Prerafaelitská malba
(definice a autoři)
Edward Burne-Jones Láska mezi ruinami
1894
Love among ruins 1894 jem det
•John Everett Millais
•Hugenot v den sv. Bartolo-měje (detail), 1851-52

Čtyři zásady prerafaelitské malby
Retrospektivní vyjádření
Williama Michaela Rossettiho
•Zdroj: Rachel Barnes, Pre-Raphaelites and their World.
•London 1998, s. 12.

První fáze prerafaelitské malby
(1848-1856)
•První obrazy signované P.R.B.: William Holman Hunt, John Everett Millais, Dante Gabriel Rossetti
•Další členové bratrstva: James Collinson, F. G. Step-hens, Thomas Woolner a W. M. Rossetti
•Ideová inspirace u Johna Ruskina, výtvarná u Forda Madoxe Browna, který je též považován za
prerafaelitu.
•Prerafaelitský styl dále rozvíjeli John Brett, Athur Hughes, J. W. Inchbold, William Bell Scott,
Thomas Seddon a Henri Wallis.
•Tento styl byl rovněž preferován na akademii v Liver-poolu (L. Academy): W. L. Windus, William
Davis.
•Malba zpočátku odmítána, ale brzy dosáhla uznání, např. zastoupením Millaise a Hunta na Světové
výstavě v Paříži 1855.

James Collinson
Odpověď na dopis emigranta
1850
Collinson Woolner
•Thomas Woolner
Puk
1847

Prerafaelitská malba Liverpool
Academy
windus davis bidston
•William Lindsay Windus Příliš pozdě, 1858
•
•William Davis
•Pohled z Bidstone Hill, 1865

Podstatné znaky první fáze p.m.
(dle: Allison Smith, „The Enfranchised Eye“, in Pre-Raphaelite Vision, kat. výst. Tate Gallery,
London 2004)
•Realismus prerafaelitů nebyl politický ve smyslu Courbetova sociálně kritického programu, spíše
jde o zrovnoprávnění ve smyslu podstatné demokratizace vědy.
•Prerafaelité obrátili akademickou ideu hierarchicky strukturo-vané kompozice, ve které pozadí je
podřízeno hlavnímu lidskému zájmu. Namísto toho směřovali k rozrušující unifor-mitě pozornosti, ve
které každý detail vyžadoval koncentraci.
•Podle dobových komentátorů díla prerafaelitů připomínala obrazy z optických přístrojů – z
teleskopu, stereoskopické kamery, či z fotoaparátu (který nutil malíře nově potvrdit existenci
viditelného světa).
•Lynn Merrill: Rétorika singularity p.m. byla souběžná s velkou expanzí zájmu o historii přírody s
jejím panoptickým obzorem, detailní analýzou a schopností úžasu (srov. vědecké ilustrace).
•Detailní realismus p.m. paradoxně přispěl k zániku iluzionistické tradice (spojené s reprezentací)
v záp. umění, jež byla nahraze-na alternativními formami realismu: surrealismem a fotorealis-mem.

Druhá fáze prerafaelitské malby
(1857 – konec 19. stol.)
•Nový okruh umělců se konstituoval při práci na výzdobě Debating Hall v Oxfordu, 1857: D. G.
Rossetti, Edward Burne-Jones, William Morris, Frederick Sandys, Simeon Solomon, J. R. