I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ
§ 101. Abeceda. Viz § 1. § 1. Abeceda
1. Hebrejské texty biblické se píší a tisknou písmem aramejského původu, zvaným písmo čtvercové, které se-ve své nejstarší podobě vyskytuje od 2.„stol. př. Kr. Píše se z pravá na levo, nerozlišuji se písmena velká a malá. Psaní písmen začíná od levého horního vrcholu.
2. Písmo čtvercové má těchto 22 znaků:
Pořadí: Tvar
1.
2.
3.
4.
Jméno
„v . i Číselná PrePls  i hodnota
^ Ú
b, b
9> 9 d, d
1
2
3
4
5.	i n		hě5	/i	5
6.	i * ■ i	11 T	wäw / /		6
7.	i 1 T J	H	zajín	2	7
8.	] j n	rm	hět	»	8
9.	1		tet		9
25
Pořadí	Tvar	Jméno	přepis	číselná hodnota
10.		TT jód	/ (i)	10
11.		5]J kap	k> k	20
12.	b	lSmsed V T	l	30
13.		Q>£ měm	m	40
14.	í a	nún	n	50
15.	D	^fiV sSmaek	s	60
16.		eajin	e	70
17.			P> P	80
18.		" T	S	90
19.	P	Pjip q°p	q (h)	100
20.	"1	rěs	T	200
21.		sin šín	S, s	300
22.	r	VI taw T		400
§ 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3
Ve vědeckých rj^ubl^acích^roztažit^lných písmen neužívá
§ 2. Písmena koncová
Patero písmen má na konci slova jinou podobu než na počátku nebo uprostřed. Jsou to: k ^ (č. 11), m Q (č. 13), n J (č. 14), p ň (č. 17), s Y (c- 18.) Tyto koncové tvary slují litterae finales;,
26
Príklady: mlk (mselxk) 'kráľ; EN 5m Cém) 'matka*; p? zqn, (zäqen) 'starec'; jp *p (kap) 'dlaň'; es fé*; 'strom'. Všechna písmena (i koncová) přicházejí v bibli v jednom verši v knize So-foniášově 3, 8. ®       4   J ^
(ä) 27   Sof 3,8 8 ^^i?1? p?ía n'ô^a,p3?Q \3 "ry1? "W Qt1? ni^-D^Visn in"? TiKn-1?^ 'wxri •»3siíqp tfxa ^ 'éx *|ŕin "jä^an nn^y rätf1? ruDto
i    *«■ i t t        t      t» t ••      ■  t : i •        j" :      •<     • -   i    j -í        <     ■ : -   i <v   •• "!  . i     : t : -
Ť      "130 2.m.pl.imp.pi. V+nan = čekejte na (na mne    na den ...)|       inf.cstr.+suf. =povstaní mého | 7y1? le+subst. 127 3 ŕ| pta praeda booty Beute zsákmány loupež, kořist -Další homonyma: /48 b ďlCÓV perpetuitas perpetuity Dauer tartam trvání/ partikule 1269 fecot; usque ad unto bis zu -ig až po/ = v den povstání mého k loupeži. |Q,,l?3t£/?? "O = neboť soud můj (je) | oWsi HÔ^ľ =sbírat pronárody | ľllD^a ^Dj?? =shromažďovat říše] EjT1?? ^B^b = vylévat na ně | ^S^I m.sg.cstr.+suf. a»T kletba, hněv = kletbu mou | ]1'"]D V3 =veškerý hněv | 'ex =mého chřípí,| $X3    =neb v ohni| TJlK^p = žárlivosti mé| *73Kľl 3.f.impf.ni'?:)N = bude pohlcena | flNH"1?! =celázemě.
BKR8 Protož očekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země.
CET8 A tak mě očekávejte, je výrok Hospodinův, v den, kdy povstanu ke kořisti. To je můj rozsudek: Seberu pronárody, shromáždím království a vyleji na ně svůj hrozný hněv, všechen svůj planoucí hněv. Ohněm mého rozhorlení bude pozřena celá země.
CXXII8Atct touto Ú7tóu£ivóv u.e, Xéyei KÚpiog, ek; r|U£pav ávaaráasccx; uou ek; jiapruptov to Kpíua uou eíq ouvaycoyá^ é6vc5v tou ciaôé^aaBai Pa<nXeí<; tou
8K%éax 87c' auToůg 7iaaav ôpynv 8u[j.oí5 uoir ôvóti év irupi ^fiXou<; p,ou KaTavaXco9ř)a£Tai 7caaa f| yfj.
V18quapropter expecta me dicit Dominus in die resurrectionis meae in futurum quia iudicium meum ut congregem gentes et colligam regna ut effundam super eas indignationem meam omnem iram furoris mei in igne enim zeli mei devorabitur omnis terra
2G^
§ 3. Písmena roztažitelná
V hebrejštině se písmena pri psaní nespojují a slova se nedelí.
Prostor, jenž by v řádku vznikl dělením slova, vyplňuje se tím, že se nek,terá písmena již uprostřed řádku roztáhnou. Jsou to:
		(č. i)
n	n	(č. 5)
b	h	(č. 12)
		(č. 22)
Q		(č. 13, jen koncové, § 2.)
Tato písmena se nazývají litterae dilatabiles.
Ar^ § 104. — 105. Rozdelení a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5.
§ 4. Rozdělení souhlásek 1
Všechna písmena abecedy vyjadřují jen souhlásky. Podle toho, kterou částí mluvidel jsou artikulovány a jaká je jejich fonetická platnost, dělíme je na ústní (orální) ahrtanové (laryn-gální). Ústní se dělí v předopatrové (palatální): zado-patrové (velární): p, zubní (dentální): "fEflJ, jazyčné (lin-guální): 7"), sykavé (sibilantní): fD2£t^> ret n é (labiální): ^DSD« Hrtanové (laryngální) jsou Rfifly. Dále dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explcsivy): 35pfiíifB3K» třivé . (spiranty, frikativy): gařttattA^MHrTJJi nosovky (nasály) fá, plynné (likvidy) y] a polosamohlásky (semivokály) y*. Přehled souhláskové soustavy je tento:
*
27
!
