II. T VA R O S LOV í Jako v jiných řečech, rozeznávají se i v hebrejštině slovní druhy. Ohebné jsou: zájmena, jména (podstatná a přídavná, mezi nimiž není ve skloňování rozdílu), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název částic (k rUm patří příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) záj mena 'anä jj § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (suffixa). a) Osobní zájmena samostatná mají tyto tvary kontextové: sg. 1. os. společná (muž. i žen.) *£jfc<» 2. os. m. HľlX (ľíN)> 2. os. žen. (pův. tvar zachován jen jako © k9tib, Soudc. 17, 2 a j.), 3. os. m. ffift, 3. os. žen. ^ÍT Pmr- i-os- wtjk. lirrj.2. m. q^k, 2. ž. ^ hjäk. 3. os. m. DH* HSn* 3. 2. jfi, nin* První a druhé osoby jsou ze základu *'an-, srv. arab. 2. sg. m. anta, ž. aníi. P) V pause se vyskytují tvary: 1. sg. ipjjx. PL WJí$. una> 2. sg. m. r\m> nr\k> 2. ž. :at t a t ta- : a t y) V 1. os. jedn. č. paušálni tvar ^ je i v kontextu ve výrazu • T ^íon 'iako ze isem živľ. V 3. os. jedn. č. žen. se píše v Tóře XVT» naqdánové punktují Nfl, čisti je Aí (§ 18, 1). Sg. 1. os, nJK k°tlb q°rě f. nedoložena m. Kín MO f. mm AiYV . Kjnk nanSx ,a™*™« m. fW|K 'cLníun f. nedoložena IDU (Ezr) himmô "pSH (Dan) himmôn 3. „ f. V 2. os. sg. a pl. není n assimilováno k následujícímu t. (Pro 2. os. sg. f. je v elefantinských papyrech tvar -asi 'an/í). Tvary 3. pl. m. a f. a |H2fcí vznikly pravdepodobne z přívěsných zájmen u sloves (Bauer-Leander, s. 270). [Sxov. § 27 pozn.: arab. *anät *anta, *anti] 1 127 _ 2. 2. 3. 3. Pl. 1. 2. 2. 3. m. \ TINU Cantä) - > m. innun Hnnin •1.4 Vi? vÍk pj{c. 3.*, 3. i lo n VI. "N 2m/. D^IC vrstvu*- - |.idír jim o ^ )t) j.j.jk: i • * t ' * i . » Í/NO .2. i 1. Pro všechny jazyky semitské je charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. Ve spojení se jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusativu nebo dativu. Přivěšuje se i k některým částicím. A » H § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné)^ 2. Suffixy mají tyto tvary (s příklady u jm. rTĎ> m. 'ústa'): sg. 1. os. spol. 1 můj, má, mé 2. os. m. kä 'tvůj, tvá, tvé 2. os. ž. k tvůj, tvá, tvé T* 3. os. m. w, hů i_> in_. jeho v»b. i.tb 3. os. ž. äh, hä její ts(§14,'3) pl. 1. os. spol. nu náš, -e, -e 2. os. m. ksem Dp- váš, -e, -e e?*b 2. os. ž. kaen 15- váš, -e, -e 3. os. m. haem jejich b.tb 3. os. ž. hsen I*- jejich jtmb 3. 1. osoba se připojuje k plurálu v tvaru •»__.; 2. os. m. má suíl. ?j s předchozím _: T^DID tvuJ kůň' (muž.), v pause t|D1D* V množ. č. je vždy před suíTixem charakteristické TpDID súsšěka 'tvoji koně' (muž.), "ípp^D sůsajik 'tvoji koně* (žen.), ▼PrllDID súsôt&kä 'tvoje klisny' (muž.), TjTJDID súsótajik 'tvoje klisny' (žen.). 3. os. m. má nejčastěji 1 -ô: felD 5"s^ Íeno kůň'. V 3. os. u plur. muž. je y»_ -äw (pův. au, § 9, 4). V 3. os. plur. m. je též q__ -äm a básn. tvar (Q1BD sipram 'jejich T TI" kniha' (m.), ^0^53 P1™ 'jejich ústa'), v 3. os. žen. rodu ? -J/i: 7")bd sipran 'jejich kniha' (žen.). K plurálu se připojuje a jh_ (dh^bd siprěhaem 'jejich knihy' (muž.), yn^bd siprehwn 'jejich knihy' (žen.). 