ ¢Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) významně ovlivnil mladou jihoslovanskou generaci ¢Zájem o jihoslovanské otázky už od dob studií ve Vídni (přednášky Frana Miklošiče) ¢Od 80. let 19. století korespondence s chorvatským slavistou žijícím ve Vídni Vatroslavem Jagićem ¢1892 – první cesta T. G. Masaryka do Bosny – ve dvou projevech v delegacích říšské rady upozornil na zaostalost této země a žalostný stav tamního obyvatelstva, kritika správy pod vedením ministra financí Benjamina Kállaye ¢ ¢Masaryk propagoval myšlenku jednotného jihoslovanského národa, národ = jednota kultury a sociálních zájmů ¢Věřil v jazykovou a potažmo i národní jednotu Srbů a Chorvatů ¢umírněný slavismus (byl skeptický vůči Rusku) ¢nedogmatické náboženství ¢socializace kultury, politiky i vzdělávání (spolupráci všech společenských vrstev), ¢idea „drobné práce“ ¢odmítal „lpění na historii“ ¢ ¢ ¢ ¢ Jagić 2.JPG ¢Vatroslav Jagić ¢v Záhřebu literární časopis Nova nada – Vladimir Jelovšek – „masarykovci“ ¢„Naprednjaci“ – kulturní povznesení lidových vrstev ¢v Dalmácii Lidová pokroková strana – Josip Smodlaka ¢ ¢1904 – v Bánském Chorvatsku Chorvatská pokroková strana (Vladimir Jelovšek, Petar Skok, Ivan Lorković, Većeslav Wilder) – týdeník Pokret ¢1905 – Chorvatsko-srbská koalice (Frano Supilo, Svetozar Pribićević) ¢ ¢1901 – Kaj hoćemo? – manifest slovinské omladiny ¢1902 – časopis Naši zapiski – sociálnědemokratický, spolupráce s masarykovci ¢1904 – národně-radikální hnutí– „drobná práce“ – osvěta, boj proti alkoholismu, menšinové otázky, boj za vznik slovinské univerzity ¢proti Masarykovým idejím slovinští klerikálové ¢Slovinští liberálové(Ivan Hribar, Ivan Tavčar) pro spolupráci s Čechy ¢ 1559.jpg 1558.jpg ¢po roce 1895 – první vlna jihoslovanských studentů v Praze (Stjepan Radić) ¢počátek 20.století – druhá vlna Jihoslovanů v Praze (Vladimir Jelovšek, Milan Prelog, Većeslav Vilder, Zofka Kvedrova, Albert Kramer aj.) ¢Po studentské stávce v Záhřebu v roce 1908 nová vlna chorvatských studentů do Prahy ¢1908 – Masarykova kritika způsobu anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem ¢1910 – příchod dvou skupin studentů – „realisti“ (Frano Cvjetiša ad.) a radikálové – požadavek nezávislého jihoslovanského státu – Masaryk proti ¢Masaryk požadoval rozvoj malých slovanských národů v rámci R-U, které by ale respektovalo jejich jazyková a národnostní práva a postupně by se přetvořilo na federaci ¢ H:\Archiv_UTGM_roztříděno_dle_ jazyků\Dopisy_česky\1821.jpg H:\Archiv_UTGM_roztříděno_dle_ jazyků\Dopisy_česky\0100.jpg ¢Dopis Stjepana Radiće T. G. Masarykovi z roku 1900. ¢Dopis Dragutina Lončara T. G. Masarykovi z roku 1904. ¢1909–1910 – tzv. velezrádné procesy ¢53 jihoslovanských politických aktivistů (členů srbsko-chorvatské koalice v Chorvatském saboru) v čele s Valerijanem a Adamem Pribićevićovými bilo obviněno z velezrady a spolupráce se Srbským královstvím, iredentismu a přijetí peněz za své aktivity od vlády Kraljevine Srbije ¢Březen 1909 – Záhřebský proces – hrozily jim tresty smrti ¢Kampaň proti obviněným na stránkách vídeňských novin Neue Freie Presse (Heinrich Friedjung) – na pokyn ministra zahraničí Aehrenthala ¢Třetina obžalovaných byli bývalí studenti TGM – jejich kolega Milan Marjanović přišel do Prahy prosit Masaryka o pomoc ¢Masaryk se v procesech angažoval hlavně z etických důvodů (spory mezi R-U a Srbskem mohly vyústit ve války s tisícovkami mrtvých) ¢Cestoval do Záhřebu i do Bělehradu, aby si opatřil objektivní informace ¢v Bělehradě kontakt se srbskými politiky – Milovan Milovanović i Nikola Pašić z Národní radikální strany, Božidar Marković ze Samostatné radikální strany, Miroslav Spalajković, pomohli mu klíčovými svědectvími ¢Kontakty se zahraničními novináři – Robert W. Seton-Watson, Wickham Steed ¢Případ pro rakouskou i uherskou vládu mezinárodní ostudou ¢TGM prokázal smyšlená a nesmyslná obvinění, část obžalovaných osvobozena, část odsouzena k dlouholetým trestům vězení, ale po čase byly rozsudky zrušeny ¢ ¢ ¢Obžalovaní v Záhřebském procesu před soudním tribunálem, 17. dubna 1909. ¢Obžalovaní Srbové ve vězení. Pohlednice zaslaná Masarykovi 1. prosince 1909. ¢Masaryk dokázal, že obžaloba je vykonstruovaná a listinné důkazy padělané ¢Rakousko-uherskému vyslanectví v Bělehradě (hrabě Forgásh) padělky listin údajně kompromitujících chorvatsko-srbskou koalici podvrhl nedostudovaný novinář a typograf Vladimir Vasić, neví se proč a na čí objednávku ¢Také svědci nedůvěryhodní, což Masaryk prokázal – např. Đorđe Nastić – známý z tzv. „bombaške afere“ na Cetinji (1908.) – policejní provokatér ¢Masaryk obvinil černohorského vladaře Nikolu , že předal tzv. revoluční status chorvatsko-srbské koalice rakousko-uherským úřadům – polemika v tisku (Národní listy + Glas Crnogoraca X Čas – bránil Masaryka), ale nepřinesl důkazy, opíral se pouze o svědectví pochybných existencí (teroristi) ¢Tato obvinění však posilovala napětí mezi Srbskem a Černou Horou, což vyhovovalo Rakousku-Uhersku ¢Září 1909 – TGM navštívil Černou Horu, chtěl mluvit s knížetem Nikolou, ale ten jej odmítl přijmout ¢ ¢Masaryk svými důkazy znemožnil i ministra zahraničních věcí barona Lexu-Aehrenthala, který se padělky nechal zmást, ale odmítal to přiznat ¢ ¢ ¢ ¢ 225px-Alois_Lexa_von_Ährenthal.jpg ¢Alois Lexa hrabě Aerenthal, ministr zahraničních věcí Rakouska- Uherska v letech 1906–1912 ¢1910 – Masarykova vystoupení v delegacích – obvinil Aehrenthala, že na Balkáně provozoval dobrodružnou zahraniční politiku a že kvůli ospravedlnění anexe Bosny a Hercegoviny využil křivé důkazy ¢ ¢1910 – tzv. Friedjungův proces ve Vídni – bývalí obvinění zažalovali rakouského historika Heinricha Friedjunga pro pomluvu ¢1910. – tzv. Vasićův proces (padělatel dokumentů) v Bělehradě ¢Masaryk se snažil dokázat, že padělané dokumenty byly vyrobeny na rakousko-uherském vyslanectví v Bělehradě pod vedením vyslance Forgáche (ve skutečnosti ty dokumenty vyrobil Vladimir Vasić, ale kdo vymyslel jejich obsah se neví – možná agenti okolo bána Raucha, možná dokonce ruští agenti) ¢ ¢1910 – chorvatsko-srbská koalice uzavřela dohodu s novým chorvatským bánem Khuenem Hedervárym ¢ ¢Všichni obvinění byli nakonec omilostněni ¢Procesy byly součástí politické kampaně kolem anekční krize ¢ ¢ ¢ ¢ ¢během balkánských válek snahy o zprostředkování jednání mezi R-U a Srbskem – 1912 – setkání s Nikolou Pašićem v Bělehradě ¢Poté Masaryk ve Vídni ministru zahraničních věcí hraběti Berchtoldovi tlumočil Pašićovu zprávu, že Srbsko chce R-U dát obchodní koncese zatímco R-U má dát Srbsku jeden jadranský přístav, který by Srbsko mohlo užívat pro svůj dovoz a vývoz zboží, ne pro