Úvod

• Principát – vznik císařské správy a centralizace, po dvou stoletích však nastává úpadek.
• Dominát – slovo císaře se stává zákonem, absolutismus. Největší moc získává vojsko – v letech 235 – 284 n. l. je 35 císařů, kteří byli provolání za císaře vojskem.
• Vojsko již nemá „římského ducha“, latinsky umí jen povely, úřad magistra militium získávají Germáni, Ilyrové, Afričané (Septimu Severus), Syřané, Thrákové → Řím a provincie se asimilují a přichází počátek zániku.
• Pozdní antika:
  • pro západ – zánik významu Říma (města), dochází k vulgarizaci práva
  • pro východ (byzantologii) – 3. a 4. stol. je období vzestupu moci Konstantinopole
  • pro historiky barbarů zejm. Germánů je toto období časovým horizontem, kdy na jeviště dějin vstoupil jejich objekt zkoumání.

Od republiky k císařství. Od principátu k anarchii. Od anarchie k dominátu.

• stabilizace republiky → vyhnání králů a potlačení stasis v obci
• vznik a zakořenění císařské moci → osoba Gaia Iulia Caesara – myšlenka prvenství – reformy Octaviana Augusta – položení „ústavních základů“ principátu (zejm. imperium proconsulare, tribunicia potestas).

MTC De off. I, 8:  „Křivdou, kterou se na jiném člověk dopouští sám, patří i nerozvážnost Gaia Julia Caesara, jenž zvrátil všechna práva božská i lidská pro bludnou představu prvenství, kterou si sám vytvořil.“ 

• 235 – 284 n. l. vojenští císařové – období anarchie → cesta z ní dominát
• 1. problém → dotírající barbarové: Ilyrové – Dioklecián a po něm Konstantin Veliký – oba generálové, jejichž úkolem bylo bránit Balkán proti Gótům, vyhnat Alamany z Itálie a zabezpečit Galii proti Frankům
• 2. problém → vnitropolitický nepořádek: vznik tetrarchie (dva Augustové a dva Caesarové), který zamezil dosazování císařů z jednotlivých frakcí. Fakticky tak nastalo období vnitřního klidu, kdy „daň za klid“ byla v podobě vzniku čtyř center:
  • Trevír → ovládána Galie
  • Milán → ovládána Itálie a Afrika
  • Nikomédie (dnešní Izmir) → bašta proti Peršanům (Malá Asie)
  • Soluň → Balkán

                                                                                                             r. 305 po abdikaci Diokleciana

• Nastala obrovská vlna reforem (největší a nejširší od dob Augustových): územní (teritoria se rozdělují na diecéze a na provincie), vydáno více jak 1.300 zákonů. Připoutání kolonů k půdě, daňová reforma aj. Snaha o obnovu starořímské morálky. Dochází k postupnému ovlivňování „mimořímskou“ tradicí.
• Konstantin vydává v roce 313 Milánský edikt: „Poskytujeme křesťanům jako všem ostatním občanům právo, aby vyznávali náboženství dle své volby.“  Roce 391 získává křesťanství postavení „státní církve“
• V roce 324 začíná Konstantin budovat Konstantinopol (324 – 1453) → Řím ztrácí postavení politického centra. Do „druhého Říma“ se stěhují i přední rodiny, jediný kdo nemůže je papež → zůstává u hrobu sv. Petra.