	Ústní (orální)					i	Laryngáiy	
	předo-patrové	zado-patrové	zubní	jazyčné	sykavé	-M 0? u		
emfatické		q(H)	t	-------	! i			souhlásky J závěrové (okklusivy)
neznělé    j k			t			p	■>	
znělé	9		d	!		b		
emfatické			t		S			souhlásky \ třivé J (spiranty)
neznělé	k				9 V S S S	p_ b	h h	
zněle	9		d I i		z		c	
nosovky		---------			j m			
plynné			! rl				i i	
polosamohlásky	i (i)				i			
§ 5. Výslovnost souhlásek
X je naše hrtanová souhláska zvaná ráz, která je v západní češtině na počátku slov, počínajících v písme samohláskou (srv. čes. fokně a pod.) V češtině není prp_ni písmene v abecedě. Přepisujeme řeckým znakem 3 (spiritus lenis). Srov, § 7, 1; 11, 4, pozn. II.; 9, 2.
2, je české b. Srv. § 6.
5  se vyslovuje jako české g. Srv. § 6. r\ má platnost českého d. Srv. § 6.
n je naše h. Na konci slova po samohlásce je němé (§ 7, 1; 9, 2).
O t. zv. h mappicatu srv. § 14, 1. }   má platnost anglického w. Srv. § 7, 1; 14.
28
f  je české z.
je silná hrtanová souhláska. Vyslovuje se tak, že se vzduchový proud nechá volně procházet hrtanem, při čemž se nejhlubší část hrtanu svírá. Správně vyslovíme slovo ruh tehdy, když před h zazní zřetelně a.
E t je emfatické, s větším napětím hrtanu vyslovované t, při jehož artikulaci se opírá hřbet jazyka o zubní lůžka (Brockelmann, Die sem. Sprachw. str. 53, Beer I. str. 27.)
*   je české /. Srv. § 7, 1; 14.
2 je předopatrové k s velmi lehkou aspirací. § 6.
7» D> 2* D Jako v češtině /, m, n, s.
y je znělý hrtanový spirant, vyslovovaný stejně jako h, ale zněle. Přepisujeme řec. znamením e (spiritus asper.) K výslovnosti srv. Bauera-Leandera str. 167 a tam uvedené studie, jmenovitě R. Růžičky ve Wiener Zeitschrift fur die Kunde des Morgen-landes r. 28 (1914), str. 21 nn.
g je české p s velmi lehkou aspirací. § 6.
^ je emfatická sykavka. Vyslovuje se se stejným stažením hrtanu jako /. K výslovnosti srv. Brockelmann str. 54. Dnešní Židé vyslovují ponejvíce r (něm. z). Přepis
p je zadopatrové k, v přepise q (k). Vyslovuje se co nejhlouběji vzadu.
■) je r. O jeho výslovnosti a druzích Brockelmann, Die semit. Sprachwiss. str. 54, Gesenius-Kautzsch str. 34 a 36, Bauer-Leander str. 163.
$ š, vyslovit jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se odlišilo od následujícího. <
š, jež se vyslovuje mezi s a š. Toto š splynulo později ve výslovnosti se p (č. 15) a vyslovovalo se jako s. P] ťy je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspirací. § 6.
29
, Pozn. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala ně-, která písmena: ^ a y; £ a fl; } a 2'* p a S» H a D5a D resP* 2r-
Ai\_f 106. Souhlásky explosivní a spirantni. Viz § 6.
§. 6. Souhlásky explosivní a spiranty
Šest písmen, a to 2)H3Dľl» ma dvojí výslovnost: bud jsou vyšlo-vována jako souhlásky ražené (závěrové): b, gt d> k, p, /, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: £ jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), 2 jako české znělé ch ve spojení abych byl, "i jako //i v anglickém \ that (znělé, „měkké" M), 3 jako c/i, 53 jako naše /, jako /A v anglickém thin (neznělé „tvrdé" th). Pokud se mají vysloviti jako hlásky ražené, klade se do nich bod, zvaný židovskými gramatiky dageš qal, slabé, dSgěš lene. Přepisujeme je takto: £ h 2 h 5 9* m 9> *í d* T d> 2 D D P» D P» n ^ i- Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle b9gadk9pat. Kdy se vyslovují jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13.
Ar. § 107. Označování samohlásek. Viz § 7.
§ 7. Označování samohlásek (vokálů)
1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okol-ností pomocí některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky ) a >, které sloužily k vyznačení souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, ai, ii. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, u, ě, í, zůstaly ) a 1 v písmě na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. Na př. původní pfifi mwt (maqt) se změnilo stažením v môt a ], které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ó; podobně * ve slově ^2 W ) po stažení v bet značilo ě. Staré t^fi hw^rad se změnilo v hurad, a proto \ značilo později zde ů; 2&ľ\ W (tUfab)    stáhlo v tf/afc a * ozna-
čovalo ľ. -Od takovýchto případů se_ přeneslo potom užívání } a * i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantnim textu pomocí ^ a * nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta s^Sfc2|3 qotaltí nebo v 3. os. plur. perfekta V?E)p qaMu. Souhláska fi vyznačovala na konci slova a, ě, šĚ, ô. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že n bylo souhláskovou součásti přivěšovaného při vlast, zájmena *hu, *ha 'jeho', 'její'. Původní koncové a s příponou hu po vypadnutí h dalo au, z toho vzniklo ô, ale h se psalo dále: HJT1D sůtahu 'jeho roucho' se změnilo v rjJTO s"íô; koncové a s příponou /w dalo a, ale v příponě se udrželo původ, h i ve výslovnosti: HD^S malkaha, 'její kráľ, se změnilo v Jíjs^q malkáh. Později se označovalo pomocí n i koncové ä? (otevřené): Hl") 'lučištník', i ě (zavřené): 'odhal!' (čisti je rôfräé, g9lě). Uprostřed a na konci slova stojí někdy x k označení ä, ě, 0, na př. ve slově Q^p gdmí které se píše jinak a správněji 25» nebo na konci psaní x— (místo původ-nějšího H__) v mladších textech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. r°š 'hlava' a pod. V těchto případech se
hlásky v^fx nevyslovuj i, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označování samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čteni, říká se jim v hebrejských mluvnicích rWljH xľVÍ!SX 'ťmfflô/ haqq^rľä, matres lectionis („matky čtení").
Příklady: w jako ú uprostřed slova: QVJ qum 'stati', rnifT j'hudô, vl. jm. muž., j9rušälajim 'Jerusalem'; na konci:
l^tDp ^a/^/u 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: ^jjj ?ó7ô 'jeho hlas';; jako ľ uprostřed: nj> 'hádati se'; na konci: ^3 A*řř 'nádoba'; / jako ě uprostřed: těman 'jih'; na konci: /naMrě 'králové' (st. constr.); 7 jako # uprostřed: "i^T1* jädséka 'tvoje ruce'; /i jako průvodce a: TYihft malkä, 'královna'; u šé: n? 'tento',
31
u ě: FHtP s9dě, 'pole' (st. constr.); u ô: ^ô, 'tak', P5 lzaV> ťsem' (HĎ 'ústa' se píše stejně!); "älaep u a: filBXl í*Jmô/ 'výšiny', jm. města, Xľl 'komora', x 2 ^ 'vešeľ; uprostred u ô: ^DKil tômar 'řekneš'; na konci: ^ lô 'ne'; u ě uprostřed: Itonôr 'řka'; na konci:      gě 'pyšný', môsč 'naléza-
jící'; u E: X£J) ^ôm^, 'papyrus', 'třtinaj; u í: ?1£JX1 rľ5^n, 'první\^ Ar-      í. Aramejština používá písmen ^ \ n Jako značek pro dlou-
c/
hé vokály obdobně jako hebrejština, na př.: jnin Aôí/a\
Zatím co v hebrejštině x Jako značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně ' dříve bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor j-p tľfcO (st. determinatus)? xbí? NVr7^(íem-       za správnější j
_Ar^    2. Viz § 7. 2. *-"-*Vsá/'
JAr._ 3, Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny jsou též he-braismy. Příklady v § 119. H. 2. Jak vidno, nebylo původně žádného označování krátkých samohlásek. Proto v době po sepsání talmudu vytvořili židovští theoretikové několik soustav značek,*) jimiž měla býti tradiční výslovnost samohlásek ustálena a pro budoucnost uchována. Přitom bylo ponecháno označování dlouhých samohlásek „slabými" souhláskami, neboť ty patřily k souhláskovému textu. Soustavy samohláskové se skládají z teček, čárek a pod., t. zv. punktů, které se vyslovují po souhlásce, nad níž nebo pod níž jsou. Jedinou výjimku činí patah furtivum (§ 10).
3. Systém punktace, jehož se dnes výlučně užívá v tištěných biblích, sluje tiberiadský, poněvadž byl složen kolem J$00_ nejspíše v galilejském městě Tiberiadě. Užívá značek samohláskových pod písmeny (sub-, infralineární) s výjimkou bodu pro ô, jenž se píše vlevo nahoře, a bodu pro ú, jenž se píše doprostřed \
311
Značky tiberiadské jsou tyto:
1.
T
2. _
3. v
4. *
5. )
6.
ä qämses a qSmses hátúp t sěrě
ř, i, hiraeq
\ ô hôlaem . u šúrseq
a, g (§ 16) patah
7.
8. u, /I qibbňs
9. 3 š^wá
10. a hátěp patah
11. ,      e hátěp s°gôl
12. ° hátěp qamaes
*) Vedle soustavy tiberiadské, níže vyložené, jsou ještě známy dvě soustavy babylonské a tři palestinské.
Ar. § 108. Výslovnost a psaní samohlásek. Viz § 8.
H. §    Výslovnost a psaní samohlásek
1. _ se nazývá u židovských gramatiků pjg „stažení (úst)." Dlouhé qámaes se vyslovuje jako á zabarvené do ó. Krátké qámaes á (o) sluje p]^n%»OjP^„zrychlené stažení (úst)" a vyslovuje se jako krátké o mírně zabarvené do a. Qámaes označuje dvě samohlásky různého původu (a z *ä, a z *u). Běžná výslovnost ď je d- ó se vvslovuie iako o ^h-if, * t*^<ut ,cJ^U
■y<Jk. Qámaes se cte jako <r
r
1. v otevřené prízvučné slabice (§ 18, 2, 3):      lgka 'tobě';
2. v otevřené neprízvučné slabice: dábár 'slovo', 'věc'; J^fl
T      T T T
hä-räe 'to zlo'; o prízvuku srv. §16, 1.
3. v zavřené prízvučné slabice:        läm-má, 'proč?'.
T T
B. Qámaes se čte jako á.(otevřené o): 1. v zavřené slabice neprízvučné a) uprostřed slova (po š8wä quiescens): ffS^X 'pokrm', ^Jfí hánněni 'smiluj se nade mnou' (žalm 4, 2a j., v ž. 9, 14 je psáno *JJ)JPl) b) na konci __slova^ng?^\waj-jä-mát, 'a zemfeľ. ^w^Ž^^^>
32
H. 2. výjimečně se čte jako ä (o), je-li v otevřené slabice a) před jiným qämaes hatúp nebo b) před hátěp qámaes: pá-al-ká 'tvé
dílo' (muž.), jy$% pďQ-W 'jeho dílo'; Ar-b) i^i^ íá^bel^ro\
1í
H. c) ve dvou slovech: D^EHp qa-dašlm 'svatosti' a Q^*]^ šá-rášim 'kořeny' (sg. k tomu
Ar^ c) Qamaes se čte výjimečně jaková v otevřené slabice v nekt. tvarech předložky Q-jp; ^to^Ja D*n 6, 19 (L); ® 7, 10, 2° (L)^(ale Vtí^h tamtéž 1*). d)n?Vř«><^~^ot © Da 6,19 prrĎs íi7J nmtfi ^ni^^n-n1? rum riiu roi n^dv? tóa ^tn vík
BKR18 18 I odšel král na palác svůj, a šel ležeti. nic nejeda, a ničímž se obveseliti nédaT, tak
že i sen jeho vzdálen byl od něho."       ^jm ^J^PtffJZL^ 'V&TtZfy ^ •
CET19 Pak se král odebral do svého paláce aTulěhl, aniž co pojedl. Nedopřál si žáané Sn/íA, jí^/íJ^^
obveselení a spánek se mu vyhýbal   «Tn3>        $) /• ty >f'f>     * etÁM
19xóxe i)7isaTpsv|/£v ó |3aaiXei)c; sic; xá (3aoíA,sia aůxou Kai rpXía0r| vfjoxi<; Kal r\v tamoÚLievoí;
jrepi tou AavvnA,. xóxe ó Geóg xoú AavmA. 7tpóvoiav 7ioioó|ievoc; aúxoů ánéKkeioe xá axóp,axa
x(ov A,8Óvxcw, Kai oú uaptrvcox^cav t$ AavmX.
