VĚRNOST ZA VĚRNOST? – ČESKOSLOVENSKO-JUGOSLÁVSKÉ VZTAHY V KONTEXTU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ VE STŘEDNÍ A JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ MEZI DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI Mgr. Jana Škerlová, Ph. D. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., pobočka Brno ČEŠI, SLOVÁCI A JIHOSLOVANÉ ZA PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY Europe1914.gif františek_ferdinand.jpg ¢28. června 1914 – zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželky Žofie Chotkové v Sarajevu ¢28. července 1914 – Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku ¢ ¢1914 – odchod TGM do emigrace – už na přelomu let 1914/1915 navázal kontakty s Jihoslovany z habsburské monarchie v Římě a v Ženevě – např. Ante Trumbić, Frano Supilo, Ivan Meštrović, Hinko Hinković, Bogomil Vošnjak, Nikola Stojanović ¢Jejich společným cílem spolupráce se zeměmi Dohody, úsilí o rozbití R-U a tím pádem i oslabení Německa a vznik národních států ¢Kontakty se srbskými intelektuály (např. prof. Božidar Marković – Srbská informační kancelář v Londýně, historik Stanoje Stanojević ad.) ¢Spolupráce se srbskými vyslanci v západní Evropě, Rusku a USA (v Římě Ljubo Mihajlović, v Paříži Milenko Vesnić, v Londýně Jovan Jovanović Pižon, v Petrohradě Miroslav Spalajković, v USA znovu Mihaljović, později Jevrem Simić) ¢1915–1917 – TGM používal srbský pas, měl jej zřejmě i Beneš, ale nedochoval se ¢ Obr 4a_Masarykův srbský pas.tif pas002.tif Sn+şmek 004.jpg Sn+şmek 002.jpg ¢Za války různé úvahy o budoucí podobě českého a jihoslovanského státu ¢Myšlenka koridoru, který by oba státy propojoval (vznikla v okruhu Karla Kramáře) – Masaryk s ní operoval v memorandu Independent Bohemia ¢Úvahy nad personální unií pod vládou srbské dynastie Karađorđevićů ¢Masaryk však vnímal také těžkosti vzájemné spolupráce, jak se Srby, tak s Jihoslovany z monarchie (velkosrbské a velkochorvatské koncepce atd.) a zároveň i mezinárodní souvislosti (zejména úlohu Itálie v Dohodě) ¢Často byl proto mezi Jihoslovany (podobně jako Beneš) vnímán jako italofil ¢Edvard Beneš spolupracoval s Jihoslovany od února 1916 – jednal zejména s Ante Trumbićem – předseda Jihoslovanského výboru ¢tiskový orgán Čechoslováků v Paříži La Nation Tchéque brzy i tiskovým orgánem Jihoslovanů – nelibost Itálie ¢s Jihoslovany zejména v Itálii jednal často i Milan Rastislav Štefánik, který na podzim 1916 působil ve francouzském letectvu podporujícím Srby na Soluňské frontě ¢ ¢ Czech_corridor_proposal.svg.png ¢duben 1915 – Dohoda uzavřela s Itálií tzv. Londýnský pakt – v tajné smlouvě za vstup do války na její straně slíbili Italům jižní Tyrolsko, přístav Terst, hrabství Gorici a Gradišku, část Istrie a kvarnerské ostrovy (Cres a Lošinj), dále velkou část Dalmácie včetně ostrovů a přístavů Split a Dubrovník ¢Chorvatům měla připadnout Rijeka, tzv. Chorvatské Přímoří (území od Rijeky cca po Split), ostrovy Krk, Goli otok a Rab ¢Jihoslované z monarchie už v roce 1914 poslali svého zástupce, aby vyjednával s Dohodou a Srbskem a zabránil odtržení jakýchkoliv částí obydlených Chorvaty a Slovinci a jejich připojení k Itálii ¢duben 1917 – tzv. Korfská deklarace uzavřená mezi zástupci Jihoslovanského výboru a srbským předsedou vlády Nikolou Pašićem ¢až do začátku roku 1918 velmoci neuvažovaly o rozbití R-U ¢ ¢ ¢Srbsko mělo mezinárodně uznanou vládu a armádu prokazatelně bojující proti Centrálním mocnostem – spolupráce s ním byla výhodná pro Čechy i Jihoslovany z monarchie ¢už od podzimu 1914 se čeští zajatci začali přidávat k srbskému