PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 1 FONOLOGICKÝ SYSTÉM POZDNÍ PRASLOVANŠTINY Vokalický systém redukované neredukované ústní nosové přední zadní přední střední zadní přední zadní vysoké i y u středové b ■b e o ? 9 nízké ě (ä) a Konsonantický systém místo artikulace labiály alveoláry palatály veláry způsob artikulace okluzívy ústní neznělé P P' t ť k znělé b b' d ď g nazální m m' n n' semiokluzívy neznělé c' č znělé dz' (dž) konstriktivy neznělé s (s') š ch znělé w w' z ž laterální l ľ vibranty r r' aproximanty j FONOLOGICKÉ ZMĚNY PROVEDENÉ NA PRAHU PRAČE Š TINY (10. STOL.) KONTRAKCE NEBOLI STAHOVÁNÍ Na začátku 10. století. Zasahuje skupina sousedících vokálů oddělených neslabičným j (V +j + V). PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 2 1. Vznikne vždy dlouhý vokál. 2. Zpravidla se vytvoří vokál druhý, jehož pozice je ovlivněna kvalitou vokálu prvého. Schematicky lze průběh kontrakce znázornit následovně: IV j 2V > l2Y 3. První vokál ovlivňuje měkkost / tvrdost předchozího konsonantu (vytvořily se tak měkčící a neměkčící varianty vokálů, které se lišily tím, že neměkčící varianty následovaly po měkkých souhláskách, kdežto neměkčící po souhláskách tvrdých). Příklady kontrakce: aja > á *dobraja > dobrá ěja > a *sějati > *s ati ěje > ě *uměješb > *uměšb > umieš eju > ú *našeju > *našú eji > i iji > i *dobriji > *dobr 7 ije > ě *pěšijenrb > pěšěm oja > á *bojati > báti, *pojas-h > *pás-h oje > é *novoje > nové ojě > é * svoje > své oju > ú *toju > tú oj Q > Q *ženojo > *ženg yj*>ý imp. *kryji > krý yjb > ý *stryjbCb > *strýcb bji > í *r 'ebr 'bji > r 'ebr 7, imp. b 'bji > b 1 bjb > í *PQt'bjb > *poťí bje > ě *znamen 'bje > *znamen 'ě bJQ > Q *kost 'bjo > *kost g V? > ? nom. sg. m. nt-ového participia*p 'bje > *p'e Nepravidelné výsledky kontrakce lze pozorovat u sloves typu dělati a *sádzati: *dělajeme > děláme *sádzajeme > *sádzáme PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 3 Některé skupiny V + j + V byly vůči kontrakci imunní, a tak zůstaly v češtině zachovány, např. oji (dojiti, kojiti, napojiti). Podobně kontrakci nepodlehly skupiny, které se nacházely na morfologickém švu: např. substantiva *stája, *chvoja (kdyby se kontrahovaly, měly by mít podobu *stá, *chvá - jak by se tato substantiva skloňovala?) či prézentní formy sloves typů kupovati, kryti (kupuješ, kryješ). ZÁNIK A VOKALIZACE JERŮ Přibližně v polovině 10. stol. Zánik jerů se řídil rytmickým zákonem, který se ve slavistice nazývá Havlíkovo pravidlo. Počítaje od konce slova, jery liché zanikly, kdežto jery sudé se změnily na e. *shm> > sen 2 1 e 0 Toto pravidlo platí také pro předložky: *st> s-hUhmb > se snem 4 3 2 1 e 0e 0 Jak je z citovaného dokladu zřejmé, tímto způsobem se v češtině vytvořily rozličné alternace e ~ 0, což ukazuje genitiv téhož substantiva (jde tedy o alternaci kořene sen ~ s0n): *s-hna > sna 1 0 Po měkkém jeru zůstala zachována měkkost předchozího konsonantu (do pč. depalatalizace): *dbnb > *ďen 4 X *di>m> > den2 Původní výsledky jerových změn nahradily rozličné analogie a tendence k zachování slovního základu, popř. artikulační či fonologické