18et abiit rex in domům suam et dormivit incenatus cibique non sunt inlati coram eo insuper et somnus recessit ab eo 19tunc rex primo diluculo consurgens festinus ad lacum leonum perrexit 4 3    x A
® Da 7,10 ^mbi^ipn 15-11 Tifotiiptii      *\)$ ^riiói^-p posi i:y mr^ ir$     , / .111 íij 1 j.jyi-m, ssi í (W^* 4<z;mo? ^Ww/^.pa^žic-^^.w",^/
BKR10 Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát 7 tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly. 5      *£^t? fjSjí^fJf" lOrai 8^87iopeÚ8xo Kaxá 7ipóow7cov aúxoá) 7toxauôc; 7cupó<;, %íA,iai %iA,iá8e<; s0spá7tSDO\?auxov   * ntó^flíi Kai uúpiai uupiá8e<; ;r.apEicyxr|KsicTav aůxčó- Kai Kpixŕjpiov skóGios Kai píp^oi ŕ|vsáx0r|aav   - zoaíUjl, lOfluvius igneus rapidusque egrediebatur a facie eius milia milium ministrabant ei et decies milies centena milia adsistebant ei iudicium sedit et libri aperti sunt
CET 10 Reka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.
H.Pozn. I. á vzniká z původního u, je často před maqqěp (§ 14, 3): qád-ši 'moje svatost' (od £Hp); waj-jä-nás
'a prchl', od $)yi janús, imperf. 'prchne', od tffi; cnx"í?3 kál-yadäm, 'každý člověk'. rJ T
Pozn. II. Určitý člen ve tvaru AJ- (§ 35) se čte před hátěp ^L jako há-: iTÍ^XH M-0nijjôt 'lodi^(plur.). ^n^?;52Ä^r^>^
Pozn. III. ä bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou maetseg (§ 14, 5). V koncovém *j se píše á doprostřed: » M.
3^ Mluvnr#«^h»brftjfitiny 33
H. Příklady: á: hák*mn 'moudrost'; jáq-tan vl. jm.
muž. Gen. 10, 25.,@^pp qár-ban 'obětní dar: ^HX 'a/i0/ě st. con., 'stany'; JY^frC ká-°nijjót Ljako lodi'; THVfib Hmšáhakd 'aby
tě pomazal'; ^N^HX "ätŕlľáb vl. jm. muž. Kxod. 31>^; E 27? T jä-räb-äm vl. jm. muž. 1. Kr. 11, 26/*-'
2. sluje sěrě roztržení" (náhlé rozšířeni) a značí zavřené napjaté e, které je většinou dlouhé. Je v otevřené prízvučné slabice: ^22P Cě-§&1 ^-ej,e' i v zavřené: p*n /írty, lnadra', ve slabice neprízvučné:        ftě-/t 'můj dum'.
3. má jméno hír&q „skřípení" a vyjadruje dlouhé nebo krátké í; ve spojení s •» jen dlouhé i. Je ve slabice neprízvučné zavřené: miš-lé průpovědi'; v prízvučné zavřené: 2^*1 waj-jiš-b3 (§ 11, 3, 2) 'a chytiľ; v prízvučné otevřené: *2bfi malkí 'můj kráľ; v neprízvučné otevřené: p-p3 kidôn jDstep'.Tä't^'^
4. J_» i je znakem pro zavřené, napjaté o, které je většinou dlouhé a sluje Q7fl »plnost". Ve starších tiscích byl ten usus, že setká-lo-li se hôlaem s diakritickým bodem &\ užívalo se bodu jen jednoho pro obojí: ntPD mošžě 'Mojžíš'. znamená též šô: JOŽP šônas 'nepřítel', znamená bud šô nebo ôš: -|OÍT soměr strážce'; ntýl? *ôš« 'činící'. Od 3. vyd. Kittelovy bible tiskne se podle způsobu starých masoret. rukopisů H£*Č> XJÍT- — Jinak: tDCÍt^
alf Cj v
šópět, 'soudce', npšô, 'nésti.   Je-li podkladem pro hóleem
X» má toto x bod na sobě: sôn, 'ovce'. Před samohláskou se čte "j jako ôw: r\)b lówie, 'půjčující', po samohlásce před souhlas-kou jako wo:       autem, hnch . í;^&j *£tfy'sBJ dJ
5. 1 je dlouhé, zavřené a napjaté u, zve se pTtŤ »»pískání". flYl rul, žen. jméno; mu/, 'zemrítľ, ^IH ^"   on'» iríF. ^/iůf 'pustota'; 1X3^ jäbou, 'přicházejí'; úm&l&k 'a král.' * značí/w&r iwttf, na př. imm Wěr 'slepý',           ^ * ř&r*
6. značí krátké otevřené a a sluje otevření". Xejčastěji je ve slabice  zavřené (§ 18, 2. 6. 7):  IftgJ šamár, 'střežil',
34
*y        - To íTaĹl dot&to-V v
rlŽ^D Tíial-kaK 'její kráľ; výjimečně ve slabice otevřené (§ 18, 2, 3): bájit 'dům', nálar 'hoclť. sámanlP 'posadil
mne". /) fi/U,&r SS><$> Ycif^c fi*n*x*~ ^/u^l ~&*fx^ J^rus/UČ^SH' te*'*t
7. _ je označením krátkého nebo dlouhého se otevřeného. Podle své podoby sluje h*i2Ľ »hrozen". Ve spojení s > a H H_) K vždy dlouhé: íppID siisä'kú 'tvoji koně' (mužovi), s H jen na konci slova: nip 9*1/1« 'třtina'.