účely válečného námořnictva, Berchtold to odmítl ¢V ČZ humanitární sbírky ¢Čeští lékaři na válečných frontách ¢Přednášky a manifestace na podporu Jihoslovanů – často měly protirakouský charakter ¢Novinové zpravodajství – např. Emanuel Škatula pro Právo lidu ¢Masaryk se zabýval myšlenkou na usmíření Bulharů a Srbů znepřátelených kvůli Makedonii ČEŠI, SLOVÁCI A JIHOSLOVANÉ ZA PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY Europe1914.gif františek_ferdinand.jpg ¢28. června 1914 – zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželky Žofie Chotkové v Sarajevu ¢28. července 1914 – Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku ¢ ¢1914 – odchod TGM do emigrace – už na přelomu let 1914/1915 navázal kontakty s Jihoslovany z habsburské monarchie v Římě a v Ženevě – např. Ante Trumbić, Frano Supilo, Ivan Meštrović, Hinko Hinković, Bogomil Vošnjak, Nikola Stojanović ¢Jejich společným cílem spolupráce se zeměmi Dohody, úsilí o rozbití R-U a tím pádem i oslabení Německa a vznik národních států ¢Kontakty se srbskými intelektuály (např. prof. Božidar Marković – Srbská informační kancelář v Londýně, historik Stanoje Stanojević ad.) ¢Spolupráce se srbskými vyslanci v západní Evropě, Rusku a USA (v Římě Ljubo Mihajlović, v Paříži Milenko Vesnić, v Londýně Jovan Jovanović Pižon, v Petrohradě Miroslav Spalajković, v USA znovu Mihaljović, později Jevrem Simić) ¢1915–1917 – TGM používal srbský pas, měl jej zřejmě i Beneš, ale nedochoval se ¢ Obr 4a_Masarykův srbský pas.tif pas002.tif Sn+şmek 002.jpg Sn+şmek 004.jpg ¢Za války různé úvahy o budoucí podobě českého a jihoslovanského státu ¢Myšlenka koridoru, který by oba státy propojoval (vznikla v okruhu Karla Kramáře) – Masaryk s ní operoval v memorandu Independent Bohemia ¢Úvahy nad personální unií pod vládou srbské dynastie Karađorđevićů ¢Masaryk však vnímal také těžkosti vzájemné spolupráce, jak se Srby, tak s Jihoslovany z monarchie (velkosrbské a velkochorvatské koncepce atd.) a zároveň i mezinárodní souvislosti (zejména úlohu Itálie v Dohodě) ¢Často byl proto mezi Jihoslovany (podobně jako Beneš) vnímán jako italofil ¢Edvard Beneš spolupracoval s Jihoslovany od února 1916 – jednal zejména s Ante Trumbićem – předseda Jihoslovanského výboru ¢tiskový orgán Čechoslováků v Paříži La Nation Tchéque brzy i tiskovým orgánem Jihoslovanů – nelibost Itálie ¢s Jihoslovany zejména v Itálii jednal často i Milan Rastislav Štefánik, který na podzim 1916 působil ve francouzském letectvu podporujícím Srby na Soluňské frontě ¢ ¢ Czech_corridor_proposal.svg.png ¢duben 1915 – Dohoda uzavřela s Itálií tzv. Londýnský pakt – v tajné smlouvě za vstup do války na její straně slíbili Italům jižní Tyrolsko, přístav Terst, hrabství Gorici a Gradišku, část Istrie a kvarnerské ostrovy (Cres a Lošinj), dále velkou část Dalmácie včetně ostrovů a přístavů Split a Dubrovník ¢Chorvatům měla připadnout Rijeka, tzv. Chorvatské Přímoří (území od Rijeky cca po Split), ostrovy Krk, Goli otok a Rab ¢Jihoslované z monarchie už v roce 1914 poslali svého zástupce, aby vyjednával s Dohodou a Srbskem a zabránil odtržení jakýchkoliv částí obydlených Chorvaty a Slovinci a jejich připojení k Itálii ¢duben 1917 – tzv. Korfská deklarace uzavřená mezi zástupci Jihoslovanského výboru a srbským předsedou vlády Nikolou Pašićem ¢až do začátku roku 