důvody (mech, mcha —> mech, mechu; sg. nom. dska, pl. nom. dsky ~ pl. gen. desk —► deska). DENAZALIZACE Na přelomu 10. a 11. století se nosové vokály (g, e) změnily na ústní. Střídnice za přední nosovku § byla otevřená, nízká a přední samohláska, kterou nyní zapisujeme jako <ä> (tzv. otevřené e), za zadní nosovku se vytvořil vokál u: e >ä *petb > *päť 1 Nvč. den. 2 Gen. pl. substantiva den. PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 4 *jezykb > * jazyk ě > ä *pětii > *pňt (,pátý') *věce > *vňce (,v/ce') g > u *rgkg > *ruku *dgbi> > *dub q > ú *rgkg > rukú (*kostbjg >) *kosťg > koštu Původní stav pč. střídnic za nosovky byl zastřen následujícím vývojem. Tento vývoj navíc podpořil kořenové alternace: pč. nč. pč. nč. päť > pět lúka > louka väce > více luk (gen. pl.) > luk päta > pata ženu (instr. sg.) > ženou pátý > pátý kosťú (instr. sg.) > kostí Změna nosovky *e > ä způsobila změnu původního psi. jať ['ä] v e-ový foném ě/ě. NÁSLEDKY KONTRAKCE, ZÁNIKU JERŮ A DENAZALIZACE Následky kontrakce, zániku jerů a denazalizace 1. Obnovení korelace kvantity u samohlásek (délky vzniklé kontrakcí jsou velmi pevné) 2. Rozvinutí korelace měkkosti u samohlásek: po provedení této změny se přední vokály mohly vyskytovat také po nezměkčených (tvrdých) konsonantech a nepřední samohlásky se mohly nacházet po změkčených konsonantech; tak se u samohlásek vytvořily měkkostní varianty (přední - zadní varianta vokálu): a - 'a, e - 'e, u u' (viz níže). 3. Vznik zavřených slabik. 4. Rozšíření případů s nepalatalizujícím -e-. 5. Vznik početných souhláskových skupin, včetně tzv. pobočných slabik (konsonantických skupin obsahujících neslabičné r l m n (ň) j: rty, sedl, sedm, básň, jsem). 6. Alternace e ~ 0. PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 5 7. Definitivní formální přeměna deklinace složené v deklinaci adjektivní (ztráta povědomí o původním určení jednotlivých částí složené deklinace, konec introflexe). 8. Emancipace ijo- a ija-kmenové deklinace. 9. Vznik nových prézentní kmenotvorných přípon -á- -ě- (slovesa 5. třídy). 10. Emancipaci slovotvorného typu posesivních adjektiv, které se tak odlišily od adjektiv relačních: synův X býkovy. 11. Vznik vokalického fonému ä. 12. Vokalický komonent j ať [!ä] se na základě konkurence nového ä proměnil na samohlásku středovou pe]. 13. Odlišení prézentního a infinitivního kmene tzv. nosovkových sloves 1. třídy slovesné (vzoru pieti: inf. *peti > *päti, 1. os. *pbng > pnu, 2. os. *pbnešb > pneš). PRAČESKÝ FONOLOGICKÝ SYSTÉM - POČÁTEČNÍ STAV Vokalický systém - krátké vokály monoftongy diftong přední zadní přední vokalický komponent zadní vokalický komponent vysoké 'i y u u středové 'e e 'o o té (é) nízké 'ä ä 'a a Vokalický systém - dlouhé vokály monoftongy diftong přední zadní přední vokalický komponent zadní vokalický komponent vysoké 'í ý 'ú ú středové 'é é 'ó ó té (é) nízké 'ä ä 'á á PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i Konsonantický systém 6 místo artikulace labiály alveoláry palatály veláry způsob artikulace okluzívy ústní neznělé P P' t ť k znělé b b' d ď g nazální m m' n ň ň semiokluzívy neznělé c' č znělé