VĚRNOST ZA VĚRNOST? – ČESKOSLOVENSKO-JUGOSLÁVSKÉ VZTAHY V KONTEXTU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ VE STŘEDNÍ A JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ MEZI DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI Mgr. Jana Škerlová, Ph. D. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., pobočka Brno VYHLÁŠENÍ KRÁLOVSKÉ DIKTATURY ¢Po celá 20. léta v Království SHS velmi nestabilní politická situace – časté střídání vlád (v letech 1918–1928 celkem 24 kabinetů, v ČSR za stejné období 9 vlád, z toho 2 úřednické), převládali v nich Srbové ¢Centralismus, unitarismus, nespokojenost Chorvatů – v některých obdobích bojkotovali zasedání skupštiny, požadovali přetvoření země na federaci ¢korupce, klientelismus, nepotismus až do nejvyšších pater politiky ¢Vyvrcholením politické krize vražda dvou chorvatských poslanců přímo na půdě skupštiny v červnu 1928, třetí oběť – vůdce Chorvatské selské strany Stjepan Radić zemřel v srpnu 1928 na následky zranění ¢Změna vlády – v čele Anton Korošec ¢6. ledna 1929 – jugoslávský král Alexandr I. Karadjordjević vyhlásil královskou diktaturu ¢Rozpustil skupštinu (parlament), pozastavil platnost tzv. vidovdanské ústavy z roku 1921, zrušil politické strany ¢Zostřena cenzura, ještě více oklestěna svoboda tisku, zrušeny stranické noviny ¢Vláda odpovědná pouze králi, v jejím čele dlouholetý velitel královy gardy Petar (Pera) Živković ¢Prioritou vlády konsolidace politické situace a unifikace zákonů (ještě koncem 20. let 6 různých právních systémů, podle toho, kam která část země patřila před válkou), očištění přebujelé administrativy a obnovení důvěry veřejnosti ve vládu ¢V plánu také reorganizace ministerstva zahraničí podle vzoru ČSR ¢v prvním roce vláda P. Živkoviće sjednotila trestní a občanský zákoník v jednotlivých částech země, vyrovnala daňové zatížení, vydala na dvě stovky nových zákonů ¢ Aj_10_03_01_zivkovic_s.jpg ¢Petar Živković ¢Nutnost potlačit odpůrce režimu ¢Zákon na ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku ve státě ¢Konec ledna 1929 – zřízen speciální Soud na ochranu státu ¢kdo by chtěl ohrozit stávající zřízení nebo byl členem skupiny nebo organizace o to usilující, mohl dostat trest dvaceti let žaláře nebo dokonce trest smrti ¢Bezprostředně po 6. lednu byly reakce širší veřejnosti na nový režim spíše pozitivní. Společnost v Království SHS přijala vyhlášení diktatury v klidu, spíše snad dokonce s ulehčením. Po předchozí vleklé politické krizi považovala králův krok za jediný způsob, jak situaci vyřešit ¢Chorvatská veřejnost zrušení ústavy i rozpuštění skupštiny, v níž přišli o život chorvatští poslanci, dokonce přímo uvítala ¢Chorvatská opozice zprvu spokojena se zrušením jimi tolik kritizované vidovdanské ústavy a dělala si naděje na snazší dosažení dohody s králem a zajištění autonomie Chorvatska v rámci Království SHS ¢srbští politikové přijali vyhlášení diktatury jako nutné zlo, které umožní zklidnit situaci ¢Hospodářské kruhy vyhlášení diktatury přijaly s úlevou a v očekávání, že situace v zemi se konečně stabilizuje a umožní hospodářský růst. ¢Diktatura však komplikovala zisk zahraniční půjčky – velmoci nechtěly půjčit nedemokratickému režimu ¢Vyhlášením diktatury byl posílen unitarismus, federalistické koncepce uspořádání jugoslávského státu měly být zcela zapomenuty ve prospěch unitárního jugoslavismu a Chorvati se brzy začali obávat odnárodňovacího tlaku ze strany Srbů ¢Záhy po vyhlášení diktatury se začala formovat opozice, tvrdě potírána – zatýkání a věznění bez soudů, tvrdé tresty i za menší prohřešky jako rozšiřování letáků a ilegálního tisku ¢Část tisku se postavila na stranu režimu – šéfredaktor prorežimního záhřebského deníku Novosti Toni Schlegel se už v březnu 1929 stal obětí atentátu ¢Říjen 1929 – nový název Království Jugoslávie ¢Nové územní rozdělení – 9 bánovin, názvy dle řek, aby se