DAGMAR MOCNA,
JOSEF PETERKA A KOL.
[rxffiyklCIp$dle
lltmrárních
v,
Íax&ru
š- \
i
ř
(594) ROMAN VE VERSICH
r Román ve verších
(synonymně téžveršovaný romá n\
Románový typ založenýna napětí prozaického námětu a intenzity básnické
ho tvaru.
Je charakterizován dvojznačnostígenerického kódu' tj. interferencí poetického
(subjektivního,lyrického vznešeného)a prozaického (objektivního, epického přízernního)
principu. Vypravěčský verš' který připomíná vznešenou formu eposu, zde těží
zběŽné řečia všedníreality s ryze současnými hrdiny. Tuto sféru -životníprózy" přitom
ztvárňuje s typicky básnickým zaujetím.
Příznačnáje i epická dvouplánovitost daná polaritou roviny Íabulární (kladoucí
důrazna dramatické momenty příběhu) a roviny narativní, v nížk sobě strhává po
zornost subjektvypravěče. Román ve veršíchvypravuje lyrik. Citově a intelektuálně
angažovaný autorský vypravěč zaujímá proměnlivé vztahy (souznění i distance)
k protagonistovi nebo i k dalšímpostavám básně, líčíkrajinu a prostředí, vyslovuje
svéfilozofické, estetické a občanskénázory, hodnotícísoudy, své emoce, sympatie
čiantipatie, glosuje průběh wprávění:Já s pláčem přihlÍžímtvémuce, /Tatáno. Táňo
rozmilá!/ Módnímu ýranoviv ruce ,/ ty osud svůj jsivložila. (A. s. Puškin)'
Kompozici charakterizuje Íragmentarizace, množstvídigresí (odboček) a aute
referenění jazyk.
Román ve veršíchužívávýhradně pravidelný verš, zpravidla strofický, nýmovaný
popř. ineýmovaný.
od příbuzného žánru básnické povídky se román ve veršíchodlišuje tendencíke
komplexnímu (celostnímu) obrazu života většímrozsahem.
Předstupněm žánru se jeúvelké útvary středověké rytířskéepiky namnoze smíšeně
označovanéjako rytíŤskéeposy nebo takéveršovanéromány (tj. výpravné skladby psanénárodním
jazykem románským, nikoli latinou, které jsou jiŽ knihou). Pocházejí
zFrancie, mají kurtoazně dobrodruŽný obsah a jejich verš se lišíod verše hrdinské epiky:
nejsou jiŽ přednášeny zpěvně a jsou určeny k četbě nebo alespoň k předčítání
naslouchajícímu, původně urozenému publiku. Nejstaršídochovanou památkou této rytířskéepiky
je Romón o Thébóch, napsaný v severní Francii kolem r. 1150 v osmislabičných
ýmovaných verších;námět óetpá z tragického osudu thébskéhovladaře
oidipa, zprostředkovaného Statiov.ým prozaicfoim zpracovánim. Antickou tematiku má
i francouzsfoi Romón o Troji a Romón o Alexandru Velikém (konec 12. stol.) Gualtera
Castellionského, psaný dvanáctislabičným veršem (odtud alexandrín), v němŽ příběhy
AlexandraVelikéhojsou přesazeny do středověkého kontextu (míšeníčasovýchsouvis
lostíje pro středověké pojetí času obecně typické). Příznačnébylo prostupovríníruznýchžánrb
(pověst, pohádka, sága, epos, legenda) a mýtůewopského i orientálního
původu (Román o Tristanoyi a lzoldě, ríznojazyčnéfragmentární veršované vene
z l2.-I3 ' stol.). Mimořádné oblibě se ve středověku těšil .Ron dn o ruži ( 13. stol.) obsa-
RoMÁN VE VERšícH (599)
hujícína 22 tisíc veršů.- První částvytvořil Guillaume de Lorris (kolem r. 1236), skladbu
dokončil asi o půl století později Jean de Meug. Nejbohatšímzdrojem středovělqých
veršovaných ,,románů" je soubor bretoňshých (původně keltských) pověstí soustředěných
kolem postavy krále Artuše. Chrétien de Troyes (napÍ. Lancelot,2. polovina
12. stol.) v nich smísil mlhavé historické jádro s Kesťanskou vírou a magií. Jeho tvor_
bou se v Německu inspiroval Hartmann von Aue. Největším německ;fm rytířským
románem byl Parzival (počátek 13. stol.) Wolframa von Eschenbach' vyprávějícío hledání
tajemného pohríru (grálu) posvěceného Kristovou krví;iniciační(zasvěcovací) dějoqý
rámec spočívána osudoých zkouškách, nevíře a pochybnostech i na snaze přemáhat
protivenství. Termínu román uŽívá středověká literatura volně, např. ipro Romdn
o lišókovi - satirický veršovaný zyiÍeci epos parodujícíformou volně řazených epizod
jak protagonistu, tak morálku. Progresivní románoý p rvek zdiraznil pozdně renesanční
italsbý heroikomichý epos L. Ariosta Zuřý Roland (t5l6), jehoŽ pestré fantastické
a dobrodruŽné motivy podává autor s ironicloým nadhledem démiurga stavějícího čtenáři
na odiv svou přítomnost.
Novodobý román ve veršíchvzniká v době, kdy byt román obecně vnímán jako prozaichý
útvar spíšeniŽšího,komického aŽ frivolního charakteru. odvíjíse od romanticky
založenébyronovské básnické epiky s protagonistou vyčleněnýmze společnosti
a s emotivními reflexemi příběhu i vlastního psani. Zatimco genologické charakteristiky
Byronovy Childe Haroldovy pouti ještě zpravidla mluť o lyrickém čiromantickém
'eposu"
(sám autor své dílonazýval,,a romaunt", coŽmiže znamenatprávě tak romance'
rytířská povídka čiromán), nedokončenédilo Don Juan (t8l9 -24) lze povaŽovat za
''svérázný
pikareskní román ve verších"(Stříbrný), vyznačajicise hmatatelnou přítomností
básníkovy osobnosti v díle, obracením se k sobě samému, míšenímpoeticlqých
a nepoetichých prvkůa odbočkami.
Kánon Žánru vytvořil PuškinůvEvže n oněgin ( 1825-33), nesoucí oxymÓricky provo
kativní označeni,,román ve verších"v podtitulu. Toto polymorfní dílo, ,rruiii"i nu
Byronova Dona Juana, se vyznačuje paradoxním viděním, ironiía střídánímstytoých
poloh. ,,Bumerangoý" milostný příběh petrohradského dandyho znuděného Životem
tvoří volný rámec pro plastický obraz ruské společnosti v ,,toku Života", šířisociologickéi
kulturní; k syntetičnosti aýrazovému bohatství díla přispívajídeníkovézinnamy,
aforismy a gnómy, cestopisné motivy, dva klíčovémilostné dopisy. Kompozici lze chápat
jako zrcadlovou (oněgin-Lenskij' olga-Taťána, město-venkov, hrdina-autor). Tón
udává ,,lehlqý" mluvený jazyk, budícídojem geniální improvizace' ovšem v pevnémrámci
čtrnáctiveršovéstrofy typu sonetu, která vyrisťuje pároým qfmem. (Z .oněginské
strofy" vycházi např. překladatel díla J. Hora v Janu houslistoyi a V. Holan v Tbrezce
Planetové.)
Ve staroěeské literatuře by bylo možno zaprvniromán ve veršíchpovaŽovat ve smys_
lu středověké taxonomie českou verzil lexandreidy (kolem r. 1300), iradičněoznačova_
nou jako rytířský epos; románové rysy se projewjí rovněŽ v Dalimitově kronice (l3l4).
V novočeskéliteratuře krystalizovaly žánrové předpoklarly pro vznik románu ve ver_
šíchna počátku obrozeni, kdy se uvotňuj e předěl mezi prózou a poezii a zároveň se lž
začlná objevovat zájem o román. Pro danou situaci je pÍiznačnýPuchmajeruv překlad
(600) ROMAN VE VEBSICH
Montesquieuovy ptózy Chnim gnídský(1725),ktery zachycuje erotickou atmosféru
Venušina chrámu, přízvučnýmhexametrem ve stylu galantní poezie ( 1. zpěv v almanachu
Nové básně 1802, celé dílo kniŽně 1804). Zatimco prozaický originál má charak
ter prostého sdělení, překlad směřuje k perifrastičnosti, vyzvedá pÍiznaky, které spojo
valy originál se starym eposem, a potlačuje všechny projevy jeho překonávání (např
psychologickou kresbu).
