Otázky bez odpovědí

Jakub Mácha, FF MU

Přednáška na Jednotě filosofické, Brno, 3. listopadu 2014

Abstrakt: Kantova Kritika čistého rozumu začíná antropologickým pozorováním, že lidský rozum je
zatěžován otázkami, které nemůže odmítnout, na které ale ani nemůže odpovědět. Následuje diagnóza:
Odpovědi na tyto otázky překračují veškerou schopnost lidského rozumu. Kant navrhuje radikální
řešení: Rozum musí zůstat omezen v hranicích možného poznání. To ale v žádném případě neznamená, že
tyto otázky přestanou rozum zatěžovat. Také Wittgenstein přiznává, že si lidé mohou pokládat
otázky, na které není odpovědí. Cíl jeho filosofie je ale terapeutický, spočívá totiž v osvobození
člověka od otázek, na něž by marně hledal odpovědi. Osvobození je dosaženo tak, že je poukázáno na
vnitřní rozpory v otázkách samých.

Publikovaná verze textu: Mácha, J. Domande a cui non si puo rispondere / Unbeantwortbare Fragen. In
Assunta Verrone – Peter Nickl. Di quanta ragione ha bisogno la società? / Wieviel Vernunft braucht
die Gesellschaft? Prima edizione. Pomigliano D'Arco: Diogene Edizioni, 2013, s. 41–45, versione
bilingue – italiano/tedesco.  https://is.muni.cz/auth/repo/1173252/Unbeantwortbare_Fragen.pdf

Seznam citátů

„Dále se filosofie pohybuje bytostně v živlu všeobecnosti, která v sobě obsahuje zvláštní případy“.
(Hegel, Předmluva k Fenomenologii Ducha, s. 53)

„Lidský rozum má zvláštní osud, pokud jde o jeden druh poznatků: je zatěžován otázkami, které
nemůže odmítnout, neboť jsou mu ukládány jeho vlastní přirozeností, avšak nemůže na ně ani
odpovědět, protože překračují veškerou jeho schopnost.“ (Kant, Kritika čistého rozumu, A VII)

„ ‚Záhady života‘ nejsou žádné otázky, nýbrž praktické životní situace.“ (Carnap, Logická výstavba
světa, s. 182)

„Pochybnost může existovat jen tam, kde existuje otázka; a ta může existovat jen tam, kde existuje
odpověď; a ta je tam, kde lze něco říci.“ (Wittgenstein, Tractatus logico-philosophicus, 6.51)

„Nejvlastnější objev je ten, který mě činí schopným filosofování přerušit, kdy chci. – Ten, který
filosofii přináší zklidnění, takže už není bičována otázkami, které uvádějí v pochybnost ji samu. –
Nýbrž na příkladech je nyní ukazována určitá metoda, a řadu těchto příkladů je možno kdykoli
přerušit.“ (Wittgenstein, Filosofická zkoumání, §133)

„Není pak tento věčný život stejně záhadný jako ten nynější?“ (Wittgenstein, Prototractatus,
6.4423)

„Ukaž mi, jak používáš slovo ‚duše‘, a uvidím, zda je duše ‚netělesná‘“ (Wittgenstein, Ms 110, s.
201)

„Učení se filosofii je opravdu znovuvzpomání. Vzpomínáme si, že jsme slova užívali opravdu tímto
způsobem.“ (Wittgenstein, Ms 153a, s. 86r)