8. slove staženi" a značí krátké u: jn^J£J šulhan, 'stůl*, nebo dlouhé ú v otevřené, slabice: g*bulo 'jeho území'. O ostatních znameních § 11 a 12.       P ^trí^f^^^c^Ě^X^m^^^
Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedm podle kvality: «, se, e, i, ď, o, u; protože se defektivní (§ 9) ů píše jinak než u značené plene (g9búlô bud s šúraeq nebo s qibbús), je o jednu značku vícq. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze říci, že všechny kvality samohláskové vyjma a jsou i dlouhé i krátké.
Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, neboť __ je pro á a á; ve výslovnosti tiberiadské se nemohlo a (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a ä bylo proto zabarveno do a. — S hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek; a, se, šě, e, ě, i, ľ, a, d, o, ô, u, u (§ 20).
Pozn. Výslovnost výše uvedená se nazývá sefardská (španělských Židů). Židé jiných oblastí vyslovují jinak, na př. němečtí ve výslovnosti aškenázské pronášejí _ jako o, '_ (}) jako ajJ atd., jinak polští, litevští, ruští, jemenští atd.
A*. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9.
Ar. Souhlasí s hebrejštinou^Jen xje častější. Srovu. § 107, í. H. § 9. Scriptio plena a defectiva
1. K souhláskám, které naznačují přítomnost samohlásky (ma-tres lectionis), připojovaly se samohláskové značky, jimiž se význam matrum lectionis. činil zřejmý a přesný (§ 7). Na př. sjdouží
35
k označení í, ě a a?, proto se pod předcházející souhlásku položil príslušný punkt:     ľ,      e, >   ^. Stejně se dálo při ): ) ô, J| u, při
ít n_ í. n_   rt_  ni °, pn &<: ^ <f,V-  n_ ^» 0.
t V " T
Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis se nazývá scrip-tio plena (psaní úplné). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme o s c ri p ti o defectiva (psaní schodném).
Slova jako TH^ttíp^ VIKSfV3S0U Psána Plene^ Tri. Ifip*. defective. as^^ ^^*7^ft/.^. <oip c)^c.sí    % ^ /cs"
2. Matres lectionis se nevyslovují jako souhlásky, jsou nehlasné, nemé. Stejně i koncové    po samohlásce, ^ Dez samohlásky na konci slova a na konci slabiky. Na počátku slabiky, má K platnost souhlásky: *}N2£D m^ů 'nalezli'. Stejně je ^ sou-hláskou ixa konci zavřené slabiky: ^HNj n&dár, 'mocný' (Exod.
10,    11.;    ' ^y^^ <-)~}fCr»;/l<   3 *0tA»»/l-eJU* r St*
3. Častěji se vyskytuje detektivní psaní v starších textech starozákonních, méně často v mladších. Scriptio plena slouží k vyjádření dlouhých samohlásek a je na konci slova nutná. Zřídka tedy stojí
1 a 1 místo samohlásek krátkých u a i:
ty
D^ÄIIS? *arummím 'nazí', Vľ^lDfi 'zabil jsem ho', čte se hamittiw.
Defective se píší dlouhé samohlásky, když by při psaní plena měla stati za sebou dvě stejná písmena, na př. v slově gôjim 'národy', množ. čís. od ^sj gôjt místo E^jj; HfaCID miswót 'příkazy', místo riÍK»; ItDK 5ô/nar 'říkám', místo ^^.^f^V^C?
V pozdější době se připisuje na konec sloy^ po dlouhé samohlásce: naqí 'prosť, 'prázden' (Joel, 4, 19)f^^K 'chtěli' (Izai. 28, Í2|-^nísto Jako nekrytá samohláska bez
mater lectionis na konci slova je jen qámaes: ?p Pká 'tobě' (muž.); FfíŮV sämártä 'ty jsi střežil'; fi^N "ÍMAÍ, 'její otec'.
Poznámka. Příklady plného a defektivního psaní: 9ôtôt /
'znamení', vedie MJ-fiN. flfix; ľ\)bfo> qôlôt 'hlasy', vedie jftp;
36      ,   ^m  .£ A ^ ^.      (Í)if£?"J ax&i UcVojU oválev *M<*rni s**ett, <JUÍt.
/
EřBp Wřm 'opice': cpp; IfciK, Tfcfc. země Ofirl Q^ijfc
tán/n 'řady , vedle Q^tp; fi^tf      fl^K. vl. jm. města; ^ 'ostrovy' (Q"N); Ď^K» D*S*N        'skopci'; SlSí 'obydlí': Slí; ltf W' měsío 'Zíw'- fňkp, fl'llKO m9,ôro7 'světla'; rjQ^S 1Ú*PS>        f Šimon 'poušť; *|^|, TStf? &«&&žr 'mocný; atd.
4. Stojí-li slabá souhláska "] nebo > za samohláskou, jejíž nositel-
kou (mater lectionis) není, jest masorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diftong (dvojhlás-
^.i^ku). Takove.Kombinace. v hebr. ]soxi:**)\4ah[x'é&ZiJ>é <fr^&&&Aír«&k4>,,
«í- HÍ_2> "bádai moji služebnici'. Pise se i      tf^ W údoh ; též v neprízvučné slabice: jajširú (Přísl. 4, 25Í3efect. ,
*fí&v>) 'oni hledí přímo'S.mug.j^fiu. <h,k;pu,%' & * ôi: vjs gôi 'národ'; J^r^^^^ť ■»i   fiř; íď/uř 'oběšeny';     ,} > , ,       . '
V- au: «qc sau 'poručľ;      ^^^^^^^^-.f <^a^^ 1_ íy- 1T «í(ř. ]m. měsíce;   9 '^^r^JÍ^^
\   au: Vfi qau, snura ; >? tauJJ,WgM<'<Äí . a    „>, <,
V_oV VD1Ď säs«y 'Jeho koně' (j se nečte!);^nHYÄ^^^^^ «\M: V® Mu, 'zlo, nicotná věc'; £^,ÄCSl^L^ 1— fy M9ěu, 'hřbeť; ^ «H». 'klidný;(JgA*lKátórr" V   «»■        íM". 'jeho otec'; „    &d^U^ ^f-i^f-
•j_ uu: flfltej nHuuôt, 'vzpřímené (žen.)'. e*«xal£ti°fi«4^«f,V^*'t*u!r
Samohlásky v těchto spojeních nazývají se samohláskami heterogenními. V době punktace se vyslovovaly neslabičné části dvojhlásek jako souhlásky / a w: y\ wäw, jiřeb', >n baJ> 'živý'
T -
Uprostřed slova po prízvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. Z původního bait je bájit, 'dům', maut dá máwxt, 'smrť (§ 23 a 24). V neprízvučné slabice se píše dvojhláska au. ")__: H^l^ V/uM, 'bezpráví'.
