Mezitím se uždívky vrátily na břeh, osušily se a le si na ostrohu jedna vedle druhé na slunce. Projít ono ordálií opravdu znamenalo něco jako překonat útes, ale užto má za sebou, po vlnobití bezpečně při v klidné chráněné laguně. Dalšíreminiscence' ten na Gauguina: hnědé prsy a Rajská zahrada. Bylo zvlá jak Coétminais a zdejšízpůsobživota tak přirozeně lávaly clojmy a pocity mýtu a bezčasí.Něčeho ne ného. A pak se dostavil ještě jeden záŽitek tohoto druhu. Dívky se postavily. Zíejmě došly ohledně cudnosti a j ceny v očíchstaréhomuže k nějakému rozhodnuti p tože se k nim vracely, tak jak byly, a svévěci nesl v ruce. Postrádaly teď svršky, které by jim dodával sebevědomí, a|e zato se vyznačovalyjakousi stroj a nepravděpodobnou lhostejností a nedbalostí lidí nudistické pláži. ,,Héj, my máme hlad," zavolala Bláznivka. ochlupení měla nabarveno stejně jako vlasy na něrudo. Nahá vypadala ještě vícejako nějaké od| dítě. Dívky klečelyve slunci a rozbalovaly košíky,za co David pomáhal Breasleymu přesunout se blížek ji stínu. Gauguin zmizel,lrystřídal ho Manet. Během jídla se nahá těla dívek brzy stala čímsipři zeným. Zdálo se také,Že jejich nahota starého mu nějak uklidnila. Nepoužívalužoplzlosti, a|e vyzaíov jakousi tichou pohanskou spokojeností. Vynika francouzský chléb, tácky s dobrůtkami, kterédívky vez|y z Plélanu.'. a|e žádnévíno, starý pán pil mine ku a dívkymléko, jen pro Davida tu byla láhev pi Bláznivka seděla s nohama zkÍíženýrna.Bylo na něco - snad právě ten exotický účesa hnědost jej opáleného těla - negerského, divošského,hermaf tického. Psychologicky stále v Davidovi vzbuzov jakýsi odpor, nedovedl to přesně vyjádřit... objevil u Myšky zřetelný prvek inteligentní laskavosti, z téhl měl velice silný pocit nezodpovědnosti, bezradnosti, zvrácenosti. Ačkoli nedělala žádlénarážky čivtípky 68 69 měl dojem, žesexuální asociace, které byly nyní nasna- 6[, ji vzrušu jía baví. Ostatním se snad jejíchování rnohlo zdát ,,civilizované", ne však Davidovi: nepříliš úspěšně zakrývala jakousi protřelost, mazanost. Nešlo tu samozřejmě o žádnémoráIní zábrany, ale o narážku na to, žeona ví, žeDavid něco dostává a nic za to nedává; a to korespondovalo s jeho pocitem, že i u ní se bude muset nějak osvědčit. Ještě stále jíbyla jeho přítomnost v něčem nepříjemná. Nedokázal si představit, co ještě na nímá poznat, když nechá stranou její falešnou sentimentalitu, z nížskoro nevycházela, módně povrchní narcismus a životnístyl, který zíetelně zakrýval životníprohru. Připadalo mu, že tahle na klidnévyrovnanosti a upřímnosti tédruhé jen parazituje; její jediná ctnost zÍejmě spočívalav tom' že tu byla tolerována. A snad ho odpuzovala i fyzickým kontrastem. Myška, i kdyŽ byla štíhlá,měla postavu daleko víc ženskou. Dlouhénohy a přitažlivě pevná a malá ňadra. Seděla naproti Davidovi, opírajícse rukou, nohy pokrčenéna 'stranu. Prohlédl si jejítělo, když se otočila, aby něco podala, a když věděl' žeúhel jeho pohledu nemůže vzbudit pozornost. Hovořili o tématech dosti banálních, a tu se Davidovi do duše znovu vplížilopokušenínevěry - ne žeby to byla nějaká úvaha o její aktuá|ní možnosti, ale kdyby býal nebyl ženatý, kdyby Běta... takříkajíc, kdyby Běta občas neměla nějakou tu chybičku' semtam ho nebodla nedostatkem porozumění, svou ažpřespřfliš světskou praktičností,kterou by tato přitažlivě chladná a upřímná paní