vojsku (celkem asi 3 000) – procento českých zajatců velmi vysoké (> 50 %) ¢od zimy 1915 však srbská vláda v exilu na ostrově Korfu, tam také reorganizace armády ¢leden 1916 – vznik srbské dobrovolnické divize v Oděse, vstupovali do ní i Češi (asi 1 500 vojáků a 200 důstojníků, členy např. i Radola Gajda a Emanuel Moravec) – boje v Dobrudži , později na Soluňské frontě ¢Začátkem roku 1917 – zformování československých legií v Rusku – odchod Čechů ze srbské divize – v ní vypukly nacionální spory ¢na jaře 1918 po dohodě se srbskou vládou odchod asi 400 českých vojáků ze Soluňské fronty do Francie + Češi a Slováci zajatí srbskou armádou a již dříve dopravení do Francie – vznik legií ¢Září 1917 – první čs.-jihoslovanská jednotka v italské armádě - přeběhlí spiklenci ¢později vznik čs. legií v Itálii – František Hlaváček ¢ ¢ Jugoslavenski_odbor.JPG ¢Členové Jihoslovanského výboru (založen 30. dubna 1915 v Paříži) – předseda Ante Trumbić pátý zleva ve spodní řadě ¢ ¢„Jihoslované pokazili si u spojenců pověst tak, že nemohou míti horšího jména. Poukazuje se k tomu, že jsou to lidé fanatičtí, neschopní a věrolomní a jsou porovnáváni s námi, kteréžto porovnání ovšem nedopadá v jejich prospěch. […] Jihoslované trpěli tímto srovnáváním s námi, až to někdy budilo řevnivost. Ale nemohli nic dělat. Úspěchy mluvily pro nás. Já dělal dost pro ně, oni se často s námi svezli. […].“ ¢Archiv Ústavu T. G. Masaryka Praha, fond TGM, část R, oddíl Odboj, karton 427, Koncept zprávy pro národní shromáždění, s. 17–19. ¢ ¢„Představuji si, že po válce Černá Hora přestane být samostatným státem. Různé historické individuality – Srbsko, Chorvatsko, Istrie a Dalmácie, Bosna a Hercegovina a Černá Hora, mohly by s počátku zůstat administračními jednotkami a vyvíjet se postupně v jednotnější stát. Černá Hora by brzy mohla být přičleněna k Srbsku, také Bosna a Hercegovina, Istrie (slovanská) a Dalmácie k Chorvatsku.“ ¢MASARYK, Tomáš G.: Nová Evropa, s. 164. ¢ ¢„Ad Supilo. Mluvil jsem s ním opět a stejně s jeho odpůrci v Comité. Řekl jsem mu, co jsem mu řekl již vloni po návratu z Petrohradu, že za všech okolností má pracovat ke spojení Srbska a Charvatska, i kdyby kus Dalmácie byl ztracen. Spojení Srbové a Charvati budou proti Italům silnější. Taktika Supilova posiluje Rakousko a Maďary. A je chybná taktika říkat, že Rakousko je nakonec lepší, snesitelnější než Itálie: není to pravda vůbec, ale není třeba optovat mezi oběma – oba jsou špatní, a tudíž nepřijímáme ani Rakousko ani Itálii.“ ¢HÁJKOVÁ, Dagmar – ŠEDIVÝ, Ivan (eds.), Korespondence T. G. Masaryk – Edvard Beneš 1914–1918, Praha 2004, ¢dokument č. 111, s. 156, Masarykův dopis Benešovi, září 1916. ¢ ¢Jednal jsem od té doby v týchž intencích s nimi a mám dojem, že začínají obě ty otázky, naše a jejich, tak souviset, že je za každou cenu nutno 1. Jít pokud možno společně, 2. Vzít si z obou stran heslo: rozbít Rakousko (neboť i oni od toho závisejí), 3. ustoupit Itálii v Adriatiku pod podmínkou, že přistoupí na sjednocení Jihoslovanů, naši samost[atnost] a eventuálně koridor.“ ¢Tamtéž, dokument č. 40, s. 72, Benešův dopis Masarykovi, 27. 3. 1916 ¢ ¢„Jihoslované malí. Chyba, že zpočátku nepracovali s Itálií a chudáci nemají člověka. Trumbić teď (!) nařídil ostré vystoupení proti Itálii – Hinković je člověk velmi malý politicky, dal prohlášení proti Korfské deklaraci – teď, když události se tak řítí. Srbové také nevidí daleko. Alexandr je nula. Pašić na události nestačí. Myslím Vesnić se zanedbal, nemá rozhledu. Ale Srbové jsou politicky silný element. Také s Itálií se dohodnou. Terst, Pola a některé kusy ať si nechají. Terst byl vždy živen mořem, ne hinterlandem. Londýnský pakt Rusko svolilo; Taliáni se mohou dovolávat. Slovinci ovšem nepochopí, že v celkové sumě rozbití Rakouska a porážka Německa pro nás Slovany, jako celek, znamená více, než poslovinštění Gorice atd. Města jsou vlašská.