4. U sloves zní suíTix 1. os. sg. *j -ní (znamená mne, mně). Jinak jsou suffixy stejné, 2. os. pl. žen. není doložena, 3. os. m. v plur. je q_ -m, 3. os. ž. j_ -n. Pozn. K způsobu přivěšování suííixů a změnám samohláskovým u jmen atd. viz §§ 29, 30, 43, u sloves § 68, u předložek § 85, a paradigmata (1—24). 2.2 » r. JUyjz § 28. 1. Suffixy u singuláru, fay 'otec', jjftn hlavatú [§128] 2. Suffix pro 1. os. u slovesa je -m ostatní jako u no- mina. 3.Sg. 1. -ř 2. m. -( -aw > -ô; suffix v dissimilovaném tvaru (-hu >)-M byľ ještě navíc připojen. 7. Na rozdíl od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -at připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př. ř,: ViniX 'moji otcové', l^niX 'tvé stezky', ■ t t - : I t t : t 'jeho kolena', T'HJHnJO 'jejich oběti'. \ JL § 29. Význam a užívání osobních zájmen samostatných 1. Slovesné tvary vyjadřují osobu svými koncovkami (§ 53). Zá-jmenný podmět je nadbytečný, ale musí býti, je-li na něm důraz: nbWl PlflKl tt^'nDn 'oni zahynou, ale ty_ budeš stati'; a pak, je-li vě větě ještě podmět jiný, jenž následuje po podmětu, inherentně obsaženém v tvaru slovesném: 1^21 IDHJK 'slyšeli jsme my i synové naši'. 2. Osobního zájmena se užívá i jako spony ve významu čes. slovesa býti: 'já jsem' (Gen. 3, 10); ni,T 'já jsem Hospodin*; @ WJN 'mY jsme' (Gen. 42, 11); D^DT^ *i 'protože byli nazí" (3) (Gen." 3, 7); v opsaném praesentu (HlH JOJ): HilK 'ty pra- ^ víš*; nt ím *0 'kdo je toT; q-jk ^3 dh H^k "'toto'(tito) jsou ^ v . T T ........ _ synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu ^-os, u Sof on. 2, 12: nsH «nn SY?J1 VlŽftS DJnK'D? 'i vy, (5) Ethiopové, poraněni mečem mýirifbudete',) 0^ 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči užívá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo ">pJN se říká tJ%& 'tvůj sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě ífrljDK 'tvá služebnice' (g) (Soude. 19. 19 a j.) Místo HflK stává \3HN 'Pane můj', na př. @ "HSSTflK ^HK 'pán můj se tázal služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). Ar. § 129. Význam a užívání osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nad-bytečně, někdy pro zpřesnění: ritfO^ ."UKl 'a Já Jsem ■ uslyšel', (Dan 5, 16). HpK TAI 'duch muÍ» (Ja)» ® Danielův', (Dan 7, 15). "' ' T : ' £g) 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): N*"QJ riHD^ p3K JD 'která Jsou J*mena mužů1 (Ezr 5,4). @ Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: n#K1 MimrOK 'ty (Jsi) hlava' (Dan 2, 38). § 30. Yýznam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný ipředmětwaJ4.__ nbfcDp 'zabil ho', i v dativu: *}F\f\} 'dal jsi mně' (= *f} F\fi})í při T T I ; ——--—-— • T - : • • t - T dvou akusatiyech se jeden vyjadřuje suťíixem, druhý akusativem osobržajmena: ^ik V^va 'a ukaže mně jej*. 2. U podstatných jmen vyznačují suffixy possessivní majitele. Ve smyslu oJ^ektiynUio genitivu: (Gen. 16, 5) (§) 'moje krivda' 'krivda, spáchaná na mne', nebo 1DJÄH (žalm xjj 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li suffix stejný u více jmen» je opakován: T^tfTi *[*p2 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constructu se připojuje suffix na druhou část: 1EHp *H 'hora jeho svatosti' == jeho svatá hora'; 'má svatá íiora' ® (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). Suffixem