nepodporoval šovinismus ¢Všechny „nacionální“ názvy měly být změněny na „jugoslávský“ ¢ ¢ 5-Kraljevstvo_Srba,_Hrvata_i_Slovenaca_.jpg ¢Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ¢Království Jugoslávie – nově utvořené bánoviny v říjnu 1929 8-Kraljevina_Srba,_Hrvata_i_Slovenaca_-_podjela_na_banovine__1929.jpg POSTOJ ČESKOSLOVENSKA K JUGOSLÁVSKÉ DIKTATUŘE ¢V zahraničí nejprve vyhlášení diktatury v Jugoslávii příliš reakcí nevyvolalo ¢Ve Francii o něm věděli – král se radil s francouzskými politiky během své návštěvy Paříže v listopadu 1928 ¢českoslovenští politici váhali, zda mají jakožto zastánci demokracie a parlamentního systému králův radikální krok odsoudit a riskovat narušení důležitých spojeneckých vztahů, nebo kvůli ohledům na spojence, mimořádně citlivé na jakoukoliv kritiku, zaujmout neutrální postoj či se snažit československé veřejnosti události v Království SHS nějakým způsobem vysvětlit a podat je jako jediné a nezbytné řešení obtížné vnitropolitické situace v Království SHS ¢Pro ČSR bylo důležité, že křeslo ministra zahraničních věcí si podržel zkušený diplomat Vojislav Marinković, který funkci zastával už od roku 1927 ¢Nebylo však jisté, jak se k ČSR postaví celá jugoslávská vláda ¢Československý vyslanec Jan Šeba zaujal k režimu loajální postoj – převrat byl podle něj nevyhnutelný vzhledem k jugoslávské vnitropolitické situaci. Postoj chorvatské opozice vnímal jako nesmiřitelný a příliš radikální. Zároveň chápal, že odpovědnost, kterou na sebe král tímto krokem vzal, byla značná, a pokud by jeho krok nevyšel, ohrozilo by to samotnou existenci monarchie. Šeba byl přesvědčen, že diktatura bude mít jen přechodný charakter Vojislav_Marinković.jpg ¢Vojislav Marinković ¢záhřebský konzul Jindřich Andriál na rozdíl od Šeby skeptický k novému režimu a ke složení vlády, domníval se, že král schválně sestavil vládu z velmi různorodých osobností, aby spory mezi nimi vládu oslabovaly a zároveň umožňovaly udržet jeho vlastní vliv ¢Andriálovy názory vyvolávaly nelibost Bělehradu – v červnu 1929 byl Benešem na žádost jugoslávské vlády odvolán ¢Zásadní byl postoj Edvarda Beneše jako ministra zahraničí ¢Nechtěl jakkoliv ohrozit Malou dohodu ve složité mezinárodní situaci ¢Maďarsko v průběhu roku 1928 stupňovalo své revizionistické tendence a navíc se ve svých nárocích opíralo o Itálii. O dohodu s Itálií usilovala i hlavní malodohodová opora, Francie, takže ani na její plnou podporu proti maďarským a potažmo také italským nárokům se ČSR a její spojenci nemohli spolehnout. Příznivě nakloněná Itálii byla v té době i Velká Británie, rostl vliv Německa ¢ ¢„Králův krok je jistě vážný, důležitý a jako každý podobný krok, odstraňující ústavu nebezpečný především v tom, jak se bude v posledních fázích, až bude třeba z nového stavu vyjít, řešit. […] Nebezpečí komplikací zahraničních není. Navenek aspoň pro nejbližší dobu to [Království] S. H. S. posílí. Po uklidnění rozčilení se uvidí, že zahraničně režim zůstává tímtéž.“ ¢ ¢Cirkulární telegram poslaný E. Benešem československým diplomatům v zahraničí 11. ledna 1929, ¢AMZV Praha, Telegramy odeslané 1929, č. 21–39/29. ¢ ¢Beneš chápal nový režim jako přechodné řešení, které po několika měsících, až se situace uklidní, vyústí v oktrojování nové ústavy ¢Také ekonomické důvody - československé firmy, například ČKD, měly začátkem roku 1929 v Království SHS rozjednáno několik významných zakázek – mimo jiných i velké dodávky pro železnice, pošty a telegrafy, o kterých měla rozhodovat jugoslávská vláda ¢Král si Benešova postoje k vyhlášení diktatury velmi cenil ¢ ¢Vyslanec Šeba 10. ledna referoval do Prahy, že král Alexandr „velice děkuje za porozumění pro situaci v SHS, že si vysoko cení širokost hlediska ministra Beneše a že je šťasten, že se opět přesvědčil, jakého má v min[istru] Benešovi SHS přítele, což se pozná v těžkých chvílích.