Nelly Sachs: V příbytcích smrti Komíny na důmyslně zastřešených příbytcích smrti, když tělo Izraele táhlo uvolněné v dýmu povětřím – jako kominík sklání se nad ním hvězda černavá, anebo to byl paprsek sluneční? Komíny! Cesty svobody pro Jeremiáše a prach Jóbů – kdo vás zastřešil a kámen po kameni zbudoval cestu běženců z dýmu? Příbytky smrti, lákavě vystrojené pro pána domu, který byl však jen hostem v nich – prsty ležíce na prahu dveří jako nůž mezi životem a smrtí – Komíny, prsty a tělo Izraele v dýmu povětřím! Nelly Sachs: Zatmění hvězd Proč černá odpověď nenávisti na tvé bytí, Izraeli? Cizincem jsi, o hvězdu dále nežli druzí. Zaprodancem země, dědicem vlastní samoty. Tvůj příchod je býlím zarostlý – tvé hvězdy vyměněny za vše, co molům a červům náleží, a přece je z přeludných písčin času jak vodu měsíční dále do dálav neseš. V chóru druhých zpíval jsi o tón výše či o tón hlouběji – do krve večerního slunce vrhl ses, jako si bolest jinou bolest hledá. Dlouhý je tvůj stín a stmívá se ti, Izraeli! Jak dlouhá je tvá cesta od požehnání přes eóny slz k záhybu cesty, kde jsi do popela klesl, tvůj nepřítel psal dýmem tvého těla spáleného samotu tvé smrti na čelo nebes! Taková smrt! Kde všichni pomocní andělé s krvácejícími křídly v ostnatém drátě času roztrháni visí! Proč černá odpověď nenávisti na tvé bytí, Izraeli? Nelly Sachs: Zatmění hvězd Národy země, vy, jež se silou neznámých souhvězdí jako klubky příze ovíjíte, vy, jež šijete a ušité stále páráte, vy, jež do zmatení jazyků vstupujete jako do úlu, abyste do sladkosti bodli a byli jí pobodáni – Národy země, neničte vesmír slov, neřežte noži nenávisti zvuk, jenž zrozen byl zároveň s dechem. Národy země, kéž žádný nemíní smrt, když říká žití – a žádný krev, když říká kolébka – Národy země, ponechejte slova jejich prameni, neboť to ona mohou zvrátit horizonty do pravých nebes a svou odvrácenou tváří, jako maska, za níž zívá noc, přispět ke zrození hvězd – Nelly Sachs: A nikdo neví jak dál A z toho žáru temného byl Jákob poraněn a vyklouben; tak zapsáno to bylo v první večer. To, co se stalo v sevření půlnoci, je propojeno s černým mechem záhad – k svému Bohu se nikdo celý nevrací. Vykolejené hvězdy však dlí v počátečním slově, zhroucená touha visí na osnově.