se vyznačuje genitiv, ® závislý na dvou jménech: )bTn (Exod. 15, 4) (g) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. /^J) 3. Suffix se zesiluje někdy samostatným_osobním_zájmejjiem^ které se položí za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. (Gen- 27> 34) 'požehnej mně, i mne' ('fea^ právě mně');" rflli ŮTVíX D^SsH Ipjľj1? DIpM HJflX 2)1 ^OTUK D^S^rr 'na místě, na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) (20; ftpb*< 'a Setovi, právě jemu, se narodil syn' (Gen. (gj) 4, 26, srv. 10, 21). Po předložkách: py-j ^HX ^K"^ (22) 'a pravila: Na mně — já (jsem to) ■—, pane můj, (jest) ta vina' (1. Sam. 25, 24). ^ľlbfZ ľlTbx "2 T\m wbvmtíh (§) '(táhne) ne na tebe — ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojování' ( = domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). c^.w t)2tih cas1 mS WH 'z^ž (jest) (§) čas vám (= máte čas) — práve vám — k přebývání v domech vašich' (Aggeus 1, 4). @) & 4. Objektní suíTixy nemají nikdy funkci našich zvratných zá-jmen. Ta se vyjadřují často pomocí předložek: Efjh JThiľl a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). Jinak se (26, užívá některých pjxlstatných jmen, jako 'nitro', ^ 'srdce', t^Spj 'duše', u neživotných pojmů (v pozd. době i u životných) D¥!? 'kosť, 'podstata': ?D1p2 Hlt^ pH2£J11 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= pro'sebe) (Ge'n. 18, Í2). 7fi^,T VOilK*') CŽ? ž- &On» mn. č. cn> nôíli ž- ľn> n^n „'onen', 'ona', ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Na př. 7pH N^H 'ono právě (je) hlas, hluk'; XliVOX 'já jsem to, já jsem týž' (3jj (Izai. 41, 4); *2bft KVTfiJfiK 'ty právě jsi král můj' (žalm 44, 5). Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým čjejiem: fcOPtn» a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': 'v.oné t právě době'. HT k použití po st. construct. (§ 42) ve smyslu genitivním: Hí THO 'cena toho', n^K *JTN *-c7)-M > 'tento' sg. m. flj-j ^nä, 'tato' sg. f. &n d$'> *tito' © pro oba rody: 'ě/Z# ( = hebr.), (Jer 10, 11, Ezr 5, 15) knib; ^ (Ezr 5, 15) q5rě; ^illěn (v Dan>-/4?) [Odpovídá hebrejskému flJJ. 2. Má funkci substantívni i adjektivní; XpSn 'toto je sen'; (Dan 2, 36; 4, 15); ÍH-N^j? 'tento roh''(Dan 7, 8); j-fľl VttO 'potom' (Dan 7, 6l?). 3. Pro vzdálenější poukázání: (46 Sg. m. ^ děk, 1L_ ^ ežáA1 (Ezr) pro oba rody ^"íj dikkěn (Dan) Pl. 'i/Ze* ťoni'. [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské dáka — = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: »?h XľVlS *ono město' (Ezr 4, 13). * onen, ona § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se užívá pro osoby tvaru 'kdo?': nJHX 'kdo jsi?', ''O 'kdo je tato?' ^p^ *0 'kdo by řekl?' r^K 'kdo jsou tito?'. Genitiv: «-p-fi? 'čí dcera' (Gen. 24, 23)' Dativ:® n*.OoS 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18)ľ~ Akusativ: 'koho?' (Izai. 6, 8); po předložce: mi mnu (z minml) 'od^; koho?' (Eze'ch. 32, 19)1 Zesiluje se i jinými zájmeny: XIH^ID (Izai. 50, 9), HT *p (žalm 24, 8),* nrXIH *0 (Jerem. 30, 21| Opakuje se: ">pvp 'kdo a kdo' = 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8J.W *0 je též částicí tázací a značí 'zda': Dp* ''O 'zdaž by^@ povstal Jakob?' (Amos 7, 2,~5)7 " ' ^§ 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem np, "Hp, "HO 'co?'