ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE V E D Vědtckí redaktor Dr Ol to Muncles DR OTAKAR KLÍMA DR STANISLAV SEGERT MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1956 PŘEDMLUVA TT0i857 Podíl obou autorů na sepsání léto knihy je. tento: l)r Oliilnir Klíma napsal hebrejskou mluvnici (sir. 23—182) a vzorce, k ní (sir. 183 —888), a sesláni! bibliografii týkající se hebrejštin!/ (str. 18 20). l)r Stanislav Seqe.il napsal artimejskou mhwnici (sir. 237—302), úvod (sir. 7 17) a bibliagrajieké údaje k aramejšlině. (sir. 20—21); přispěl tři některými podněty k mluvnici hebrejské, zvláště v oddílech o hláskosloví n o slabých slovesech. V zpracováni obou mluvnic se jeví určití) rozdíl, který je. ilán též účelem: Hebrejská mluvnice je zpracována lak, abji jí mohli s prospěchem užíval i naprosil začátečníci, ba i samoukové. Proto jsou některé formulace stí/lisováni/ s ohledem na tylo použividcle, : důvodů pedagogických. Výsledky historického srovnávacího jazyko-zpytU jsou uváděnu jen lam, kile se jeví vhodné k objasněni jazykových jevu, nikoli samoúčelně. Aramc.jská mluvnice je. určena pouiivalclum, klečí si ji: získali spolehlivou znalost hebrejštiny; protoie znalost aramejšliny nu rozdíl od živé hebrejštiny — je. potřebná jen k studiu stmí/cli textů, bylo o aramejské partii vino-váno poměrně více. místa historické a srovnávací gramatice. Příslušné rotdily v účelu a zaměřeni jsou létly patrny i v způsobu podáni. lir Otakar Klima l)r Stanislav Scge.ií iau»s,-'..L'..-..:"líl U VOD 1. Semitské jazyky Hebrejština i aramejština patří k jazykům semitským. Souborné toLo označení ])oeliází teprve z r. 1781, kdy ho užil Sehlozer podle rodokmenu Semova v Genesi 10,22. Semitské jazyky patří k fleklu-jícím a mají určité společné rysy: artikulaění základna je hluboko a vzadu (čelné hlásky laryngální a cmfatické), význam slova jc spjat s kořenem tvořeným souhláskami, jež jsou zpravidla tři, zatím co samohlásky obměňují tento základní význam. Pokusy o nalezení souvislosti jazyků semilských s iudocvropskými vesměs selhaly, je však jisto, že semilské jazyky jsou příbuzné se starou egyplštinou a s jazyky hamitskými. Semitské jazyky se vyvíjely způsobem dosti podobným, národy a kmeny jimi mluvící žily za podobných podmínek a většinou se vzájemně stýkaly. Proto jsou si semilské jazyky navzájem daleko podobnější než třeba indoevropské, rozdíly mezi nimi nejsou o mnoho větší než mezi jazyky slovanskými. Na druhé straně však tento stav nedovoluje, aby se srovnávací jazyko/.pyl semitský rozvinul tak jako indoeviopský. Běžně se děli semilské jazyky ve tři skupiny: 1. východní, k niž náleží jen stará akkadšlina, jazyk Babyloňanů a Assyřanň; jeho písemné pnmál ky jsou zachovány z XXV. až I. stol. př. Kr. Již brzy se její vývoj dal jiným směrem než vývoj ostatních semitských jazyků. 2. západní po př. severozápadní, o níž dále. Děli se na skupinu kenaanskou a aramejskou. 3. jižní po př. jihozápadní. K ní náleží jednak severní arabština, jejíž literatura rozkvétá od VI. století po Kr., avšak zachovala mnoho původních rysů semitských. Její studium je důležité i pro hebraisty, ncboC bez něho so nevnikne do jazykového typu semitského. Arabština, kterou se dnes mluví v Palestině a v Sýrii, odpovídá svým hláskoslovím v mnohém staré hebrejštině a arnmejštině. Jiini arabština je doložena nápisy od začátku I. tisíciletí př. Kr.; dnes se z ní udržely jen některé dialekty na jihu Arábie. Jí velice příbuzná ttidopitina má hojnou literaturu v nářečí ge'ez z doby nd III. do XVI. stol. po Kr., avšak dnešní nářečí habešská (amhnr-ština a j.) se došli odchýlila od ostatních jazyků semilských. Toto běžné rozděleni nevystihuje plně vzájemné vztahy semitských jazyku, avšak za lim je od velké, většiny badatelů uznáváno. 2. Skupina kenaanská Akkadský název Kinaluui značí zemi purpuru, je tedy souhlasný s řeckým názvem ľoinikie. Staří Izraelité nazývali Lak zemi, kterou obsadili, i svou řeč (x'pal K'na'an, Izai. 19,18). Odvozeného jména Kana'iínl užívali k označeni Foimčnnů (Izai. 23, 11). Podle běžného dělení se do této skupiny zahrnuje kromě hebrejštiny stará kcnaanšlinn, doložená glossnini v lislinách amarnských (asi 11175 př. Kr.) a transkripcemi egyptskými a akkadskými, a foiníitina, jazyk přímořských měst (iehálu (Hýblu), Sklonu, Tým a j.; je doloženu jen nápisy, většinou krátkými. Ve své vlasti žila do I. stol. pf. Kr., v koloniích severoafrických (Kurlhago a j.) se udrželi] její mladší odnož -- punšlina - až do počátku středověku, na Kanárských ostrovech až do konce středověku. Do tělo skupiny řadí většina badatelů též utjuritštinii, které přisuzují j lni samostatné místo v skupině jazyků semilských. Při vykopávkách města Uga-rilu na severním pobřeží syrském (nyní Pás Šamrá) se počínaje r. 1929 nalezlo množství tabulek psaných zvláštním abecedním kli-nopisem, asi z XV.—XIV. stol. př. Kr., jež jsou pro hebrejštinu důležité jazykově i obsahově, ncboC v nich zachované mythy poskytují cenný přínos k poznání starokenaanské literární mluvy, slohu i náboženství a kultu. Ojedinělé nápisové doklady z Ja'udi, ('.hamalu a Moábska (stéla Méša'ova) svědčí o existenci dalších dialektů. 3. Hebrejština Tento název není doložen Starým zákonem, kde se nazývá tato řeč kenaanskou (Izai. 19, 18), nebo i j tulskou (II. Král. 18, 26 a 28. Neb. 13, 24). První doklad je z prologu k řeckému překladu knihy Sirachovy (asi PiO př. Kr., ř|louíatí), hebrejsky je doložen v Míšně (.ladajim IV, 5 fl^^y). Název Ilebrejců byl ve Starém zákoně uváděn jen zřídka. Hebrejština si zachovala v skladbě slaroso.mil.skou volnost, a tím i svou názorností se hodí dobře k vyjádření živého líčení a hlubokých citů. Její tvary ztratily některé koncovky, ale ne na úkor srozumitelnosti. Konsonantismus byl poněkud zjednodušen, vokály jsou sice působením prízvuku dosti redukovány, avšak některé, patrně druhotně zase /.dlouženy. Stnnizáknnni lext je sice celý nivelisován podle jorusalemského dialekt u, přece však i v něm jsou dosud zřetelné stopy dialektu sovcroizraelského, zvláště v knize Ozeášově, v l. zv. elohislickém prameni Penlaleuehu a v některých vyprávěních o prorocích, na př. o Iilizeovi v II. Král. Výslovné, i když ne zcela jasné svědectví o rozdílnosti nářečí efraimského podává kniha Soudců 12, (>: Kfrainišl í nevyslovovali ,š ve slově šibbô- I.vl. 7a: slaré hebrejštiny jsou kromě 21 knih biblických zachovány čelné pečeti a drobné nápisy obsahující jména, výkazy a značky, i několik painálok, podávajících souvislejší lext: I. zv. kalendář či lépe řečeno seznaní zemědělských prací z (jezeru asi z X. stol., ostraka ze Samaří z IX. stol., nápis v Umelu vedoucím vodu do rybníka Silůah v Jerusalemě asi z r. 700 a 18 dopisů z Pakiše asi z r. 589. Tyto nápisné památky doby předcxilni jsou velice krátké, avšak cenné, něhot ukazuji původní způsob psaní, fteči, která se mnoho neliší od biblické hebrejšl iny, jsou psány též rozsáhlé zlomky hebrejského originálu knihy Sirachovy a 1. zv. Damašský spis sáclokovský, nalezené r. 189ti v ge.nizc synagogy v Staré Káhiře. Cennější než tylo rukopisy z X.—XII. stol po Kr. jsou svitky, nalezené r. 1947 a d. v jeskyních ktimránských u Mrtvého moře nedaleko Jericha, neboť obsahují texty kladené většinou odborníků do II. —I. stol. př. Kr. Kromě biblických texlň obsahují výklad knihy Abakukovy, l. zv. ítád Jednoty, l. zv. Knihu války Synů světla sc Syny tmy, různé žalmy, zlomek knihy Jubilejí i zlomky neznámých knih. Hebrejština přestala býti řeči, již se běžně používalo, již brzy po návratu z babylonského zajetí; již od V. stol. př. Kr. byla vytlačována aramejštinou. Avšak jako řeč bohoslužebná a vůbec náboženská se hebrejština držela stále. Milná, která byla kodifikována v II. stol. po Kr., jc však již psána řeči dosti odlišnou od staré biblické. Působila na ni aramejšlina, kterou se v Palestině mluvilo v denním životě, ba obsahuje i oddílky aramejské. Této hebrejštině, kterou jsou též psány části palestinského talmudu a midrášň, se. říká nedosti přesně „nová hebrejšlina", lepší je židovský název M5/I IfkUmim, t. j. jazyk mudrců. Vc středověku byly psány hebrejské básně jazykem, který sc se zdarem přimykal k biblickému (na př. Jeliuda lia-Léví), avšak rabínská pojednání jsou většinou v jazyce promíšeném aramaismy a nedosti pečlivém. Ve výslovnosti se uplatňovaly různě dialekty: sefardský (ve Španělsku), aškenázský (ve střední a vých. Evropě). Od poloviny XVIII. stol. začali Židé pěstovat hebrejský jazyk sc stále větším úsilím a zdarem, takže se počátkem XX. stol. mohl stáli obeovací řečí kolonistů v Palestině a pak i úřední řečí státu Izraele. Tento jazyk se sice chce přimknout úzce k jazyku biblickému, avšak zvláště výslovnost a skladba jsou zcela pod vlivem jazyků evropských. Přiliv Židů z arabských zemi nepůsobí dostatečně k uplatnění semitských rysů. Velkým úsilím ne nepodobným snahám Juiifminnnovýni, Preslovým, Štúrovým a jiných našich buditelů byla vypracována moderní terminologie pro různé obory; literatura původní i překladová, krásná i odborná, svědčí o pou-živatelnosti tohoto oživeného jazyka. Ten, kdo zná biblickou hebrejštinu, může bez ublíží čistí i moderní hebrejské texty, ovšem jejich slovní zásoba je mnohem rozsáhlejší. 4. Hebrejská bible po stránce jazykové Složitý a různorodý soubor starozákonních knih pochází z různých dob. Ve starších oddílech se jeví vliv obecné kenaanské poetické mluvy, v mladších z doby po exilu jsou stále četnější aramais- 10 my. Jednotlivé kratší partie možno přibližně datovali mezi XIII. a II. stol., při čemž některé látky jsou ještě starší. Časové a nářeční rozdílnosti byly nivelisovány jednak dosti jednotnou úpravou kon-sonanlního textu, jednak, a to důkladněji, pečlivým systémem vo-kalisačním. Židovská tradice klade úpravu konsonantního textu do II. stol. po Kr., tento typ je však doložen dříve. Vokalisačnich systémů bylo více: pěl supraliiicárních, se značkami pro samohlásky a prízvuky nad písmeny, a to dva babylonské a Iři palestinské, všecky je však zatlačil systém sublineární, se značkami pod písmeny, který prý vynalezl karaila Moše Moche kolem r. 800 po Kr. Nazývá sc tiberiadský, nebol v Tiberiadě u jezera Geneznretského opatřili masnreli, strážci tradice, hebrejský biblický text značkami pro samohlásky a přizvnky pro přednes. Tento text se nazývá masorelský. Nejslarší datovaný masorelský rukopis proroků je z r. 895, nejstarší dostupný úplný text. hebrejského Starého zákona /. ľ. 100S je ve státní knihovně v Leningradu. Pochází přímo od Aharona, jehož otec Moše hen Ašer byl hlavou jedné školy maso-relské. Tento pečlivý rukopis byl vydán prací profesorů Kitlela, Kahleho a j. r. 1037 a je v nových vydáních přetiskován. Jc to jediné spolehlivé vydáni hebrejské bible, neboť ostatní jsou závislá na vydáni, jež pořídil pro nakladatele Bomberga v Benátkách r. 1525 Jakob benChajimpodle novějších rukopisů, které obsahuji i člení druhé školy masorelské, již vedl ben Neľtali. Práce tiberiad-ských masoretú byla provedena neobyčejně pečlivě; jednak sc snažili zachytit starou tradici výslovnosti, jednak rekonstruoval předpokládanou výslovnost správnou. Avšak přesto jc zřejmé, že nemohli n mrtvého jazyka, který byl tradován rozdílnými směry a školami, stanovili původní skutečnou výslovnost. Jistě zde působil ohled na běžnou výslovnost aramejskou. Avšak základem pro poznání a zpracováni hebrejské mluvnice zůstává tato úctyhodná práce, i když jsme si vědomi jejich mezí. 1 tato mluvnice používá výhradně punktace liberiadské. Avšak ani způsob výslovnosti tiberiadských znaků není jednotný, neboť Židé jej přizpůsobovali řečem, kterými mluvili. Nejbližší výslovnosti masoretské je výslovnost seíardská (u španělských židů); ta je základem I. zv. výslovnosti vědecké, jíž sc používá I I I i v této mluvnici. V Československu a okolních zemích užívají židé výslovnosti aškcnázské, jež je 11 dlouhých samohlásek dosti odlišná. Starší způsoby výslovnosti jsou zachyceny ve svrchu zmíněných supralincárních punktačníoh soustavách, v dosud živé tradici samaritánské a v transkripcích řeckých septuagintních a origenov-ských a latinských Hieronymovýeh. Velkou pomocí jsou i nálezy starších nepuuklovaných lexlů biblických, jejichž plné využili pro hebrejskou mluvnici si vyžádá je.šlě mnoho práce: papyrus Nashův, obsahující desatero (Kxod. 20, 1—17) a &m<ť (Slyš, Izraeli..., Ueut. 6, 4 n.), objevený r. 1907, a zvláště rozsáhlé nálezy v jeskyních kumránských od r. 1917, mezi nimiž je úplný text knihy Izaiášovy, jiný neúplný, proroctví Abakukovo (s výkladem), zlomky knihy Danielovy a různých knih Penlntcuchu a předních proroků. Tylo rukopisy pocházejí asi z II.—I. stol. př. Kr., jak soudí většina badatelů, a vykazují značné rozdíly pravopisné ve srovnáni s inasorclským lextern. Na stejném místě nalezené zlomky Levitiku asi ze IV. stol. se zcela shodují s podáním rnasoretským. ,1c nulno míli na paměti, že masoreti opatřili biblický text vokály a akcenty tak, aby se dal zpěvavým způsobem recitovali při synugogálni bohoslužbě, prolo asi je v něm tolik dlouhých vokálů. Je proto též účelné vysleehnouli si k poznání způsobu přednesu synagogálnl bohoslužbu. Zvláště začátečníkům se doporučuje číst si hebrejštinu nahlas. 5. Jazyky aramejské Skupina aramejská náleží spolu s kenaanskou k severozápadní větvi semitských jazyků. Podobně jako v hebrejštině i v aramejštině nastala vlivem prízvuku redukce vokálů; protože přízvuk byl asi silnější, pokročila dále. Konsonanlismus je zjednodušen asi ve slejné míře, ale jiným způsobem než v hebrejštině. Koncovky byly více otřeny, takže, pak skladba stále více hromadí výrazové prostředky, což dodává řeči rozvláčnosti. Stará nramejšlinn nebyla — pokud nám dovoluje soudit písmo vyznačující jen souhlásky znatelně rozlišena v nářečí. Néjstarší její doklady jsou nápisy a pečeti z IX. stol. př. Kr. ze. Sanťálu, 12 I hlavního města říše Ja'udi v severní Sýrii, kde se lidová araniejština pomalu uplatňuje, proti spisovné kenaanštině, podobně, v nápisech chamalských. (Tyto nápisy jsou považovány i za doklady samostatných jazyků.) Zcela jistě aramejské jsou nápisy z Nérabu u Damašku asi ze. VII. stol. př. Kr. a množství nápisů, tabulek, oslrak a listin ze Sýrie, Assyric, Egypta a Malé Asie z pozdějších století. Tyto nálezy svědčí o značném rozšíření aramejštiny, jejíž jednoduché tvarosloví a abeceda o 22 souhláskách jí umožnily rozšířit se na úkor akkadštiny s jejím složitým klínopisem i hebrejštiny a foi-ničtiny, jež byly složitější gramaticky. Araniejština, třebaže se Aramejci necítili jako jednotný národ a nikdy nevytvořili jednotnou říši, ovládla území od 1'ersie po'Egypt jako obchodní a obeo-vacl řeč ješlě před vznikem perské veleříše. O lom svědčí i r. 19-12 nalezeny dopis krále Aibina z Aškalomi(V) egyptskému faraónovi z doby kol r. (>()(! př. Kr. Perští králové ji pak použili jako řeči úřední pro toto území i pro Egypt. Toulo říšskou aramejšlinou jsou psány m. j. listiny židovských žoldnéřů v perských službách, kteří v V. slol. př. Kr. byli posádkou v pevnosti Klďanlině (.lébu) na jižní hranici Egypta. Jsou důležité i pro poznáni náboženství izraelského. Zároveň s nimi byly nalezeny počátkem tohoto století i zlomky oblíbeného vypraveni O moudrém Achikarovi a překlad oslavného nápisu perských králů. K těmto papyrům se řadí dali) menil nálezy z Egypta, l.'i dopisů perského mislodržícího Aršánia a j. do Egypta, jakož i dosud nevydané papyry z I Icrmúpole. Sein náloži i jazyk oficiálních listin knihy Ezrovy ze VI. a V. stol. př. Kr.; i jazyk aramejských partií knihy Danielovy lze přiřadit od této skupiny. (Viz dále sir. If>.) Poněkud mladší jsou aramejské zlomky Testamentu Lévího a dosud neuverejnený aramejský cs-sejský svitek. Mladší aramejské dialekty jsou již jasně rozlišeny v zapadni a východní. Většinou jsou důležité pro textovou kritiku a exegesi biblickou. K zapadni skupině patři židovské dialekty, jimiž se mluvilo v Palestině, judsky a galilejský. Jsou dochovány v largumcch, t. j. převodech Starého Zákona, a je jich užito hojně i v palestinském (jcrusaleinskčm) talmudu a inidráších. Sem náleží i aramejská slova v Novém Zákoně. Samaritáni měli těž aramejský targum k svému pentateuchu, odlišný od židovského. Galilejský dialekt křesťanský je zachován ponejvíce v překladu evangelií. Zvláště nápisy jsou doloženy: dialekt nabatejský z území východně od Mrtvého moře a palmyrský z oasy zvané aramejský Tadmor mezi Sýrií a Mezopotámii. I východní skupina zahrnuje více dialektů. Dialektem babylonských Židů je psána největší část rozsáhlého babylonského talmudu, části midrášii, pojednání gaonů i liturgická poesie. Podobného nářečí užívali i pisatelé magických textů na miskách. Jemu podobný dialekt je dialekt sekly Mandejců, kteří dodnes žiji v okolí Basry v dolním Iráku a zachovali si starobylou náboženskou literaturu. Její studium má značný význam pro poznání náboženských směrů židovských a gnostických. Je známo, že i polytheisté v městě ('.háránu a manichejci užívali aramejštiuy ve svých spisech, žádné se nám však nedochovaly. Nejbohatším aramejským dialektem je sy rit in a. Velmi hojná je literatura křesťanských Syřanů, kteří použili za spisovný jazyk nářečí města Edcssy (syrsky Úrhój, nyní Urfa v Turecku) již předtím literárně zkultivovaného. Tato literatura obsahuje několikeré překlady biblické, velmi důležité pro kritiku textu Starého i Nového Zákona, překlady apokryfů a pscudepi-grafů, spisy exegetické, liturgické zpěvy a spisy, básně, historii a um. j. Syrská výslovnost je fixována dvojí odlišnou tradici, západní jakobitskou a východní nestoriánskou. Aramejština byla počínaje VII. slol. po Kr. ze svého rozsáhlého území vytlačována arabštinou. Obě větve aramejské se udržely do nynějška: dialekt novoara-mejský ve třech vesnicích na Antilibanonu, novosyrština ve třech dialektech v okolí Mosulu, na přilehlém území syrském a na sever odlud v Kurdistánu, druhotně též v Arménii. 6. AramejStina biblická Biblický text sám ji označuje jako 'arumU (Ezdr. 4, 7; Dan. 2, 4). Mylný název „chaldejština", jenž se velmi dlouho držel, byl utvořen podle Dan. 2, 4, kde ji užívají „Chaldejci" (Kašdďěj, t. j. kouzelníci, jejichž označeni původně skutečně znamenalo národ. Biblická aramejština je blízká l. zv. říšské aramejštiuě. Protože je biblický text aramejský poměrně nerozsáhlý, není mluvnice biblické nramejšliny v mnoha bodech úplná. Ve Starém Zákoně jsou psány aramejský: dvě slova v Gen. 31, 47; věta v Jer. 10,11 (obojí glossy nejistého původu)J listiny a děj s nimi souvisící v knize Lzrově 4,8—0,18 a 7, 12—20; vyprávěni o Danielovi (kap. 2—-6) a vidění o královstvích (kap. 7) v knize Danielově 2,4b — 7,28. Listiny v knize Ezrově, jejichž pravost byla nepřímo dosvědčena nálezy aramejských papyrů, jsou zachovány v původním aramej-ském jazyce a pocházejí ze VI. a V. stol. př. Kr.; dějový rámec kolem nich je asi o málo pozdější. Proč je aramejština v knize Danielově, je navozeno přechodem v 2,4b, avšak další otázky po důvodech a rozsahu nejsou vyřešeny. Kapitoly 7— 12 jsou patrně z doby těsně před povstáním makabejským, před r. 108, kapitoly 1 — 0 jsou asi poněkud starší. Masoretská tradice přizpůsobuje aramejštinu těchto oddílů v něčem k hebrejštině (srovn. sir. 10), četné úpravy masorelň svědčí o nejednotné a rozkolísané tradici, což je pochopitelné, neboť aramejština na rozdíl od hebrejštiny byla v době masorelň ještě řečí živou. 7. Vědecké zpracování hebrejštiny (a aramejStiny) Zmínky jazykozpylné jsou sice již v talmudu a v nejstarší knize kabbalistické, avšak soustavně se začali Židé věnoval zkoumání svého jazyka až podle vzorů arabských: gáón Saadjá (882—942), Jehuda Haj j Údi a .Tona zv. ibn Džannáb. Tuto tradici rozvíjeli Abraham ibn Ezra (z. 1107) a rodina Kimchi v Provenci: olec Josef, synové Moše a zvláště David (kolem r. 1200). Tito gramatikové užívali srovnávání s aramejštinou a arabštinou. Masoreti se zabývali více fixací texlu než jazykovědou. ii 15 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již více křesCané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější křesťanský liebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Pel r Niger, první gramatika „De rudinientis hebtaicis" (1506) byla sepsána .lohannein Beuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká .lohanncs Buxlorľ St. (z. 1029), se zcela drželi židovských gramatických Iradič. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího Studia semilských jazyku A. Schultens a X. W. Schrdder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začal ku XIX. slol. zůstává vedeni u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 -1842) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské lvary z předpokládaných Istarších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice R ISott choru a E. Koniga vynikají množstvím materiálu, u Kii-niga je zpracován kritičtěji, (icseuiovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé E. Hódiger a E. Kaulzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou lhoologové, kteří léž pracovali exe-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydávat jednak G. Bergsträsser, jednak společně H. Bnuer(z. 10117) a Švéd ľ. Leander (z. 1(.)35). Bergsträsser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde štaslně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Xovč metody v zkoumání kenaan-skýcb dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování aramejštiny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldeke (183ti až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kaulzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsa- huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elclanlinských a j. papyrů, takže nyni je aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskveh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synlhesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, lim však budou změněny jen nepalme. Mluvnic- Iiebrejátiny 17 V XVI. itoL působil židovský gramatik Elias Levita, ale v léto dobč se ujímaj! práce již vice křesCané, kleři se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní malosti bebrejšliny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významněji! křesťanský bebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudlmentis hebrnicis" (1506) byla sepsána .loliannem Beuchlinein (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Bnxlorľ st. (z. 1ÍÍ2Í)), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samoslalněji začali užíval výsledků srovnávacího studiu semilských jazyků A. Schaltens a X. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. ()d začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 —18-12) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobné i J. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice P, Böllchera a R. Koniga vynikají množstvím materiálu, n Kii-niga je zpracován kritičtěji. Gcseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé K. Hödiger a K. Kautzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exo-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Borgst rässcr, jednak společně H. Bauer (z. 191(7) a švéd P. Leander (z. 1935). Bergslrässer do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracoval, úvod, hláskosloví a sloveso po slránce tvaroslovné i skladebné, kde šCastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordati profesoři S. H. Driver a G. R. Driver. Nové metody v zkoumání kenuan-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování arantejšlinv se nelěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Na vědeckou výši jo pozvedl teprve Tb. Nöldeke (183(3 až 1930). Dobré gramatiky biblické nramejštiny sepsali K. Kautzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již II. Bauer a P. Leander, obsa- 16 buje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elcfantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejština co do vědeckého zpracováni v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeb textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává tato mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. Mluvnic., liebrvjfittiiy 17 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již více křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalostí. Jako prvý významněji! křesťanský hebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika ,,Dc nidimentis hebraicis" (1608) byla sepsána Johannem Reuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Buxtorf st. (z. 1(>29), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samostatněji začali užíval výsledku srovnávacího studia semilských jazyků A. Schulten* a N. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. (iesenius (1780- -1812) sepsal slále. pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatim co Cr. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i J. Ophausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. U. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice F, Hott citera a E. Kóniga vynikají množslvim materiálu, u Kö-niga je zpracován kritičtěji. Geseniovti gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé lí. Hödiger a E. Kautzsch (z. li)l(l). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteři též pracovali exc-geticky a pod. Všem jazykozpylným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydávat jednak G. Uergstrasser, jednak společně II. Bauer (z. 1937) a Švéd ľ. Leander (z. 1935). Uergstrasser do své tragické smrli r. 1933 slačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde šťastné spojil melodii deskriptívni a historickou. Hauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali nxľordští profesori S. H. Driver a G. H. Driver. Nové. metody v zkoumání kenaan-ských dialektů uplatňuje 7.. S. Harris. Zpracováni aramejltlny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Tli. Niildeke (183(3 až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kautzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Hauer a P. Leander, obsa- 16 liujc i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní jc aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů a oddali na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lalo mluvnice, líni však budou změněny jen nepatrně. 2 Mhlra!.">. Hebr. Übungsbuch, t. IUI«. F. E. König, Historisch-kritisches Lehrgebäude der hehr. Sprache, Lipsko 1.1881, IL 189."», III. 1897. Hebr. Graminutlk für den Unterricht, Li]iskc» 1908. B. Stade, Lehrbuch der hebr. Grammatik, I. Lipsko 1879. A. Ungnnd, Hebr. Grammatik, 2. vyd. Tubinky (Tübingen), 192«. C. H. Vossen-F. Kaulen-.I. Schuhmacher, Kurze Anleitung zum Erlernen der hebr. Sprache, 20. 21. vyd. Freiburg i. B. 1911 a dal. vyd. H. L. Strack, Hebr. Grammatik, 14. vyd. (A. .Jepsen), 1930. J. Prill, Einführung in die hebr. Sprache, Bonn 1932. (;. Steurnagel, Hebr. Grammatik, 11. vyd. Lipsko 1918. V. Zapletal, Granimatiea linguae hebraicae, 3. vyd. Paderborn 1921. p. Joüon, Grammalre de l'uebreu bfbllque, 2. vyd. ftim 1947. W. Hollenberg- K. Budde-W. Baumgartner, Hebräisches Sclnillmch, 18. vyd. 1949. B. Templer, Gramm, der hebr. Sprache für den Selbstunterricht, Vldeň-Lipsko's. a. Mayer Lambert, Trnité de Grammaire hébraiquc, Paříž 1938. K. Holzhey, Kurzgefasstc hebr. Grammatik, Paderborn 1913. Übungsbuch zum Hebräischen, 1914. in Ch. F. Jean, Grammalre hóbraitpie. élémentairc, 2. vyd. Paříž 1945. Jaroslav Sedláček, Lešon hassefarim, základoví hebrejského jazyka biblického, Praha 1893. Aladár Horňyánssky, Hebrejská mluvniea a čítanka, I. Bratislava 1923. — Praktickou mluvnici a učebnicí moder. hcbr. je Moses Rath, Selat ammánu, Lehrbuch der hebr. S|»rache für Schul- und Selbstunterricht, 6. vyd. Vídeň 1920. 3. Slovníky: W. Gesenius-F. Buhl, Hebräisches und aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament, 18. vyd. Lipsko 1933. D. Cassel, Hebräisch-deutsches Wörterbuch, 12. vyd. 1934. J. Fürst-V. Hyssel, Hebräisches und clialdäisches Handwörterbuch (Iber das Alte Testament, 3. vyd. 187«. E. F. Leopold, Lexieoii hebraicum et chaldaicuni in libros Veteris Testa-menli, Lipsko 1932. C. Siegiried-B. Stade, Hebräisches Wörterbuch zum Alten Testament, Lipsko 1893. F. F. König, Hebräisches und aramäisches Wörterbuch zum Alten Testament, 3. vyd. Lipsko 1922. F. Brown-S. It. Drlver-t'.h. A. Briggs, A Ilebrcw and Engllsh Lcxicon ot the Ohl Testament, Oxford 1U06. S. J. Fuen li, Hcbräisch-chaldäisches Wörterbucb Uber Bibel, Mischnali und Midiiiscliim, Varšava 1912 13. Karl F'eyerabcnd, Taschenwörterbuch der hcbr. und deutschen Sprache, Berlin u Lnngcnschcidla 1912 a íínstéji. Blieser Ben Jchuda, Thesaurus totius hebraltatis, Jerusalem-Berlin 1912 nn. H. Weinhelmer, Hebräisches Wörlerbuch in sachlicher Ordnung, Tübingen 1918. Fr. Zoreil, Lcxicon Ilcbruicuin et Aramalcum Veteris Testanienti, ftim od 1047. L. Köhler (-W. Baumgartner), Lcxicon in Veteris Testamcnti libros, Leiden 1948—1953. F. Uaunigärtel, liinzclwörtcrbüchcr zum Alten Testament, Glessen ml 192-1. E. Meier, Hebräisches Wurzclwörterbuch, 1845. L. H. Strack, Hebr. Vocabularium, 11. vyd. 1914. R. Kraetzschmar, Hcbr. Vocabular, 1902. K modernímu jazyku hledí S. Grünbcrg-A. M. Silbcrmann, „Mcnorah"-\Vörterbuch, Berlin 1920. S. M. Lnscr-H. Torczyncr, Deutsch-hebr. Wörterbuch, Berlin 1927. 19 Cráckokaiolickciio BiciouKUpskeiso 4. Kritické vydání hebrejské bible: Biblia hcbraica...ed. K. Kittel s mnoha spolupracovníky, X vyil. uspořádali A. Alt a O. Elssfcldl 1 Í>:i7, Stuttgart. 5. Konkordance: Salomon Ma iidclkcrn, Veteris Tcslumenti conoordanliac hebraicae atquc chuldaicac, 2. opr. vyd. Lipsko 1937. 6. Chrestomathie: H. Lindcinanii, Florilegium hcbralcum, Freiburg i. B. 1912. J. Poliak a G. Weiiier, Biblická čítanka (se stručnou mluv. a slovníkem), I. Praha 1917. 7. Bibliografie prací gramatických, lexikálních atd.: M. Steinschneider, Bibliographisches Handbuch über die Literatur der hebräischen Spruche, Lipsko 1859, dodatky 189<>. Hojná literatura uvedena v mluvnici Steucrnngclove. 11. vyd. str. 125—132. Nepřehledné množství článku, studií a referátu v odborných časopisech oricntálských a hiblislickýeh (Zeitschrift der Deutschen Morgculäiidischcn Gesellschaft, ' Orienlnlistischc l.ilcrnturzcilung, Zeitschrift für die altteslaiocalliehe Wissenschaft, Keilschrift für Assyriologie, American Journal of Semitic Languages, Revue des Etudes Juives, Biblische Zeitschrift, Archiv orientální, Velus Testamentům, Journal of Biblical Literature atd.) Literatura k studiu aramejStiny: 1. Srovnávací jaiykozpyt semitský: viz u hebrejštiny. 2. Mluvnice: H Bauer V Leander, Grammatik des Biblisch-Aramäischen. HallolW7. Základní spolehliví dito. Autoři sami l nřho pořídili přehledný vyláli: Kurzgefaßte biblisch-aramäische Grammatik. Halle 1929. Jsou připojeny E.'tUuti.cli, Grammatik des Bftliach-AramSUchen. Lipsko 188-1. Dobré, avšak jll zastaralé. 20 K. M arl i, Kurzgefaßte Grammatik des Biblisch-Arn maischen. Berlín, 3. vyd 1925. II. L. Strack,'Grammatik des Biblisch-Aramäischen. 4. vyd. Lipsko 1905. 5. vyd. 1911. Obč stručnejší, s texty a s glossái'cm. ľ. Leander, Laut- und Formenlehre, des Ägyptisch-Aramäischen. Göteborg 1929. \V. B. Stevenson, Granunnr o f ľuksluiian .lewish Aruinaic. Oxford 1924. Dotýká se též staré araniej.šliny. Gh.-F, Jean v dodatku své hebrejské gramatiky. Viz sir. 18, 3. Slovníky: Biblické partie aramejské jsou spracovaný v hebrejských slovnících Gese-níove, Kouigovč, Leopoldovi a j. Pie slovník Kiihlcrúv (Leiden 1953) připravil aramcjsliý oddíl W. Baumgartner, překonává šíi-í i hloubkou všechnu dosavadní /.pracování. 4. Konkordance: Aramejské pari ta biblické jsou Ba chyceny v Maudelkernove konkordanci. 5. Texty: Jediný spolehlivý tcxl v liherindské punktaci je v „Biblia 1 Ichraica" ed. B. Kittel (a P. Kalilo). 3. vyd. Stullgart.1937 a další nczmčnčná. Supra-liaeárne vokalisovnné texty jsou v Straekove gramatice. Klcfanliuské papyry vydal souborní- A. C.owlcy, Araniaie Papyri ol the l-iflli Century B. (',. Oxford 1923. :>i I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda 1. Hebrejské texty biblickú so. píši a tisknou písmem aramejského původu, zvaným písmo ítvercové, které se ve své nejstarší podobe vyskytuje od 2. stol. př. Kr. Piše se z pravá na levo, nerozlišují se písmena velká a malá. ľsaní písmen začiná od levého horního vrcholu. 2. Písmo Čtvercové má těchto 22 znaků: Poradí Tvar Jméno Přepis Číselná hodnota 1. N 'Sloep 1 2. 2 bčt 6, b 2 3. {jlnucl 9, § 3 1. *i däket d, jód / r« 10 11. 1 3 í]3 kaP 20 12. b lámaid í 30 13. D 0 mčm m 40 14. I 3 pj nún n 50 15. D •ľjjjg sämrek 60 16. V •py 'ajin • 70 17. pl B Kk) P6' P. P 80 18. * r *"7Jí ?ädč f 90 19. p P|lp qôp H (k) 100 20. i rěš r 200 21. pjp šín p0 šín i, š 300 22. n W taw 400 1 § 2. Písmena koncová Patero pismen má na konci slova jinou podobu než na počátku nebo uprostřed. Jsou to: k -| (č. 11), m Q (č. 13), n J (č. 14), p fj (č. 17), s v (č. 18.) Tyto koncové tvary slují litterae finales; 26 Príklady: ^hlň ľlU (mxlxk) 'kráľ; "m 'matka*; W\ zqn (zfiqěn) 'stařec'; pp kp (kap) 'dlaň'; y*j 's ('ěx) 'strom'. Všechna písmena (i koncová) přicházejí v bibli v jednom verši v knize So-foniášově 3, 8. § 3. Písmena roztaiitelná V hebrejštině se písmena při psaní nespojuji a slova se neděli. Prostor, jenž by v řádku vznikl dělením slova, vyplňuje se tím, že se některá písmena již uprostřed řádku roztáhnou. Jsou to: (č. i) n n (č. 5) b s (č. 12) n n (č. 22) c n (ě. 13, jen koncové, § 2.) Tato písmena se nazývají litterae dilatabiles. § 4. Rozdělení souhlásek Všechna písmena abecedy vyjadřují jen souhlásky. Podle toho, kterou částí mluvidel jsou artikulovány a jaká je jejich fonetická platnost, dělíme je na ústní (orální) a hrtanové (laryn-gální). Ústní se dělí v předopatrové (palatální): Jtj, zado-patrové (velární): p, zubní (dentální): "Ififlj, jazyčné (lin-guální): b"\> sykavč (sibilantní): uMUt^' retné (labiální): "JlJflB-Hrtanové (laryngálni) jsou KPIPty- ^)ále dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explosivy): 3,Jp*0rHB3K> třivé (spiranty, frikativy): OJfíWXÍiDXfttiSiVVť nosovky (nasály) jo, plynné (Ukvidy) 7*"1 a polosamohlásky (semivokály) "|». Přehled souhláskové soustavy je tento: 27 Ústní (orální) předo-patrové zado-patrové zubní jazyčné E M 1 m O f- Laryngá: cmfatické / (10 / j I | \ souhlásky neznělé znělé k \ § 5. Výslovnost souhlásek X je naše hrlanová souhláska zvaná ráz, která je v západní češtině na počátku slov, počínajících v písme samohláskou (srv. čes. /'okně a pod.) V češtině není pro ni písmene v abecedě. Přepisujeme řeckým znakem ' (spiritus lenis). Srov. § 7, 1; 11, 4, pozn. II.; 9, 2. je české b. Srv. § 6. se vyslovuje jako české g. Srv. § ti. má platnost českého rf. Srv. § (i. je naše h. Na konci slova po samohlásce je němé (§7, 1; 9, 2). O t. zv. h mappicatu srv. § 14, 1. 1 má platnost anglického w. Srv. § 7, 1; 14. 3 1 r 28 1 j e české z. f7 je silná hrtanová souhláska. Vyslovuje se tak, že se vzduchový proud nechá volně procházet hrtanem, při čemž se nejhlubší část hrtanu svírá. Správně vyslovíme slovo ruh tehdy, když před h zazní zřetelně a. {3 / je emfalické, s větším napětím hrtanu vyslovované /, při jehož artikulaci se opírá hřbet jazyka o zubní lůžka (Brockclmann, Die sem. Sprachw. str. 53, Beer I. str. 27.) » je české /. Srv. § 7, 1; 14. 2 je předopatrové k s velmi lehkou aspirací, jj (i. b> 0» j< D Ja'{0 v češtině /, n, f. y je znělý hrtanový spirant, vyslovovaný stejně jako h, ale zněle. Přepisujeme řec. znamením ' (spiritus asper.) lí výslovnosti srv. Bauera-I.candcra str. 107 a taní uvedené studie, jmenovitě H. Hňžičky ve Wiener Zcitschrift lůr dic Kunde des Morgen-landes r. 28 (1914), str. 21 nu. g je české /; s velmi lehkou aspiraci. § 6. ^ je emfatická sykavka. Vyslovuje se se stejným stažením hltanu jako l. K výslovnosti srv. Brockclmann str. 54. Dnešní Židé vyslovuji ponejvíce c (něm. z). Přepis f, p je zadopatrové A', v přepise q (k). Vyslovuje se co nejhlouběji vzadu. "I je r. () jeho výslovnosti a druzích Brockclmann, Die semit. Sprachwiss. str. 54, (ieseiiiiis-Kaiitzsch str. 34 a 36, Bauer- Leander str. 163. {j* i, vyslovit jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se odlišilo od následujícího. (P i, jež se vyslovuje mezi .v a I, Toto š splynulo později ve výslovnosti se g (č. 15) a vyslovovalo se jako .v. p l, je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspiraci. jj 6. 29 .- Pozri. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala některá písmena: K a Mä a ílí 1 a 21 p a Ji ľl a 3i if a D resP- 2í- §. 6. Souhlásky explosivni a spiranty Šest písmen, a to 2,;n3£5/i, má dvojí výslovnost: bud jsou vyslovována jako souhlásky ražené (závěrové): b, g, d, k, p, t, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: J) jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), J jako české znělé ch ve spojení abych byl, jako th v anglickém i that (znělé, „měkké" ih), 3 jako ch, q jako naše /, fl jako Ih v anglickém thin (neznělé „tvrdé" Ih). Pokud se mají vysloviti jako hlásky ražené, klade sc do nich bod, zvaný židovskými gramatiky dayěš qal, slabé, dSgeš lene. Přepisujeme je takto: 3 b, 3 6, J g, J g, ij rf, -| ú, j fc, 3 i, g p, a /"i, R U t. Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle frijadk'jjal. Kdy se vyslovuji jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13. § 7. Označováni samohlásek (vokálů) 1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okolnosti pomocí některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky ■) a\ které sloužily k vyznačeni souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, a{, ii. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, 0, ě, í, zůstaly ] a» v pismč na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. NTa př. původní fflg mwl (maut) se změnilo stažením v mol a které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ô; podobně s ve slově bjt (ba(t) po stažení v bil značilo ě. Staré T1V1 hwirad se změnilo v húrad, a proto \ " " ilo později zde ii; (ttitab) se stáhlo v /říao a < ozna- čovalo i. Od takovýchto případů se přeneslo potom užíváni • a » i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantnim textu pomoci ■) a » nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta 'řl^tip qdlalli nebo v 3. os. plur. perfekta l^Ep qal'lú. Souhláska n vyznačovala na konci slova a, ě, x, 0. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že n bylo souhláskovou součásti přivčšovaného přivlast. zájmena */iu, *ha 'jeho', 'její'. Původní koncové a s příponou hu po vypadnuli h dalo au, z tohq vzniklo ô, ale /1 se psalo dále: HJTC sCilahu 'jeho roucho' se změnilo v rtflID sulo; koncové a s příponou ha dalo u, ale v příponě sc udrželo původ, h i ve výslovnosti: fT37tí malkaliu, 'její kráľ, se změnilo v jS|OTp malkah. Později se označovalo pomocí n i koncové M (otevřené): 'lučištník', i i. (zavřené): nSj 'odhal!' (čisti je róba, g'lě). Uprostřed a na konci slova stoji někdy ^ k označeni <7, č, ô, na př. ve slově OXp gam, které se pišc jinak a správněji gp, nebo na konci psáni x— (místo původnějšího "j_) í7 v mladších textech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. tJJ^T ruš 'hlava' a pod. V těchto případech se hlásky vnx nevyslovují, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označováni samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čtení, říká se jim v hebrejských mluvnicích rfřOlpri 'inimôt haqq'rľu, matres lectionis („matky čtení"). Příklady: w jako 0 uprostřed slova: ffg} qům 'stati', rHliT j'hudä, ví. jm. muž., oSciT1 frúšiílajim 'Jerusalem'; na konci: yjtiB qa('lu 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: XTti 'jeho hlas'; / jako i uprostřed: 5/1 rlb 'hádali se'; na konci: »^3 k'li 'nádoba'; ; jako f. uprostřed: 'ty>^\ lěman 'jih'; na konci: >37JJ malkě 'králové' (st. constr.); / jako x uprostřed: ^v*p jädxkä 'tvoje ruce'; li jako průvodce J: nsSo '"alka, 'královna'; u x: n? 'tento'. I 31 u ě: mJp š'dv, 'pole' (st. constr.); u ô: H2 M, 'tak', ,"753 pô 'zde', 'sem' p.ř 'ústa' se píše stcjněl); VTte/5 u í: JVffliO riímôl 'výšiny', jm. města, Xfl tífi 'komora', M 'vcšeľ; uprostred u ô: tômar 'řekneš'; na konci: 'ne'; u č uprostřed: "IOnS Ičmôr 'řka'; na konci: 9<~: 'pyšný'. X2fD 'nalézající'; u .r: í/ô'"*, 'papyrus', 'třtina'; u i: ^E?N*t ríšôn, 'první'. 2. .Jak vidno, nebylo původně žádného označování krátkých samohlásek. Proto v době po sepsání talmudu vytvořili židovští theoretikové několik soustav značek,*) jimiž měla býti tradiční výslovnost samohlásek ustálena a pro budoucnost uchována. Přitom bylo ponecháno označování dlouhých samohlásek „slabými" souhláskami, nebot ty patřily k souhláskovému textu. Soustavy samohláskové se skládají z teček, čárek a pod., t. zv. punktů, které se vyslovují po souhlásce, nad níž nebo pod níž jsou. Jedinou výjimku činí patah furtivum (§ 10). 3. Systém punktace, jehož se dnes výlučně užívá v tištěných biblích, sluje tiberiadský, poněvadž byl složen kolem r. X00 nejspíše v galilejském městě Tiberiadě. Užívá značek samohláskových pod písmeny (sub- infralineární) s výjimkou bodu pro 5, jenž se píše vlevo nahoře, a bodu pro 0, jenž se píše doprostřed ). Značky tiberiadské jsou tylo: 1. _ ä qänues 7. se\ á qinusf haiříp » ,,T *|S^Ď' 2. č sěrě X. u, u qibbús 3. 1 I !). 1 ' š°w5 1 j ř' ''• 10. ; - hatěp patah 4. '_ \ ô hôlami 11. t hätép s°gôl 5. 1 ti iflneq 12. *: « hatép qama-s 6. . a, a (§ 16) patah *) Vedle soustavy tiberiadské, niže vyložené, jsou ještě známy dvé soustavy babylonské a tři palestinské. 32 § 3. Výslovnost a psaní samohlásek 1. _ se nazývá u židovských gramatiků pS)j3 „stažení (úst)." Dlouhé qámaj.s se vyslovuje jako á zabarvené do ó. Krátké qänues á (o) sluje Mlon píp „zrychlené stažení (úst)" a vyslovuje se jako krátké o mírně zabarvené do a. Qäniais označuje dvě samohlásky různého původu (íT z *tlHl£> šú-rúiun 'kořeny' (sg. k tomu Pozn. I. ä vzniká z původního u, je často před maqqěp (§ 14, 3): ^"Ip, ?áf/-s"ř 'moje svatost' (od £*"íp); do'l ivaj-jä-nás 'a prchl', od juntis, imperí. 'prchne', od q>j; W" 'Mam, 'každý člověk'. Pozn. II. Určitý člen ve tvaru n ha- (§ 35) so čte před hStěp jako M-: flťJKfl hů-anijjol 'lodi' (plur.). Pozn. III. « bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou maitajg (§ 14, 5). V koncovém "j se píše ä doprostřed: 7| &-J. :i Mluv-niM liabrajatinr 39 Příklad/: a: rtlÄSn liák'inil 'moudrosť; TSíp* jňq-lSn vl. jm. muž. Gen. 10, "25., qár-bfln 'občtnl dur': '^HN *4ft*M sl. eon., 'stany'; JlýJKS ká-°nijjôl 'jako lodi'; T^ľTCíS1? Hmšulŕkä 'aby tě pomazal'; ;s»,LHN "uirWub vl. jm. muž. lixod. 31, <>; E1*2T j<í-räb-'äm vl. jm. muž. 1. Ivr. 11, 26. 2. sluje sot „roztrženi" (náhlé rozšířeni) a znáči zavřené napjaté ř, které je většinou dlouhé. Je v otevřené prízvučné slabice: biV ě-ýwl 'tele', i v zavřené: p»rf hěq, 'ňadra', ve slabice neprízvučné: *JV3 bě-il 'můj dům'. 3. _ , má jméno hineq „skřípěni" a vyjadřuje dlouhé nebo krátké i; ve spojeni s » jen dlouhé ř. Je ve slabice neprízvučné zavřené: '•VlŤD miš-lá průpovědi'; v prízvučné zavřené: waj-jiš-b* (jj 11, 3, 2) 'a chytil'; v prízvučné otevřené: malkl 'môj kráľ; v neprízvučné otevřené: *i"i'2 AMón 'oštěp'. 4- _1. í je znakem pro zavřené, napjaté o, které je většinou dlouhé a sluje fffn „plnost". Ve starších tiscích byl ten usus, že setka-lo-li se bokem s diakritickým bodem užívalo se bodu jen jednoho pro obojí: ntt'O môšiS 'Mojžíš'. znamená též vu: Xjíy šOniě 'nepřítel'. iý znamená bud U nebo úš: "|p£j Mffllr strážce'; ÍTltftJ 'ůšiě "činící'. Od 3. vyri. Kittelovy bible tiskne se podle způsobu starých masoret. rukopisů fTttJ(ji XJti'. - Jinak : .šupěl, 'soudce', XÍtt'i mU, 'nésti.' Je-li podkladem pro lióliem X, má toto x bod na sobě: fOn, 'ovce'. Před samohláskou se čte i jako Oui: níS lówiě, 'půjčující', po samohlásce před souhláskou jako um: ¥jjf 'áwňn, 'hřích'. 5. » je dlouhé, zavřené a napjaté u, zve se íTiH* „pískání", ptf] rút, žen. jméno; mul, 'zemřiti', xIm hu 'on', fl^řl lěiliú, 'pustota'; ixi' jiibuu, 'přicházejí'; IjSpi i'ima'l;rk 'a král.' » značí wwě, na př. *|»« 'iwivěr 'slepý'. 6. _ znáči krátké otevřené a a sluje „otevření". Nejčastěji je ve slabice zavřené (§ 18, 2. 6. 7): šňmár, 'střežil'. 34 ftSTä mal-kdh, 'její kráľ; výjimečně ve slabice otevřené (jí 18, 2, 8): rP2 6d/i/ 'dům', wí'nr hoch'. »ÍBlP šumáni, 'posadil mne'. 7. _ je označením krátkého nebo dlouhého K otevřeného. Podle své podoby sluje f^jg „hrozen". Ví spojeni ■ » a fl (»_, H_) je vždy dlouhé: íppiD suslvká tvoji koně' (mužovi), s jen na konci slova: ,~|5p qánJv 'třtina'. 8. _ slove „stažení" a značí krátké ti: *rťľtt> šulhun, 'stůl', nebo dlouhé rt v otevřené slabice: fa^S q'bulv 'jeho území'. O ostatních znameních S 11 a 12. Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedm podle kvality: a, B, e, i, u, o, u; protože se detektívni (§ 0) /» píše jinak než íi značené plene (q'bňlu bud s ifflneq nebo s qibbus), je 0 jednu značku více. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze řici, že všechny kvality samohláskové vyjma n jsou i dlouhé i krátké. Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, neboť je pro n a á; ve výslovnosti tiberiadské se nemohlo á (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a ň bylo proto zabarveno do ä, — S hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek: a, a; ič, e, ř., i, í, á, <7, o, ú, u, u (§ 20). Pozn. Výslovnost výše uvedená se nazývá sefardská (španělských Židů). Židé jiných oblastí vyslovují jinak, na př. němečtí ve výslovnosti aškenázské pronášejí _ jako o, ' ()) jako nu atd., jinak polští, litevšti, ruští, jemenští atd. § 9. Scriptio plena a defectiva I, K souhláskám, které naznačuji přítomnost samohlásky (ma-Ires leo.tionis), připojovaly se samohláskové značky, jimiž se význam matním lectionis. činil zřejmý a přesný (§ 7). Na př. ' slouží ! 35 D*Cto lôpľn 'opice': gtpp; IQfc, -p£«,x, T£X> Oflr; cnifi /íMm 'řady', vedle D*T|p! fiÍ?N ''"'"i rľÍ7sN> v'- J1"- mosta; »>x 'ijjin ostrovy' (D«K); D^X' wb^H 'ělím 'skopci'; b\2l 'obydlí': bz\'< 1U VT> niěsíc 'Zíw'; ]ýjXä> JlhÍND nP'äräl 'světla'; po1"^, "tt,Íi*''> *(5t^'' j'ši'nôn 'poušť; TjJJj YSICJ faltolr 'mocný' atd. 4. Stojí-li slabá souhláska ^ nebo i za samohláskou, jejíž nositelkou (mater lectionis) není, jest masorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diflong (dvojhlásku). Takové kombinace v hebr. jsou: ' , "/•' 'Hľjy "!> ě, \ iě. Stejně se dálo při y. ) ô, * ii, při n= n_ ä, n_ s, pj_«, rril«. p« n= x_ ». x«, xr «..<». Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis se nazývá serip-tio plena (psaní úplné). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme o seriptio defeetiva (psaní schůdném). Slova jako -\^% ^jT, »f1KlP JSI>" Psúua plene, ijjp*, defective. 2. Matres lectionis se nevyslovují jako souhlásky, jsou nehlasné, němé. Stejně i koncové |f po samohlásce, x bez samohlásky na konci slova a na konci slabiky. Na počátku slabiky má x platnost souhlásky: 1X2ÍI2 mľis'Ti 'nalezli'. Stejně je x so»-hláskou na konci zavřené slabiky: "HXJ niv'där, 'mocný' (Exod. 15, 11.) 3. Častěji se vyskytuje detektívni psaní V starších textech Starozákonních, méně často v mladších. Seriptio plena slouží k vyjádření dlouhých samohlásek a je na konci klova uulná. Zřídka ledy stojí la* místo samohlásek krátkých « a Í! D^Síiy '"rummim 'nazí', pj**pfl 'zabil jsem ho', čte se Iľ'míllíith Defective se píší dlouhé samohlásky, když by při psaní plena měla stáli za sebou dvě stejná písmena, na př. v slově QX. ~ .laku nekrytá samohláska bez mater lectionis na konci slova je jen qamics: 1'kn 'tobě' (muž.); fl"lQtt> šamárlä 'ty jsi střežil'; fTOX 'JllW, 'její otec'. Poznámka. Příklady plného a detektivního psaní: fiÍJ")X 'W'l 'znamení', vedle nŕix. íli"!X; FŕMd> ífô/ô/ 'hlasy', vedle flfjh; 36 « iu: 1f ziii, jm. měsíce; ^ (Ty: }p qllu, 'šňůra'; f '''.'■' *OtS\f 'jeho koně' (j se nečlcl); X* <'(,<•' Xl!i* 'sio, nicotná vč<''; : t i . " i 1 *'„'•" 12 !I'V< 'hřbeť; "pjý Xillětj, 'klidný'; '"'„'•' ÍMři 'jeho otec'; 1 uy: niTBJ "'/»!/»/. 'vzpřímené (žen.)'. Samohlásky v těchto spojeních nazývají sc samohláskami heterogenními. V době punktace se vyslovovaly neslabičné části dvojhlásek jako souhlásky /' a in: '{] wííiv, 'hřeb', *fl haj, 'živý' I prostřed slovu po přizvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. /. původního buil je fl">2 ''"/':• 'dům', maijt dá mawiel, 'smrť (S 23 a 2-1). V nepřízvučnč slabice se píše dvojhláska «11 • : n^ll* 'aiillí, 'bezpráví'. ma.ppica.tum. § 10. Patah furtivum Laryngály, stojici na konci slovu, a to ,tj (hč § 14, 1), n a maji pod sebou palah, předcházi-li před nimi ě, i, ô, ú. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá přizvuk. poněvadž to neni plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálú. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené'). Příklady: /"PT rěali, vůně'; ÍTIŤO miT.víu/i, pomazaný (Mesiáš)'; r*» nôah. Noe'; nn riwh, 'duch'; p*iMtffl hiimlď, 'prohlátlľ; yT* Wfa*, 'tnajlcť přitel'; l'iiSlý šamôa , slyšeni'; y.ltt maddňa', 'proč'; gdhôah, vysoký', atd. § 11. S«wá 1. Š"w5 je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod pismeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wií //uiescens, němé, v druhém frwä mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'iva simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém připadě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wä mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, x, nebo ii. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'atii se značkami pro příslušné samohlásky: _,__, . Toto š'wií se nazývá složené (composilum) čili hdtě.p (anuntj i particip, = „zrychlující"). Znak pro ťwa se piše vždy vpravo (§ 12). 3. Š»w5 je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: p'rl 'ploď; VV I'M bud!'. 2. ze dvou š"w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: ^jppi/ií-Wfí'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. ÍHJ je čisti podle toho něiď (nardus), srv. Jouon str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: Ý'7ŕ'i'» 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova: řlflj nStalť 'dala jsi'; p# 'atť 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) •1. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: D'OOÍtiJ šôm'rim, 'strážcové'; íY^tpp qattěbkJ 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § C a 13, 1—2, stojí před souhláskami flWl^C samohláska, mají-li sc čisti jako spiranly. To znamená, že je-li před nimi š*w3, musí býti hlasné. Ale případy jako ^£32 ic čisti malkě, kanpě; š°\vľi je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'kč, kan'pé a nazývají toto š°wa medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 38 39 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to J!\ (hč mappicatuni, § 14, 1), n a V< ma]\ pod sebou patah, předcházi-li před nimi ?., I, ô, u. Toto patah sc čte výjimečně před souhláskou, pod niž jc; netvoři slabiky a nemá přizvuk. poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálů. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: n"*"! rěah, vůně'; fTíýO miíšiah, pomazaný (Mesiáš)'; ni nóah. Noe'; rúah, 'duch'; yMMtfH hiiitúď, 'prohlásil'; yT*/fltf&t*, 'znající*1 přítel'; Jf^jj0 iimOď, slyšeni'; maddiia', 'proč'; gtibňah, 'vysoký', atd. § 11. Š'wä 1. Š"\vS je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nímž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi c-ový pazvuk. V prvém případe se nazývá ttoä (/u i es c en s, němé, v druhém šJwd mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'iva simplex, jednoduché. V prvém případě jc nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech sc vyslovovalo š'wti mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, te, nebo ů. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'u>ti se značkami pro příslušné samohlásky: _,_, _. Toto š'wtt se nazývá složené (composituni) čili halěji (aramej. particip. — „zrychlujicí"j. Znak pro ¥uA sc píše vždy vpravo (§ 12). 3. ŠawS je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: <"|£. p'ri 'plod'; j'hi 'budľ. :i8 2. ze dvou š"wä uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: WMJ /'?""/''" 'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova, thj je čisti podle toho nčrď (nardus), srv. Joiion str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: iSíiSp iHP'li', 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konce slova: nSlatt3 'dala jsi'; fltf 'attJ 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) 4. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: yiBW šômTim, 'strážcové'; ft7|j)S "•233 je čisti malkě, kanpě; š°wa je němé a stojí na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy s'v/ľi hlasné, vyslovují mal'kč, kan'pe a nazývají toto š9wä medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirantem přirozeně jako průvodní hláska. 39 Pozn. iv. Šnvä mobile na počátku slova i uprostřed tvoří slabiku. Na př. slovo JVIS b'rit 'smlouva', je dvojslabičné, *htop\ jiq-P-lii 'zabíjí' (3. piur.)"je třislabičné. Někteří počítají šnw5 ža pouhou slabičnou předrážku. 4. Š°w5 je němé (quicscens) uprostřed slova, když uzavírá slabiku (J 18): 'iS-tô 'jeho žena', risSo mal-kä 'královna', cm3X 'ab-ra-hiím vl. jm. muž., r.Sfip qa-tal-lď 'zabil jsi'. Po něm'mají písmena fl B 3 T 3 3 vždy dagěš lene (§13). Pozn. i. Pod souhláskou na konci slova se š"w5 quicscens nepíše: 2X 'ilb, 'otec'. Také se nepíše pod koncovým R P« souhlásce: Ntpn W 'hřích', XI** wajjar 'a viděl'. Pozn. ii. $Ťm quiesccns se nepíše pod souhlásky uprostřed slova, které ztratily svou původní hláskovou hodnotu: CjýXT rií-šim 'hlavy' (z původ, rďšim). Srv. § 7, 1. § 12. Š"v/a compositum 1 a) H5tě.p patah ( ), zvané léž k°lěp patah, stojí zpravidla u laryngálů místo jednoduchého š"wa mobile: fyjH Ifnll 'oštěp'; IM*TM 'aíl-H1D sô'Tlm 'protivící sc' (plur.). Slovo ijjn Je výjimkou (§ 11, 8, 5). 1 c) Po 3 a 1 je místo prostého š°\vá po dlouhé samohlásce před i" 1 ' ukem: njSsKP Wflwnnä 'budeš jisti'; 1313 baťků 'žehnejte!'. 1 d) Po spojovacím >, = 'ď je po ve slově riií»*1 'a zajmi', 'a chyť!' (u.Wič). 1 c) Také hlásky cmfatické (J wajhl kl 'a stalo se, že' (Gen. 6, 1). Pozn. i. Po |í| (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po 1 a \ původních dvojhlásek ()_, \_, fi_, i , s*, "i*) a po patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležitě d. lcne. Pozn. ii. 1). lene klade sc do posledního písmene, koněi-li slovo dvěma souhláskami se š»w5: "^ZF!\> fífy*]> "TŮ a P0Q' (§ Hi 3, 2). Pozn. iii. V těsné souvislosti ve větě klade se d. lene do předložek 2 a 3 ('v', 'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko vyslovitelných spirantů: ifl'lSjTl Íns33 waj-jiq-b'ríilui b'bčtô 'a pohřbili ho v jeho domě' (1. Sam. 25,1). 3 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení bJbělo s dvěma stejnými spiranty za sebou. 2. Dagčš forte vyznačuje zdvojení všech souhlásek vyjma laryngálň a r. Značí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech: a) když mezi dvěma stejnými souhláskami není ani úplné samohlásky ani pazvuku: yj^j na-lan-nú 'dali jsme'. 5*wJ pod ním je hlasné: ISJJ ' 'in-nJbě 'hrozny' (§11,3, 3). b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný prízvuk: hii-děl-lii 'přestali'. c) po zájmeně ffft 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: níO*"ií,r--* co (jest) to?' (z pův. ma[h]-zú})\ též po maqqěp (§ 14, 3): 2"t3","Tia tnal-lub 'jak dobré!', NíTD'? Man-ňä 'jdi prosím!'. d) po určitém členu n ha-: *)31í"|' had-ddhlír 'slovo' (§ 35); po t. zv. w5\v konsekutivnim (§ 58): "IQŇ'l wnjjômxr 'upravil'; při časování sloves v perfektu, když poslední kořenná souhláska je / (v 2. os.) nebo n a připodobňuje se koncovkovému ř: ■ 42 kirat-iä 'ty jsi uřízl' (sloveso ^"12 Mrafii näfaHS 'ty jsi dal' (sloveso ^p) nalan, tedy z *natan-tu). 3. Souhlásky laryngálni (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § 07). Někdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojeni virtuální (laryngál není zdvojen, ale přcdcházcjici samohláska se nemění): PTV0 Sihět 'kazil'; WJ kihěn 'konal kněžskou službu'; {r^J Itftp 'cizoložil'; bťlf, 'odstranil'. 4. Souhláska na konci slova není zdvojena. V množném čísle sc zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: ;g paij 'fík', mn. č. Qijig pmjgim; pj"[ hčq 'zákon', mn. č. Q^fl huqqlm. 5. Rozlišeni obou d5gěš: 1. D. lene je jen v písmenech 2> 2 ~ 2 £ jv d. forte ve všech kromě laryngálň a *|; 2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné š-'wá v témž slově (§11,1 c); d. forte je naopak jen po samohlásce. 3. Spiranty se nikdy nezdvojují. g uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen /)/), nikdy fl\ 4. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, je to dagčš forte. Přiklad. Ve slově 1310 'poušť je dáloct bez dagčš, poněvadž je před nim* samohláska, která způsobuje, že sc vyslovuje jako spirant d. Pod ním je š°wá quicseens, proto má následující bit dagčš lene, t. j. vyslovuje se jako explosiva b. Kdyby nemělo běl v sobě dagčš, čtlo by se jako spirant b a předchozí š8wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. iii. Jediná výjimka, kde dagčš po samohlásce neznamená zdvojeni, nýbrž explosivní výslovnost, je slovo bátim 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-l.eander str. 617). 43 § 14. Značky v písmě l. Mapplq (jtfpg) Mapplq je tečka, která se klade do koncového |-|, má-li se vyslo-viti ve své souhláskové platnosti, tedy jako h, na př. gľibah 'byl vysoký', niHN '"r?'í/l zcmž' (Proli fi^N ar?^' k zemi')- Pozn. V rukopisech se vyskytuje mapplq též v koncovém y. !)-| qiiw' provaz, šňůra', a v koncovém i: gôj 'pohanský národ'. Čtyřikrát je též uprostřed slova v X («▼. IN'O'lwajjubľu, Gen. 43, 26); zajišťuje čteni Xs1 Jako souhlásek. 2. RápS (riBl) R5pS je vodorovná čárka nad konsonantem, která v rukopisech upozorňuje na to, že souhlásku pod ní je čisti jako spirant, že v ni neni ani dSgel ani mapplq. V tiscích je vzácná. 3. -Maqqěp (P]p_») Maqqěp (spojovalo!) je vodorovná Šárka mezi slovy, která k sobě patří a tvoří smyslem jeden celek. Spojuje slova dvě: C1X"S2 'všichni lidé', nebo tři: ľlíýySsT.N 'všechnu bylinu', nebo čtyři: iS"lt£*N"S3"nX 'vše, co mu (bylo)' - 'vše, co měl'. Toto spojeni způsobuje, že se hlavni piízvflk posouvá na konec takovéhoto celku a proto nčktcré samohlásky předchozích slov se nikdy krátí. V našich případech: ^3 kál místo tyj kul 'všechen'; ':vt místo f]tf 'ě.l, značka akusativu. Maqqěp bývá hojně po jednoslabičných slovech, jako jsou: 'jestliže', fíU 's' a znak akusativu, -,*) 'až', S^j 'ne' (v zákazu), 'na'. uv 's'> jo '*'> 'ofl'' *b 'aby ,ie'' dí 'též'> *3 'žc' 11 *7| 'všechen', ji^ 'není', >|(riM 'který'. Stojí též před tfj- 'tedy', •nuže', 'pícce'. Zamezuje se jim též srážka dvou slabik, které mají obě hlavní prízvuk (srv. (len. 1, 3; 3, 16; 6, 9; 7, 11). 4. Pásěq (ppc) PSsěq (zastavovatel) je svislá čárka mezi slovy, která brán jejich spojování v proudu řeči. Užívá se ji, když předchozí slovo končí touž souhláskou, kterou následující slovo začiná (1. Páral. 22, 3), když jdou za sebou dvě stejná slova (Gen. 46, 2), chrání před nedorozuměním (Gen. 18, 21 má I *Htf9, s,ovo ilSs značí zde 'opravdu', ne substantivum 'pobiti') a klade se k jménu božímu (žalm 119, 156). Po ní mají explosivy k, p, I, b, g, d áigU lene. 5. Mujta!/. (jjjjj)) 1. Jméno znamená „uzda". Je to svislá čárka vlevo od samo hláskové značky (vyjma u hôluiin). Označuje vedlejší prízvuk a chrání výslovnost samohlásky, u níž stojí. T. zv. lehké in;ela:jí stojí a) u samohlásky v druhé otevřené slabice před slabikou prízvučnou: OlKfl ' patřiti. Tak je na př. v Gen. 24, 33 psáno Cty"*, q"rě je Ctí'VV c°ž je vokalisováno jjjfjvi wajjuiäm 'a bylo předloženo'. K8tlb 40 je QKP^i masoreté v textu označili tvar kroužkem (Dlf''>l) a připojili tuto poznámku: »")p QtíWl (GtPv,')• Z toho plyne, že konsonantní text má omylem psáno jod místo wäw. Často tvary v q»ré poskytuji opravdu lepší čtení. Jindy masoreté naznačují, že na příslušném místě má se užiti slušnějšího tvaru. V 1. Sam. 5, 6 je k slovu Q^Scya poznámka: *"|p D*TTHt33 D*/B93> to značí, že místo slova C^By jest užiti při čtení slova n>*]ýlt3 Obě slova značí haemorrhoidy, ale slovo Q^Tttt Je pokládáno za slušnější. V 2. Král. 18, 27 se praví: riifí&b) onnrrnx SixS nprrrrby. n^t^rt DnřJNrrb? „k mužům, přebývajícím na hradbách, aby jedli výkaly své a pili moč svou s vámi". Slovo Q^xnn 'výkaly', je podle masoretského výkladu méně slušné a podle poznámky »^p DflNIlC D!Y*in "iá býti nahrazeno slušnějším nNfaC> jehož samohlásky jsou slovu D^Xin podloženy, tedy nrVNIft (DfiNl^)- Podobně místo QrPľ'ty (od slova 'moč') je čisti podle poznámky v^p nn'Sj"! slušnější fnin ^CD 'moč', tedy DfP/JH ""O^O Srv- '30 Deuter. 28. 30 a j. Někdy se stává, že slovo chybně napsané přichází často a protože je čtenáři známo, není proto potřebí, aby bylo v poznámkách ustavičně opravováno. Samohlásky q°rě jsou prostě slovu kHIb podloženy. To se nazývá q8rě perpetuum. Často se objevuje v Pentateuchu tvar ^lil s významem 'ona' a stojí tedy na místě tvaru NVI- Masoreté naznačili správný tvar ženského rodu vokali-saci a píši na příslušných místech ^ jména ElStyYV Je psaní místo masorety žádaného B»?thT» k"tlb ukazuje na D^tS^Y-Slovo *|yj 'dívka', má q»rě |Í"W1 kHíb lyj. U číslovek SPXB a nytf, >pj0, k8tlb je čisti Qiy&, Q^Mtf< 2. Mělo-li se slovo z textu při čtení vůbec vypustili, značili to masoreté tím, že slovo nevokalisovali. Tak v 2. Sam. 13, 33 je po- 47 známka k slovu QX: 'Í3 í ukazuje na dvojí čtení, bud D^Hti* ,iel)" C^flii*- Takové případy sc nazývají smíšenými tvary. Srv. Gen. 16," 11; žalm 7, 6; Ezech. 36, 11. 5. Jméno boží zni v konsonantním textu HIIT. p unktováno podle starých rukopisů nin'* (KitteT), ale v pozdější tradici nÍi"P-Není však vyslovováno, nýbrž na jeho místě je vždy čteno jen ijSs*-Samohlásky tohoto slova byly připisovány k tvaru ffíVi počáteční i nemá ovšem š°w5 compositum jako X- Tvar na má funkci rozlišovací a značí jméno Boha proti tvaru na jenž 48 znamená 'moji pánové, moje panstvo'. Následuje-li za ^x sI°vo HUŤ. čte se misto fflfp slovo Q\iSn. aby se »3*1h nevyslovovalo dvakrát, ale slovo nilT se punktujé samohláskami slova DVt^K a píše se tudíž ni,T (Kittel ffps). Srv. Izai. 28, 16. (Gesenius^ Kautszch str. 70 a 310. Beer, I. str. 49.) Pozn. Tora se dělila původně v části zvané flVtý"© (SS- "TtíhB). velké označovány byly třemi stejnými písmeny, málé.jednírň;*po-čínaly-li novou řádkou, sluly otevřené (flininD) (značeny £grj a C), počínaly-li uprostřed řádky, jmenovaly se zavřené OilQIJiD) (značeny a j;). I menši oddíly biblických knih jsou podobně značeny. § 16. Přízvuk 1. V hebrejštině je přízvuk důrazový (expiratorní), dosti silný. Slovní přízvuk je většinou na poslední slabice, takto přizvukované slovo sluje y^p (milrď 'zdola'). Znamením přizvuku je n£*t dS-bSr 'slovo'. V jistých případech je přizvuk na předposlední slabice a pak sc nazývá slovo takto přizvukované bwba (miM 'shora'): -ifSó maelsek 'kráľ; tfwj ďbSrěnu 'naše slovo'; nStpfj qitallč 'ty jsi zabil'. 2. Někdy má slovo dvojí význam podle různé polohy prízvuku: 1J3 biná 'stavěli'. g$ bSnů 'v nás'; ,-jflD «*& 'mrtvá', ,-lflD mM 'zemřela'. 3. Vedlejší přízvuk se označuje jen ua otevřených slabikách značkou msetaeg (§ 15,5): n%p^ qä-ťlä (qa- má vedlejší přizvuk), EíHaKJ šôm'rlm 'strážci' a p.' 4. Jména maji celkem silnější přizvuk než slovesa. Imperativy a infinitivy constr. mají slabší přízvuk než ostatní tvary slovesné. Proto se vokál jejich předposlední slabiky před přižvukem nedlouzí, nýbrž redukuje (Sbh, IXtP. rrSí)- 4 Mluvnice häbredJtiny 49 § 17. Akcenty 1. Každé slovo v bibli, které má samostatný prízvuk, je opatřeno znaménkem, zvaným rjj?^ fa'am 'akcent'. Znaménka maji význam not při kanlilenačnim přednesu,dále slovních prízvuku a konečně i značek rozdělovacícJi (interpunkčních). 2. Obyčejné stojí tyto značky u samohlásek v poslední, méně často v předposlední slabice. Slovní prízvuk označuje značka prvá od konce slova, při čemž sc nepřihlíží k značce, která je u souhlásky bez samohlásky po případe za koncem slova. Na př. v den. 1, 2 Vlil ukazuje, že slovo má prízvuk na předposlední slabice. 3. Jestliže akcenty vyznačují přerušení proudu řeči, slují rozlu-čovací (disjunktivní), znamenají-li naopak souvislost a spojitost slov, slují slučovaci (konjunktivní). 4. Rozeznávají sc dvě soustavy akcentů, prosaické (v 21 pros. knihách Starého zákona) a poetické (ve 3 knihách básnických, t. Žalmech, Jobovi a Šaloin. příslovích..) 5. Hlavni rozlučovaci akcenty prosaické jsou: 1 • p'fou 1>0C' poslední prízvučnou slabikou verše. Za posledním slovem verše následuje dělitel veršů (naše tečka), ;, zvaný pIDB PpD 'konec verše': Gen. 1,1: Jf-*lika, munah, J 'illuj, larhá, galgal, mahpak, \ 'azlä, ' šalšielait q°tanna, ~ sinnórit. 9. Při silluq, 'atnáh a 'oliě Wjorčd jsou pravidelně tvary paušální (§ 19), časem i u méně významných rozlučovacích akcentů. § 18. Slabika 1 a. Každá hebrejská slabika smí začínali jen jednou souhláskou: IjnJ^ bl-nií-tě-nu 'náš rozum'. Dříve se za jedinou výjimku uvádělo slovo Q^t!,*, TlV? 'dvě', čilo se šlajim, šli, ale dnes se vykládá jako kompromisní psaní za šJlajim nebo za iiUajim (§ 18, 4). 1 1). Slabika nesmí začínali samohláskou. Jedinou výjimkou je v tiberiadském podání spojka v tvaru 1 u před retnicemi (2QD) a souhláskou sc š°w5 hlasným: v^ppl upJr'i 'a plod', "žjSlfll iinvvlxk 'a kráľ, ffíjŘ íibiijil 'a dům', DvnJfl ''.'/'10 — u nôn >*nŕ, -nns — 0 _ lolovič-ibikách _ _ • — w jen v j nich ta — — 52 53 Přehled slabik: Otevřená Zavřená prízvučná: fM*3 samohlásky jen dlouhé, výjimky jako přízv.: ^33 samohlásky dlouhé i krátké nopřizvučná: dľl samohlásky dlouhé, výjimky jako £2^172 • nepiizv.: «||*jp samohlásky jen krátké. § 19. Pausa 1. Pro souvislost řeči (kontext) platí částečně jiná pravidla přizvuková než pro pausu, l. j. konec řeči. Většina tvarů se V pause mění. Paušální postaveni má slovo u rozluěova-cího akcentu (§ 17.) 2. Krátké samohlásky tvarů kontextových (normálních), kleré maji prízvuk, v pause se dlouží: ffiQinajim, 'voda', p. mäjim; fWJ liiqah 'vzaľ, p. flp'n Iňqňh. V pause přicházejí někdy i kvalitativní změny samohláskové: se měni v : p. piX- se mění někdy v : cSwS "iy"| (kont. tvar je "jy) 'na věky věků'; se mění v : kont. "ICH 'zlomil', p. icn; (lává : ^tf* 'jí', p. S^>; dává : 13"! 'mluvil', ]>. 13-ľj. 3. Místo redukovaných samohlásek kontextu jsou v pause původní plné, případně zdloužené samohlásky: ♦Vfi /i".yř, 'polovinu', p. ličsi Vfn 1'hJ, 'tvář', p. inS liel-'1 713 is/f(7, 'v tobě' (muž.), p. 7|3 é<7A- 51 nJflJ näl'na, 'dala', p. njflj ndiSnä 1SÍ3J /iťTŕ/líi 'krápali', p. '.BEJ nälSpu jimšHu 'panuji', p. iStýřS^ jimšólu. 4. Často je v pause prízvuk na slabice předposlední místo na poslední: 'änají 'já', v p. 'infjfl. nriN "««í. 'ty', v p. níix rn'22 mw *byia těžká', p. nnis Mjyaí. Naopak je tomu na př. u tvarů jako RQ*} wajjämát, 'a zemřel', v p. J1J3»1 wajjämtít. HLAVNI JEVY HLÁSKOSLOVNÉ § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se děli na jednoduché (monofthongy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: ä, x, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: (7, x, i, u, ě, ô. c) redukované a pazvuky (š"vvá, hatěp, patah íurtivum §§ 10, 11, 12). Dále sc dělí samohlásky na otevřené (a, as, a) a zavrené'Yc, o, u, i). Značení a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zavřené krátké á | x a i u 0) (°> dlouhé ä x — l ň č" ó" Pozn. I. e a o nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi pravděpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování (^^3p3*» .rrjS&JP >HJ"l21fl)i Jak ukazuji krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves ("123'' ,nj122íl)- 55 Pozn. II. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznačiti tímto schématem: samohlásky vysoké J samohlásky střední samohláska nízká 2. Samohlásky dělí se dále na stálé (neměnné), které nepodléhají změnám při flexi, a na proměnné, které se měni. Stálé jsou: a) dlouhé přirozeně (i vzniklé stažením), zpravidla psané plene (ale ne vždy!), jako: í v jělíb 'dělá dobro', ô v "rtj qôl 'hlas', u v gig sůs 'kůň', 7133 g'búl 'pomezí', i v 731,7 hěklil 'palác', ; l; E^Jflísisslm 'květy'; sg. pj{; u: □"'ISTN '"dummiin 'červení' (plur.); sg. E7N- 3. Zdlouženi samohlásky v otevřené slabice před přízvukem není v těchto případech: l) po slabice s vedlejším přizvukem, po níž jde š»w5: íl7tó g$ť-13, 'ona zabila'; 170tý šam'rú, 'střežili(y)'; ! I 1 • 57 b) u kontextových tvarů slovesných, protože maji slabší prízvuk: VtíS* jiql'lu 'oni zabijí' (ale v pause, kde je prízvuk silný: 3* jiqli>lu\) c) v imperativu a infinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší prízvuk: ÍÍDJ3 Ť'M. 'zabij!', stejně iní. cons. 4. Naopak se. krátký vokál mění v š"wa (redukuje sc): a v otevřené slabice před přizvukem: *]X5£> í^rf 'neste!', mezi hlavním a vedlejším přizvukem, srv. 3a. i, které v otevřené slabice dá ě, srv. výše lb, s dvojím vývojem: k) toto ě v otevřené slabice před přizvukem sc dlouží (hlavně po š"\v3 předcházející slabiky: clp\ 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: Qi^S 'nádoby', ľi)Úp 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před koncovkou n : fiyt 'poť) nebo P) se redukuje: f|XO "^«1 (st- conslr.) 'sto' (*mi'al); u sloves neu-trických: fH3,J käjľii (*kabidal) 'byla těžká'; v participiích a jménech mezi hlavním a vedlejším přizvukem: Qi'ifcS'ft '/»-Mim 'zabíjející' (muž.), 'uj'bUn 'nepřátelé'; před pos- sessivními příponami zájmenuými: 133 b»nt 'můj syn' (*bini), lÔtl* š^nii, 'mé jméno' (*šimJ) a pod. u se redukuje ve š"wá před přizvukem: ffcy jilHřt, 'mohla', (*jakulat, od S31); *adamalů, elise 2. a a zdloužcní před přizvukem). 7. Dvě kvalitatívni změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné: přechod oviv slabice neprízvučné zavřené (ne všude) (srv. DD'Hľn výše, "i3J"!p a pod.) a změna pův. i v ä (t. zv. zákon Philippiho) v zavřené prízvučné slabice; pův. *bint, 'dcera', dá do hebr. *bant, assimilací *balt, zjednodušením na konci bal fl3; v neprízvučné slabice se však objeví původní i: ■>fl3 billi 'moje dcera' (z *binll.) Pův. *zaqin dá zňqť-n mf 'starý' (změna i ca dloužení před přizvukem), ale v st. constr. z'qan jj3í (v slabice neprízvučné zavřené, neboC prízvuk je až na následujícím slově, § 42, 2, 3). § 22. Změny dlouhých samohlásek 1. Původní seinit. ä se pod přizvukem změnilo v ó: semit. šalám, arab. 6«/í7/;í, h. ffffo 'pokoj', 'mír'; *qätil, h. Sfiíp 'zabíjející,' též před přizvukem. 2. ô přechází v otevřené neprízvučné slabice v 11: Bl3Q manos, utíkání', 'útočiště', ipliO m'misl, 'moje útočiště'; 0^3 naqOm 'byl pozdvižen', t^ŤISIp- 'ťqunwtí 'byl jsem pozdvižen'. 3. Dlouhé samohlásky se zkracují v zavřené slabice, ustoupí-li s ní prízvuk: J3 běli, 'syn', před maqqPp -*2 b;vn (na př. bph3n"*3 'syn Abrahamův'); Qpi jaquni 'vstane', po ^ souslcdnčm, jež působí, že přízvuk se přesune k počátku: tiO*] amjjňqäm, 'a vstal'. Zároveň je tu přechod od kvality zavřené k otevřené. <7 se krátí po ztrátě prízvuku v a: Dr.fip qamtxm 'vy jste vstali' (proti H O j5 qamň 'vstala' atd.). 59 § 23. Změny původních dvojhlásek 1. Původní ai se zmenilo pod silným prízvukom ve slabice otevřené v íě: HíyyO mnrašä> (z *ma'éai), ve slabice s přízvukem slabším v ě (také v bezpřízvučné): st. constr. nti^VD macaíč. Podobně srv. rpT>{£> (v pause) 'tvé písně', proti D3',*1',E> 'vaše pisně'. 2. Staré au v slabice přizvučné se změnilo někde V ň: Jjfft, jam (*jaum), někde dalo au: xiíľ •*«'.'. 'lež'; pod slabším přízvukem nebo v neprízvučné jo o: Jfljj mó7, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako bujil, miíwxl, kde. zůstávají ai a nu v zavřené prízvučné slabice, srv. § 24, 2. § 24. Vložené samohlásky 1. Mezi poslední dvě souhlásky slova, které nemají samohlásek, vkládá se zpravidla pomocná samohláska, která odstraňuje dvoj-konsonanlni dosloví. Pravidelně děje se tak u jmen typů "SjSó, *]DD> IpíŠ' která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *$ipr, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při flexi své samohlásky: jí|^J gabuah 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez prízvuku) > "ipj g'bah. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nejbližši. 3. Proto též po laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté š°\v5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů je _! DflTpy '"madlxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: DriSp|!)) Srv. § 53. 4. Laryngál může míti na konci zavřené neprízvučné slabiky u sebe prosté š°w5 quioscens (§ 9, 2): |íyp mu'-jun Ipramen'; "IDrp jxhsar 'nedostává se'. Krátké i se měni v této situaci v :e (místo *'iqlôl 'zabíjím', je ^QpX 'xqlôl; místo *lďlím 'tajil', je Q^yn). Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š"w5 se objevuje za laryngálem h5tčp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ni „poloviční"; v hátěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jw'sôf> 'shromažduje', vznikne ff]bX*> místo *jamôil jo IJMp ja'"môd 'stoji'; původní hamad dá "ioyn ha"mad 'byl postaven'. Jestliže by po li3těp následovala souhláska se š°w5 hlasným, mění se hätôp v příslušnou plnou samohlásku a následující š8w5 v němé: proti "Ijjyfl lu'Tnôd vstaneš', je V7oy< ÍaamÚu 'vstanou' (nemůže býti HOI?'' protože dvě š»w5 za sebou uprostřed slova nemohou býti hlasná, srv. § 11, 3, 2.). § 26. Souhlásky (konsonanty) 1. Původní u> na počátku slova se změnilo v /. W zůstalo jen ve spojce i (}) 'a', ve jménech 'hřeb' a "WJ 'dítě'. Srv. § 75. 61 2. U sloves I. n zpodobuje sc n následující souhlásce: od Qpj niíqam 'mstil', je imperfektum Qjji jiqqôm místo pův. *j\nqôm (§ 72). Podobně HflX V (muž.) z *'anŕa, § 27. 3. Ražené souhlásky 6, g, d, k, p, t po samohlásce se mění v třivé (spiranty), §§ 6, 13. 4. x na konci slabiky nebo před jiným konsonantem na konci, je-li bez vokálu, mizí a samohláska před ním se prodlužuje náhradně: pův. *mafď > 'našeľ (x sc píše, ale ncěte se! § 9, 2); *mäsťi > fiX2íb 'nalézající' (žen.); *nutfu" > xi'D 'nn-lézti'; *rďš > t£J^"l rôš, 'hlava'. Stejné zjevy jsou i u sloves ľ a Ilľ (§§ 73, 74). 5. pi mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: *í 3, 7 § 35, 5. Také suffixy 3. os. pl. někdy vysunují fjj srv. BT» 'jejich píseu', ]>roli EITD 'jejich ústa'; u předložky 2 "ba tvary 23, Q|t2 'v nich'. 6. Na konci slova se zdvojeni souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nezdvojují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š°wä hlasným, zejména před laryngálem: *fífP 'vezmou' (čísli jiqhu místo původního jiqq'hú z jilq'há podle jiqHu); ygf 'iwwěr 'slepý', plur. wyfi} 'iwrim místo 'iwuŕrim; D'lí>j!32Dr* hamljaqšim, 'žádající si', místo ham-nťbaqq*Um. Velmi často 11 •) (íoáw sou-sledného § 58) před předponou V RKl/Al 'a stalo sc', místo wajj'lu. 7. 0 prosmýknuti v hitpa"ělovčm praelixu Jin a sykavky jako prvního radikálu u sloves v hitpa"ělu § 67, 5. II. TVAR O ŠLOVÍ •lako v jiných řečech, rozeznávají sc i v hebrejštinč slovní druhy. Ohebné jsou: zájmena, jména (podstatná a přídavná, mezi nimiž není ve skloňování rozdílu), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název částic (k nim patří příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) ZÁJMENA § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (sulfixa). «) Osobní zájmena samostatná maji tyto tvary kontextové: sg. 1. os. společná (muž. i žen.) vj'X. >J^> 2. os. ni. nílM (flX). 2. os. žen. flx (pův. tvar i/?iX zachován jen jako k'tib, Soude. 17, 2 a j.), 3. os. 111. xilt. os. žen. Rfl. Plur. i- os. urôx. ym;, m 2. m. ořix. 2. ž. jjjig, w nj^x- 3. os. m. Drti Han. 3. ž. První a druhé osoby jsou ze základu *'an-, srv. arab. 2. sg. m. anta, ž. HI V pause se vyskytuji tvary: 1. sg. vjjx, »• P1- UnJK. ijri. 2. sg. m. nrx. nm 2. ž. j^. 7) V 1. os. jedu. č. paušálni tvar tjx Jc i v kontextu ve výrazu ,JN",/-T 'jako že jsem živ!'. V 3. os. jedu. č. žen. se píše v Tóře XVI. naqdánové punktuji Xin. č'sti je hi (§ 18, 1). § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné) 1. Pro všechny jazyky semitské jc charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. Ve spojení sc jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusativu nebo dativu. Přivěšujc se i k některým částicím. 62 63 sg. 1. os. spol. I můj, má, mé 2. os. m. w v 'tvůj, tvá, tvé 2. os. Ž. A- tvůj, tvá, tvé 3. os. m. w, hu 1_. ¥1_. jeho 3. os. Ž. ľ"t._ (nri^bd tipnhmm 'jejich knihy' (muž.), J,t"1bd iipttkmn 'jejich knihy' (žen.). 4. U sloves zni suffix 1. os. sg. •>} -ni (znamená mne, mně). Jinak jsou suffixy stejné, 2. os. pl. žen. není doložena, 3. os. m. v plur. je Q_ -m, 3. os. ž. j_ -n. Pozn. K způsobu přivěšováni suífixů a změnám samohláskovým u jmen atd. viz §§ 29, 30, 43, u sloves § 68, u předložek § 85, a paradigmata (1—24). 64 § 29. Význam a užíván! osobních zájmen samostatných 1. Slovesné tvary vyjadřuji osobu svými koncovkami (§ 53). Zá-jmenný podmět je nadbytečný, ale musí býti, je-li na něm důraz: "Ibyn nfiK", H^lť Hen 'oni zahynou, ale ty budeš stati'; a pák, je-li ve větě ještě podmět jiný, jenž následuje po podmětu, inherentně obsaženém v tvaru slovesném: UPíJN VVCW 'slyšeli jsme my i synové naši'. 2. Osobního zájmena se užívá i jako spony ve významu čes. slovesa býti: ipjx 'Já isem' (Gen. 3> 10)! ľTST *)M 'Ja Jscm Hospodin'; 'my Jslne' (Gen. 42, 11); cn COVy 'Ó 'protože byli nazí' (Genľ 3, 7); v opsaném praesentu (jyp jpíj: 70X nflX 'ty pra-víš'; nt Kin *tp 'kdo je to?'; C"1X DH ľtyj 'toto'(tito) jsou synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu v 2. os. u Soíon. 2, 12: no,T "Oir: tyn DJnX"D3 '» vy. Ethiopové, poraněni mečem mým budete'. 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči uživá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo >pjx se řuta Vfíf9 tvuJ sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě ^flOK 'tva služebnice' (Soude. 19. 19 a j.) Místo n^x stává "•JHX 'pane můj', na př. THSyflX SnH> 'pin můj se tázal služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný předmět: inSttp 'zabil ho', i v dativu: 'OflfiJ 'dal jsi mně* (= 17 flŕlj); P" dvou akusativech se jeden vyjadřuje suffixem, druhý akusativem osob. zájmena: IJix ,JX,im 'a ukáže mně jej'. 2. U podstatných jmen vyznačují suffixy possessivní majitele. Ve smyslu objektivního genitivu: *DOn (Gen. 16, 5) I Mluvnice habiejltlny 65 'moje křivda' = 'křivda, spáchaná na mne', nebo ^Oúfí (žalm 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li sufTix stejný u vice jmen, je opakován: TfiHZ) Ifjjja 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constructu se připojuje suITix na druhou část: ftfj-jp *fl 'hora jeho svatosti' = jeho svatá hora'; *íř^& VI 'má svatá hora' (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). SulTixcrň se vyznačuje genitiv, závislý na dvou jménech: fom ny-|B ÍÚTfj (Kxcd. 15, 4) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. 3. SuITix se zesiluje někdy samostatným osobním zájmenem, které se položi za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. ''JN'C; *pJM ((^en- 27> 34) 'požehnej mně, i mně' ('ba, právě nrně'); JWjj qttIS' IppS 1t?>' ClpD3 ilJW C| "íJP^TliSf o'oSsi '"a místě, na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) fl"!^ K¥1°0j Jlt^Sl 'a Setovi, právě jemu, se narodil syn' (Gen. 4, 26, W 10, 21). Po předložkách: WJflj l^-IJ IQtfJir] 'a pravila: Xa mně — já (jsem to) —, pane můj, (jest) ta vina' (1. Sam. 25, 24). ^on^O lT*$"fy ^2 Dl',1 fífí$ T^T1^ '(táhne) ne na tebe - ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojování' (= domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). D3sfl33 nipb DflN ľdS fíjfil 'zdaž (jest) čas vám (= máte čas) — právě vám — k přebývání v domech vašich' (Aggcus 1, 4). 4. Objcktní suffixy nemají nikdy funkci našich zvratných zájmen. Ta se vyjadřují ěaslo pomoci předložek: cnS Ityyi /■ňin 'a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). 'jinak'se užívá některých podstatných jmen, jako yfo 'nitro', 2^ 'srdce', tPSJ 'duše', u neživotných pojmů (v pozd! době i u životných) Dify 'kosť, 'podstata': HSlpS rntP přlSPI 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= prosěbe) (Gen. 18, 12). J/m«^ VDUK'! *tť*BJ2 zamiloval si ho Jonatan juko svou duši' (= jako sebe) (1. Sam. 18, 1). Jinak sc užívá podstatného jména (fJfM se sullixy i místo samostat. osob. zájmen: ''SýBJ 'má duše' 'já', "íjtpSJ 'tvá duše' = 'ty' ald. cjjy přichází u osob ve spojení 1iV»y2 'on sám' (dosl. 'on ve své podstatě', 've svém těle'). § 31. Zájmena ukazovací 1. Pro poukázání na osobu nebo předmět bližší užívá se v hebrej. zájmena ** Pro sř5- m., f\^1 zOt pro sg. žen., pro plur. obou rodů n^N Vedle této formy je i kratší ^ (v Tore a 1. Páral. 20, 8). Vzácněji se vyskytují tvary: pro sg. žen. V- Král. 6, 19 a j.), -ft (zó) (tento spiše ve smyslu vztažném pro rod m„ Ozeáš 7, 16, pro rod ž. žalm 132, 12), a tvar (ffl) pro oba rody i obě čísla, většinou také ve smyslu vztažném. *f má ukazovací význam u Hab. 1, 11 (lni 1T. ta jeho sila nebo: toto je jeho sila) a v žalmu 12, 8 (tf THn "O- 0(1 tohoto pokolení). 2. Ukazovací zájmena stoji v podmetu i v přívlastku. Jsou-li v podmětu, řídí se číslem a rodem doplňku: "O^rj fij 'toto je slovo', yyn riXT 'toto je město', "flOTT^ H^N 'toto Jsou synové Esaíiovi', vfo JinCtýp H^N t0*0 Jsou rody Lewmo'. V přívlastku stojí zájmeno' za podst. jménem a má člen: ti^Nn njn 'tento muž', rutin pxri 'tato země', rťpNn trtWjjn 'tyto činy', n^KH WXttĎ 'tyto příkazy'. Se členem přichází méně často i tvar ní^H l,ro J- e- muž., ť?n Pn J- muž- i žen. 3. Pro ukazování na předmět vzdálenější užívá se zájmena osob. 3. os.: N*,n> ž. tfpt, mn. č. nn. n»n. z. fn, n:n „'onen', 'ofla', 'ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Ňa př. ^ipn N1H 'ono právě (je) hlas, hluk'; fcOiVJX 'Já Jsem to, já jsem týž' (Izai. 41, 4); Xl.TiIPS' 'ty Pfávč jsi král můj' (žalm 44, 5). 67 r Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým členem: N\*H. a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': JOHn ľiV2 'v one právě době'. HJ k použití po st. eonstruct. (§ 42) ve smyslu genitivním: nr TTIO 'cena toho', -j*^ »JTK 'uii těch". § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se uživá pro osoby tvaru iq 'kdo?': rTJ1« *D "kdo jsi?', ^|XT 'q 'kdo je tato?' ^H"1 'kdo by řekl?' ,-jIjk «ň 'kdo jsou lito?'. Genitiv: '0*713 'čí dcera' (Gen. 24, 23). Ďätiv: rir^PpS 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18). Akusaliv: *Q-g\H 'koho?' (Izai. 0, 8); po předložce: mimnu (z minmi) 'oď koho?' (Ezech. 32, 19). Zesiluje se i jinými zájmeny: fcOJVO (Izai. 50, 9), nr ''O (žalm 24, 8), nrKVI 'O (Jerem. 30, 21). Opakuje se: iq kdo a kdo' - 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8). >q je též částicí tázací a znáči 'zda': 3JJJ£ iq 'zdaž by povstal Jakob?' (Amos 7, 2, 5). 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem |-|!2, TIO- "HO 'co?' V pause je rtú - PJtt UrJJ] 'a co jsme my?' (Exod. 16, 8)" Před N a "I Íe HO' at následuje či nenásleduje maqqěp: "^EN HIS co (byla) tvá matka?' (srv. Exod. 3, 13; před -] Ester 9, 26; i před |-[. Exod. 12, 26 a před y, Gen. 31, 32). U Ezech. 8, 6: Q^y pna 'co oni činí?' "ítO • následujícím zdvojením je před hláskami s výjimkou hltanových: "•?-np 'co je ti'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady: Cp^p 'co je vám?' yno 'proč?' HO bez zdvojení je: před ny1 a = 68 NlľTTia 'o jc on?' (Num. 16, 11), JOiTniS co je to?' (Zachar. 5, 6). Ve dvou případech je fm před n "TlXiSn nt5 'co jest mým hříchem?' (Gen. 31, 36). 13r£n""10 'co Jcst Je'10 žádostí?' (Job 21, 21). ÍIOi "TTQ Je Preu li. V> velmi často před : fffa9 Hla 'co jsi učinil?' (Gen. 4, 10). Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3 ale tu přichází i normální n» ■ HIS?. np3. np3- Přichází též po před- ložkách 7y *ná', . -jy 'k', 'a'ž k', jy> 'pro': ntS"7y "na co?', np-"iy 'až d<> kdy?', np"*5/^ 'k vůli čemu?', 'nač?'. § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se užívá v bibl. řeči slova bez rozdílu rodu a čísla; vedle nčho přichází tý s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má ty, před laryngálem ty' Soude. 6,17, nebo jen $ Kaz- 3.18.) Původně se pokládalo $ za slovo spiše lidové, časem však v sakrálni mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formálni slova, jimiž se vyjadřuje vztah (notae relationis). Příklady: nStř; Nin... ' Hospodin... jenž vzal mne z domu otce mého... a jenž mluvil mně a jenž přisahal mně... ten pošle...' (Gen. 24, 7). nt*attfTTSi!? IStfX *ti 'národ, který nerozumíš jeho řeči' (= n., jehož řeči nerozumíš.) (Dcuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným srv. § 97. § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá se pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Naše zájmeno 'někdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. iq (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 21, 14; Kaz. 5, 9; Izai. 54, 15; 2. Sani. 18, 12; Soud. 7, 3) nebo jmény 'muž', Gen. 13, 16; Exod. 16, 29; Pis. 8, 7, znamená též 'všeliký', 'leckterý', 'každý', zejména ve spojeni £^K gtg ,gt|M gtag Í^>X (1. Král. 20, 20; žalm 87, 5; Esther 1, 8), 'člověk'', Lev. 1, 2, se záporem c~S* xS 'nikdo', .(ob 38, 26), ^bj 'duše', qev. 4, 2. 3. Něco, cokoli se vyjadřuje slovy: -|{^x HO. fUMKfi (Num. 22, 38), se záporem: nic: HOINO (Leňt. 13, 18) nebo »ix niSIXa (L Král. 18, 43). Též'121 znamená: něco. 70 4. Poměr jeden-druhý se vyznačuje opakováním fit (Job 1, 16), což značí i 'tento — onen' (1. Král. 22, 20), dále výrazem ntf... íftjti Gen- 13> 11: víin bva ú% itis'.i 'a oddělili se jeden od druhého' (dosl. 'muž od svého bratra'.) Oba dva: iriS'2 EíTJtíJ (Kaa. 11, 0). 5. Několik: se překládá plurálem BHnK nebo výrazem -|{JJx & 'jsou tací, kdož' =** 'někteří'. 6. Každý: značí se slovem ^Jp (před maqqěp -^2) nebo zdvojením slova: qv DT" 'každého dne', též QV2 D1*< DWj""^| (Gcn- 39> 10; Nchcm. 8, 18; žalm 42, 4), ffm DT ÍEsther 3, 4), BT»2 Dľ'S (2. Páral. 24, 11), QfSl EVO fl« Sam- 10)> DVÍ Dl^S^ (Esther2, 11). ^3 znamená 'každý' před jménem bez členu a jiného určení: y'J'bs 'každý (všeliký) strom'; před určeným jménem znamená: 'všichni', 'celý': Bv1in"'?2 'všichni národové'; naproti tomu: DJrSs 'každý národ'; 1iay-i?3 'jeho celý národ' (Exod. 1, 22); je'též se suflixy: ^2 'my všichni' (Gen. 42, U); n'pS S2fl (Job 34, 13) 'celý svěť. Zde se objevuje původní význam slova ^2. 'celost", 'úplnost' (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. tout JOUT, lous jours, lous les jours. Pozn. Spojeni •'JlbSs znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, 21, 3 a j.). § 35. Člen 1. v hebr. se užívá jako urě. členu zájmena původně ukazovacího s následujícím dSj?čš lortc. Znělo původně asi lni, později se zkrátilo iívj, následující souhláska se zdvojila. f| je stejné ve všech rodech i číslech: *|5y2!"I 'maso'; n^Bflíl 'modlitba'; B^TE^H ''vlčata'; riiD^pan "Ale'; wyjn 'ruce' t*»*D« 2. Zdvojení následující souhlásky nebývá při S (j9): EH^n dítky. Následuje-li však za » bud ,-[ nebo y, nastane zdvojení: B*TVT*fT 71 'Židé', n,By*n 'unavení'. Také při » u některých podstatných jmen a participii se souhláska nezdvojuje: D^Mjpfl 'hledající'. Jestliže po o následuje ,"[• y nebo % zdvojuje se následující souhláska: EWnM u zlosynů'. Zdvojení však nenastane, maji-li ft, Jf a 4 za sebou souhlásku s krátkou samohláskou zostřenu: D's'pnon 'putující'. 3. Samohláska členu se někdy mění před náslovným laryňgálem. Člen zní ř| před n a H. maji-li jiné samohlásky než qlnUBt nebo nemaji-li samohlásky: ^2nn 'marnost', XlHrľ 'onen'. (Výjimky jsou: Jjglfí, fíqfift, ftfjn, 'onV, 'ony'.)n»3nn 'moudrost'; D'SSľin 'ubiti', Q^inn''šípy'. (Výjimky: 'živoucí'. Gen. 6, 19; D^lhn 'kapsy', Izai.3,22. D^SiTT 'sluneční obelisky', Izai. 17,8.) 4. Tvar n má člen před R a "fixn 'světlo', týXin 'hlava'; před y s jinou samohláskou než je neprízvučné qärmes: "I3,yn služebník', nblVyl 'vůz', Qyn 'národ', D*«j»JMj 'snopy', ^y.-^slepec'. ale plur. D^iyn)- ľ'0'1 neprízvučným n a y jakož i prízvučným a neprízvučným n zni člen: n : D'IHH 'hory', Ařfl 'hřích', jnn 'svátek', 27nn "mléko*. Také přod fl ■ D'tiHnH 'měsíce'. Slova 'země', "|""| 'hora', jn svátek', D9 'národ'. "|g 'býk' maji po členu tvar jako v pause: pXH. TřffT. Jljřji Dyn. "(Dri-Substantivum p^x 'truhla' zni se členem f1*lX!T 5. Po částicích 2. 3. h zmizí h členu, ale částice přijme jeho samohlásku: PjDSH 'stříbro', P]D33 'v stříbře' (místo b'hakxsxp) Tfjyn 'prach', SdS*3 (místo k'hzäplír); ti^XH 'muž', Ehx'? 'muži' (dat.) místo P/kPií. Po ■) člen nemizí: D'Qtyŕll 'a nebesa'.'V pozdější době člen někdy nemizí: D3nH3 'Jako mudřec' (Kaz. 8, 1). Někdy má tvar se členem jiný význam než bez členu: DV3 'teprve' (Gen. 25, 31), Qfljj 'právě nyní') (1. Sam. 9, 13.) Pozn. Masoreti punktovali částice uvedené většinou tak, jako by byl po nich člen, i tam, kde patrně členu nebylo. JMÉNA § 36. Kořen 1. Kořen je základem slovní skupiny, jejíž všechny členy maji vesměs významy, odvozené z jednoho základního významu. Odstraníme-li od slova koncovky, přípony, předpony, dostaneme jeho kořen. Na př. v tvaru T^fllSKS 'jako tvoji otcové', je g předražená srovnávací částice: 'jako', 7|\ přípona přivlastňovací 2. os. sg. muž., připojená k plurálu, m Je koncovka množ. čísla. Zbývá DX> coz íe kořen slova, od něhož je 2X 'otec'. Od kořene se děje odvozování předponami, příponami a vnitřními změnami samohláskovými. Postaveni kořene ukáže přiklad: i -SjSo král ' rj^ó Moloch, bůžek („král") ♦j 3*70 můj král D'- pSlS králové it: sbtS královna C 3^0 Milkom, bůžek ni 3^ královna (Astarte) D3 rtpiŠtt vláda, říše Vjtí panoval Dl! 3^0 vláda, říše ■ ^jSl?N bude panovati Hjv9 H ustan°vil králem ■^Sípn by' ustanoven králem ni; 3^p:0 říše, vláda 3^0! vaši králové (muž.) Jak patrno, kořen je m-l-k, má tři souhlásky kořenné (radikály). Naprostá většina hebrej. kořenů má tři radikály, v jejichž seskupeni tkvi základní význam celé skupiny, na př. zde vše, co souvisí s „kralováním". Všechna slova, v nichž jsou v témž pořadí souhlásky Sttp> mai> významy, odvozené od základního významu „zabíjení". 73 2. Vyskytují se slova, která mají jen jeden radikál. K takovým patří většinou částice a zájmena: 3 'v', b 'k' (a nota dativi), 3 'jako', } 'a', f| určitého členu, f základ ukazovacích zájmen fl| a flXT> ti* zájmeno vztažné. Ze jmen sem patří 'ústa' a slova asi cizího původu ix 'ostrov', 'šakal', 'loď, 'divoká kočka' ('?). 3. K d voj radikální 111 jménům patří starožitná slova jako: 'hřeb', }ft 'znamení', Q\"n 'ruční mlýnek', ,"fN2 '"kraj', 3x 'otec', 'bratr*, fllHX 'sestra', »3 'syn', flj 'dcera', cn 'tchán', fllon 'tchyně', "j(jx 'služka', {j^x muž', ^x 'Bůh', dále jména nářadí, částí těla a stará kulturní slova: fítt 'dveře', fí^p 'město', 'město', fí&p 'lak', 'ovčín', "p 'ruka', '])rs', Qrj 'krev', y 'záda', MM 'zadek', flM 'žaludek', 'obličej', rjfcj 'jméno', 'ryba', DV 'den', ^3$ 'rok', 'hora', pjND 'míra obilní', VJ) 'strom', HXS2 'st"'> Ď\TlO 'uué'> 'muži', Q^J 'Voda', 'ovce', HB5i» 'ret', B*3íř 'dva', a poď. 4. Menši počet je také jmen čty řsouhláskových: CDBi? 'netopýr', ti>y-i2 'blecha', 3-py 'štír', TthgfQ 'srp', ^)VJ 'jiní' (?), 32^2 'okraj', tS^SI^ 'žezlo', C^pD 'slepota' (plnr.), 'fl^ató 'lll(>-mýžď, naJIX 'zajíc', ^a^l 'pustý', íhMJJ 'pavouk',' "fBJD 'ploutev', *1331> 'polní myš',' E^p'pn 'křemen',' ?b*lj5 (v 2- Sanl-22, 37 v tvaru t'pp'^p v pause, 'mé dva kotníky'), 'železo'. Některá jsou cizího původu. Pětiradikáluí jméno je na př. JJIHtoV 'žába'. § 37. Tvoření jmen 1. V hebrejštině rozeznáváme jména původní, jako jsou již uvedená dvojsouhlásková, nebo třísouhlásková, jako: «^ 'kráľ, ^x 'země', "13^ 'slovo' a pod., dále vícesouhlásková, k nimž nelze najiti tříhláskového kořene, a 74 2. jména odvozená, která jsou tvořena: a) zdvojením prostřední souhlásky, na př. "1133 'hrdina', od kořene, 133, "33 'zloděj' od 3,33. b) opakováním třeli souhlásky, na př. "jy"! 'zelenající se', od kořene »«"|, c.) opakováním druhé a třetí souhlásky, na př. IJ^S^ 'ze- I -I : lenavý', od kořene py, d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene, na př. bsbi 'M«'. n:s;5f 'kož'. 1212 'rubín', p2p2 láhev*, rbsh$ 'lebka' a pod. c) hláskami před kořen předraženými, jimiž jsou: «) x : 2T2X 'lživý', od kořene 3^3. I!) fl : fWPtfH 'zvěstování', od kořene Y) * : <ď»i' ocl kořene «^Jt °) O : nflfiö 'Uli' od kořene ^213. *) 2 1 C'^inSJ 'bitvy' od kořene SflE. 0 10 : IQJVWtf 'l'himen' od kořene 2Ttb. »]) fl : TQifl 'jih' od kořene »»3»; fl"iXBr,> 'okrasa', od ")XB. f) připojenými hláskami a koncovkami: ») »_ : *"12řO 'Egypťan' (žen. nnsp). |l) 1 : 133 druh kobylek. v) b '■ /IjfíS jméno hory, od 313 (D"13 'zahrada', 'vinice'). °) D : D^O Jm- žen. ('Marie'); Q£tJt 'knír', od nE5i> ret 1) » : 1133 'stavba', od flJJJ 'stavětí'. Ö fl. : ptíhM 'mužíček', 'zřítelnice', od tp>x 'muž'. •l) n\ : fPftff 'ostatek', od ix£'. *) fll : JYO^O 'království', 'vláda', od V9Ü. ') fl1 : řflDpn 'Jnoudrosť, od 3)3(7. g) rozšířením vpředu i vzadu: JIYdSöö 'královská důstojnost', kořen TjStt. v-1T3 x 'ukrutník', kořen y2- 75 Pozn. Od kořene, útvaru bez samohlásek, je lišiti basi, t. j. tvar odvozený od kořene, jenž je opatřen samnhlásKami a z něhož v tom kterém semit. jazyce podle jeho příslušných zákonů se tvoři hotová forma nám v textech dochovaná. Podle počtu slabik dělí sc base najedno-, dvoj-,a víceslabičné. Na př. od kořene T^7Q je base *malk, z ní muž. substantivum ~bt2 'kráľ, žen. n^bí? 