1918 velmoci neuvažovaly o rozbití R-U ¢ ¢ ¢Srbsko mělo mezinárodně uznanou vládu a armádu prokazatelně bojující proti Centrálním mocnostem – spolupráce s ním byla výhodná pro Čechy i Jihoslovany z monarchie ¢už od podzimu 1914 se čeští zajatci začali přidávat k srbskému vojsku (celkem asi 3 000) – procento českých zajatců velmi vysoké (> 50 %) ¢od zimy 1915 však srbská vláda v exilu na ostrově Korfu, tam také reorganizace armády ¢leden 1916 – vznik srbské dobrovolnické divize v Oděse, vstupovali do ní i Češi (asi 1 500 vojáků a 200 důstojníků, členy např. i Radola Gajda a Emanuel Moravec) – boje v Dobrudži , později na Soluňské frontě ¢Začátkem roku 1917 – zformování československých legií v Rusku – odchod Čechů ze srbské divize – v ní vypukly nacionální spory ¢na jaře 1918 po dohodě se srbskou vládou odchod asi 400 českých vojáků ze Soluňské fronty do Francie + Češi a Slováci zajatí srbskou armádou a již dříve dopravení do Francie – vznik legií ¢Září 1917 – první čs.-jihoslovanská jednotka v italské armádě - přeběhlí spiklenci ¢později vznik čs. legií v Itálii – František Hlaváček ¢ ¢ Jugoslavenski_odbor.JPG ¢Členové Jihoslovanského výboru (založen 30. dubna 1915 v Paříži) – předseda Ante Trumbić pátý zleva ve spodní řadě ¢ ¢„Jihoslované pokazili si u spojenců pověst tak, že nemohou míti horšího jména. Poukazuje se k tomu, že jsou to lidé fanatičtí, neschopní a věrolomní a jsou porovnáváni s námi, kteréžto porovnání ovšem nedopadá v jejich prospěch. […] Jihoslované trpěli tímto srovnáváním s námi, až to někdy budilo řevnivost. Ale nemohli nic dělat. Úspěchy mluvily pro nás. Já dělal dost pro ně, oni se často s námi svezli. […].“ ¢Archiv Ústavu T. G. Masaryka Praha, fond TGM, část R, oddíl Odboj, karton 427, Koncept zprávy pro národní shromáždění, s. 17–19. ¢ ¢„Představuji si, že po válce Černá Hora přestane být samostatným státem. Různé historické individuality – Srbsko, Chorvatsko, Istrie a Dalmácie, Bosna a Hercegovina a Černá Hora, mohly by s počátku zůstat administračními jednotkami a vyvíjet se postupně v jednotnější stát. Černá Hora by brzy mohla být přičleněna k Srbsku, také Bosna a Hercegovina, Istrie (slovanská) a Dalmácie k Chorvatsku.“ ¢MASARYK, Tomáš G.: Nová Evropa, s. 164. ¢ ¢„Ad Supilo. Mluvil jsem s ním opět a stejně s jeho odpůrci v Comité. Řekl jsem mu, co jsem mu řekl již vloni po návratu z Petrohradu, že za všech okolností má pracovat ke spojení Srbska a Charvatska, i kdyby kus Dalmácie byl ztracen. Spojení Srbové a Charvati budou proti Italům silnější. Taktika Supilova posiluje Rakousko a Maďary. A je chybná taktika říkat, že Rakousko je nakonec lepší, snesitelnější než Itálie: není to pravda vůbec, ale není třeba optovat mezi oběma – oba jsou špatní, a tudíž nepřijímáme ani Rakousko ani Itálii.“ ¢HÁJKOVÁ, Dagmar – ŠEDIVÝ, Ivan (eds.), Korespondence T. G. Masaryk – Edvard Beneš 1914–1918, Praha 2004, ¢dokument č. 111, s. 156, Masarykův dopis Benešovi, září 1916. ¢ ¢Jednal jsem od té doby v týchž intencích s nimi a mám dojem, že začínají obě ty otázky, naše a jejich, tak souviset, že je za každou cenu nutno 1. Jít pokud možno společně, 2. Vzít si z obou stran heslo: rozbít Rakousko (neboť i oni od toho závisejí), 3. ustoupit Itálii v Adriatiku pod podmínkou, že přistoupí na sjednocení Jihoslovanů, naši samost[atnost] a eventuálně koridor.