Germáni a Řím

• Po rozdělení impéria na Východ a Západ se, z historického pohledu, stala církev a Germáni dědici Říma.
• Východ měl svého nepřítele na život a na smrt → Perskou říši. Germánské kmeny naproti tomu nebyly ničím, co Řím už nedokázal opakovaně zkrotit.
• Germáni byli v Římě známi po celá staletí, snad neexistovala římská domácnost, která by neměla otroky germánského původu.
• Od 3. stol. n. l. neexistoval jediný oddíl vojska, ve kterém by nebyli Germáni.
• Germáni působili jednak jako vojáci i vojevůdci, ale také jejich vliv sílil u dvora → „Nakonec prý tam zbude pouze císař, který jako jediný zůstane ještě Římanem“. Císařové byli odkázáni na podporu svých germánských generálů  → Konstantin Veliký byl císařem provolán germánskými vojáky a neměl tedy v úmyslu jejich vliv nijak umenšovat či snad proti nim bojovat.
• Problém vylidnění provincií po válkách a morových epidemiích byl řešen třemi způsoby:
  • Princip hospitality → „prosakování“ či usidlování Germánů na státních pozemcích v malých skupinkách → usídlení barbaři platí veřejné dávky, obdělávají přidělenou půdu a slouží jako „pohraniční vojsko“ → „Germáni vyměnili meč za pluh“. V těchto oblastech dochází k míšení galorománského a germánského obyvatelstva.
  • Federáti (foedus) → spojenci Říma, kteří přišli na území Říma jako pozvaní spojenci v uzavřených svazcích.
  • Dobyvatelé → Vizogóti, Ostrogóti, Burgunďané a Vandalové. 

Limes je buď hraniční zeď, nebo mezník kultur.

• Situace, kdy má Řím osidlování takřka pod kontrolou, se mění s příchodem Hunů → řetězová reakce a přesuny → „stěhování národů“ nebo „barbarské vlády“. Nejedná se o stěhování či přesuny etnicky čistých kmenů či národů, ale o hordy v rozmezí sto až několik tisíců osob. K těmto hordám se připojuje bezmocné a o příbytky připravené obyvatelstvo. Dokladem této směsice je složení vojska v bitvě na Katalaunských polích v r. 451, kde pod vedením krále Atilly bojovali Hunové a Germáni. I na římské straně bojovali barbaři jako foederáti. Římská politika v této problematice nebyla komplexní → Řím odrážel jen jednotlivé vpády. Výsledkem bylo zakládání germánských říší na půdě římských provincií.

Situace v počátku 6. století

• Severozápadní Afrika → stát Vandalů
• Galie →
  • severní a střední část → říše Franků
  • jižní část → říše Burgundů. Říše Vizigótů, ti v r. 507 rozšiřují své panství na Iberský poloostrov
  • Itálie → říše Ostrogótů
  • střední Evropa → kmenové svazy Alamanů, Bavorů, Durynků, Sasů …

Barbaři a soupis práva „pro sebe a pro Římany“  

• Personalita zákonů → každý obyvatel barbarského království nepodléhá témuž zákonu platnému pro všechny obyvatele území, nýbrž se řídí a je souzen podle práva etnické skupiny, ke které náleží: Frank franckým právem resp. podle práva své francké skupiny, například právem sálských franků. Burgund podle práva burgundského. Říman podle práva římského. Z tohoto principu a tradice (personalita práva) se rodí rozdíly → např. zneuctění panny je u Římana trestáno smrtí, u Burgunda pokutou. Žena, která souložila s otrokem, podle římského práva neztrácela svou přirozenou důstojnost, kdežto sálský zákon ji odsuzoval k otroctví.
• Místní vládci si uvědomovali, že nevládnou homogenním etnickým skupinám. Každá skupina se řídila svým právem a svou tradicí. Na počátku 5. století se objevuje snaha o právní úpravu resp. sepsání práva → stabilizace.
• Zvláštnosti osidlování římského území, mísení barbarského a románského obyvatelstva, nebo osidlování oblastí etnickými skupinami bez „mísení“ mělo vliv na následný rozvoj hospodářských, právních a sociálních poměrů. Kde docházelo k mísení, postupoval vývoj rychle kupředu a docházelo k rychlejšímu překonávání rodového zřízení. Tam, kde byly vytvořeny oblasti s novým obyvatelstvem, bez mísení, převládá rodová tradice a vývoj postupuje pomaleji.