Prvním českým pokusem o zvládnutí žrínrujePan Vyšínsbý(1857-59) G. Pflegera
Moravského, vzniknuvšípod vlivem Dona Juana a především Evžena oněgina. SItádá,
se z 12 knih (kapitol) v rozsahu více neŽ 7 tisícjambických veršůčleněných do jedo
náctiveršoých strof. Hlavní postaw romantika, podle autora nevhodnou ,,v tom věku
saméprózy", představuje dvacetiletý statkář, básnic!ý snílekMadimírVyšínsh.f,rozpol
cený láskou ke zkušenékoketě Marině (zosobňuje exotiku, svět velkých vášní)a nevin
névenkovance Ludmile orlovské (zosobňuje idylu domova). Podobně jako Puškin se
autor distancuje od starého eposu (Zvu rekem toho, o němž chci zde psdti, / Ačverše tyto
nejsou eposem. / Ndš věk se více snadno nezachwití / Rytířskou službou - ůimy únosem /
se sotva kdo víc můžerozehřóti. / Ba sama víra y kouzla sladlcych bájí / Se výsměchu sých
pochyb neuhájí!), má vypravěčský odstup od příběhu a vědomě jej pojímá jako ,'romáÍl",
líčíměsto a venkov, plesy, čistou lásku Lidunčinu, hrdinovu blaseovanost a skepsi, volí
odlehčený konverzačnítón plný dějoých odboček(rozrušujícíchtradičnímonotematickou
stavbu), polemických naráŽek a reflexí, směřuje k humoru, ironii a sebeironii.
Vcelku však Pan Vyšínsbýzttstáváv zajeti romantické mlhavosti, ulpívá na všeobecnos
tech postrádajícíchsmysl pro pÍiznaěný všednídetail, přehání sentiment a působíroz.
vláčně, takŽe je pouze neýrazným odleskem svého vzoru. Na nezdaÍené dílo reagoval
J. Neruda $ehožHřbitovní kyítíbylo v románu štiplavě zmíněno) satirickou básniU ntis
( 18s9).
Vrcholnou realizaci veršovanéhorománu představuje Magdaléna (časopisecky 1893,
knižně 1894) J. S. Machara. Autor v níspojil osobně proŽitý tragický příběh prostitutky
Lucy se satirickým odsudkem českéhomaloměstského prostředí, zasaŽeného politikařením,
pokrytectvím a předsudky. Prvníverze (napsaná v qfmovaných jambech
a pravidelných strofach tíhnoucíchk pointovaným závěrum) byla sentimentálním ko
morním příběhem nešťastnélásky k nevěstce, která ukončíživotsebevraŽdou. Defini.
tivníverzi naproti tomu charakterizuje podstatně širšízáběr společenskéhorománu;
dojem reálnosti navozuje zejména,,stÍizhvy" trochej osvobozený od strofického člená
ní, mnoŽství vsuvek v závorkách, vypravěčský sarkasmus a absurdní vnistění příběhu
v souladu s jeho skutečným předobÍazem (exkomunikovaná Lucy, lidsky čistšínež
,,bezúhonní"moralisté, uniká od,,spořádané" společnosti zpět do nevěstince). Parodo
váním rysůtradičníhoheroického eposu (bombastické mluvy, příznačnýchmetrických
útvaru) i rozsahem se blíŽírománu ve veršíchtéŽMacharova satirická skladba Boží
bojovníci ( 1897) namíŤenáproti mladočeskýmvůdcům.K Žánrovému realismu se při.
klání např. I( Leger v Českémromtinu ( 1904) tematizujícím konflikty na národnostnim
pomeziv době hospodářských krizí.
objevují se přechodné formy. Za ,,romin v písních"označl7A. Heyduk v podtitulu
skladbu Iřa vlnóch (1890), kde dochází k rozkladu epického vyprávění v řadu lyrických
projevu jednajícíchpostav, přičemŽ jsou v pestrésměsici zapojovány písňově zabarve
\_/
nouÁru ve vrnŠícH (6()í)
némodlitby, listy, dialogy. Románem v písníchje i jedno z posledních Heydukouých
děl, posmrtně vydaná Cigónski melodie (1923). NělÍerébásnické povídky jsou leckdy
vnímány nebo i označovány s ohledem na specifický syŽet jako veršovaný historicky
román (např. J. Zeyer: Grizelda,1883' nebo Gabriel de Espinosa, |892),jindy jako
,,malý" lyrický román (Zeyerovy Troje paměti Víta Choróze, Sovova Zlomenó duše
z90.let,Hortx Jan houslista). K románu ve veršíchsměřuje rozsáhlá veršovaná skladba
Fr. Gellnera Don Juan (posmrtně 1924), ironizujícítradičnísyžet.
