JONÁŠ
Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby pozřela Jonäle.
Jonáš syn Amaty
utíkaje před nebezpečným posláním vsedl na loď plující z Joppe do Tarsu
potom se staly věci už známé
veliký vichr bouře
plavci vhazují Jonáše do hlubiny
moře přestává bouřit
očekávaná ryba připlouvá
tři dny tři noci
modlí se Jonáš v útrobách té ryby která jej vyvrhuje posléze na suchou zem
dnešní Jonáš padá ke dnu jak kámen když na velrybu narazí nemá čas vzdychnout
zachráněn počíná si chytřeji než jeho kolega z bible podruhé nevydá se do nebezpečí plnovous dá si narůst
pod změněným jménem
daleko od moře
daleko od Ninive
obchoduje masem i starožitnostmi
66
M
| agenty Leviatanovy
| ty lze podplatit
i nemají smysl pro určený osud
jsou pouze úředníky náhody
' v čisté nemocnici
/ na rakovinu Jonáš umírá
ani sám dobře neví ^ kým vlastně byl
\ podobenství i k hlavě mu přiložené
hasne
a balzám příběhu nečiní jeho tělo vláčným
i
■I
chodí škubá si vous a ptá se starých lidí
— kolik dní žije mravenec
— proč pes před smrtí vyje
— jak vysoká může být hora navršená z kostí
všech někdejších zvířat i lidí
Potom si dal zavolat člověka který na červených vázách maluje perem černé křepelky svatební veselí pochody štvanice a tázán Midasem proč prodlužuje život stínů odpovídá:
protože šije pádícího koně je krásná
a šaty dívek hrajících si s míčem jsou živé jako proud a věčně jiné
Dovol mi abych sedl vedle tebe žádá malíř váz
budeme spolu mluvit o lidech kteří smrtelně vážně odevzdávají zemi jedno zrno a deset sklidí
kteří spravují sandál i republiku
počítají hvězdy i oboly
píší básně a shýbnou se
aby z písku zvedli ztracenou jetelinku
Budeme trochu popíjet
a trochu filosofovat
a možná se my oba
my kteří jsme z krve a iluze
osvobodíme posléze
od tíživé lehkosti zdání
NIKÉ KTERÁ VÁH Á
Nejkrásnější je Niké v okamžiku kdy váhá
pravá ruka krásná jak rozkaz o vzduch se opírá ale křídla se chvějí
Vždyť vidí osamělého jinocha jde dlouhou kolejí vyrytou válečným vozem šedivou cestou v šedé krajině skalin a řídkých keřů jalovci
ten jinoch zanedlouho zahyne právě teď miska s jeho osudem prudce se kloní k zemi
Niké má nesmírnou chuť
jít k němu
a políbit ho na čelo
ale bojí se
že on který nepoznal dosud
sladkost laskání
až by ji poznal
mohl by utíkat jak ostatní
z bitvy
Tak tedy Niké váhá
20
21
a posléze se rozhoduje
zůstat stát v pozici
jaké ji naučili sochaři
velmi se hanbíc za tu chvilku dojetí
dobře chápe
že zítra za svítání
musí najít tohoto chlapce
s otevřenou hrudí
se zavřenýma očima
a s trpkým obolem otčiny
pod zdřevěnělým jazykem
SŮL ZEMĚ
Jde žena
v šátku pruhovaném jak pole tiskne k prsům papírový kornout
děje se to
v pravé poledne
v nejhezčím koutu města
kde výletům ukazují park s labutí vily v zahradách perspektivu i růže
Jde žena
s hrbem tlumoku
— Go to tak matko tisknete k prsům
teď zakopla a z kornoutu
vysypaly se krystalky cukru
žena se shýbá
a má v očích výraz
jaký nepostihne
žádný malíř rozbitých džbánů
shrabuje temnou rukou roztracené bohatství zpátky nasypává čiré krůpěje i prach
22
t
23