Doba sepisování práva

• 5. a 6. stol. je z ohledu právních dějin obdobím sepisování práva
• Cílem soupisu bylo:
  • nové uspořádání
  • sebrání roztříštěné právní úpravy do jednoho díla
  • přizpůsobení práva požadavkům doby
• První snahy (soukromé soupisy kolem r. 300):
  • Codex Gregorianus obsahoval vybrané konstituce od císaře Hadriána do Diokleciána
  • Codex Hermogenianus obsahoval jen Diokleciánova nařízení.
• „Kolem“ roku 500 dochází k velkému nahromadění myšlenky „sepsat právo“:
  • Edictum Theodorici
  • Lex Visigothorum
  • Lex Burgundiorum
  • Codex Theodosianus
  • Lex Salica (507 - 511)
  • Tri volumina aj.
• Důležitou úlohu při výkladu římského práva sehrály v dominátu dva tzv. Citační zákony z r. 321 a 426, které stanovily interpretační pravidla. Citační zákon z r. 426 byl závazný pro obě poloviny říše (Valentinián III. a Theodosius II), bylo jím povoleno používat pouze díla Papiniana, Paula, Ulpiana, Gaia a Modestina.
• Inspirace Justiniánem u langobardského krále Lothara v r. 643 (edictus Rothari):  „Jak velice jsme se starali a staráme o blaho našich poddaných, vysvítá z (každé)stránky, která dále následuje. A děje se tak nikoli jen s ohledem na trvalý útisk chudých, které mocní znásilňují. Zdálo se nám proto, že je naší povinností vydat s důvěrou v milost všemohoucího Boha tento dokonalý zákon (zákoník), který nově shrnuje a uspořádává všechny dřívější zákony, vyplňuje mezery a vyřazuje, co je zbytečné. Chtěli jsme jej zpracovat do jednoho celku, aby jeden každý žil v míru podle zákona a práva, v důvěře v ně se (tím ochotněji) angažoval proti nepříteli při obraně sebe sama i své vlasti“

Corpus iuris civilis a její ideová základna a teorie způsobu práce na kompilaci.

• V roce 527 n. l. převzal vládu Justinián I. (vládl do roku 565 n. l.)
• V roce 528 zahájil reformu práva
  • výlučná kodifikace
  • desetičlenná komise
  • císařské konstituce: Deo auctore, Imperatoriam maiestate (znění viz skeny ve studijních materiálech), Omnem, Tanta.

Const. Hac. §3 adresovaná konstantinopolskému senátu ‹528› „….abyste se mohli přesvědčit, jak velmi nám záleží na srdci neustálá starost o obecné blaho, pracujeme na tom, aby ze stávajících zákonů byly ty nesporné a nedvojznačné zařazeny … do sbírky, a pouze zákony z této právní knihy nechť jsou používány u soudů, aby tím bylo umožněno jejich rychlejší rozhodování.“

Části kodifikace:

• Institutiones seu Elementa (r. 533)
• Digesta seu Pandectae (r. 533)
• Codex (r. 528 a 534)
• Novellae  (po r. 535)

Const. Cordi §2: „ … ze tří knih (= codices) i z novějších předpisů odstranit zbytečné úvody … opakování a rozpory … a veškeré zastaralé právo a některé zákony zestručnit, umístnit je pod odpovídající tituly, vypracovat potřebné dodatky, zkrátit, popřípadě změnit text tak, aby se právo rozptýlené v různých zákonech stalo součástí konstituce, což umožní, aby bylo lépe chápáno.“

• S vydáním nové právní sbírky musela:
  • nastat reforma akademického vyučování (zavřeny školy v Alexandrii a Caesarii)
  • rozšíření sbírky, to dostal za úkol konstantinopolský senát:  Const. Summa §5: „… aby tento Codex byl obvyklým způsobem zveřejněn  a aby také celé jeho znění bylo … zasláno .. do provincií.“
• Na západě se Corpus iuris civilis dochoval jen v jednom opise, ze 6. stol. a byl nalezen v roce 1050 v Pise.
• To, že justiniánská kompilace nenalezla ve více opisech, vyvolává pochybnosti o praktickém významu této kompilace
• Vznikají řecky psané extrakty z Digest
• Justinián se snaží o udržení či vzkříšení „romanitas“ a obnovu „Imperium Romanum“ viz Const. Imperatoriam pr.
• Barbaři (Germáni) obecně považovali za největší ctnost panovníka, že zachovává staré tradiční právo.
• Justinianus vystupuje jako strážce římské kultury → ideál vladaře východu i západu → ve své osobě ztělesnil velkého vojevůdce, který rozmnožil mír (pax) a v době míru byl velkým zákonodárcem. Který však vládl „metodami východu“ a zachoval tradice.

­­­Leges barbarorum

• Personalita práva
• Teritorialita práva