-^j^ V pause je HO : HP WTJ) 'a 00 Jsme my?' (Exod. 16, 8)i Před^ t v : - : (5(5) X a *| je *jp, ať následuje či nenásleduje maqqěp: "ľjpx no 'co^ (byla) tvá matka?' (srv. Exod. 3, 13; před -| Ester 9, 26; i před fl,© Exod. 12, 26*a před Gen. 31, 32)! U Ezech. 8, 6? DHO 'co@) oni činí?' ' " T *@) "Hp sjíásledujícim zdvojením je před hláskami s výjimkou (§) hrtanových: ^-np 'co je ti'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady,: DD^O 'co je vám?' 'proč?' v T ~ - - HO bez zdvojení je: před a K\T:___________ NVPHp 'co Je on?' (Num. 16, 11), (_) KVrnÓ 'co Je t0?' (Zachar- 5> 6).(§) Ve dvou případech je flg před n (W: "■JHXtSn HO *co Íest mÝm hříchem?' (Gen. 31, 36). @ ■j^Sn^nO 'co Jest 3eno žádostí?' (Job 21, 21). © np» "np je před n» 5?» veImi často před n 'fífyy no 'co ísi učinil?' (Gen. 4, 10). _ 40 Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3, ale tu přichází i normální HO : HM» HJSľ* Přichází též po před- ložkách 'na', 1^ 'k\ 'až k\ fjjp 'pro': rT!0"Sy 'na co?', HO-iy 'až do kdy?', rfJD"^ *k vůli čemu?', •nac?'. "_ " * "_____ ------ —- —■--■ § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby jp man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci Hft mfi 'co?'. [Stejně jako v hebrejštině a arabštině má]. EL § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se užívá v bibl. řeči slova hez rozdílu rodu jLČíslaj vedle něho přichází # s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má před laryngálem # Soude. 6, 17, nebo jen fcý Kaz. 3, 1S.) (g) Původně se pokládalo za slovo spiše lidové, časem však v sakrální mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formální slova, jimiž se vyjadřuje vztah (nataejrelationis). Příklady: ... nw? kti ... 'Hospodin... jenž vzal mne z domu otce mého... a jenž mluvil mně a jenž přisahal mně... ten pošle...' (Gen. 24, 7). 'a dokončil Bůh... dilo své, které dělal'. (Gen. 2, 2). - | - t i t - - ■ ••• *: 'vody, které (jsou) pod oblohou' (Gen. 1, 7). T T *-' "J " V XT ** jest (nějaká) věc, o níž by řekl: „Hled, to je (něco) nového?'"^x (Kaz. 1, 10). " Qty) 2. V_básnickýcli^textech užívá se jako vztažného zájmena též alko* wflľ: )2 RXSt) Í1T T]*S"in ... 1ÍT 'vzpomeň si na horu Sijjôn, která přebýváš na'ní' (= na níž přebýváš) (Žalm 74, 2) (srv. Žalm 78,/^O 54; 104, 8- Job 19, 19; Přísl. 23, 22;" Izai. 25, 9"a j.) i a dS:1 ph3^ UOB irn^ia 'v síti, kterou položili tajně, byla ^s chycena noha jejich' (žalm 9, 16) (srv. Exod. 15, 13*a 16* žalm (7^ 142, 4 Izai. 43, 2fa j.) 3. Gejíitiynljyztah se vyjádří tak, že se k vztahovanému pojmu B^poj^uffigované osobní zájmeno: >*l?t^Í1"xS 13 'národ, který nerozumíš jeho řeči' ( = n., jehož řeči nerozumíš.) ■■ (Deuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným^srv. § 97. 42 § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno s*] dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)di]. 