situace při svéinteligenci (zjišťovalu ní totiž něco, k čemuve svém vlastním malování sám směřoval, určitouodtažitost a současně i věcnost) nikdy neprojevila čialespoň by jív žádnémpřípadě nezneužÍvala. Ne žeby si už nepřál, aby tu netá uýta s ním,žeby se netěšil na onen společný pobyt ve Francii bez détí, Rterý si naplánovali po jeho cestě do Coétminais (bylo v tom i Bětino tiché svolení mítještě jedno - třetí - dítě, syna, kterého si oba přáli), bylo to jen lákavé, pokuši ské. Jen to, žeby člověk snad mohl, kdyby nebyl tí kým je, a kdyby dostal nějakou nabídku - to jest, byla bezpečná nemožnost, která se ani zdaleka ne pravděpodobnosti. Dívčinotělo v záři slunce bronzově opalizovalo' sďnu pak působilo matněji, ale měkčeji. Bradavky, li důlkův podpaždí.Jizva vyhojeného zranění na j z nártt. Jak jíschnuly pšeničnévlasy, trochu zc zanedbané; jejíštíhlost,jemnost dívky z quat šaty a dlouhé sukně, kterénosila, byly matoucí: k stovaly s jakousi živočišností,s hnízdečkemochl mezi jejíma nohama. Seděla bokem k ostatním, k jezeru, loupala jablko. Čtvrtkupodala starému dalšínabídla Davidovi. Bylo to gesto čistéa ch a znepokojující. Bylo nutné' aby Henry měl odpolední klid. B přistoupila a sklopila mu opěradlo křesla. Pak si ke mu muži klekla a šeptala mu něco do ucha' Natáhl k jejímu pasu a pomalu ji hladil směrem k paži, pak přitáhl blíž:sklonila se a do*la se svými rty j Popleskal ji po holém zadku. Pak složilruce na a ona mu přiložila červenýšátek na oči. Pěkně ústa,růžovábambulka nosu. Dívka se vztyčila a chv pozorovala, pak se na ostatní zašklebila. Myška se na Davida usmála a zamumlala: ,,Ch volna. Radši bychom měli jíttrochu dál, abychom li.' Vstali. obě dívky sebraly svéručníkya B zalovila v jednom z košíkůa vytáhla svou knihu. směrem k ostrohu, asi tak třicet yardů, jen aby z doslechu. Dívky rozprostřely svéručníkyna zem, si na břicho nohama směrem k jezeru, hlavy v d David si nejprve sedl, pak se opřel o loket asi šest stop od nich směrem k lesu. V mysli se mu vybavila jedna ještě daleko absurdnějšíremi umělecké dílo: dva malí chlapci naslouchají v 70 llisvětě; přemýšlel o svénaprosté jistotě, žádný jiný muž. To, z čehoměl skužetuto jistotu ztrati|. Je to dětinské: ' ona můžebýt také. Nemá to logiku. řéce individuální potěšeníz jakékoli zálilá,jídla, z nových šatů,z pěkné výstavy. rrerněli nic proti sexuální uvolněnosti u drupřátel; byli-li proti něčemu, nechtěli-li právě: mít na tyto věci obecný, neměnzovat je z hlediska morálky. Věrnost byla a ta jejich prostě náhodou byla s jejich shodě. Tak jako se lidéshodují ohledně l ž"vkůpři jídle čico se látky na záclony týče. rnáhodou máme rádi na stole a v bytě. Takže y z tohoto pravidlal Pročsi odepírat zkušeumělecká duše starého malíře vŽdy vítala, u téjeho celoživotní zátéženeubratl Urvi, '' A vždyťjde o tak málo: trochu horkosti, přilý vstup do druhého těla. Jedno malé uvolněnínásledku: jak rozsáhlé je zničenítoho, co ivě budoval. se před druhou brankou na konci sadu. Za ní lesní průsek. ,,Je to moje vina. Já..." pohádky. o spícíchprinceznách." imohli žítspolu. Po tom." rnyslel si však nevyužil by pořádný a slušný princ iitosti jen proto, že by nemohlii Cekala a neříkala nebo vlastně všechno. Teď užžádnéšňůrkya mašý dotek byla tatam.. A velice brzy byla gryči naděl půjde o něco jiného než o erotiku. Zádala si ho Jestli chceš... za to, žet