'královna', base *malůk, z ni je subsf. nSIvO 'vláda', 'říše' u pod. — .lak kořen, tak i base jsou pouhá gramatická schémata vykonstruovaná abstrakcí a sloužící jako pomůcky pro orientaci v kmcnoslovi a tvarosloví. § 38. Rod jmen 1. Hebr. jména jsou bud rodu mužského nebo ženského. Mužská (maskulina) jsou jména osob mužských, národů, řek, hor, • moři, větrů, měsíců, kovů, vůbec bytostí, projevujících se činnosti, odvahou a silou, jimž patři úcta. Jsou ovšem i výjimky. Ženská (feminina) jsou jména osol) ženských, ženských funkci, měst, zemí, krajin, částí těla, které přicházejí v páru, často jména přírodních zjevů, vůbec bytostí menších, slabých, sloužících a o něco pečujících. Neutrum (rod střední) není a nahrazuje se většinou femini-nem, méně často i maskulinem. 2. Maskulinum nemá zpravidla žádné zvláštní koncovky; femi-ninum také často jc bez zvláštní koncovky rodu ženského; tak jsou fem. slova f*")X zcmč', 2"irt 'meč', *j£ 'ucho', ÍPEJ 'duše', SlNtý 'podsvětí', f^X 'oslice' a p. Slova téže pojmové skupiny jsou odvozena často od různých kořenů: 3X 'otec', qm 'matka'; "1237 'sluha', nnCvtf 'služka'; h»x 'beran', ^r,1 'ovce'; "flOřl 'osel', pnxoslice'- 3. Velkou většinou se tvoři ženská jména příponami: 1. p : JVJ^O 'žena z kmene Midjan' (muž. rod jnKT 'tato'; ^iXlSfT 'hříšnice' (XtJÍ"" 'hříšník'); ^3 'dcera' (z bint, >7b J2 'syn'); pjyi 'dveře'; participia: flSHX 'milující' (m.' rod 2!"li<); firi"l3 'prchající' (m. rod rH2)- V posledních třech případech je patrno vsouvání pomocné samohlásky mezi p a kořen. 2. fl_ (z *«')» z toho vznikla paušální forma na -ah, která se změnila v ( ô) a vyskytuje se ve slovech nlHN 'sestra', /tfiari 'tchyně' a v infinitivech třetí w5w a jod: /11J3 'stavěti'. k 4. Pouhé f\ je jako jakási náhrada radikálu u Infinitivu qal některých slabých sloves: p'jj 'dotknouti se' (yjj), pm 'porodili' 5. Vzácné koncovky feminina jsou: 1 : 'Sára', Gen. 11, 29 a j. H._ : HtfiJN 'oběf zápalná', Lev. 1, 9 a j. : rilíyy 'deset', ve složeninách číslovkových od 11—19. 4. Některá substantiva jsou maskulina i feminina, při čemž význam zůstává týž. Na př. je týiatt* 'slunce' m. v žalmu 104, 19, f. v Gen. 15, 17. Některá jména jsou označením celého druhu a znamenají oboji pohlaví: 3xT 'vlk', 'vlčice'; 21^1 (2T) 'medvěd' (1. Sam. 17, 34 a j.), v 2. Král. 2, 24 značí plur. 2*2^1 'medvědice'. 77 Jméno m^-p je m., kde znamená národ (Izai. 3, 8 a j.), f. při označení země (žalm 111, 2 a j.). Pozn. I. Rod lze rozeznali rodem přidav, jména, Ivaru urč. slovesa nebo participia: špji 'velbloud', 'velbloudice', na př. Qt'po? filTJD 'kojící velbloudice''(Gen. 32,16), ale tthůi 'velbloudi přicházeli' (Gen. 24, 63). Pozn. II. Maskulina mají někdy i v eg. ženskou koncovku: ílSnp 'shromaždovateľ. Pozn. III. Kolektiva jsou často femiuina: "jh^ 'vyslěhovalec-tvo', 'diaspora'. Abstrakta jsou rovněž feminina: |"|21£ 'dobrota'. Pozn. IV. Od kolektiv se tvoří jména jednotlivin často koncovkou f] : 'lodslvo', n»JX 'lo0"- § 39. Číslo jmen Hebrejština má trojí číslo: singulár, duál a plurál. A. Plurál sc tvoři obyčejně koncovkami; jen vzácně se zachoval starší způsob tvoření plurálu, totiž zdvojením celého slova; od Qi** 'voda' je stalus conslr. »»»» vedle častějšího *g, od pjn 'ústa' přicházejí plurály Q"i£„ fífň, JlVS a zdvojený JlVCE (pipijjôt). Plurální smysl má i opakování slova: [fll q«i 'den co den', 'všechny dny'. Pozn. Kolektiva při sin", tvaru mají plur. význam: 'člověk', 'lidé'; "v1} 3 'dobytče', 'skoť; tj^jj 'brav, 'ovce'; s koncovkou ženskou: fm} (= 'odvedení'), 'vyhnanci', emigranti'; fíStf* (= 'obyvatelstvo'), 'obyvatelé'. B. Koncovky plurálu muž. rodu jsou: !• D*_ í líSbfi 'králové' (sg. rjSo). D^ISJ 'hrdinové' (sg. "flaA D^p^i' 'spravedliví' (sg. p«j^). jména zakončená na i mají jen D : ''"Iľiy 'Hebrej', pl. p^^y. Vzácně přichází v pl. koncovka 78 ijjlm: D^liy (Exod. 3, 18.) Jména zakončená na rt ztrácejí v pl. tuto příponu úplně: PltPPD 'dilo', 'čin', pl. U*&'JS. 1. W ; přichází vzácně: 'běžec', pl. T>2£") (2. í 'dni' (Dan. 12, 13); J»K (místo *>>>X) 'ostrovy' (Ezech. 26, 18). 3. Podle některých gramatiků jsou také plurálními koncovkami %_ (srv. 'struny', žalm 45, 9) a i_ (srv. 'knížata', Soude. 5, 15). Srv. k tomu Gcsenius-Kautzsch str. 252. 4. Koncovky -im a -in jsou prízvučné; bezpřízvučné. zakončení i maji dva plurály: c^Ď 'voda' a wqv 'nebesa', které svými koncovkami maji podobu duálu. 5. Status constructus má u muž. rodu v množ. čisle koncovku, _ -c, která vznikla z původni plur. koncovky n*J2»n *^JOT .slova dní' = 'kronika'. C. Ženská podst. jména mají v plur. koncovku ffl _ -ôl: naSp 'královna', pl. fí\^ho (pis- 6> 8)- Stejně u přidav, jmen: nilB 'dobrá', pl. fíWC, Jména na ff_ maji v plur. Jfl»_ -ijjôt, jména na fí] . mají fíf- -«//«: Mígypťanka', pl. flPT^O. rVD^O 'království', pí- hrribia. D. Některá jména jsou doložena jen v pl.: 'lidé', D^IWJ 'mládí', 'obličej', E^BO (0"Ssj) 'obři'. E. U některých podstat, jmen muž. rodu je v plur. koncovka ženská: 3^ 'otec', pl. tfQKi ClSpt 'sen'> P1- fllttlSn; Qjy 'jméno', pl. fíWtf. F. Naopak mají některá jména žen. rodu v pl. mužskou koncovku: mfi 'holub', pl. Qtjpí Hffin 'pšenice', pl. Q^tSIt; HgJN 'žena', pl. Clýj. • G. Některá jména mají v pl. koncovku mužskou i ženskou; jedna-z forem je obvyklejší nebo teprve v pozdějších pa- 79 1 matkách doložena: qijj* 'mraky' (sg. py), méně ěasté je jflpy; D'J# ■ od n:t^ 'rok'. Od -isSk 'snop' jsou pl. v téže době n,»^H.'..m»SK.' II. Někdy se lili od sebe muž. a žen. plurály od jednoho jména významem: flVIK (od vm 'lev') jsou jednak 'lvi-zví-řata', jednak 'sochy lvů u trůnu Šalomounova' (1. Kr. 10, 19), □"IX Jsou jen 'lvi-sochy' (1. Kr. 10, 20). fifoflR 'hymny'(od fltafl) proti Q^nfi 'žalmy' a pod. .1. Jména obojrodá (communia) tvoři plurál i s koncovkou mužskou i ženskou, tedy dvojí: QVj 'kosť, 'podstata', pl. QtgV],* ■ rwavj. K. Některá fcminina s koncovkami a jy] tvoří plurál od singuláru, nikoli od základu bez singulární koncovky: jy>jf 'smilstvo', pl. prflSt (Num. 14, 33 a j.) fítjn 'kopí', má dvojí plurál: Crľ'jn (?. Páral. 23, 9) a fflflvjn (Izai, 2, 4; Mičh. 4, 3.) Pozn. 1. Některá substantiva se vyskytují jen v singuláru, na př. [jnx 'člověk', 'lidé', též jména kovů, jako 'stříbro' a pod. Pozn. II. Abstrakta kromě forem sg. fem. (§ 38, pozn. III.) jsou vyjadřována plurály: D"0pT 'stáři'. Pozn. III. Někdy má plurál význam zesilovací nebo vyzdvihuje pojem: PCn"! milosrdenství. Sem patři i t. XV, plu-ralis maieslaticus: QTl^H 'Bůh Hospodin'. Pozn. IV. Pokud přichází i plurál jmen kovů (srv. pozn. I.), má jiný význam. r^ECľ z»aěi 'stříbrné mince' (Gen. 42, 25.) § 40. Duál (číslo dvojné) 1. Duálem se vyjadřuje pár předmětů ve dvojici se vyskytujících bud v přírodě nebo i díla rukou lidských. Koncovkou du. je D^_l, v st. constr. V Příklady: "m 'noha' (způv. *ragl), du. q^jl 80 'pár nohou'; -p 'ruka', du. QW, st. c. vy>\ Jfli 'den', du. B*ffř dva dny'; 1$ 'zub', du. Qiyg} 'zuby' (obou čelistí); 'koleno', du. £P213, st. cons. >3-]2; tflft 'hýždě', du. COfiO. sú c. >jj-|£; ^yj 'střevíc', du. B'WÍ st. cons. "^'j; *H? tvAP, du. QitrH. st. cons. ^nS; S]S> nos, du. C^DX 'nozdry', st. cons. ir^; 'dveře', du. ovfo.st-cous- '•jriSn; np^o. 2 'za večerního soumraku' (Exod. 12, (i.) — Duálovou koncovkou je podle jedné tradice též p v tvaru Q»äJ 'dva' ve spojení *ltW> D^Jtý 'dvanáct.' Duály nejsou tvary p*» 'voda', POti* "1101)6' a D^ll'i 'Jerusalem'. 7. Některé duály řeči biblické: QiC;3!3 (cons. ">DJ2a) 'spodky'; CDEX 'k°ncc', 'kotníky nohou'; D^.TX (cons. '•itx') nši'; BJpW (cons. itífjj) 'stehna', kýty'; WfíStí ava roky'; 'bmčířský kruh'; CfDY 'ODa lodní boky'; C"IXI72 'dvojí druh'; rj^gj 'dlaně'; 6 Mluvnice luOjrp.jSUny 81 D?rjp (C^lp) 'rohy'; D,DT 'hýždě'; Qrjp 'prsy'; D^XD 'dvě míry obilí'; a*inj 'dvě řeky' (Eufrat a Tigris); D^itíJ 'dva týdny'; CriND 'dvě stě'; D^SX 'lokty'. § 41. Vyjadřování pádů 1. Původní pádové koncovky časem zanikly a hebrejština má pro všechny pády jeden tvar. Potřeba pády vyznačovat vedla arci k tomu, že někdy předstupuje předložka před jméno, která podržuje svůj význam (v ablalivu, socialivu a pod.) nebo se stává pouhým formálním znakem (v dalivu a akusativu), nebo se mění nominativní tvar před genitivem (status constructus.) 2. v nominativu bylo původně-u. Jeho zbytkem v hebrejštině je asi jednak ^ uprostřed složených vlastních jmen (nSlihfiO. 7X"0D> 7X1»tt>. 7X!fl3. 7Ntýinp) a potom i v některých ustrnulých skupinách slovních: ^'"ijsrljvn 'zemská zvířata' (Gen. 1, 24), ~lV2 1J3> 'syn B"'orův' ('Biľäm', Ňum. 24, 3), Qtp-lJtyp 'pramen vody' (žalm 114, 8). 3. Genitiv je roven tvarem bezkoncovkovému nominativu, jenž se před ním mění skoro vždy samohláskovou změnou (status constructus (§ 42,1, 3). Později byl opisován genitiv po urč. i ncurč. nominativu předponou: ^ : SlXtyS ffB^il 'zvědové Saulovi' (1. Sam. 14, 16), yph 73 'syn Jišajův' (i. Šam. 16, 18). Toto S předstupuje též, když genitiv jde za jiným genitivem, na němž závisí: 7k")ty> "oSob WĽ'ÍI 'kroniky králů Izraele' (2. Král. 14, 28). Pomocí "J znáči se i genitiv, závislý na vlastním jméně: SXIo'? pH*?! íllSayp 'brody Jordánu, patřící Moábským' (Soud. 3, 28)'. Také po číslovkách: rfj™»»riS ftSti pnws~&Ú JlJtPS 'v 600. roce života Noemova' (Gen. 7, 11.)' 4. Přivlastňovací genitívni vztah se vyjadřuje též výrazem b "ItSty na př. SlXttf1? "IttfX NSirntt' VJI TJ^fl 'a Abner, 82 syn Nerův, velitel vojska Saulova' (2. Sam. 2, 8), nebo v nej-mladších knihách výrazem w" (vztažné |H s násled. zdvojením, spojené s b)' ftůbtyhv} IľlvSO 'lože Šalomounovo' (Pis. 3, 7). 5. Akusativ blíže neurčený nemá pádové přípony. Před determinovaný akusativ se klade t. zv. nota accusaťvi fttf, mjpM: flKrt JIX 'zemi', lIKisrrnX '■vWoV Původní koncovka akus. byla -ä; staré tvary akus. se udržely jen ve významu příslov. určeni směru a času: fllji 'do Babylonu', n^nXíl 'do stanu', fTD*"já východ' a pod. S plurálem: HD^tí'? do Chaldejská' (Érech. 16, 29). Po předložce: ,"17330 'z Babylonu', ,T7lXtÍ>7 'do podsvětí'. Sem patří i f|W5i což není fem., nýbrž od b'hi m- 'noc' (srv. přízvuk!). 5a. Akusativ stoji při označeni směru (kam?): fl*Ttofl 'na pole' (Ruth 2, 2); (hjhfl 'd° Taršiše' (Jon. 1, 3); n*nn 'a přišli k té hoře' (Jos. 2, 22); niWl D^n ?W] 'a vystoupil lid do toho města' (Jos. 6, 20); určuje' ča's (jak dlouho?): H^SXn "133 nb^b D^S^XI DV D^SIX a šel v s''c pokrmu onoho po čtyřicet dní' a čtyřicet' noci' (l! Král. 19, 8); určuje čas (kdy?): pbPPl D31 V13yi Kin H7v Dn^y 'a oddali se (a narazil) na ně on (= Abraham) a jeho služebníci v noci a porazil je' (Gen. 14, 15); 'JPfl*/3 'OTID'' řfl7*?"RM '• v nocích poučuje mne mé nitro' ('Žalm 16, 7); vyjadřuje zřetel a vztah: nbľl iJlJpt pl fSjVJlX Íen v casc svého stáří byl (Asa) nemocen na nohy' (1. Král." 15, 23); týjjj 133J X7 ipX'1 'a řekl: Nezabijeme jej, co se týče života' (= 'nepřipravíme jej o život') (Gen. 37,21); "IPlfjl "-jep S-iJX XD3H pí yřhj pft T?"^l ^•P ''ty budeš nad mým domem a na tvá ústa bude (tě) libati všechen lid můj' (nebo: 'podle tvého rozkazu bude se říditi v. 1. m'.); 'jen co se týče trůnu, budu já větší než ty' (Gen. 41, 40). Srv. řecký akusativ vztahovv. 6. V mladších textech bibl. se vyjadřuje akus. vztah také předložkou 7 (Jerem. 40, 2; Pláč 4, 5; Job 5, 2; Žalm 135, 11 a j.). 7. Vokativ v přístavku (i jinde) má u sebe urč. člen: "7137 *J<7kJ 'pane můj, králi!' (1. Sam. 24, 9); Wjjjfl ytýVP 'Josue, velekněze!' (Zach. 3, 8.) 8. Dativní vztah se opisuje předl. S: 7177 'Davidovi', ^HiS 'knězi' (|-[ členu mizí. Srv. § 85). 9. Ostatní pádové vztahy se opisuji předložkami (m z, fjy s atd.) 10. Zbytky původ, lokálu na -u jsou v příslovcích Vin' ("7tv) 'dohromady', 'spolu', 'zároveň' (Gen. 22, 6) a D1tS>7!i' (Dtt*?č*) 'předevčírem', 'dříve' (Rxod. 5, 8 a j.). § 42. Determinace. Status constructus 1. Sama sebou jsou určena vlastní jména a nemají proto člen. Jen výjimečně, má vl. jméno člen: fTVH 'Jordán', ítiíTpn 'Líhanou', *Jfl"| 'Aj, (město palestinské), Též jm. národů: Qi"Í2*,*n 'Hebreové*. 2. Determinace se děje 1. určitým členem: 1377, fr. le mul, angl. the word, něm. das Wort. Pozn. Svou původní platnost ukaz. zájmena si uchoval člen v některých příslov. výrazech: e«»|7 'dnes' (Gen. 4, 14 a j.), cy£7 'tentokrát', 'nyní'. 2. zájmennou příponou (suíľixcni): 'jeho žena'. 3. následujícím genitivem; v tomto případě má nominativ atd. zvláštní tvar a řiká se, že stojí in státu constructo (vstavu vázaném), spojeni obou sluje hebrejsky JflytSp, Určené jméno se nazývá "£JCJ» určující jméno IJtplD. Na př. ve výrazu *3K JT*2 'dům otce mého' je slovo flVj blíže určeno 84 následujícim genitivem ipx. Jellž ie jménem uFČujícím ("DlD). Určující jméno vyjadřuje dílem majitele, dílem vlastnost a konečně i látku, z níž je zhotoveno jméno určené. Obě jména tvoří jeden syntaktický celek, v němž je prízvuk na druhé části. Posunutím prízvuku měni se proto původní nominativ v samostatném stavu (in státu absolnto). Na př. zní st. absolutus 71 jäd, 'ruka', st. const. 71 jmi, jako ,7171 71 'ruka Hospodinova'. Na vlastním jméně je. geniliv závislý jen zřídka: flIKSJí niľP 'Hospodin zástupů'. Určitý člen přistupuje, miisi-li býlí, zpravidla jen před druhou část. Tím je celý výraz determinovali: nonSon ĽV '!••' válečný', 'bojovníci' (.los. 8, 1); J'7Xn ^í?íi> 'hrány země' (Jerem. 15, 7). Pozná nik a. a) Jen výjimečně stoji člen i před prvou částí a v tom případě odkazuje na týž pojem již dříve uvedený: 172PS!"! "lEErTfiX 'tu listinu o koupi', Jerem. 32, 12, dále když druhý pojem je vlastni jméno: 7>ií»x "!|?!Sri ten král assyrský', Izai. 36, 16; při volnějším poměru obou členů: T'HSI"! T^XII 'l,'n k«inen, (totiž to) olovo' (= 'tu olovnici'), Zach. '1," 10;'při dvojí závislosti: pXil ^1737 'nesoucí (pl.) archu úmluvy', Jos. 3, 14. b) Jméno se suffixem má člen v kontrastu: 7la"?X TOtfl Sp^-in 7!»-?X T^njn D*ni"1n 'polovina jeho ( ■-- lidu) khořc Gerizím a la (druhá) polovina jeho k hoře Ebaľ, Jos. 8, 33. c) Chco-li se výslovně, vyznačiti neurčitost prvého členu, klade se před druhý 7: f^š "3 '(nějaký) syn Jišajův' (proti n^-Jp-nX '(toho) syna Jišajova', 1. Sam. 16, 18 a 22, 9). Určujícími živly mohou býti i předložky se zájmennými příponami nebo vztažné věty: "UtK 'jeden z nás'; ^D~'Otľ*', 85 •bydílci (plur.) v ní'; fff P]P1" 1lí>tí "IfJ&ÍJ W*)* 'do věžního domu, místa, v němž Josef byl vězněm' (Gen. 40, 3) (DIpP Je c°ns- místo st. absol. ClpO 'místo'). Před status constructus mohou předstupovati předložky: pXS C"12ÍD 'v zemi egyptské'. Pozn. I. Mezi "!JpDJ a "SOID může býti člen (TS**! **Bflff 'braný města'), směrová koncovka na prvním členu (Pfff !"IJV3 'do domu Josefova') nebo předložka před druhým členem: >V! y%bi2 'hory v Gilboa'. Pozn. II. Patři-li k jednomu určenému jménu dva genitivy, opakuje se toto jméno: pXPI VlSxi D^Oti*n **1?|J ^un ne^e a země'. Je-li nominativ participiem (i zpodstatnělým participiem), neopakuje se a genitivy lze chápati spíše jako adnominálni akusa-tivy: '-•'IXl D^OJi* HJp 'tvůrce nebes a země' (t. j. 'jenž stvořil nebesa a zemi'). Pozn. III. "MJ*B může míli význam gcnitivu subjektivního, na př. ""jSsn 15^ 'slovo královo', nebo gen. objektivního, na př. H1IT Í1KT1 'házen Hospodinova' (= před H.). Partitivní význam má ve výrazech jako gjjfl nnx 'jeden z lidu'. Vyznačuje dále látku, z niž vče je: JJflj i^S 'zlatá nádoba'; nebo povahu: x"lB DIK, 'divoký osel - člověk' (Gen. 16, 12), t. j. 'člověk majíci povahu divokého osla', 'litý'; nebo pojmenováni: 7JJ*OT IH^ 'řeka Tigris'; nebo vlastnost: TiHp fiOTN 'země svatosti' = "svatá zemč'. Pozn. IV. Vazbou státu constructu se opisuje podstatné jméno jednoduché: ntSnSo týX muž války' ■= 'bojovník'. Substantivum »2 má význam formální ve spojeních jako fjMjJ D'týStý'JS 'třicetiletý'; jindy tvoří z kolektiva označeni jednotlivce: CTX"?3 'syn člověka' = 'člověk', nebo příslušníka určité třídy společenské: N'O^'S 'člen stavu prorockého', 80 v c Pozn. V. Jako určeni vztahu (limitativní) lze pojímati "-JplD spojeních jako q^O1" tÓti 'Pmý co do dnů' = 'stařičký' nebo 'mající zemříti'; Q^Qp 'čistý dlaněmi' = 'čistých rukou'. Při překladu do češtiny je nutno převésti '•JOlO casto pádem s předložkou nebo i pádem jiným než genitivem, na př. •Míl qv>nn ^y 'cesta k stromu života' (Gen. 3, 24); D\t*?N "130 'ubitý od Boha' (Izai. 53, 4), n{*>X ffíH 'zrozený ze ženy' (Job' 14, 1), tt*n niDníy 'spálené (žen.) ohněm' a pod. Pozn. Ví. Opakuje-li se jméno, stojí prvé v státu constructu, na př. nSty' J13H> 'sobotu co sobotu' (1. Páral. 9, 32); také před 1 kopulativním, jde-li o slova v těsné souvislosti: fí!)'!') J103ľ1 'moudrost a vědění' (Izai. 33, 6). Pozn. VII. Podle § 41, 3 nebývá více genitivů na sobě závislých vyjádřeno vazbou státu constructu. Ale jsou i výjimky, na př. Gen. 47, 9: >jn3N *"fl ''ity ^0* '"""y let života otců mých'; Izai. 10, 12: THi/X'^Sp 33,7 ^"li'^IS 'ovoce pyšného srdce krále asýrskeho' 3. Místo genitivu se členem může stati v m3^|3D ' genitiv s přivlastňovacím zájmenem přívěsným: ř*y 'dřevce jeho oštěpu' (1. Sam. 17, 7). Vlivem ztráty prízvuku nastávají v prvém členu genit. spojení rozličné vokalické změny, o nichž níže. Duálová koncovka nemá v genit. spojení koncové Q a aj se stahuje v ě: 'oči' (od JH3n 'oči kněze'. Toto i je i v st. constr. v plurálu: CIISÍ 'hrdinové', 2X10 '1135 'hrdinové mô'äbštť. U femi-nina na fj_ se objevuje v st. constr. původní koncovka *-at: nS^Q 'královna', flsSO' na Pr- X3t£*"rl3So 'královna sábská' (1. Kr. 10, 1); IjSpPl fípfO 'rozkaz králův'. Koncovky 'fí>_ a ř11_ se nemění: ^rľhif fíTlH 'plášť Eliášův' (2. Kr. 2, 13). Také v plurálu je fí£'i v státu constr.: Sx^ty fíhfífí 'chvalozpěvy Izraele'. - i : • - : 87 Jména na n_ mají v st. constr. fj_: !"H{Í> 'pole', *1*py ÍTlt^ 'pole Efronovo' (Gen. 23, 17). § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů) 1. Přívěsná zájmena vyjadřují u jmen zpravidla majitele a slouží jako přivlastňovací zájmena. Jinak se vyjadřuje přivlastňovací vztah genitivem: líj'7ipn""2 'syn krále, králův'. SníTixy se dělí v 1) lehké a 2) těžké', v 2. a 3. pl. £2 p, q,^, které na sebe slaliu jí přízvuk. 2. Připojováni suffixů vysvitne i těchto příkladů: A. Hod mužský: "Ql 'slovo', 'věc', st. constr. "|2™ a) suliixy singulární u singuláru (jedna věc, jeden majitel): 3. os. m. Iftyi Je'10 slovo 3. os. ž. ^ "qt] její slovo 2. os. m. I^J?? S'0VI>' v Pal,sc *p3n 2. os. /.. * irí tv<^ s',,vc) 1. os. spol. ^21 IIK! slovo h) suliixy plurální u singuláru (jedna věc, více majitelů): 3, os. m. DiTyi ÍeJ'c'' slovo 3. os. ž. * ÍeíK^ s'ovo 2. os. ni. 23 :"2Ť vaše slovo 2. os. ž. *2 12^1 vaše slovo 1. os. spol. 1J "121 naše slovo Plurál: C'Q'I'sl- constr. i*i2T c) suffixy singulární u plurálu (více věcí, jeden majitel): 3. os. m. »j * flM jeho slova 3. os. ž. f] t ;*12"Í Její slova 2. os. ni. ?j! >> '?)yi tvá slova 2. os. ž. sji i h2"í tvá slova 1. os. spol. "> H2ň ma slova d) suffixy plurální u plurálu (více věcí, více majitelů): 3. os. m. en!s hyt Jeiicn slova 3. os. ž. o * Km JeJich slova 2. os. m. 23 » r\Vj vaše slova •»2; * H21 vaše slova 2. os. ž. 1. os. spol. !|j i "I2n nflše slova B, Hod ženský: ,"HB 'kráva', st. constr. a) «mg jeho kráva b) DÍ1*1B jejich kráva HT11B její kráva fA"lĚ JeJicl1 kráva f JI "I B tvá kráva 23 :J1*|B vaše kráva íjj"l"lB tvá kráva ^^"IB vaše kráva vflIB ma kráva TI1B naše kráva Plurál fl1"|B, st. constr. stejně, c) 1 » rillE jeho krávy d) Qjjj > jjpill© jejich krávy IJ » řllIB Její krávy Jiíj»JJ111B Jejich krávy ífí» rl1"IB tvé krávy D?|»IjTťfiB vaše krávy t j) IrfllĚ tvé krávy «2 > fí)"-iQ vaše krávy *jtfHB n'é krávy »;ľl11B naše krávy Suliixy při množ. čísle začínají vesměs s i, které je tím právě rozpoznávacím znamením pro plurál. — V poesii se vyskytují suliixy 1'ro 3. os. sg. muž. a ]qi pro 3. os. plur. muž. § 44. Deklinace Podle rozličných změn, jimž podléhají jména při skloňování, rozeznáváme několik typů deklinačních. Lze je roztřídili takto: A. Jména mužská a ženská bez koncovky ženské. 1. skupina obsahuje jednoslabičná jména, jejichž samohláskou je i, ě, ó, ii, která se při skloňování nemění, potom jména se š°w5 na počátku před přízv. slab. Sem patří jména jako: 'píseň', 'kveť, "px 'neštěstí', 'cizinec', p^n 'ňadra', 1]p 'hlas', "flx 'světlo', 'národ', 1122 'prvorozenec', piQ 'kůň', TlJf 'skála', {í^qS 'oděv', 'mez', 'území', Hf] 'duch'; dále sem patří jména dvojslabičná, která mají první slabiku zavřenou s krátkou samohláskou, jako např.Elj}^ 'váček', J 1 - a dvojslabičná, jejichž první slabika je zostrená, na pr. TISJl/ "sloup', p^ií 'spravedlivý', "n2Jl 'hrdina' a j. Dlouhá samohláska trvá v státu constructu i před suffixy. 2. skupina zahrnuje nomina jednoslabičná s qämses a dvojslabičná s první slabikou zavřenou nebo zostřenou, v druhé pak s qämajs. Sem patří: 'krev', 'ruka', ;H 'ryba', EBt^O 'soud', 2FQ0 'písmo', 'psaní', "I2H0 'poušť, 'step', 72tí^a 'obydlí', "1BDD 'číslo'; dále sem náleží jména dvojslabičná, která mají první slabiku otevřenou s dlouhou samohláskou, v druhé maji_: 'poklad', 2212 'hvězda', ^2\"t 'chrám', "ID1D 'kázeň', 2tth0 'sedlo', Q^y 'večnosť, a j. Tito jména maji místo qamajs v druhé slabice patah a to v státu constructu a před suffixy těžkými, v plurálu v státu constructu a před těžkými suffixy mají š°w5: D2BCtyO 'vaš soud', DPI^IK 'váš poklaď, atd., v plur. D^nTWN 'vaše poklady'. * Jméno Qtj má status constructus Jjfí, plur. B^ia^t, st. con. iqtj, před těžkými suffixy má hlraeq: 2212^ vašc krev', "p má místo qaintes před těžkými suffixy : D3*P 'vaše ruka'. 3. skupina čítá jména, která mají v prvé (resp. předposlední) slabice qämses, v druhé (resp. poslední) dlouhou samohlásku kromě qamaes. Příklady: TpD 'dozorce', 3,*2,tt 'klasy', 'HN 'pán', 'břicho', ffffí 'vidění', 'oraculum', ^23 'prorok', Dlp» 'místo', 't122 'česť,'T3j 'vůdce', ffty 'pokoj', p-)2t 'paměť, Tin2 'jinoch' a j. Tato jména zkracují qamaes ve š'wä, 90 samohláska v poslední slabice je neměnitelná. Status constructus: TpB> plurál CTpC, st- con. ^TpB. •4. skupina obsahuje jednoslabičná jména s _ a dvojslabičná s _ v druhé slabice. V ni zahrnujeme jména: 'jméno', yii 'nepřítel', ^Rjj 'písař', 'soudce', nyil2 'svátek', participia qal aktivní SíSp zabíjející', HI2^ 'hlídající' atd. _ se drží v státu constructu v singuláru, před příponami se mění v š9wä: OtJj, 1>aty\ DOt^. Dvojí š°w5 je nahrazováno _: Q2!2t^ (*S'nV>kem). V plurálu je _, v st. con. fllQtý, J"ll!5!£^ U víceslabičných se mění _ v s°gol: 2$'» 'obyvateľ, st. con. 2tíK Pmr- D'Ott^' st- con-*3ttK sc suffixem: Q22#* 'yáš obyvateľ (místo *jôš'b'kem). Laryngály maji a-ové zabarvení: n2tO 'oltář', st. con. ri3tl2> plur. riin2tl3. st. con. riirnta. se suiíixy: >n2T». D2r?2T». 5. skupina zahrnuje v sobě jména dvojslabičná, která mají 1. v obou slabikách _5, 2. v první slabice _ ě a v druhé __ á, 3. v první slabice ä a v druhé _ ě. Přiklad/: 1) 12^ 'slovo', Q3p[ 'mudřec', 'křídlo', -]jy3 'maso', 'obilí', JHJ 'zlato', "upo 'dešť, Stí^O 'průpovidka', 2J?*1 'hlaď'; 2) 22^ 'srdce', 231/ ''hrozen', y^ 'žebro'; 3) «JJ 'stařec', "H3 'hradba', "!p» 'hýždě', ijjpf 'ohrada', 'dvůr', F|j^2 'rámě', j2t# 'obyvateľ, 'souseď, První samohláska (_ nebo _ ) se mění při flexi v š°w5, které je u laryngálů compositum, před těžkými suffixy dává dvojí š9wä . někdy _ . Druhá samohláska se mění v _, v plurálu před těžkými suffixy v š°w5; před lehkými suffixy trvá: "!Ín> st- ■con- "12^' P'- DI|12';T> st- con- *"I2T1' s těžkým suf-lixeín DJ^ÍJ fpt. st- con- jpt. P'- D^ipb »*• con- *JjJti s těž-suff. DS-ÓpV ' 91 Jména -n> a Tpp mají v sg. státu construclu tvary -|-|» a Wmpi SjflS má v sg. před těž. sulTixem : C32J13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálů , po / Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qa(h *malk, z toho Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v . Prízvuk jc na první slabice. Ve llexi se objevuje před sulTixy původní : 3,^3 'pes' (arab. knlb), st. cons. 2^3 (stejný jako st. abtol.), plur. Q13.S3 (ví. od dvojslabičného základu *kalah), st. cons. 13^2. Sc suff.: ^3^3 'můj pes', QS^H; 'vaši psi'. 2. typ *qill, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. si. cons. ^ICD' S(' S,IH*- ''"ISD 1,1:1 kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qums, z toho ppp 'hrsť; před sullixy se objeví ; 'Jjpp. U některých jmen místo je ů, na př. 5J>Tp 'svatost', se suff. 'má svatost'. Někdy je kolísáni u téhož jména: 'velikost', 'vznešenost', se suff. foli i lS"13 (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 3«-; 3Sn> 1,111 P° š"w5 v\sg. i du. dagěš (vysl. se explosivně), v plur. i po š°wS quiescens je bez dľgeš (vysl. se spiranlicky). (§ 0, 3, pozn. 111.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním s s vo-kalisací _: ftiy 'oliva', ^13 'dům', yfy 'noc', *iy 'oko','pramen vodní', nebo se středním ^ a vokalisaci : fffc 'smrť. V st. cons. se stahuje -«//- v ě: fl>|, ^13, yfyt T9- -ľiwu:- se mění v ô: flljj. Totéž stažení je i v plurálu: ETVT- CWiO; ma plur. o>fl3 bíltlm (§ 11, 5). 92 Segolaly jsou i jména na < s předchozím š°wá, která jsou odvozena od kořenů třetí \ jež se mění na konci slova v samohlásku ř, uprostřed slova zůstává: V^j 'ploď, 'lev', VJ)H 'nemoc', se suff. w"iB, ^IX- ",l?n. Podobně jména na 1 (od kořenů na třetí }): vití? 'plování' (lízech. 47, 5), VIJI 'pustota', fljj 'prázdnota', se sutí. i)b& 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od "Stí')- 7. skupina tvoři jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediac geininatac). V absolutním dosloví zdvojení zmizí, ale objeví sc před koncovkou a příponou: 3"; 'medvěd' (*dubb), pl. 2*137 ilubblm. Sem patří jména jako při 'zákon', st. cons. ppj (hitq), se sulT. *3Hi 'moře', st. cons. gi, pl. D'a'1; 'matka', st. cons. sc sulT. 'jeho matka'; f*» 'moc', se suff. ijy; 'lip', se suli. i^rj; y\ 'mnohý', pl. D'3"V Noniiuativni 11 trvá: JJ 'zahrada', se. suli. nominat. i trvá: Ostrov', se sulľ. D**K> cons- MR Do 8. skupiny patří jména s koncovým |"[ , která mění v ve st. const.: mty 'pole', st. cons. niíí>. P'- JTHÉ?> st-cons. fllli?. HJp třtina, st. cons. |-|jp, pl. D'3p> st- cons- *3p. Podobně rítSO 'hůl', niOO pohleď, 'vzhled'. Též participia qal lidí 1 a i: iitíl 'prorok', 'vidinář', 'pastýř' a pod. ,*| po š°\v3 se nepíše a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: 'niii j prorok', plľ Q*tn. íl J° jen v suff. 3. os. sg. muž. rodu.: VIPII 'jeho pastýř', Ifntí' 'jeho pole'. ]$. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Nej větší množství feminiu má koncovku , někdy též f\ : np*l£ 'kopyto', fl^BS 'kadidlo'. Místo je u laryngálň : JiHSIfl 'pokárání'. Plur. na ft\ : řflD"Js).' Jména s koncovou vokalisaci n maji v st. constr. místo toho vokalisaci , stejně i jména na : í"Jt^3'' 'souš', st. cons. F^SV 93 Jména *nj a Tt*f> maji v sg. státu comtructu tvary *n| a Pjjl3 má v sg. před těž. suflixem : D22J13. Do 6. skupin/ patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství Jaryngálii , po j Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho xbo. M«ri 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v .Přízvuk je na první slabice. Ve flexi se objevuje před sulTixy původní : 372 'pes' (arab. kalb), st. cons. 372 (stejný jako st. absol.), plur. Q^Ss (vL od dvojslabičného základu *ktdab), st. cons. •>2?3. Sc suli.: 1372 'můj pes', C3,2>7" 'vaij psi'. 2. typ *qitl, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. st. cons. su s""- ^SC 'má kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qtims, z toho pfip 'hrst.'; před sulTixy se objeví : ^2£)pp. U některých jmen místo je nla P° š°wá vsg. i du. dágěš (vysl. se explosivně), v plur. i po š^wá quicseens je bez dágěš (vysl. se spirantieky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním ■> s vo-kalisací : fíi) 'oliva', jy? 'y 'oko','pramen vodní', nebo se středním * a vokalisací : fl«Q 'smrť. V st. cons. se stahuje -aji- v č: fíi), ^13, bw> T'V- -dwx- se mění v ô: nlQ. Totéž stažení je i v plurálu: CTí^' DTll!3' JV3 ma plur. Q^3 balím (§ 11, 5). 92 Segolaty jsou i jména na i s předchozím š°wä, která jsou odvozena od kořenů třetí >, jež se mění na konci slova v samohlásku i, uprostřed slova zůstává: i^Jj 'ploď, i"^ 'lev', vjft 'nemoc', se sufť. i"i-]gj, ^"1X> ,,,7n. Podobně jména na (od kořenů na třetí •)): ífrjľ 'plování (Exech. 47, 5), snjij 'pustota', ^3 'prázdnota', se suli. ^{jj 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od l^tjj). 7. skupina tvoři jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatae). V absolutním dosloví zdvojeni zmizi, ale objeví se před koncovkou a příponou: 3"r[ 'medvěd' (*ilubb), pl. E^ai ilubbini. Sem patří jména jako př7 'zákon', st. cons. pp; (Itňq), se sulT. **pn; w 'moře', st. cons. £\ pl. Q^; ES' 'matka', st. cons. QM, se suff. 'jqx 'Jeho matka'; fjf 'moc', se »11IV. >fjfi Vfí 'šíp', se sulT. ijj||j; 3^ 'mnohý', pl. BVjH. Nominalivni : nífT 'prorok', 'vidinář', ny'7 'pastýř' a pod. ^ po š°\v5 se nepíše a jeho samohlásku doslává předcházející souhláska: ifn 'můj prorok', píľ U^ťi. H Í° Jon v wfl. 3. os. sg. muž. rodu.: inyi"l 'jeho pastýř', imti» 'jeho pole'. 15. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Největší množství feminin má koncovku |"| , někdy též ji : I1C":© 'kopyto', filtOp 'kadidlo'. Místo je n laryngálů : HH31J* 'pokárání'. Plur. na Jfl : niD-iB.' Jména s koncovou vokalisací mají v st. constr. místo toho vokalisací p , stejně i jména na : ntí^S* 'souš', st. cons. J15J>3>; 93 fAyi 'fík', st. cons. nSsi. V plur. má status cons. koncovku stejnou jako st. absol.: fi] : "m ffff^fí 'modlitby Davidovy'. V duálu jsou koncovky st. cons. stejné jako v plur., totiž <_: On*1 'ruce', st. cons. d,j"ip 'rohy' '•j'lp. Připojováni sullixú děje se stejně jako v plur. (Přehled všech deklinaci v paradigmatech ě. 1—24.) § 45. Jména nepravidelná Zvláštni skupinu deklinačni tvoři substantiva, která mají v státu constructu a v plurálu tvary, jejichž tvoření nesouhlasí leckdy s obecnými pravidly. Zvláštnosti forem jsou arci vysvětlitelný z forem předhebrejských, zrekonstruovaných srovnávací metodou a z analogii tvaroslovných i kmenoslovných. Sem náleží tato substantiva: A. Jména příbuzenská: 1, 2i< 'otec', status constr. ^3^, P'"r. s koncovkou ženskou fl*OK. st- cons. J113N. Se suffixy k sg.: Sg. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. V3N rrix ?p3x ^3X Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1, os. spol. »3H Se suffixy k pl.: Sg. 3. os. m. VJlttX 3. os. ž. ľrŕfUX 2. os. m. -íp/llSN 2. os. i. ^ri13X i. os. spol. ♦JYŮK orrax 7'7Íx C?PK 1. os. spol. »J»3H Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. IJTlIZlN pvi'ax 94 2. HX bratr', st. constr. p'- D'nX' •*> cons. TIX. Se suffixy: >HX 'můj bratr', orp/TX 'jejich bratr', IJTIX 'naš bratr', VrtK 'Jeho bratři', nTX 'její bratři', >nx 'moji bratři', DiTHH 'jejich bratři', IJirjX 'naii bratři". 3- DH 'tchán', fem. niaľl 'tchyně', skloňuje se jako fjx a PRIU. se suffixy: rppn' 'její tchán', rpan 'tvůj tchán', nnian' 'její tchyně'. 4- ňirtX 'sestra', st. con. rilnX- P'- flVnX- st. con. /ifnX a ftlftM. Se suffixy: IplPtX 'jeho sestra', ?|riirjX 'tvoje sestra', '/TlnX (♦JPrYlK) 'mé sestry', TWW 'tvé sestry' atd. 5. p 'syn', st. constr. J3, pl. d^JB, st. constr. ^3, Se suffixy: l"j3 'jeho syn', ,133 'její syn', Tfii 'tvůj syn' (m.), »JJ 'tvůj syn' (ž.)', »J3 'můj syn'*, CJ3 'jejich syn', E3J3 'váš syn', ijjs 'náš syn', yi}3 'jeho synové', ;ŤJ3 'jeji synové', »VJ 'moji synové', DIT03 'jejich synové', 1J'J3 'naši synové". 6. f3 'dcera', st. constr. /13, plur. jyiJS, st. con. /11J3. Se suffixy: ^3 'moje dcera', 'mé dcery', ^3 'jeho dcera', 1JF3 'naše dcera', VfilJS 'jeho dcery' atd. B. Jiná slova: 7. Ejix 'muž', st. con. tytf, ]>'• d^JK. P1- st- con. ^{J>jk. Se suffixy: 'jeho muž', ntí^X 'jeji muž', H^JX 'jeho muži', lyým 'moji muži', QrVtíÓX jejich muži' atd. s- nt^X 'žena', st. con. rľtýX' Plur' st- Ľon' Se suffixy: ^rltf^X lna žena', l^pÍN 'jeho žena', ?|ritýX 'tvoje žena', "plř^J 'jeho ženy', IJiíýj 'naše ženy', QpVtýJ 'jejich ženy'. !>• nttX 'služebnice', pl. HHOX. st. con. JlViaX. se suffixy: wax. ''ífriox; vmiax. orprimax. 10. t^Xl 'hlava' (*ra'š > raš > rěš), pl. E*týN*l> st- con- "'tPXI. Se suffixy: 't^XI 17111 hlava', D3týX"l 'vaše hlava', Vtí^XI' D3^K'1 atd. 95 11. 'Bt 'den', pi Q*pj, du. a\2«\ St. cons. pL *Q>. Se suííixy: 'jeho dny', Vtfp, pj^gí atd. 12. HA* '«"ok', st. con. fl^, se suli. Plur. rj^{ý a JflJ#,*«t con. fH3SS>, to suffixy: yytf, "ÉiTJítf; WUÍW Duál zní ns/1J5ľ. 13. n^ptý 'nebe', je plurál; st. con. i£tíVse suli. ytQJjf, D3*tStt>, 14 Ďja 'v,|da', jen plurál; stal. con. *§, zdvojený tvar ijmo. SulTixy se připojuji jen k druhému tvaru: VClS. DS^CD 15. "py 'město', plur. cny. 16. 'zadek', se suffixem 3. pl. DrWttnť (2- Sam. 10, 4). Plur. zní Ji1fi#, ve významu 'základy' tfífíjf (žalm 11, 3, Izai. 19, 10, znamená přeneseně 'sloupy', 'předáci').' 17. "|tý 'l>rs', duál Qi"|{y\ se suffixy CiTltý. con. i-jtjj. 18. pfg 'ústa', st. con. i£, pl. se suffixy, srv. § 28. 19. fl^jj 'luk', pl. nin^p. 0 bývá před suffixy zdvojeno: ľ/ÍIThyp 'Jeho luky', D^lVwS 'jejicli luky'. 20. 'dveře', pl. fllflVf, sc suli. "Nflfl^j 'jeho dveře'; du. C^Sn. st. cons. i/^tj. 21. 'bůh', pl. cSs* (Exod. 15, 11. Dan. 11, 36; žalm 29, 1; žalm 89, 7), z pův. *ilu, pův. 'božstvo', 'božská moc'; etymolog, příbuzné je slovo, jehož se užívá většinou v plur. CTí'ľN, Bt. cons. VíSx («« suď. irtSx. VII^N). řidčeji v sg. flšx (se'suir. i.iSxS Ilab. 1,11). Význam obou slov není stejný a o něiii poučují slovníky. 22. nrrc 'mistodriatei*, si., cons. fli-g, pi. riirre, se. Sun. .T/liriC 'Její mistodržitelé'; si. cons. zní též fítňti "palfwni se vsunutým \ 23. doloženo jen v plur. QiflB 'lidé'. (V Deuter. 2, 34 a 3, 6 je Qftp). 24. -p 'ruka', st. con. -ji, se sullixy: fl\ myi, rj^; duál Q^i, st. con. i-p, se sufT. «1^1, »v^», Č?ST;'plurál ^1T. 96 st. con. filIS má význam 'osy koľ, 1. Král. 7, 32, též 'čepy*, Exod. 26, 17!. 25. HNE 'okraj', si. con. j-|S£. P1- JTiNB. st- con. \P1NB. 26. n£t> 'roť, st. con. fítítfi (lu- CTl£tt*» sL con- *ŕlBfe>. plur-st. cons.' riiriBíľ. Sc suffixy: iriBÍT 'jeho 'ret', yflBt? 'icho oba rty', WWBtý 'Jeho rty', CHW??*? 'JeJich ' 27. 1^2 'nádoba', plur. wb2> constr. ^pj, se sullixy: 'tvá nádoba','^2 'jeho nádoby', DrpSs 'jejich nádoby'. 28. 'ovce', st. con. Ht»- sc sullixy doloženo v Deut. 22, 1: yfä 'jeho ovce' a v 1. Sam. 14, 34: IJ-pty 'jeho ovce'. § 46. Přídavná jména 1. Skloňovaním se neliší přid. jména od podstat, jmen. Femi-ninum se tvoří taktéž příponou JtDp 'malý', PIJtjB 'malá'. Plurál D^ittp' HutOp. V duálu přid. 'jména nejsou doložena. 2. Doplňkové přídavné jméno se klade za své podstatné, jež je ve větě podmětem: Ml?."! 'dům Je velký'. Chce-li sc doplněk zdůraznili, stojí napřed: DTtSs'i"! SlIJ 'veliký jest Bůh'. Přívlastkové přid. jméno sloji za svým substantivem a má člen, je-li i substantivum determinováno: ^fjj JVS '(nějaký) velký dům', H'fíffl ÍV2n '(ten) velký dům'. Po jméně se suilixem: MflirtX tlPĎpft 'JeJ' menší sestra'. Po vlastním jméně: fl'pTlJfJ cSWlT' 'velký Jerusalem'. 3. Smysl přid. jmen mají časlo různé obraty: 1. značí-li se látka, z níž je věc vyrobena, užíváme obratu, v němž je jméno látky určující částí v státu construclu, t. j. na druhém místě léto vazby: 2ľV< 'nádoby zlata' = 'zlaté nádoby'; Spi3 \jnp 'železné róíiy' (1. Král. 22, 11) a p. 2. vlastnost se naznačuje podstatným jménem abstraktním za sub- Mluvnlo* habraJStínr 97 slantivy, která v tomto případě sklesnou na slova-formálního významu: 7*7" 'síla', 7i|7"j3 'silák', doslovně, 'syn sily'; nSli.'"*3 'zlosyn' ('syn nepravosti'); ?0tP"J3 'tlustý' ('syn tuku');J*nii>~*3 'zpupný'('syn zpupnosti'); ^*0~*3 'hoden (nebo určen k) smrti' ('syn smrti', 1. Sam. 20, 31) (ale E'jpT""^ v Gen. 37, 3 znamená 'syn stáří'!), »jy"j3 'ubohý'; 7y,73~73 'ničemný'; 7JJT3 'dcera Tyru' = 'lid tyrský', 'Tyrané', (žalm 45, 13); 'oy-fiS 'dcera lidu mého' = 'moji soukmcnovď (I/.ai. 22, 'I); CE;3 793 'pán křidel' ■" 'okřídlený', 'pták' (Kaz. 10, 20); E'OI E^K 'muž krví' = 'krvavý'; 337 {ý>X muž srdce' — rozumný', 'pevného charakteru'; OSíT! ''týJX muži jména' — 'slávni' (Gen. 6, 4) atd. 3. Vlastnost bývá vyjádřena někdy jménem podstatným, jež se prostě přiřadí: flox D/OOX 'výroky pravda' = 'pravdivé výroky' (v PfiiL 22! 21 je 'nox nox). § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen. 1. ľro komparativ a superlativ nemá hebrejština zvláštních tvarů s koncovkou, nýbrž je opisuje normálním tvarem adjektiva (positivem) a před přirovnávaný pojem klade předložku • p 'z', 'oď: Dy|7"730 fl3jl ("vysoký z všeho lidu' = 'vyšší než všechen lid', 'nad všechen lid povýšenější', nejvyšši z všeho lidu', o postavě Saulově, 1. Sam. 9, 2.) tý370 ,"3lrlO 'sladší než med' (Soude. 14, 18), "SoO D3H 'moudřejší než kráľ. Misto adjektiva může bytí před 70 též 'slovesný tvar: C-ItSsO 133*1 (I- Sam. 10, 23) 'a převyšoval všechen lid', 'byl vyšší než všechen lid"; IXlíyi VJ3"730 Sjpl^TiX 3HX a Izrael miloval Josefa (víre) než všechny své syny' (Gen. 37, 3). vnX"S30 DT3K 3HX inX-s 'že ho miloval otec jejich (více) než všechny bratry jeho' (Gen. 37, 4). 'Větší', 'starší' atd. vyjadřuje se přídavným jménem se členem: 7Hiri. J»|3H atd. 98 2. Superlativ se vyznačuje určitým členem před adjektivem: Sl73,7 znamená též 'největší'; *Bj?n XV! Tni ('• Sam. 17, 14) 'a David byl najmladší.' Srv. Gen. 42, 13; Jon. 3, ó. Jiné opsání děje se pomocí spojeni substantiva s následujícím genitivem plurálu téhož jména: ĽO^O 1J70 'kla' králů' 'nejpřednější kráľ: D'Ttäŕn Tlŕ 'písefí ])isní' «s 'nejle.])ší píseň"; C>73i* T3V 'sluha sluhů' 'nejnižši sluha'. Za positiv je možno postavili i slovo 1X0 velmi": 7X0 3143 'velmi dobrý' = 'nejlepší', 7X0 V~l 'velmi zlý'. Před substantivum se klade neodlučitelná předložka 3: 7£*,7 E*t{Jj2 'nejkrásnější z žen' (Pis. 1, 8). Superlatívni význam je i ve spojeních jako 1/l>3 VHf 'nejstarší (z) jeho domu' (Gen. 24, 2.) ČÍSLOVKY § 48. Číslovky základní U základních číslovek rozeznává se status absolutus a status conslructus. Jednotlivé tvary znějí pro číslovky 1—10: pro rod íiužský : pro rod ženský: st.absoluL. st. constr. st. nhsolut. st. constr. 1 -inx -irix nnx nnx :i >p.tľ :s tiby t nyp-ix 5 n&on riron w*on 6 éť tví 7 ypti* vy? 8 rt:fcw njět? ruétr '.) nytvr, vtřp. id 99 1 r Číslovka 1 má V siatu absolutii len. rodu v pause tvar ffíHí číslovka 2 V st. aljs. muž. rodu v pause B*j£, U rodu žen. pflfi*. Pozoruhodné je, že číslovky rodu mužského mají zakončení ženské fi_ pro čísla od 3 do 10, číslovky rodu ženského jsou od 3—10 bez koncovky ženské. Číslovky od 11—20: pro rod mužský: pro rod ženský: 11 1 - -i":'? n*rx 12 Hit^i' \*£* TtM> B\# n-if'V s*tc» 18 rT*íto» B»*?fi> 14 isW nwnt* íitjwj ysix 15 ■isW n#on 16 ni*y ntíp Trtw> fžW 17 nityy yzti' 18 tg 20 ť. t ' — muz. Tylo číslovky jsou složeny u mužského rodu ze státu constructu příslušné jednotky a z tvaru *|£»y a číslovek 11 a 12, u ostatních je tvar pro normální jednotku s následujícím l£»y. U ženského rodu je pro 11 a 12 status constructus jednotky s tvarem niti'!'' a u dalšícli status constructus jednotek rodu ženského s řfiteý 100 Číslovky od 21 do 99 se tvoří tak, že jednotka v tvaru prostém sloji bud před desítkou nebo za desítkou, následující slovo má spojku V 21 B**lfcW "IHM uc,)0 "IP/M D*1»W. lJ jednotek se rozeznává rod. Tvary pro desítky jsou: 30 D^Sti' 70 40 80 50 cs'ipň w 60 ca*'tt* b*#b» 100 je. substantivum ženského rodu nXIS> st- t;ons. flMD. 200 duál: Q^rlXD; osla Lni stovky se vyjadřují státem construc-tem jednotky a plurálem fl'XO : riXD WV&> 1000 je substantivum t|Sx> 2000 duál cTďSN' vyš5í tisícovky sc skládají ze státu constructu maskullna a plurálu D^fi^N : 3000 zni Qig^x flC'SífÁ. 10.000 je buď CsSx mii,!ř nebo ^221 „množství",' později i '13% X13*I. 20.000 pj^x c^lVl* nebo X13T "ebo niST "Pit*. Jak se vyjadřuje počítaný předmět, plyne z následujících přikladu: "inX BIStS 'jedno místo', nľTX ŕlvľX' jedna žena'; Ď,ľJ'7| n^iít* 'dva psi', 'ctfj c^nti* 'dví ženy';' B'JíJ B E^fltf stojí někdy vzadu: QTti' D^Tľtf 'dvě města'. Se sufflxem: pfl*J|H 'oni dva'. W>y?Q Tfltíht} '''' králové', Qi*|J) 'tři města'; někdy přichází i status conslruetus: BSU*' t.tt'^ti* 'tří dny', nebo stoji číslovka vzadu: ŕX'^tl* CC- w'S'li* fílJíäi dcery'. Od 11 výše slojí číslovka bud před počítaným předmětem nebo po něm: BWíťJ TtWJ B\T0 'dvanáct knížat*, nebo i{33w' líl'y D'Ot!* 'tN"iw'> 'dvanáct kmenů izraelských'. Některá časlo počítaná substantiva jsou v singuláru: {jjsx "ttWJ nVBtf 'sedmnáct nmžiV. Jsou to kronič g^*K ještě: *|p3 'skot', fj«i 'den', tť'EJ 'individuum', 'osoba'. nax 'loket', pSjs} 'tisíc', 2'"lh 'měsíc kalendářní' vp 'město', 'rptt* 'dvojdrachma' ald., noc' 101 flXf 'rok' (srv. Jerem. 52, 21; 2. Sam. 2, 30 a j.). U těchto jmen není plurálu ani po číslovkách od 20 výše: {jji^ WVjbv} 'třicet mužů'. Je-li jméno počítaného předmětu napřed, je v plurálu: D"1!?"!^ nnc 'sedmdesát krav'. Čísla, složená z desítek a jednotek, mají počítaný předmět bud v singuláru vzadu nebo v plurálu vpředu nebo po každé části, při čemž se shoduje v čisle: tt^n ny"3týl C^y3tl> sedmdesát sedm mužů; IMtJh wkíp b>yr>B>n těch dvaašedesát týdnů; D^t!) ysyrľl njC> ŠVŮR devadesát let a devět let = 99 let. ' č^s nkp sl°mužu tP'n CbSk KWp 10.000 mužů DWŠJ íÍKO st0 proroků d^n ,bi7í< tisíce beranů (,'bi?k je status constr. od plurálu Q^bSx). Jména, která značí údaj časový nebo kus nebo váhu, bývají někdy vynechávána, mohou-li se vyrozumět! ze souvislosti: Cnb mtľy 'deset bochníku chleba' (vynecháno je slovo "133 'bochník''; V. Sam. 17, 17); 3,-jí ftUtfy 'deset šiklň zlata' (vynecháno ShtP. Gen. 21, 22) atd'.' § 49. Číslovky řadové "ilí>n"l první šestý druhý *3P2t0 sedmý Mt**?lr trcti s¥®$ osmý >y>3"| čtvrtý . ,,y,ttJfl devátý Hi^pn pätý ( *T^?ý desatý Feminina se tvoři příponami: 1. Jj_: ri21ti>n"l 'prvá', ,*p}{p 'druhá', .Tti^SlíJ Třcti' a pod. 2. od číslovek končících v mask. nä j"VJ?y, fl^Stý. fl»"|H(^. *15ýíO souvisí se jm. tý^*l 'hlava'. 102 Pro číslovky řadové od 11 se užívá číslovek základních (srv. Gen. 14, 5 a j:) Při datování podle roků, měsíců a dní užívá se rovněž místo řad. číslovek čísl. základních (1. Král. 15, 28: J^JjH fljíys NDxS 'v 3. roce Asově'; Gen. 7, 11: Bhftb ffp ^V"hv2p2 VlV! dni toho měsíce'; Esther 9, 1: tjhft 12.'mě- síci'). § 50. Ostatní druhy čislovek a) Násobné: |yjj< 'jednou', Q*{|tf 'dvakrát', y3pi 'sedmkrát' (to jsou feminina číslovek základních.) Také duály ženských číslovek základních slouží jako násobné: D"Tiy3tS> 'sedmkrát' (Gen. 4, 24). Opisováni se děje pomocí slov Qyg 'krok', wbil 'kroky' (Exod. 23, 14. Num. 22, 28 a 22, 32), Q>}fr (Gen. 3Í, 7 a 41) 'díly', 'vices', nebo jfl-p (Dan. 1, 20. Gen. 43, 31. 2. Sam. 19, 44) s týmž významem: DWB 'dvakrát', Q^pyc tySítf 'třikrát', nebo D^jn tíb&> D*3B ni'^y 'desetkrát'; nlT"ít?S/ 'desetkrát'; oy© nrÍK ''jednou'. Ženské tvary řadových číslovek mohou míti též funkci násobných: jVJE* 'P° druhé'; rpp^pn EyB P° P01"5' (Nebem, f>, 5.) b) Podílné: vyjadřuji se opakováním základních čislovek: D^Jtý 0*3$ 'P° dvou', rngrtt! ni*>l^ 'P» šesti', též se spojkou: týlýl t£*lý 1 počítaný předmět může býti opakován (Nuin. 13, 2.) c) Zlomkové: ženské tvary řadových čislovek: JVJTtýfi 'devi-tina', H'l^íyy 'desetina'; někdy přicházejí i tvořeni od číslovkových kořenů s vokalisací (u laryngálň ): týoh 'pětina', y3"l .čtvrtina'. Zvláštní tvary jsou: pro polovinu ^rj (Exod. 21, C a j.), pro třetinu, tý^jý, jako míra (Izai. 40, 12), pro desetinu ?nt*>y (plur. D^ltyy), též jako míra pro obilí a mouku (Lev, 14, 10 a j.) 103 SLOVESA § 51. Úvod a rozdělení 1. U hebrcj. slovesa rozeznáváme: a) osobu, jež je trojí. V 2. a 3. os. je rozlišen muž. a žen. rod, 1. os. je společná oběma rodům; b) číslo, které je dvojí: singulár a plurál. Duál u sloves není; c) čas, jenž vyjadruje především dokonavost nebo ncdokonavost děje spolu s časovými vzlaby; d) způsob, jenž je u perfekta jen indikativ, u imperfekta vedie indikativu ještě jussiv (modus apocopalus), kohortativ (volun-tativ, encrgieus) a imperatív. c) odvozené kmeny čili konjugace, vyjadřující jednak slovesný rod (aktivum, passivum a reflexivum), jednak míru děje a okolnosti jej provázející. Jmenné tvary slovesné jsou participia a inlinilivy. 2. Slovesný kořen má tři souhlásky kořenné (radikály), výjimečně i čtyři. Podle nicb dělíme slovesa na dvě skupiny: A. Do prvé patři slovesa t. zv. silná, která mají ve všech tvarech všechny radikály ve výslovnosti zachovány. Zvláštni jejich skupinu tvoří ta slovesa, která mají některý ze tří radikálů laryngál (H> V' If) P° Př- "]. K silným slovesům patři i ta, která mají x na druhém miste a většina s x na prvém místě. B. Slabá slovesa jsou taková, v jejichž tvarech někdy nebo vždy některý z radikálů ve výslovnosti mizí nebo se mění. j jako 1. radikál se v mnoha tvarech asimiluje, x |«ko 1. radikál odpadá ve výslovnosti někdy, jako 3. radikál vždy. * a 1 působí značné změny, ať jsou na kterémkoli místě. Zvláštní tvary mají také slovesa, u nichž druhý a třetí radikál jsou stejné. Některá slovesa mají takové souhlásky na dvou místech (dvojnásob slabá). 104 C. Podle toho dělíme slovesa na tyto třídy: 1». silná (pravidelná) typu lb. Iaryngální a to: a) s laryng'álem na 1. místě (I. lar.) B) „ 2. „ (II. lar.) Y) „ „ 3. „ (III. lar.) 2*. Slovesa slabá s — J na prvním místě (I. n) 2". 2°. 3». 3». 3°. 4. „ P) X . „ — V>", „ — •»*». třetím třetím (I-') (III.') (III. infirmae) (I. w, j) (II. w, i) prvním druhém .druhým a třetím radikálem stejným (II. geminalae). 5. Slovesa dvojnásob slabá, která mají zároveň: a) III.' a I. ;i: Xt^J 'zdvihl, nesl'. b) III. infir. a I. n/jTUJ) 'roztáhl'. c) II. gem. a I. ;' nebo'í. n: yy> 'bědoval'; DDJ 'chřadl'. d) III. inlir. a I. jf: n£'' 'zářil, byl krásný', c) III.' a I. ;': RJp 'výš'eľ. f) III. inlir. a I.VrtiN 'chtěl, zamýšlel'. g) III." a II. w: Xia/vojíli'- 6. Slovesa čtyřsoublásková o 4 radikálech. 