“ ¢Tamtéž, dokument č. 257, s. 304., Masarykův dopis Benešovi, listopad 1918 ¢ ¢ ¢ ¢ ¢duben 1918 – Kongres potlačovaných národů R-U zorganizovaný italskou vládou v Římě – účast Jihoslovanů (Ivan Meštrović, Ante Trumbić, Jovan Banjanin ad.), Čechů (E. Beneš, František Hlaváček, Jan Šeba ad.) , Slováků (Štefánik, Štefan Osuský), Poláků, Rumunů, Italů, přítomni také Srbové z Království (Kosta Stojanović), také francouzská, americká a britská delegace •požadavek práva na vyhlášení plné politické a hospodářské samostatnosti •R-U překážkou pro uskutečnění přání a tužeb těchto národů •společný boj proti utlačovatelům ¢ Ivan_Meštrovic.jpg ¢Československý politik a diplomat Jan Šeba ¢Chorvatský sochař a politik Ivan Meštrović Šeba.jpg ¢Odboj se postupně začal formovat i v monarchii ¢Veřejnost nebyla příliš nadšená z útočné války se Srbskem ¢Politická reprezentace nepřipravená ¢skutečný vnitřní odboj až po nástupu císaře Karla I. ¢v R-U kontakty nejprve mezi Slovinci (Albert Kramer, Gregor Žerjav) a Maffií (vznikla v únoru 1915), později se přidali i Chorvati a Srbové (Robert Giunio, Srdjan Budisalvjević) ¢Po odchodu E. Beneše do emigrace v čele Maffie Přemysl Šámal – absolvoval i jednání v Záhřebu ¢Podzim 1917 - do Prahy přijel slovinský předák Anton Korošec, aby jednal se zátupci Maffie ¢duben 1918 – slavnost „národní přísahy“ ve Smetanově síni obecního domu v Praze (reakce na slovní útok rakouského ministra zahraniční hraběte Czernina na TGM) – vyjádření vzájemné podpory mezi Čechy a Jihoslovany – Karel Kramář – heslo „věrnost za věrnost“ ¢Za Jihoslovany přítomni Stjepan Radić (opustil aktivistickou politiku), Ante Pavelić, Anton Korošec ¢Hrabě Czernin poté odstoupil 461px-Ante_Pavelić_(dentist).jpg Bundesarchiv_Bild_183-2010-0420-501,_Anton_Korosec.jpg ¢Dr. Ante Pavelić – chorvatský zubař a politik ¢Slovinský politik Anton Korošec ¢také spolupráce „lidových vrstev“ ¢zejména v rakouském námořnictvu (podíl Čechů 11 %) ¢leden 1918 – generální stávka – výrazný odraz v pulském arsenalu, kde působilo několik set českých dělníků, kteří se aktivně zapojili do stávky ¢Podobně i námořníci – na několika rakouských válečných lodích vypověděly posádky poslušnost – více než 80 zatčených ¢1. února 1918 – vzpora v Boce Kotorské – jedním z vůdců Čech František Rausch, mezi dalšími vůdci Jihoslované, Italové a Poláci, ale neshody – část námořníků chtěla přechod k Dohodě, část měla protiválečné názory ¢Protiakce rakouského námořnictva – vyhlášeno stanné právo a svolán náhlý vojenský soud, před něj předvedeno 40 námořníků, mezi nimi 9 Čechů – F. Rasch a další 3 Jihoslované odsouzeni k trestu smrti ¢Zatčeno dalších 800 námořníků, ale po nátlaku veřejnosti více než polovina propuštěna, v říjnu 1918 měl proběhnout soud se zbylými 379 námořníky, ale rozpad monarchie tomu zabránil ¢V říjnu 1918 pak Jihoslované spolu s Čechy přebírali rakousko-uherské válečné lodě ¢V Terstu Češi koncem října 1918 podpořili Jihoslovany proti italským nacionalistům ¢V Pule asi 10 000 Čechů na konci války – české ozbrojené jednotky (asi 6000 mužů) se snažily ve městě udržet pořádek, koncem listopadu vylodění Italů ¢v ČZ pomoc jednotky složené ze srbských zajatců při obsazování Mostu v listopadu 1918 Brodovi_u_Boki.jpg Suđenje_mornarima.jpg ¢Válečná loď sv. Jiří, na