Umírá krása

Památce Jana Świerczyńského


Hoří muzeum. Jak sláma

hoří krása

uctívaná po celé generace.

Drahocenná

Jak tělo člověka.


Člověku, který žil na světě

jen proto, aby střežil muzeum,

podařilo se přiběhnout včas.


Jestli přežije, dosvědčí

pro budoucí generace,

jak krásně umírala v plamenech

krása.


Povstalcova košile


Povstalcova košile má vši,

smrdí smradem kanálů,

smrdí potem mládí,

potem boje a strachu.


Chtěl ji vyprat,

jenže už nebyla voda,

ani umyvadlo na tu vodu,

ani dům pro to umyvadlo.


Potom košile prosákla krví

a tehdy lidé

dali mu jinou, čistou,

když ho ukládali do bedny z bílých prken.

Žije o hodinu déle

Památce Stanisławy Świerczyńské


Dítěti jsou dva měsíce.

Doktor říká:

bez mléka umře.


Matka jde celý den různými sklepy

na druhý konec města.

Na Čerňakově

má pekař krávu. Matka

plazí se po břiše

přes trosky, bláto, mrtvé.


Přinese tři lžičky mléka.

Dítě žije

o hodinu déle.




Hledí mrtvýma očima


Celých pět let

bylo zakázáno hledět na hvězdy

těm kteří žili

v tomto městě.


Pod hrozbou zastřelení

bylo nařízeno zakrývat okna černými závěsy.


Až teď ti co tu zůstali

už mohou celé noci hledět k nebi

mrtvýma očima.