3. Nejlépe se objevují kořenné souhlásky v nej jednodušším slovesném tvaru, jímž je 3. os. sg. muž. perf. základního kmene (qal) a tímto tvarem jsou uváděna slovesa ve slovnících. Výjimku činí slovesa mediae wSw a mediae jód, která jsou uváděna svými infinitivy, v nichž se slabé hlásky objevují, kdežto v 3. os. sg. muž. perf. qal nejsou: kořen qwm, perf. Qj3 'vstal', inlin. Qlp; kořen bjn, perf. 'pozoroval', inlin. pj. 4. Označení příslušnosti některého slovesa k slovesné třídě děje se často v gramatikách se zkratkou a to takto. Vzorem slovesa je 105 sloveso ^yg. 'dělal', jehož tři souhlásky vyznačuji umístěni radikálů ostatních sloves. První radikál se znáči 2, druhý y, třeli b-Na př. je sloveso označováno protože má nún na místě prvém, t. j. u vzoru na místě £.; nebo ffh je značeno «"y, pj{ jako vy, jako x"S N2f Íako vg a x"*? a P°d. Slovesa mediae geminatac se značí y"ý. 5. Vokalisace aktivních (přechodných) sloves je__(J—a); odpovídá zřetelně staré vokalisaci akt. sloves a—a (srv. arab. qa-iala.) Slovesa neutrická se tvořila často od příd. jmen s vokalisaci a—i (dciqin 'starý') a a—í; {hanin „krásný") a proto jejich vokalisace byla původně *daqinn, *hatuna (dosud tak v arabštině). V hebr. náležitými změnami samohláskovými máme na př. z *ka-bida 122 byl těžký' (změnou i > ä § 21, 2), z *qatuna 'byl malý' (u >ó § 24, 2). V imperfektu panovaly původně tyto poměry: pf. *qatalu \ impC *\aq\\ňu u pf. *natana J impf. *jintinu i pl. *kabida i impf. *jikbndn 1 pf. *qalun a JÍV Pr°ti a "ttp*- Participia aktivní qal jsou "q2, Tjfljj. tedy vlastně stará přídavná jména. Tvary ostatních konjugací jsou pravidelné. § 52. Odvozené konjugace. 1. Obměnami základního časováni, kmene bp ('lehký, snadný') vznikne šest odvozených konjugaci, které modifikuji význam slovesných tvarů. Židovští gramatikové užívali jako vzoru pro sloveso SyC- 'dělal', a obměnami tohoto slovesa se jmenují jednotlivé odvozené konjugace. a) Druhá konjugace se tvoří předražením J před kořen a jmenuje se SyEJ nip'al: qal ^jpjj, nip'al: St£pJ niqtal. Význam její je 106 původně reflexivní, později a nejčastěji passivni: btopl 'byl zabiť, v reflexivním významu vztahuje děj slovesný k podnětu: qal 'hlídal, střežil', *]{2{£Ó 'hlídal se, střežil se'. Má někdy význam mediální (aktivní se zvláštním zřetelem k podnětu): qal bx$ 'žádal, prosil', nip. btt$) 'vyprošoval si'. Další význam je tolerativni, t. j. vyjadřuje, že někdo trpí, aby se dělo to, co je vyjádřeno v qal: t£j*H 'přistoupil, vyptával se', nip'al ty^nj 'strpěl, aby byl tázán, poskytl přístup, vyslyšel'. Konečně má i význam vespolnosti (reciprocity): 'soudil', tJBtýJ 'svářil se jeden s druhým, vadil se' (Přísl. 20, 9, Joel 4, 2 a j.) P) Třetí konjugace, se tvoři zdvojením středního písmene v kořeni. Jmenuje se bv& pi"ěl. Význam má především intensivní, l. j. vyjadřuje, že činnost qal je konána mnoha subjekty, často a důkladně: 1p£ 'přehlížel, prohlížel'; 2Pi2 (°d 2J13)< 'horlivě psal'; "isft (od 'pochoval'), 'pochovával mnohé' (Num. 33, 4); "13$ ("<' "12tý 'rozbil'), 'úplně, důkladně rozlámal, ztroskotal' (2. Kr. 18, 4 a j.). Někdy značí pi"ěl, že děj slovesný je vyvolán nějakou osobou, která dá něco vykonati, co je udáno v qal (smysl kausativní): ifcb 'učil se', 'Wf '"ťU (způsobil, aby se někdo učil)'; Ir*jj3 'byl svatý', $1p 'učinil svatým'. Podobný význam má 0. konjugace hip'il. Další význam je deklarativní (někdo někoho pokládá nebo prohlašuje za nositele vlastnosti, obsažené neb naznačené v qal): pni 'byl spravedlivý', 'prohlásil za spravedlivého' (Ezech. 16, 51); "122 'byl těžký, vážený', "133 'pokládal za váženého, ctil' (Soude. 13, 17 a j.) Také hip'il má podobný význam. Pi"ěl od podstatného jména vyjadřuje nějakou činnost, provozovanou s příslušným předmětem: bpĽ 'kámen', qal bptS 'kamenoval', pi. bpp 'házel kamení na někoho' (2. Sam. 16,6), 'zbavil pole kameni' (Izai. 5, 2 a 62, 10); "iBy 'prach', pi. ^gy 'prachem posypal' (2. Sam. 16, 13). Tento význam sluje demonštratívni. Někdy má pi"ěl týž význam jako qal. 107 v) Čtvrtá konjugace je passivum konjugace třeli (neho i první) a tvoří se zdvojením druhého radikálu a vnitřní samohláskovou změnou. Sluje ^VB pu"al: Sffip '/«//"'. 'byl zabíjen'; npg nu?-?ud, 'byl navštěvován'; igh 'byl uěen, přivykán' (Oz. 10, 11. Pis. S, 8); ^22 'byl ctěn' a pod. S) Pálá konjugace ^ygfin bi tpa"ěl se tvoří předražením před-. pony před kořen a zdvojením druhého radikálu: StSpM lútqatM, IjpBfiri hilpmii/ftl a pod. Významem je reflexivem k pi"člu: jjjífp 'posvětil', ttHprn 'zasvětil se pro někoho nebo něco'; někdy mění význam základní konjugace v mediální: totfe'»vlékl',fcltfBfln 'svlékl se'. Význam vcspolnosti (reciprocity), na př. ,TXÍ 'hleděl', 2. pl. impf. muž. 'vzájemně na sebe hledíte' (Gen. 42, 1). llitpV'čl vyjadřuje dále, že se někdo chová nebo staví tak, že má vlastnost, vyjádřenou v základním kmeni: S^j 'byl velký', b^Jt)ľl 'ukázal se velkým'; CDH 'byl moudrý', QS-rT/lp 'ukazoval, že je moudrý, chytrý' (Ex. í, 10), 'dělal se moudrým' (Kaz. 7, 10.) s) Šestá konjugace se nazývá b'Vpľl bip'Il a tvoří se předražením ,1 před kořen: ^tóri, fpsH atd. Význam je kausa-tivni, zřídka deklarativní; bud někdo vyvolá u někoho činnost, naznačenou v qal, nebo je-li qal významem nepřechodný, vyjadřuje hijTil, že se něco stalo tím, co qal naznačuje: p£ 'bydlil', 'nechal někoho bydlili, ubytoval, umístil' (/os. 18, 1. Žalm 7," (i). ?) Sedmá konjugace má jméno ŠPEH báp'al a tvoří se rovněž předražením před kořen, ale na rozdíl od předchozí má v předponě . qämais hätňp a po druhé souhlásce kmenové nemá _. Místo _ v předponě bývá někdy , čímž vznikne typ bv&Tl. Někdy přicházejí obě vokalisace u jednoho slovesa: Tf^ttfa ÍWfl Významem je báp'al passivein k hip'ílu: VpEH 'odevzdal', "IpEIl 'bylo odevzdáno'. 108 2. Přehledně lze vzájemný poměr a souvislost jednotlivých odvozených konjugací znázorni t i takto: Aktivum Passivum Reflexivum 1. Kmen základní qal nip'al 2. Inlensivum pi"6l pu"al hiípa"61 3. Kausativum hip'íl báp'al Pozn. Užívání slovesa ^yg jako vzoru je vypůjčeno z arab-šliny (arab. gramatikové označují gram. vzory kořenem f'l n jeho obměnami); do hebr. vzor zavedl v 11. stol. Jônä Abulwalid Mer-Wtn ibn Gannáh. Protože má tento vzor na 2. místě laryngál, což působí někdy obtíže (srv. zdvojeni), zavedl M. Qimhi vzor -|pg, ale i tam jsou obtíže vzhledem k dagěš lene. Proto V 17. stol. vyvolil .1. A. Danz sloveso Spp. První konjugace se nejmenuje hyg, nýbrž šp ('lebku'). — Pokud píši ve jménech odvozených konjugací laryngál zdvojeně (na př. pi"ěl), naznačuji tím, že na^nom mletá má hýli (a je u normálních sloves typu qätal) zdvojeni, u iaryngálO však není (§ 11, 4). G. Ueer ve své mluvnici nazývá proto odvoz, konjugace tvary vzoru (mleto pi"ěl qittěl atd.). § 53. Časy 1. Časů v našem slova smyslu v bobr. neni. Jako ostatní semil. jazyky většinou, i ona rozlišuje, zda slovesný děj je dokonán, nebo zda trvá nebo teprve nastane. Hebr. má pro dokonanost a nedoko-nanost děje dva tvary: perfektum pro děj dokonaný v minulosti a v prítomnosti, a imperfektum pro děj nedokonaný. Imperfektum má podle toho hlavně význam praesentní nebo futurální. Názvy perfektum a imperfektum je brati tedy v původním významu (dokonané, nedokonané). 109 2. Perfektum se tvoři Ičmilo koncovkami: Sg. 3. muž. 3. žen. 2. m. 2. ž. 1. spol. r, -a -f<7 -ŕ -ti PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. 13_ -u -tom -tien •nit 3. Inperíektum sc tvorí jednak príponami (afformativy), jednak předponami (pracformativy); jsou to: Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. _J 1- ŕ...i PI. 3. m. \..........i 3-ž- nj.....n 2. m. 2. ž. 1. spol. ;....." /.....;k7 I...Ü t.....na .1 4. Jak se připojuji tyto elementy k slovesnému kořeni, ukazuji příklad perfekta a imperfekta základního kmene: Pcrf. 3. os. m. sg. Nu í/d/d/ 3. os. ž. ?JM-a"(SiU4;l4,5tl;2l.3a;5U) 2. os. m. rte <7(T/(i/-/í7 (§11, 4) 2. os. ž. $J/d/-ŕ> (§11, 3, 2 a pozn. I.) 1. os. spol. qdtál-tl 3. os. spol. pl. qäM-ň (§ 11, 3, 4; 54, 1) 2. os. m. q'tal-Uem (§11, 3, 1; 21, 5) 2. os. ž. q'tal-txn (§21, 5). 1. os. spol. ^ 'byl ustrašený' a pod. Slovesa s__mají tuto samohlásku jen v 3. os. sg. muž. perf., jinak mají jako Stó). Slovesa s ' zachovávají je všude kromě 2. osob. plur.: 'byl jsem malý,' ale v 2. pl. DfOtp|!)' sc zkracuje hôkem v qámass bätúp, čLeme: qvfánlám, qHánl&n. 6. Je-li třetí radikál buď f| nebo 3, nevypisuje se, stoji-li před koncovkami, které počínají bud f| nebo j; tyto jsou pak opatřeny silným dägeš: i;rH3 'řezal jsem' (od fl^j) místo ^,n"i3; IJfii 'dali jsme' (od Jfli) místo ijjflj, Pozn. Uauer a Lcander ve své mluvnici zavádčjí pro perfektum název uominal, S. Daněk užívá názvu affixál, se zřetelem k vzniku jakož i tvořeni. Název perfektum není sice dokonale vyhovující, ale s ohledem k tradiční terminologii i v ostatních jazycích semitských je radno prozatím u něho zůstali. § 55. Význam perfekta Perfektum značí děj 1. minulý, jehož se užívá o minulosti ve smyslu indoevropského praeterita: D^fiSx NIS JTOXIS 'na počátku stvořil Bůh'(Gen. 1,1). t|f? TÍH »fi 'kdo' ti oznámil?' (Gen. 3, 11). fíity) fWftQ 'co jsi to učinila?' (Gen. 3, 13). fätf ypH piTfliO tVfí ti^X 'muž byl v zemi 'Us, 'Ijjôb (bylo) jeho jméno' (Job 1, 1); 2. předminulý (plusquamperfektum): |JX"Í1X ľlbt HliVI ...IbxS SlXttJ-Xl2 ^tib nrtX OP bWQVf 'a Hospodin' obnažil ucho Samuelovo (= zjevil Samuelovi) jeden den před tim, než přišel Saul, řka...' (1. Sam. 9, 15) ...HtW ")#X IfOR^O 'dilq své, které byl učinil...' (Gen. 2, 2); 112 3. který v minulosti nastal, ale jeho následky sahají do přítomnosti (perfectum praesens): 'Ísem malý' (Gen. 32, 11);' 4. trvací a opětovaný: '•fHOX 'říkám' (Job 7, 13); i")tl>X tav tib D'-xan n-nni cyEh bxpz $íi tib "ítfx íhijn '■Zit}'' XS Wxb 2ltM031 'blaženosti muže, jenž nechodí v radě zlých a na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá" (žalm 1, 1); 5. pojatý gnomicky, ve všeobecně poučných výrocích, významu praesentního: Q"jy fljJWf m&'tfh *I3T DfiX Wpl Ith'nS 'nebot on (jest) vyhledávající krve, pamatuje na ně, nezapomíná na nářek utiskovaných' (žalm 9, 13); 6. přítomný v přísahách a slibech: "flx 03*7 *p\f\l ÍTlfl 'blc, dal jsem vám (= dávám vám) všechno rostlinstvo' (Gen. 1, 29). 7. budoucí, ve slibech: jflj| tjTltftt *J *"#$| HxS lOXfll í"ltl*X 112$ VlX Xlpfll 'a řekla Lea: (Je to) v mém štěstí, neboť jako šťastnou mne budou vclebiti dcery, a nazvala jméno jeho Ašer' (Gen. 30, 13); 8. u proroků při budoucnosti: 1X1 "íltýfi? D^Sľn DViI DirSy PIM *11X nipSi pX3 »3l^h Sin/llX chodců v temnotě -— oni uvidi světlo veliké; obyvatelé v zemi stínu smrti — světlo zazáří nad nimi' (lzai 9, 1). 9. Perfektum má někdy i význam kondicionálů, pro něž v hebrejštině zvláštních tvarů není: a) kondicionálu přítomného: ftb Tftfí ÍY1X32Í ľWV tvp^} nnp? toyia? tt}^ 'k('yb:y iiošpoďin zástupů nezanechal nám zůstatku, takřka jako Sodoma byli bychom, Gomoře byli bychom podobni' (lzai. 1, 9); 8 Mluvnice hebrejštiny 113 b) kondicionálu minulého: crľ*2X *ft?H Nl'ľN *?r5 ^rin^ opn rvi? »? ^ nm pni;': nneľ'i«iyby mu otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl býval sc mnou, věru nyní s prázdnýma rukama bys mne byl pustil' (Gen. 31,42). Pozn. Perfektum sloves aktivních označuje spíše děj minulý, kdežto perfektum sloves nculiiekýeh výsledek minulého a tím přítomný stav. Zvláště je to patrno u sloves, vzniklých z přidav, jmen; tvar "122 i° '■ adjekt.: těžký, 2. participium: jsa těžký, 3. perfektum: zičžkl, je těžký. — V moderní hebrejštině má perfektum význam minulého času. § 56. Imperfektum 1. Imperfektum se tvoři alíormativem i prneforinativcni v sg. jen v 2. os. žen. rodu, jinak jen praeformativy, naopak v plurále je. praeformativ jen v 1. osobě spol. a v ostatních osobách jsou předpony i přípony. Pokud sc týče souhlásek, jsou tyto elementy u všech sloves stejné, liší se arci podle okolnosti svou vokalisaci. U silných sloves v zákl. konjugaci (f/n/) je důležitější předpona 1. os. sg. ^ (s°gól vlivem laryngálu!), v pi. je všude u předpon š"w5, v hifi. a v háp. á. 2. 2. os. sg. žen. rodu a 2. a 3. os. muž. r. plur. maji také někdy na konci t. zv. paragogické ■? : THtopfi (2. pl. m.), ?*"]2rltýfl (2. sg. ž.), ílTjyi (3. pl. m.), jmenovitě v pause. Odtud dlouhé vokály v přcdposl. slabice (místo tiqflů, HSIaklcň, jPňil'ru). Pozn. Bauer a I.candcr maji pro impf. název aoiist, Daněk je zve praeíixál. Jiný název je též futurum. Srv. § 54 pozn. § 57. Význam imperfekta 1. Imperfektum má velmi často význam a) budoucího času: toaO TO >TIT-tfS 'nebude již potopy' (Gen. 9, 11). JlfcjP 1HB PTTflí "Oli"! ÍTJrV 'zítra vykoná Hospodin tuto věc' (Exod. 9, 5). 114 'a co když neuvěří mně a nebudou slyšeli hlasu mého, ale řeknou: „Neobjevil se ti Hospodini"' (Exod. 4, 1); b) budoucího děje, předcházejícího před jiným dějem budoucím: -jy loX" rmay nx^ri nenxní ...D*fl3i ...wy 1K#"DK itýx 'ä pravil: „Až zpustnou (perf.) města... a domy... a země zpustne v pustinu (= zpustne docela)"' (Izai. 6, 11). 2. Význam modálni má imperf. v případech jako: tÍMMI X1? 'nesmíš zabiti', 2,2Íľi iíb 'nesmis krášli', 72i<ŕ. ^;x 'smíš jisti' (Gen. 2, 16) a pod.; po spojkách účelových nebo vyjadřujících přání, žádost, očekávání atd.: ^tJ^CJ ^DlľJľ'. "12^2 'aby požehnala lobě duše má' (Gen. 27, 4) (v Gen. 27, 25 je '2 'fl íyiaS); flXrrSlD NJC"^?? i"1BJ""C 'abychom nebyli rozptýleni po tváři celé země' (Gen. 11, 4). 3. Význam přítomnosti má imperf., značí-li děj, jenž trvá nějakou dobu: ty^l2p~i"IO 'co hledáš?' (Gen. 37, 15) nebo děj, jenž trvá v přítomnosti jako pokračování děje minulého: nis'? J'iri2 ibyfl 'proč stojíš venku?' (Gen. 24, 31), dále při ději obecně platném (typickém), na př. 2XTJI2ÍÍ'1' D2f1 f2 'moudrý syn rozradostňuje otce' (Přísl. 15, 20), při ději opakovaném: ^ďVl CPi'in Hi^yfl '")£iX2 D2PX '"■ honili vás, jako lo dělávaji včely' (Dentor. 1, 44). V živé řeči prorocké přichází často vela fítV "II3X'' 'praví Hospodin' (Izai 1, 11 a j.). Pozn. V moderní hebrejštině má imperfektum význam budoucího času. 4. Minulost vyjadřuje imperfektum při dějích, které trvaly kratší nebo delší dobu v minulosti (Gen. 37, 7. 1. Sam. 3, 2) nebo se opakovaly: Q*t5*flpfj3 2VX nii'V H22 'tak činíval Job všechny ty dny1 (Job l, 5). Konečně i po částicích tu, pak, 2*1B ještě ne, D1E2 dříve než, -jy až: yt£ŕj;r> '"21s tX 'tu promluvil Josue' (Jos. 10, 12); nt90 tX "** zpíval Mojžíš' (Exod. 15, 1); p1X2 rPÍ"ls '(a všechno křoví polní) dříve než bylo na zemi (dosud 115 nebylo...)' (Gen. 2,5); |(yg| 01133 'dříve než jsi vyšel' (Jerem. 1,5). Srv. dále Gen. 37, 18 a výskyťperfekta v 1. Sam. 3, 7 a Gen. 4, 26. 5. Kondicionální význam má imperfektum v knihách poetických: "•jJOrrxS VMH 'by1 bych zahynul, aby mne ani oko nespatřilo' (Job 1Ó, Í8).*' I 58. Wáw conseeutivum 1. Vypravováni několika minulých dějů je vyjadřováno tak, že první děj je položen v perfektu a ostatní jsou v imperfektech, před nimiž je )_ se zdvojením následující souhlásky. Naopak v řadě dějů budoucích je první vyjádřen imperfektem a ostatní perfekty, před nimiž je \ Toto w5w označuje ony vztahy souslednosti a proto sluje conseeutivum, v hebr. mluvnicích IpEJVl li conversi-vum, jako by obracelo (i' jsem'). Stoji po perfektu a navazuje na časový stupeň jeho děje; překládá se nejčastěji čcs. minulým časem. Někdy začíná věta imperfektem s wäw, když je pokračováním předešlého vypravování (Gen. 1, 3. 4. 5). Josuova kniha začíná konsek. imperfektem: tfffi 13y r\"pC fflD ^nx W "a stal° se po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova', poněvadž to, co následuje, souvisí s Tórou jako její pokračování. 2. Stojí-li mez: w5w a slovesem nějaké slovo, je misto imperfekta konsekutivního perfektum: rUVH nXSD'XSl ... rOľrrnX Pl1?^ 'a poslal holubici... a nenalezla holubice (místa, kde by spočinula)' (Gen. 8, 8—9). § 60. Perfektum konsekutivní 1. Na rozdíl od imperfekta konsekutivního nedá se vždy perfektum konsekutivní rozeznati od perfekta s obyčejnou spojkou <\ smyslu slučovaciho (kopulativního). 2. Po imperfektu má význam pokračování v témž čase: tv 12b) nSSio ?E*4h jima ^bo H3*|'» Přiide kral severni a navrší'násep a dobude města' (í)an. li, 15). Poznání perfekta 117 konsekutivního nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nonbr, ^lia ^fínt nbpt wix flvapb frw "i»x,i ^•;l;3 TfPX' "'ix-DÍ ^bbn) ^J}? '* řekí Juda'Šimonovi; svému bratru: Táhni vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativni. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: , #3^ bb)W ^bm ipá? jitru rozkvete a mění se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: s^b ntľ'x t$\}b) p-n lyhysi) laxbp rthf) 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3, os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivní formy, které však většinou se nerozeznávají od indikativu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci nebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v liip'U, kde je místo i psáno_: impf. ^pp">, jus. StOp*1. stejně se mění iviu sloves slabých: (od týjj), atfv ( (od 'yp, xiřp? (od XÄD). 11 sloves laryngálnieh: tpyi (od "ipy)'; slovesa třetího laryngáíu maji v juss. hip. : ni7tý,> Jinak je všude kráceni: Qp> (od Cíp) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové ,"j ; od ft^jj poručit! je Impf. pi. :)2p B^lEiT! "ID^I rnT-7X Vftfflflj" 'P^stc k Hospodinu, aby odňal (== a odejme) žáby ode mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopat (tvar zkrácený). § 67.. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se n v konjugacích qal, pi"ěl a hip'H, před nímž se v kontextových tvarech qal a pľ'čl samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Ueut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: nnot'Xl ílS^X 'cnci Prsatí a radovati se' (žalm31,8); Slín nxnarrrW rÍX"lXl XrmOX "PůJdu tedy a podívám se na to vciké vidění* (Exod. 3* á)ľnšfej pian Tiaya nSaxi ^ nx/arn n*DX DltDa 'a přines mi, at jim, abych ti požehnal, dříve než zemru' (Gen! 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluulativ (vyjadřující hnutí volní) nebo energicus (vyjadřující úsili). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: bfop 'zabiji' V žen. rodě je koncovka před níž se mění dvoji š"wä v : 'Stpp (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: 1?t2p. V 2. os. ž. pl. je koncovka nj: iljSbp. 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci fj___: 119 CJfžekókaiůlfckeh*" arcibiskupského konsckutivuího nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nnnbn 'býi *iw nbv wij fiffatib ítw na**] ílSnija 1[m' *J|td) (poVřŤj V?*?? řckí Juda'Šimonovi, svému bratru: Táhni vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovat! (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu mi význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. těž význam přítomnosti: ti^l bbW 2ytb tbiy\ f*}P ISbj '» j'tra rozkvete a měni se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: i)$b ľtitty riPipSi T|3"in mSicrn tpiH iskV© nbfl 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivnl formy, které, však většinou se nerozeznávají od indikativu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci nebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v hip'íl, kde je místo »_ psáno _: impf. 7*Jpp*( jus. 7t3j5\ Stejně se mění i v P. u sloves slabých: u^i (od tJjjjj, 20? (od JMJh), rt?" (od 3|p»), Bj£ (od fftí>, bi] (od ?-»|), Kjpp (od M3tfi)i 11 sloves laryngálních: Toyi (od 7oy); slovesa třelílio laryngálu mají v juss. hifi. : n^pK jinak je všude krácení: cpi (od Qlp) atd. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové 7 ; od ,"112» poručili je impf. pi. niIfV Juss- IJť1 ďfoio). O sloves a >"y je ú změněno v ô: JftjjJ 'zemřili', impf. JT)»2*, juss. j"|b,> hip. impf. f^fo1*, juss. WS*. Jak č, tak ô jsou oslabenim Imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádřeni zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je 7X 'ne' (lat. ne): NJflP, 'at vydá!' 118 (rozkaz, Gen. 1, 24); rifííýŕfSx 'neničí' (zákaz, Dcuter. 9, 26). Po záporcc může býti jussiv zesílen též částicí X0: \"tíl XJ'^X HO^IO a' uenl rozepře' (Gen. 13, 8). Pře.dchází-li před jussivem imperativ nebo kohortativ, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: í"J3"p,X KJflfl 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude, e, 30)."B^'t'ifiJtn "ipii nin*-?x nwri 'Proste k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby ode mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 62. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se n v konjugacích qal, pi"0I a bip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi'ol samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: ftfítítíWl Pj7*Jlt 'cllci phisati a radovali se' (žalm 31,8); 7*1 JA nXieřl-flX rtšnXl XrniDX 'Půjd" tedy a podívám se na to veiícé vidění' (Exod. 3,3)V^e3 ífbSsfi "ľos?3 nSpx", *b nwsm PilDX D*1652 piioes mi, at jím, abych ti požeíinal, dříve než zemru' (Gen'. 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluntaliv (vyjadřující hnuti volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. ni. rodu s inlinitivem constr.: b'Op 'zabiji' V žen. rodě je koncovka » ._, před níž se mění dvojí š"vv3 v : ^>fij5 (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: ^Bjj. V 2. os. ž. pl. je koncovka 73: |"J3 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci _: 119 1 ^l-ic,M.-:!iMÍ'-k<.'*<> anibiskupského Sadu v l'ro2ove nSrají (qWfy nsns "p**'" motit 'stfezť rrnpa* i«*t\ imper. hií»- Spprt má energ. tvar n^Bpn. 3. Imperativ se zesiluje částicí xj (Izai. 5, 3 a j.) Kromě rozkazu vyjadřuje též vybídnuti: flVjJ ľttftlf} D3*? W1T 1pH* iytSK> 'slyšte slyšením' (slyšte pořádně) (Izai. 6, 9). Někdy je sloveso doplněno dvěma infinitivy: nl!,,t£Jv) rren ntílsrny 2itih kw N2n si^n-fix 'a výpustu (Noé) havrana a vycházel vycházením a vracením se (= vylétal z archy a zase se do ní vracel) až do vyschnutí voď (Gen. 8, 7). 3. Trvání děje vyjadřuje se infinitivem VTft °d slovesa ^bíl 'šel': mtfi -ipSn pN,n bVD d'pn Ot^jj 'a'ustupovaly voďý s vrchu země postupně' (dosl. eundo et recedendo) (Gen. 8, 3); 120 iD"?n firt« n*?po3 tfptf n»í fíT"^ fni ľ11",?r? nTVfa ..AVi) "Wn a krávy přímo šly na správné cestě (= šly správnou cestou) na cestě beth-šemešské, na jedné silnici kráčely stále a bučely' (1. Sam. 6, 12). 4. Někdy stojí infinitiv absolutní na místě určitého slovesa, zvláště jde-li o děje, budicí úžas nebo rozmrzelost, nebo po jiném slovese určitém: Vlk TflM ...'['ON JV3""?K W*?*)} ]n3S *S ^X"jČ>'' 1,tD3t^"S3p 'zjevil jsem se domu otce tvého... a vyvolil jsem jej ze všech kmenů israelských sobě za kněze' (Í.Sam. 2, 27 n.). Po předložkách infinitiv absolutní není, nemá ani suffixů a nespojuje se s genitivem. 5. Infinitivus constructus je vlastně slovesné substantivum (gerundium). Může míti suffixy objektní i possessivni, může stati též v státu constructu, ale člen mívá málokdy, srv. SMI 31ti nZHn 'strom věděni dobra a zla' (Gen. 2, 9). Po předložce b doplňuje inf. constr. určité sloveso: "|pxS "|qx 'řekl řka' (= pravil takto). 6. Po předložkách je inf. constr. zkrácením celé věty vedlejší: iyot£*3 'když slyšel'; 1J?"|D3 'při oboření se na něho' = když se naň obořil (Num. 35, 19). 7. Inf. constr. vyjadřuje často účel:-Vyn'flX ilKlS 'k podívání se na město' = aby obhlédl město (Gen. 11, 5). 8. Po n\n vyjadřuje inf. constr. s b děj budoucí; flVI může býti i vynecháno. Znamená též modálni odstíněni děje a překládá se výrazy jako musil, měl, mohl a pod.: XttS t^ňt^n \T1 'a bylo slunce na zapadnuti' = chýlilo se k západu' (Gen. 15, 12). ífrW "I13dS "IVSí/n "a byla brána k zavření' = měla býti zavřena (Još. 2, 5). "ífSsn ~iV&~bi< Wtíh 'nebylo (dovoleno) vstu-povati do brány královské' = nesmělo se vcházeti... (Est. 4, 2). 121 9. Infinitivu! constructus doplňuje slovesa všeobecného nebo neurčitého významu: SaJTiTH WK"^ ff$? tph) 'a pokračovala k zrození bratra jeho Ábela' — a opět porodila (Gen. 4, 2). Taková slovesa jsou: Cppirt 'pokračoval', 'mohl', ilSN! 'žádal si', ^>pfj 'měl zálibu' a pod. 10. Infinitivu! constr. přijímá sullixy slovesné v prvních osobách; v ostatních má zpravidla sullixy jmenné. Ale tyto se ojediněle vyskytují i v 1. os. sing. Slovesnou jeho povahu vyjadřuje okolnost, že má u sebe pád, který vyžaduje jeho určité sloveso: fltiftQ ínttf nmj irixipS cip-^o xri lOySnS tu vyšel král sodomský jemu vstříc po návratu jeho (Abrahamově) od potření Kedorla'omcra (akus.) (Gen. 14, 17); sloveso (bip. od f[20) vyžaduje akusativu a proto infinitiv JTISH má také u sebe akusativ npySTlSTlX. 11. .1 menná povaha infinitivu je zase vyznačena tím, že muže sláti v státu conslructu. Někdy se obě povahy stýkají v jednom verši: QW}«* J"1K DVťjfl TttV fí)VV DV} 've dni stvořeni Hospodina Bona (gen.) země a nebe' (akus.) (Gen. 2, 4). Na infinitivu fíUtfí) je závislý geniliv nfibx !"I1iT a také předmětný akusativ D,Ó^1 |*"IX» Srovnali lze latinský infinitiv a gerundium. § 65. Participia 1. Participium iná význam českého přechodniku nebo přiěestí. a) V tvaru qal je dvojí: činné (aktivní): Sí3p> žen. "V?!0p 'zabíjející', a trpné: žen. i"lSlt2p' 'zabitý, -á'. Toto dvojí participium je jen u sloves aktivních. Neutrická slovesa maji jen participium činné s významem přidav, jména: "13.3 'těžký', "tOp 'malý'. Žen. rod má v aktivu vedle tvaru nSt3Í3 ještě tvar sególátní nSttp, 122 b) V nip'al je předpona j, význam je trpný: StppJ> *■ Pl'ítSpJ. c) Pi"ěl má jen aktivní participium: Síäpl0> ž. nSlSpIS- sego-látni tvar JlSlSptS* Zde, v pu"al, hip'íl a háp'al je charakteristická předpona (3» d) Pu"al má partieip. pass. významu: Sí£ftD> ~L- ítbsftä* e) Hitpa"ěl má v part. předponu fiä, význam jc reflexivní: bttpm ž. nSffipnp. segol. tvar n|?ffipJ"l». f) HijTil má jen aktivní tvar: S^Bpň" ž. flTtppĎ* g) Háp'al má part. trpného významu v tvarech SlppĎ, (můqlňl) nebo b&pQ, >■■ riStSpD. Pozn. Nip., pu. a háji. maji v poslední slabice samohlásku_řf. Žen. rod má v nip. a hifi. také sególátní tvary J"|Sí5p3> ľbtSpOt Množné číslo tvoří participia stejně jako podsl. a příd. jména příponami pí a ffi , 2. Participia vystupují v řeči jako jména přídavná, zpodstatnělá i jako slovesa. Jako jména mohou býti i v státu constructu a mají suflixy přivlastňovací, jako slovesa mají u sebe vazbu přísluš. slovesa n přijímají objektivní suflixy. Srovnati lze rozdíl: >Jt^y 'tvořící mne' (creans mc), ijyy 'meus creans' = 'crea-tor meus, můj stvořitel'. Příklady jmenného významu: Ofl'JX X*fi 'bojící se Boha' (Gen. 22,12); TfJVO ■Oti*? 'obývající (plur.) domu tvého' (žalm 84,5); C^Sn tľl^S 'oděný lněným šatem' (Ezech. 9, 11); flyn ^112 'požehnaný Pánč' (Gen. 26, 29); ve významu slovesném: CST3 C-pn 'panující (plur.) v národe' (1. Král. 9,23); TprriNi 2\y 'nenávidící Davida* (1. Sain. 18, 29); "JlCN *fíjf\ 'opásaný efodem' (1. Sam.2,18); iJ^TXon (part.pi.) 'opásávající mne' (žalm 18,33) atd. 3. Participium se shoduje (stejně jako příd. jméno) se jménem, k němuž patří, v rodě a čísle: filXIH DIT^y 'jejich oči vidoucí' ( = které vidí.). Jako sloveso má participium 123 u sebe touž vazbu jako jeho určité sloveso: ŕfl!t"Sy TO3 'doufající v Hospodina'. Má u sebe předmět i clen (žalm 18, 33, zkracuje vztažnou větu). 4. Se zřetelem k času má participium význam přítomný, minulý i budoucí, což lze zjistili jen ze souvislosti. Tak značí 'padající', 'padlý (padli)' i 'ten, jenž teprve padne' (casurus). Podobně fm 'umírající', 'zemřevši', 'mrtvý' i 'ten, jenž zemře'. Pasivní participium tvaru qal (?>t2p) má význam jen minulý. A. Nejčastčjši význam participia je přítomný; často nahrazuje participium určité sloveso a má význam přítomný: 13JX xt 'bojící se (jsem) já' *■ 'bojím se' (Gen. 32, 12); X2 ffí) Afí ^"j 'pokolení míjí a (jiné) pokolení přichází' (Kaz. 1,4); Q^SrtiivSs D^Sň 'všechny řeky spěchají' (Kaz. 1, 7); DVyiJJľ ""11 řllíl>VjT 'zná Hospodin cestu spravedlivých' (žalm 1, 6). 13. Význam budoucí má participium na př.: 1J|"fÍX DTl/lt^O"^ rtjfl DIpsríTX 'neboť zkazíme my toto místo' (Gen. 19, 13); ^pipS ľWV 'OX'ISiJX DX'10, co já učiním své vinici' (lzai. 5, 5). Srv. i Gen. 41, 25. Č. Minulost značí participium na př.: DfPStP D'p*"ip CH *řW 'a stalo se, že když oni vyprazdňovali své pytle' (Gen. 42, 35); H33 iyj"n:ni 'a h'e, chlapec plakal' (Exod. 2, (i). Srv. Soude. 13, 9; 1. Sam. 17, 23; Job 1, 16 a j. Po slovese ;-pn ma participium smysl minulého času trvacího: filílhřl VH "IpSH 'akot byl orající' (= oral) (Job 1, 14). Srv. Gen. 15, 17; Solide. ít, 21. 5. Po částici 'bleľ, k niž se připojuje přívěsné zájmeno osobní, má participium zpravidla význam přítomného času: 1|}TJ^ TjS CHJrtĎ »pPIK li'V nsrt 'We, Esau, tvůj bratr, hledá upokojení' vůči tobě (tím), aby tě zabil' (Gen. 27, 42); »JW ^IbXrTJIX ŤfJEp llle> Ja vyháním od tvé tváře Amorejského' (Éxód. 34,*ll).S'rv. Gen. 16, 11 a j. 124 r Někdy má i význam budoucí: SlSprrnX XOp ";X1 ^^XrfSy D^P 'a Ía> M*i uvedu potopu vodní na zemi' (Gen. 6,17). Srv*. lzai. 3, i; 7, 14; 17, 1. Málokdy má smysl minulého času: nn2>n ÍJW3 D'p'pX D^'pxp UnJX nini 'a hle. my jsme stavěli snopy uprostřed pole' (Gen. 37, 7). Srv. Gen. 41, 17. Podobně i po sponě ty> se sufíixy: yttflD ífti^DX 'jestliže vysvobodíš' (Soude. 6, 36), záporně pomocí záporného »*x : fl^VB íjyx DX 'jestliže nepošleš' (Gen. 43, 5). *■ 6. Hojně se uživá participia aktivního v stavových větách: ^krrnflD aip wrr) xipp np\ i,i?x kti 'a zjevil se mu Hospodin v doubravě Mamre a on (byl) sedicí u dveři stanu (= když seděl (Abraham) u dveří stanu) (Gen. 18, 1) (§ 85). § 66. Vyjádřeni přítomnosti > 1. Pro vyjádřeni praesentního děje užívá hebrejština (jmenovitě pozdější) opisu ze zájmenc osobního samostatného a participia; je to vlastně nominální věta typu ^p 13:$ 'já (jsem) zabíjející' zabíjím. 2. Jinak se vyjadřuje přítomný čas perfektem (§ 55, 6, 5) nebo imperfektem (§ 57, 3). § 67. Silná slovesa 1. maji všechny tři kořenné souhlásky silné, nepůsobící žádných změn souhláskových (s výjimkou přesmyknutí v hitpa"ěl u některých) ani mimořádných samohláskových a jsou tudíž uváděna jako normální a vzorná. Ve všech tvarech silných sloves se objevují všechny tři kořenné souhlásky. 2. Xip'al: n po praciixech se assimiluje prvému radikálu, který je pak zdvojen; v iniinitivu a imperativu má druhotnou předponu jn, jejíž ;i se assimiluje následující souhlásce. 125 3. Pi"51 má prostřední radikál zdvojen. Po něm je nejčastěji lhal), někdy (hlavně je-li třetí radikál cinfatická hláska t, ?. ?) 'cbip osvobodil, vytrhl z nebezpečí; pgjjj znesvářil, zažebnával; nejméně často : 7J33. smazal hřích, 737 mluvil, Ľ22 P1'"! šaty. Patah je i před souhláskami neemlatickými: 7537 učil, 73^ kazil, V}^_p světil. Je původní. Dále je patah v 1. a 2. os. sg. i plur. místo sěrě. 4. P u" a 1 má za prvním radikálem , druhý je zdvojen. Pu"alové tvary nejsou svým původem perfekta 7^ a n|37; Jl'c o sekundární zdvojeni v původních passivních tvarech' konjugace <[al (Bergsträsser II. str. 87 nn.) 5. Hitpa"ěl se poznává příznačnou předponou flfl před tvarem pi"ělu, ale má po prvním radikálu patah. Je-li prvním radikálem sykavka tý, jy, g nebo Jf, nastane přesmyknutí této sykavky a A předpony: kořen 78{£i : místo IDtľľn íc *l!3fll^n> 'chránil si', -ino : .. "inonn je innbn. 'skryise', STJWin Jc OTOJÍfT. 'ospravedlnil se'. Při tom se fl předpony mění po 3» v Před zubnicemi fl, 7 a 33 se j-| předpony asimiluje těmto souhláskám (doklady jsou od slabých sloves): kořen : hifr : KS^rb '''Y1 rozdrcen', XOfi : ! NBan. 'poskvrnil sc', » Dttíl : » : DOríil. 'poctivě jednal s někým'. 6. V hip'll je v perfektu předpona ,7, za druhým radikálem »_. V 1. a 2. os. sg. a plur. mění se toto híraeq v patah. V imperfektu předpona 7 není. 7. V häp'al je předpona 7 vokalisována_qämaes hatúp. Někdy se objevuje původní samohláska_: 33tpn ^ položen; "íjbli^n 126 režiľ, impf. 7J3tý'S (12Í) 'kýl silný', ', impf, qal 773''; impf. 73^: npS 'učil'; 7Sjj 'čítal', 'byl vržen, převrácen', 3. pl. 137tl?n; 2.Sg.impí. ž. ^bvŠt*. (v imperi'. předpona 7 není.) Pozn. Příklady pravidelných sloves: 71353i 'st 773, hip. Snirt' imP1- oddělil'; 73» impf. 733'»; 773 'byl velký', hip. 'vychovával "IDT P'- "1S5T 'hrál, zpíval'; 737 'vzal, chytil', 'učil sc,' impf. 7í27'>, pl. "7SJ7> impf. 7S7\ bpĽ 'kamenoval' atd. Úplný přehled všech tvarů silného slovesa je v oddile paradigmat, vzor 712J5 (ě. 25—31.) § 68. Suffixy u tvarů slovesných 1. Předmět zájmenný v akusativě (zřídka v dative) vyjadřuje se připojením zájmeně osobního přívěsného (suflixu) k slovesnému tvaru. Kellexivní předmět (se, si) nevyjadřuje se suffixy, nýbrž slovesnými konjugacemi reflexivního významu (nip'al, hiLpa"ěl). Tvary suflixu u sloves jsou stejné jako sufiixy u jmen, jen v 1. os. sg. jc suffix 13 (§ 28). 2. Slovesné tvary před sufiixy mívají jinou vokalisaci, poněvadž Suffixy byly přivěšovány ještě k tvarům původním, neredukovaným. Před sufiixy sc nemění tvary hipllu, protože hip'Il má neměnné samohlásky. Kromě něha připojuji se sufiixy jen k tvarům konj. qal a pi"čl, tedy k aktivním. 3. Původní formy silného slovesa v perf. qal před sufiixy zněly takto: pl. 3. os. sp.* qatálů 2. os. m.* qalaUú(mu) sg. 3. os. ni.* qalůlu 3. os. ■/,.* qafálal 2, os. m.* qaláltá 2. os. ž.* qalálli 1. os. sp.* (/(Udili 2. os. i* qalalllnna 1. os. sp.* qalálnu 127 Z uvedeného paradigmatu vyplývá, že formy slovesné 1. os. sg. spol. a 2. os. sg. žen. se suffixy rozeznají se od sebe jen podle textové souvislosti. Se suffixy mění se vokalisace forem původních, jak ukazuji příklady: *J?|pjp 'zabil mne', z pův. *qatála-nl, sufflx způsobil posunutí prízvuku o slabiku dále ke konci, v ní však zůstalo ä (§ 8, 6; 21, 1), předchozí samohláska se před přízvukem prodloužila (§ 21, 1) a ve slabice nejdále od přizvuku nastala redukce (§ 21, 5). Jde zde tedy o aplikaci výše probraných hláskoslovných zjevů (§ 21 nn.) Pokud se prízvuku týěe, jest na sufflxech od počátku jen v 2. plur. muž. OD— a na 2. os. sg. muž. ?| v kontextu v 3. os. sg. m. perfekta a imperfekta. Jinak byl přízvuk na poslední samohlásce před suflixem. 4. K formám suffixů jest poznamenali: v 3. os. sg. muž. *hu, s koncovým a slovesného tvaru po vypadnutí h (§ 25, 6) dá o: "šamaráhu > *Hamaráu > -poty (ale je též VTÍDlM. 'hlídal jej'; s 2. os. slovesa: *qataltáhu >'*'qataltáu > lflSáp 'zabil jsi jej'. S 3. os. sg. žen. suffixu: *qa[alá-lui > nSap 'zabil ji', s 2. os. slovesa: *qataltá-ha > HflStpjJ 'zabil jsi ji'! Koncové *l-hu dá -íw, f»_j na př. *qafaltt-hu > VJlSap (alc MÍ VPiíSap)- K°nc. 3. os. sg. žen. se suff. in dává též yi|_; }fi2}i 'ukradla jej*. 5. V imperfektu qal mají koncovky, končící samohláskami, přízvuk: tjDTOp' 'zabijí mne'. V žen. tvarech 3. pl. a 2. pl. je nahrazena koncovka koncovkou mužskou i : 'JlSlppfl 'ony mne zabijí' ('vy (ž.) mne zabijete'). U tvarů bez koncovek vkládá se před suffix samohláska _ (spojovací vokál): ^Sap"1 'zabije mne'. Před prízvučnými suffixy • a bez spojovacího vokálu udržel se koncový vokál imperfekta v podobě_a: ^Sap* /'9/<"/rfT, 'zabije tě', jiqtálkxm, 'zabije vás'. 6. Vedle připojováni suffixů k prostým tvarům imperfektním jsou ještě spojení suffixů s imperfektem, rozšířeným příponou J_ (j_). Jde o t. zv. energicus, způsob zdůrazňování, vybízení 128 a záměrnosti (v arab. je to energicus na -an). Při tom nastávají hláskové a pravopisné změny; -án-ni, -xn-nl > <>JL, ■kä > JL -iekk3; -xn-hfi > M_ ; -len-ha > v 1. pl. sen- -nu > yjl. Na př. 'i'pQp', $Oj3> Vff^.' nffiffi.- 7. U imperativu jsou původní tvary *qutúl, 2. sg. ž. *qutúll, pl. *qutúlfi, *qulúliiä. Z *quhil jc náležité bfcp (§ «3> 5). ale s<> suf-fixem: *qutul-ě-ni > qäll-t-m (se spojovacím vokálem é, § 21, 6). Ostatní tvary se suffixy jsou: *J^tói *JlStó atd- 8. Inliiíitiv constructus (typ ^Bp. roven imperativu), je též z pův. *qutul, se suli. 1. sg. *qtitul-l > '"'ppp, se spoj. vokálem (má obojí suflixy, jmenné i slovesné!) Prvý tvar znamená tudíž: 'moje zabití', druhý: 'zabití mne'. 9. Suflixy se připojují ještě k tvarům pi"ěl a hip'il: př- iSap. nSap; f\bvp. ^Sap; nSap. ftiQpi crSap; lí^ap (suffixy jsou v těchto případech připojeny k 3. sg. perf. múz.); hip. i^apn. n^aprr; ^apn. D^apn. fS^apri; u^apn (k 3-os- s«- Perf- muž-)ik 2. sg. impe- rat. muž. in^apn 'neJ usmrtiti!' 10. Analogicky se připojují suffixy k tvarům.sloves ostatních tříd, na př. středního laryngůlu: 3. sg. impf. muž. vjanty* (s PřiP-1. os. sg.), (s 2. os. sg. m.); třetího laryngálu: 'Jiyoty' (2. pl. m. impérat.s 1. os. sg.), ^nSt^'1 (3> sří- in1l,f- m. s 1. os. sg.), i^n"!^^ (3. sg. impf. hip s. 1. os. tg.); první nůn: »JMp (3. sg. muž. qal impf. s 1. os. sg.); první jod (*wůw): ijJHf (3. sg.' muž. impf.); střední zdvojené: fpfĎD obklíčil jsem tě, "j|3pN 'obklíčím tě', inapi 'obklíčí ho', hip. V12p'i střední waw: WFOty 'položil jsem tě'," 'položil jsi mne',' ^Q^N 'položím tě.', ÍJSV^ 'potře tebe' hip. inp*p* "pozdvihne jej'. 11. U sloves III / (w) (tertiac iniirmae) mizí před suffixy třetí slabý radikál úplnč: í^J, imper. I^M, imperf. "i^JM atd- a Mluvnice hebrejštiny 129 Přehled suffixů u tvarů perí. qal. Sg. 3. m. rtStsp JlStOp 3. ž. rmSipp rnibpp 2. m. — — nr^Bp ariStop 2. ž. ■^riSBp — — wr^Bp rpriSap l.sp. — iPriStap rrrpStep rrriSBp Pl. 3. sp. ■fj^Bp rjiSfip imStap rfhtift 2. m. — — ninSap 1. sp. ^t?p rnj^tpp mne tebe (m.) tebe (ž.) Jej ji Sg. 3. m. D?řBP D^Bp 3. ž. UJlStpp DpP.'pBp nri^Bp 2. m. — DP.^Bp 2. i. — cr'ľBp l.sp. — D^fibap ■ • - 1: Pl. 3. sp. caiSpp 2. m. — ninSap 1. sp. — nai^Bp DIJ^Bp nás vás (m.) je (cos) 130 Přehled suffixů u tvarů imperf. qal. Sg. 3. m. ^Bp* 7^P' 3. ž. ?f^Bpn f^Bpn I in'ľBpr n'pBpfi 2. m. — — inbBppi n^Bpri 2. ž. rj^Bpn — irvSapr n^Bpri l.sp. — ^BpN ""P^px nbtppN Pl. 3. m. vnSEp* lilii ••JlSBpP _ iniSapp. m^Bpp l.sp. — ■^BpJ inSapj nStppj mne. tebe (m.) tebe (ž.) jej j' Sg. 3. m. D^Bp" 3.ž. 2.m. c^Bpfl nSapp,. 1. sp. n^BpN dSbíjk - i ft " Pl. 3. m. dd^Bp* 3.Ž.2.EŽ. — ciSBpr 1. sp. — D?^BpJ nás vás 1 I je 1 131 § 69. Slovesa prvého laryngálu 1. Maji jako první kořennou souhlásku laryngál ,-f, pj. V'< v nip'al sem hledí slovesa první •). K slovesům I* srv. Ij 73. Laryngály působí samohláskové změny. Místo jednoduchého ša\v5 má první laryngál__; proti normálnímu imperat. btOp je zde "iqy 's< ůj'! 2. V imperfektu je po praeformativu za prvním radikálem bud s"w5 quicseens (3. sg. ni. -|J7|y> 'modlí se') nebo složené š°w5, jehož levá část se shoduje se samohláskou praeformativu (3. sg. m. "IJBrP 'obrací'). Slovesa s kmenovým vokálem (samohláskou mezi 2. a 3. radikálem) ô mají v praeformativu a («^WJ 'opásal' : "|jin*; pin> 'skřípal zuby' : pTrV). slovesa s kmen. vokálem a mají v praeformativu x (z *i) (P^fí 'nadával' : Cprp; pTH 'pevně lpěl, byl silný' : ptPT* > JJJJTJ). 3. U imperfektních tvarů, které maji koncovku, jsou u laryngálu místo plné samohlásky a příslušného hátěp dva plné vokály: noyrv npyr. host (prou -iayn. tbjv). V nip'al by měl býli první laryngál zdvojen, místo toho však dochází k náhradnímu zdlouženi samohlásky v praeformativu; v imperf. 3týrV 'Jest čítán', imperat. 'sdxh 'shromážděte sel', inf. "l>ýti pojídán'. Též u sloves prvé •): pHT 'vzdálí se', NBin 'O'1' uzdraven", njPN 'hudu usmrcen (od Pozn. Příklady sloves: ^2ľl (BS/T1) 'mlátil (obili)', 'slřá-sal (plody)'; "ion (-©rP) 'm® nedostatek', bv>T\ (^ÓrP) 'smiloval se, ušelřil'; -pn (TW) 'byl zděšený', 3"in CU^iT) byl zpustošen, vyschl', (uHrp) 'byl tichý', "I3» ("iiy'') 'pracoval', 3tl? (3íyH) 'nechal na holičkách', (T|£y (^bý') 'zahalil se, upadl do mdlob', pjjy (hip. pi(2yn) 'by' hluboký' (hifi. 'hloubil'), jjjjjj (Zipy') 'lstivě jednal', (^pV11) 'uspořádal', -|py (nny1) 'modlil 132 se k', cpy nip. CPifi 'zatemnil sc', atd. Jako vzor je uvedeno v paradigmatech sloveso noy 'stál' (ě. 32—38.) § 70. Slovesa druhého laryngálu 1. Maji na místě druhého radikálu laryngál, nebo *| jenž má místo prostého šnwä vždy hatěp-patah. Imperfektum a imperativ základního kmene maji .__ za laryngálem. Infinitiv absolutní má psáno hólacm plene, detektivní hólaun je v infinitivu vázaném. V odvozených kmenech se objevuje v imperfektu nip'alu a pi"ělu _ za laryngálem. 2. Protože laryngály nepodléhají zdvojeni, kompe.nsuje se tento nedostatek dloužením předchozí samohlásky a to před «i vždy. Původní tvar pľ'člu je *birrěk, příslušnou změnou tj-q břrčk. Před x je někdy prodlouženi, někdy není, na př. C^jst; 'cizoložil', |*X3 'rouhal se, opovrhoval', "1X2 'měl v ošklivosti', ale "1X3 'vtesal, vysvětlil', ^xj 'poskvrnil', |xa 'zdráhal se', "|xq 'zdobil'. Před n je dloužení vzácné: vedle fjflj Je ' HH3 'zhasil, káral'. V pu"alu sc dlouží původní n v ii: Tp;j z *burrak. 3. V imperative a imperfektu základního kmene má laryngál : EnE" 'poráži', méně často je 1 _ : TnX'1 'chápe se'. Pozn. Příklady sloves: týyi (impf. ttfyy) 'třásl se, chvěl "C; v?b ^y1 cistý' híw< p*' p1- *np 'očišťoval'); jna 'zkoušel' (]íí3»): nri3 'zkoušel, tříbil, vybíral' ("in;1'); cňb 'Jedl. bojovaV' (impf. i. os. cnbx. niP- pf- cnS;> jmpf. Dni?,j; pna (VPIO*) 'rozdrtil'; "•,112. P<- Pľ- *irt». impf. SilO? 'pospíchal'; cr/j (cňj'») 'řval ('cv), naříkal; ^xi£> 'tázal se, přál si''(nxE."); p;- fíTlp 'ničil, kazil'; pi. ftip 'obsluhoval; crp 'miloval, byl milosrdný', p'1- CH*; JW« impf. i. os. J'nlX> 'myt'koupej] se'; ppjlí 'smál se' (pIJJJ*); bn:' (bn?) 'ziskaľ; cnj 'měl zármutek' (nip-); JfJ 'zavřel na závoru'; gyj 'byl půvabný' (Cyj11); ÍTJ3« p'- 133 'konal kněžský úřarl'; ) 'pálil, hořel', ■ pod. Pozn. Vzory těchto sloves jsou v paradigmatech ont£J 'porážel zvířata', TT^J 'žehnal' a pyf 'volal, křičel' (č. 39—45). § 71. Slovesa třetího laryngálu 1. Sem patří slovesa, která mají na třetím místě kořene bud n. y nebo fí. Před nimi, jsou-li na konci a předchází č, i, 0, fl, zaznívá patah (furtiviim, § 10). 2. Místo š-'wä je patah v 2. os. sg. perľ. ž. Proti pravidelnému flbÔS Jc WT 'věděla jsi'. V kontextových formách iinpf. a iniper. všech'kmenů je vždy : n'jitiK ftb&\ ribfí&) "td., poněvadž si laryngál žádá samohlásky nrlikulačněnejbližší (u). Toto a je i v st. constr. participia pi"ěl : n1?"^ (st. abs. fn^tí). Pozn. Příklady sloves: flyff (n2lý) 'zapomněl'; mn (n^Ď») 'odpustil'; puty" 'slyšel' (inip'ľ. n»íy (PJ^fc^) 'ra- doval se'; pfflB (nriB'1)' 'otevřel'; pi- ffíS, impf. nh$>, 'oholil, ostříhal'; rT3í (TTÄtv 'obětoval, zabil (zvíře)'; jMJ (flÄJ*) ',)vl vysoký; y»|> (y-jl),'poznal' (je zároveň slovesem I./); jjjjij (tfřp') 'vpadl, rozštípl; yh} (y^2<) 'pohltil, zabral'; nSlt OtSjT) prošel, vnikl'; (TlIpJt*) 'P'ičel, rostl' a j. Pozn. Vzorem je fn& 'poslal' (v paradigmatech ě. 40 -52). § 72. Slovesa první j 1. Nun jako první radikál se asimiluje (§ 20, 2) k následujícímu radikálu, ncmá-li samohlásku; ^yjj 'padl', iniperf. jty iipp°~l ''■ PŮv. *jinp6l Před laryngály však trvá j, na př. fjflj 'řval', impf. BIJ'1; výjimkou je cno niUham (a virtuálním zdvojením (§ 13, 3)), nip'al slovesa ripjj 'úpěl', nip. 'litoval', z pův. *ninham. Nun odpadne v inlinitivu constr. základního kmene, jenž přijímá ženskou 134 koncovku : fít)l. Je-li po druhém radikálu v imperativu také imperativ ztrácí j : £>J| místo *n3(]aš. Nun trvá, je-li po druhém radikálu __: ">gj 'padniľ V passivu kausativním jc původní vokalisace podle vzoru *hup'al : *lningaš, tý5|"|. 2. Sloveso 'dal' asimiluje i třetí radikál následující počáteční souhlásce koncovky: Perf. sg. 3. muž. ž. njnj. 2. m. nrinj Qirj)z pův. taniď, 2. ž. nflí z *"«'«'t'í, 1- spol. V^j; plur. 3. spol. 1in"l> 2- ni. DřlflJ. 2- Ž.'fiVlJ. 1- spol- 13flJ (misto*i|«iri3). Imperf. na i > e sg. 3. m. *p,i (z *jinlěn ze staršího *jinlin), 3. ž. Jrlfv 2. m. frlp., 2. ž. 1. spol. |ňX, pl. 3. m. rUflk 2. m. Upp, 2. ž. niKŤl> 1- si"'1- JPJ. Imperat. sg. 2. ni. 2. ž. ^fl, pl. 2.'m. i;p. njri. infln, abs. pty con*. nn Nip'ai jjd**, impf. |n|>, hňp'ul Jfli. 3. Sloveso ripn 'vzuľ má časování analogické slovesu protivného významu; imperf. zní fij^i (*jilqal_i), imperat. fjh, jednou je (Ľxod. 20, 1), zesílený flrlS (Gen. 15, 9), inf. abs. niftS. cons. Jnnp (s předložkou prjp1?. zíllra 31, 14); nip'al je pravidelné, flpSj, pu"al fípb< häji'al imperf. n"3*. imperf. pu"al a perfektum hapal není doloženo. Od hijpa"81u je doloženo jen participium (Exod. '.), 24 n Ezech. 1, 4). Pozn. nľíh 8 Hp* Íc pokládáno některými za passivum kmene qal (Bergstrasger lí.'str. 87 nn.) Pozn. Pro slovesa primae nun je v paradigmatech příklad £>jj 'přistoupil' (č.53—59). Příklady sloves: pjjj (impf. p,jp) 'tloukl'; J33J pi. 'pohlížel', hifi. ^Oi"! 'upíral pohledy na něco'; 'zvěstoval, sděloval, vypravoval', hip. "pjpf, hájí. IJin; 'zářil' (impf. mg), hifi. 'rozzářil'; H3| (ř!£) 'trkal (roheni)'; yj; (y^) 'přistoupil, napadl'; rnSÍHl*) 'vražil'; yEJÍylii) 'sázel'; ?|p"j'(?"|!3'') 'skrápěl'; týpj (EJtS'1) 'odhodil, opustil'; řjpj 'lil*; pp; (ppi) 'vy- 13.-) stoupil'; MM 'roztříštil'; ^ (-)ií*) 'opatroval'; ^ (jjh*) 'vrtal'; D(3J (CÍ5,> 'mstil se'; ppj''obcházel'; "1*53 'vypíchl, provrtal'; 7%} 6ký») 'vytáhl, vyhnal'; íj#J foukal'; p^j 'líbal' (pty*); "Sjrij (W) 'rozléval sc (hněv)'; "fřjj ("|||*) 'vyskakoval'; gjj-rj WW>) 'vytrhl, zničil'. HOlaun je v Imperfektu charakteristickou samohláskou, ale u sloves, která jsou zároveň slovesy třetího laryng., je patah {jiggOp-jiggah). § 73. Slovesa první x 1. Rozeznáváme dva druhy těchto sloves. Prvý obsahuje slovesa, jež sc chovají zcela jako slovesa prvního laryngálu, kdežto slovesa druhé skupiny potlačují někdy první x úplně. A. U prvé skupiny má xv imper. qal_: řfoX 'sbírejľ V impf. má bud š^vá quiescens nebo : "fox* 'sváže', s]d.x* shromáždí'. V praeformativu 3. sg. m. impf. je ' u c^x* 'zavře'. Postou- pí-li přizvuk, mění se vokalisacc a v _ připadne _: 3. pl. muž. impf. nDSť1 'sváži', s příponou zájm. >;^ľ^CX, 'sváží jej', srv. pHQ»n 'postavil jsi', s představeným ") ronsceut.: B. K druhé skupině (vlastni slovesa P) patří jen slovesa -qx 'zahynul', fyx 'odešel', ^x 'vzal zpět', j2H 'jedl', lax 'řekl', inK 'váhal', pf«m 'chtěl', VlEM 'pekl' (obě' dvojnásob' slabá). V impf. 1. os. sg. původ, praeformativ '« dá l prvním x « a to dá ô, jež se pak ujalo ve všech tvarech imperfekta: pův. 'ďkal dá ^3X 'budu jisti.' Místo dvojího x P'še sc jen jedno, v ostatních osobách je x v písmě zachováno, ovšem nevyslovuje se a slouží jen jako mater lectionis pro ô: "iox11 /O/nar, 'řekne'. 2. Inlinitiv construct. má x, jehož h.Uép po předložce b u slovesa 1QX zmizí, ale š°wá předložky se dlouží v ____: "foxS lěmor, 'legendo, řka'; ale biitb 'jisti*I 136 3. Imperfektum má za druhým radikálem kmenový vokál bud _í nebo : ^X1" 'bude Í!sti'' Tľltf* (vedle TftX'0 'vezme, uchopí'. Po sousled. w&W sc ... mění v _ : "iBX'l 'a pravil.' 