Přízvuk (accent):
V katalánštině slova končící na samohlásku nebo na -in, -en a nebo na samohlásku + s
(-as,-es, -is,-os, -us) mají přirozený přízvuk na předposlední slabice (viz dále).
Slova končící na souhlásku, kromě samohlásky + s, skupin hlásek –in nebo –en, mají
přirozený přízvuk na poslední slabice.
Pokud stojí přízvuk na jiné slabice, než bylo uvedeno v předchozích dvou pravidlech, je
označen čárkou (viz psaný přízvuk).
Psaný přízvuk (l´accent ortogràfic)
Ve slově může stát přízvuk na:
o poslední slabice (mots aguts); paret, germà, caminar
o předposlední slabice (mots plans); mare, germana, créixer
o třetí slabice od konce slova (mots esdrúixols); màquina, germànica, fàbrica, ciència
Přízvuk, který je na třetí slabice od konce (mots esdrúixols), se musí vždy graficky
označit, př. història, Júlia, família, vídua. V ostatních případech je třeba dbát
následujících pravidel:
1. Slova, která mají přízvuk na poslední slabice (mots aguts) se graficky označí
znaménkem přízvuku vždy, když budou zakončena na:
a as
e es en
i is in (pozor: vždy, kdy i netvoří součást diftongu, př. desmai)
o os
u us (pozor: vždy, kdy u netvoří součást diftongu, př. parleu)
2. Slova, která mají přízvuk na předposlední slabice (mots plans) nesou
znaménko přízvuku vždy, kdy nekončí na výše uvedené případy. Př.: trànsit,
mèdic, gràfic, únic, cantàvem, cantàveu.
3. Je třeba mít na vědomí, že slova končící na i nebo u, která jsou součástí
diftongu, není třeba označit znaménkem přízvuku v případě, že tyto slova mají
přízvuk na poslední slabice (mots aguts- des/mai, dor/miu). Znaménko
přízvuku je třeba vyznačit v případě, že se jedná o tzv. mots plans (přízvuk je
na druhé slabice od konce – can/tà/veu, te/ní/eu).