níž propukla vzpoura ¢Příchod vojáků k válečnému soudu v Boce Kotorské ¢17. května 1918 – Kongres potlačených národů R-U v Praze u příležitosti oslav 50. výročí položení základního kamene Národního divadla (za Jihoslovany přítomni Prvislav Grisogono, A. Kramer, Robert Giunio, za Čechy P. Šámal, K. Kramář, A. Rašín, A. Švehla a F. Soukup), přítomni rovněž Poláci – dohoda o ustavení společného revolučního komitétu ¢Srpen 1918 – porady v Lublani organizované Antonem Korošcem, za Čechy V. Klofáč, F. Soukup, Antonín Kalina, V. Tusar ad. ¢Společné vystoupení proti pokusům zachránit monarchii vnitřní přestavbou ¢Září 1918 - do Záhřebu jel jako delegát Českého svazu Jan Hajšman – výsledkem jednání založení Národní rady Slovinců, Chorvatů a Srbů 5. října 1918 ¢ ¢Leden 1918 – 14 bodů prezidenta Wilsona – pouze požadavek ¢autonomie pro potlačené národy R-U ¢v létě 1918 společná akce Československé národní rady, Jihoslovanského výboru a srbské vlády zaměřená na Spojené státy, aby dosáhli mezinárodního uznání ¢29. května 1918 prohlášení státního tajemníka Roberta Lansinga vyjadřující sympatie jejich snahám ¢23. října 1918 – srbská vláda jako jedna z prvních oficiálně uznala prozatímní československou vládu ¢ 800px-Robert_Lansing_cph.3b47713.jpg ¢Robert Lansing – státní sekretář USA v letech 1915–1920 P1140837.JPG ¢Dopis srbského chargé d’affaires Jevrema Simiće z 29. října 1918, v němž T. G. Masarykovi oznamuje, že srbská vláda oficiálně uznala vznik Československa ¢28. října 1918 – vznik Československé republiky ¢29. října 1918 – vznik Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů (státní útvar Jihoslovanů z habsburské monarchie) – v čele Národní rada (Narodno vijeće) – v čele Anton Korošec, místopřesedové Ante Pavelić a Svetozar Pribićević ¢24. listopadu 1918 – Černohorský parlament odhlasoval připojení k Srbskému království ¢25. listopadu 1918 – Vojvodina připojena k Srbskému království ¢1. prosince 1918 – zástupci Státu SHS předali regentu Alexandrovi Karadjordjevićovi adresu, v níž vyjádřili přání spojit se se Srby z Království v jednom státě ¢1. prosince 1918 – vyhlášeno Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ¢9. ledna 1919 – oficiální ustavení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi 1024px-Proglašenje_raskida_veza_s_Austro-Ugarskom.jpg ¢Vyhlášení odtržení od Rakouska-Uherska na Náměstí sv. Marka v Záhřebu KongressfallofAH.jpg ¢Lublaň 29. října 1918 Drzava_SHS.png Srbija_pred_ujedinjenje.PNG ¢Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů (oranžově oblasti, které si nárokoval.) ¢Srbské království před sjednocením (modře) a oblasti připojené v listopadu 1918 5-Kraljevstvo_Srba,_Hrvata_i_Slovenaca_.jpg ¢Království Srbů, Chorvatů a Slovinců PetarI-Karadjordjevic.jpg Kralj_aleksandar1.jpg ¢Král Petr I. Karadjordjević (1844–1921) – 1. král Království SHS (1918–1921) ¢Alexandr I. Karadjordjević (1888–1934) – princ regent (1918–1921) a 2. král Království SHS (1921–1934) ¢Československo jednou z prvních zemí, které mezinárodně uznaly Království SHS ¢V Bělehradě zřízeno mimořádné vyslanectví, v jeho čele Antonín Kalina (1870–1922) ¢Od června 1919 řádné vyslanectví v Bělehradě, v čele nadále Kalina ¢Generální konzulát v Lublani, konzulát v Záhřebu (od 1930 GK), v Sarajevu, Splitu a Skopji ¢V ČSR prvním vyslancem Království SHS Ivan Hribar ¢Konzuláty v Bratislavě, Brně, od roku 1930 v Ostravě, honorární konzulát také v Karlových Varech ¢Spolupráce na Pařížské mírové konferenci – E. Beneš přednesl požadavek koridoru, ale odpor velmocí (podpořeno jen Francií) - neschváleno ¢ Antonín