4. K slovesům druhé skupiny patří většinou tvarů i slovesa tnX 'vzal, chopil', 3HX 'miloval', pjpx 'sbíral', riJIX 'pHW.' 5. V imperf., imperat. a inlin. nipal sc místo zdvojení x dlouží samohláska praeformativu v ___ : "iex*1 (3. sg. impf. m.), "OXIl (infin. cons.), 1DXH (imperat.) Pozn. Za vzor slouží v paradigmatech sloveso ^x Jc''ľ (ě. 60—66). Příklady: bzK (inlPf- blif) "byl smutný'; CIX 'byl červený', hip. impf. c^X^ 'rudne', bitp. C1XÍV 'Juví sn červený, září (víno)'; SilX (^nX'') 'obýval stan"; b]H 'o 'opásal, oděl'; CCX 'byl na konci, přestal'; b'JX 'P°-ložií stranou, odňal', nip. SiXJ 'byl oddělen'; 2"ix 'nastrojil lest* (impf. DIX"); ""["ix 'by' dlouhý', dloužil se', hip. IJ^xn 'prodloužil'; jyiX 'zasnoubil sé'; Dli*X (Clt'X) 'obtížil se vinou' (Impf.Etttot*'). § 74. Slovesa třetí x 1. Slovesa aktivní sem patricí mají v 3. os. sg. perf. m. qal za druhým radikálem u, neutrická <": xäd nalezl, X7ři byl plný. Koncové 3 'zvedl, nesl' má žen. kone. ^ ! ftKtP (■■>"<"/). s předložkou fiXtť? 5. V tvaru nJtSHX (Gen. 31, 39) se nepíše x (správné psaní by bylo n^KtpfÍK. ód slovesa XCI"? 'spáchal'.) Psaní je podle, sloves III jjw (lertiae inlirmae.) 6. Svou laryngální zálibu v a-ových samohláskách podržuje x před některými zájmonnými příponami. Místo š^wu má hnlějí patah: 1|X_13n (llif- od X13 'narodil se', lizech. 28, 13), ^X^OX (Pis. 8, 1). Též před přizvuě. sullixy 33 atd. 7. Participium qal v ž. rodě má tvary s kone. f|, při čemž x na konci slabiky se vysune a i se dlouží náhradně v č: flxifb (lĽŽ psáno JiXJfia 1>ís- ,s> 10) z *niäďt; se seriptio defectiva" bez x v tvaru fíVf (Dout. 28, 57). Pozn. I. Příklady sloves, sem hledících: x"3 vymýšlel si'; X73 'stvořil'; Kg)] pi. 'pil, pohlcoval'; Ryj 'potřel, rozbil'; Xtý*7 'pučel (o rosliiiiě)'; X7t2 'byl záplatovaný1; |»MQ 'byl nečistý'; XT 'bál se'; X73 'zdržoval, zbraňoval: X313 'prorokoval'; X2D 'srkal, popíjel';'x70 'cenil, hodnotil*; X?B*'l>yl podivuhodný''; X3Í" 'konal službu, jm. vojenskou'; X!22í 'žíznil'; X3p 'horlil'; KSS 'křičel, volal'; XS"1 'léčil'; Kftf 'rostl'; X3tí/ 'nenáviděl'; Xi2n 'hřešil'; xí£>3 'zvedal, nosil'. Pozn. II. Vzory xjj» a xSl3 v paradigmatech č. 67—73. 138 § 75. Slovesa první 1 a 1 1. Slovesa první 1 splynula se slovesy první 1, nebol náslovné 1 se změnilo v hebr. v »; proti arab. walada je hebr. 771, proti arab. walaba hebr. 31^1. V některých tvarech se udrželo původní \ ba ovládlo i u některých tvarů sloves I. /. 2. Původní 1 se udrželo jako souhláska v nip. a to v imperf., imperat. a iniin.: inf. 7717 lúwwľilčd (7. *lľui-wľdčd) vznikl assimi-laci 3 předpony k následujícímu 1, které stojí na počátku slabiky (hiw-wľt-lčil). Také v hilp. přichází někdy 1 : n71p17 'přiznal se' (Lev. 5, 5, od 771). 3. V háp. splývá t se samohláskou 11 v ň: 7717 z *hu-wlad; v perf. nip. tvoři s předchozím pův. a dlouhé ô: 7713 z *na-wlad > *nmjlad. 4. Všecka slovesa I. w a většina sloves I. j tvoří hip. s V které dá s pův. a dlouhé u: 71717, JHVl. U několika sloves I. / se v hip. 1 udrželo a způsobilo, že praeformativ má (z *ai): 71311 (z *ja-jníq > *jainiq), perf. 71317 (od p 31 'ssál.'). 5. V imperf., imper. a inf. qal jsou dva způsoby tvoření; v prvním typu zůstává kmenová souhláska 1 a dává s předchozím praefor. vokálem ř, v druhém typu se celá první slabika i s kmen. souhláskou vysune. (i. V impf. prvého typu je kmenový vokál (za 2. radikálem) , praeformativ má ř (z 5^71 'osvojil si', impf. ^711; 5^31 'vyschl', impf. 'spal', impf. J&i]; p)\ 'ssál', im]>'f. ppi, imper. pji, inr. pji. Též, je-li sloveso III.' neutrickč: XT 'bál se', impf. XT11- U sloves III. w;j (infirmae) je kmenový vokál a praeformativ s 1 : 731 'zběsile si počínal', Impf. 7311; J7T 'házel', impf. 7711; 751''zářil, byl krásný', impf. 7511. 7. V druhém typu je kmenový vokál ; současně je v praefor-inativu také (pův. ji-lid, ji-šib po ztrátě w): 771, 3tj->i, 771 139 (od 'sestoupil'); též a sloves III.': ^ST 'vyšel', impf. Slovesa druhého typu s laryngálem mají v poslední slabice - : JH» 'znal, věděl', impf. yy, -jpf> 'byl spolčen', impf. "ifft; ypi 'odrazil se, vyvrkl se (o svalu nebo údu při úderu)', impf. $ps, V impcrat. qal je. t odsuto: -|^>, jh (pl. ý-fo, ty^), též v inlin. constr., jenž má žen. koncovku ^: pftj, fíO% 8. Několik sloves, která mají současně I. / a II. f, assimiluje > následujícímu J{ a připomíná v té příčině slovesa I. /). Sem patři na př. p%i 'lil', impf. jjjgl jiffOq, hip. JJ»*JJJJ hifftq; "jjp 'tvořil', *ÍSPi Xf? postavil', lup. a*äJHi ny> nip. Di'J 'byl spalen', biji. iT'i'rr 'pálil'. Nastalo zde asi sekundárni zkrácení praeforma-tivní samohlásky, které si vynutilo zdvojení druhého radikálu. Nadto působily i analogie se slovesy I. /i. 9. Sloveso "ifhn 'šel' má toto časováni: imperf. qal: TjS\ t^ft, tfefy _"?7f!. ^S* Infiu. absol. f^yfí, constr. ^b> inqicrat. TjS, participium ^71,1; nip'al "íJtTjj 'b*yl Odveden'; pra "rj^n 'kráčel'; hip'il: ^Sin 'nechal jiti, vedl'; hitpa"ěl: "íj'jnnri 'kráčel'. Časováni se děje tak, jako by sloveso mělo základní tvar Původně je kořen dvojhláskový, V}, a to se jeví v imperfektu qal, imperativu a iní. constructu. Do perfekta qal vniklo z hip'il. Pozn. Paradigmata k slovesám I j/w ě. 81—97. § 76. Slovesa třetí a í (tertiae infirmae) 1. Jsou to původně slovesa, jejichž třetím radikálem bylo bud 1 nebo » (ethiopština má ještě rumoju, 'házel', lalaiva, 'následoval'). Původní t jako pravá 3. souhláska je zachováno jen v part. pass. qal: 'obnažený', ž. fí^>í P(> ztrátě w a / opírá se vokalické dos,k>ví o h jako mater Jeclionis a h je tím domněle třetím radikálem. 140 Pozn. « se vyskytuje výjimečně v *fíHíf 'odpočíval jsem' (Job 3, 20) od nbil* (*«'"•) přikloněním k niSííi 'klid, bezpečný život'. 2. Koncové n je mater lectionis u všech perfekt pro a (?[bi< n?j;. rhh nHi> nbirt. rhin. n^rin)«všech imperfekt a P'ar-ticipií přo .r'^nSý; nSa'S'?hr> n*):?, nbv, nyg. n?|jr\*) nSj3. n7;i3 átd.),\i všech'imperativů pro <: (n*?a, ľľjiň' nVi atd*.)', u nbsolul. infinitivů tvarů pi., hip. a háp. pro ě (Tíbh n*5in. mSjH) ■ 11 absolut. infinitivů tvarů qal a nip. pro ä Třetí radikál mizí před koncovkami, začínajícími samohláskou (3. os. pl. perí. ^JJ, 2. os. ž. imperal. 2.. os. ž. imperf. sg. ^jja, atd.) a pred'suffixy (»$* fSa :|U1Ó V 3. os. sg. muž. je. suhix t,—r: hVj, vtjy. 3. Třetí radikál » v perfektu qal, pi., hitp. a hip. dává s předcházející samohláskou í před koncovkami, počínajícími souhláskou (na př. 2. osoby m. sg. ft/fi* fíhl' fí**??!?' F^fí^Sfi' v '"P" S tláp. v téže posici i (fíhii, fí^fh ivhlľi)- » imperfektech a im-perativech je před těmito koncovkami iě:2. os. ž. pl. imp. nj^Sj; 2. os. /.. impf. pl. HJ^afl atd. 4. Ve 3. os. sg. ž. perí, by měla být koncovka fl_ (zachována na př. v rfáy 'dělala'. Lev. 25, 21, srv. usus aramejský!) Protože u všech slovesných tříd konči 3. os. ž. sg. na n_■ Dyla zde i tato koncovka uplatněna (ní17*)< P" lom sc s koncovým j\ nakládá, jako by to byl 3. radikál; odtud na př. se suli.: ♦jpjfejj*'. 5. V jussiv. I varech a v sousled. imperfektu odpadne koncové ■I (srv. nip. KT< nezkrác. ľ\VTP)- v n. 3. ž. fí^fí, 2. m. £Wfj, 2. ž. flv>n. 1. spol. wn. p1- 3- spo'i.'vn.2. m/n^n.2'**vi*rj|. *• spq1- wvi. Stejně i 717. b) imperf. sg! 3. m. n\T. 3. ž. n^Hri. [2- m. n*nj> 2. ž. «7^, 1. spoi. rmx, pi. ä: m. vn> 3.'i nrvrrv 2.' m. ^nn, 2. ž. nyvirv í.'tpoL nvij- c) iniperat. sg. 2. m. 771, 2. ž. 117, pl. 2. m. VH, 2. ž. 7^,7. Sloveso 717 má imperativ fm, , d) infinitiv absolutní 7^7, IVt, constr. ffrfl, od slovesa 7">n je absolutní 7^7, constr. nVH. e) jussiv w> vu> ^n.N. f) participium ny-j, žen- íTITl! v> žen- >VTl> p1- muž- ff^fl Nipal: perf. '•rVVlJ. 2- m. ň«7J. 2. ž. fľ>\7J, 3. m. 7^73, 3. ž. nmij. Hip. vn^rin. 2. m.'^nri. 2. ž. rpvn.3. m. rivřil. p1- 2. *m. BfPWtt mlin. nisnrl. iniperat. nVlH. 2. pl. m. vnn-Pozn. Některá slovesa III jlw: 7^3'podceňoval, pohrdal'; 732 'plakal'; 7J3 'stavěl'; 773 pi. 'vyvolával spory'; 7S7 'čerpal'; 7127 'byl podobný'; 'ničil'; 73't 'by1 eistý, bezvadný'; ^5 'končil, končil se'; 73a 'počítal'; 70)3 hip. 'rozpouštěl, zbavoval mysli'; 710 'byl vzp'urný, neposlušný'; 7{J»q 'vytáhl'; 77D 'potlačoval'; 77*g 'vykupoval, vysvobozoval, zachraňoval'; 7^55 'otvíral'; nňc 'bvl pošetilý, dal sc oblonditi'; 73^' 'nadouval se'; 77Jf 'stopoval, lovil'; njtíj 'učinil konec'; 77J5'přihodil sc'; pi. 'budoval klenbu'; 7tt>j7 'býftvrdý, prudký'; 737 'byl početný, mnohý'; 777 'měl moc, panoval'; j"Tf7 'nechal zmizeli, zničil', nip. 'zhubeněl'; 7Q7 'házel, vrhal'; 7^7 'nacházel zalíbení'; fíSVÍ 'odváděl do zajetí'"; 7Jttf 'opakoval'; nptt> niP- 'by1 zatopen'; pu. 'byl napojen'; hip.* 'napájel'; 7Jfl 'rozděloval dary', pi. 'chválil'; 777 143 'vzplanul'; ntn 'viděl'; fjD3 'přikrýval'; pj^jj 'šel vzhůru'; fljfl 'tábořil'; p]W 'odpověděl'; hip\ 'velebil'';'-[řj^ 'byl unaven''; ni(5 'očekával, doufal'; fTQJ pi. 'poroučel'; ^JB 'obracel se'; ,—tf-rj 'vedl'; njyy 'činil'; "73 j hip. 'udeřil'; np{ý 'pil;; HNI 'viděl', nip'. 'objevil se'. Vzorem je sloveso fp) 'obnažil' (Paradig. č. 74—80). § 77. Slovesa střední ■) a > 1. Původní předpokládané podoby kořenů jsou p^p, j^q, £^3, u střední i p*{y. Aktivní slovesa v perf. qal maji v 3. sg. m. Pp, Op' neutrická _ a ): pp, {£713. Před affonnativy, počínajícími samohláskou, je _: lap, nap. v zavřené slabice sed měni v Oj Pop. Cňap; u néutrickýclí typu pp: 3. sg. ž. -|f|Ó. 3- P1- v». áič rtpo. "»m opa; u #13:3. sg. ž. ntthá. 2. o*, p^f, 2. pl. ppii>3 bášlwm. 2. V imperfektu dril se u sloves II. m všude, ň: pip\ před affonnativy se samohl.: »pipp, Iňlp^ před affonnativy se souhláskou vkládá se M podle sloves III. /: n^ttlpfli ale vedle toho n33tbpl (oc' 31t!>)- Jussiv ppi, imperf. konsek.' pp^ wajjSqam. V'i pí. ž. imper. njpp. Samohláskové řadě těchto sloves Ci-d-á odpovídá zcela u sloves II. ;': i, ě, x: impf. pijyi (pl. VS*fe*). imperat. pijy, 3. pl. ž. njat£>P> Juss- Pt£^. impf, konsekut. ptyv). Inf. abs. (a const.) p>,p, pijp, part. qal akt. pp, p^ř, u neutric-kých pp (ž. rod npp, rozdíl v přizvuku proti 3. sg. ž. pcrf.I), t#13 jsou vlastně přídavná jména. Part. pass. pVj, Qi^r 3. Nip. Píp;, pl- lOlpJ (přízvuk je na předposlední u tvarů s afíormativem na samohlásku); před affonnativy se souhláskou se vkládá samohláska 6 (podle sloves II. gemin. § 78, 3): pplapj rťqůmútxm, při nepřizv. o dává toto ú: iplQlpJ rťqúmóťi. 144 U imperf. píp* panují analogie podle sloves II. gemin.: 1Qlp\ H^alpP. .Inlin. srv. v paradigmatech. Part. PIpJ. 4. Ilip. P^pTb praeíixová samohláska je analogická podle sloves původ. I. / (§ 75, 4). Pl. lE^pTJ. U afformativů na souhlásku se kmenový vokál krátí: pppVl, nebo se vsouvá ó: plQipn. Je-li praefix daleko od prízvuku, oslabuje se jeho samohláska na : PPIO'pH. v imperf. na _: nr»*pp. Imperfektum je stejné jako u sloves II.bud s vkladným vokálem nyb^pP' nebo bez něho: PJtppP. Inf. absol. PpH> constr. D^pH (podle sloves I. /.). Participium p^pa. pi' Impf. Pa1p\ Tvary s koncovkami splývají u obou konjugaci; na př. laálp. paalp Jsou tvary i pôlelu i pólalu. Rozlišení jen v 2. a 3. os.'pl. žen.: pjapIpP - P"lěl. njpplpp -pôlal. 7. Hitpa'Yil je roven pělělu až na praefix p;-| (hitpolěl). Pozn. Jako vzor slouží sloveso gflh 'vstávali' (č. 98—104). Příklady: pj{ 'nalóhati'; *fa 'svítiti'; pfľj 'mlčcti'; píp 'uše-třiti'; 2?ÍQ 'býti dobrý'; íip 'přenocovati'; Síjq 'obřezati'; ppj 'od-počívati'; pij 'prchali'; "flJJ 'loviti'; y\p 'hrabali, vyhloubiti', pilpěl: 'rozbiti, roztlouci'; V*p 'býti omrzelý'; pQf hip. 'potlaěo-vati'; f^jjf 'létati'; J>*j 'býti nemocen, trpěti'; í|lj 'pokropiti'; 10 Mluvnice hobrojätlnr 145 yij 'pohybovati se'; glj 'dřimati'; 531'} 'zahaliti'; yfo 'ustoupiti'; "I1D nlP- 'zničnitise'; 'těkali'; řflp]'ěichatť; E!*)'Pozvcdnoutise'; řjin 'chvěti se, třásti se'; ftfl 'vyprázdnili'; {Jj^ 'býli chudý'; yft!} 'vrátili se'; fi\ttf 'poklonili se, sklonili sc'; 'píchali, poranili'; y0 'viděli, dívali se'; y\Q 'vzdáliti se'; hip. 'vzdálili'; 'styděti se'; p") 'běželi'; 'kolísali se'; *iq 'rozplývali se'; 'přebývati, meškali'; ff|2 biji. 'poslaviti'. Slovesa II. j: "pj 'ob- vyprazdňovali', 'radovali se', ^v^ 'vypravili se na cestu' a p. Příkladem v paradigmatech ^"13 'pozorovali, rozuměli' (ě. 105—111). T i ——.....—— , "i]'. . slovesa 1 dělávali pole, činili úrodným'; pjf 'kvčsti'; 'v> TÍ 'jásati', pi^ 'položití', 'zpívali', 'Vadc § 78. Slovesa střední zdvojené (mediae geminatae) 1. Tato slovesa maji druhý a třeli radikál stejný. 3. os. sg. muž. perf. qal má u neutrických sloves podobu (kořen "]*]t3) 'zhořkl, je hořký'; slovesa aktivní mají v tělo osobě opakovaný druhý radikál a mají podobu '33E (kořen 33D). 'obklíčil'. Toto rozlišeni je možně i u stejného kořene, na př. "pjj (pův. sttrttr), 'spoutal' (akt.) proti (pův. .ran';) 'je stísněn' (neutr.). 2. V tmi tvary s alTormativy jsou bud podle silných sloves: flOSĎ (š"w5 compositum místo jednoduchého!), FD3E. Df02D> nebo jsou se sraženým 2. a 3. radikálem, při čemž vokál před nimi je krátký: J-fl3D> Tll3E' Ľn13D. V imperfektu je očekáváno *jasbub (jako *jtiqlul), ale místo toho je výchozím tvarem *jusubb s prosmýknutím samohlásky; z toho náležité 351 [impf. kons. 3D*ll> 3. pl. 13d\ podobně imperat. 35, inlin. cons. 3)3 V otevřené nebo v zavřené přízv. slabice u sc mění v ó, v nepřízv. zavřené trvá 11, proto 3. pl. žen. nj\3pf!. Podobně u neutrických sloves: nj5 v?/S) Je lehký, rychlý', imperf. npi z *jiqall, a to z *jiqlnl; impf. TJjj)*j plur. \9pť. 14« 3. Začiná-li koncovka souhláskou, vsouvá se mezi ni a slovesný základ ô v perfektu, ä7 v imperf. a imperat.: ip^ia^ (1. sg. perf.), nyiS5# (2- P'- ž- imper.), ŕtftttfJŕl (2- ■ 3. pl. ž. impf.). Tvary s 6 jsou analogicky tvořeny podle sloves III. 10, a to v době, kdy 3. radikál byl ještě původní podle vnější podoby: *sabbaulä jako FfíWf, stažením J"fl3D. Tvary s iě jsou tvořeny analogicky podle sloves třetí jod: nOMDP. 4. Samohlásky praeformativů impf. qal jsou dlouhé, poněvadž po sražení 2. a 3. radikálu jsou v otevřené slabice: 351 ja-sůb. Stejně je tomu se samohláskami v perfektech nip. (3D0). hip. (3EH); l'äp. jc podle sloves I. w (3D1H)- 5. Nip. tvořen byl původně předponou 1111, která se před prízvukom (dloužila: 3EJ, pl. 13E0. V poloze daleko od prízvuku se samohláska praelixu redukuje: EP13DÍ. Imperf. pravidelně 3g\ Druhý vokalisační tyj) v nip. je Y3J (od ft3, 'plenili'), imperf. T3\ 6. V hip. je v praelixu (při redukci daleko od prízvuku ,"]), v imperat. a inlin. n. Kmenový vokál bývá ě (z *r) nebo a, někdy od téhož slovesa doloženy jsou tvary obojí; a) ě: 3EH> 2- sg. m. rvispn. imperf. 3pv pi. i3D*. ») «■ 3prr. 3. pi. i3pi> bpn.1>ro inf. abs., coustr. a imperat. je 3En. Participium je analogické podle sloves II. 10. 7. V imperf. qal, hip. a háji. jsou ještě zvláštní tvary, v nichž se náhradně míslo 2. radikálu zdvojuje první. Tyto tvary vypadají jako tvary sloves I. n a jsou původem aramaisiny: qal 301 (jako 7B* od SEJ)' St (0(1 bbl 'viseti', jako od g^j), hip. 351, háj). 3Qi. 8. Pi"ěl, pu"al a hitpa"čl jsou jako u sloves II. w nahrazeny tvary pôlčl, polál a hitpôlčl: DOll^. Cialn^n. (D&ttf 'býti pustý'). Někdy je i tvoření jako u sloves silných, ale se změnou významu: 33E 'změnil' proti 33P 'obešel'. 147 Sloveso bhi 'válel', tvoří intensivum opakováním prvních dvou radikálů: 7J7S1 reflex.: SíSonH -'de tu o typy pilpčl a hilpalpěl. Pozn. Přiklady sloves: 'byl milostivý'; "Ht^ 'zničil, zplenil, zloupil'; "py 'obnažil se'; £1371 'skončil, skončil se'; QBgJ 'byl pustý'; tl>5£jy 'byl rozpadlý'; "*y-\ 'byl jemný'; 'hlasitě volal'; ^JJT 'rozbíjel'; pp^ 'plival'; 'bbi 'valil'; jjy pi. 'tvořil mraky'; "T"JJ 'dal se do pohybu, prchl, vzdálil se'; Tj2tý 'uklidnil se'; pi. 'rozhodl, potrestal'; 222 'počítal'; t»^J 'zářil'; bhv hilpulp. 'někomu něco činil'; ffy 'dával na jcvo sílu' atd. Pozn. Jako vzor je uvedeno sloveso 22D (2D) obklíčil' (č. 112—118). § 79. Slovesa dvojnásobně slabá Mnoho sloves má některou ze slabých hlásek na místě dvou, někdy i všech tří radikálů. Kromě sloves, jako ,"vn> n2K- nCX- atd. patři sem: 1. slovesa s první nůn a třetí *51 tup: XJJřJ 'nesl, zdvihl', ini|)crf. XÉ^> imper. xtS>> z- sKtP" inlin. rtHto (t«íKlfe> a KjMi nun' doloženo v qal; niji. znamená 'prorokoval' X2J' stejný význam mä i hitp. RJJJtfl (K23!t); 2. slovesa s první nůn a třetí infirmae: 'roztáhl', má perfektum zákl. kmene jako slovesa lil. inlir. imper. fijjj, inf. cons. fflJQJ, imperf. ngi, jussiv jji, -£»1, part. akt. part. pass. i'mj, žen. n^tOl Nip'al: perf. n^J, imperf. rtBUN. Hip'Il: perf. fljjfl" imperf. Juss' I9*i inlin. Jilffirb imperat. PltSľť zkrác. imperat. jgfl, fflrfa 'opominul, zapomenul', nip. |"|ííÓ> imperf. fflÉ^J* se suff. ♦Jtttopl (Izai. 44, 21), hip. frjjřn, imperf. |7»r> 148 nj3J 'byl čistý', v nip. nj5J 'hy1 čistý', 'bez viny', pi. 'zprostil viny'. nDJ 'vyzkoušel', pi. nej. UDÍ 'prorazil', v qal neuživ., nip. n3J 'byl proboden, zabiť (2. Sam. 11, 15), hip. |"|2rT> imperf. juss. "!jt, imperat. nin< mi- abs. nsn. cons. jrrtsn, part. nsp. háp. rtsfii jednou ftSVI (žalm 102, 5), imperf. ftty, part. -jgp. 3. slovesa me.diae geminatae, u nichž první radikál je bud 1 nebo J: bS' 'vyl, naříkal, bědoval', hip. perf. ^»f!< imperf. ^StP (Izai. 52, 5), fj^w, 1. os. sg. spol. ^V^K; ~nj 'pohy- boval', 'pohyboval se', 'prchal' atd., po. "HU, hip. "(Wi hAJS. imperf. -||», part. -130, bil. TTUijTJ. DpJ 'chřadl', part. CDJ (Izai- 10> J8)-220 'vyhloubil', part. pass. 212.3 'dutý'. ' t 4. slovesa s první jod a třetí infirmae [■JT1 'hodil, vrhl', imperf. jtj*\ inf. abs. cons. im- perat n«|», part. ni?, niji. fí-fQ, imperf.' hip.' jtflfl 'vrhl', 'svlažil', 'ukázal', 'učil', imperf. ffWj HJ11 'běsnil', 'poťla-čovaľ, imperf. pM*, hip. n JIH: HT 'hodil', pi.' 'házel', imperf. (Pláč 3, 53),' inlin. fflŤ (Zacíiar! 2, 4); hip. jfTH. imperf. nŤv. rnirr. bit rrjyjřL 5. slovesa první jôd a třetí 'älasp: x")* 'bál se', imperf. imper. ypf, inf. tfy>, nip. x*flJ, imperf. h"11>, pi. xt. K2CN 'vyšel', imperf. xit1. imper. xif. inf. cons. flX2»« Par1- hip- KW. 149 r 6. slovesa první '5la;p a třeti infirmae; slovesa 73X ■ rtCK viz § 73, 1 B. H7S 'přisahal', imperf. 77X\ nflX 'piišeľ, impcrf. npxr 7. slovesa druhé wäw a třeli 'ilnp* X13> perí. X3> 'vstoupil, vešeľ, impcrf. X3*> imper. x13> inliu. K13> HX3 (1- Král. 14, 12), hip. \nX3n.'3. sg. m. x^H. pL ijx^n.'cnssn. anx^n. im. N*órr. impcmt. ^an. impcrf. X>3*, part.'x'-ap. hip. X31*. imperf'. xai**- Part- K310. 8. Slovesa druhé wäw (jôd) a třetí infirmae: nvr rpn víz 5 76,8; víz § 76,5 c. § 80. Slovesa čtyřsouhlásková Těchto sloves je velmi málo. Sem patří tvary tylo: týSB") 'čerstvý, šlaviiatý', vlastně part. pu. kořene t>*BQ7, 'zazelenali se znovu', Job 33, 25. n30D13H> 'pustoší ji' (3. os. sg. muž. imperf. od QD*13 s ľ'ipon. 3. os. sg. ž. rodu, žalm 80, 14). 73130 'oblečený' (part. pu. od 7313; l< Páral. 15, 27 (ľ,!)3 T*tfD3 'O TTŤli 'a David byl oblečen v byssový plášť.) Srv. dále rt£hB Jol)- 26, 9, 'roztahuje', 7X02?. 2. Sam. 14, 19 b^úÚľlb' 'obrátili se nalevo'. Tento tvar má formu hip'Il; f£>7B je pi"ěi. Čtyřradikální podobu mají i tvary pilpčl, zdvojení dvojradik. útvaru: ytí*y5!>, 'měl zalíbení', (žalm 94, 19 aj.), pas. ytítylý (Izai. 66, 12), reílex. y$yfíp?l (lzai. 29, 9), od původního WÍÍý< ^"aCií' 'cvrlikal' (lzai. 10, 14) od SpU; bibi JĽ pilpčl od bb}, 'valil', hitp. bibtnri- Od Sl3. 'měřil', je piľpči 7273, impf. 737 pi, 'vydržel', paš. 7373 (I. Král. 20,27). Časování viech těchto tvará je totožno s časováním tvarů pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl. 150 § 81. Slovesa příbuzná původem a významem I. Málo sloves má doloženo všechny konjugace (kmeny). a) Někdy od některého slovesa je doložen určitý kmen a pro jiné kmeny se užívá slovesa jiného; kořen 7J"|JJ> má jen qal a impf. nip. a odvozeninu iffttf 'pití' (Kaz. 10, 17), ale jinak slovesné tvary od fttftf, které však nemá qal, nýbrž bij). 7j"}5#n, P11- impf. 7(7ty> a nip'. npSň b) Často se setkáváme se zjevem, že některá slovesa mají 2 silné stejné radikály a liší se ve třetím slabém, při čemž bud a) mají význam shodný: t!3 a 713, 'opovrhoval'; j»2£j a |-»">J{, 'zářil, kvetl', nebo /?) význam podobný: 7734 'spoutal' (arab. sarra), 7Jf 'je úzký', 7^ 'uzavřití, oblelinouti' (jiného původu je 77Jf 'útočil', arab. (lana). c) u některých takových sloves se tvary navzájem doplňují: ,731 'bál se' (peří. od 731, I. /.), 7131, imperf., 'bojí se' (od 713, II. w). ČÁSTICE § 82. Vyjádření spony slovy jmen. nebo příslov. původu 1. Spona jetí se vyjadřuje částicemi jmen. nebo příslov. původu, které vyznačují existence nebo neexistenci v různém slupni. Je-li podmětem včly jméno, kladou se v st. conslructu, je-li podmětem zájmeno, připojují se k nim sullixy. Jsou to slova: 1. £K 'jesť, 2-\S'. nsK* 'kde (jest)', 3. 17, 17 'dosti (jest)', 4- n3H 'hle, (tu jest)', 5. 7ip 'ještě (jest)', 6. ^X. pj 'není'. 151 1. tý> znamená 'jest, byl, bude', i v množném čísle. Se suflixy zní: M* (Soud. 6, 36) 'jsi'; 1J{y> (Deuter. 29, 14) 'jesť, E3iy> (Gen. 24,' 49) 'jste' (muž.). Přicbázi ve vazbě -jt^x tí>*. 'Js«"i takoví, kteří': CIDN "ItýX íft (Nebem. 5, 2) 'a byli takoví, kteří říkali'. ty> s dativem znamená 'míti': {pí 'jest mně' ■=> mám, Gen. 43, 7; 44, 20; 'fc-fcří "lt^N"t73 'eokoliv měl' (Gen. 39, 5); -|}pri 'b'^ 'jest mně naděje' = 'mám naději' (RnLh 1, 12). Po tázací částicí H 'zdaž'?': "ríbt2n~i7!S ^/""lSl'? tý*H 'zdaž lnas ĽO niluviti ke králi?' (2. Kr.4,13); " ": "": 2. ix> Oon. "i^ spojuje se rovněž se suflixy: ,-[3»x kde jsi?' (Gen. 3, 9); 1>x 'kde je on?' (Exod. 2, 20); q»x "kďe jsou oni?' (Izai. 19, 12). 3. vrj, «j (st. cons.): «mj 'dosti jest li' (Přísl. 25, 16), rjv} 'dosti je jim' (Exod. 36, 7). 4- ,-On srv. § 87. 5- TV' '211!) 'dosud jsem' (Josue 14, 11); í|«py 'dosud jsi' (Gen. 46,30); nrjw 'di,!ii,<11,y,i>' (^bisn-cy mino nsnw i. Král. 1, 22: 'ještě mluvila (Bcthsabe) s králem'), ' 'dosud jsi' (1. Kr. 1, 14.); ETjy 'dosud jsou' (Exod. 4, 18.) °- ^U Z:l]>("' k ®V 'nejsem', f^x 'nejsi', ^x 'nejsi', !|>^x 'není', -||3»K 'není' (žen.), D?J>* ''"'jsl.e', q>x (lia^X) 'nejsou'. Též ve vazbě ^ px 'není mně' = nemám: bxitľ'a ^So **X 'nebylo krále v Izraeli' (Soude. 21, 25), 1133 WFTK 'nebylo Josefa v cisterně' (Gen. 37, 29), X3 "'XT Kyľ Y*H 'nebylo ani vycházejícího ani vcházejícího' (JÓs. 6^,' í). Pozn. {ýt je původně podstatné jméno s významem 'bytí, to, co je', též 'majetek' (srv. Přísl. 8, 21.) px je také jméno s významem nebytí, nicota, nic' (srv. «1x2 Izai. 40, 17; -^'n Izai. 40, 152 23; |>xp Izai. 41, 24). Přichází též tvar px : ... rtBTfc* fif] 3")n"1X nsJn a ncn' zde... oštěpu nebo meče?' (1. Sam. 21, 9). "ix"(abs. ix) 'kde?' je tázací příslovce. Slova -[fff a »«j jsou vlastně podstat, jinéna, značící 'trvání, dostatek'. f]ffj je citoslovce ve významu 'hle, aj, ejhle' (§ 87.) . § 83. Příslovce 1. Příslovce jsou svým původem dvojího druhu: 1. primární, od jiných slov neodvozená a 2. sekundární, odvozená od kořenů jmenných nebo slovesných. Tak jsou na př. záporky xb a 7IN původní, příslovce W"!JM 'proč?' odvozené od kořene yT> 'poznati'. Primárni příslovce nemají žádných přípon ani předpon. K nim patří na př. tg 'tehdy' *1fX 'zajisté' •>X 'kde?' "'"xa 'odkud?' n 'zdaž?' (= *min 'ajin) 'ne' C# 'tam' T» 'ještě' (§ 82, 5) *| Tak" nb 'Z(1c' na "ipix 'vzadu' 2. Podstatná jména s předložkami původem jsou: -jp^ 'zvlášť, sám' (§ 84, 6, 7) 'zvnitřku', 1X123 'velmi' pflQ 'zevně' nrjX3 'pospolu' r pod. . Stíí> 'předevčírem', EX/"© 'lmeď. 3. Příslovečný význam mají často ženské tvary příd. jmen Olll 'kojně, dosti'; Jty^ftgl 'nazpět', ft***}^ 'židovsky'), zájmena C*TJ 'zde- nyní'), číslovky (niltýX") 'nejprve') a absolut. infinitivy blavně z kmene kausativiiího (l"i2nim 'mnoho'). 4. Tázací částici jc f»j 'zda', které má před orálními souhláskami batěp, před š"wa jednoduchým a Jaryngály patah, před laryngálem, jenž má q3ma;s, s°gol: "^biíl 'zdaž vytáhneme?' (1. Kr. 22, 15); "?H frjaS flOl?fl 'zdali pak'sis všiml?' (Job 2, 3); C^**íVT 'zdaž znáte?''(Gen. 29, 5); n^xn 'zdaž půjdu?' (Exod. 2,: 7); "vjixn 'zdaž já?' (Job 21, 4). ' ' " § 84. Předložky 1. Předložky jsou v hebr. dvojího druhu: 1. o jedné souhlásce, spojené s následujícím slovem a s nim psané dohromady a 2. o více souhláskách, samostatně stojící před svým jménem a odděleně psané. 2. K prvni skupině patří: 3 'v, při, s,' b 'k', 3 'jako, podle'; místo redukované samohlásky je plná před jiným š'°wá: i)3t#3 'v mém jménu'; nTTpS (*HÍIiľiilä), 'Judovľ; i-igj 'jako ovoce'; a odpovídající plný vokál před hátěpěm: »«|X3 'jako lev', b^H^ 'k jídlu', ijjtfS 'v bídě'. Stojí-li mezi nimi a jménem člen, přejímají členovou samohlásku a n členu se vysouvá: D',pt£,3 'v nebi'; >>bfíb 'nemoci' (dat.); |"1X31 '» v zemi'. Po částici 3 člen někdy zůstává, jako v DTH3 'jako dnešního dne'. Následuje-li po neodlučitetné předložce jednoslabičné slovo nebo prízvučná slabika, dlouží se samohláska předložky: fl*lfA 154 'k zrození', ri^b 'pro věčnost'; před jednoslabičnými zájmeny: Ht3 'v tom'; onS 'v nich'' QH3 'Jako om' a Pod- Před zájmenem HO podléhají samohlásky předložek různým změnám: H133 'v ěem' (v přestávce n*33); nt33 1ak veliký, kolik, kolikrát' (Zach. 2, 6; Gen. 47, 8; žalm 78, 40). -fib 'k čemu, proč?' Prízvuk je na první slabice, ale před laryngály je prízvuk na konci a zdvojení se ruší: n Ob. 3. K významu předložky 3: 1. značí nástroj (čes. 's'): ^2£*3 'holi'; 2. prostředek: fiX"Í»3 'skrze zrcadla' = 'ze zrcadel', Exod. 38, 8; 3. osobu, při níž se přisahá: niHO )b V^Vt) IbxS !• KrAl. 2, 8 'a přisahal jsem mu při Hospodinu řka'; 4. os'obu, skrz níž se něco dělá: QH3 H3y Exod. 1. 14 'pracovali skrze ně' — 'přidržovali je k práci'. 5. osobu, k vůli níž se něco dělá: Sm3 Q>2& ?fI3VK '1,udu ti sl('užiti sedm let za Kachel' "(Gen. 29, 18")." 6. cenu: 1£)X Clpa-l?3 P]D3 C"Sx3 JDÍ D^-nV"!'1 'každé místo, na němž je 100Ó vinných "rév za 1000 stříbrných' (Izai. 7, 23); 7. čas: gWfíjtí} ÍWS ibteľl 'v roce smrti krále Uziáše' (Izai. 6, 1); 8. místo: hŕ0 13ÍÓ3 'v poušti sinajské' Nimi. 1, l; 9. doprovod, s: Qy3 133 's mnohým lidem' (Xum. 20, 20). 4. b opisuje dativ; zdůrazňuje zřetel: *í|b"'*í'? 'Jdi s>'' (Gen. 12, 1); vyjadřuje původce: ~li210 'píseň Davidova'; směr: mílsS 'k východu slunce'; čas': 'v Jitře*, (žalm 30, G); okolnost: n'Clb 'v jistotě', (Lev. 257 18); je'téi před infinitivem, na při fil&sfo, -ibab atd. K opisování genilivu srv. § 41, 3. 4, dativu srv. § 41, 8. S osobními zájmeny přívěsnými tvoří dativy osobních zájmen, srv. § 84, 7, 3. 15.') 5. Samostatné předložky: 1« in« 'Po. za' [Siaon *inS* 'po potopě', (Gen. 9, 28.)] 2. *YfM 'po, za' (sc sufiixy Gen. 32, 19, Lev. 26, 33.) 3. 7X 'k, na (směrem)', obyčejně s maqqěp: -jnN ai(3»"í?N ['«»" jedno místo' (Gen. 1, 9.)] 4. riX CPitSftrrfly Tiífl 'fVfJffl '• putoval Enoch s Bohem' (Gen. 5, 22 a24.) " " 5- bbi2 'Pro, k vůli' (se suff. "»^3| qftM rlAVTI '• »* žije (bude žití) duše má (= já) pro tebe5 (Gen. 12, 13.) B. 'mezi': fmvp pj 7112T71 'a jako památka mezi očima tvýma' (Exod. 1S, 9). 7- "W2. ty? 'pro, kolem, skrze, při*: n»irn 'přes zed (nebo skrze otvor ve zdi)', (2. Sam. 20, 21.) Ypfftfl 7J?2 'oknem' (Gen. 26, 8.) x- FQ% *F[Tít< 'kromě': 373 \|-|7"1T 'kromě Kaleba' (Dcuter. 1, 36.) 9. 'pro, k vůli', ^^nšyln"?! JJP 'pro všechny tvé odporné činy' (Ezcch. 5, 9); np WJ k'vuli čemu' (Aggeus 1, 9). fVob 'pr». k vůli', D^^^n D^ISn ^Vtib 'Pro padesát spravedlivých' (Gen. 18, 24). 11. »67, (od ne ústa), 'podle', 173N ♦M íhK 'každý podle jidia svého' (každý takové množství, které mu stačí k nasyceni, Exod. 16, 21). Pan s£7 'podle (stavu, počtu atd.) dětí' (Gen. 47, 12). ]2- >2Sh 'l)i'e<1' (27, 10.) Také ij£2 značí 'přeď (se sufl. Num. 12, 14. Dcuter. 7, 24 a j.) " 18. fiN"IÍ37 'proti, vstříc' (Gen. 15, 10; 46, 29.) 14. 710, 7"i» 'naproti, před, k', pfy 133 7113 řQ1^''" přihlížíš se (takže budeš) naproti synům Ammonovým' (I)euter. 2, 19.) 15. S pnp 'v"-ě': pftD inn^l '■ zanechali ho vnč města' (Gen. 19, 16.) 16. 7Q z, Dyri-|P (Exod. 16, 27); fln nijap 'z flccr hethit-ských' (Gen. 27, 46.); než: tfyflp CpIFO 'sladší než med' (žalm 19, 11); 'skrze, pro': 713ah >I30 'skrze vody potopy, vodami potopy' (Gen. 9, 11.) Před laryngály je bud p nebo p. 17. 'před': IJTIN 1Í2 'před našimi bratřími' (Gen. 31, 32.) •proti' (Nohem."3, 870 'naproti' (Exod. 19, 2, 1. Kr. 21, 10.) 18. nDJ 'naproti', Exod. 14, 2, n?í Exod. 26, 35. 19. 3130 s následujícím 7 'koleni, vůkol' (Num. 1, 50.); i'QSp 'od, z blízkosti pryč':; pi7|7-73pjp^ 2'ODp fotfj 'odstupte od obydlí QSrabova' (Num. 16, 24.) 20. fy 'až k', P7p""iy 'a* k Sodomě' (Gen. 13, 12.) fljfj QKi IV 'až do tohoto dne' (Gen. 26, 33.) 21. bv 'nad, na, 11, při' (Gen. 21, 13. 1. Sam. 4, 20. 2. Sam. 1, 9.) 'k' (navice) (Gen. 28, 9), 'podle' (Gen. 48, 6.) 22. CJ> '»' (Gen. 13, 1.) 23- finr. 'Poď, □''ptPrT 72 nrtr 'lmA celým nebem' (Gen. 7, 19.) Srv."| 84, 6, li. ' 24. 73£X vedle', se sulT. ^73iX 'a nine' (Gen. 39, 15.) Uvedené předložky mají ovšem mnoho specielních odstínů významových, o nichž podávají poučení slovníky. Pozn. Z uvedených předložek jsou složené č. 5, 7 ('?), 10, 11, 12, 13, 15. Jsou ještě jiné složené, na př. fixo, DVO 'oA' (z '"iďět, minim), ijb 7"10"7K 'zpředu' a mn. j. 157 6. Osobní zájmena prívesná po předložkách a částicích. Suffixy se připojují také k některým předložkám a částicím. 1. ke g 'jako' (k rozšiř, tvaru ^33), 2. 7p 'od', 3. 3 'v', 4. ay 's', 5. fílfV, 6. riXlpb 'vstříc', 7. "j^ 'oddčlcnč',! sám', 8. '•.JB1? 'přeď, 9. bv 'na', ÍÓ. 7tf 'k*, 11. fljjg 'poď, 12. ^fitf'po'(ča-sově), 13. iy 'až' k, až do', 14. 3135 'kolem', 15. 713 'mezi'. .Jejich tvary se suffixy jsou tyto: 1- ,J1fi2: *p£j; (^1»2); imÔ3; ,11)33; 1J1Ô3; D33: (p|)! ft}2. Díi3; "H3. rrjřjs. v 2. pi. t.éžTn3Í03, v i Pi.' o-nóá '' 2- ^pb; rep; ijpp; i;p»; nipp; uípo; asia; p»; ona. np,"p; 7,np. jnp, n:nb. 2. 0*. muž. v p. S. p;;?p (v p. -S3); T|S; 13; řp; »J2! D33; 7,33; C3- DH3- nprp; jrts. ftj% n:n3. v 2! os.'sg. maž. i ^33. stejně n 75' ^ 'mně'; ^ 'tobě' (m.) (j-j^ Gen. 27, 37), ^ 'tobě'(ž., též pro muž. rod v pause, Gen. 4,C); ^ 'jemu', pfj^i^fi 'nám'; 03^ 'vám' (m.), p7 'vám' (ž.); BfÁ (ni2H7)''j>m, (m.), »a (n:n!?) 'jim' (ž.). ' '" 4. \py; t|»J> (V p. 9gy; 1fiy; ní5y; ^gy; C3Qr: pQy Dřjtty! yr|8». V ť. sg. ]c'i »-jBy, v*3. pl.'m. asy. ' ' 5- »jaji' ?frK (v p- Tfrix); Tjrx; lrójt; rmx; uíwj a?**; pflK: ĎflX; JflK. Ú složené předložky riXp 'Vď: »Áxó» •^F.xp atd' 6- ♦fiKTjs1?; TfiX'ipb; 3rxip7; inxipb; nnxipb; Uíixipb; csnxipS; }%ttť]J»i cnxSpb; jríx-ip?.' '' 7- ŤJS?! T?5^: TW ňw; ina?; 03^37; 73137; «■ "jd^ řfpppi ijnJeS; vxh: mish; wjb7; dwb7í p"jb7; =--:£7; 158 o. ípby; vby; n^y; vfby; Kj^Jf: fyby; Dirby; 10- *7*- T,^,; ^ T^*'u^*5 c^'' Tfcw D!J^W 11. *fi?nri; •frr-m; vnnn; -"rinn; wnw aypnri; p^rnr,; niřmp.; fŕTpnrľv 3.'os. pi m. i brnn 12. nrrx; tpjgjf;' ijnnx; vinx; nnrrx; wnnx; osnnx; pnnx; annnx; 'pinnx.' 13. n.y; ífny; fny; vny; nny; irny; D^ny; pny; Dnny; 14. ppp; *ip3/3p; "ppp; 'ppp; nppp atd- nebo na roz- šiřeny tvarYffl : ^^p, Yn13pD ať(1- 15. ^3; Tpp; ^p; up; nap; lapp; Drap; p^P5 Bn>jp; Předložky 8.—14. se spojuji se sufíixy plurálnich tvarů. 7^3 přijímá suflixy, označující jednotné číslo, na tvar ¥»3, plur. suflixy na tvnry ^3, IJ13 (v 3. ós. pl. m. též B/W3« 3- os' P1- ž-fľlUp)- — Tyto předložky jsou bud pův. skutečné plurály (ě. 8, 11, l'i, 14, (15)) nebo jejich kmen končil na -aj ('Haj, 'ala], 'adaj),. které se mění stejně jako aj v plur. suli. podstat, jmen. 7. Od předložky fix V jest lišili částici flg ("Í1X). která se klade před determin. akusativ. Ji se tvoří též po připojeni sufíixů akusalivy osobních zájmen: ifilX 'mne', 'tebe' (m., v p. TinX). "?nlX 'tebe' (ž.), miX 'Jej'. nWX 11'! UfflX 'nas'. D3flX •vás' (m.)| pnx 'väs' (ž.), amx (onrix)'!«' ?n"x (pnx) 'je' (ž.). § 85. Spojky 1. V hebr. jsou dvojí spojky: 1. jednokonsonantní, psané s ná-sled. slovem dohromady a 2. vícekonsonantní, stojící samostatně. 159 K prvé skupine patří 3 'jako', "í 'a, ale, pak, tedy, pročež', .{ý (s ná-sled. zdvojením) 'že, aby, protože' atd. Jinak se dčlí na spojky 0 jednom slově, o více slovech, dvojice souvztažné, dále na souřadné a podřadné. 2. 1 se mění před souhláskami se a před retnicemi v 1 (§ 18, 1 b). S následujícím 1 se spojuje a mění ve ty \~|v| dá tft\ Před prízvučnou slabikou bývá «, před hálěpy u laryngálň je příslušný plný vokál: VIS-PI 'a jehoslužcbníci'; ^jxi a Ícz^'< ^fTi "jalfli, 'a nemoc'. O různých významech spojky 1 poučují slovníky. 3. Hlavní spojky slučovaci jsou vedle 1 ještě £t 'i, také, též, Mj 'také', 13 PjX 'ano i' (Ezcch. 23, 40); disjunktivní je ix 'nebo'; odporovaci jsou "!jx 'avšak, leč', D^'X 'a'c' (-'o'' 2, 5), WJIJ 'leč, vyjma,' v ml. jazyce blU a'e' (Dan. 10, 7, Esdr. 10, 13 a j.), vysvětlovači 13 'neboť (Job 5, 23) a j. 4. Dvojice souvztažných spojek jsou nejpředněji! tylo: CX---CX (IX •••1N) 'bud... anebo'; riJiTl--"^ 'sotva ... již tu'; f? ••• lti?X3 'ĽÍI» ...tfan'; DX »3 ... X1? '11Ľ dříve ... než'; g| ... DJ 'i...i,' 'jak ...tak'; » ...DIB 'ještě ne ...když tu' (.los. 2, 8,. 1. J v v Sam. 3, 3). 5. O spojkách podřadných ve větoslovi. § 86. Citoslovce 1. K nim patří výrazy většinou jednoslabičné a většinou ze slabých hlásek pozůstávající, které vyjadřují duševní hnuti. Sem náleží: v^X 'ach, běda' (s dativem 1. Sam. 4, 8, Izai. 3, 9 a (i, 5, s akusativem Ezech. 21, 6 a 0, samostatně v Num. 24, 23, ve významu 'bčda' v Num. 21, 2!).) *ŮH 'bi('a', citoslovečně 'běda' (Přísl. 23, 20.) ŕinX 'acl'. běda' (.los. 7, 7. Soude. 6, 22 a j.) 160 nx 'ach. běda' (Ezcch. 6, 11 a 21, 20). IX 'běda' (Kaz. 10, 1G; 4, 10.) ■j«Í 'běda' (Amos 5, 16). "»ř7 'běda' (s významem subslantivním, Ezech. 2, 10). ťj-] 'běda' (Izai 1, 4), též vybízecí (Zachar. 2, 10). ftfl 'ach' (Ezech. 30, 2). fVIX 'ach, běda' (s dat., žalm 120, 5.) tyji* 'běda' (Job 10, 15. Mich. 7, 1.) Xn 'hle, ejhle' (Gen. 44, 23, Ezech. 16, 43). ľh'bň "nebudil tak, pryč s tímľ (1. Sam. 20, 2.) ftxŕl 'hejsaľ (Izai. 47, 16; Ezcch. 25, 3.) XÍX 'prosiml* (Gen. 50, 17. Nchem. 1, 5; též |-j>X 2. Král. 20,3.) 13 'prosím!' (Gen. 43, 20; 44, 18; Soude. 6, 13; 1. Sam. 1, 26 a j.) |OX 'budiž tak, staň sel' (1. Král. 1, 36; Num. 5, 22; Deuter. 27, 15.) XJ 'prosím, nuže'; postponuje se: XJ-^J^t^H 'dej mi, prosim, piti!' (Soude. 4, 19.) W ''O 'též' (Deut. 28, 67). njrj. jn "Uei' (Gen. 3,22; 12,19 ■ j.) Spojuje se se suffixy: t^, ^ atd. 2. Slovesného původu jsou asi tato citoslovce: gfl 'pst! ticho! je vlastně imperat. pi. kořene flDf! (Hab. 2, 20, Sofon. 1, 7 a j.) K tomu je plur. flpj-| (Nebem. 8, 11.) -n3n 'nuže', imper. slovesa 3;-p 'dal', rozšířený přilvorkem Žen. rod 13^ (Ruth 3, 15), mn! č. !]3n (2. Sam. 16, 20.) --ipjj 'nuže', imper. od ifot (§ 75, 9) s přítvorkem "|_ (Gen. 31, 44), mň. č. (Gen. 37, 20.)' 3. Příklady: Dli'Sj'? *1K 'bčda jejich duši' (Izai. 3, 9.) "ľjx 'běda námľ VJ3X íp1} vix ipb 'komu běda, komu bidaV (Přisl. 11 Mluvnice hebrojätlny 161 23, 29). fffe nn.N 'běda tomu dni!' (Joel 1, 15). p« Ijb"'!* ^zbfcp 'běda tobě, země, když král tvůj je dítě' (Kaz! 10, íěo ntsřp prah njrtw m rnn-rirpN *fít# Drinytf-bs by ľDtob 'nad každou bránu jejich dám meč hrozící; běda, připraven jest jako blesk, naostřen je k zabijeníľ (Ezcch. 21, 20.) ■np ■'bns-Dy " (Jest) moudrý' (Izai. 31, 2). I£>>>xn nflK 'ty (jsi) tcň muž' (2. Sam. 12, 7.) Q}1"* Qi^fl Jippl 'Jed draků (jest) vino jejich' (Deutcr. 32, 33). VP^k *|JVh PíVT* !TN 'kde (jest) Hospodin, Bůh Eliášův?' (2. Král. 2, 14). ŕpis"^ TlVV *J*J> '°ä Hospodinovy (jsou obráceny) k spravedlivým' (žalm 34, 1(3.) *J5JM> fWW ,Tkí>21 'kost má a tělo mé (jsi) ty* (Gen. 29, 14). flHJj non^D 'všichni lito (byli) mužové bojovníci' (Soude. 20, 17). ^IľlX ItPNrbs 11 "I* IpíHl a sunĚ budou ruce všech, kteří (jsou) s tebou'"(2. Sami l«"il.) >2 nlíT^ nTIHM ^,12 W»] SnISP''"?^ IIDn c'?'!S?S~,3 zanotovali střídavě chválu hymnem a díkůčiněními Hospodinu, že (jest) dobrý, že věčně [(trvá) jeho milosrdenství nad Israelem' (Esdr. 3, 11.). § 88. Včty verbální 1. Ve větách verbálních je podmčtem podstatné jméno, prísudkom určitý tvar slovesný. Místo podst. jména může býti i zájmeno, obsažené v slovesném tvaru. Na prvním místě ve větě je zpravidla sloveso: ľtjnc f*pw1 a Pr°budil se farao' (Gen. 41, 7.) Je-li na podmětu důraz, může býti i na prvním místě, před slovesem: *JX*$n VtH'ľl 'ten had (o němž je zmínka v 3, 1) mne oklamal' (Gen. 3, 13). 2. Takováto verbální věta může býti rozšířena předmětem nebo příslovečným určením nebo obojím: IVpinTIX D"1^^ 'a učinil Hospodin oblohu' (Gen. 1, 7.). Při důrazu stoji na počátku jiná část věty než sloveso: ijiy ^firrJIX 'krále viděly mé oči.' 3. Slovesný tvar s wäw conseeutivem skoro vždy stoji na počátku včty. Záporná částice je před svým slovesem: Tjy-j /HJJjSf TinfTííb 'nepožádáš ženy bližního svého' (Exod. 20, 17). Jinak stojí záporka před slovem, jež popírá: JnXt-i73 HvSi íTJTP tíh 'nc Hospodin učinil všechno toto' (t. j. někdo jiný to učinil) (Deuter. 32, 27.) 4. Často je vytčen větný člen na počátku věty a opakuje se ve větě suffixem: D2P22 1tí*B3 ÍTptPH ^3 D0t# 'Sichcm, syn můj — přilnula duše jeho k vaší dceři' (Gen. 34, 8) = duše mého syna Sichema... Zde je vytčený člen logicky ve větě neshodným přívlastkem v genitivu. Jindy je vytčen předmět: QD^Jjb D2W21N rinfcí D^Sstí D'HT 'vaše orná půda před vámi — cizinci požívají ji' = ciz. požívají vaši ornou půdu (Izai. 1, 7). 5. Slovosled ve verbální větě jc obyčně: sloveso-podmět-předmět: y>p"líl"rlN 2\"ť?X tyy"l 'a u Činil Bůh oblohu' (Gen. 1, 7). Ale důležitost příslušné části věty vede zhusta k tomu, že se ona část klade na počátek. Tak bývá též pořádek slovcso-předmčt-podmět na př. tJ2^n d^J !"ťp3ti* děli zbavoval ženy meč tvůj' (1. Sam. 15, 33); podmět-předmět-sloveso: pjpi ifl'pBp, ítirP 'Hospodin mou modlitbu přijímá' (žalm 6, 10); předmět-slo-vo.so-podmčt: BiTOX 2ľ1K 1flX ÍeJ miloval otec jejich' (Gen. 37,4); přcdmět-podňiět-sloveso : JHX ''JK ^t^D"^ 'nebot viny své já znám' (žalm 51, 5). Pozn. Slovesa, která maji u sebe předmět v akkusa-tivč, jsou jmenovitě tato: slovesa, značici pobyt nebo pohyb (2K^ 'bydlil', TjSn 'šeľ. K12 'přijití', X2£'' 'vyšel,' nSy 'vystupoval', n*)i 'sestupoval'), oblékání a zdobení Gi>2'? 'oblékal', HBí? 'pokrýval', ^f"| 'opásal se', "my 'korunoval'), plnost a nedostatek (xSl2 'byl pbi', 12PI 'měl nedostatek'). Dvojí akku-sativ maji'slovcsa v hip'il: ÍBflTfllJ D| Wftbti *M fíWV} fífi) 'a hle, dal mně (akk.) Bůh viděti též tvé potomstvo' (Gen. 48, 11); dále u sloves stavění, tvoření "]gy 2~XiTf1X • • • ffllT 'a stvořil Hospodin... člověka z prachu (akk.)' (Gen. 2, 7); J"jJ2*l H2TI2 D^2Xn_nX vybudoval kameny (v) oltář', (1. Král. i 8, 32)'. Akkúsativ 'vztahu: 2py ttfcltfP, ÍIANl ttfNI MV1 'on bude tebe potírati hlavu (= tobě p. h.) a ty budeš potírati jej patu' (= jemu p.) (Gen. 3, 15). 165 § 89. Pravidla shody 1. Jestliže jde podmět před přísudkem, shoduji se v čísle: ?|T*fl34 D^SpO D^pt^H 'nebesa vypravují slávu boží' (žalm 19, 2). — Je-li sloveso na počátku věty, je sice také shoda mezi podmělema přísudkem: EiTJtíJ HJflpBfll EH EtST'y >3 WT1 'a otevřeny byly oči obou a poznali, že jsou nazí' (den. 3, 7), ale nemusí vždy hýti. Sloveso muže hýli v sing. muž. rodu, i když následuje podmět v plur. žen. rodu: ■ÍTINO \"P 'a' is iy\Q rpSSnp 'a znesvětitelé její (= sobot}') smrtí zemrou' (Ľxod. 31, 14). Plurály, značící zvířata, útly těla nebo abstraktní pojmy, mají přisudek často v sing. žen. rodu, na př. rTBÔ V^V) a °® Jcno sla'v' (= byly nepohyblivé, slepé) (1. Sam. 4,'l5)*; j-yfi n"]p WtSjT|3 'zvířata polní prahnou (po pití)' (Jocl 1, 20); T^bíl lTip"""ty ill3^n0 *!J2nj33. až dokud budou přebývali v nitru tvém myšlenky tvého násilnictví?' (Jerem. 4, 14). 167 § 90. Podmět 1. Podmětcin v hebr. je podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmenné podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmět („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 16, 14: xip ]2~bp "1N3 IřO"? 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: "^blpb !t£>p3/ niiyj ať hledají králi dívky.' c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: ")|3XJ1 ft3 K^irrbíť 'takto budou říkali (dosl. budeš říkali) proroku.' d) pasšivem: -jIIT D#3 Vrtifr bmn tK 'tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 26), (btVSt od bbfí-'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobní ('to', 'ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); ^b mn ľVäb 'Pr°č se rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této frasi slovo Bjgt, hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: "JXO Tfib lltfll 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 6). c) participiem: a*i33 *np ini3D"Wi titatf-mreD *3 niintp nmoi ^vb tijn itóe Dipp-S^i "neboť óď'východu slunce až k západu jeho Veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od "|Ep), (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, lí). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici řix: líyy l,*l3r,"flN npS*!1? 1J1*1 byla zvěstována Rebece slova Esau- ovä' (Gen. 27, 42); YV&fc pJ^'T™* W *ať ie déna země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami k »p nebo 3: fflfT* •jfj T/W*! 'dal se od něho (= jím) prošiti Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); blSlSn TřO T& 1Íy3"*?3 n*15*0(7l 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9,'11); UM D1K3 DISTt Dl. %fW fJBtjh '(kdokoli by byl) prolévající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolita' (Gen. 9, 6). Tvary "fo, igp, E"1N3 Íson skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v ěes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí fix, která se klade na počátek věty a má asi význam ěes. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: ^ rilBS DIppTiiO 'ND3 D1p»"niSt 'to (je) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezcch. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako ěes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. T-ppfrx1? 'nepršelo' (Amos 4, 7), •fix 'rozednívá se' (1. Sam. 29, 10), ffWiPJ Je bouřka' (žalm 50, 3), tmi se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. p| 'zdaž', u otázek, na nčž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), připadne i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 § 90. Podmět 1. Podmětem v ht>.br. jc podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podstatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmenné podměty, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmčt („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 10, 14: Rlp 'JZ'bv vi IM "IKS'b 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: "zbfib H^pS*' íTTOJ "a£ hledají králi dívky." c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: *|OXfl ľ"73 N'OJirrbíí 'takto budou říkati (dosl. budeš řikati) proroku.' d) passivem: ftjft) Dt?3 H'lpb btjfí ÍK "WMjT *y\o počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 20), (SnlH 0(1 SSľl' 'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobni (To','ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); "^b iTin ntS"? 'Pr°e sc rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této írasi slovo PjS, hněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -jxp IVtb "IMfll 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 0). c) participiem: Q^J ,etf b)l) lXl3p"iyi tt>ptt>-mr»D "3 n*1lní0 nnjpi '•ptyS 0$ lEpp C1pp_7331 'nebot "ód' východu slunce až k západu jeho veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od 7tpp)> (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, li). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici Í0p ^SVÍll* np3"lS TJ"! byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42); '^l^vb řlkti] pKirílK JJV '** Je dana země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami ^, ^jp nebo 2: WJJp 17 "IJWl 'dal se od něho (= jím) prošiti Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); SlSan 'BO TW ItyS'bs Í113',"^71 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); 1@a ť]ii2 DlKľl Dl "C5ř> 73^«i '(kdokoli by byl) prolévajíci krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary fo, iqq, Q7K3 jsou skutečné podměty v pasivních větách, podobně jako instrumentál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen jc někdy zdůrazněno částicí která se klade na počátek věty a má asi význam čes. "to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: <í}f] rflDJ CIpp-riNI SHĎ2 Clpp-riX 'to (je) místo mého trůnu á to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. Tapprfcíl 'nepršelo' (Amos 4, 7), 'rozednívá se" (1. Sam. 29, 10), niSJtíO 'Jc bouřka' (žalm 50, 3), ^l^n1' 'tmí se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. 7 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 num, norme, V posledním významu bývá často částice xbff (Gen. 4, 7; 20, 5; Job 1, 10 a j.) 2. CX stává často před nepřímými otázkami (Pis. 7, 13; 2. Kr. 1, 2). Také fj! stojí před nepř. otázkou. 2. Dvojčlenné otázky (rozlučovaci) mají v 1. části *t. v druhé dm m--bo ix (lat. utrnm-an): U^^^-qx n^lM U^rt 'zďôž s námi (jsi) ty či s nepřáteli našimi?' (josuo 5, 13). Místo £x V druhé části jc též DX1 (Job 21, 0), v první části místo ^ může býti též F|Xn (•'"') 31, 17.) ix shledává se u Kaz. 2, 19 a Joba 1C, 3. Příklady: táz. věta bez částice: »j* m <*mi 'ty jgj ten syn můj Esau?' (Gen. 27, 21). S částicí -p nliŤ "lOX'l •'•Wjr'w *J|3.b ^ttsM "tS^n-bN 'a pravil Hospodin k satanovi: Zdaž jsi přihlédl k mému služebníku Jobovi?' (Job 1, 8); H3JX VTX lOtýn 'z,|až hlídačem bratra svého (jsem) já?' (Gen. 4, 9); i^x ''Jnis'i.'Cn 'zdaž jsi mne nalezl, nepříteli můj?' (1. Král. 21, 20)1 S částicí xbrv XV! »iinx '■b-IOX Kfl x^ 'zdaž on mně neřekl: Sestra má (je) ona?' (Gen. 20, 5.) Nepř*. otázka s ox: rrj ••bno nvrx"Ex • ■ • aia] byia rahn ob 'jděte, vyptávejte se u Bn'ul-Zebuba,... zdaž se uzdravím že své nemoci' (2. Král. 1, 2); ■ fj: >js by» d$n "ibpri nixib inxa n:?n-px nbtyi npnXiŤ '» vyslal (Noe) holubici od sebe, aby se dozvěděl "(inf. cons. od ,-fX"! viděl), zdaž opadly vody s povrchu země' (Gen. 8, 8). Dvojčlenné otázky: iyfi, Ij3 WrXÍTi D'Jpn fllíTVOtt* C3;p,3x •p'-a Cxi nx? nrinn nxrt ''siýsic to, suŕsi, a pozorujte, všichni obyvatelé země,'zdaž to bylo ve vašich dnech či ve dnech vašich otců' (Joel 1, 2); Qxi BB^O XíHr PXH 9*k5h|l TSJ S^JjC 'zdaž ten, kdo nenávidí právo, bude panovali, ■či vysoce spravedlivého prohlásíš za zlého?' (Job 34, 17); iq^ b3B IX ňJTlJ Bpnri yrY1 • kdo ví, zda bude moudrý či pošc- 170 tilec?' (Kaz. 2, 19); nijtfl ♦> WTOTTO * rJSTT^T^ 'zdaž (bude) konec slovům do větru či co tě podněcuje, že (tak) odpovídáš?' (Job 10, 3). § 92. Věty jistící Obsahují souhlas, přitakáni, potvrzení. V nominální větě bývá ty (§ 78): CipSľl říp'' ty. ípK 'zajisté bytí Hospodina na tomto místě' =■ vpravdě jest H. na tomto místě (Gen. 28, 16.). Pojem „ano" se vyjadřuje v hebrej. příslovcem »3. (Exod. 10, 29. Jos. 2, ■ 4. Esdr. 10, 12) nebo se opisuje. V odpovědi se opakuje někdy sloveso tázací věty v příslušné úpravě a znamená ano: Vtllbíäppn 'zabil jsi ho?' 