Ve 20. stol. forma veršovaného románu vyhasíná a objevuje se jen jako kuriozita
(např. u J. Křesadla v dvoiiazyčnésci-fi v homérskéřečtině a údajnémčeskémpřekladu
vydavatele Hvězdoplavba-Astronautilía' 1995).
l Pasivnía měkká duše
Luciina se zálibou
nechá proudit jas ten v sebe.
Jest jak vězeň, který cítí
na vycházce v záři slunce:
stulila se, přimkla zraky
ajen sníajen se hřeje.
Mezitím co okem stíhá
vlašťovici,květy v oknech,
křišťálný vzduch, modro nebes,
drobnou mládež, jdoucí lidi,
vzpomíná na nebožtíka.
Vzpomíná tak klidně, prostě,
bez bolesti, bez lítosti,
ď se sama sebe děsí.
Jdu mu na pohřeb - si myslí a
jdu tak jak na prochá'zku _
necitelně, otupěle..'
on to umřel! - burcuje se jediný
to člověktady,
jenž se neštítilmnebídné!Marno.
Slova zní jívduši,
ale hluše. - Jsem tak bídná,
jak jsem tupá! ... vyčítási...
Zapomene kdo tak brzy?
Možno vůbeczapomenout? Však
ta duše nechce vejít
v bolesti kruh, z něhož prchla:
řasy přivřené, tak hledí
v záři slunce, volně dýše,
sní a sní- a Bůhvi co...
(Josef Svatopluk Machar: Magdaléna, 1894)
(6()2) RozHLAsoVÁ HRA
LITERATURA:
Bachtin, M: Román jako dialog' Praha. 1980.
ČernýV.: Soustavný přehled obecných dějin literatury našívzdělanosti. (I) Středověk Jinočany.
1996.
Červenka,M.: Polymetrie v českéepice 19. století. Příspěvek k sémantice verše od Máje po Zlome.
nou duši in: Červenka,M. - Sgallová,K". Z yečerníškoly versologie III.Ptaha. 1995.
Janáčková, J.: Svatopluk Čech(pÍedmlwa) in: Čech,S.'. Básně. Praha. 1983.
Lotman, J. M.; Roman v stichach ,,Jevgenij oněgin". Tartu. 1975.
Pešat, Z.; J. S' Machar básník. Praha. 1959.
Pokorný J.: Evropslcy Parzival in:. Wolfram von Eschenbach: Parzival. Praha. 2000.
Pospíšil'L'' Verš a román: Tvar PuŠkinovaEvžena oněgina in:. Ruský román. Brno. 1998.
Rieger, K; Úvod in: G. Pfleger Moravský: Pan Vyšínstcý.Praha. l9l0.
Spunar' P. a kol.: Kultura středoyěku, Praha. 1995.
Svatoň, V.: o ,,klasickém" a ,,moderním" pojetí všednosti. Puškinůvromón ve veršícha tok životan:
Epické zdroje romónu. Praha. 1993.
Schulz, G.'. Romantika. Dějiny a pojem. Praha_Litomyšl. l999.
Vodička' F.: Mezi poezií a prózou. Kfunkci veršovanéhoromónu v ždnroyémsystému českéliteraury
19. století in: Struktura vývoje. Praha. 1998.
kp
r Rozhlasová hra
(německý pojem Hórspiel: poslouchaná hra poprvé použil r. 1924k označení
dramatického textu realizovaného v rozhlasovém studiu Hans von Heister)
Původní,pro rozhlasové vysílánívytvořenýdramatický text, který předpokládá
akustickou konkretizaci uskutečňovanou moderní sdě|ovací technikou
a vedenou režisérem.
Rozhlasová hra je textoým základem rozhlasové inscenace, tj' finálního rozhlasového
díla' kterévzniká prostřednictvím zvukové konkretizace dramatického textu.
Na rozdíl od divadelního umění, kteréje auditivně-vizuální, má rozhlasová hra auditivní
charakter. Radiofonní..prostor'' se VytVáří Výhradně prostřednictvím akustic
kých signálů' které posluchač rozšifruje a Ve sVépředstavivosti zkonstituuje' lníor.
mace zrakové zcela chybí'
Text rozhlasové hry obsahuje třisložky: promluvy osob (dialog a monolog postav
případně vypravěče)' popis zvukových efektů (reálných, akustických zkratek, hudeb
ních symbolů, případně ticha) a realizační(scénické)poznámky.
Rozhlasoý režisérvede herce-speakera k modifikaci sémantické hodnoty textu
do hlasoých prostředků. osoby rozhlasové hry jsou zbaveny tyzické podoby a pro
středků mimoverbální komunikace - i pokrčeníramen musí být vyjádřeno hlasem.