JiLAVNÍ JEVY HLÁSKOSLOVNÉ H. § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se dělí na jednoduché (monofthongy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: a, se, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: a, sě, l, ú, ě, 5. c) redukované a pazvuky (š9wá, hatěp, patah furtivum §§ 10, 11, 12). Dále se dělí samohlásky na otevřené (á, se, a) & zavřené (e, o, u, i). Značení a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zavřené krátké ä se a i u. (e) j (o) dlouhé ä j M — i ú ě ô Pozn. I.eao nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi prav-děpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování (SfDjľT 'ľw&ftJ? '^^Jn^' íak ukazují krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves' >njn£DJH)- Pozn. II. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznačiti tímto schématem: lp d z) 3. ä se nemění v aktiv, participiu aktivních sloves střední wäw (typ Dj5)» dále u jmen, odvozených od kořenů, které mají druhou a třetí hlásku stejnou, tvořených předponou £ (typ rj£ 'maýěn 'štiť, máginni 'můj štiť, Q^jg máginnim 'štíty' též Ar. § 120. Samohlásky. t— .____|__ 1. Systém' samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramejské texty, je obdobný jejich systému hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké i e m a á o(?) u — dlouhé 1 ě & — ä ô (?) ú redukované — — * a 0 — — 9 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině. ^ [V <^ /uirc^dffm^w f/ár*; 4* <4f^ J^'^ '™AVÍJ?Í^'" 56 H. § 21. Změny krátkych samohlásek 1. Krátká samohláska se dlouží ve slabice prízvučné a ve slabice před přízvukem. a) a: -)£rf z *dabár, ve slabice zavřené prízvučné f-bár) a v otevřené t t před přízvukem (da-). Jinak a v slabice zavřené neprízvučné bud trvá: ma^ 'muJ kráľ, nebo se mění v i; "i^ft midbar 'poušť. Také u slovesa před suffixem ^ a pod přízvukem trvá. b) i zůstává ve slabice neprízvučné zavřené: "HBD sip™ 'jeho kniha', ve slabice otevřené před přízvukem se dlouží v e: eěnab 'hrozen' (*cináb); stejně v otevřené slabice prízvučné: ■|BÔ sěpser 'kniha'. V zavřené prízvučné slabice dává rovněž tělěd 'porodí' (*tilíd), yjsp 'dá' (*jittín). V posledních dvou případech je patrně e krátké. c) u v přizv. otevřené slab. se mění v ô: t£Hj5 Qód&š (z *quds), též v zavřené přízvuč.: f^h ť/a/ôn 'malý' (z *qatún). Ve slabikách ne-prízvučných se objevuje bud jako u: OVJH huqqim 'zákony , IJTO Aiíi/aA 'byl vržen', nebo jako a: 1j5Bn hápqad 'byl potrestán'. Někdy je obojí samohláska v témž tvaru: ruzzl a 'ázzi 'moje síla\ • t 2. V otevřené slabice před přízvukem se a, ř, může udržeti jen za okolnosti, že následující souhláska se zdvojí: a: D^DH gsmallímt 'velbloudi'; sg. SeSí i: C^^ifsřssí/n 'květy'; sg. p^; u: Q^IK *adummím 'červení' (plur.); sg. CÍN- 3. Zdloužení samohlásky v otevřené slabice před přízvukem není v těchto případech: a) po slabice s vedlejším přízvukem, po níž jde š°wá: H^Eft Cmrčt/Ět) ' s lir w, 'ona zabila'; *notP šam*rá, 'střežili(y)'; < 57 H. b) u kontextových tvarů slovesných, protože mají slabší prízvuk: 1/fij3* ]iqt9lá 'oni zabijí' (ale v pause, kde je prízvuk silný: c) v imperativu a infinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší, prízvuk: Sbft 0ôl, 'zabij!', stejně inf. cons. 4. Naopak se krátký vokál mění v š8wá (redukuje se): a v otevřené slabice před přízvukem: sjjjjy š^á 'neste!', mezi hlavním a vedlejším přízvukem, srv. 3a. i, které v otevřené slabice dá ě, srv, výše lb, s dvojím vývojem: a) toto ě v otevřené slabice před přízvukem se dlouží (hlavně po š9wá předcházející slabiky: D*»3j5T 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: 3^73 'nádoby', filiQtP 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před kon-covkou H_ : HSJ? P°ť) nebo t t " p) se redukuje: j^XD m^at (st. constr.) 