'odpnvěd: vbípp 'zabil jsem' = ano. V 2. Sam. 12, 19: no *i-i»x»i •ľVn ruprj ■!»x*v!l p,;iví1 dílvid: zdaž zemřelo dítě? Á řekli: Zemřelo ( = ano).' § 93. Věty popírací 1. Popírání děje se v nominální větě nejčastěji slovem px někdy též záporknu xb- Status absolutus WjJ přichází po slově, jehož existence sc popírá, předchází-li zápor, je status constructus jiX- Částice xb popírá s důrazem jeden pojem. 2. V slovesných větách je záporka xb u indikalivu, ^x 11 apo-kopátu (jussivu) a kohortativu (energiku.) 3. Popírací význam mají spojky J© s maqqěp, spojená s im-])crfcktem ('aby ne' v účelových a ohavných větách) a ""nbab I imperfektem a častěji I inúnitivem; dále OBX 'nc vicu' (Amos (i, 10), 'ne' (Izai. 54, 15), -73 'ne' (žalm 10, 11, přísl. 10, 30 a j.), >b? 'nc' (Gen. 31, 20, Izai Í4, 6, Ozeáš 7, 8 a j.) a a-j^p ještě ne' (tlen. 2, 5, Exod. 10, 7). Príklady: "pX'BX U3/£>3 ľTÍl'j {S>v1 'zdaž Jest Hospodin uprostřed nás či 'neniV' (Exod. 17, '7); D'tfbx fíp] TttDn Xb *<3 171 npnNnVIX IZvb *K D"1K1 pNn-by 'neboť neseslal dešť Hospodin Bůh na zemi a člověka nebylo, aby obdělával zemi' (Gen. 2, 5); pípa Jtm pyp p^ 7^7 p^M 'a nebylo vidoucího a nebylo vědoucího a nebylo probouzejícího se' (= a nikdo to neviděl...) (1. Sam. 26, 12.) — Jj^ ... a\Í7N fN TlSlT Tfr !T)PP *JK T» *K1 ntl* 'JK ny-Va DBips'- W|! 'j« (j»em) Hospodin a není více kromě mne, není Boha (kromě mne),... aby poznali,... že není kromě mne (žádného); já (jsem) Hospodin a není více (jiného)' (^y^p, 'kromě') (Izai, 45, 5—6). 7x7-73 rnj1? 'nebude se dívali (úž) nikdy' (žalm 10, 11). — q»p p|| 'nebylo vody', Exod. 17, 1; -73K 'ľhlb It^X f'yŕŤppň "fi73N UtSa 'zdaž se stromu, o němž poručil jsem li, abys s něho nejedl, jsi jedl?', Gen. 3, II. — mm 17QN1 'a řekli: Neni (tu)' (1. Kr. 18, 10); "PN 'není nikdo jako já, není mi roven' (Exod. 9, 14); Dl» ľl^l^J 'není v »' chyby' (Num. 19, 2); 737 ... pg 'nic' (Exod. 5, 11); nnn'72 •.. pg 'vůbec nic' (Soude. 18, Í0). Důrazný zápor vyjádřen slovem pitfp: IrffiJ pxp 'vůbec nic neni jako ty, neni ti rovno' (Jerem. 10, 6); q«jx pxp D^fOl "pNp fFW 'měsla bez obyvatel a domy bez lidí' (Izai. 6, 11). Zápor, adjektiva: 7Epp *»x 'bezpočetný', p>rp3 py 'bez peněz', 73 pjj 'bez síly', 7J57 px 'nezbadatelný'. § 94. Věty prací 1. Jsou uváděny částicemi fo 'kéž' (lat. utínám) a q$< stejného významu. 17 se pojí s imperfektem (Gen. 17, 18: 7^71 bKyiaty iS Tw? kčž by Izmael žil před tebou!'; Job 6, 2: l7j'3!ý'< VtSflf iS "4W3 'kéž by řádně byl zvážen můj zármutek!'), s imperativem (Gen. 23, 13: ijyptý »7 'kéž bys mne vyslyšel, vyslyš mneľ), s perfektem (Num. 14, 2: n-||7 737S3 D^D p n 3 UílD"^ UflP"T7 'kéž bychom byii zemřeli v zemi egyptské "nebo v této 172 poušti kéž bychom byli zemřeli!'; Num. 20, 3: }jyi_j 17 'kéž bychom byli zemřeli!', Izai. 63, 19: D>»p» P.yip-NlŠ 'kež bys roztrhl nebesaľ). ex se spojuje s imperfektem (žalm 68, 14; 81, 9; 95, 7; 139, 19). 2. Slovesný tvar významu pracího se doplní v nominální větě, jako je Q37 DÍ7tt*> araD- 'assalämu 'alaika (-kum); v bibli má odchylný význam 'dobře jste na tom, mějte pokoj'. 3. Prací věta má někdy podobu otázky: '"jpp^""^ '■srpTi-r, ■fiftttoryi iWrflrir** *>V^3 Kto1) fov) p>'3 'kdo by mne dosadil za soudce v (léto) zemi? A ke mně by přišel každý, kdo má spor a soud a já bych mu zjednal spravedlnost (= kéž by mne někdo dosadil...)' (2. Sam. 15, 4). 4. Pracími větami jsou všechny přísahy a zaklínání. Jsou uvedeny přísahou nebo zaklinači formuli, po ní je spojka qx« v záporu ňVcn s n-n ipnir.nK nfewrcK Vffpj ta nVípí 'jakože je živ Hospodin a jako že je živa tvá duše (= ly), jestliže učiním věc tuto (= neučiním to').*) (2. Sam. 11, 11). Cj< znamená pak vůbec jen 'vpravdě', N7"DÍ< 'zajisté ne'. Zaklínací formule jsou: ffffi ^ 'jako že je živ Hospodin', ?[p»B3 *TJ 'Jako žc jsi živ', '"jx "*n 'jak" zc ísc,n živ'- Po DM přichází vlastně podmínečná věta 'jestliže to učiním', hlavni věta vyjadřující, co se má rušiteli přísahy stáli, se vynechává ze strachu (jen někdy se říká zvláštní úsloví pfp> r!01 Cílbx •Vfl'jWJ! h2 'tak a,: ,1ěiní tomu... Bůh a tak at přidá' '(1. Sam. 3, 17;*20, 13; 2. Sam. 3, 35, smysl podle llejěla 'ať ho Bůh trestá a opět trestá.') § 95. Věty stavové 1. Slují tak proto, že podávají bližší určení hlavního děje tím, že uvádějí nějakou bližší okolnost, která děj doprovází nebo za níž *) 1'odlc Kautzschovy opravy (Gcsenius-Kautzscli str. 404). 173 se děj odehrává nebo stav věcí, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových větách (ar. häl = stav). Připojují se spojkou ). Obsahuji jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbálni. 2. Nominálni stavová věta je na př. ..."inX tí^X VPl ilJpSx ÍOlih byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Elqana' (ť. sam. i, i). 2& trh) rips hdId cvpxbpn >ä> 1X2>1 □^""lyKO 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbálni věty lze uvčsti: ntsb nln11 ^113 XÍ2 "lOX'} vhzib típm fí>$t) ^óxi priznfcph 'apravili vstuP; požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, ledy kopulalivnč (na př. hledám ho a vidím a on si hraje = a vidim ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz fgn tfb v Gen. 15, 13: "|J2K>1 cnS xb px? ~?nT r»w i irr? xnjg v^i ttffih '* pravd Abiamovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bučíc símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: isHi ^1"12 Q^I^V T?'?*'"'! a I)0VCX Wfl !3t5l2"72X ^flS^S 1|W$ ten strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' = ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem 2t# 'tam': JlbjlX Dtý n\"T"l?£*X Dlpfflri 'místo, které byl tam jeho stan' -= místo, na němž byl... (Gen. 13,3). "UPN následuje i po neurčeném jménu (l)eut. 28, 49). Má-li platnost no-minativní, není po něm sulTix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné vělě v doplňovacím zájmenu shoda: Ep^nX *;Ä| T\kt Dn*l2D"1tt'X Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je jen nota relationis a nikoli pravé zájmeno vzlažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné vély je nejlépe uvčsti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: nb Bp-fpx n2J2i rtby rhzi nbx2 vrm ^3 'nebot budete, jako terebint, vadnoucí na svém listi, a jako zahrada, klcrá nemá vody' (Izai. 1, 30). — íTHTiPtPJ 11ŤX 72 • 'VEX2 B*n 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích... zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: ItýxS "íp&^l ÍJl^"^ a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43,16). — Toho, jejž: vty HBD1 11j5V")tÍ>X flX ^Sx HMjill 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovali nad ním' 175 se děj odehrává nebo stav věci, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových včtách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou <\. Obsahují jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ...7nN K^N TPl HJpbx liatí*! '• byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Ľlqana' (1. Sam. 1, 1). 2tt*i 37^3 7^73 D'ONbpn ty Dip"iytýp 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Loť (byl) šedicí (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbální věty lze uvésti: riäb ITjT) "ITIS Nl3 "lO^l 0^O|S 01(501 fíWJ »fl>ŽB pJKI pnaneVfl 'a pravil: Vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům'?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou « se zájmenem, tedy kopulalivně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje ■» a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz 377 X? v Gen. 15, 13: 70ř<,1 zrib ab pxp Wij! nvp i srín raié '• p»víI Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: 1JH1 ^7 "ľjnp Wy® ''.PS'bliTI 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména ^»7x a ^77 jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: ib-irij "nyrt ÍTK 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...")'(Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je někdy suflixcm u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž slojí před slovesem vztažné věty (Josue 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem 7p*x (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je nesklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) yb? 33fe> řlJTUJ "Itl'N p N íl 'zemíí> ktcrá *J (Ísi) ležici na ní' = země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) 7p?N p>7 13pO"73N >J7£ppji7 tpíl^Qf 'ten strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' — ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. II jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem 'tam': H7nx C!í* nVVIttfN DlpOH 'místo, které byl tam jeho stan' = místo, na němž byl... (Gen. 13,3). 7{ýx následuje i po neurčeném jménu (l)eul. 28, 49). Má-li platnost no-minativní, není po něm suffix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: DSTIN (IDV "OK TIN DrnpO-lt^X 'Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' == kterého jšle prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je 7{J>N jen nota relalionis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: 7S Mg Do-itfN rt|Jj5l nSs? rhii nbNp rnn 'neboť budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, á jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — niVfipp^ "ltt>X 73 1MI3 • • • VEX3 Ď*T1 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřipich ... zemřen' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: 7týxb 10^*1 ífľ>3-7y 'a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: y."?? HBDl11pl""ltt'X PIK^H W^tTl 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 174 175 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: iSlN Dl* 13X* 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen' (Job 3,3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty podmětné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -^3 pj^ 173xj1 tib d\"Í7X "10x 'zdaž tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen/3, 1) nebo "Iftp&Q ýniy^b nifc cbpľl tib) 'IcPŠ' JesL. že nesl ibiš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,"4).: 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbálni a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky uživá se 13 že: 3")53""i3 DTÍ7X xt1 'a viděl Hospodin, žc (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je 13 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též "l&ti uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu «.), 21: hoh tí>ÍJX dyÍJ iih"1 'al' poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, e) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připoušlěcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: 13 'když'; irQnX*] '"■XTi*'' "Tl>J '3 'kclyž (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval''(Ozeአ11, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. Ipti 'když'; Dybnrrt rppTiX pKPl nWpp "T#K 'když otevřela země ústa svá a pohltila je' (Dcut. 11, 0). Srv. 2. Par. 35, 20. 176 ityxs 'když'; b^yn-nx xti n:norj-7X aifj -ittfxs *rm '»«taw se, když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Kxod. 32, 10). -|y 'zatím co'; frtSrr^x b*itip 13*1 "iy *Í*TJ5 'a stal° se- zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tib'IV 'dřivé než'; rrffln) "ix flíW tih'19 'dříve než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 26). tib "ipti ny 'dřivé než'; ny ?fn'Tirí3 ^x*f,3"i1X l3l riyin *tV "iXS^Xt1 "Ití-'x 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). "tpti -ty 'až'; py nx wi-prt ipu ny... Sxt^-^s t ^brn 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabínovi)... až zahubili Jnbíua' (Soude. 4, 24). ny 'až'; a'p-m iDtf-ny ws* npbp np prn iX3,si 'a prišli nu horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). -jy 'až'; rTlB*!^ iy až bude váti večerní větřík' (Pis. 2, 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude. 5, 7. ^3 -iy 'až'; nxp Sir's ty ••• t^Xn b"??) 'a vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' ((jen. 26, 13). dx ny 'dokuď; nhpb i"?3"DX ny 3xt*>x ^ba;b cí 'také tvým velbloudům budu čerpati (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nnx 'když'; 'i'rnV-iri nbtil iso: nriX 'když byl prodán, bude uliti právo na vykoupeni' (Levit. 25, 48). "itfto nnx 'když'; 2wb r,rbp-~,pti pi^x-in fíbyi by-tib nxatflri "iti'x nnx hptib \b r&ňb nryipb 'nebude směti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (í)eutcr. 24, 4). 13 Mluvní.-. li,'br..jSl.inr 177 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: Jjj "[^ix Dí* HS^*1 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen'(Job 3, 3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty pod metné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -13 TOtta tib DMSn ION 'zda* tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen.' 3, 1) nebo -^X' lilíl^D 'FirMb Iti'S* 3JŤÍD nWil iÓl 'lepší jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5, 4).'' 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky užívá se 13 že: pfaj-^ OTjbs* N"1'1 viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je >3 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též "|5J*x uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení j>roslé beze spojky je na př. v žalmu !), 21: f[0|l Bftjy ^y-pi 'ať poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštěcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: *3 'když'; íniriXI bit*)&) "iVl *2 "když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval' (Ozeአil, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. -]£>X 'když'; DySnril n'E-riS pKíl nrilCB Ipti 'když otevřela země ústa svá á pohltila je' (Deut. 11,'6). Srv.' 2. Par. 35, 20. 11tfX3 'když'; bwrmi Wp.n$$jTh)$ 31J5 T^KJ 'a stalo sej když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; jrtŠrrSs 13*1 "ty \*P1 'a sLalo se, zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tíhmiP 'dřivc než'; fítän) pK ttiffl tíb"T» 'd«ve než učinil zemi a prostranství' (Přísí. 8, 20). tib TvýN ni> 'dříve než'; -fj> 7*rT.H3 V? f>jťlt3"ni{< "ÓT nyiPí^D* !)X3'I"}<7 "lt£>N 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). -itřx mp 'až'; rix irnpn -itřx ny - ^xiiy^js T f*?® 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabinovi)... až zahubili Jabina' (Soude. 4, 24). iy 'až'; nsB-pri 13^-ny ema; njpta ctý ttfft rnnri #33 'a přišli na horu a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). t# li* 'až'; Q'Ťn IfdPtf lj* 'aí bude váti večerní větřík' (Pis. 2, ' 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude." 5, 7. x V3 -ry 'až'; nxp bnr^ ny ••■ B>*Hn b?3*] '» vnnáhai se ten muž ... až se. vzmohl velmi' (Gen. 20, 13). cx ny 'dokuď; riŕip*S ^3-cx ny 3xrx ^baib 'také tvým velbloudům budu čerpali (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nriX 'když'; ÝTfí^UH Pf^KI *)3i?J nm? 'když byl prodán, bude niíti právo na vykoupení' (Levit. 25, 48). iiýx nns* 'kdy?.'; yi&b nnbp"\p* jW»nn bgmS HKisan ""jriK rr^K1? ři^nb rtfinp1? 'nebude smetí její první manželi jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (Deuler. 24, 4). 176 13 Mluvnice hobrojflliny 177 iä'ks nro*'když': DnnrtN cenín ixr "tifta nnx '(a bránu zavřeli), když vyšli pronásledovatelé za nimi' (.losue 2, 7). -ľ#N. inS. 'když, po lom, co': «^-| nnsn inN '(čtrnácté- ho roku) po tom, co bylo dobyto města' (lizech. 40, 1). iriN 'když, po tom, co-: rrtjrjpn nnio B*J3NrrriK \'bn im nitsn nriNI ITSnTlK 'QertÚže by 'se navrátila'rána a rozmohla se v tom donič) po vytržení kamenů a po oškrábáni domu a po vymazání jeho' (Lev. 14, 43). Ily3 'dokud'; ,-[32X1 ""fiOJC ^n lb*1 1*!S)2 'dokud dítč bylo živo, postil jsem se a plakal jsem' (2. Sam. 12, 22). IMp 'od té doby, co*; nSnB-1?N \PIX3 TXD1 'od té doby, 00 jscin přišel k faraónovi' (Exod. 5, 23). 0103 'dříve než'; TppyT |B33 *plXK DTB3 'dřivé, než jsem tč vytvořil v životě, znal jsem tě' (psaní s 1 místo *piN "d *1*2£) (Jerem. 1,5). npnp 'dříve než'; (ty S]^ ftQip& fl1l| "PinS W jako tráva střech, která dříve, než vyrostla, uschne' (žním 12í), (i). b) Věty místní počínají příslovci místa (kde, kam atd.), na př. Kin DE* DVD/I "ll£*N3 'kde(koli) jsou mrtvoly, tam (je i) on (= orel)' (Job 30, SO). g 'protože'; P|PX nVlX JINÍ JVtWJ ''S 'protože jsi to učinil, zlořečený budeš' ((len. 3, 14). Hjty 'protože'; Gen. 34, 13: QFtl^ fT^JI MX Ní3t3 ntfK 'protože poskvrnil Dinu, jejich sestru'. Dále je mnoho složených spojek: (Žalm 42, 7); Sy (Deuter. 29, 24); >3 ^y (Deuter. 51. 17); Sy (Gen. 31, 20); p-Sy-13 (Gen. 18, 5); •3-^ "flp^ 178 (Job 34, 27); 13 tyi (Izai. 3, 16); "HjJn »jp nebo jen 7y< (Num. 20,12); 3i jyi (Levit. 26, 43); itf x T3T*>? (Deuter 23, 5); ^3 JIHA (Deuter. 4, 37); ajjy (Gen. 2d, 5); »3 3py (Amos 4, 12);"2py (Num. 14, 24); FfnW^^TP 'právě proto, že' (Jerem. 3, 8); "ItýNC (Izi'i. 43, 4); Hfto FRF 1. Sam. 26, 21). 'Protože ne' se řekne »73™nj (Gen. 31, 20) nebo ^3Q (Deuter. 28, 55). Také pouhé spojovací w5w může míti smysl příčinný, nu př. v Gen. 22, i2: rpjyn tib) nr.n o\nbx xt-,,3 w "OISO ••■ TJ33J-nist 'věděl jsem, že jsi bojicí se Doba a nezadržel jsi syna svého ode mne' (= 1 protože jsi mi neupřel svého syna). V žalmu 60, 13: (q^m fryi^P. Kl^l nXD fíffl ^'121 'dej nám pomoc před nepřítelem a (• protože) je marná pomoc lidská'. d) U čelové věty jsou uvozovány spojkami: "IC/N "y?'? :ďy', nebo jen pouhým jyiaS> na Př- v Exod. 4, 5: nln*1 "ípSx nX1J-,,3 WOIO "ypb aby uvěřili, že se ukázal tobě iiospodiú\ ntfKnttys^pny ipx niya "73*0 ipa^A fixani ifl'iD "ObS a přineseš otci svému a bude jisti, aby ti požehnal před svou smrti' (Gen. 27, 10); též pouhé -11323: M")3fl *ľCy2 řVttkl filON Dltt3 ^týBJ a budu jisti, aby požehnala tobě duše má, dřivé než zemru' (Gen. 27, 4); také pouhé "|tJ*X značí 'aby'; rmp nvTN ntfo-cr 7i»ri nate? ♦? psn; nete 'aby poznán. že jako jsem byl s Mojžíšem, budu (i) s tebou' (Jozue 3, 7). Záporné 'aby ne'se vyjadřuje: ľ&ii (Gea. Ui 7); 'fiW? (2. Sam. 14, 14). V knize Kazatel vyjadřuje se aby též £•: DM^Nm VSB'jD níyy (3> 14) '* Uůh (to) činí, aby se báli před jeho tváří'; záporně též tfW M3n"by v 7, 14: . ..flTTiN 23 npisp rnmj cmí niíc řnsn-Sy cflbKn ntyy t»w loto učinil Bůh, aby nenalezl člověk po něm nic'. 179 e) Výsledné spojky jsou: 13 'takže'; T^x ''S •jjH 13 nyiB"7t< -kdo (jsem) já, že bych šel k faraónovi' (= jsem tak nepatrný, takže...) (Exod, 3, 11); 7í**X v Gen- U. 7: N7 Itt^M Wfitth 'takže by nerozuměli'. f) Na počátku vět připouštěcich bývají spojky: EX (Job 9, 15: ''rpn^-DN 'třeba bych byl spravedlivý, v právu'); CS (Izai- '19, 15: 'ijňs^K & njrtS^il n-pS-Oi '' kdyby na tebe ony zapomněly, já na tebe. nezapomenu'. <>3 (žalm 2.'!, 4). Též 7y; Job 16, 17; jffcm DOÍTK7 bv 'ačkoli bezpráví neučinil' (Izai. 53, 9). g) Srovnávací věty mají v předvětí "HÍJN2 'Jal<'. v závěti J"J •tak': ^b rrtMS^ rr)!T- Ti; » •■•"nnxrr r.zrs '^""iTrbi} '.iako lev řve tak sestoupí Hospodin zástupu k boji na horu Sión' (Izai. 31, 4). h) Vylučovací (exceptivni) věty jsou uvedeny spojkami: *| DBN< DM *3 ''«
  • íe': ''JflSIS-DM '»5 l\nb&$ M S 'nepustím tě, leda že mi požehnáš' (Gen. 32, 27). Q|| ijnSj: Í1JV IdStI HyÍJ"DX 'zdaž půjdou dva spolu, leda že by sé snesli?' (Amos 3, 3). Též pouhé 1^73 přichází (Izai. 10, 4). i) Podmínečné věty srv. § 99. § 99. Podmínečné věty 1. Vyjadřuje-li podmínečné souvětí podmínku splnitelnou, užívá se spojky EX 'jestliže', která má význam lat. si s indikat. Záporné 'jestliže ne' se vyjadřuje X7 EN. '''"odvětí může býti bud větou nominálni nebo větou verbální. Vztahuje-li se předvětí k minulosti, pojí se QM s perfektem (Gen. 43, 9. Ester 5, 8: yrj 'TiN'ip'DX TjblprT sJvya 'jestliže jsem nalezla milost v očích králových')'. Předvětí, které vyjadřuje potenciální podmínku v přítomnosti nebo v budoucnosti, má imperlektum: 'flsbm ""ay "ObíTEN 'jest- 180 liže bys šla se mnou, půjdu' (Soude. 4, 8). Také se užívá imperfekta, je-li v předvětí minulý děj trvaci nebo opětovací. Po EX může býti i participium (Soude. 9, 15) nebo inlinitiv (Job 9, 27). Místo EN bývá někdy spojka 13 (Gen. 4, 12), někdy a to v ml. písemnictví 77 ([jako v bibl., aram. Dan. 2, 5] Job 40, 23, Izai 54, 15, Jerem. 3," 1). 2. V irreálních souvětích je spojkou 17 'kdyby', později yfM z původ. 17 EX (Ester 7, 4, Kaz. 6, 6), záporně xbl7 (Gen. 43, 10, Soude. 14, 18) a My (Gen. 31, 42 a Dcut. 32, 27) 'kdyby ne', nisi s konj. imperf. nebo plusquanipf. v latině. Předvětí je bud nominální věta (na př. v 2. Sam. 18, 12) nebo verbální, v niž je bud perfektum: jnNT 17',~t?'' IDDľl 17 'kdyby byli moudří, rozuměli by tomu' (Dout. 32, 29; srv. Ninn. 22, 29, 1. Sam. 14, 30, Soude. 13, 23), nebo imperfektum (Ezech. 14, 15, Deut. 32, 27). Pozn. Na místě 17 může stáli též EX (žalm 50, 12, Ozeáš 9, 12), ale naopak tomu není. 2. Podmínečná věta může býti i bez spojky (srv. Gen. 44, 29, 2. Kr. 10, 15, žalm 139, 18, přísl. 18, 22 a j.). Příklady: fh TXEľn ipfih ?i^n t-nN^n X7-on d^OVrbs 'jestliže, ho nepřivedu k tobě a nepostavím ho před tebe, budu vinen hříchem tobě po všechny dny' (Gen. 43, 9). icn iNá cybv. yfaft im dpn noM| cn filbn \T*1NTIN 73MP.1 nélKhTO třN K3C0 fM-0N1 'jestliže doopravdy vy mne pomazujete za krále nad sebou, pojdte, od-počivejtc v mém stínu; jestliže ne, at vyjde oheň z bodláku a a stráví cediy libanonské' (Soude. 9, 15); ftfíZ&X "HON-dm rt^SaNI *JB natyN 'Jc-'' mé přemýšlení: Zapomenu na svůj zármutek, změním svou tvář a rozveselím se' (Job 9, 27); J7 niy rrbN ait^n • ■ • 1fHrM-fiM tfti nbz* 'jesiužc propustí mni ženu svou ... zdaž se k ní znovu navrátí?' (Jerem. 3, 1). 181 »Wfh_PJfl W3JBJ ninS^Sl U^vb klf) 'kdybychom za otroky a za otrokyne byli prodáni, mlčela bych' (Ľstcr 7, 4); X^lS Itffľl DTJtyfi *Ó *J$»3 CP.'fhP! 'kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku' (Soude. 14, 18); n^y npS-xb wprrb rrlnj fen "My»y chtěi Hospodin nás usmrtili, nevzal by z ruky naší zápalné občti' (Soude. 13, 23); ny-o 'rrirnx DflTflm ••• cyp nprjrnj crnpS" i"OXty 'a (jestliže) jste vzali i tohoto od mé tváře (= ode mne), ...tedy jste uvrhli mé šediny s utrpením do podsvetí («= hrobu)' (Gen. 44, 29). část druhá PARÁD I G MATA HEBREJSKÁ 182 A. PODSTATNÁ JMÉNA I. skupina. Neměnná jména se suffixy (1—3) Sg.st. abs. D1D Tli* 1| pat nn btei st. con. D1Ď f>0 Sg.3.m. ÍD1Ď ibip Wp iii itíbn iri-ií 3.ž. npiD nbip tryp 2.m. ffpID to 2.ž. IfpID to l.sp. *P +yp iřjvi 'ptat n« Pl. 3.1ti. DplD nbip ayp oprip 3.ž. fpIĎ to *yv 2.m. Dpplp Dpnil DDJífcf 2.ž. fDplp íto yyyp l.sp. upib ubip vryp 1JJX2Í Pl.st.abs. D'D1D nibip1) a*yp ■) piáno téz ŕhp. st. con. ipiD Sg. 3. m. 3.ž. nv/ibip ry*yp Sg.2.m. T*oto itoi 2.ž. T.D'iC 1. sp. typ 185 PI. 3. m. nnvfibip BiTTP* 3. ž. f.TDIp 2. m. orpip '1.7.. l.sp. - i union Pozn. "|| 'cizince', "J^J 'skála', 2ri3 'písemnost, dokument', 'sen', Jfl-fl 'paže', 'oscl'> tfty}'oMf, "fi^a 'prvorozenec', Xt"D 'l>Inosť (Sut. 8. 1«. m. 3. sg. ž. ft^g); ^p2'pošetilec' 3. pl. muž. DfT*7*p3' riiS{<. 'BiW, mn. i. fj^u (majestnticus), se suff. 3. sg. m. Vftjjl P'- st- coňs. flSs'. s I- Vt^Hi 2- DL Vtflhki TB2 lvice, pi. a^T>22, s surr. 2. ž! 2cn. jména sem hledící: ribfífí 'poMtck', fljpfl 'nadéje', mm 'příkaz', -ip^n 'hradba', .-ľ'pCín' '"iodlitba', rftftfo 'velebeni", f$*(> 'strach' a pod. ' '' Il.skupina. Proměnná jména s posledním , : (4-0) Sg.st.abs. D7 22Í2 st. con. app>p S3 2313 Sg.3.m. ÍlSEtt*p ion 3.ž. neptt'p npn nitfx 2.m. ffpep'p ?fpn • 2.ž. nastup npn 1. sp. •>BEp>p V? 1815 P1.3.m. Baptýp 1 oan Bir,x 3.ž. ítpp^P m VP* 2.m. C2BE2>p c5pn 2.Ž. f2BEt£Jp pan pijiix l.sp. loapp'p ijpn Pl.st.abs. 2"pp^P a'pn rfnp* crppla st. con. 'tppiýp v?n rrraix '22i3 Sg.3. m. vtspttto 3. ž. rvBEtfp 2. m. Ypptýp 2.ž. l.sp. nep^p 'an Pl. 3.111. □rraptyp 3.ž. ■prap^a 2.m. D3"BBtfp D2"nii^x 2.ž. ;rpBP'P l.sp. WBBttfp Sem hledí: podle BBt#a: nt02P 'důvěra'; PIITP 'vycho<1 slunce"; 1EpP 'Po^eť; "íjX^P 'andcl, po'sei'; yfffltf '»"»'.'T2"lp 'dar'- Jako lifiS' : 2t£fla 'sedadlo'; 'svít- v6k': "IP.Í3 'zbylý'. Jako £n : -[1 'ruka', yr\ 'ryba'. 187 III. skupina. Proměnná jména s kone. dlouhou samohláskou kromě —: (7—10) Sg.st.abs. pN Dipa st. con. Dipa Sg. 3. m. •JT3B í:hn loipa tona 3.ž. 1 "Ti?? npipp npm 2.m. TTP8 *fp1pp 2.ž. TTPf l.sp. "•pipa P1.3.m. DTpB cpipp - 3.Ž. fpipp 2.m. DSa/lIN □Dpina 2.ž. PTP? ppipp l.sp, •OTp? WDlpa Pl.st.abs. Jróipc cpiia st. con. 'Tpfi nteipe Wa Sg. 3. m. ■Min* 3.ž. ITTpB 2.m. TTP? TriiDipa 2.ž. TO? l.sp. j Tiaipa s5i"ia 188 Pl. 3.m. cr-rpE dtjhs; 3. ž. 7'TTp? 2.m. Dyrp? Dpyróipp d^pria 2.2. p*Tp? * l.sp. W*TpB i-odie Tpp: 'p'-orok', pi. ewa; (C'xa:)'st- c°»s-sc surr. 2. m. Tpxoi- 2.pi. m. ca^a* 1's«-11 ,,uir- ,x','aj>2-m- nawai; řT*tthí 'POnuuán^, Mesliä', st. cons. n">(J>Q, snff. 1. sg. irístí*l2> 1- s§-při plni-. WtiJlfi; í">0> 'pravý; X^ti'} 'kníže'; D**5J?| 'dokonalý'. — Podle }Tli} : C^íi* '"'""i áílp 'l'ližnľ;'f^Hp 'svatý''; ^| velký'; -foS •' Jako jde 'strom'. Jako : 1BD 'Písař'; XS1 'lékař'; 2»-|X 'milující', 'přitcl'; 71pp 'zabíjející'; JH3 'kněz'; *]iy 'slepý'; Q^X'němý'; npE 'chromý'; t^píO 'osidlo'. 18í) V. skupina. Proměnná jména o vokalisacích ,,- (13—15) Sg.sl.abs. p. st. con. p Sg. 3. m. 3.Ž. 2. m. w, Z. z. 1. sp. W P1.3.m. DOpT 3.ž. HP! 2. in. D30pt 2.ž. m l.sp. ^»3n Pl.st.abs. st. con. Sg. 3. in. 3. ž. 2. m. TO 2. ž. l.sp. TO »3p1 ism E3-i2-n Podlé cort: "líy2 'maso', 'obec, shro-mážduní', 'ícka', st. cons. 'dešt', ^JMJ 'slovo', WO 'pHslovľ, X2^ 'vojensky zistili)', Vpi 'zl.v'. Podlé 2jy : 22^ 'srdce'. I nan Podle TJfH : 'suchý', "123 'tčžký', "hladový*. nscn PI. 3. m. ornpr 3. ž. frr-opt 2. m. C2sp2n D2ni:n 2. ž. TO! l.sp. VI. skupina. Nomina segolata (16—18) Sg.st.abs. ft ^7|3 st.con. «hp Sg.3.m. i2^a 1 - ľupp ny-p 3.Ž. rnpp nahp 2. m. •1t4"1í? 2.1 rppp l.sp. PI. 3. m. oabp niep D2Hp 3. ž. ppp 2.m. DppSp D2"1BD D2tÉhp 2. ž. |2"1BD ;;a»-p l.sp. Pl.st.abs. onpp st.con. "1.BP Tip Podle "íjSp-' TDH 'niilosrdcnství', 'cesta', ~2J? 'služebník', Ktetf 'slunce'. Podle "igp : inj 'slib', 532ttf hul> kmen', "I2T "paměť. Podle #-|p : yrP 'hýždě-, -|p3 'ráno', bílfc 'stan'. 72N 'pokrm', 'mlať 100 101 Sg.l.m. vnrap T7S V plur. žen. koncovka : 3. ž. npSp nnsp n^np n? 'ro1''' 2. m. fp'pp 'duše', »-»"1^ 'zemí', 2. ž. "-nap -ppnp 2"|"! 'meč'. 1. sp. n?? PI. 3. m. cn'o'-p nnn&p Dnntfnp 3. ž. fnnsp 2. m. csn.Bp D^pnp 2. ž. ppbp 1. sp. VII. skupina. Jména (19—20) Sg.st.abs. d* ph st.con. bm "PO Sg.3.m. ton ipn l.sp. "px P1.2.m. i zrpx Pl.st.abs. nlox 0"pn st.con. riax PI. l.sp. »ÍTteH PI. 2. m. c?spn prr %'i ny ••'••■>*'; 750 'šllť; p 'zahrada'; "}J» 'národ'; tya 'pevnosť, 'útočište'; *",s 'vše'; 2*1 'mnohý*! ty 'síla'; Q]*, 'nevinný'; 2 S 'srdca'; qi 'moře'. .Iména se středním původ. J : ty 'koza' (*'inz); Pj^} 'hnev, nos', "j"] 'patro v ústech'. 192 VIII. skupina. Jména na "j (21) Sg. st. abs. nm ny*i 'pastýř-'; njpo 'siád»' nnsí* st.con. njh nyi Sg.l.sp. -rn 'y*i 'np PI. 2. m. D3tn Pl.st.abs. ann opi nintr st.con. in ninp» nlp Sg.l.sp. ^n PI. 2. m. npnn Dpytinír; Ženský rod (22) Sg.st.abs. npiD Pl.st.abs. st.con. npiD st. con. nioiD Sg. 3. m. inpiD pi.anDiD .1 t Sg. 3. m. T 1 PI. STUDÍC 3. ž. nnpip fJ-iplD 3.1. rľ-niDip 2. m. ■jnpiD DSflDlD 2. m. ■fňiDip Dp'niDID 2.ž. pnpiD 2.ž. fnicíp p^niDiD 1. sp. •♦riDitľ unpiD 1. sp. •■niDiD II Mluvn k-o hebrcjätiny 193 II. skupina: 737 'ryba', P!Bfe> •rcť, n;tj> Tok', njp '<"ľ. noa 'výšiiia', Pllfjľl 'konec', fl^fl 'tehotná', 77X 'prokletí', 751 'krásná'. III. skupina: Hpllí 'spravedlnost', 7373 'požehnáni', 7J37N 'půda', 7J37 'cihla'. Jména ženského rodu V. skupina: 7073 'zviře', 7773 'zeď, 773tí>n 'temnota', MjJJ 'mrtvola'. VI. skupina: 737)3 'královna', 737X 'láska', 737J 'bok', ffj^p 'vlas', 7Siri 'hanba', 7377 'zpustošeno misto', 711N 'jesle'. VII. skupina: ,"~l'j5|3J> 'hluboká', IV. skupina: 73t>>'> 'obyvatelka, 777i 'nádhera', 7?nN 'majetek', sedici', rhdp 'zabíjející', 77(23 !"l33ľÍ 'zasvícení', 'důvěřující', /173X 'pojídajíc!'. VIII. skupina: 7y") 'pastýřka'. Dual (23—24) St.abs. QVJJ7 'nohy' D'fltt^HJ 'dvojice me- D\pEtÍ> 'rty' st. con. dených pouť -nBty Sg. 3.m. 3.ž. 2. m. 2.ž. l.sp. PL3.se 3.ž. 2.m. 2.ž. l.sp. 194 B) SLOVESA a) Silná slovesa Qal Perfektu m (25) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. Pl. 3. spol. 2. m. 2. ž. 1. spol. 7bp nSbp T-ptpp I7tap Bflfap fflštap n?3 rnas ÍH33 nu dítds 1:133 rop robp T:bp Utop Imperativ Sg. 2. m. 7bp. 133 2. ž. »ipfcjp, *«^ PI. 2. m. I7ß,7, H33 2. ž. n^bp. ii:i33 Imperfektum Sg. 3. m. 'top! Itop? 3. ž. Sbpri 133J1 ftopíi 2. m. Sbpn 133fl 2. ž. ,!?bpri 1. spol. bbpx jbpN 195 PI. 3. m. 3. ž. 2. in. 2. ž. 1. ipoL mSbpp » > |i • ruStopp nay i i * rmaap naan i i • n-naan t-sm rutopp Infinitiv Absolutní bílůp "ll33 Constructus "JMJ "33 Partici])ium Aktívni W>, ž. -btpp. pi m. pbtpp. piSrpp Passivní Sitap. ž. nS'irap. pi- m. f3^*iiDp. ž- rŕfrwj} Nip'al (26) Sg.3.ra. pf. btapj nStflp: ^štop; ibtidi 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. i. 2. m. 2.ž. 1. sp. 196 impf.7^5JW iniper. "■■tapp ''Ppfi 'bta-p. Sbj-k! n:-" tapp, išopp ■J^top- bw: i Inlin. : abs. btop-.Sbp-StSpri 1 cons. Stppn Particip. ?föp3 ž. nSrapj iStflpn |f».' ! prel (27) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. pf. 7tflp nbtsp pštsp 'pbtap DQ^Vp mpf.StSp' bvpR Sepp 'ps-p bm ^"?Pľ n^tspp ímpcr. Infin. Sap ,!?t?p - I istflp r-obtsr? abs. Sljp. Stĺp constr. ^J3p Particip. ''apo ž. nbtppa (nbtflpö) pi- D^tapp rfhsOĎ Pu"al (28) Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. i. 1. sp. PI. 3. m. 3. i. 2. m. 2.1. l.sp. i pf. -?t£)p nStarj p'ptsp P^ffip é»0 DpStflp impf.Stap1' btôpp btspp 'btflpp ibtsp' noStapp išiapp rubtapp imper. není Inlin absol. bfap constr. b\äp Particip. pas. Stopa ž- nbiapp (pbapp) pi. Dk?tppp ňbvsa 197 Sg.3.m. pf- btspni 3.2. nbispni 2.m. Jibppnn 2.}.. riSppjin l.sp. PL S.m. ibpprn i 3.2. 2. m. □flbaprirt 2.2. fnbppnri l.sp. ijbtspnn Hitpa"el bap^ii btjpjru? ^pprri bppiis* n^tsprui vbaprr, njbttpnfl bapn: (29) imper. — Infin. abs. baprn btspriri cons.bppnp ^ppnn Particip. bppria *. nSapria ibsspnn (nbepria) pi- n^pprip nibppria Hap'ai (31) llip'Il (30) Sg. 3.m. pf- ^apn impf. bnpjjp Imper. — Inliu. 3.2. n^topn — absol. bppn 2.m. flbppn bt?pn cons. S^iDpn ■ 1 : - 2.2. 1. sp. PI. 3. m. 3.2. 2. m. flbppn 'fibppn i^tapn oribtapn ^pps i^pp: njbppri ^ppn i^ppn Particip. akt. S'-tppQ n^ppa 2.2. ™bppn Jussiv l.sp. ubppn — bpp: Sg.3.m. 3.2. 2.m. 2.2. 1. sp. P1.3.m. 3.2. 2. m. 2.2. l.sp. pf-bpprt nSppn ribppn r^apr; iSppn Qflbppn pnbppn ijbpprr impf.Spp; bppfl bppfi 'bppri bpp« nabtonn imper. ncni I Infin. absoi. Sppn constr. Sfiftn n^ppri bisrsj Particip. pas. bfipO *• flbppa pi- n»SppD nibapa |3) Slovesa laryngalni 1. Slovesa prvniho laryngalu Qal (32) Sg.3.m. pf- nay impf.npyi imper. — Inlin. 3.2. i"Hpy — abs. -rte» 2. in. rnpy "ibyri nay cons, npy 2.2. l.sp. P1.3.m. 3.2. >rnay nay nayx nrrbsm "i&y Particip. akt. -ipy pas. -nay 2.m. i-ipyri nay 2.2. ru-iayr, nonby 1. sp. UTD3? 1 — 198 199 Nip'al (33) Sg.3.m. impf, nay > iraper. — [ Infin. 3.2. rnayj nayn - t| - — absol. TtoS*J 2.m. 2. 2. 1. sp. P1.3.m. jnaw iayn cons. «ioyn - »i ■ jnpyj now 1 »1 » newji npys* npyn Participiuni -toy: 3.i. » nnayn — 2. m. Djnpyj nayri nayn i it " 2.2. ra~»y; rrnpyp nneyn l.sp. inpy; -row — Pi" (34) Sg. 3.m. pf. nay impf, nay* imper. — Iniin. 3.2. rnay -iayri — nay 2. m. 2.2. l.sp. p,-:ay »rnay -layr, nayp, nay Particip. -toyo P1.3.m. nay nay — 3.i. » rrnayp, 2.m. omay nayri ■ nay 2.2. ^nayr, l.sp. j inay 10W ; — i 200 Pu"al (35) Sg. 3. m. pf. -|By impf, nay * 3.2. rnay layp, 2.m. rnay nayp, 2.2. nayp * i \ : l.sp. Tney löyx PI. 3.m. nay nay t \ t 3.i. nnayn t : - \ i 2. m. omay nayn t % i 2.2. Jfnay nnayn ■» i - \ i 1. sp. may nay: Hitpa"cl (36) Sg.3.m. pf-iaym impf-nayri^ impcr. — Infin. 3.2. maynn laynri — laym 2. in. 2.2. l.sp. jnaym finaynri Tnayrn -tayrin nayrin ""?yriN layrn naynri Particip. -tayria PI. 3. in. 3.'/.. nayrn nayr.? nnayrip, 2.m. DJnayjvt nayrp, 2.2. fmaynr; nneyrip, nnayr.n 1. sp. inaynn "tayr,: — 201 Hip'il (37) Sg.3.rn. pf- Ta^n impf. "pjjyi T- impcr. — Infln. 3.7.. — abs. -jpyn 2.m. cons.^ipyn 2.z. l.sp. P1.3.m. \nnpyn wn • hi * • • -ii - Parlicip. 3.2. njnpstti — Jussiv j 2-m-' cr-pyn iT'pyri "ipy 2.z.'-!i n:npyri nnpyri l.sp. morn — Ilnp'a (38) Sg.3.m. pf- ifyn 1 impf. nay. impcr. ncnf Iniin. 3.z. rnpyrr npyp, abs. -jorn " til t 2. m. 2.z. l.sp. nnpyn wpyn npyn • Particip. t i 1| t P1.3.m. •npyrr npy; 3.z. M njnpyr, 2. m. *npyp, 2.z. njnpyr, l.sp. ipyj 202 2. Slovesa stfednfho laryngalu Qal (39) Sg. 3. m. pf. anti* impf. IWTtth imper. — Infill. 3.7.. Enp;n — abs. rovntf 2.m. rent? cons. 2. z. 1. sp. P1.3.m. 3. z. - t T rarity njpntyn Parlicip. akt. tant^ pas. aina* 2. m. Dr,pnp* rantito ran# 2.7.. fppnp* l.sp. . — Nip'al (40) Sg.3.m. pf. an^J impf. ^nty imper. — Infin. 3.z. ant^n — abs. fflVlttf'a 2. m. npntr/j srp/r. cons, jant^n 2.z. l.sp. P1.3.m. npn^j ipntt>n Particip. T t ' 3.z. njpnt>n — 2.m. aripnp'j ranter, rarttyn 2.z. vprip'; nrantsto nranajn 1. sp. — 203 Pi"čl (41) Sg.3.m. pf. Tf-13 impf. >!j-q> imper. — Iniin. abs. 3. ž. roia Tp3J1 — a cons. Tp3 2. m. 2. ž. 11313 *313 Particip. "•"litt l.sp. 'íl?*)? — • — - PI. 3. m. 1313* — 3. ž. •• n*3i3ii — 2. m. oroia i3."i3ri 1313 -11 t 2.Ž. n;oÍ3J-> n'313 1. sp. TO — Pu"al (42) Sg. 3. m. pf- pi impf. "!f-)3| imper. neni Infill, neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. "1313 roia fOT3 ■ífiiari Participium: ■-|13ö l.sp. •j-oia PI. 3. m. 13*13 1313* 3. i. » 2. m. D11313 1313J1 2. ž. n:3*i3ri 1. sp. 1*313 TO Hi tpa"él (43) Sg. 3. m. pf- "•13flH unpí. ••isri' imper. — Infin. abs. 3. ž. nsisrirt r-3r.r — con. "•isrin 2. m. 2. ž. ^3Í3íiri rririrn ?i3rr "p-sr.r •oisnn Particip. TW? l.sp. 'ri3i3n-i fisns PI. 3. m. i3i3rN 3. ž. » nj3i3fin — 2. m. Dn3i3nn ttianri 13l31in tit i * 2.ž. •;i3i3m n"3i3iin n:3i3nn 1. sp. i-oisnn — Hip'il (44) Sg. 3. m. pf- pfvp impf, ptjn* imper. — Inlin. 3. ž. rtp'Jrtn P'VÍ^ — P*y*n 2. m. 2.ž. l.sp. pWN Participium: p^rtta PI. 3. m. ip'yrn ip'?!" — 3.2. •■ n:ps?w — 2. m. ipwri ip'yrn 2.ž. •npyrn njpinri "lopytn l.sp. j upjrtn — 204 205 Háp'al (45) Sg. 3. m. pf- pyin impf. impcr. není Infin. 3. ž. m 2. m. 2. ž. l.sp. flpinn pwri Particip. pjmp PI. 3. m. TO 3. ž. rupym 2. m. Dripyrn 2. ž. l.sp. jripyrn »|l - 1 T pyu 3. Slovesa třetího Qal laryngálu (46) Sg.3.m. 3.ž. 2. m. pf. nStý ■ 1 1 T impf. IT^tt^ nb&n vbvn nšty'N njnStyp nbw: impcr. — nbý ■ t Inlin. abs. r,fbp cons, ffoq 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. 1 Parlicip. akt. nSa1 pas. nrbp 206 Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pt nbv: nrtbtf: Rtibuti T t - I ' i i ■ cnnbtf} » i - i • I v I - i • Nip'al impf. nSty^ nStiJp vb&fi ninb&n niftbwn (47) imper. nbwri Infin. abs. rfby: cons, nb&n Particip. nbvto Pi"él (48) Sg.3. m. pf. impf. rib&] imper. — 3. ž. fin^ nb&ft — 2. m. nnbp nbpn nby 2. ž. nnbu? vb&n l.sp. • nb^i Inlin. abs. rhv cons, n^ty Particip. 207 Hi t pa™ 61 (50) Sg. 3. m. pi-nbnpľj impf. n*?flt?>' impcr. — 3. i. nn'pfitŕrr — 2. m. nbRpri 2. ž. 'nbr&n 'nbriií*,* l.sp. — PI. 3. m. wbnpn — 3. ž. .. — 2. m. in'p-^n 2. ž. ]nnbnpľj n;n*"jití>- l.sp. unbnprt — Infin. cons.-^#n Particip. 208 Hip (51) Sg.3.m. pf. tphtfn impf. rpSttf'' impcr. - - Iníin. 3.ž. abs. nbpn 2. m. cons. -ki7tí>n 2.ž. Particip. l.sp. — PI. 3. m. 3. ž. • > njnWp. _ 2. m. 2. ž. ninbpri .lussiv 1. sp. * 1 " lläp'al (52) Sg.3.m. pf. nbprt impf, rr^h i 3.Ž. nn^,- 2. m. nrib&n nb&n' 2./.. nnb&ri Tb&p l.sp. nbpti PL S. m. t t t 3. ž. rtiribpfí 2.111. zrr-bvr. mbpp. 2.ž. ninbpri 1. sp. 1 iJnStyn < abs. nbyn Particip. 14 m1uvni<:> hrbrojSUny 20-1 y) Slovesa první J Qal (53) Sg.3.m. pf- týjj impf. imper.— Infin. 3. ž. — abs. ijj 2. m. cons, fíg}} 2. ž. 1. sp. Pl.3.m. 3. ž. Particip. akt. ttfji pas. t^lJJ 2. m. 2. ž. 1. sp. — Nip'al (54) Sg.3. m. pf. 0|j impf. imper. — Infin. 3. ž. — 2. m. 2. ž. 1. sp. Particip. PI. 3. m. 103J — 3. ž. •• — 2. m. 2. ž. l.sp. — 210 Pi"51 (55) Sg.3. m. pf- impf. imper. — Infin. 3. ž. — 2. m. Particip. 2. ž. l.sp. — PI. 3. m. — 3. ž. — 2. m. 2. ž. 1. sp. — Pu"al (56) Sg. 3. m. pf- Vil impf. B>3J> - \ 1 imper. není Infin. 3. ž. ■ \ i 2. m. V>Í2P Particip. 1.1. * i \ i 1 \ i 1. sp. PI. 3. m. t \ i 3. ž. 2. m. 2. ž. rntfajj-, 1. sp. 211 H il pa"ěl (57) Sg. 3. m. Impf, Imper.— Infill. 3.Ž. a>aarr — 2.m. 2.1. 1. sp. ritfaam *rt?aarn tfaarw tWafW umyj •s*a:rn l'.'i rficip. PI. 3. m. itfaarn i^aan- — 3.Ž. •• — 2. m. crtfaarv: v^aarr* itfaarin 2.Ž. filtern nattfaariri I. sp. týaar: - Ilip'H (58) Sg. 3. hi. pí. th|ři impf, týi^i imper. — fiilin. 3.Ž. ans. tt>3,1 2. in. rittfan cons. Jjhlfl 2. ž. l.sp. P1.3.m. ritfan Particip. t^ap Jussiv 3.Ž. >■ natfari 2.111. crta>an 2.Ž. natfan 1. sp, -L — . 212 Hap'al (59) Sg. 3. m. pf- ttfan impf. ty> imper. neni Inf'm. 3.*. nttfan tfari abs. tf3n 2. m. rittfapi tfan cons. 0|n 2.Ž. rittfan ^ari Particip. 1. sp. tfaN #ao PI. 3. m. Wffl; * 3.Ž. nattfari 2. pi. origan it^an 2.Ž. l^^an nattfari l.sp. ttfaa fi) Slovesa první x Qal (60) Sg.3. m. Pf- 73n impf. S?n> S.Z. 2. m. nS?n 73*n 2. ft. l.sp. ?3k PI. 3. in. 173n 173ň"' 3.Ž. nabSxn 2. m. Cri^dn 2.Ž. na^ĎŇn l.sp. S?Na 'Son 173x naSSx Infin. abs. cons. 73n 73* »i Particip. akt. Ssk pas. 213 Nip'al (61) Sg.3. m. 2. m. 2.1. PI. 2. m. 2. ž. pf-podle sloves 1. laryng. impf. podle sloves I. laryng. imper. — njb?Nrr Infrn. bpxn Particip. SdN3 Pi'*ěl (62) Sg.3. m. 2. m. 2.ž. P'- b?N pravidelne impf. S?!sr pravidelně imper. — pravidelně Inlin. Parlicip. Pu"al (63) Sg.3. m. pf- hza pravidelně impf. SsN) pravidelně imper. není Inf. Ssx Particip. SjDNtt Hitpa"ěl . (64) Sg.3. rn. 2. m. Sg.3. m. 2. m. 211 pf-bsNnrr pravidelně •mpf.SaNJY pravidelně imper. — bjKfln Infin. Ssxm Particip. SsKnO IIip'11 (65) pí- b>?xn podle sloves I. laryng. impf, ^i^x podle sloves I. laryng. imper. baK? podle sloves I. laryng. Iniin. TOKÍl Particip. b"DXO Háp'al Sg. 3. m. pf- bsKTI impf.SstO imper. není podle sloves podle sloves I. laryng. I. laryng. (66) Inf. cons. SdXH Particip. hsKQ e) Slovesa třetí X Qal (67) Sg. 3. m. perf. Nijp xSp impf, 3.ž. riNxp nxbp xbpn 2. m. jnxip rixšp xi'pn «bpri 2.ž. riKitp nxSa >'¥pn '«sari l.sp. ywip 'mha KXPM xbpx P1.3. m. 1NJCO 1K2fp' is'Sp" 3.Ž. .< •• njNipri njxbpri 2.m. crxbp ixjtpn ixbpn 2.1. jriřaa njs'ipri njxbpri l.sp. uxbp xbpj Sg.2.m. Imper. xitO Inlin. abs. řmp 2. ž. cons. P1.2.m. IN^P Particip. akt. xaa XT xV: 2.ž. ruxip pas. Nisa 215 Nifi'al (68) Sg.3.m. ' 'mpf- X^ps imper.— Infin. 3.2. nN2faJ — xapj 2.m. » •* i ■ xaari cons, x^an 2.2. l.S],. PI. 3. in. Txia: IXSfa:) ^afl X2CaX ix^a" Particip. 3.2. » njxien — 2. m. cr.x:;a: INtfari ixyarr i it * 2.2. n:xiap njxifpn 1. sp. uxsa: x?fpJ l'i"el (69) Sg.3.m. pf- Xl'O impf. Myp) imper. Infin, 3.2. nx-tfa x^ap abs. Njfp 2. in. rixio xi'on * cons, x^p 2.2. 1. sp. PI. 3. m. 3.2. nxxa ixiia xspx njxi-pri "NXO • Particip. xstaa 2. m. ixxa ■ - ■ 2.2. nixicap njxi'p 1. sp. uxia — 216 Pu"al (70) Sg.3.m. pf- xxa impf. xjta-; imper. neni Infin. neni. 3.2. potato xson Particip. 2.m. nxia x-ypr, xxop 2.2. nxaa "■xxpri I l.sp. •■nx^a x?ax P1.3.m. ixaa ixjta^ 3.2. njxripp, ■ 2. in. Dnxi'a ixxeri 2.2. roxipri l.sp. Uttjtb Hitpa"el (71) Sg.3.m. pf- xaann impf.Ni'aJT imper. — Inlin. 3.2. nxsann xi'ar.r — cons, xsarn 2. m. 2.z. 1. sp. pNipm nxsafin Txsprn xsanri "xripjnp xsaJix xaprn *xsoa"t ' - ParUcip. xsafia PI, 3. in. 3.2. ixi/ar-: 'Xi'ejv n;xiariri — 2. in. DJixvarn -x^arr ixiiarn 2./.. njxianri njxiprv* l.sp. ijxi'ann xiiaro ■ 217 Hip'Il (72) Sg. 3. m. pf- x-mi impf. wxtf impcr. — Inlin. 3. ž. naparí xpan — abs. xstan 2. m. nxiprr span cons. K'JCpn 2. ž. l.sp. PI. 3. m. wipn wipn xpaN wipn Particip. N^'PP 3. ž. •• njripn — Jussiv X2ta* 2. m. onspan iKppn ixripn 2. ž. f-iNspn nriari n:NÍpn l.sp. ijNipn xpp: — Háp'al (73) Sg.3.m. pf- NJton impf. xi'a' impcr. neni Infinitiv neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. nxšpn nxxan x:yan "Nirar Particip. xxpa 1. sp. yiNipn Ni'ax i » i \ PI. 3. m. 3. ž. ixican njNiafi 2. m. v - 1 \ ixspn 2. ž. jrirapn l.sp. UNitan xuaj 218 X) Slovesa tretí 1 a ' (tertiae infirmae) Qal (74) Sg. 3. m. pf. nbi impf. rta: 3. ž. nity n'p.an 2. m. rtyfl 2. ž. nty ty# l.sp. ♦flty nbax PI. 3. m. ty ty 3. ž. 2. m. BJjty tyfl 2. ž. ftty l.sp. úty imper. - rty ty ty naty Inlin. abs. nSs cons. ffl*» Particip. akt. jty, ž. nVi pas. ž. r\»bi Jussiv Nip'al (75) Sg.3.m. pf. rtya impf. nSr impcr. — I 3. ž. nrtai nSsn 2. m. rtyfl rtyn 2. ž. ntyj tyfl ty* " l.sp. rtyg — PI. 3. m. 3.1, tyj ty njtyfl _ 2. m. DJjtyí tyfl tyl 2. ž. fôltyi njtyfl njtyn l.sp. utyj Inlin. abs. rtyj cons. ni7jn Particip. nbM.*-rtyj Jussiv ^J> 219 Kni?nv fond , G:cCVo^.on4cnorclbUku?Sk,» Pi"cl (76) Sg. 3.m. pf- nbi impf, n^jj j impcr. Infm. 3.2. abs. rtb|. nVl 2. m. *| cons. 2. 2. l.sp. PI. 3. in. Particip. nbao.z-n'paö 3.2. Jussiv Sy 2. m. 2. t. l.sp. — i'u"iii (77) Sg. 3. in. impf. impcr. neu! Infin. ffb) V 3. 2. 2. in. Particip. nbjia 2.2. l.sp. PI. 3. in. 3. 2. 2. in. -bar. i 2.2. i l.sp. nbaa Hitpa"el (78) Sg.3. m. pf- nban-i impcr. — 3.1 — 2. m. Mam nbarui nbam 2. /.. rrbarin ^anri 'barrr l.sp. 'n-barin rr'paris* — PI. 3. m. A|fln "bar' — 3.2. >. na^ann — 2. m. cr^arn ibarin ibarn 2.2. •rvbar-: rr^jAfl 1. sp. Villip '"ib-iri: Infin. cons. hbarn Participiiiin Jussiv bilV Hip'H Sg. 3.m. pf- nban impf, r\b? 3.2. rrnSari 2. m. 2.2. ,!?ari 1. sp. ^bax PL 3. in. iban 3.2. .. na^an 2. m. EJvban 2.2. rtrbar 1. sp. wSan (79) imper. -- Infin. — ) ab. nban nban flbari(cons-) ♦bin hrrr; • - Particip. ! nbao Jussiv ■»» nrbjn 220 221 Hap'al (80) Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.Ž. 1. sp. Sg. 3.m. pf- nbjn impf, nbr 3.Ž. 2.m. 2.Ž. l.sp. Vit P1.3.m. 3.Ž. nrbjfi 2. m. 2.Ž. 1. sp. imper. neni IllÜll. "IT IÍ7JTI (cons.) Particip. ti) Slovesa první ' 1. (Jöd bylo původně wiw) Qal pf. * III rinb; impf. ISN nj-ibp imper. Particip. akt. »f^l pas. -rh* (81) Inf. abs. "j-j^ cons. Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.1. l.sp. pf- nbu DP.nSu Nip'al impf, -fy» H"?to * tl» * iit* nri^r. (82) imper. Infin. cons. -[Sin nbin "bin Particip. Kořen (neutr., ale s pův. j) Qal (83) Sg. 3. m. pf. &y impf. {j^w imper. — 3.Ž. — 2. m.- tfi-p, 2.Ž. l.sp. — P1.3.m. — 3.Ž. » t ■ * — 2.m. t • 2.Ž. T 1 - * * t • 1 l.sp. — 223 Kořen Sth Qal (84) Sg. 3. m. 2. in. pf. -jjpj jako "A" impf, -jtý* 1 imper.— jako -iS' *jti> 1 jako -pS* Inlin.abs.;i{ýi oon». roti* Particip. a. p. Nip'al (85) Sg.3.m. 2. m. pf. -fljflj jako -A impf. 2tí>V jako imper. — jako yy» Iniin. Partiorp. iti'U Pi"ěl (86) Sg.3.m. 2.m. pf. sty jako 7{3p impf. jako Sßp imper. — pravidelně Inlin. "jj^i Particip.-jJíjiq Pu"al (87) Sg.3.m. pf. "rtjř< pravidelné impf. 2\V" pravidelně imper. neni Inlin. "j^s _- \_ ParUcip. "ilä^ja llip'il (88) Sg. 3. m. 3.ž. 2. ni. 2.ž. 1. sp. pf. n^in impf. -jiti>1> ■rtířu-i imper. - -atjhn Inlin. ab. 3t?>in cons. "Jitřin Particip. 2^10 224 P1.3.m. — i 3.ž. •■ _ ! 2. m. criptyin 2.ž. p$3#*ři T 1 " l.sp. uaiehn i - _ 1 Jussiv Hap'al a hitpa"ěl (89—91)) Sg. 3.m. pf- atjhn aijtyjn Imper. hitp. 3. 2. sg. 2. id. 2^ fín - - í 2. m. pravidelně 2.ž. i t l.sp. * i ■ atýw P1.3.m. 3.ž. 2. m. 2.ž. l.sp. uaijhíi i - a#*J Inlin. háp. cons. "ilíJin Inlin. hit. Particip. háp. particip. hit. 1S Mluvnice lu'hn'.lňtin>' 225 Slovesa první * 2. (Jôd je původní) Qal Sg.3.m. pf- p? impf. pjM imper. — 3.ž. "r?2Í pj*í — 2.m. ripj; pří Pí 2.ž. rifpr vr. l.sp. pí** P1.3.m. v?: W- — 3.ž. ■ 2.m. crspr vr. 2. ž. n:p? l.sp. — 226 Infin. abs. jjjjj cons. Particip. akt. pjj» pas. |3V Nip'al se nevyskytuje (92) Pi"ěl (93) Sg.3.m. pf. 29? impf. 2t^',, imper. Infin. 213» 2.m. pravidelně pravidelně -- pravidelně Particip. 2to,|0 ■ Pu"al (94) Sg.3.m. pf. - \ impf. 2tS" imper. není Infin. M|» pravidelně pravidelně Hip'ii (95) Sg.3.m. pf. 3»B»n impf. 2p£M imper. — Infin. 3.ž. SVÍ — abs. 2Í3VI 2. m. SVÍ cons. 2,to,ri 2.1. l.sp. P1.3.m. *?Ví' ♦avn Particip. 3*ip*p 3.ž. — Jussiv 315*' 2.m. 2.Ž. nj2B^ 1. sp. — Häp'al (96) Sg. 3. m. pf- aipvi impf. imper. — Infin. jako 2tí>» jako 2li>» Particip. 2t31!2 Hitpa"ěl (97) Sg.3. m. pf- stjí^ri impf. 2t3,|Jľ' imper. — Infin. 3^pn 2. m. pravidelně pravidelné 2S3W Partie. 213710 22? ft) Slovesa střední 1 Qal (08) Sg.3. m. Pf- Dp impf. dp> impcr. — i Infin. 3. i. nap — abs. op 2. m. □ipri Dip cons. nip 2. ž. l.sp. Pl. 3.IU. 3.1 rpp 'pop lop Dips* 101p> njipipp lOIpfl 'Píp Particip. abs. Bp pas Dip 2. in. D^Op 101p jnssiv api 2.ž. nrpipn n:op i j i l.sp. upp Dip: — Nip'al (99) Sg.3. ni. P'- C1p3 impf. Bte» impcr.— Iulin. 3.1 noip; cipri — abs. cipn 2. m. rnoip: aipn Dipn •pipn cons. Qipn 2.ž. 1. sp. fllOlp: TlOlp: 'Pipri cípx Particip. Dip: PI.3. in. loip: — 3.Ž. M rrrpipri — i 2. in. DPlOpJ r 1 i loipp, loipn 2.Ž. pniop: n:piprj l.sp. i:ióip} •cíp: 228 Pi"ěl (polěl) (100) Sg.3.m. pf- coip impf. DOlp* impcr. — Infin. DOlp 8.1 2. m. 2.1 nppip nppip ppoip npipn cpipn "ppipn coip 'pelp Particip. coipp l.sp. 'nppip cpipx — PI. 3. m. loplp lopip? — 3.1 •• roppipn — 2.m. cnppip IDOipfl lopip 2./.. fflOOip n:ppipn n:ppip l.sp. i:ppip ooip: — Pu"al (pólal) (101) Sg.3.m. pf- DOlp impf. DOip* impcr. není Infin. DOip 3.2. 2.m. 2. ž. nppip nppip nppip DOipP ceipp "ppipn _______ Particip. cpipp l.sp. "nppip DOipX P1.3.m. lopip lopip? 3.Ž. n:ppipn 2.m. onppip lopipn 2. ž. fnppip rnppipn l.sp. i:ppip coip: 229 Hitpa"ěl (hitpôlčl) (102) Sg.3.m. pf • npipnrr impf. vigptf imper. — Infin. 3. ž. nppipn-i Dpipnn — cpiprn 2. m. 2. ž. 1. sp. nppiprn nppipm ••flppipm npipriji •ppipnn cpipriN opiprn Particip. PI. 3. m. lapiprin loplpjv — 3. ž. « npppipnn — 2. m. cnpplprn lopipriri lopiprn 2.1. jnppipA"i njppipnn n:ppipn*r 1. sp. ijppiprn npipľij — Hip'il (103) Sg. 3. m. pf- cprj impf. fjtpj imper. — Inlin. 3. ž. ^p? n^pn — abs. opn 2. m. D'pJPl cons. c>pn 2. ž. l.sp. yii^pn rrpN Particip. D^pp PI. 3. m. iia-pn — Jussiv fjps 3. ž. •• ruppn — 2. m.. lo^pn wpri 2. ž. ruppn T 1 |" T l.sp. ijiopn - Häp'al (104) Sg.3. m. pf- cpm impf. Cpľ1 imper. není Infin. Cpm 3.ž. 2. m. 2.ž. nppw nppm nppm cpm cpm ••ppín Particip. QplO l.sp. •■nppín DplX PI. 3. m. i»pm i»pv ■ 3. ž. njppín 2. m. Dnppm iiapín 2. ž. jnppm ruppín 1. sp. uppm opu i) Slovesa střední ' Qal (105) Sg. 3. m. pf. p impf. WJJ imper. — Infin. 3. ž. nú — abs. |12 2. m. fpn r? cons. |«2 2. ž. 1. sp. nw ti" Particip. akt. p PI. 3. m. 3. ž. rrryrin — 1 < pas. pj 2. m. cr;? irpn 2. ž. — l.sp. u? ' — 231 Niji'al (106) Sg.3. m. 2. m. pf-jako c«p; impf, 1 imper. — jako tfßfi i J13n ' 1 jako D'ipn Infin. Jian Particip. rtj^ Pi"ěl (pólěl) (107) Sg. 3. m. 2. m. P'- 7JÍ3 jako Doip - impT. ffä) j imper.