|osef LeoPold Hrdina
'šaua'v ďen. Dle K' f' Erbena (1886)
I.
Tma jako v pytli, mráz v okna duje'
v strážnici teplo u kamen'
pan féIčteKocka, fra|tr podřimuje'
voiákům zdáse pěkný sen'
Být tak dnes venku při tom svátku'
bylo by jídla na ošatku'
a zde tak smutný štědrý den!
Milotě s dívčinoustáti' milo
za chladných zimních večerů'
když toho, co pánům z oběda zbylo'
přinese plnou zástěru'
I šeptá voiáčekmilence stranou:
,,}enom ty,Katy, budeš má'
budeš ty mi ženkou milovanou'
ien co mi ,dědek' obšíddá'
)á tobě muŽem, ty mně ženkou dej
pusu, děvčerozmilé""'
V iá chvíIi nebe se před Kačenkou
tozvíráv kráse spanilé'
Ale dnes? Smutno při tom svátku
na stráži běhat ve mlazu chládku"'
opravdu trudný štědrý den!
II.
Hoj, ty štědrý večere,
ty tajemný svátku!
Mám užjen pár krejcarů
tuhle v cípku šátku.
Dnes ie dobře v teple být
pánům i téslužce,
kéžbych mohl za vrata'
skočitke Katušce!
Tam užv klíně našel bych
pár obrostlých kostí_
ale na tévachcimře
čIověkby puk zlostí!
A benedák Panýrek
z pryčny zvolna vstane:
,,VIáno' ty jsi pašák - slyš,
co mi v mysli tane.
Za malinkou chvíli jdem
na stráž k magacínu,
budem křičet,holberdo',
šIapat zmtzlol hlínu.
Ale dnes ie štědrý den _
to víšpřec snad, hochu,
garnizonská nepřijde,
odběhnem si trochu.
Pušky dáme v šildrhaus vždyť'užneisme
roční!a
pak holkám naproti,
když jdou na půInoční.
Ty do Kotců, do SIup já'
přinesem zjev sladký,
trhnem něco k večeři
a jsme hnedle zpátky.
Hoj, mne půlnocneleká,
ani ,dědka' hledy;
viď, že z vatty Vezmem loh?"
,,Bodejť!" - ,,Nu tak tedy!"
Ztovna bilo jedenáct,
féI šel Kocka schovat:
,,Voni, frajtr, vstávají
a jdou ablézovat!"
ilI.
Panýrek, Vrána, dvě jmóna milá,
hoši jak čertůvštěpný květ,
kterému vojna milejšíbyla,
nikdo nemůžerozumět.
]estliže jeden zmíníse trochu,
žeby dnes ku své Katy šel,
hned skočídruhý: ,,Máš pravdu, hochu,
na Rézibyl bych zapomněl"'
Nastala půInoc' HIe, dravézviře!
Na límci trémá hvězdiček,
po stráži pátrá - dvě pušky v díře _
magacín hlídá měsíček.
Nastala půlnoc, všech nocí máti,
půlnoc po štědrémvečeru,
Panýrek s Vránou z města jižse klátí
a nesou v kapsách ofěru'
Spěchají oba. Úzké políčko,
pak zeď, magacín vedle ní.
,,VIáno, Vráničko, zlaté srdíčko,
nevidíšžádnévidění?"
,,Ach, vidím něco, ale jen v šeře _
hubená, dlouhá postava
u šildrhausu prohlížídveře,
a hlava trochu ztzavá.
Na těIe plášťa výIožky temné,
na stranu čáku - znárn |ei, znám!
Anděle boží,sejmi strach ze mne,
to je náš ,dědek', brachu, sám!"
ZakŤoví skočí,srdce mu bije,
výsluhou praštil v zaklení.
,,Panýrku, je tam ještě ta ztnije?
]akéty vidíšvidění?"
,,ACh, vidím, vidím _ vojáků mnoho všecko
je mlhou zatmělé,
naše dvě pušky blýskají z toho,
kázáníjako v kostele!"
,,Jdi mi, Pan1irku, s nápady svými,
tohle zas jednou bude kříž!
od dneška já s dary Rézinými,
ty se svou Katy se rozloučíš."
IV.
Chladný větřík laškuje
po tom sněhu mladém,
v strážnici spíPanýrek'
Vrána zívá hladem.
ZaznéIa trubka kasárnami zrárl.a
a různéhříchy kaprála i kmána
k raportu jdou řadem
,,Dědek" přísný jako dhs
v kole benedáků -
vyloženízelené,
v jednu stranu čáku.
Tak viděli jej v osudné tédobě,
tak je zavolá zhurta nyní k sobě,
Panýrka i Vrránu.
PřešeI raport. Po dvoře
chladné větry vějí,
k papínkovi profousu
zas dva přivádějí;
cvilinky, burnus, staré střevíce,
kus komisrárku _ nic neměli vícea
na pryčnách spějí.
Miserere mei!
V.
Nastal den druhý. Mráz v okna duje,
v strážnici teplo u kamen,
felbéblplivá, frajtr pokukuje,
vojáci kouří do oken.
Je věčná škoda těchhle svátků,
buď státi stráž, neb sedět v chládku
jak včera- v krásný štědrý den!
Ach, ty štědrý večere,
noci divoplodné,
kdyžsi na tě vzpomenu'
k srdci mne to bodne.
Seděli jsme taky tak
včerapohromadě,
a než se den obrátil,
dva nám chybí v řadě.
Náš profous je šelma zlá
a má tmavéklece;
na ,,dvojce" ie Panýrek,
Vrána dřepí v ,,pětce".