'sto' (*mľat); u sloves neu-trických: káb9dá (*kabidat) 'byla těžká'; v participiích a jménech mezi hlavním a vedlejším přízvukem: EvtDlp kopiím 'zabíjející' (muž.), E^TX *ôj9bim 'nepřátelé'; před pos-sessivními příponami zájmennými: b9ní 'můj syn' (*biní), ^mí, 'mé jméno' (*šimí) a pod. . u se redukuje ve š°wá před přízvukem: jäk*lä, 'mohla', (*jakulat, od ^31); ^fl /i°/í, 'nemoc'. t "ti 5. Na druhém místě před přízvukem se redukuje krátká samohláska v š8wá: D^^^f d9bärim, 'slova' (*dabarím); ťbahU 'moje srdce' (*libabí); QflSt?j3 (ftalt&m 'vy jste zabili' (*qataltém); HÍH2ŕ fdäqä, 'spravedlnost' (*sadaqat) a pod. Naproti tomu se týž krátký vokál na prvém místě před prízvučnou slabikou v slabice otevřené prodlouží: *Q^T atd., srv. výše odst. 1, t t 58 H. 6. Jsou-li před prízvučnou slabikou dvě slabiky otevřené s krátkými vokály, vysune se vokál 2. slabiky (elise); z pův. *dabaraí-kem je Qp^^^I 'vaše slova'. Vokál v první slabice trvá, protože tato stala se zavřenou; iflfclK *admätô 'jeho pole' (*adamatahu > *adamatô, elise 2. a a zdloužení před přízvukem). 7. Dvě kvalitativní změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné : přechod v J_ v slabice neprízvučné zavřené (ne všude) (srv. Q^^QfT výše, a pod.) a změna pův. J v ä (t. zv. zákon Philippj_ho) v zavřené prízvučné slabice; pův. HinU 'dcera', dá do hebr. Hatit, assimilací *batt, zjednodušením na konci bat v neprízvučné slabice se však objeví původní i: ^2 hitti 'moJe dcera' (z *binti.) Pův. *zaqin dá zäqcn ^ 'starý' (změna í>ea dloužení před přízvukem), ale v st. constr. z9qan Jhf (v slabice neprízvučné zavřené, neboť prízvuk je až na následujícím slově, § 42, 2, 3). j^r^ § 121. Změny krátkých samohlásek. 1. V aramejštině se krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [V hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvyklí aramejsky mluvící Židé ze své běžné mluvy.] Na př. irp (<*katáb(a)) 'napsaľ; «0/13; "lý! (<*dabár(u) nebo< *dabár) 'slovo'. Aramejsky status aosolutus je tedy roven státu konstruktu [i hebrejskému státu konstruktu]. Redukovaným vokálem je š°wl, ať již před redukcí bylo a (OTD). i (22b < *Ubab(u) 'srdce') nebo u fatyp < *quš(u)t, 'pravdy U laryngál je « (ppn 'Mina') nebo x (n^K 'bůh*'). 2. Krátký vokál se pod přízvukem nedlouzí: (dabár(u) >) ■n"ľ| (hebr. ■íqíj). _ :__t t_______-- 58.1 Ar. 3. Krátký vokál otevřené slabiky v 2. a 3. slabice před pří-zvukem se též redukuje: NľHfl 'tři'; THSSfl 'přijímáte'. 4. Jsou-li však před prízvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich se eliduje, první v slabice tím zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: DD'H^nl- Na Př- lszho (< *malakiri); rH^y (< *'abadét). 5. V zavřených slabikách a může přejít (postupně) v Jj *katbet> flůfl^jj *bašrä> K^ÍW. V sousedství laryn- .... r . . gál se a drží, viz odst. 4, poslední příklad). 6. j: se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech .slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: bí$j3 za" bíjející* (ale: *yyr\ 'hořící'). Srov. též § 119 na konci. 7. u se někdy v zavřené slabice prízvučné mění v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > ^jj (st. constr.) 