— jako nö<"v 7JÍ3 ' 1 jako Daip Infin. ffta Particip. WÜÖ Pu"al (pólal) (108) Sg. 3. m. 2. in. Pf- pi3 jako Qoin impf. jako op*}? I.iíiii. pi3 liirlicip. mIiiImim. llip'11 (100) Sg. 3. m. 2. ni. pf- pan jako r^pn impf. jako D*jj)j imper. — při jako npň Infin. pjfl Particip. y»2Q Jussiv »y Háp'al (110) Sg.3.m. 2.m. pf- pin jako rjpvi impf. Jjy jako Qpv — ! Infin. J Particip. Hitpa"ěl (hitpolěl) (111) Sg. 3. m. 2.m. pf- piajrpí lakocaipnn •mpf.pÜJ^ jako Oljrpfíi imper. —• planí jako oaiprin infm. piarn Parlicip. piarip 232 k) Slovesa střední zdvojené Qal (112) Sg.3.m. 1 pf-22Ď(Dľl) i »«Pf- imper. — Infin. „ j nsp (n22p -nen) nbn — abs. aiap 2.m. fitís (rjisn) 2Dfl 3D cons. 2p 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. fiÍ3D •rrtáp 13Ď (122D .lari) -1 t 136? »aß Particip. akt. aap pas. 213D 3. ž. . nyôppi — 2. m. nni3p 13D 2. ž. 7^2? n^ipri n;s|p 1. sp. i;i3p — Nip'al (113) Sg.3. in. pf- 3D3 impf. 2ÜS imper. — Iniin. 3. ž. nspj ipn — abs. 3iEn 2.m. ni3p3 3Dfi npn cons. 2BH 2. ž. l.sp. PI. 3. m. ní3D3 - i 71Í3D3 13DJ spx ^prr Particip. žen. n3D3 3. ž. — 2. m. criispj i3pn i3pn 2. ž. jjn.ispj ru/ipn l.sp. j 1JÍÍDJ 3pJ 233 — Pi"ěl (pôlčl) (114) Sg. 3. m. pf- 33íd impf. aaw t impcr.— Infin. 3. ž. ri33iD 33iori — abs. 32iD 2. m. 33ídji 33íd cons. 33ÍD 2. ž. ri33ÍD 1. sp. — Particip. PI. 3. m. 133ÍD — 33ído i 3. ž. » rrjppiDji — 2. m. Dri331p 133ÍDfl 2.1 rrpppiDri hj33íd l.sp. ' u?3íd 33ÍDJ Puc*al (pôlal) (115) Sg.S.m. 33ÍD impf. 33^5» impcr. neui Infin. 3. ž. 2. m. 2.1 ľl33ÍD rnpiD 33ídji 33b 33ion Particip. l.sp. 33ÍPX 33ÍD0 PI. 3. m. 3. ž. H ro33iDn t** t 2. m. nrapiD 133ÍDA "1 t 2. ž. 7fC31D l.sp. U33ÍD 33ipj Hitpa"ěl (hitpôlčl) (116) Sg. 3. m. pf- spinprr irapf-apinp) impcr. — Infin. 3. ž. nppinprt nninpri — abs. apiflpn 2. m. 2. ž. l.sp. pppiron pppippn ^.ppinprr apinpn rwirpr, nninpx 33inpri ■•painpri Particip. 33inp» i • PI. 3. m. i33inprr — 3. ž. M njppinpri — 2.m. Dpppinprt inninpn ispinpn 2.1 ppppiripn nppinpp. n:ppinpn l.sp. uppinpn aninpj — Hip'Il (117) Sg.3.m. pf- 2D,1 impf. 33> impcr. — Inf. 3. ž. — abs. 3DH 2. m. apn cons. 3DH 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. rrtapn ^px »3jpn Particip. 3DI3 ž. nspp 3. ž. •> — 2. in. Djilaprj i3pn 2. ž. jrrápn nr|pr, nrfprr l.sp. U13ĎTJ 3DJ — 234 235 Háp'al (118) Sg.S.m. pf- new impf. pp!|S 3. ž. napvi 2. m. '1.1. niľjptrt l.sp. spia PI. 3. m. \2&fí 3. ž. 2. m. cni3Di.n 2. ž. •rnapín nj'ipín 1. sp. jmpcr. nem Inf. abs. npín Particip. * D10 í- M3D1D 23ii I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se rozložitelných písmen neužívá. § 104. — 105. Rozdělení a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivni a spirantní. Viz § 6. § 107. Označováni samohlásek. Viz § 7. 1. Aramejština používá písmen \ ,-[ jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na pí.: hötja', JY2 fiBC/in l'üsap(il, "SJY3 bhjdk, nö?n bükmä. Zatím co v hebrejštině « jako značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně 1 drive bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor týxi r<^> NXV3 (st. determinatus), NITI (fem. za správnější nvn)- 2. VÍz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he-braismy. Příklady v § 119. § 108. Výslovnost a psaní samohlásek. Viz § 8. 1. B. 2. c) Qämxs se čte výjimečně jako á v otevřené slabice v někt. tvarech předložky 0*1 jT Vribnj!) Dan 6, 19 (L); 7, 10, 2° (L); (ale rňb-J|3 tamtéž i'"), b) SspS lůtfbel 'pro'. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen « je častější. Srovn. § 107, I. 239 § 110. Palah furtivum. Viz § 10. § 111. S»wä. Viz § 11. § 112. Š»w5 compositum. Viz § 12. § 113. Dágěš lene a dagěš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdil od hebrejštiny se v aramejštině dvojhláska -aj- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní souhlásky spirantisují jako po samohlásce: 7JV3 bajleh 'jeho dům'. § 114. Značky v písmu. Viz § 14. § 115. Q°rě, k"llh, mimořádná body a smíšená tvary. Srov. § 15. 1. Q'rě jsou v aram. částech SZ pomčrně častčjší než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. sg. m. (§ 127). u suflixu téže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 128). 5. .Imčno Poži nyť> sc v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 110. Prízvuk. Prízvuk v aramejštině je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramejštině při-zvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. 377 ďháb, často též na předposlední: 'padly', flpp 'skončila', 'na něm', NOJS 'takto', mjj 'kráľ. § 117. Akcenty. Aramejské partie Starého Zákona jsou opatřeny akcenty prosaickými (§ 17, 4) obdobně jako hebrejské. Viz^ § 17: 1—6, !). § 118. Slabika. Srov. § 18. 1. a) Jako v hebrejštině začíná slabika jedinou souhláskou, b) Výjimka jako v hebrejštině: <] = ů- před retniecmi a před š^wa: Qgl 'a ústa', 'a vlas'. 2. Slabiky otevřené a za vřené jako v hebrejštině. 3. Otevřené slabiky: a) s hlavním přizvukem mají vokál dlouhý (Xl?3 2-lil [§ 118] 'hledal', JO^S 'hledali jsme'); někdy krátký: 'řekněte!', tpx 'můj otec', P*M^ 'nohy', b) s vedlejším přizvukem maji vokál dlouhý (foStf 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál (XfiJJtí* 'hodina', 'p'nb 'necht ony jsou', lYfiJ 'moudrost') a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). c) neprízvučné mají vokál dlouhý (pbl 'hořící') nebo redukovaný (š^wá): fafí< 'zasedl', 713ý 'vlna'); krátký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou (jnp 'sli-tovati se') a před stejnými dvěma konsonanty (7337 'jeho srdce'). 4. V aramejštině není otevřená slabika před přizvukem prodlužována, nýbrž sc redukuje: 737 < * (Ľzr C, 11; 7, 23; Dan 3, 2í)j. ' " Hlavní jevy hláskoslovné § 120. Samohlásky. 1. Systém samohlásek, kterým masoreti opatřili biblické aramcjské texty, je obdobný jejich syslčmu hebrejskému. Doloženy jsou samohlásky: krátké 0 (?) dlouhé redukované 0(?) 2. Samohlásky stálé jsou uvedeny v § 143, odst. 3. Jsou v podobných případech jako v hebrejštině. § 121. Změny krátkých samohlásek. 1. V aramejštině sc krátký vokál v otevřené slabice před přízvukem redukuje. [V hebrejštině se dlouží; zdá se, že to však byla obrana proti této redukci, které byli zvykli aramejsky mluvicí Židé ze své běžné mluvy.] Na př. Ori3 (<*liatáb(a)) 'napsal'; iQflg; (<*dabár(u) nebo < *dabár) 'slovo'. Aramejsky status absolutus je tedy roven státu konstruktu [i hebrejskému státu konstruktu]. Redukovaným vokálem je šnvä, at již před redukcí bylo a (3J13). ' (Slb < *libab(u) 'srdce') nebo u (££h 242 < *qiiš(u)t, 'pravda'). U laryngál je « (tofj 'hlina') nebo ■ (nbs 'bůh'). 2. Krátký vokál se pod přízvukem nedlouzí: (dabár(u) >) 737 (hebr. 737). 3. Krátký vokál otevřené slabiky v 2. a 3. slabice před přízvukem se též redukuje: Hľbľ) 'tí'y- fhlpFi 'přijímáte*. 4. Jsou-li však před přizvuěnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich sc clidujc, první v slabice tim zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: npnail- Na ilř- ppbp (< *maiaidn); /my (< *'abiiiirl). ' 5. V zavřených slabikách a může přejit (postupně) v i: *kulbcl> npJ73; *baÍTä> v sousedství laryngál se a árií, viz odst. 4, poslední příklad). 0. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: 7£j5 'zabíjející' (ale: p^r\ 'hořici'). Srov. iéž § 119 na konci. 7. 11 sc někdy v zavřené slabice prízvučné mění v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > 3j (st. constr.) 'jáma' (ve stalu cmf. zůstává ií: Viz § 144, IV. V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v á: *hunlial > pflV\ 'byl dán dolů'. § 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: 77X 'bůh'. Niabtý (st- emph.) 'pokoj'. [V hebr. <7 > ó: tfjfy 0t?fJ 2. Dlouiič vokály zůstávají i v zavřené slabice: flffljy éämíä 'položil jsi' [v hebr. se krátí: možná též v xnnoa Pod- srov- § 144, 2: s- i(5li' 1 1 I* i § 123. Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude ó: Qfl 'den', ^137 (< *fmá(j)u 'hodili'). 248 2. b) ai zůstává v zavřené slabice s hlavním přízvukem, pri éemž se vsune pomocné í: qarnúin > -ájin J*J")j5 'rohy'; někdy též tam, kde neni na konci slova, 'dům', (ale ne vždy: 'ippp11 <-aihôn a j.). a) ní se mení v i vždy na konci slova: XJ3D ( K3"H 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s haf,epem může být jen odpovídající ' plný vokál: N2"H. KJTfl 'ona bud0'- nPTří 'jiná'. Při posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ní dva stejné plné vokály: "VQyfl 'uděláte', 'ony budou', fl3"inn 'byla zpustošena'. § 109, 5. § 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v /- (výjimka spojka t). § 175, 1. 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: 7^1 <*jinpcl 'dává'. Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. 'dává' [hebr. J]ľ|i], po př. se zdvojená souhláska opět dissimilujc, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: TOJl < *ha"cl. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova se zjednodušuji: *fa/7> V" (Plur' Wt). Viz § 178: 1, 2; § 141: IV. 5. ' na konci slabiky se vysunuje a předchozí vokál se dlouží: *jCkul> jfljul ^2K» § 173, 1. 6. O prosmýknuti a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubuice aramejské a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině zachovaným] interdentá-lám t a d odpovídají v aramejštině dentály t a d, v hebrejštině sykavky š a z. Podobně původní emfatické inter-dentály lad daly v arabštině emfatické ? a (/, v aramejštině dentální / a emfatické q nebo', v hebrejštině splynuly obě v .s. Aramejské původní sykavky s, i, š, z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály t a (/. 241 245 aramejské ii t d ( '(q) ř Š Š S Z hebrejské l d š z t 9 9 * é š s z arabské t d t d t t 4 t Š S 1 z (v starší fázi semitské se předpokládá) t d t d t t ů f i š s z Příklady: aramejsky hebrejsky arabsky význam zri) i'tih 210» jfišab walaba hebr. a aram. 'sedě U' n rab. 'akákatľ (obojí se aflj zuhab ■kříženýma noliama) daluib(un ) 'zlato' nHar WJ ntfsur nazara 'ldeděti si'.'dávati j>ozor' Vera? 'ard( un ) 'zemi' 24fi Sg. 1. os. 2. „ m. fanta ) \ q°rě riJN 'anť 2. „ f. nedoložena 3. „ m. hú(') 3. .. f. hi(') PI. 1. „ '"nť.hnň 2. ., m. 'aníun 2. „ f. nedoložena j tofl (Ezr) hinunO 3. „ m. lián (D"") himmôn f. I pas* 'innůn 3. „ pi* 'innln V 2. os. sg. a pl. není n assimilováno k následujícímu /. (Pro 2. os. sg. f. je v elefantinských papyrech tvar iflJN -asi 'anti). Tvary 3. pl. m. a f. pjx a ^ÍN vznikly pravděpodobně z přívěsných zájmen u sloves (Bauer-Lcander, s. 270). [Srov. § 27 pozn.: arab. 'anä, 'anla, 'anti] § 128. Osobni zájmena přívěsná (suffixy zájmennč). 1. Viz § 28. 1. Suffixy u singuláru. (^H 'otec', #^"1 hlava'). 247 [§128] 2. Sufflx pro 1. os. u slovesa je -ni (= -á/n/i) knib rwsn 3. f. -á/i q°rě njV-m 248 Pl. 1. -říníT (?) (íOJVN doloženo jen u spony) 2. m. -ěftón (Dan) *'Í3',JÍ''1',1 2. f. nedoložena 3. m. -ěhum (Ezr) -čhón (Ezr, Dan) ^n^JVi?^ 3. f. -éhčn ft*fT*J*5 doloženo jen u předložky) 6. Tyto tvary mají sufflx stejný jako u singuláru, jsou však rozšířeny o duální a plurálni příznak -a/-. 2. sg. m. a 3. sg. f. se ve výslovnosti ( -aw > -ô; suflix v dissimilovančm tvaru (-hň >)-hi byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdil od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -3t r\ připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př.: *]VDí< 'moJ' otcové', Íp/HN tve stezky', nP,23"!N 'Jeho koíéna', ••ririnjp 'jejich oběti'. § 12í). Význam a užíváni osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny .svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesněni: ptttptf ,"I2N1 'a ia Jsem uslyšel', (Dan 5, 10). ."IJN V? VI 'duch můj, (já), Danielův', (Dan 7, 15). 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): íťHIlJ Pnaiý VlUf fí? 'která jsou jména mužů' (Ezr 5, 4). Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: nti>N"i Kvrnjj^M 'ty (isi)hlava' (Dan 2>38)' J 130. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných (suf figovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. U jmen podobně jako v hebrejštině. 249 Pro aramcjské dialekty je příznačné časté předjímáni (prolcpsc) suriixu vyjadřujícího jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: Nri^nrľlN'Sy VliSy Iľrôtf 'poslali jemu, Artaxcrxovi' V biblické aramejštině jinak tato vazba ztotožňuje: K*T7? rn noď (Dan 5,30). xrvD1?!? njjp '«téhož království' (Dan 7, 24). Často je prolcp.se při vazbě s »tj (viz § 133, 2, c). 3. I pro aramejštinu platí, že sullixú nelze užiti ve funkci zvratnč. K vyjádření vztahu zvratnélio (reflexivního) je nutno užiti opisu pomocí substantiva: Ipí,^ JI^Btý."! X1? 'neponížil jsi sc(be)' (doslova: 'své srdce' Dan 5, 22). § 131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázáni 'tento' sg. m. ftpt ďn&, 'tato' sg. f. xn di; 'tito' pl. pro oba rody: (= hebr.), (Jer 10, 11, Ezr 5, 15) k-iíh; 'H (Ľzr 5, 15) (frč; yi'px 'illin (v Dan). [Odpovídá hebrejskému 2. Má funkci substantívni i adjektivni: X»bn rm 'toto je sen'; (Dan 2, 3B; 4, 15); NTNJ-lp 'tento' roh'(Dan 7, 8); fij^ 'potom' (Dan 7, (i, 7). 3. Pro vzdálenější poukázání: Sg. m. »«| dě.k, f. däk (Ezr) 1 pro oba rody ¥j»j ďikkěn (Dan) / Pl. ''"ě/f 'oni'. [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské daka = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: "!p XÍVIS 'ono město' (Ezr 4, 13). ' ' ' * * 'onen', 'ona' 250 § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby jp man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci na m& 'co?'. [Stejně jako v hebrejštině a arabštině ma\. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno »S| dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)ďt]. 2. Užívá sc ho: a) samostatně: Q^íJWJ «1 xbpV; 'chrám (jenž je) v Jerusalemě' (Ezr 6, 14), fí>m n Xjr^X 'strom, který jsi viděl' (Dan 4, 17); ' b) ve spojení s jiným zájmenem: b& nb^'ľ'JO 'kdo ne" padne' (Dan 3, G) (srovn. též § 134, 2); c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: xnbx'Tl'O"''"! X'JXffl 'nádoby domu božiho' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: W**l IľlJ 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah předjat suffixem: XnSx",,;T ?10# 'jméno jeho (totiž) Iíoha' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: 'ntýn npi 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), 2EJv> ,..vi nal 'a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18).' Viz též § 133, 2 b. 251 4. 'Jedcn-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštině opakovaním zájmena ukazovacího: nJVDS* !"Ijn MJM 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Din 2, 43)'. 5. 'Každý', 'všechen' ^3 kol, před maqqcpcm -^g kůl-(vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', ttÓX-Ss 'každý člověk' (Dan 3, 10); b) před určeným sing.; 'celý', 'celá země' (Dan 2, 35 a 3!)); e) před určeným kollektivem: 'veškerý', XltťS'Sv veškeré tělo'; (Dan 4, 9); d) před plurálem: 'všichni', 733 Win bzb 'všechny mudrce babylonské' (Dan 3, 12). V aramejštině je kromě toho tvar x'pi kOlltl 'vše', •všichni'. n3"ki?5!? *Ít!3 'JWto pro všechny (bylo) ni něm' (Dan 4, 9,'l8). § 135. Clen. X 1. V aramejštině byl člen původně asi léž -Ixl jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo cmphalicus. 2. U singulárů a plurálů na -<í[ je člen v tvaru -ti. Je na něm přizvuk, který působí na' určované slovo. M. sg. jMM '"líh, 'bůh', se členem XH7N '"ISkí 'Bůh'; f. sg. nÓĎrí> status construclus f|03ri' staLus emphaticus *liůkmal-(l> xripDn 'moudrost'; plur. "ySi'X. st- constr. ny3i'X. st. cniphi XfiypXij} 'prsty'. 3. a) u plurálů na -In a duálů se člen *-hu připojuje k příznaku -aj- a dá s nim -ajj3 xfl : Wj^i st. const. 252 m*j> < *-aj, st. emph. 'dny'; duál X*JTtfffl 'váhy' (Dan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: Ň^Ttfp)-b) u slov odvozených příponou 1 -ilj je v plurálu st. emph. na -ajě (q°rě -3'ě): *ňfc>3: XT^S. 1"™ 1X1^3 Xhaldejci". 4. Pro tvoření státu emphatiku feminin v singuláru a viech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že se připojí k jménu ve státu konstruktu. (Bauer a Leander maji za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke sta tu konstruktu, s. 85). Nomina 136. Kořen. 1. I v aramejštině je základní význam slova spjat s kořenem, jenž je v naprosté většině tvořen třemi konso-nanty. Pro malý rozsah biblicko-aramejských textů je i počet dokladů menší: l^bh HM6Í*A 'kráľ XnsSo malk'lň (doložen jen st. emph.) 'královna', 1370 '"alku 'království', 'vláda'. 2. Jednoradikální jsou jen částice (3, 3, ^, 1) a zájmena (H1< H!3)> jednorudikální nomen není doloženo žádné, neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. ncl bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimaei): OB (se suff. nac)- 3. K dvojradikál&im patří na př. slova: 3X 'otec', ns* 'bratr', -ji 'ruka', njíľ 'rok', H3 'syn', Et£» 'jméno', yx [bebr. tm] 'dřevo', 'strom', >"j.p (st. constr.) 'dva', pfci} 'ženy', 'sto'- 4. Čtyřkonsonantnl jsou na pf.: D12T1 'kouzelník', -IXIlí 'krk'. * • 253 § 137. Tvorení jmen. 1. Původní dvojkonsonantní (ct>J), trojkonsonantní CíjSp. JHK' IP"!) a vieckonsonantni (QtaTl)- 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením slředního radikálu: ^JM 'hrdina', b) opakováním třetího radikálu: pIH 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: 'úsvit', d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene: bíhi, 'kolo'. (13) c) praef ixy «) '-: 9*ľltf [bebr. ylit] 'paže', 6) m-: 'obydli', 'dílo'. Též k tvoření infi- nitivu qalu (§ 104, 2), 'l) '": N*V"tn (st- cmfat., od »Wj) 'okruh', P) h- a t) š- slouží k tvoření Infinitivů kausativnich slovesných kmenů hap'elu a šap'elu: ŕnotťn 'zliu-biti', TVfXIí} 'dokončili'. (C)f) sufíixy: " u)-d/ [odpovídá hebr. -řj: ^^"J 'Chaldejský', *D"t& 'prvý', f) -J/i [hebr. - -On]: 'stavba', fyit 'strom' [srovn. hebr. fi^NL t) -on [== hcbr.J: fä^] myšlenka' (srovn. hebr. T^Jí^). r\) -i, st. constr. -U: ťnfJN' st;- constr. |V"iríN> 'konec', fl) -u, st. constr. -ú/: l^bO" st- constr. fll^bů království', x) -5, Y (kanaanismus za -3, p| ): 'i'?"! 'daň', 'deset tisíc'. § 138. Rod jmen. 1. Aramejský rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, častá jsou i fe-minina bez koncovky: TJX 'kámen', 'zemč', |vj) 'oko', patrně též jy 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -řř a -ůl, kde mizí ve stalu absolutu: st. abs. HRM' **• constr. jYirTN 'konec', st. abs. st-constr. filoSa. st. emph. xn'sbtt 'království'. b) -al, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -ah, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -íT, jf . (Misto tohoto v aramej-štině je často psáno ^ •) V ostatních tvarech se -al udrželo: st. abs. j-pipj (nebo NTI"!)' st. constr. fffff, st. emph. XJTTJ 'zvíře'. c) -ř jen ve fem. Wjfl 'ůlfrl 'jiná' k mase. flIlX *jir»ý*. 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejštině 'oheň' (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), 'pták'(mase. Dan 4, 9 k°tíb; fem. Dan 4, 9 q"rě; 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: rtHB 'místodržicí', j-|J3 'druh'. Pozn. II. Kollekliva bývají fem., na př. 'vystěhova- lcctvo'. Abstrakta bývají též fem., na př. 'velikost'. i § 139. Cislo. Aramejština má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -ájin "pJlp 'rohy'; v st. constr. -ě (<*-aj) *,"J"1|3; v st. emph. -aj)ä (< *aj + člen *M) X*3"lS. [Srovn. arab. -ajni ? - 11- konc. du. pro nepřímé pády, -aj pro st. constr. du.] 2. Ve femininu se tyto koncovky připojuji k tvaru na -al: VhXO 'dvě stě' (od nxa < *""''«'-). 255 4. 5. ti. (D) Hl 7. [§139] 3. Příklady: T>-ji 'ruce', p>p» 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan l\ 7, >yy (st. constr.) 'oči', N'JtŇa (st.cniph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patři k „dualia iantum"). Duál tvoři jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f"1*12*1 ^l\p 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. Duál za plurál: ipry f?3")P ''Ľsct- roh"'. Dan 7, 7. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. f\fi, fem. st. abs. p*n*l (< *-a/lt). •lurál. a) Starší způsob tvořeni plurálu opakováním je u adjektiva 2") 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p2"|3"l 'velcí', fem.: '2"12"1> cmPn- N"12"13"l 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *p*3"l2"l 'velmoži'). b) Všeobecné má plurál tyto koncovky: ul) maskulinum ve st. abs. -In, p-: pp^P 'králové', pp*3n 'moudří'. [Srovn. arabské -lna, konc. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -itn: 0*5*50 'králové', Kzr 4, 13; □1'ř)'"JH jako k'lib, opraveno však v q*rí ppSfc<> 'tisíce', Dan 7, 10.) n2) maskulinum ve st. constr. -č, < - (< *-aj, jako v duálu): iqV 'dny', *a'3rt 'mudrci'. <3) maskulinum ve st. emph.: -ajfS, (<*-«/+člen *hu): kssai> 'dny*. [11) femininum ve státu absol. -iín, ^ , (místo *-ňl, n analogicky podle mase. -In): ""plCN 'prsty', 8. 256 (§ 139] f)2) ve st. constr. (původní) -al, : *1S*2!ÍN-[13) ve st. emph. -ňta, xfli I N"13*3*»'X-9. Některá maskulina mají v plurálu koncovku (ženskou) -Sn: -Jlý 'jméno', pl. J*"*a*i* (constr.); ^D*13 'trůn', pl. pp"is; nnisí lev', pi. émpW xriinx; *3x 'otec', Pi. sesuti, ■'"irinx. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: rtba 'siovo', pi. p"pp; nn 'duch', pnu [v hebr. riinn]: "Ijp> 'rok', pl. pjp>; pp>J 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštni je slovo t£>JX. Původně kolektivum 'lide', 'lidstvo' (slovensky 'svet'), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg- IfJJií 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. Xt^JK \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; 6, 8, 13 (!)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo Qfi 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pal' (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. fial' Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A>.) 13. Plurál od ?\bit Je PfjlW' zna^1 v aramcJstině [na rozdíl od hebr. Q\"J7N = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: pani 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onXáyx»a splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsrj 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. "mfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; Mg 'ptactvo'; *ipy 'listí'; *|p>2 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 [§139] 3. Příklady: Ytý 'ruce', pjtj> 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan 7, 7, »W> (st. constr.) 'oči', K»}tttfi (st. enipb.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia iantum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: KJ"Q*| Pft) 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: ijyy ľ!S^S llesel rol,u'> Dan 7, 7. tj. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. fem. st. abs. pfllfl (<*-ajn). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 2"| 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. p312l 'velcí', fem.: f3131. enipb. X/13131 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. *p]3131 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: al) maskulinum ve. st. abs. -In, p-: p3?Ď 'králové', pp^SH 'moudří'. [Srovn. arabské -inu, konc. plur. mase. pro neprime pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy nu -im: C^Sd 'králové', Kzr 4, 13; QiB^x jako k"J.ib, opraveno však v 'tisíce', Dan 7, 10.) «2) maskulinum ve st. constr. -ě,i - (< *-«/, jako v duálu): 'dny', l»0>2rí 'mudrci'. i3) maskulinum ve st. emph.: -tf//í, X"N (<*-«/' f ěleii */iíi): X'ttV 'dny'. |11) feminimim ve státu absol. -ďn, ^ , (mislo *-«/, fl analogicky podle mase. -In): fysix "pwty', 25G [§130] |H2) ve st. constr. (původní) -fit, : f|y22íN-33) ve st. emph. -ätä, x/1^: KfWíllEN-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -a/i: Qtjj 'jméno', pl. /1,113tý (constr.); XD13 'trůn', pl. [1013= řCJB 'lev', pl. emphat. xnnx: *3N 'otec*, pl. se'sutí. Vjrl3N. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: n'pp 'slovo', pi. p^p; nii 'duch', pnn [v hebr. nvirů; fljjp 'rok', pl. pjlý; pp>J 'ženy' (sing. nedoložen). U. Zvláštni je slovo t>JX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'svet'), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': s§- ttfJK 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. xtíÓN \jg (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo gjjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5,7; G, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo fíp 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pj^i (ua př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. ftftý. Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od fl^x je prťjřjí znaěi v aramejštině [na rozdíl od hebr. Qij-px = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: ppni 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. mtXáyx*1* splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ptsn 'pšenice' jako zrni [na rozdíl od hebr. ftjflfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; ppy 'ptactvo'; *igy 'listí'; Ťtoj 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (státu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Značí jméno položené samostatné. 2. Status construetus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status emphaticus (determinalus) s poslponovaným členem -3"J"J ^yjn 'vyvedl Daniele' Dan 2,25; fifíifl... N^NQ^i 'a přinesli nádoby' Dan 5, 23; Díl b SO 7X10 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. (Pozn. Táž předložka "j vyjadřuje i vztah dativni: PP^nb ■•• Brľ1 'dává moudrým' Dan 2, 21; Dnb pT?N fDl 'a takto k nim promluví' Ezr 5, 3). § 142. Determinace (určeni). 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: bx'J^T. bll3> přívlastek k nim musí být též determinován: SbB 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější, aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.) Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arabštině], aby se některý pojem označil jako známý a) je-li vytčen ukazovacím zájmenem: jyi Xisbit 'onn socha' (Dan 2, 31); b) byl-li dříve zmíněn: NobľT '(určitý) sen', nebol! byla o něm řeč dříve (Dan 4, 3): cSn (bez determinace) (Dan 4, 2); c) je-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: XS71N 'země', XnSx 'Bůh'; P) za jedinečný považovaný: NsSlS 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: X*)DD Ht0)3t0 'Š- P'sar' (Ezr 4, 8); [S 112] d) zn.ičí-li druh: Nfll'n 'zvěř'; c) známá jména látek a abstrakta: K3TH 'zlato' (Dan 2> 35). NflDSH 'moudrost' (Dan 2,' 20, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivcm oslabí logicky i prízvukom determinované jméno, jež se dostane do státu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba tato je v aramcjšlině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: n"lí"tJ~"13J* Ľzr4, 10 a j. 'Zářiči'; >£>;í<"33b '^an 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádři tudíž spíše adjektivem než gcnitivem substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: N37Q JV3 '(určitý) dům králův'; 733 'CSn Dan 2, 12 '(jistí) mudrci babylonští'; ^rťpN JV3 fífíWffí Ezr 7, 20 'ostatek potřeby domu Iloha tvého'. d) Zálcží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: N'Oi' iTŕlS* Dan 22 '(ten) Starý dnů (dny)'; bez determinace: ppi' pTJ* ^an 'Starý dnů'. e) (Má-li být první člen neurčený, je nutno použit jiných vazeb, s h [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s 17: 7NTÍ£,''p tJ^Ó ^zr 5, 11 '(nějaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen 75*3 'pán' a 73 'syn' slouží k vyjádření určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formální slovce): Dyt3"7V3 ^zr 4, 8 a j. 'kancléř' (vl. 'pán dekretu'); Nflib3"',J3 Ezl" c> ID> Dan % 25 a J- 'vv~ hnanci, exulanti' (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). 260 g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (N3m chÚ 'zlatá socha'), vysvětlovači (S33 roHp 'kiaJ babylonský'), vlastnosti (pa«i p'ry 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ determinace genitívni, při níž genitiv osobního zájmena je přivěšen k jménu, takže s nim tvoři celek považovaný za jedno slovo. (Připojovala suffixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Ve vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů sulTigovaných s lehkými suffixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako přiklad se uvádi 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2. Koncovky nominálni jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. s koncovkou Status Sg. du. pl. Sg- du. pl. abs. constr. emph. — -ájin -ín — -é -ä -ajjä -ajjí -5 (-i, -á) -iit (-i_ř, -ň/) •*[$ n. -la, (-i[a, -ula) -tajin nedoložen nedoložen -ín -ät -ala 3. Při deklinaci některé samohlásky podléhají zákonitým změnám. Nemění se však samohlásky: a) původem dlouhé (ptý, QV) b) zůstávající v slabice stále zavřené (QijrN 31) a) k nimž náleží i slabiky, které byly zavřené a vlivem „zavírající" laryngály se „pootevřely" vsunutím ha-tepu (nr/N < *'ahň), 261 (5) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušení zdvojené laryngály (J»J*1Q < *m'ra"ď; < *barr, st. emph. x"13) c) š°w5, je-li dosti daleko od prízvuku (HJHííi fl^p)-144. Nominální třidy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant Třida nesegolátni nesegolální nesegolátni nesegolátni segolátui nesegolátni žádný 1 (v ultimě) 2 (nanejvýš jeden) různé stále jednoduchý stále jednoduchý stále jednoduchý zdvojený před koncovkami jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) původně /, w, ' (z tolio > -č) I-II. III. IV. V. VI. B. Feminina s koncovkou. Odvozená od nutkal, iridy I.—V. se silným posled- koncovka -íí (< -at) VII. ním radikálem VI. se slabým posled- koncovka -íí/, i, -ň VIII. ním radikálem Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: Qi> 'den' (mi *em- 'duch', fl^x 'bůh', XTr* 'velký'; ^JpS 'chaldejský') abs. constr. Sg. Dľ1 D1» P1- ppi"- »et Hp* emph. s leh. suff. s těž. suff. KOÍ *p* [topí* 262 [§ 144] Slova s koncovou laryngálou po dlouhém vokálu s výjimkou ä mají v bezkoncovkových tvarech patah furtivum: ni"l> a místo š°wa mobile u laryngály hatep patah: p3nSx. Podobně nomina III' mají též hatep patah (pSX^Íy), ale koncové ' se elidujc: X11"^ ^3> emph. fcOntí'S nebo 'ínÍP? Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý), Vzor: Q^J* 'vek, věčnost' (yi íem. 'ruka', exp 'stojící'). abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. nbv cbv xoSy yfaf *\^abv i'J- psSý >ribv K?pš'» *©7?/ pyabv Slovo "j* má sg. s těž. suff. p3T. du. abs. p"p. Podle II. tř. se deklinují participia qalu OE)j5 nebo bttp 'zabíjející'). Participia qalu sloves II wjj mají na švu x. ale ' se drži ve výslovnosti před š"\v5: sg. abs. DXp> pl- abs. k°Ub pDK&» n"1^ pOsj5. Podobné i pl. constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, konc. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejštině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslední slabiky se udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, které jsou tvarově shodné, na př. ijya 'maso' [odpovídají hehr. st. constr. *|i»>3, zatím co hebr. st. abs. je "ŇJ>3]. V ostatních tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; u Suto 263 pi. {§144] v zavřené slabice přechází v i: *bašrá >X15£>3 (st. cmph.). Vzory: MM 'čas', 'zlato'; participia hitp»'elu B.Yflp 'daný', "j^yriD 'udělaný'. abs. constr. cmph. s leh. suli. s těž. suff. fpt fPt NJpí "Opt *fÍ3Jnt pjpr '•jpf N»:př *^př *fi3^p? U laryngály místo š°w5 mobile je liatej) patah: X2,rH. pprvm nrynp. Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý (<*rabb) 'velký', 'ústa'. Před koncovkou je zdvojený a) původně rubbií (emph.); b) pro udržení plného vokálu (** suff.). Původid u se drží před zdvojeným konsonantem: ^33 (st. cmph.) 'jáma', před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: 1J. 2«1 'veliký' (plurál viz § 139 B, a) CB 'ústa' (viz § 136, 2), DtD"in 'kouzelník', p?{0 (du.) 'zuby'"; ">n (sg.) 'živý', psfl (pl.) 'živí', 'život'. abs. constr. cmph. s leh. suff. s těž. suff. sg- Dfcnn Dbin KPCVi ••piDiri *p3pp"in Pí- pppin *etňn N'pôňn *DÔin *p3,pp,jn Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*malku > *malli), byla vsunutím pomocného vokálu mezi koncové souhlásky opět rozšířena na dvojslabičná, při čemž přízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky "íj^q mxlxk 'kráľ, nebo se přesunul na vložený vokál slabiky poslední, 264 [§ 144] a původní vokál předposlední slabiky se redukoval cSlí .s»/e;n 'socha', pps k'sap 'stříbro'. V tvarech s koncovkami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v i: ni"! (< *dab!i) 'oběť, pl. fflVI. Plurál se tvoři z dvojslabičných základů typu qaial, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál b, g, d, k, p, /, je v plurále spirantisován: psbp nwlkln (< *malakín). Typy qasäl > /12fj!) st- abs. a es. V plurálu se drží ií) souhláskové: *fl};;'druh' mase, sufíigované tvary plur. fífí\$> finni)?. 2. U feminin na -ľ a -ů původní -/ v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr. a před suflixy. V plurálu slov na -ú je konsonantni w. i^nx 'konec', loSí? 'království'. abs. constr. emph. s leh. suff. stěž. suff. sg- nnK nnnx xnnnx sfí*y3é — i3^p rvošn KfľoSp '•n'o'pp — Pl- — n"l3713 N1T1370 — — ,i i • m i ■ 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) *3X 'otec'; sg. se suff. vjx. V113N (viz § 128, 3). Plur. rozšířen o h: se suff. T,H3X- NJ?n3X-*HX 'bratr'; pl. sc suff: Ezr 7, 18 "p^N k"tib, "ijnx 1"r& (dissimilace: a > x před laryngálou s ä). "13 (constr.) 'syn'; se suff. |ľj"i3; plur. constr. mj, se suff. viih. fi,TJ3. X"IO (constr.) 'pán'. *IT'3 'dům'; constr. fit*, emph. Xľľ,3 (V1Z § 'W, pozn. í.); plur. se suff. JÍ3*Jžl3 bälekôn s explosivním jednoduchým /, p\ má dägčš lene. Viz' § 123, 2. IÍ>X*[ (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. Pl. p£*iO, se suff. DnviÍ*N1 Ľzr 5, 10 (hebraismus). (constr.) 'jméno', se suff. viz § 128, 3. Plurál je rozšířen o h (jako u 3x): constr. F,npE>, se *uff. D^rnOví*. 267 § 146. Přídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurálni stejné jako u substantiv. 2. Přivlaslkové adjektivum stojí vždy za substantivem, a shoduje se s nim v rodu, čislc a determinaci. § 147. Vyjádřeni stupňů přídavných jmen a) pomoci předložky '»' za komparativ: n/TOTPňS S] "líH Dan 7, 20 'vzezřeni její (bylo) větší než 'jejích družek'; b) genitívni vazbou za superlativ: Q5M ^Díý D*n 4, 14 "nejnižší z lidí', 'docela nízký'. Číslovky § 148. Číslovky základní. 1. Od 1 —10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský pro rod ženský st. ahs. st. constr. st. abs. (st. constr. 1 "in — mn nedoložen) 2 ~~ ("'-in) prnri 3 xnbn. nnbn —' rHř. 4 ' nyiňx — ya-ix 0 - - n#. fí& 7 n»$p ry$é — 10 rňby — "ijyy (I:* V náslovi elidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětů mají koncovky ženské, a naopak. 2. Z číslovek 11—19 doloženo jen '12' 3. Z desítek doltócny: pffiV '20', pfiŠÁ Wi tsfíp '60'. '100' HXO. '200' (duál) priKO, '400' nWn yrix.' ' '1000'; 'sg. abs. pj'px, constr. tfojf, einph. kd7m' Plur. 208 '10000' sg. constr. fety plur. Dan 7, 10 knih p3,-|, 10re 4. Ze složených čísel doloženy jen '62' prCini pili? a 120 pii'y;. ns'ia. § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první': mase. pl. empb. KJ8TJ3' fem' s§- umPh- Kfl*^Tj3< pl. emph. KJt^jJ- 'druhý': fem. sg. abs. flMIji 'třetí': fem. sg. abs. tfJT^fl knih, HXiVbri q're- 'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg'. abs: n'tf'oi k°tib, rrxyo") ci°rC;fem- ss- emPh- Pro' čítání let a dnů v měsíci se užívá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatní druhy číslovek. Příslovce 'po druhé' fflMJft Násobný výraz 'sedmkrát' ny2C* Ifl. Slovesa § 151. Úvod a rozděleni. 1. Slovesné kategorie: a) osoba 1., 2. a 3. (1. společná, 2. a 3- rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a-plurál (duál není). c) čas (t. XV. tempus): Neodpovídá naši kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum líčí (Brockelmann, Arabische Grammatik, 11. vy d. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spiše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta ncrozlišcn; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřují jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) Iaryngální, je-li kterýmkoli z radikálu /i,',/i.Zc sloves s ' sem náleží jen ta, která mají 1 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. a) i iar. (n, y, -) 6) n íar. (n, y, n; k; ")• V) iii lar. (n, y,,-; 1)- b. Slabá slovesa assimiluji (n) nebo eliduji některý radikál (u), /, '). a) jednoduše slabá a) i n (f'B). B) Assimilující sloveso slq p*JD. Y) i' (n"D)-fi) i w, j (>V'B). t) ii w, j (»V'y). y iii infirmae — w,j,' n"1?)-r\) ii (mediae) geminatae (y"y). Třetí radikál je stejný jako druhý. b) dvojitě slabá. Vesměs iii infirmae, při tom též: a) i n, 8) i \ y) i U), ô) ii i. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bež voka-lisacc. 4. Označení hebrejskými písmeny podle"'vzoru ^y*3 viz § 51. 4. 5. R-ozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo- kalisaci kmene prostéhoJ(qal, p0°al) je dosti nejasné, a malý počet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní 'dal') tak neutrická OB" 'Padl)'. * i Perfekta na'i po př. z něho vzniklé^ c jsou (s jedinou výjimkou) neutrická foy 'mohl', B^tý 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutrický: u: •JDX'1 'bude jíst', 'bude moci'; a: Vt^H1* 'obleče', 1~3X' '(nechť) zhynou'; i (e): »JM» 'dá', 'padne'. K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a í. K perfektům na i (e) náleží imperfekta na u, i, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. 5 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí pracíixu,~imž je kromě h- též'- fsrovn. arabštinu] a z akkadštiny převzaté í-. Avšak reflexivy s / převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na h-, kdežto v kmeni prostém je zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování těchto kmenů se užívá též vzoru p'l 7y£ Pro aktivní prostý kmen se vedle p°'al [též v syrštině] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejšliilč: kmen aktivní reflexivní (pass.) passivní prostý P*'al (= qal) hitp^el (jen perf. a partie.) intensivní pa"el hilpa"al — kausativní (na .š-) hap'el, 'ap'el šap'el hištap'al háji'al (perf.) 272 (Passivní participia IntensiVU a kausativu náležejí tvaroslovně k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Rellcxivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktívni: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na c, kmeny intensivní a kausativní aktivum na e a reflexivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°'al (qal) značí prostý děj aktivní nebo neutrický. II. Hilp^el je jeho rellcxivum (pfJT Dan 4, 9 'živí se'), častěji passivum (nayrľ1 Ezr 6. II '(necht) je učiněn'). III. Pa"el znáči obyčejně děj zesílený (7pp 'pobil'), často zasahuje i do funkce kausativní (f"|7533 'přestala': 1723 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoři denominativně (-7713 'slovo': 77a 'mluvil'). IV. Hitpa"al je reflexívni, po př. reciproký (37yflfl 'rnísiti se (navzájem)') a passivní (773J77 'byl hledán'). V. Hap'el a šap'el jsou přechodné (3J7* 'seděl', 3^7 'usadil'), i někdy nepřechodné (nbiTj 'mžl úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: p^přlli^ 'jsou dokončovány'. VII—VIII. Passivní qal (= pe11) a häp'al jsou čisté passivní: rh^p 'byla zabita', pco 'byl zvednut' (od p^Q 'vyšel'). § 153. Casy. 1. Arnmcjskč perícktum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a In tvarem i významem. Lze však říci, že tyto aramejské Basy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Aflixy perfekta: Sg. 3. m. 1— — 3.f. -ál n-2. m. -IS, -t fl-, n- T I 2. f. nedoložena i- *Ml n- Pl. 3. m. -a v 3.f. -s n- 2. m. -tán pfl-2. f. nedoložena 1- -n3 Ni-, 73" V 3. os. pl. je zachováno původní rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovanom. Affixy vokalické -íi, -3 jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní / [v hebr. jen před suffixy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy. (2. sg. f. v elefantinských papyrech je (li); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -tin.) II Mluvnice hebrejštiny 273 3. Praefixy a aflixy imperfekta. Sg. 3. m. j-- ---1 3. f. t-^ - -fl 2. m. ť-- --p| 2. f. nedoložena 1. '-- --K PI. 3. ni. /- -(in w- -v 3. f. /'- 4n ♦ - -i 2. m. /- -(ín p- -p 2. f. 1. nedoložena n. _ _ -j 3. os. pi. f. má praefix / shodně s 3. os. pl. m. (2. os. pl. f. v pozdější židovské aramejštině je tiqtlun). 2. a 3. os. pl. má na konci původní -n [zachované i v arabštině a částečně v hebrejštině]. (Podobně i 2. sg. f. -in v říšské a později i židovské aramejštině). Koncovka 3. os. pl. f. odpovídá příslušné koncovce perfektní: -un: -u = - ľ 'nechť zhynou'. (Se suffixem viz Dan 5, 10). 154. Perfekt um. 1. Způsob tvoření je v některých tvarech kolísavý. Proto uvádíme zde nejčastčjší formy zkonstruované z radikálů k-l-b 2fD 'psáti', neboť na nich je zřetelně vidět i explo-sivní po př. spirantní výslovnost. 274 2. Vzory: Kmen. vokál a Sg. 3. m. ans 3. f. nedoložena 2. m. růris, fians 2. f. nedoložena runa kmen. vokál i (> e) ron3. nnris. ran? rpfls (ran?) nedoložena rtoro "art? Pl. 3. m. 3. f. 2. m. 2. f. nedoložena rnro nedoložena nedoložena Koncovky 3. p. m. a f. -0 a -d" jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: *katáb(a) ,> 2/12. [V hebrejštině se před přízvukem zdloužil]. Kmenový vokál i v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova se změnil v e. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: Ji^BJ 'zvedl jsem'. V prvé slabice zavřené bývá i, podobně i někde v 3. sg. f. ftpbp 'vyšla'. § 155. Význam perfekta. Perfektum značí děj: 1. minulý: ^2í finSt^H Dan 2, 25 'nalezl jsem muže', 115721 Si* Dan 2, 16 'vešel a zeptal se'. 2. předminulý: JH» »"J2 Dan 6, 11 'když poznal'. 275 3. minulý zasahující do prítomnosti: N? Ezr 5, 16 'není (ještě) hotov'. Perfektum se spojkou 1 má vždy svůj původní význam h consecutivuin v aramejšlině není]. § 156. Imperfektum. 1. K úpravě vzoru viz § 151, 1. 2, typ na n a «<>«) Sg. 3. m. 3. f. P p. p 2. m. P p. p 1. nripx (n) P p. p PI. 3. m. = ÉÉ 3. f. paríp' = = 2. m. j nripri - = 1. P P. P U typů na a a í (> c) jsou tvary bez koncovek (označená p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary označené = jsou s nimi shodné, nebot kmenový vokál je zredukován. Praelixový vokál 1. os. sg. je bud původní ŕ, nebo vlivem laryngály ": i > Q^p C'pH ^p^21 Dan 2> 39 'a po tobě povstane království'. 2. Ve vyjadřování přítomnosti se vyskytuje imperfektum poměrně řidčeji než v hebrejštině, nebot mu v této funkci konkuruje participium (§ 165, 4). 158 161. § 162. § 163. nJJri* tOy'1 ,Tr[í?'?1 Dan 4, 29 'a komu chce, (tomu) je dává'. 3. Značí též minulé dčjc trvací a opětovací [pro nčž má na př. latina imperfekta]. [Srovn. též věty stavové s impf. v arabštině.] 'Zvedl jsem oči (perf.), a moje vědomí se mi vracelo (SHfíi, impf.)' Dan 4, 31. 4. Imperfektem se vyjadřují též projevy vůle: a) rozkaz: plipJII p*?Brl Dan 3> 5, 'padnete a skloníte se'. b) přání: KJty11 pDpS^ Dan 3, 31 'necht se váš pokoj rozhojni'. c) výzva: Dan 2, 4 'nechf oznámíme'. [V těchto případech by byl v hebrejštině nejspíše jussiv (a), (b), který je v aramejšlině řidký, či kohortativ (c), jenž v aramejšlině není.J — 160. WSw consceutivum v aramejštině není. Jednotný tvar spojky ^ má význam kopulativni (slučovací) t a pod. (§ 185, 1). Imperfektum se spojkou ■] má vždy význam imperfektni, perfektum s ■) vždy má smysl perfektní. Jussiv. Jussiv je v biblické aramejštině řidký; jen v jednom případě má tvar odlišný od imperfekta: 1l£x'1 Jer 10> H 'a^ zhy~ nou'. Význam je stejný jako v hebrejštině: rozkaz a přáni kladné i záporné (s "Sjbnp^N Dan 4, 16 'ať tě neděsí'. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektnim 2. osob co do kvality vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani-n. 276 277 Kmenové vokály jsou rázné jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. ni. f. 3H3 3ľl3 3JT3> 3ľl3 ostatní nedoloženy 13113 pi. m. ona í. nedoložen Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: »W|J -tp^p Dan 7, 5 'vstaň (a) jez!', po př. přání «n ppSýS NsŠp Ľ>an 2, 4 a j. 'králi, bud na včky živ'ľ; a ťojen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s mbn)-(Zvlášt důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xS- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v arainejšlině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prelix mi- -q: copp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -5 ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -ú_/, před suffixy jen -ill. P°'al: Hr\Ž]!2 Hilp°'el: Pa*cel: H3113 Hitpa"al: Hap'el: naron (ap>J: *-H< äap'el: -ty) rorisrín 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nSppb Dan 2, 14. [Srov. německý iní. s "zu" a anglický s "to"]. 278 Se záporkou: nUtfil'? tib K3JT13 Dan 6- 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: RJtfHtW KTO? 1©H Dan 3' 19 'Porueil vvt°-pit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (DJHB rjriinrin1?)' Ľ>a» $ 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často sc i substantivisuje: nSnSJínS Dan 2« 25 'v sPě" chu'; n>32£133 I)an 4> 32 "podle své vále'. (j 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3^3 (nebo 3f|3), se stálým 3. P) Passivní participium je typu 3V13. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (q). Voka-lisace aktivních (a reflexivních) jc stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice 11. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qal: (3ľl-) 3P3 Pa"el: (3JS-) 3fi3p Hap'el: 2P.3iip (Ap'el: (3Ji-)3fi3») 3rop srprip Hitp-'ci: insfip Hitpa"al: 2P3fip Hap'al: nedoložen. 271) Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. tu. f. Pl. m. f. are nedoložen 3flJ 3/13. 3n: ostatní nedoloženy 13H3 13ň3 Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Znaěi rozkaz: ^pi|3 Dan 7, 5 'vstaň (a) j ezť, po př. přání «n ppSýS 'toŠo Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na věky živl'; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s ~bn)-(Zvlášf důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je N7- Viz § 157, 4, a). § 1(54. Infinitiv. 