R: Alois Kánsky vzpomínal že už na gymnáziu nepatřil ke komunistickům odpůrcům a bojovníkům
00:07:56-1  nýbrž k těm, kteří ideologii nevěřili, ale snažili se plnit, co se od nich žádalo
00:08:03-0 a nějak se systémem vyjít, přijmut jeho podmínky a mít klid 00:08:07-6


AK: Když se založil socialistický svaz mládeže, napřed to byl leninský svaz něco..., a teď se tam
mělo vstupovat. A co my jsme udělali? A to je doložitelný, v těch materiálech. I v těch
spolužácích, někteří z nich jsou dnes velice známí lidé.  00:08:23-8  No my jsme si řekli že tam
vstoupíme všichni. Tak celá skutečne škola vstoupila do toho jejich SSM a já jsem se stal předsedou
celoškolního výboru. A všichni věděli, že chci být knězem.   00:08:34-2 tak mě volali na městský
výbor, pak mi nabídli studium na diplomatické škole v moskvě. Byl jsem v sovětském svazu jjako
nejlepší, to nás tam bylo asi dvacet, ten předseda svazácké organizace.  00:08:47-2  A furt jsme
něco jakoby dělali, furt jsme vykazovali činnost, jo, ale jestli tam bylo pět lidí opravdu
přesvědčených, to je správně a to je předvoj komunistické strany, tak by to bylo moc z celé školy.
00:09:00-8


A já který jsem potom šel na kněze jsem podepisoval posudky svazákům, kteří se hlásili na  vysoké
školy. Samozřejmě všichni byli doporučení, jo.  00:09:10-7  Když jste nebyl v SSM a hlásil jste se
na vysokou školu tak to bylo obrovské mínus. Musel jste mít dělnický původ, být v SSM, já nevím
pokud ještě někdo mohl být v KSČ z příbuzných  00:09:20-2 . SMysl byl v tom, že se navenek udělalo
něco, co ten režim kvitoval s povděkem, to je výborná škola, tam jsou svazáci, tam to je zocelený.
Oni měli čárky, tidleti se dostávali na vysokou školu, já nevím, co je na tom, co mám ještě víc
vysvětlovat. 00:09:37-5