37
© Gn 10,25
vm ntfi pxn n^sa V^n ^ 0?é iffon ntf n>n w iny1^
I iris t t       j" :   I    vt t      jt:  : ■        r t :     <•      v v       t v it      j-       a*t    j-:       v.— •.
25 Kal xro Epep ěyevií8r|Gav 8úo uiov ovouxx xro évi OaXex, oxi év xaic; t|u£paic; amov> 8isu£pio"Gr| tj yfj, Kai 6vou.a xro a8e?apro aůxou IeKxav.
25natique sunt Eber filii duo nomen uni Faleg eo quod in diebus eius divisa sit terra et nomen fratris eius Iectan.
© Ex 31,6
Tina rft-EDrr^ ±>^ irniD^^oD^nx-p ní^rm n« Yňx tiji) nan tfij]
. j-t - t      >    :      It        •• - :      i t t    i • -:    l v        t    • r; t       j- •       • j-t • .-
I i •    • ■       j'; t      v.t :      at : t
6 Kai syro sSroKa aůxóv Kai xóv Elia(3 xóv xou Axicaua% £K <pvA,fjg Aav Kai rcavxi odvsxg) KapSia SéSroKa aúvsciv, Kai 7roif|aouaiv rcávxa, oca aov auvéxa^a.
6dedique ei socium Hooliab filium Achisamech de tribu Dan et in corde omnis eruditi posui sapientiam ut faciant cuncta quae praecepi tibi
© lKr 11,26
rtóhvh inv rrirf?n ntfKhtfns^x nw) rrhsrrp 'ttidk loňrp nynTi
ft      : v i, v      t t : -       j t •        t        : •        < •• :       t  •• : -     I ■ t :  V       t :     i v        r !   tt :
• v   iv -        \.t st-
26Kai Iepopoau. vibe, NaPax ó EcppaGi 8K xfjc; Lapipa vibe, yuvaiKÓc; %n,pa<; SouXoq Ea^rop,rov, 26Hieroboam quoque filius Nabath Ephratheus de Sareda cuius mater erat nomine Sarva mulier vidua servus Salomonis levavit manum contra regem
® Ex 15,11
:tf?s hot rf?nn rtů tzhfoa Tpq ribto ■»» nirr tf?Na naipa^p
v iv       ••  j        >.  •   : jt v'a -       jt : v       t     t     j-        t    :        •  •• it       t < t i-
1 lxíg opoióq aox év Beoic;, KÚpie; xxc, opoióq ooi, SsSo^acpsvoq év áyíoic,, Gauuxxaxoc; áv Só^an;, rcoirov xépaxa;
1 lquis similis tui in fortibus Domine quis similis tui magnificus in sanctitate terribilis atque laudabilis et faciens mirabilia
® JI 4,19
ntim 'aa ban» rrnri rrotf mti? diIni rrnn n^1? bn^a
t       :     j-: - -: i-     av:  i-       v.t t  :        j- i •  : v: v      v :  i •       jt t  : •   -: •
it  : - : li.'t        t     j:t i-i
4,19 Aíyu7txoc. sic; áq>aviou.óv ěoxai, Kaif) I5ot)u.aía efc; tcsSíov áípaviopoň soxai áSuarov uírov IouSa, áv9' rov é^éxeav aíua Sucaiov év xfj yfj avxrov.
3,19Aegyptus in desolatione erit et Idumea in desertům perditionis pro eo quod inique egerint in fílios Iuda et effuderint sanguinem innocentem in terra sua
© lz 28,12
:srtotf ioa« íftn nynan nxn n^1? irrahrm&n tint díp^b ibx n#8
—     i   : v. t       j :      at"   : - - :     1» t i v j-t        t       : — <        v    ••   :      j-t jv ~:
12A.éyovxsc; aůxro Touxo xó ává7raupa xro ^eivcíovxi Kai xoí3xo xó oúvxpip.pa, Kai ouk rjOéXTioav aKoúsiv. 12cui dixit haec requies refícite lassum et hoc est meum refrigerium et noluerunt audire
@Př4,25
T?y?yf n??1?
25oí ó(p9aXuoí aou ópGá pXs7isxroaav, xá Se pXécpapá oou vsuéxco SÍKaia. 25oculi tui recta videant et palpebrae tuae praecedant gressus tuos
3?>A
Ar. § HO. Patah furtivum. Viz § 10.
H. § 10. Patah f u rti vu m
Laryngály, stojící na konci slova, a to n (hě mappicatum, § 14, 1), n a maJi pod sebou patah, předchází-li před nimi ě, í, ô,     Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod
■níž je; netvoří slabiky a nemá přízvuk, poněvadž, to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálů. Sluje furtivum („zlodějské, vplížené"). Příklady: ppi rěah, "vůně'; rVtŤD mäšiah, 'pomazaný (Mesiáš)'; r?í nôah, 'Noe'; Hli rúah, *duch'; 5J*Q#n hišmlď, 'prohlásil';      joděď, 'znající,"
• přítel'; yiotŕ samôa\ 'slyšení'; yHft maddúar, 'proč'; gabôah, 'vysoký', atd.
~     "   _Ar. § lll.J>DwLViz §
^ H. § lT7Š»wa
1. Šswl je pojmenování značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž není samohlásky (odkud význam pojmenování: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za ním redukovanou samohlásku, jakýsi e-ôvý'pazvuk. V prvém případě se nazývá š9wa quiescens, němé, v druhém š3wa mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný _ a sluje šdwa simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku 9 nad řádkou: J_.
2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech se vyslovovalo š9wa mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, se, nebo á. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š9wd se značkami pro příslušné samohlásky:
__,      Toto š9wa se nazývá složené (compositum) čili hatěp
(aramej. particip. — „zrychlující"). Znak pro šJwä se píše vždy vpravo (§ 12).
3. Š9wa je hlasné:
1. po prvé hlásce slova:       p?rl ploď; ^ j9hl 'bud!'.
38
2. ze dvou š°wS uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: iStpjT jiq-Mu 'budou zabíjeti', Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. je čisti podle toho něrd9 (nardus), srv. Joúon str. 31 pozn.
3. pod zdvojenou souhláskou: l^tSp 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova: Dft} 34s$ nätatt9 'dala jsi'; j^K      'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.)£r      vrJ#«\ **f'%z
4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: D^ÄÍtiJ šo~m9rim> 'strážcové'; PlSíDp qäMä, 'zabila' (3. os. žen. p perf.). ÍJÄ^T dänŕka 'tvá krev'. Předcházející dlouhá samohláska mívá při sobě znak maetaeg (§ 14, 5).
5. velmi vzácně mezi dvěma stejnými souhláskami: vjjfl hin*nl 'hle já' (§ 12, 1 b).
Pozn. I. Hebraisté jsou převážně nakloněni v případech dvojího š°w5 na konci (v 2. a 3.) vykládati tvary jako dvojkonsonantní konec a čisti něrd, natatt, *att. *
Pozn. II. Do koncového *j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového * nebo od "j a *). Toto š8wá má platnost jen grafickou, čte se ŕ, ^ značí podle § 11, 3, 2 k se š9wS mobile, na př. watiěbk9 'a plakala'.
Pozn. III. Jak vidno z § 6 a 13, 1—2, stojí před souhláskami ľlM"T)D samohláska, mají-li se čisti jako spiranty. To znamená,^ p£ že je-li před nimi š3wá\ musí býti hlasné. Ale případy jako Cs^'
Je císti malkě, kanpě; š9w5 je němé a stojí na místě ^samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š9wá" hlasné, vyslovují mal9kě, kan9pě a nazývají toto š9wS medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirantem přirozeně jako průvodní hláska.
Pozn. IV. Šawä mobile na počátku slova i uprostřed tvoří slabiku. Na př. slovo JT^S 'smlouva', je dvojslabičné, iStpp1' jiq-P-lu 'zabíjí' (3. plur.) je tříslabičné. Někteří počítají š9wa" za pouhou slabičnou předrážku.
4. Š°wá" je němé (quiescens) uprostřed slova, když uzavírá slabiku (§ 18): 'iš-tô 'jeho
žena', H^Sd nud-kä 'královna', DHIÄK 'ab-rä-häm vl. jm. muž., j^7tD5 qä-tal-tä 'zabil jsi'. Po něm mají písmena jl     3 1 J3 3
t :   - I t _
YJyyjLál!l lene (§13).
Pozn. I. Pod souhláskou na konci slova se š°wá quiescens nepíše: 2X 'otec'. Také se nepíše pod koncovým ^ po souhlásce: Xpri k% 'hřích',        wajjar 'a viděl'.
Pozn. II. Š9wá quiescens se nepíše pod souhlásky uprostřed slova, které ztratily svou původní hláskovou hodnotu: Q^fcO rá-šim 'hlavy' (z původ, rďšlm). Srv. § 7, 1. Ar.  § 112. Š°wá compositum. Viz § 12.
H. § 12. Š*wá compositum f
1 a) IJátěp patah (_), zvané též trtěp patah, stojí zpravidla
u laryngálů místo jednoduchého š°wä mobile: J^JH hartit 'oštěp'; MftK >adônim, 'pánové', kSh haW 'zdaž ne?', flStoP, fljJBg eamuqät '"muqqä 'hluboká'.^Také uprostřed slova: *\2VS Í<^aÍôd 'bude sloužiti', "JĎ^ jďamôd 'bude stati'. Souvisí to s tím, že laryngály mají rády u sebe patah (§ 10).
1 b) Bývá též pod jinými souhláskami, a to, když jdou za sebou dvě stejné souhlásky, z nichž první je předcházena samohláskou a, není zdvojena a měla by míti za sebou obyčejné š°wa; místo !p7}f halHú bývá psáno iSSn halalu 'chvalte!'. I po jiných samohlás-kách než a: D^IIID sôi^rim 'protivící se' (plur.). Slovo •gjjPI Je VÝ" jímkou (§ 11, 3,"b).
1 c) Po ^ a ^ je místo prostého šewá po dlouhé samohlásce před přízvukem: fi^pKfi tôkalsennä 'budeš jisti'; ^3 baraku 'žehnejte!'.
^PW/?^^ (Wý 20 (3<A$0£ ^vY^Uh^ ďcc^ tuf fctóo^
píMJ' / ť(Vy adA 20 3*.Ůí>£ ^cifU^cius <*cc\p tiel meJU Mulxrfr '
1 d) Po spojovacím *] == V je po     ve slově HÄt^l 'a zajmi', a chyť!' (ůfrbě).
1 e) Také hlásky emfatické (q, s, /) a sykavky mají u sebe časem hltěp patah.
2. Hátěp s°gôl je jen u laryngálů: ^ňx 'ekôl 'jez'! ^x ?eiwZ 'bláznivý'; fiftX 'e/7^/ 'pravda'; *|ftX> 'říci'; uprostřed slova: hfpp j&hezaq 'je silný'. ^ ^- £    «6 UVř»»w +U*&l«*fccč<sfL Wcfrgge&Hj
3. Hátěp qámses je zpravidla v sousedství laryngálů a většinou za původní u místo obyčejného š°wá, které vzniklo redukcí: v-|^ s°ri 'balsáiíi'; ^fi h°li 'nemoc'; •>xi ^ 'vidění'; HftJBP camm°-
• t : ■  t: ■ t: -
nijjôt 'ženy ammonské' (od jedn. čís. 'ammônit). Chráni
tudíž samohlásku o, která se zeslabila v pazvuk. Jest také pod souhláskou, která by měla býti zdvojena: HPĺňS luq°há 'byla vzata'
(místo nrij3^)-^J^fi5tí±u
Hátěp, stojící uprostřed slova, je zpravidla oddělován od předchozí samohlásky značkou msetseg (§ 14, 5e).
Pozn. Z technických důvodů označujeme v přepise hatěp s9gól jako malé e, hátěp qárnses jako malé o.