1. Infinitiv je v aramejštině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p»'alu má prelix mi- -q: gjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -3 ve st. abs., ve st. constr. -al nebo -ut, před suffixy jen -ut. P°'al: arop Hitp°'el: Pa"el: 73^3 Hitpa"al: Hap'el: rDrpn (ap'el: šap'el: -#) npnsm 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou S 'k': 'vyšel zabíjet' nbffiPjS Dan 2, 14. [Srov. německý inf, s "zu" a anglický s to J. 278 Se záporkou: rCJtýnb tíh *í| N3X13 Dlln 6' 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: NJIfW1? xí»S "ION Dan 3> 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (Q^HS ^fl13nn'?)' Do" 3. 16- 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSnSľlHS Dan 2- 25 'v sPě_ chu'; n'35£03 Dan 4, 32 'podle své vůle'. 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytuji participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] 3fi3 (nebo 3J13)' se stálým (T. |i) Passivní participium je typu 3^3. b) Participia odvozených kmenů mají prelix m- (jj). Voka-lisacc aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passivní reflexivní Qal: brv) 3fl3 Pa"cl: brH 3fi3p Hap'el: 3113110 (Apel: (in-) 31-130) 3'P.3 3f°0 3/0110 Ilitp-'el: 3/13/10 Hilpa"al: 3/O/10 Háp'al: nedoložen. 279 3. Významem odpovídají aktivní participia českému přc-chodníku přítomnému: bfij3 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas-sivní českému příčestí minulému trpnému: Ppj3T 'vztyčený'. 4. Co do času odpovídá aramejské participium aktivní imperfektu, jehož funkci částečné přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: p'Vfii 'vyženou tě' (pak 2 imperfekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (perf.) prsty a psaly (|3fl3ý' Dan 5, 5. Přítomnost je v biblické aramejštině mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na př.: ÍJT Dan 2, 8 'vím'; XJ3fia Ezr 5, 16 'je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často se spojuje se slovesem xiPi 'býti'; (Xlilfi K37ftMĎ KzrC, 8 'bude dána') a se sponou WN (viz § 182, pnbp p3VTx Ľ>an 3' 14 '°l)ravuu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia *10X 'říkající' po perfektu: piOijíl *\m Dai> 2, 7> 10 a j., 'odpověděli a řekli'. 6. Participium passivní může mít i význam přítomný: ^TH 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'tremen-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem se v pozdější aramejštině vytvořil opisný présens; byl pak převzat i do novějši hebrejštiny.] (§ 166. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů mají perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jim e v hitp^elu, pa"elu, hap'clu; a v hilpa"alu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§ 167] 1. Passivní qal (p°Tl) se vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivního qalu. V 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale v ostatních tvarech jsou perfektní koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. 3. f. n?npp 2. m. nr/vpn Pl. 3. m. 'byl napsán' Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp"eel) má praelix a před nim v perfektu předražené Id-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Perf. sg. 3. m. árisrín 3. f. růriprn pí. 3. m. '-rlsrn 2. m. p^anani inf. mrism Imperf. (Sjri-) apifl pnreív pnrorw panic, aréna 3. os. sg. f. má tvar scgolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, přesmykne se před prae-fixové /: ppptpri 'mlQC zanechána'. Praefixové i se assi-miluje k s a i, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensiv aktivní (pa"cl) zdvojuje střední radikál. Praefixový vokál se redukuje. 281 í 167] Doložené osoby: Perí. 3P3. 2P3 Sg. 3. m. 2. m. 1. Pl. 3. m. 2. m. 1. rúre porpri Inlinitiv (x-), ,12ri3. Imperativ pl. m. )JM Participium aktivní 3fl3Q, passivní 3^313. 4. Intensiv reflexivní (hitpa"al). Doložené osoby: ľerf. Imperf. sg. 3. m. srorn (-«*) ajgjfl* 2. m. rinnsnn pi. 3. m. i3ri3rn 2- ««>. pnnrsrn Participium 2P2PD. — 1 • K přesmykmilí sykavky a připodob nční t viz odst. 3. Přiklad: J»2E>V 'bude skrápěn'. 5. Kausativ aktivní (hap'el,'ap'el,šap'el)mápracíixový vokál a. V impf. a partie, se vyskytují tvary s n- (a š-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. 282 Doložené tvary: Perí. s ha- (s 'n-) Imperf. s ha- synkopované Sg. 3. m. 3J13I1. 2fl3H 2P3X <2Pr>2fl2rr • t - 3. f. — 2. m. rarm roprn 2P2rm izr-) 2P2r 1. raron — — Pl. 3. m. P2p,3,t 2. m. pppron p2ii3nri — 1. — — ŠajVcl: perí.: 2P250. MfíSpi impf.: 3fOtf» Imperativ sg. m.: 2P2r> 2P3N. Inlinitiv: n2P2n (rViJ> n2P,3#. ľartic. aktiv.: 2P2np> (2Pr) 21130. 2P.3t0p. passiv.: 2Ppni3. 6. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf pSSpil^"1 ľzr '3. w 'jsou dokoněovány'. 7. Kausativ passivní (háji'al): praefixový vokál je bud původní u nebo ä v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. 3fpPI> 3- f- ppp.pn (-n), i- rcrrr. 3. m. nrop. 168. Slovesa sc suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojuji ob-jektní suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivnimi (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde jo -n? 13- (u possesivnich -i i -). Jsou jen u aktivních kmenů. 283 i 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektní i possc-sivní.) 2. Protože připojením suffixu je většinou prízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suffigovanč sloveso jinou vokalisaci než prosto. Je tedy nutno ji odvoditi z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3, 4). V 3. Perfektum: Doložené osoby a sufľixy: Osoby: 1. sg. *qalall-: se suff. 3. sg. f.: Rjfl^tós rUTJ3 'vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. *qalallá-: se suff. 1. pl.: JOflSpj!) (dissimilace a před (T v a?); KjriyTin 'oznámil jsi nám'. 3. sg. m. *qalal-: suffixy jako u tvarů nominálních (§ 128, 3):'hnp*ci se suff. 2. sg. m.: ÍJ^fijJH; qal se suii. 3. sg. m. nSpp. 3. pl. m. *qulalA-: hap'el se suff. 3. sg. m. \TQ"lpn (suffixové -hu se po -ú- dissimiluje v -hr, srov. § 128, 3, 3. sg. m.). Osoby: 1 Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. í.pi. 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. pl. m. - fa* 4. Imperfektum má před sulTixcm ještě -nn- zjednodušené někdy v -n-. [Podobně někdy v hebrejštině. Je to zjev obdobný arabskému energiku prvému jai/lulanna.] Osoby: | Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. 2. pl. m. 3. sg. m. 3. pl. m. — — 284 Místo sullixů 3. os. pl. m. a f. jsou osamostatněná zájmena, vzniklá ze sulTigovaných: m^, p>x (srov. § 127). ' 5. Imperativ: doložen v hap'elu sg. m.: 'AJfl 'P'''vef* mne!', a v pa'elu pl. m.: Vi^art 'zkazte jej ľ. 6. Infinitiv: qal: nľP|5(3 'je'10 blížení'. V odvozených kmenech vždy na -QI-: haj>'el *JjnW1Ín(*5) 'oznámit mně'. 7. Participium se suffixy v biblické aramejštině není doloženo. 169. Slovesa prvé laryngály (h, h, '; nikoliv '). 1. Redukovaný vokál za laryngálou je hatep patah: 'udělal', HÍ1>. "IJřfl*. Viz § 125> 3- 2. U laryngály se drží a: flítJB (proti fOJ!2)' 3. V imperfektu je v praeformativu bud a (ptjSrT 'promění se') nebo es (j3Srn* 'vyděsí mne'), u li většinou: "•jjjSrTS^ 'zneklidní mne', u ' většinou: pjjyp'' 'budou kŕmiť. Náhradní zdlouženi je před r vždy (^"12 'žehnal', 21j5fl 'přinášíš'; 2iy{5 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: IByTlN 'poradili se', před h jednou. § 171. Slovesa třetí laryngály (A, h, ', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálniin radikálem na konci slova je vždy a 'řekl', "ijjx 'řekni ľ, "iqx 'říkající'); rovněž uprostřed slova: 1*|(5N 'řekněte!', p,n2E> 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.před laryngálou patah furtivum: r^Stí* š'llah (partie, pass.) 'po- • t slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -t (-1) je vokál -a-: 1. os. sg. hafVelu pnStýn 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpe'elu nn5flli*n 'byía nalezena'; ale 2. os. sg. m. Pn?PE>n s explosivmm -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (pSo)- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (^p\ padne', p^BP, 'padnete', yMS 'osvobozující', finP < *lcmhit 'sejmeš') a neassimilované: "fpp* 'dá', piPJ1" 'dají', fPJO 'dáti', pBJn 'vyvedl', finjH 'byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: f]pß 'vyjdéleľ (pgjj), NE» 'vezmiľ (xEO) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i>)e]. 3. Podobně se u slovesa s-l-t/ p^Q 'vystupovati' assimi-lujc / k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. Ippľt (< *hasliqü); häp'al: perí. pDH. Avšak zdvojené -U- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. *houäqä > HpDJH. § 126, 3. [t t : - * 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa i' 1. Všechna slovesa i ' vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouži v í: (*jľkul >) 'ySUď 'Ji'.plöXP 'řeknete'; jussiv hSk'' 'necht zhynou'. § 12S,*3. 2. Redukovaný vokál po ' je ' (*||2X 'řekl', jez';, avšak imperativ slovesa 'říkati' má •': *loií> llÔX. Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: fílCM 'řekl jsem', srovn. § 169, 2. 287 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za laryngálou odpovídající plný vokál: 'děláte', H2*inn háhárbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhé laryngály (A, A, ', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p^j'pNtt''' (se suff.) 'láže se vás'. § 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: pQHJH) Jsou dáváni'. §12°- 4- 3. Laryngály se nezdvoj ují, v intensivu tedy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u A vždy (xnO11 'uhodí', uiblľV 'vyděsí mne'), u A většinou: ijjbiia' 'zneklidní mne', u ' většinou: pQJJtp' 'budou krmit'. Náhradní zdloužení je před r vždy ("ípS, 'žehnal', 2"lj3P, 'přinášíš'; 2,"!J?J2 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: ItSyfIK 'poradili se', před A jednou. 171. Slovesa třetí laryngály (A, A,', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a (^qx 'řekl', ")qx 'řekniľ, "iqx 'říkající'); rovněž uprostřed slova: IIQX 'řekněte!', pfí%V 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.přcd laryngálou patah furtivum: rvSlý š'llah (partie, pass.) 'po- ■ t slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -/ (-/) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu HCISt^H 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpl''elu nnSfltyn 'byla nalezena'; ale 2. os. sg. m. JinĎJIlí^ri s explosivním -/. § 172. Slovesa I n a sloveso s-l-q (pbtí)- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilovanč (Sb\ padne', pbsfl 'padnete', 'osvobozující', nrifl < *lanhit 'sejmeš') a neassimilované: *tttJJ 'dá', pJfO* 'dají', fPJO 'dáti', ftBJn 'vyvedl', /yiJn 'byl sňal'. Srovn. § 126, 2a). I - I - - ■ * . 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: tfji 'vyjděte!' (pfjj), X5J> 'vezmi!' (xt^j) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a (!»«]. 3. Podobně se u slovesa s-l-q h^p 'vystupovati' assimi-luje l k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. IpBH (<*hasliqu); háp'al: perf. pDH. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el inf. *hassäqä > nfJBin. § 126> 3- 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa 1 ' ($). 1. Všechna slovesa I' vysunují v imperfektu qalu ' po pre-lixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouží v č: (*jťkul >) |jau» 'jí',piQKp 'řeknete'; jussiv n$IP 'necht ( zhynou'. § 126, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ° ("ION 'řekl', 'SSk avšak imperativ slovesa "ttJN 'říkati' má *tQX, flíak, Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: 'řekl jsem', srovn. § 169, 2. 286 287 4. Hap'el a háf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: (TtaťP 'zničľ, -QT! 'byl zničen'; další viz § 175, 2. " ' 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. 175. Slovesa I w/j. 1. Původní W přešlo v / v násloví [arab. wahaba - aiT 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech1 kmene prostého a intensivního (na př. aiT/ľ1)- § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: a/lín (<*hawlcb) 'usadil' od arp: p M)!j dan 5- 19 a j' 'byl'. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. konči na -ä: XJ>a 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-wal>) foy 'odpověděla', (*hawajat>) flJJJ, fífí 'byla'. V 3. os. pl. m. sc též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájil> *banáu>) foj 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. rWn> ÍV2"I 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v i (i. tg. 'fftfi, 1. pl. Krpí 'hodili isme'- 2- p1- m-pnnn "vídal jste'). c) U perfekt na i je 1. os. ;va2f (< *?abiwt) 'chtěl jsem', 3. pl. m. T>r,t^N 'Uttí s předřazeným *. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: j-pj^ (od x"1j5) 'zvolá'; ninn 3. sg. f. '(ona) je'; NJj^ (od n:p) 'koupíš''; 'požádám'. 3. pl. m. končí na -un: ftfípí 'piji' (< *jišla(j)un). Sloveso nin ..býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix z- místo ;- aifi1?; flnS Ixh'wôn; ^rS. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. v>n 'žij!', Xíy 'vezmi!', pl. m. 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -č: fcOpfi 'volati', -[íprip 'viděti'; nj»3 'žádající', x"l|!3 'volající'. (Femininum'na-/J: fpď ,TJtý> oboj' = 'podobající se') 188 19 Mluvnice hcbrejäliny 289 4. Hap'el a liáf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: fn&fcp 'zničí', 1311,-1 'byl zničen'; další viz § 175, 2. ' ' § 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. § 175. Slovesa I wjj. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech'kmene prostého a intensivního (na př. JJflW). § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: (<*hawkb) 'usadil' od 'oznámí' od Jpj*j fiBDVl 'kýla přidána' od sp\ 3. Všechny tvary sloves původnč I w i původně I / se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají /' v hap'elu (na př. <*hajbcl 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): pa^íj 'uvěřil', part. pass. JOVTO. 0(1 R9K> V^C 'uvcdl'>inf- ■ nwiodnnx. V šajľelu se pišc s 4 sloveso převzaté z akkadštiny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. imperf. 3ť>ty>, partie. zvpa. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': JJJW (< *jajlab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. 2fl 'dej!', 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 'sedne' (perf. 37V), 'zmůže' (perf. ^351). Zdvojeni se někdy rozvede'pomocí n: Jf9jf\ (<*lid-dď) 'poznáš', Wíjy (perf. yyi). 288 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III /, w, *). ti V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III'. Převládl typ III j, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouži p; i X bez ohledu na původní kořen slovesa: -pn Dan 5, 19 a j.; ^IH Dan 5, 10 a j. 'byľ. ' 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -3: XJ>3 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'a/io-u>at>) r\:y 'odpověděla', (*hawajal>) flJJJ, PIH 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájii> *banúu>) ^3 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. f&ft, pKft 'vzrostl jsi') nebo monofthongisovala v i (í. sg.' fl*jfl, 1. pl- HÄ1 'hodili jsme', 2. pl. m. privri 'vi3^ (< *sabiwl) 'chtěl jsem', 3. pl. m. VPtPN 'UňÚ s předřazeným '. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: |-pjT (od x"lp) 'zvolá'; ftftn 3. sg. f. '(ona) je'; fcjjjjfl (od rtjj?) 'koupíš''; Kyajjl 'požádám'. 3.'pt. m. končí na -on: fíppi 'pijí' (<*jišla(j)un). Sloveso nin „l>ýti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix /- -<5 místo 1- Ninb; fiPi1? Ixh'wôn; pr£. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. v>n 'žij'', X& 'vezmi!', pl. m. tfp\ 'budteľ 5. Infinitiv a participium aktivni končí na -ě: 'volatí', ntnp 'viděti'; |-|S>3 'žádající', Xlp 'volající'. (Femininum na-/I: ^Qr\, rpjttf, obojí = 'podobající se') 19 Mluvnice hebrejštiny 289 6. Participium passivní končí též na -ě, avšak jeho první slabika je redukována: 7^3 'vyslavčn', Xlt^ 'uvolněn' (pi. rff0). 7. Passivní prostý kmen (p°'íl), konči v 3. os. sg. m. na -í (175 'byl zjeven', 17J3 'byl (pre)čten'), v 3. pl. m. na -iw 'byli hozeni'). 8. V odvozených kmenech jsou perfekta na -i (viz odst. 2c); 3. sg. m.: ^ppl"! 'byl naplněn', ^7 'zveličil', 'ban 'zavedl do vyhnanství'; 3. sg. f. 'byla zmatena'; 2. sg. 111. jt>>p 'ustanovil jsi'; 3. pl. m, y^tf-'změnili', VIJ^H 'odstranili'. (Podobně jediný doložený imperativ prostý >jq 'ustanoví'.) 9. Imperfekta a aktivní participia odvozených kmenů mají stejné koncovky jako u kmene prostého: KJSJV 'Jo stavěn', KJfM a xiPinj 'ukazujeme', mritf? 'je 'rovnán', pWJh 'mini se', ' pyy 'hledají', fijŤj^ ťhalfwCm 'ukazujete', (podobně jediný doložený imperativ suffigovaný '•JÍrn 'ukažte mi!'); fcOSJlň 'stavěný', x'jltp "modlící se', 77y70 'odstraňující'.' 10. V infinitivu hap'elu 7\3tíJfl 'změniti', a ve femininu participia passivního pa"elu 7^1^(3 měniči s"e objevuje konsonantni /. Viz též odst. 5. na konci. § 177. Slovesa II w/f. 1. Z předpokládaných kořenů typu q-w-m 'povstati', š-j-m 'položití', lze odvodit všechny tvary. 2. V perfektu qalu je vesměs prízvučné <): Mj, Qty, Jl£p 'skončila', iQp, 1£ty; ' v slabice dosud nebo původně zavřené: 2. sg. m. Ápiy, 1> SS- fiptP- (Jediná výjimka: Q7 'zvedl se'.) 290 [§ 177] 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. gpft, 717^, 'budeš bydlili', 73?i*!7r! 'pošlapá ji', lIDlp11' "'píp- Slovesa II / mají obdobně f: imper. >H2iJ27. (Sloveso *77H 'jiti' má impf. "jjjp a inf. ^170)- 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí x: DXp. Srovn. však plurál q"rě Tt^lp, § 144, 2. 5. Perfektum passivního qalu (p°'il) je zastoupeno tvary 3. sg. m. Oijp a 3. sg. f. J-jttiy. 6. V hitp°'elu je prefixové / zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (3fi2rV): iitťitn 'živí se'. (nWtf> a JfópW mají S analogicky podle qalu). 7. Hap'el má [jako v hebrejštině] vokál f po př. č. Perf. 3. sg. m. QW-J, Q>p7, 2. sg. m. jsjp>pn. fip'pn. 3. pl. m. lO^pn. Šě suff.: 3. sg.'iii. s'e sulľ. 3. sg. 111. np^pH. 3. pl. m. se suff. 1. pl. 'odvolili mini'. Infinitiv 77f7 'býti pyšný'. Imperfektum a participium mají v konsonnnlnim prefixu před přizvukem dlouhý vokál: 3. sg. 111. COlprp. lliirl- D^pnp (;ilť 3-1'1-m' pa»í0> Tvary synkopované: 3. sg. m. 3. sg. I. Cjpjl. 8. pl- ni. pyjrr>. partie, cnp. 8. Ilap'al má pro 3. sg. f. perfekta tvar /ip^pH (1>!l" *i srovn. v. 5 n varianty!) 9. Intensivy se tvoří řidčeji silně (!7p'p infinitiv pa"elu), častěji (podle sloves II gem., viz § 178, 7) opakováním posledního radikálu: od Q^l 'býti vysoký': partie, pblclii Dptip 'vyvyšující', partie, hitpolclu fippi"!fn 'vyvv šil ses'. 291 10. Jako silný radikál funguje střední w a ;' u sloves III infirmae (na př. 'býti') a u denominalivníhc slovesa aiPl 'užasl'. § 178. Slovesa II gcminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštině často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: 7yj7 (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: 7y 'vešel', ;-|7j 'uprchla', j-^y q»rě 0"i77y k°l'ľ>. Da" 5> I0)» )p$. var. 177 dtiqqu Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je 173 'vytněte!'.' 3. V imperfektu a v inlinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y-)fl (<*ärrô'; ô je hebraismus) od yy-) [hebr. PStll 'rozbiti';inf. •pjjp (<*mihhan) od ppj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves I /, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen prvni radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. 7yj7 (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. J37A; v imper. sg'. se sufl. 1. sg. >jSyn 'uved mneľ; v participiu p7Hp; inlinitiv jc nSyjrT W&bo nbvľl (obojí z *ha"ulu). 5. Háp'al má doloženy tvary perfektní: bvíl byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. 77tífl 292 'bledá si stin', a tvary šap'elu a hištap'alu slovesa 773ti* 'dokoněiti': 17^3tý Ľzr 4, 12 q°rě; nSSsti^. tlbb?\p' pbb>2r\\p\ 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: V pa"elu je perf. bbfi 'promluvil', imperf. 77J3V partie, akt. (fem. 7^ap); yyip (<*m'ra"ť) 'rozbíjející'; imper. li'i'p 'vytněte'; v bitpa"alu participium pnrilp 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intcns.vu Dpi/7w*ŕ* 'zlrnuľ, od D(2tJ* je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, S). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesměf III iníirmac, a k tomu u) I n (1), 6) I' (2-3), y) I w (4), 6) II, j (5). 1. Hpy. qal 'vzíti': perf. Hp), imper. NÍi*. 2. ntN: 9*1 'zapáliti': inf. XTÍ5> partie, pass. ffjM, 3- nnS': qal 'pfijíti': perf. ftpfy, Kfty: 3. pl. m. \fí»i imper. P'- íriXJ iní. NJIO; partie, akt. 7J1N- Haji'ol 'pnuésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. »;-|\7, 3. pl. m. VJVH. inf. ["pílT". Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. JVJ77, 3. pl. m.'vrn. 4. i^stý 'dokončili' (z akkad. uščsl): perf. (X^Ji'tSÍ Ezr 6Í 15. 5. 717 qal 'žíti': imper. sg. 117; 'ap'cl 'oživili': part. akt. KHD (jako u sloves II gem., pův. *hjj). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 'O. Jako silný radikál funguje střední w a / u sloves III infirmae (na př. 'l)ýti') a u denominativníhc slovesa řPP, 'užasl'. < t § 178. Slovesa II geminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštinč často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: bv)1 (<*ha"el) 'uvedl', perf. hajVelu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: ^y 'vešel', flrjj 'uprchla', fl'py q°rě (fi^y k"tlb, Dan 5, 10), sp«j, var. ilaqqíi Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je )r\l Vytněte!'.] 3. V imperfektu a v Infinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y^fl (<*tirrô'; ô je hebraismus) od yy") [hebr. p^l]'rozbiti'; inf. (<*mihhan) od ppj 'slitovali sc'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves Í U § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. Tjjifl (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. [51p; v imper. sg. se suff. 1. sg. ''J^yrt 'uved mneľ; v participiu p^riQ; infinitiv je nSypľl UjObo nbvjl (obojí z *ha"ulu). 5. Hájľal má doloženy tvary perfektní: bvíl 'byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. WJpB 292 'hledá si stín', a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa 'dokončili': iftJiyp Ľzr 4> i2 ,Pr*» H^Dtý. nSt?DE>. pbb?pp*\ 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: t pa"elu je perf. 'j'jq 'promluvil', imperf. ^p^, partie, akt. b^JpO (fcm. nS^Pp); yy^P (< '^o"'') 'rozbíjející'; imper. 1!ii'p Vytnete'; v hiipa"alu participium fiHíip 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intcns;vu Cpírt^N 'ztrnuľ, od DOty je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesměf III infirmae, a k tomu a) I n (1), (!) I ' (2-3), y) I w (4), 8) II, / (5). 1. Np>j: 1*1 'vzíti': perf. Nfett, imper. Jjri» 2. : qal 'zapálili': inf. XTI2, partie, pass. |-j|x. 3- nm: qal 'přijití': perf. np,K, KJtyjM 3. pl. m. imper. P'- iflX; 'nf- KľlD! partie, akt. ni"IN- Hap'el 'přinésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. 3. pL m. VPiVl, inf. nWil Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. ;Vjf\l> 3- pi. mVv/in. 4. i2£i^> 'dokončili' (z akkad. uščsí): perf. (K^ITtý Ezr 6^ 15. 5. pi'n qal 'žiti': imper. sg. vry, 'ajVcl 'oživili': part. akt. XPIO (jako u sloves II gem., pův. *#//). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 Částice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého nomina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. "f**) 'ještě' (je): Kfl'pP "1ÍP Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' 2- TTX 'jest (existuje)': p-Qj, Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...'; gtag VPN'S'"? DÍu» 2, 10 'není ělověka____který by mohl'. Se suli. 2. |g. m.: ""n'Ni"! 'zua jsi?' Dan 2, 26 q°rě. 3. (Vyjádřeni spony osobním zájmenem viz § 120, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: nian 'tam' [hebr. fttttV]: ri3(""*!*) '(až) sem'. Časová: 'tehdy,' s předložkami p"lK3 'ihned'. pix-'p '°ď té doby'. Způsobová: t£ a XpÍ3 'tak'. 2. Záporky: -^S 'ne' [lat. 'non'] [= hebr. tf)]; -"jtf 'ne' [lat. 'ne',] [= íiebr. -■jx]- 3. Tázací částice: Jj 'zda', na př. x^H 'zda ne'/'. Má tvar ,-| před souhláskou se š"w5 (SsVI zda může'?') a před laryngálou (""nsS,l"l 'zda jsi?') Dan 2, 26 q°rě). 4. Odvozená: a) příponami: -u (původně akkusativni -a) a -ut: nyiN 'dole', xbl) 'nahoře'; "11J>J"1 'podruhé'. b) od adjektiv a číslovek bez zvláštní přípony: Wttf 'velice' (jako adj. = 'velký'); N3'2i' 'jistě, ano' (jako adj. 'jistý'); *j~ľW 'velice' (jako' adj. 'veliká'). 294 5. Cizího (perského) původu jsou: N^nnX 'správně', K^BM 'pečlivě'. | 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: J 'v, na, skrz'; n 'k'; 3 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°w5 mají tvar s i: K'Olf^S 'v nebesích', 'k bráně'. (Začíná-li takové slovo na /», splyne s ním toto i v i: (p"t». 'ruce', *bi-j:i) pT3 'v rukou'). 2. Před laryngálou s halepem má předložka odpovídající plný vokál: FpnS 'hlínou', i1"TTj*""J 'k zpyšněuí'; někdy též u q ?3j37 Hi'ľbeí 'kvůli, pro'. 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: """03 b'käl- 'všude', "\^b 'ke straně, 'proti', rTOJípS 'podle jeho vůle'. 4. Sufligované tvary (srovn. § 128, 3): od p: 13, -J3, ,"13. n3. fíriil od h obdobně, též xj"?, nbS'a psb,'díiS- B. Dvojsouhláskové: rjy 's', se suff. "aj*, nOS* a pod. "*a 'od, z', se suď. 13a. "ľj|»- wa. nsp; prnp Dan 2,33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřidka (xyixp 'ze země' Jer 10, 11), častěji zůstává: i'JJ'-'p 'jistě', nota aceusativi: jen pnjV 'Je' ,)an 3, 12. C. Víccsouhláskové: *tvf} 'Při': "ľfrilS-fP 'od tebe'. 1 £ 'proti'. Ssft 'před, proti': 7"jbb 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), hfljjrbs 'pro' (= S3[j: + h + s)- 295 i ] D. Víccsouhláskové končící na *-aj, jejichž sufíigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): ■7y (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«/) 'n"', 'nad'; se suff. i^y; T^y k°tTb, •íj'py q°rě Dan 3, 12 a j.; >7Í7"y; Jfhí k^IJj, fi^y q°ŕe; D"Ij3 'PÍĽ<1' (sc šuíl. -aj- podle, 7y): sp-jp, ♦řjionSapod. fíirin 'l">ď: se suíl. iniňlPIfl a fllflTjJJL p3 'meď; sc sulT. p7^3 kH'L>. prp^S I0™ Dan 7> 8-»*jrjří 'PO'. 'za': s<= sulT. plťnnN. Složené: Složených předložek je v aramejštinč mnoho. Viz výše »ŕrh> bzp: D1& "Klja 'uvnitř'. Další na př.: 7flX3 'P°'> sc sulT. IpflS; Předložkové výrazy příslovečné: Na př. >ys n fljys 'nyní'; mri? 'j«ko jeden', 'zároveň'; WpTfi 'opravdu'; nW 'nľJN 'potom'; nj"I3 '(jako toto) tak'; 7J7~7y 'proto'; 7133 'jak'. § 185. Spojky. 1. a) Spojka 1 íw má tvar ú- !| před retnicí a souhláskou se š°w5: m^SI 'a jeho výklad', HSDľl 'a ílar'. (S /»-splývá v wi-: 7pv 7!}^ 'a česť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°w5: 1(5X1 a řekl', týJXl a ělovčk'. "| má většinou význam slučovací. (V aramejštinč není wäw consecutivum). b) Můžehýt i u prvého členu: Q£) 7^ 'mčla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak "] má i význam rozlučovací, odporovaci, vysvětlovači a účelový 'aby pili' Dan 5, 2). 296 2. Slučovací je f|X 'také', vždy ve spojení s y R|X"j 'a také'. 3. Rozlučovací: fH—fn-fn 'bud— bud — buď Ezr7, 26. 4. Podmiňovaci: |7 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: xS ffl Dan 2, 5 a j., tffj 'ne-Ii' Dan 2, 11 aj. 5. Odporovaci: p1? 'ale'. 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., 073 'ale' Ezr 5,13. 6. Relativní 17 má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zujicí: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvozeni přímé řeči [jako řecké mi holi rccitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou xb Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i HO1? 'auy ne' Ezr 4, 22 a WJ fP31 (ly)Sy '*&!ft proto' Dan 2, 30; 4, II. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s ^7: 173 'jakmile' Dan 3, 7; *7~p2 'od té doby, co' Ezr 4, 23; wj 7y 'až' Dan 2. 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci maji spojky složené s 735 (viz § 184, i, B): W| 73^ 'protože' (l'./.r "an. 2, H). 'ať 6, 13); >7 b;p--3 (p + S + 3) 'protožev'(D koliv' (Dan 5,'22)'. § 186. Citoslovce. Ni"!! UK! ibXí vesměs ve významu 'hle'. '•1/ i ! D. Vícesouhláskovč končící na *-aj, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): "IV (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«/) 'nu', 'nad'; se sulT. i^y; "pby knih, qTě Dan 3, 12 a j.; Í7$»J n^y knti]2, nby ! 'po', 'za': se suli. pH^íjN. Složené: Složených předložek je v aramejštině mnoho. Viz výše o rrh> bzfr D*jjj KUS '"vnitř' Další na př.: 1/1X2 'P°'> se sufí- ^HJ|13 III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. p>3 a njy? 'nyní'; niPD 'jako jeden', Bi^p'fa 'opravdu'; '♦TÁM 'potom'; '' • nrrby 'proto'; nos 'j'ak'- 'zároveň'; tDtyp-fO 'opravdu'; nW '^fiN 'potom'; n:"l3 '(jako toto) tak' § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar ů- před retnici a souhláskou se š°w5: nit^BI '" JĽ"0 výklad', n3T2ľl 'a dar'. (S /»-splývá v wl-: lpi: ipn a éesť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°\v5: 10X1 'a řekl', týJXI 'a člověk'. ■] má většinou význam slučovací. (V aramejštině není waw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: nDI řlS pjsS?1 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak T má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (pntí^l 'aby P*''' Dan 5, 2). 296 2. Slučovací je CjX 'také', vždy ve spojení s y F|X1 'a také'. 3. Rozlučovací: [H-fH 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: xb [H Dan 2, 5 a j., 'nc-li' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: ^-|'|)'ale','nýbrž'Dan 2, 30 a j., p-Q 'ale' Ezr 5,13. 6. Relativní ií| má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zující: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvození přímé řeči |jako řecké lni holi recitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důslcdkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou xS WJ Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci mají i nob 'aby ne' Ezr 4, 22 a *tj ny 'až' Dan 2, 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci mají spojky složené s bij} (viz § 184, I, B): Wj 'protože' (Ezr 6. 13); W| bljrbs (|5 + b + 2) 'pr'otožev'(Dan. 2, 8), 'ačkoliv' (Dan 5,':22)'. § 186. Citoslovce. Xn< 1"1X; ibs; vesměs ve významu 'hle'. 297 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominální a verbální neni v aramejštině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, nebof aramejskč participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmetom je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku ucní určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přisudek (S—P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. "VBtý rľ'By 'listí J0'10 (bylo) krásné' (Dan 4, 9). Bt^j5 *ni"líyip"b3 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).'x3i?»,jnrQ a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) částice ItfH (§ 182, 4). Xja#3 řlbx 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominálni věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso fllH 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: pfífí 'oko... bylo nad T "I staršími' (Ezr 5, 5), NV1P. 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 298 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: iriT'H nt£JX"l XfiSlC 'socha, hlava její (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). J 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nomincm, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: piPJ'1 xS nc~ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); p*l"ltĎ 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: *D"1j5 "IB5£* 'líbilo se mi', (^JQM) 3xt3 *iTl5^ 'líbilo se mu (zalíbí se inu)'; Vll^y tí^XS 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštině je nejčastějši slovosled: podmět — sloveso (S-V) ŕl|5SJ X^Hl 'a zákon vyšel' (Dan 2, 13); ^ľiT} bii'P 'Damel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastějši v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštině řidší: Qjm (315y 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fjjy a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: PDxSo nbtt* Vfbx ,íůn můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou bx'Jlb bvOl 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (X),33íim (sg)- "a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ľzr 5, 1); 299 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominálni a verbální není v aramejštině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, ncboC aramejské participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmětem je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přisudek (S---P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. VB0 rTCy 'list> Jcl,° 0>yU>) krásné' (Dan 4, 9). fi3t^|3 ^ITHilýp-bs 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).'x3i7a,yip2 Sn'JT] a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobni zájmeno (viz § 129, 2), b) částice (§ 182, 4). X'Qpl hSn *flit 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso fWI 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: fíff] 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), KVJfl 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: MT^ÍJ flttfNl Xisbjf 'socha, hlava její (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). « 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nomincm, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: pjflj'1 tíh nc" dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); pn"]í5 1H 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: I|I31|5 "1B1Í> 'líbilo se mi', (3fff*) 3xp ^'fív 'Ubilo se mu (zalíbí se inu)'; *HTW tí*X3 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštině je nejěastější slovosled: podmět — sloveso (S-V) HJ5E0 XrHl "a zákon vyšel' (Dan 2, 13); ytfQ Sx'H 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejěastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštině řidší: EJ>E Qip 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fi^y a Pou' Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: nSK^O TrTí!} 'H^N Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobni, je často uvozen předložkou b- bn"jlh \}9XJ 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Šróvn. § 141, 6 a 7. 5 189. Pravidla shody (kougruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a číslo. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než lemininum. Na př.: (K)*2>Jfini (sg)- 'a prorokovali)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 298 299 192. § 193. 194. (i-) mn |tV|B (m-) rOntí>m 'i nalezl(a) se... jedna listina (svitek)' EŽr 6, 2. Podmět. Podmot neurčitý viz § 188, 1. Věty tázací. 1. Otázky slovní (včenč) jsou uvozeny zájmeny »|p 'kdo?' a na 'co?'> na Př- Ezr 5, 3 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) 2. Otázky zjišEovací bývají uvozeny částicí « 'zda', na Př- IffQPgr^ 73"TJ• • • fn^H 'mohl tč lvůJ ^'ul1 zachránit?' (baň Č,:21)'(Viz § 183, 3). Vyjádření kladu. Kladná odpověd na otázku uvozenou částicí X7H 'zda nc?' Jc !l2,|5k"1 'jistě', 'ano' (Dan 3, 24). Věty popírací. 1. Záporka X7 je vždy před popíraným slovem, tedy v záporných větách před slovesem či sponou i/VX. 2. Vazba xb h infinitiv s 7 — viz § 104, 3. 3. Záporka bx — viz § 101. (a) Věty prací jsou vyjádřeny na př. jussivem: § 161. Věty složené } 194. (b). Věty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou »; někdy jsou beze spojky, zvláště imperativy (§ 163, 2, prvý přiklad). 2. Po slovesech rozkazovacích je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poruěil, aby... oblékli' ItibSm (Dan 5, 29). § 195. Věty stavové. 1. Vyjadřují vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou někdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 Xsba CD3 Nrv?a Til> 'ještě (bylo) slovo v ...i. 1. kráiovýcli,'(když) tu spadl hlas s nebe' (Dan I. 1)1 'vítr je odnesl, takže žádná stopa po nich U .......I fnb nan^n-sb inx-b:n Pan 2,35). § 196. Věty vztažné. Jsou vlastně druhem vět stavových. V aramojl..... i 1 vždy uvozeny vztažnou částicí Vtlt 'Podle moudrosti, jež jc v tobě' 1JTD_H <' 1 'Strom, jejž jsi viděl jn«m »TI (Dan'4, 17) I tázací zájmena slouží'jako vztažná (flip ' 1 ' 1 '' a souvztažná: xainv •• Sc xS-n-;o »»*••) '■' " padne..., bude uvržen' (Dan 9, 0) Spojení xb n znamená 'boz' tyf KL,_"' ' I'' " (Ezr 6, 9).' s 197—8. Různé vély spoji..... Příklady jsou uvi'duny 11 1"' ,1......li |i |al • 1 § 199. Věty podmínko' I Iiýv:iji iivii/.i-nv ',|ni|lnMi ?n I'11''' 1 'i'"" ' ^7); v předvěl 1 1 \ . •............ dech v bibl. nrnuu-j-'.liiii |< \»«\......1..... př.:'Jestliže oznámili-(**P|nn.....' ' ''' ' dary' (Dan 2, 6). KnllH Grécko!.-Ulli Ix PARADIGMATA ARAMEjSKÁ OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobni zájmena přívěsné § 128, s. 248 -249 Nominální koncovky § 143, s. 2(51 Nominální třídy: přehled . § 144, s. 262 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—267 Silné sloveso (orální): perfektum § 154, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperativ § 163, s. 278 infinitiv 1164, a. 278 participia § 165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il §167, 1; s. 281 hitpo'e.1 § 167, 2; s. 281 « pa"el § 167, 3; s. 282 hitpa"al §167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 § 168, 3 a 4; s. 284—285 Slovesa se sulTixy: Předmluva...........................5 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenannská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po stránce jazykové 5. Jazyky nraniejskč........ 6. Aramejština biblická....... 7. Vídccké zpracování hebrejštiny a nrninrjstiuv 7 K ii ii) II lil literatura I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k studiu granMjiUn) část prvnI mluvnice hebrejštiny f 1—9!), sir. 23 IN . . IK ...........IMI ■ A . I I lil i I MI IIVMI« ► »MM<|I..... UM l»» .li **t li" i. PlSMO, PRAVoriV /Au *......A.d......»I 1. Abeceda........ M /'"/ 2. Písmena koncová....... 4M § 102.—103. Písmena rmlaíllrlnil n ' mi »#» 3. Písmena roztažitclná..... 41 4. Rozd6Ie.nl souhlásek...... ti /.,.., 4* 1 ■ >-l 6. Souhlásky exploslvni a spirantni . . ill | 7. Označováni samohlásek (vokálň) •III 8. Výslovnost a psaní samohlásek . . II * •* § 9. Scriptio i)lcna a defectiva § 10. Patnl.i furtivum..... f 11. S»wí......... § 12. Š '\v:i compositum .... § 13. DiVlě.š lene o (iSgfš forte . 302 PARADIGMATA ARAMEJSKÁ i;«i.-.U»Ms..... O B SAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné §128,8.248—249 Nominální koncovky § 143, s. 261 Nominální třídy: přehled § 144, s. 202 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—207 Silné sloveso (orální): perfektum S 154, s. 278 imperfektum § 156, s. 276 imperativ § 163, s. 278 infinitiv §164, s. 278 participia §165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il § 167, 1; s. 281 hitp°'el § 167, 2; s. 281 — pa"el §167, 3; s. 282 hitpa"al § 167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 Předmluv;! Slovesa se suľfixy: §168, 3 a 4: s. 284—285 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenaanská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po strance jazykové 5. Jazyky aľamojské........ 6. Aram e j Stína biblická....... 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny a nrnmcjšliuv LITEaATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k stadiu aranw]IUn) 7 8 » u) 12 la ItV IN N ČÁST PRVNÍ MLUVNICE HEBREJŠTINY § 1—99, str. 23—182 c As i i ni 11 MLUVNICE ARAMI Ji I IN V §101—1!)!), ttr, Iii I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1-§ 2. § 3. § 4. § 5. 5 e- § 7. § «■ § 9-§ 10. «II- 812. § 18. Ab e I .uvi 211 cceda.................... Písmena koncová................ g 102.—103. Písmena rozložitelná a koncová...... Písmena roztažitelna................ 27 Rozdíleni souhlásek................. 27 j Výslovnost souhlásek................ 28 /!).<»/ Souhlásky explosivní a spirantnl........... 31) /'"/ Označováni samohlásek (vokálů)........... 30 III Výslovnost a psaní samohlásek............ 33 Scriplio plena a dclectiva.............. 35 Patnh furtivum................... 38/1»«/ Sawn....................... 38 ľ-'iol S"wä compositum.................. 40 /IM/ Dljíl lono a digSS lorte............... 41 Ml 302 3oa § 14. Značky v písme................... 44 [240] § 15. Q/tč, k^tlb, mimofidné body a smiäené tvary...... 46 240 § 16. Prízvuk" ľ..................... 49 240 § 17. Akcenty...................... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 §19. Pausa....................... 54 242 § 20. §21. § '22. §2:). § 24. § 25. § 26. 8 27. § 28. § 25). § 80. |81. § 32. 183. §34. § 35. Hlavní jevy hláskoslovné Samohlásky....... Zmeny krátkých samohlásek Změny dlouhých samohlásek Změny původních dvojhlásek Vložené samohlásky. . . . Změny samohlásek vlivem laryngál Souhlásky (konsonanty) . ii. tvarosloví Zájmena Zájmena osobní samostatná........ Zájmena osobni přívěsná (snfílxy zájmenné) . Význam a užívání osobních zájmen sainnstalnýi Význam a užíváni osobních zájmen přívěsných Zájmena ukazovací , . . Zájmena tázací..... Zájmena vztažná .... g 1X3. Zájmeno vzlainí Zájmena neurčila. . . . Člen.......... Jména — (Nomina) 55 242 57 242 59 243 60 263 G0 244 CO 244 61 24S 83 247 63 247 65 249 65 249 07 250 08 251 09 70 71 § 88. Kořen................ §.'i7. Tvoření jmen............ §38. Rod jmen. .'............ § 89. Číslo jmen............. § 40. Duál (číslo dvojné)......... § 140. Status........... § 41. Vyjadřováni pádů.......... § 42. Determinace. Status constructus . . . § 142. Determinace......... § 43. Připojováni přívěsných zájmen (sufíixň) § 143. Deklinace.......... § 44. Deklinace............. § 144. Nominální třídy....... 304 251 251 252 73 253 74 254 76 254 78 255 80 258 82 2.5* 84 259 88 261 89 2fi2 § 45. Jména nepravidelná.................* 94 g 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... 267 § 46. Přídavná jména...................97 26S § 47. Vyjádření stupňň přídavných jmen.......... 98 268 Číslovky § 48. Číslovky základní.................. 99 268 § 49. Číslovky řadové................... 102 269 § 50. Ostatní druhy číslovek................ 103 269 Částice § 51. Úvod a rozděleni.................. 104 269 § 52. Odvozené konjugace.................108 § 152. Slovesné kmeny............... 271 § 53. Časy....................... 109 273 § 54. Perfektum......................lil 274 § 55. Význam perfekta.................. 112 275 § 56. Imperfektum.................... 114 276 § 57. Význam imperfektu................. 114 276 | 58. Wäw consceutivinn.................118 § 59. Imperfektum konaekuUvnl..............117 § 60. Perfektum konMkutrvnl...............117 gl58--160.(Wúu>conscculivum).......... 1-77] §01. Jusslv....................... 118 277 § 62. Kohortativ.....................119 l-77I § 63. Imperativ......................119 -'77 § 64. Infinitiv......................120 27S § 65. Participia.....................122 27» § 66. Vyjádření přítomnosti................125 [ItfiJ § 67. Silná slovesa....................125 g 167. Odvozená kmemj silného slovesa......... 280 § 68. Snfllxy u tvarů slovesných..............127 g 168. Slovesa sc suj fixy............... tli § 69. Slovesa prvé laryngály................ 132 2S5 § 70. Slovesa druhé laryngály............... 133 286 § 71. Slovesa třetí laryngály...............134 *" § 72. Slovesa prvni } — In..........*......134 g 172. Slovesa 1 n a sloveso s-l-q........... 287 § 73. Slovesa prvni S — ľ................13(i zsr § 74. Slovesa třetí « — ///'................,37 I2li7I § 75. Slovesa první ]!'-/»//..............1:13 2SS § 76. Slovesa třetí la* — III Infirmae........s ... 140 2S9 § 77. Slovesa střední I • "> — //»//............144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené - // yeminalae........ 146 292 20 Mluvnico hcb^JSUny 305 § 70. Slovesa dvojili slabá................ 118 293 § 80, Slovesa člyřsouhlásková............... 150 1203] § 81. Slovesa příbuzná původem a významem........ 151 [2031 Částice § 82. Vyjádření spony jmen. a příslovcí, výrazy....... 151 294 S 83. ľŕfcilovcc...................... 183 294 § 81. Podložky..................... 151 29.5 § hó. Spojky...................... las) 29Ä § 80. Citoslovce..................... 160 297 III. VĚTA § 87. Vři y nominální................... 103 293 § 88. Víly verbální................... 104 299 S 8!). Pravidla shody................... 100 290 § !)(). Podmet...................... 1«H 000 S 91. Víty lázael.................... 1«'.) 300 § 92. Víly jisllei..................... 171 / 102. Vyjádřeni klmlu............... 300 S 03. Víly popiiací.................... 171 300 § 91. Víty přaet..................... 172 300 j 95. Víty stavoví.................... 171! 301 § 9(>. Víty vzlnžná.................... 174 301 % 97. Víly podniílné u pľcdniílné............. 179 § 98. Vely pfisloveíní.................. 17(i .<>• 197 103. liúzné nflij spojkové........... 301 § 99. Víly podmínková.................. ISO 301 ČÁST DRUHÁ PARADIGMATA ARAMEJSKÁ PARADIGMATA HEBREJSKÁ ni: seznam sir. 183 -2.'t6 . na sir. 302 A. Podstatná jména (I.—VIN. skupina)........185 -19-1 IS. Slovesa..................... 195 2lití a) Silná slovesa................... 1í>5 |l) Slovesa laryngálaí (1 -Illlur.)........... 199 y) Slovesa první J . . • ".....'.......... 210 fi) Slovesa první N................. 213 f.) SlCrftU třetí H.................. 215 t,) Slovesa Iřctl 1 a •> (lerliae inľirmae)......... 219 ■n.) Slovesa prvid <.................. 222 fl) Slovesa sl Fednl 1................. 228 i) Slovesa slřodní *................. 231 x) Slovesa střední zdvojené.............. 210 301) ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE VEL) Sekce, jazyka a literaturu Dr Otakar Klima — Dr Stanislav Scgcrl MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAME.IŠTINY Včdccký redaktor Dr Otto Munclcs Obálku navrhl JIH l.edr Technickí'} redaktor Oldřich Danka Hebrejskí) a aramejsky text vysadili .lose/ Maiek a František Fantyi Vydalo Nakladatelství Československé akademie vid jako svou 442. publikaci o knižnici Jazykovedné příručky a učebnice, sv. 6. Odpovčdná redaktorka liana Nuhodilová /. nové snzljy písmem l-Yaacuiizsha latinka vytiskla PrAco 01, tiskařské zuvuíly, n. p., — l-'onuul papíru lil — autorských arr.liň — 13,87 vydavatelských arcliň — HSV mO'J/aO/SVJ/OSSO U — 0-022:27 Dotisk 1. vydání 3 500 (901 — 4 400) výlisku — 12/12 Cena váz. wylisku 20,05 Kčs 56/11 - 9 T901857 DT Otakar Klíma — Dr Stanislav Scherl: mluvnice heb ni-:.) Stíny a aramh.ištixy ERRATA ET CORRIGENDA Str. 26: v abecedě č. 18 je přemístit! pořadí ve sloupci Tvar. 45i ř. 5 shora: bráni 6 shora: q°t5lánl 11 zdola: 8 zdola: ifx 1 shora: \"Í7tf 8 shora: obyčejně Str. Str. Sir. Str. Sir. 52, ř. 57, ř. Gí), ř. 11-1, ř. Sir. 105, ř. Str. 250, § 130,3, ř. 3: IpiS