“ ¢AMZV Praha, Telegramy doručené 1929, č. 22/29. ¢ ¢ ¢Premiér Živković prohlásil, že „děkuje ministru dru Benešovi za vydatnou, pravou spojeneckou pomoc poskytnutou v našem i zahraničním tisku“ ¢AMZV Praha, Telegramy doručené 1929, č. 31/29. ¢ ¢ ¢Beneš odmítl svolat na únor 1929 mimořádné zasedání Malé dohody, obával se, že by to do zahraničí signalizovalo nestabilitu, schůze se nakonec konala v Bělehradě v řádném termínu v květnu 1929 ¢Podpis tripartitní rozhodčí a arbitrážní smlouvy – demonstrace jednoty MD ¢Podepsán také protokol o prodloužení spojenecké smlouvy mezi Královstvím SHS a Československem ¢v květnu 1929 MD společně protestovala proti revizionistickému projevu maďarského ministerského předsedy Ístvána Bethlena ¢v srpnu téhož roku společný postup během jednání o tzv. Youngově plánu, který řešil otázku reparací ¢Král Alexandr dokonce později navrhoval vyslanci Šebovi, že by Malá dohoda měla jednat o tom, aby ji reprezentovalo jednotné vedení. Ideálním kandidátem byl podle krále ministr Beneš. Tyto úvahu však zůstaly jenom na úrovni soukromých rozhovorů ¢ ¢ ¢Do roku 1929 psal československý tisk o jugoslávských záležitostech převážně pozitivně nebo pouze informativně, aniž by tamní události hodnotil ¢Tisk v ČSR víceméně svobodný, toho po roce 1929 využíval cenzurovaný jugoslávský tisk – sám nemohl svobodně komentovat domácí politické události, mohl však přinášet reakce zahraničních novin na danou věc, a takto cenzuru obejít ¢Reakce československého tisku na vyhlášení diktatury v Jugoslávii zpočátku spíše příznivá nebo zdrženlivá ¢Oficiózní tisk (Československá republika, Prager Presse) se snažil vyhlášení diktatury zlehčovat ¢Otevřeně kritický byl pouze levicový a zejména komunistický tisk (Rudé právo) ¢ IMG_7574.JPG ¢Právo lidu, 10. 1. 1929 ¢„Okolnost, že i zástupcové politických stran, ba dokonce i bývalý ministerský předseda, jsou ve vládě, která nyní jest zodpovědna pouze panovníkovi, jakožto prameni absolutní moci, ještě zmírňuje všechna tato opatření a činí je ještě přijatelnější demokratickému nazírání. […] Slabá či churavící demokracie dostala dovolenou; její povinností je, aby tohoto období použila k opravdovému zotavování a zotavení, tak aby až nadejde příhodná doba, moudrý absolutismus mohl býti opět vystřídán moudrým parlamentarismem.“ ¢Československá republika, 10. 1. 1929. ¢ ¢„V Záhřebu učinila zpráva o jmenování kabinetu Živkovićova, zrušení ústavy a rozpuštění skupštiny velmi příznivý dojem. Zvláštní vydání listů šla na dračku. Ze všech stran se ozývalo: ‚Výborně, ať žije král!‘ Podle nepotvrzené zprávy prohlásil dr. Maček: ‚To je právě, co jsem žádal: Král a národ, nikdo mezi králem a národem‘.“ ¢Lidové noviny, 7. l. 1929 ¢ ¢Hubert Ripka: „Není to porážka demokracie, jistě však výstraha pro všechny demokraticky orientované společnosti.“ ¢Národní osvobození, 9. 1. 1929 ¢ ¢ ¢František Hlaváček: „Opatření krále Alexandra mimovolně vyvozuje vzpomínky na různé protiústavní činy z doby vlády posledních dvou Obrenovičů. […] Dnes jedná se očividně o opatření zcela jiného rázu: O opatření nouzové, přechodné, které má ozdraviti vnitřní poměry ve státě a sám parlamentarismus, zajistiti cestou dorozumění mezi králem a národem a mezi představiteli jednotlivých směrů národa klidné provedení nové ústavy, která by napravila nedostatky ústavy dosavadní, odstranila státní krisi, posílila autoritu státu, umožnila konsolidaci a udržela jeho jednotu i jednotu národa, a to cestou větší či menší decentralizace a samosprávy historických územních jednotek. Proto jest pravděpodobno, že převážná většina národa toto opatření schválí a oddechne si při vědomí, že opatřeními královými aspoň na čas budou vášnivé, ba krvavé vnitřní zápasy odstraněny a později při obnovení parlamentního života, že zůstane trvalé jejich zmírnění: bude proto vděčna králi, že se odhodlal k tomuto opatření.“ ¢Národní listy, 8. 1. 