J^r^l 113. Dágěš lene a digeš forte^ Viz § 13.
H. §13. Dágěš I ene a dágěš forte
1. D5gěš lene (§ 6) označuje raženou (explosivni) výslovnost souhlásek 3, j "j j g    a je:
a) na počátku slova uprostřed písmene: JVt^NIS bg-rěšit 'na počátku' (Gen. 1, 1); JTSTlN *&t~pihä 'její ústa' (po souhlásce).
b) uprostřed slova po předchozí souhlásce: HsSd malkah 'její kráľ (§ 14, 1).
DSgěš lene nemusí býti na počátku slova při těsné souvislosti
s předchozím slovem, když toto končí samohláskou: *lftÄ"M*l
* i •••     • i—
wajhi bdqser ťa bylo jitro' (Gen. 1, 5); nůbty sHômô ¥něk
'Šalomoun, tvůj (žen.) syn'; ale je, je-li naznačeno rozlučovacím
II
■ZiB
akcentem (§ 17), že slova nejsou v těsné souvislosti: "»2 VVÍ wajhi kí ťa stalo se, že' (Gen. 6, 1).
H. Pozn. I. Po   (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po ) a "> původních dvojhlásek (•) , ")__, «]•»_, •> , s_, v}, •>*)) a po
" t t ** * - 7
patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležitě d. len e.   /g- /-s^-^n ' /^w^^čct^^^ ä»-%
^Vr^      Pozn. I, Na rozdíl od hebrejštiny se v aramejštině dvojhláska -a\- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní sou-
hlásky spirantisuji jako^o^samohlásce: baÍleíl 'Jeh° dům'.
H. Pozn. II. D. lene klade se_do poslednínTrpíSmene, končí-Ii slovcT
dvěma souhláskami se š9wá: %Jfi% Jfití^'íHJ a P°d- (§ 11» 3, 2).
Pozn. III. V těsné souvislosti ve větě klade se d. lene do předložek 3, a 2 (V,-'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko yyslovitelných spirantů: VH^jTl
waj-jiq-b3ruhú b9běW 'a pohřbili ho v jeho domě' (1. Sam. (g) 25,1). 2 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení ¥bětd s dvěma stejnými spiranty za sebou.
2. DIgěš forte vyznačuje zdvojení všech souhlásek vyjma laryngálů SLlrrífZnačí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech:
a) když mezi dvěma stejnými souhláskami není ani úplné samohlásky ani pazvuku: ^JH3 na-tan-nu 'dali jsme*. Šdwá pod ním
je hlasne: in-n?bě hrozný (§ 11, 3, 3). 7 T" ^t^^sďaU^
b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný pří-zvuk: ^;HH ha-del-lu prestali. ^ J**-*^**, rm*^zšĹ**Á z^^jka^, ^ícc-t
c) po zájmeně j-jjg 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: njflO maz-zšě. 'co (jest) to?' (z pův. ma[h]-zš>); též po maqqěp (§" 14, 3): aifc-Htt mat-tôb 'jak dobré!', nj-^ l9kän-nä 'jdi prosím!'.
d) po určitém členu n /za-: "lytíť had-däbär 'slovo' (§ 35); po t. zv. wáw konsekutivním (§ 58): *]£px^ wajjôm&r 'a praviľ; při Časování sloves v perfektu, když poslední kořenná souhláska je t (v 2. os.) nebo n a připodobňuje se koncovkovému ť. fffo •
karat-la 'ty jsi uřízl' (sloveso ^3 kárať); frfi} natat-tft 'ty jsi daľ (sloveso      nátan, tedy z *nätan-tä).
3. Souhlásky laryngální (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje, nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § 67). Někdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojeni virtuální (laryngál není zdvojen, ale předcházející samohláska se nemění): flntP šihět  'kazil'; •■73
j£ ..." a.) I .. -
kihěn 'konal kněžskou službu1;,        n^P 'cizoložil'; ^2 bťěr% 'odstranil'.fyi?op'23 ie-pAtei/w íctout^^o-       m a^í-*- f>/^*±-t   v^-^ut <JL,Uh k^At
4. Souhláska na konci slova není zdvojena, v mnoznem čísle se zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: pag 'fík', mn. č. Q^p PJiggJjP* pft ^ 'zákon', mn. č. Q«»j3fl huqqim.
5. Rozlišení obou dšgěš:
1. D. lene je jen v písmenech 2 4 1 2 5D Jl» d. forte ve všech kromě laryngál u a ^_;
2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné ša\vá v témž slově (§ 11, 1 c); d. forte je naopak jen po samohlásce.
3. Spiranty se nikdy nezdvojují. £ uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen pp, nikdy fj\ f/mtňnJ. m*4 J 4.)
A. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, je to dágéš forte.
Příklad. Ve slově 'poušť je dálaet bez dagěš, poněvadž
je před ním samohláska, která způsobuje, že se vyslovuje jako spirant d. Pod ním je š9\va quiescens, proto má následující bii dágéš lene, t. j. vyslovuje se jako explosiva b. Kdyby nemělo bet v sobě dágěš, čtlo by se jako spirant b a předchozí š8wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. III. Jediná výjimka, kde dagěš po samohlásce neznamená zdvojení, nýbrž' explosivní výslovnost, je slovo bätim 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-Leander str. 617).(^y**/ŕ^)
43
® 1S25,1
l "71*7 np^ n^ns irrm irrapn íViiso^řaí^d ix^i bkwti
• t       Itjt-      at tt       i.    •• : _>••: I: • - :   : • -       ••   t :   •        t      <   : It • -       •• : tjt-
i    | t     t j - !    • v x —
lKai a7ié0avsv Sa^oun^, Kai auvaOpoítpvxai 7tág Iapar|A, Kai KÓTixovxai aúxóv Kai 0á7rxovaiv aůxóv sv oíkíd aúxou év Ap)iaGaiji.—Kai ávécxn Aaw8 Kai Kaxé(3ri sít; xfrv spr|fiov Maav. lmortuus est autem Samuhel et congregatus est universus Israhel et planxerunt eum et sepelierunt in domo sua in Rama consurgensque David descendit in desertům Pharan
i.
)
43