konstriktivy neznělé s s' š ch znělé w w' z z' ž laterální l ľ vibranty r r' aproximanty j Z uvedeného přehledu je zřejmé, že následkem kontrakce a zániku a vokalizace jerů se v pč. posílila korelace měkkosti konsonantického systému. Většina konsonantů tvořila dvojici lišící se privativní opozicí měkkosti (palatalizovanosti): p-p', b-b', mm', w-w', t-ť, d - ď, n - n', l - ľ, r - r', s - s', z - z'. Nepárové zůstaly: a) tvrdé konsonanty k, g, ch, b) měkké č, ž, š, c', z\ ň, j. Z hlediska vývoje češtiny je nutno předpokládat dvojí stupeň měkkosti: a) palatalizované ť, ď, n \ b) palatální ň. VÝVOJ FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU 11.-14. STOLETÍ ZMĚNA DZ > Z Semiokluzíva dz v průběhu 11. stol. splynula s konstriktivou z: (*g >) dz> z' *bodz'i > boz'i (*dj >) dz > z' *medz 'a > mez 'a PRAČE SKÁ DEPALATALIZ ACE Pračeská depalatalizace je syntagmatická (kontaktová) změna, která nevedla k úplnému zániku palatalizovanosti u konsonantů, nýbrž ke ztrátě palatalizovanosti změkčených konsonantů v určité pozici ve fonologickém řetězci. Směr depalatalizace je regresivní a přesahuje hranice slabiky. Rozlišujeme dva typy depalatalizace: PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 1 A) CeC > CeC, C'äC > CäC Proběhla před tvrdou dentálou, včetně sykavek a r, l: *ďes'ätý > desátý (X *ďesať > ďesěť > deset); *p'áťerý >paterý (*pať >pět). Depalatalizace CeC > CeC je dosvědčena především v slabice ťe > te. Ne každá tvrdá samohláska depalatalizaci způsobila, např. depalatalizaci nevyvolává k: *mákký > měkký, *pákný > pěkný. Jak ukazují výše citované doklady, po ztvrdnutí souhlásky nastalo splynutí neměkčích nízkých samohlásek *ä + a > a (na rozdíl od měkčících varianty nízkých vokálů, které splynuly 'ä + a> a (výsledkem tohoto odlišného vývoje je nč. alternace: deset Xdesátý; pět Xpátý). Tato změna byla završena do konce 12. stol, mohla však proběhnout již dříve, a to před zánikem jerů (depalatakizace CeC > CeCje starší). B) CC>CC Podobně jako depalatalizace typu A) není ani tato depalatalizace způsobena všemi tvrdými souhláskami, např. jí nezpůsobuje k, nicméně tento typ depalatalizace např. působí také některé měkké souhlásky (např. c', č, š). Příklady depalatalizace: ťn > tn *pam at ný > památný r'c'"> r c *r 'c 'i > rci n'š > nš *men'ší > menší ťr > tr *t ru > tru (nč. třu) Tato změna proběhla do konce 12. století a podobně jako depalatalizace typu A) podpořila morfofonologické alternace: řkii ~ rčeš, rci stařec ~ starce, starček PŘEHLÁSKA 'A>Ě V systému nízkých samohlásek došlo k přeskupení jednotlivých variant. Nejprve se ztotožnily měkkostní varianty otevřeného a -ä, 'a - a (tento proces byl završen během 12. stol): a +'a > 'á ä + a > a Splynutí měkčících variant nastalo vždy na konci slova, uprostřed slova tuto změnu podmínila měkkost / tvrdost následující souhlásky (před tvrdými vzniklo a): Jan Jan 'e > Jáne ležal ležali > ležali uslyšán uslyšaní > uslyšaní duša > duša PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 8 päť pätý > pátý svätiti svätý > svatý jazyk > jazyk sägnúti > sáhnuti Výjimku představuje ä, které zůstává zachováno i v pozici před