“ ¢Tamtéž, dokument č. 40, s. 72, Benešův dopis Masarykovi, 27. 3. 1916 ¢ ¢„Jihoslované malí. Chyba, že zpočátku nepracovali s Itálií a chudáci nemají člověka. Trumbić teď (!) nařídil ostré vystoupení proti Itálii – Hinković je člověk velmi malý politicky, dal prohlášení proti Korfské deklaraci – teď, když události se tak řítí. Srbové také nevidí daleko. Alexandr je nula. Pašić na události nestačí. Myslím Vesnić se zanedbal, nemá rozhledu. Ale Srbové jsou politicky silný element. Také s Itálií se dohodnou. Terst, Pola a některé kusy ať si nechají. Terst byl vždy živen mořem, ne hinterlandem. Londýnský pakt Rusko svolilo; Taliáni se mohou dovolávat. Slovinci ovšem nepochopí, že v celkové sumě rozbití Rakouska a porážka Německa pro nás Slovany, jako celek, znamená více, než poslovinštění Gorice atd. Města jsou vlašská.“ ¢Tamtéž, dokument č. 257, s. 304., Masarykův dopis Benešovi, listopad 1918 ¢ ¢ ¢ ¢ ¢duben 1918 – Kongres potlačovaných národů R-U zorganizovaný italskou vládou v Římě – účast Jihoslovanů (Ivan Meštrović, Ante Trumbić, Jovan Banjanin ad.), Čechů (E. Beneš, František Hlaváček, Jan Šeba ad.) , Slováků (Štefánik, Štefan Osuský), Poláků, Rumunů, Italů, přítomni také Srbové z Království (Kosta Stojanović), také francouzská, americká a britská delegace •požadavek práva na vyhlášení plné politické a hospodářské samostatnosti •R-U překážkou pro uskutečnění přání a tužeb těchto národů •společný boj proti utlačovatelům ¢ Jan_Šeba_(1886-1953).png Ivan_Meštrovic.jpg ¢Československý politik a diplomat Jan Šeba ¢Chorvatský sochař a politik Ivan Meštrović ¢Odboj se postupně začal formovat i v monarchii ¢Veřejnost nebyla příliš nadšená z útočné války se Srbskem ¢Politická reprezentace nepřipravená ¢skutečný vnitřní odboj až po nástupu císaře Karla I. ¢v R-U kontakty nejprve mezi Slovinci (Albert Kramer, Gregor Žerjav) a Maffií (vznikla v únoru 1915), později se přidali i Chorvati a Srbové (Robert Giunio, Srdjan Budisalvjević) ¢Po odchodu E. Beneše do emigrace v čele Maffie Přemysl Šámal – absolvoval i jednání v Záhřebu ¢Podzim 1917 - do Prahy přijel slovinský předák Anton Korošec, aby jednal se zátupci Maffie ¢duben 1918 – slavnost „národní přísahy“ ve Smetanově síni obecního domu v Praze (reakce na slovní útok rakouského ministra zahraniční hraběte Czernina na TGM) – vyjádření vzájemné podpory mezi Čechy a Jihoslovany – Karel Kramář – heslo „věrnost za věrnost“ ¢Za Jihoslovany přítomni Stjepan Radić (opustil aktivistickou politiku), Ante Pavelić, Anton Korošec ¢Hrabě Czernin poté odstoupil 461px-Ante_Pavelić_(dentist).jpg Bundesarchiv_Bild_183-2010-0420-501,_Anton_Korosec.jpg ¢Dr. Ante Pavelić – chorvatský zubař a politik ¢Slovinský politik Anton Korošec ¢také spolupráce „lidových vrstev“ ¢zejména v rakouském námořnictvu (podíl Čechů 11 %) ¢leden 1918 – generální stávka – výrazný odraz v pulském arsenalu, kde působilo několik set českých dělníků, kteří se aktivně zapojili do stávky ¢Podobně i námořníci – na několika rakouských válečných lodích vypověděly posádky poslušnost – více než 80 zatčených ¢1. února 1918 – vzpora v Boce Kotorské – jedním z vůdců Čech František Rausch, mezi dalšími vůdci Jihoslované, Italové a Poláci, ale neshody – část námořníků chtěla přechod k Dohodě, část měla protiválečné názory ¢Protiakce rakouského námořnictva – vyhlášeno stanné právo a svolán náhlý vojenský soud, před něj předvedeno 40 námořníků, mezi nimi 9 Čechů – F. Rasch a další 3 Jihoslované odsouzeni k trestu smrti ¢Zatčeno dalších 800 námořníků, ale po nátlaku veřejnosti více než polovina propuštěna, v říjnu 1918 měl proběhnout soud se zbylými 379 námořníky, ale rozpad monarchie tomu zabránil ¢V říjnu 1918 pak Jihoslované spolu s Čechy přebírali rakousko-uherské válečné lodě ¢V Terstu Češi koncem října 1918 podpořili Jihoslovany proti italským nacionalistům ¢V Pule asi 10 000 Čechů na konci války – české ozbrojené jednotky (asi 6000 mužů) se snažily ve městě udržet pořádek, koncem listopadu vylodění Italů ¢v ČZ pomoc jednotky složené ze srbských zajatců při obsazování Mostu v listopadu 1918 Brodovi_u_Boki.jpg Suđenje_mornarima.jpg ¢Válečná loď sv. Jiří, na níž propukla vzpoura ¢Příchod vojáků k válečnému soudu v Boce Kotorské ¢17. května 1918 – Kongres potlačených národů R-U v Praze u příležitosti oslav 50. výročí položení základního kamene Národního divadla (za Jihoslovany přítomni Prvislav Grisogono, A. Kramer, Robert Giunio, za Čechy P. Šámal, K. Kramář, A. Rašín, A. Švehla a F. Soukup), přítomni rovněž Poláci – dohoda o ustavení společného revolučního komitétu ¢Srpen 1918 – porady v Lublani organizované Antonem Korošcem, za Čechy V. Klofáč, F. Soukup, Antonín Kalina, V. Tusar ad. ¢Společné vystoupení proti pokusům zachránit monarchii vnitřní přestavbou ¢Září 1918 - do Záhřebu jel jako delegát Českého svazu Jan Hajšman – výsledkem jednání založení Národní rady Slovinců, Chorvatů a Srbů 5. října 1918 ¢ ¢Leden 1918 – 14 bodů prezidenta Wilsona – pouze požadavek autonomie pro potlačené národy R-U ¢v létě 1918 společná akce Československé národní rady, Jihoslovanského výboru a srbské vlády zaměřená na Spojené státy, aby dosáhli mezinárodního uznání ¢29. května 1918 prohlášení státního tajemníka Roberta Lansinga vyjadřující sympatie jejich snahám ¢23. října 1918 – srbská vláda jako jedna z prvních oficiálně uznala prozatímní československou vládu ¢ 800px-Robert_Lansing_cph.3b47713.jpg ¢Robert Lansing – státní sekretář USA v letech 1915–1920 ¢28. října 1918 – vznik Československé republiky ¢29. října 1918 – vznik Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů (státní útvar Jihoslovanů z habsburské monarchie) – v čele Národní rada (Narodno vijeće) – v čele Anton Korošec, místopřesedové Ante Pavelić a Svetozar Pribićević ¢24. listopadu 1918 – Černohorský parlament odhlasoval připojení k Srbskému království ¢25. listopadu 1918 – Vojvodina připojena k Srbskému království ¢1. prosince 1918 – zástupci Státu SHS předali regentu Alexandrovi Karadjordjevićovi adresu, v níž vyjádřili přání spojit se se Srby z Království v jednom státě ¢1. prosince 1918 – vyhlášeno Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ¢9. ledna 1919 – oficiální ustavení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi 1024px-Proglašenje_raskida_veza_s_Austro-Ugarskom.jpg ¢Vyhlášení odtržení od Rakouská-Uherska na Náměstí sv. Marka v Záhřebu KongressfallofAH.jpg ¢Lublaň 29. října 1918 PetarI-Karadjordjevic.jpg Kralj_aleksandar1.jpg ¢Král Petr I. Karadjordjević (1844–1921) – 1. král Království SHS (1918–1921) ¢Alexandr I. Karadjordjević (1888–1934) – princ regent (1918–1921) a 2. král Království SHS (1921–1934)