'jáma' (ve státu emf. zůstává a: Viz § 144, IV. V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v á: *hunhat > flnn 'byl dán dolů*. C>*"f-tj-^i *?F«W? 52.1 . k<*-mifV)řt) /u^u^ca^k, soUl*, nŽ-UÍO 2. ^přechází v otevřené nepřízvučné slabice v Jž: 01manos, 'utíkání', 'útočiště', >p^0 m9nusí, 'moje útočiště'; QpJ ná^o/n 'byl pozdvižen', *HÍŽlfij'n9qůmotí 'byl jsem pozdvižen'. P 3- Dlouhé samohlásky se zkracují v zavřené slabice, ustoupí-li s ní prízvuk: ^ bčn> 'syn', před maqqěp fras/? (na př. EfH2K"f2 'syn Abrahamův'); Qp"> yagôm 'vstane', po •) sousledném, jež působí, že přízvuk se přesune k počátku: jnh^ wajjäqäm, 'a vstal'. Zároveň Je tu přechod od fkvality zavřené k otevřené. Ä se krátí po ztrátě prízvuku v a: QJflpft qamtzem 'vy jste vstali' ^ (proti HDD 'vstala' atd.). ^4** tí$ ^~*^>r»%$ Ar. § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1- Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: 'bůh', KE^tt* (st. emph.) 'pokoj'. [V hebr. á > o: fi^tfľ DíSdÍ 2* Dlouhé vokály zůstávají i v zavřené slabice: fl£ÍP š5mlä 'položil jsi' [v hebr. se krátí: možná též v Pod-> srov. § 144, VII, 2; s/266. 59 H. § 23. Změny původních dvojhlásek 1. Původní ai se změnilo jod silným přízvukem ve slabice otevřené v šě: nt^^Ä rnacaššě (z *mďšai), ve slabice s přízvukem slabším v ě (také v bezpřízvučné): st. constr. ntSWip macašě. Podobně srv. rpyp (v pause) 'tvé písně', proti oS^Tttf 'vaše písně*. 2. Staré au v slabice prízvučné se změnilo někde v ô: QÝ*, jóm (*jaum)s někde dalo áu: tfltľ sau, 'lež'; pod slabším přízvukem : t nebo v neprízvučné je ô; mó_/, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako bájit, mawxt, kde zůstávají aj a ay v zavřené pnzvucne slabice, srv. § 24, 2. "v ^ r^^wJ^^ t^J^íp^x^4di^_ Ar. § 123. Změny původních dvojhlásek, s. ' , 1. öu dá všude ô: fffi 'den', ^ (< *r -ájin 'rony'; někdy též tam, kde není na konci slova, Kflvj 'dům\ (ale ne vždy: fift^ <-aihôn a j,). a) ai se mění v ě vždy na konci slova: ( která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *sipr, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá _ často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při flexi své samohlásky: ^tf) wajjigael z pův. *wajjigl 'a zjevil' ^>{bfrV^A ~> ^^/*7W/<* kwccn* P (nn'z K- S. si* Vli . V y y* a. SoKAČcoCtu'm ^ (?t+€*_y 2. Vloženým vokálem po / je _: *baitt ba-jit 'dům'; *zaftt za-jif 'oliva'. Po jv se vkladá _: *maut jflip mä-wxt 'smrť. Vložený-vokál u laryngálů je __: nďar 'chlapec' (*nďr). ctVd. - TTTz/fCc kofa Sfivi^ Ar. § 124. Vložené samohlásky (anaptyktické). 1. K oddělení dvou souhlásek na konci slova se vkladá x (saegol): (<*malk), 'kráľ; nftiy (<*iamO, 'položil jsem'. 2. Názvu segolatisace se používá, i když je vložený vokál jiný, 1 po j (na př. -aj(i)n j^lp). A P° laryngále: Q^tD ' • tď(a)m 'rozkaz'. 6(T H. § 25. Změny samohlásek vlivem laryngálů 1. Laryngály (a •)) se nezdvoiují; předchozí samohláska se ná-hradně dlouží, a to a v,J, i v j, u včj pravidelně je tomu tak pied3ar.sfjt většinou před y a tf, méně často před fl'a n: ŕHttf (^širret)^'^ 'sloužiľ; T-j* i**irrěk)t 'pozdravoval', 'yelebiľ; Ip3 i*hmrakf9^sl^ IVA^fk^^ft_M5J kokuj w./*,** ^ ^3*1 gábóah 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez při- ■ t zvuku) > j?|3)| g9bah. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nej bližší. 3. Proto též fjo laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté šew5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů Íe —: OľHDJJ Camadtxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: 0flf?ft3) Srv. § 53. 4. LaryngáKmůže mítirna konci zavřené neprízvučné slabikyj u sebe prosté š9wá quiescens (§ 9, 2): ma-jan 'pramen'; *]ĎJT i&hsar 'nedostává se\ Krátké i se mění v této situaci v se (místo *'iqtôl 'zabíjím', je 7tDpK 'xqtôl; místo *hťllm 'tajil', je E^yn). Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š9w5 se objevuje za laryngálem hátěp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ní „poloviční"; v hátěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jx'sôp 'shromažduje', vznikne PpKS místo *jamôd je "JEST jďamôd 'stojí'; pů\roám(^H> hďmad dá "ioJJH ha°mad 'byl postaven'. Jestliže by po hátěp - t: 1 t % _ v následovala souhláska se š9wá hlasným, mění se hátěp v příslušnou plnou samohlásku a následující š3wa v němé: proti ló^fl íďamôd 'vstaneš', je jďamdu 'vstanou' (nemůže býti VTpX^» protože dvě š9w5 za sebou uprostřed slova nemohou býti hlasná, srv. §11, o x "/'Wy 23 ^^rf> H*4 ^J*? ****** ■í°^<*d* i***n*» nJue&ii&zn*' / Ar. § 125. Změny samohlásek vlivem laryngál. 1. a) Protože se laryngály a r nezdvojuji, dochází někdy před nimi k náhradnímu dloužení a v a, i v ě: (* < barrik) 'požehnal'; jňfl (< *tirr-). Viz též § 170, 3. ^ b) (Někd)r zůstane vokál nezdloužený (t. zv. virtuální ge-minace), viz § 170, 3.). 2. Před koncovým p[, y (a se mění krátké vokály v a, před dlouhými (s výjimkou a) se vyvine t. zv. patah furti- --- _ — *—=—-- v um: H2^ní (< -lW 'nalézámď; nil ruah (< ruh) 'duch'. Srovn. § 171,* 1 a 2. 3. Jako redukovaný vokál za laryngálou může být jen hatep, obyčejně hatep patah: ^pry 'víno^(ri^ 'bůh*- § 1; 170, 1; 173. 2. 4. Za laryngálou, jež uzavírá slabiku, se může vyvinout též hatep: *áahbä > JOrTI 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s hatepem může být jen odpovídající plný vokál: NliTPl U*eŕ čutttjtocérUH éčtžar*otru s &jfi Wt&ý/ *yft*i*&n*~*^ 611 H. § 26. Souhlásky (konsonanty) 1. Původníjv na počátku slova se změnilo v /. W zůstalo jen ve spojce ) (ý 'a', ve jménech 'hřeb' a 'dítě'. Srv. § 75. 2. U sloves I. n zpodobuje se n následující souhlásce: od Qpj náqam 'mstiľ, je imperfektum jiqqôm místo pův. *jinqôm (§ 72). Podobně HilX 'ty' (muž.) z *'sa/?fo, § 27. 3. Ražené souhlásky b, g, d, k, p, t po samohlásce se mění v thvé (spiranty), §§ 6, 13. 4. x na konci slabiky nebo před jiným konsonantem na konci, je-li bez vokálu, mizí a samohláska před ním se prodlužuje náhradně: pův. *masď > ťnašeľ (^ se píše, ale nečte se! t t § 9, 2); *mäsťt > JlN^ft 'nalézající' (žen.); *musď > fc^ft 'na- lézti'r *rďš > fct^Í*l rôš, 'hlava'. Stejné zjevy jsou i u sloves I a III3 (§§ 73 74) "tyz^W •+& eof>iákruj J+fi»*f flk^M*^é*é&j0&tiL 5. J7 mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: Hahu dá *fo 'jemu' (přes *lau); dále v členu po předložkách 3, 3, 7 § 35, 5. Také suffixy 3. os. pl. někdy vysunují fl; srv. Q^ttf *jejicli píseň', proti DíT£& 'jejich ústa'; u předložky 2 °ba tvary 53, Efi3 'v nich'. 6* Na konci slova se zdvojení souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nezdvoj ují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š9w§. hlasným, zejména před laryngálem: 'vezmou' (čisti -1—— * —-. i : • jiqhu místo původního jiqq*hů z jilq3hů podle jiqHú); y$ ciwwěr > 'slepý', plur. gtytf eiwrím místo Hww9rim; Q^SiDH hambaqšlm, 'žádající si', místo ham-m?baq(}9šim. Velmi často u 1 (wáw sou-sledného § 58) před předponou **p^ u?a/7u 'a stalo se', místo wajj9hi. 7. O přesmyknutí v hijfraťeélovém praeflxu fln a sykavky, jako prvního radikálu u sloves v hitpa"ělu § 67, 5. 62 Ar. § 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v /- (výjimka spojka )). § 175, 1. < 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: ^B* <*jinpel 'dává^Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. 'dává' [hebr. Jfii], po př. se zdvojená souhláska opět dissimiluje, viz 3.) «)3.m.sy.t.fi* <05>J 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví /?: 7$JJfl < *hďeel. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. ** : " j 4. Zdvojené souhlásky na konci slova se zjednodušují: >>n (plur. pi). Viz § 178: 1, 2; § 144: IV. 5. 3 na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouži: *jťkul > jěkul ijpxi § 173, 1. 6. O přesmyknutí a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci, ^,W>^ A. I*Lvw'«s-6*'íf>