Vývoj právní úpravy dle kriteria diferenciace

• První stupeň → oddělená právní úprava právních poměrů pro Římany a pro barbary.
• Druhý stupeň  →  (u Burgundů a Ostrogótů) barbaři a Římané v právních normách vystupují jako rovnocenné subjekty.
• Třetí stupeň → mizí národnostní hledisko a objevuje se jen diferenciace sociální → bohatí a chudí, svobodní a nesvobodní, např. je již jedno zda jde o Římana či Burgunda.

Burgundské kodifikace

• Burgunďané po sobě zanechali řadu zmínek a textů. Pod vládou Gundharda (v Písních o Nibelunzích je označován jako Gunther) se Burgunďané usídlují na Rýnu. V letech 435 – 436bojují Burgunďané s Římany, jsou poraženi místodržícím Aerkem a jsou jako foederáti přesíleni do Savojska. V druhé polovině 5. stol. zakládají v Savojsku svou říši s centrem v Lyonu Tuto říši „pohltí“ v rozmezí let 532 – 534 Frankové.
• Usídlení v Savojsku, mezi početným galorománským obyvatelstvem, bylo zřejmě podnětem k vypracování soupisu práva. Jedno sepsání práva bylo určeno pro Burgunďany a druhé pro románské obyvatelstvo

• Burgundské kodifikace:
  • Liber constitutionum nebo též nazývána Lex Gundobada → zákoník určený pro vlastní barbarské – germánské obyvatelstvo. Jsou zde patrny římskoprávní prvky.
  • Lex Romana Burgundionum → zákoník určený pro románské obyvatelstvo
• Oba texty vznikly počátkem 6. století a byly později doplňovány. Král Gundbad nechal sestavit zákoník, který se nedochoval, ale z něj patrně jeho syn král Sigismund čerpal při sestavování kodifikací.

Lex Gundobada

• Jde o lex barbarorum
• Drew, K. The Burgundian Code:  "Lex Gundobada představuje trend, kterým je odchod od kmenového práva (kde jsou morální sankce) k vydání práva na základě politické autority a moci krále."
• Zákoník je znám pod názvy: Lex Gundobada či Lex Burgundionum.
• Tento zákoník vznikl z podnětu krále Gundobada, který nechal zapsat obyčejové právo doplněné královskou legislativou.
• Zákoník byl v rozmezí let 517 – 518 revidován Gundobadovým synem Sigismundem a i nadále byl doplňován.
• Svým charakterem se tento zákoník podobal kodifikacím vizigótským, ale nebyla v něm tak silná romanizace.
• Lex Gundobada obsahuje celou řadu starobylých burgundských norem.
• Některá ustanovení platila nejen pro Burgundy, ale také pro románské obyvatelstvo → některé pasáže tedy měly teritoriální závaznost.
• Vývoj směřoval k sjednocení závaznosti a právní úpravy pro všechny obyvatele říše Burgundů. 
• Po připojení k říši Franků se i nadále Burgundové řídili Gundobadou a ještě z 11. stol. máme doklady o jejím užívání
• Nejstarší opis tohoto textu se datuje do 7. století.

Lex Romana Burgundionum

• Obsahuje jen římské právo, které se používalo v praxi (každodenním styku)
• Tento zákoník vznikl kolem roku 520 za vlády krále Sigismunda.
• V textu můžeme najít pasáže z: Theodosianova kodexu, posttheodosiánovských novell, spisy Paulovy a Ulpianovy, Gaiovy Instituce, Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus
• Římskoprávní texty nebyly použity doslovně, ale byly v textech provedeny změny, tak aby zákoník vyhovoval potřebám místního obyvatelstva
• Frankové, kteří si podmanili Burgundska, ponechaly tento zákoník v platnosti. V průběhu dalších století byl burgundský zákoník upozaďován a v 8. stol. se nejvíce používal Lex Romana Visigothorum. Burgundové se, ale i nadále řádili svým lex Romana Burgundionum.

                           Ve studijních materiálech naleznte zadání  prvního domácího úkolu. Pokuste se o překlad dle zadání.