1929 ¢Zklamání zejména chorvatské a slovinské opozice z postojů československého tisku: ¢ ¢„V Bělehradě, v Záhřebu, v Ljubljaně by si přáli, aby český tisk zaujal k novému režimu stanovisko upřímné a jasné, a zdá se jim nepochopitelné české stanovisko, že o událostech v Jugoslávii pouze referuje, informuje, ale že jich nepozoruje kriticky a nevyjadřuje svůj názor. Někteří politikové nechtějí rozuměti, že vskutku není jiné cesty, nechce-li se činit škoda nebo překážka počinu jistě dobře myšlenému, než nemíchat se do vnitřních otázek druhého státu, nepřekážet mu, naopak podporovat každé úsilí pro lepší budoucnost. Jde o našeho nejspolehlivějšího spojence a jakkoli sebe lépe myšlený projev by mohl býti zneužit nepřáteli, jichž na to čeká dost a dost.“ ¢Národní listy, 17. 3. 1929. ČESKOSLOVENSKO-JUGOSLÁVSKÉ VZTAHY PO VYHLÁŠENÍ DIKTATURY ¢Oficiálně vztahy nadále prezentovány jako velmi dobré a přátelské, ale ve skutečností napětí a přecitlivělost jugoslávské strany na jakékoliv (i jenom domnělé) náznaky kritiky ¢Příkladem tzv. Kubova aféra ¢folklorista Ludvík Kuba vydal na jaře 1929 14. svazek svého opusu Slovanstvo ve svých zpěvech pod názvem Makedonské písně ¢Ostrá reakce Bělehradu kvůli názvu „Makedonie“ a také kvůli finanční podpoře od TGM ¢Naopak v Bulharsku pochvalné recenze a vyznamenání pro Kubu ¢Vše nakonec urovnáno čs. ministerstvem zahraniční, ale Kuba několik let nesměl do Jugoslávie Ludvík Kuba.jpg Kuba.jpg ¢Malíř Ludvík Kuba ¢Písně makedonské (1929) ¢Léto 1929 – společný sjezd Československo-jugoslávské ligy a Jugoslavensko-čehoslovačke lige v Sarajevu ¢Návrhy na prohloubení spolupráce, za její pilíř označena Malá dohoda ¢Září 1929 – svatováclavské oslavy v Praze za účasti jihoslovanské delegace v čele se záhřebským arcibiskupem Antunem Bauerem – zájezd organizován jugoslávským Orlem, záštitu převzal král Alexandr ¢Chorvati se cestou zastavili v Trnavě, kde se účastnili slavnostního odhalení pamětní desky Juraji Haulíkovi – 1. záhřebskému arcibiskupovi (od roku 1852) – vřelé přivítání od Slováků ¢zdůrazňována vzájemná historická pouta mezi Chorvaty a Slováky, společný boj proti Maďarům a maďarizaci a také velké osobnosti slovenského původu, které podobně jako Haulík působily v chorvatských zemích a přispěly k rozvoji tamního politického, kulturního i církevního života Erzbischof_Anton_Bauer_1914_Mosinger.png ¢Arcibiskup Bauer ¢V ČSR v průběhu roku 1929 tzv. Tukova aféra – slovenský poslanec za HSĽS Vojtech Tuka souzen za vlastizradu – usvědčen ze špionáže ve prospěch Maďarska, odsouzen k 15 letům vězení ¢HSĽS na protest vystoupila z vlády – předčasné volby ¢Proces bedlivě sledován i v Jugoslávii – katolický chorvatský tisk velmi kritický vůči čs. justici, psal o justiční vraždě, z vládních míst upozornění Centrální tiskové kanceláři, aby dohlédla na psaní tisku ¢V Jugoslávii sledovali čs. volby a povolební vyjednávání – zaujal úspěch soc. demokracie – interpretován jako posun doleva ¢Zásadní pro Jugoslávii byl fakt, že Edvard Beneš si i po volbách udržel post ministra zahraničí ¢ Vojtech-Tuka.jpg ¢Vojtech Tuka ¢Září 1929 – post vyslance v Jugoslávii opustil Jan Šeba – zvolen poslancem ¢Průtahy s obsazením postu vyslance v Jugoslávii – hodně zájemců, velká důležitost ¢Až v červnu 1930 přišel do Jugoslávie Robert Flieder ¢V Praze v letech 1926–1929 Branko Lazarević ¢1929 nový jugoslávský vyslanec – Budislav Grgur Andjelivnović – jeho mise nebyla příliš úspěšná a na jaře 1930 byl přeložen do Vídně ¢Léto 1929 – zprávy o plánovaném atentátu na jugoslávského vyslance v Praze – nepotvrdily se flieder.jpg ¢Robert Flieder Obr 5.TIF ¢Nástupní audience jugoslávského vyslance Andjelinoviće na Pražském hradě v březnu 1929 Yugoslavian General Petar Pesic VM Gold Cross Nr 523.jpg Albert_Kramer_1930s.jpg ¢Petar Pešić – jugoslávský vyslanec v Praze v letech 1930 –1931 ¢Albert Kramer – jugoslávský vyslanec v Praze v roce 1931