Kalina.jpg Ivan_Hribar_(2).jpg ¢Antonín Kalina ¢Ivan Hribar SPOLUPRÁCE PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE ¢Jihoslované řešili zejména otázku hranic s Itálií a očekávali od Čechoslováků podporu, které se jim ale nedostalo ¢Jihoslované z Istrie se obraceli i na T. G. Masaryka jako význačného státníka, ale on nereagoval ¢Obava z restaurace Habsburků IMG_4405.JPG ¢Národnostní mapa Istrie poslaná T. G. Masarykovi VZNIK MALÉ DOHODY ¢Společný postup Čechoslováků a Jugoslávců proti Maďarské republice rad v roce 1919 ¢Okupace Maďarska rumunskou armádou – rumunské kruhy uvažovaly o personální unii s Maďarskem a slibovaly mu připojení Slovenska a Podkarpatské Rusi, zájem o spolupráci s Polskem (zejména proti Rusku) ¢S Jugoslávií mělo Rumunsko spor o Banát – obavy Jugoslávie z vojenského řešení ¢Rumuni museli Maďarsko opustit na nátlak velmocí ¢K moci v Maďarsku admirál Miklós Horthy – neskrývaná nespokojenost s návrhem mírové smlouvy ¢Rumuni nuceni přehodnotit svoje postoje – první porady s Čechoslováky a Jugoslávci už v prosinci 1919 v Paříži ¢Maďaři měli zejména územní požadavky, v nichž je podporovali Britové (premiér Lloyd George) a také Francouzi ¢Únor 1920 – maďarský tisk nově se formující uskupení posměšně pojmenoval Aprò Antante (Malá dohoda) ¢Jednání komplikovaly různé menší incidenty – např. pozvání Bulharů na sokolský slet do Prahy v létě 1920 a jednání ČSR s Itálií ¢1. června 1920 – společný protest proti průvodnímu dopisu k podmínkám mírové smlouvy s Maďarskem, který připouštěl možnost úpravy maďarských hranic ¢4. června 1920 – podpis Trianonské mírové smlouvy – Maďaři doufali v revizi podmínek s pomocí Francouzů – nabídka vojenské podpory Polska proti sovětskému Rusku v probíhající polsko-sovětské válce, ale za velmi vysokou cenu ¢ČSR a Jugoslávie vyhlásily neutralitu, Rumunsko odmítlo vyslat vojsko na pomoc Polsku, společně protest proti maďarské nabídce ¢Francie zpočátku proti vzniku Malé dohody ¢Září 1920 – změna vlády ve Francii – změna postoje ke střední Evropě, odmítnutí maďarské nabídky, změna postoje k MD ¢14. srpna 1920 – podpis československo-jugoslávské spojenecké smlouvy v Bělehradě (Edvard Beneš a Momčilo Ninčić) ¢19. srpna 1920 – dohoda o československo-rumunské spojenecké spolupráci v Bukurešti – zatím ne smlouva ¢12. listopadu 1920 – Rapallská smlouva mezi Itálií a Jugoslávií ¢Spory mezi Maďarskem a Rakouskem o Burgenland – rozdílný pohled Prahy a Bělehradu ¢Březen 1921 – první pokus excísaře Karla Habsburského o restauraci v Maďarsku ¢Společná demarše malodohodových států v Budapešti i ke konferenci velmocí ¢ ¢Jugoslávie však stále váhala s podpisem vojenské konvence s Československem ¢ČSR se začala orientovat na budování spojenectví s Rumunskem ¢23. dubna 1921 – československo-rumunská spojenecká smlouva uzavřená v Bukurešti ¢7. června 1921 – rumunsko-jugoslávská spojenecká smlouva podepsaná v Bělehradě ¢2. července 1921 – československo-rumunská vojenská konvence ¢31. července 1921 – československo-jugoslávská vojenská konvence ¢„Malá dohoda posílila díky zkouškám, jimž byla vystavena, ale objevily se i známky žárlivosti na vůdčí postavení, které převzal dr. Beneš ve vztazích Malé dohody ke zbytku světa, a to díky své vyšší kultuře a schopnostem. Srbské vojsko nemá valné myšlení o československých ozbrojených silách a říká se, že pokud Beneš představuje mozek Malé dohody, pak srbský Generální štáb představuje její fyzickou sílu.“ ¢ ¢Avramovski, Živko (ed.): Britanci o Kraljevini Jugoslaviji. Godišnji Izveštaji Britanskog poslanstva u Beogradu 1921–1930. Zagreb 1986, s. 31.