k, tj. tvrdou souhláskou: mäkký, päkný. Bezprostředně po této změně nastala vlastní přehláska 'ä > ě: ta zasáhla 'ä jak původní, tak právě 'ä vzniklé z 'a (s výjimkou moravských nářečí, viz níže). Z původního 'a Z původního 'ä Jane > Jene päť > pět ležali > leželi svätiti > světití uslyšaní > uslyšeni sä > sě duša > duše ráma > rámě Přehláska je důsledně provedena na území Cech. Na území Moravy směrem na východ přibývá případů s neprovedenou přehláskou: naša kaša jasle jastrab hříbja VÝVOJZ Ve 13. století došlo ke změně skupiny *l'ě > le, *l'ě (l~é) > lé {*l'ěs > Ves, *l'ěto > léto). V důsledku této změny vzniklo středové / (vedle měkkého /' a tvrdého í). Tak se vytvořila „podivná" měkkostní dvojice: z dvojice měkké IVI - tvrdé ///, v níž příznakovým členem byl měkký člen IVI, vznikla vzhledem k fonologickému systému staré češtiny zvláštní měkkostní dvojice, která se lišila tvrdostí: neměkké ///, mající alofony [/]/[/]- tvrdé ///. ZMĚNAG> y>H Na přelomu 12. a 13. století se g změnilo v y („znělé ch"). Ve 13. stol. se velární y změnilo v laryngální h (do konce 16. století) *bóga > boya > boha *glava > ylava > hlava *tegdy > teydy > tehdy PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 9 ASIBILACE A VZNIK Ř U silně palatalizovaných konsonantů ť, ď docházelo při jejich artikulaci ke vzniku sykavkového šumu, tzv. asibilaci. Na jejím základě se jmenované měkké konsonanty měnily na měkké afrikáty ť > č, ď > dž: ticho > čicho, dzěčě > dětě. Tato změna však byla v dalším vývoji odstraněna: v dialektech někdy dokonce mylně, jak svědčí doklady nářeční změny cihla > tihla. Asibilované formy zůstaly zachovány v části moravských a slezských dialektů češtiny. V průběhu 13. století vznikl v češtině samostatný foném Iři. Vytvořil se ve dvou typech fonologické konstelace: 1) Z palatalizovaného r'tzv. asibilaci: (podobně jako výše jmenované případy typu ť> č, ď> dz): *rka > řka, *rěka > řeka. 2) Ze skupiny rs asimilací způsobu artikulace (sykavkový šum se stal součástí artikulace vibranty); vzniklo jednak z domácích slov (*trstina > třtina), jednak ze slov přejatých (Kurfůrst - kurfiřt), ř vzniklo ještě v polštině a horní lužičtině. HISTORICKÁ DEPALATALIZACE Fonologická změna, která vedla k odstranění rozsáhlé konsonantické korelace měkkosti u konsonantů: po provedení této změny ztvrdla převážná většina měkkých (či změkčených) konsonantů. Stč. před touto změnou zřejmě disponovala dvojím typem palatalizovanosti: a) „slabší" palatalizovanosti způsobenou měkčícím 'e nebo lichým jerem (schematicky bychom ji mohli zaznamenat jako CV, event. CV, kde symbol e značí onen nižší stupeň palatalizovano sti); b) „silnější" palatalizovanosti způsobenou jotací, tj. i, ě nebo neslabičným j (schematicky bychom ji mohli zaznamenat jako C "V, event. CV, kde symbol 1 značí vyšší stupeň palatalizovanosti). Depalatalizace proběhla ve dvou fázích, přičemž její výsledky se mírně odlišují. Hlavním faktorem rozhodujícím o provedení první, nebo druhé fáze depalatalizace byl stupeň palatalizovanosti měkkých konsonantů: A) V první fázi (ve 13. stol.) splynuly tvrdé konsonanty s měkkými konsonanty, jejichž