2. Užívá se ho: a) samjostatne: QS£h*ľO s1 N^DVI 'chrám (jenž je) v Jerusalemě' (Ezr 5, 14), fíifa jobw 'strom, který jsi \f, viděl' (Dan 4, 17); ^ b) ve spojení s jiným zájmenem: xS"^"^ 'kdo ne padne* (Dan 3, 6) (srovn. též § 134, 2); ' " {SÔ c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: xíŤbxVl^^H fcOJXtt 'nádoby domu božího' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: vl* 1^"^ Tlil 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah před jat suffixernj KhSk-'*^ PTOtŕ 'jméno jeho (totiž) Boha' = 'jméno boží' '(Dan 2, 20). Tato vazba '(§3) významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); •? (á^ d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185) § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá se pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Naše zájmeno 'někdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. )ft (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 24, 14; Gen- 13> H: VHK bVfi H1B»1 'a oddelili sefíM T • • T - .. . j1T._ jeden od druhého' (dosl. 'muž od svého bratra'.) Oba dva: ^x. nnx3 nrpjtf (Kaz. n, 6). ~ ~~~~ „ ,/-@ 5. Několik: se překládá plurálem QHPíN ne^° vÝrazem It^X t!^ 'jsou tací, kdož' = 'někteří'. 6. Kaž d v: značí se slovem ^ (před maqqěp "^*) neD0 zdvojením slova: 'každého dne', též Q^g g^, Q^prSš (Gen. 39, 10; Nehem. 8, 18Í žalm 42, 4), D1* ÍEsther 3,4)t 01*5 UVb A~~ (2. Páral. 24, 1 l)f Efó (1- Sam. 18,10)! DVÍ DT^M (Esther2, 11)- /5 znamená 'každý5 před jménem bez členu a jinél^jirógnj: j __1 ' ~~~~ ~~ pl*"/2 'každý (všeliký) strom'; _ ^ Před ^čeným jménem znamená: ^šichnľ, CVrrbz 'všichni národové'; naproti tomu: w w"72 'každý národ'; 'jeho cejý národ' (Exod. 1, 22); je též se sufíixy: ^ 'my všichni' (Gen. 42, 11)* fi^ ^ (Job 34, 13)J 'celý svěť. Zde se objevuje původní význam slova b'2> 'celosť, 'úplnost/ (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. tout jour, tous jours, tous les jours. p°zn. gpojenj znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, ^7 21, 3 a j.). : " ' Ar. § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňováníse používá též zájmena tázacího: fn^H PÍDI 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), (% Zflá^ HQ1! 'a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18)V Viz též § 133, 2 b.__ , Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', E^Srbs 'každý člověk' (Dan 3, 10); T* (57 b) před určeným sing.: 'celý', XSntt"^ ): Q^S^H dítky. Následuje-li však za ■> bud t-| neko SJ, nastane zdvojení: B^TlPPfi ťŽidé\ B^BSWl 'unavení'. Také při £ u některých podstatných jmen a participií se souhláska nezdvoj uje: B^MJDH 'hledající'. Jestliže po £ následuje n» 2? nebo *|, zdvojuje se následující souhláska: B^sHlBS tffijp^n 'moudrost'; plur. jI^^K* st. constr. st. emph i X^21\S* 'prsty'. 3. a) u plurálů na -ľn a duálů se člen *-há připojuje k příznaku -aj- a dá s ním -ajjä í'pjp'jVst. const. < *-a/, st. emph. 'dny*; duál KJJtfcltt lv61iy' (Ďan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: NHJTŇft)^ b) u slov odvozených příponou * -aj je v plurálu st. emph. na -aje (qerě -čPě): *Htľ3: fcO^tPS* (i9r6 *&níP3 'Chaldejci". 4. Pro tvoření státu emphatiku feminin v singuláru a všech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že se připojí k jménu ve státu konstruktu. (Bauer a Leander mají za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke státu konstruktu, s. 85).