palatalizovanost byla vyvolána měkčícím 'e nebo lichým jerem: CV > CV, event. CeV> CV: P P > P s-s' > s t—ť > t b —b' b z —z' z d—ď d PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 10 Příklady: mm' m š — š" š n-n'3 n v - v' v ž - ž' ž f-f f č - c č c - c' c m 'et 'e > mete p 'eče > peče s 'edí > sedí b 'éře > béře z 'emě > země B) Ve druhé fázi depalatalizace došlo také ke ztvrdnutí většiny palatalizovaných souhlásek vyznačujících se vyšším stupněm palatalizovanosti: C'V > CV, event. CV > CV: P P > P s —s' > s i—l > l b - b' b z-z' z mm' m š-š' š v —v' v ž —ž' ž f-f f č-c č c - c' c 2. fáze depalatalizace se prosazovala ve 14. století postupně, jednotlivé palatalizované souhlásky zasahovala s různou intenzitou a v odlišném časovém momentu (resp. v různě dlouhém časovém intervalu). U konsonantů ť, ď, n' nezpůsobila depalatalizaci, nýbrž naopak proměnu ve skutečné palatály, tj. ť > ť, ď > d\ n' > ň. U sykavek způsobila jejich splynutí s tvrdými protějšky: s 'ěmo > semo (sem) dus 'ě > duše z'et > zeť ž'eleti > želeti c'esta > cesta pláč'e > pláče Depalatalizace sykavek měla za následek ztvrdnutí i po sykavkách: c 'iz 7 > cyzý. Depalatalizace zasáhla labiály p\ b', m', v'a také /' v rozličné míře, a to v závislosti na Výsledky depalatalizace se liší podle fonologického okolí. V případě, že labiálám předcházelo é, vytvořilo se na místě mezi labiálou a e jako samostatný foném neslabičné jA p eť > pjet b 'ěda > bjeda m 'ěsto > mjesto věrný > vjerný ofěra > ofjera V ostatních případech vznikla z labiály tvrdá souhláska: 3 V slezskočeských dialektech neproběhla depalatalizace ď, n' > t, d, n: ňebuďeťe (/ňebudžeče /ňebudžeče). 4 V severovýchodočeských dialektech došlo k zániku jotace také u labiál: p 'ěť > pet, b 'ěžeti > běžet. PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 11 p 'ivo b 'ič > pivo > bič v 'ítati > vítati m 1ti > míti Nicméně v jihozápadočeských dialektech se po labiále před i také vydělilo neslabičné: b 'ič > bjič, p'ivo > pjivo, m'ilý > mjilej (taková výslovnost, při níž se palatalizace artikuluje jako j, se nazývá asynchronní). Jiný průběh depalatalizace lze pozorovat také v malé východní enklávě severovýchodočeských dialektů, kde došlo k tzv. posouvání konsonantů: z měkkých labiál se vytvořily dentály b'> d, p ">ť. b 'ič > dič, p 'ěkná > tekná. Depalatalizace nebyla provedena v okrajových dialektech češtiny, o čemž svědčí: • její stopy v jihozápadočeských dialektech (viz výše asynchronní výslovnost j), • zachované měkké labiály p', b', m', v' v severní (valašské) podskupině východomoravských dialektů; • rozsáhlá korelace měkkosti ve velké části slezskomoravských dialektů (včetně palatalizovanosti způsobené vokálem e a měkkým jerem ve skupinách ťe, de, ňe). Nakonec (na přelomu 14. a 15. stol.) podlehla procesu depalatalizace také dvojice l—l. Tato změna neproběhla v okrajových nářečních celcích, v části východomoravských dialektů a v dialektech slezskomoravských: zde má tvrdé / podobu [f] anebo [u]. Depalatalizace proběhla také na konci slova: s výjimkou ť, d\ ň palatalizovaného jotací se prosadila u ostatních palatalizovaných konsonantů: zeď> zed, paměť > pamět, den' > den, krev' > krev, hus' > hus. Podoby typu zeť, zpověď se vytvořily v mladším období na základě vyrovnání slovního základu podle jiných pádových forem: zeť-ě, zpověd-i. PŘEHLÁSKY 'U>I, 'O > Ě Tyto změny proběhly ve 2. třetině 14. století. Přehláska 'u > i se uplatnila po všech měkkých souhláskách bez ohledu na slovní pozici, zřejmě se realizovala ve dvou fázích 'u > ů > i, o čemž svědčí záznamy lyudie (ludie). Její výsledky vedly k nářeční diferenciaci češtiny, neboť na směrem na východ její intenzita slábne (ve českomoravských dialektech není provedena v některých koncovkách: našu kašu, přes ulicu, ve středomoravských, východomoravských a slezskomoravských absentují její výsledky také uprostřed slova břuch/břoch, čuch/čgch). Přehláska 'o > ě má mnohem menší rozsah než přehláska u > i = schází fonologický kontext. Všechny případy se realizují na hranici mezi morfy. břuch(o) čuch kožuch plúcě > břich(o) > čich > kožich > plíce našu kašu kupujú mažú prac 'uješ > naši kaši > kupuji > maží > praciješ PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 12 koňóm morom oracom oráčovi > > kontem > > moriem oraciem oracevt Judášovi královic bičovati noc 'ovati > nocěvati > Judáševi > králevic > bičěvati Výsledky přehlásky o > ě byly zřejmě teritoriálně omezené. V drtivé většině případů nahrazeny původními formami na základě unifikačních procesů: oráčěvi —> oráčovi, oráčiem —> oráčóm (> oráčům), Judáševi —> Jidášovi, bičěvati —> bičovati. Výsledky přehlásky zachovány jen někde: koniem (> koním), mořiem {mořím). V důsledku historické depalatalizace došlo k zániku ě. Tento proces proběhl v 2. pol. 14. stol. Ě mělo diftongický charakter: počáteční z-ová složka + e. Vývoj ě se lišil podle samohláskové délky: 1. Krátké ě: Krátké ě se ztotožnilo s e: • po labiálách na základě vydělení i-ové složky (tzv. vydělení jotace5): věrnost' > vjernosť, běhati > bjehati, město > mjesto; • po ostatních konsonantech z-ová složka zanikla (tzv. zánik jotace): cesta > cesta, řeka > řeka, sě > se. V severovýchodočeských nářečích došlo k zániku jotace po labiálách: město > mesto, pět > pet. Projevy této změny lze sledovat také v některých stč. památkách: človek, měděný, vece. 2. Dlouhé ě(*é): U dlouhého ě se vydělila a posílila /-ová složka, čímž se posílil jeho diftongický charakter (hovoří se o tzv. rozvinutí jotace): běda > bieda, měr a > miera, věr a > viera. Ve stč. památkách se však objevují také podoby, které vznikly zánikem jotace: césar, vzéti, hřéchov. Poznámka o zvukové platnosti, grafice a transkripci ě: Jak již bylo řečeno, těl mělo diftongický charakter, jeho artikulaci bychom si tedy mohli představit následovně: krátké těl jako [-e], dlouhé /ě/ [(-', , , , později : muziee, bratrjije. Při transkripci stč. textů přepisujeme krátké ě jako <ě> a dlouhé jako : Powiez —> Pověz, Lybuffye —> Libuše, zreffeníe —> zhřešenie, muziee —> mužie, bratrfije —> bratřie. V této učebnici používáme pro záznam dlouhého ě ve vlastním výkladu symbolu <ě>. Nvč. písmeno <ě> nelze ztotožňovat se stč. fonémem ě. V nové češtině jde o grafém, který má trojí zvukovou hodnotu: • \je]: oběd[objed] • [e]: tělo [ťelo] • [ňe]: měsíc [mňesic] VÝVOJ OPOZICE Y-I Distribuce y-i se řídila palatalizovaností (v případě z), anebo tvrdostí (v případě y) předchozího konsonantu: obě hlásky mají status alofonu z-ového fonému. Po depalatalizaci palatalizovaných ostrých sykavek došlo ke změně y > i: c'iz'í > cyzý, voz'ík > vozýk, kdežto po depalatalizaci měkkých labiál se zpočátku zachovával původní distribuce y-i (pivo -pyšný). Tímto způsobem se z pozičních alofonů y-i vytvořily dva samostatné fonémy. Po završení historické depalatalizace (na začátku 15. století), v jejímž rámci zanikla většina palatalizovaných souhlásek, ztratily tyto dva z-ové fonémy své přirozené distribuční protějšky. A tak v těch útvarech češtiny, ve kterých se důsledně prosadila historická depalatalizace, došlo k zániku tvrdého y (během 15. stol): 1. y + z > z - ve spisovné češtině nebo jižní části východomoravských dialektů, v případě krátkého z také ve většině českých dialektů v užším smyslu: mysl > misi, kyčel > kičel; 2. y se ve středomoravských dialektech změnilo v e: ryby > rebe; 3. ý > ej, ve středomoravských dialektech pak v é: dobrý > dobrej > dobré (viz níže). VÝVOJZ,i?SONANS U původních (tj. zděděných z psi.) slabikotvorných likvid se až do konce 14. století vyskytoval neurčitý tzv. průvodní vokál, jak svědčí stč. grafika: Birdo, brido (Brdo), pylny (plný), naplynyff (naplníš), mulczie (mlčie). Některé průvodní vokály se proměnily v plné vokály, které se ustálily v pozici za slabikotvornou likvidou: • tvrdé slabikotvorné / > lu: čin > člun, dlhý > dlúhý, žitý > žlutý (ve 12. stol); • skupina čr, žr > čer, žer: črt > čert, žrď > žerď (do konce 14. stol). Pč. a stč. slabikotvorné likvidy byly tvrdé nebo měkké, krátké nebo dlouhého. PLIN007 Od staré češtiny k nové češtině - Vývoj zvukové stavby češtiny i 14 Korelace kvantity zanikla u likvid již 12. stol. (po změně / > lu), korelace kvantity na přelomu 14. a 15. stol. Průvodní vokály zůstaly zachovány v okrajových dialektech, jak ukazují jihozápadočeské stirnad, severovýchodočeské Kerkonoše a lašské šyrp. VÝVOJ NESLABIČNÝCH S ON ANT (TZV. POBOČNÉ SLABIKY) V důsledku zániku a vokalizace jerů se některé původně neslabičné sonanty r lmn{ň)j ocitly v souhláskové skupině, resp. ve fonologickém kontextu podobném slabice (tradičně se tyto souhláskové skupiny interpretují jako tzv. pobočné slabiky). V těchto pozicích však sonanty slabiku netvořily. Tyto sonanty se v češtině vyvíjely rozličným způsobem (v rozmezí 14. a 16. stol, s těžištěm ve 14. století). Několik scénářů vývoje pobočných slabik: 1. Neslabičná sonora zůstala zachována (pouze v iniciální slovní pozici):6 jmění, jsem, lháti, rty, mdlý. 2. Neslabičná sonora zanikla: jablko > japko, jmám > mám, jsem > sem, nesl > nes. 3. Vedle sonory se ustálil vokál: bidlko > bidélko, básn > báseň, sestr > sester, nesl > nesel (nářeční), sedm > sedům. 4. Zanikla souhláska oddělující sonoru od zbytku slabiky: sedlka > selka, tkadlcě > tkalce. 5. Z neslabičné sonory se stala slabičná: bratr > bratr, krve > krve, nesl > nesl, sedm > sedm. 6 Pro zjednodušení budeme neslabičnou sonantu označovat tučným řezem písma.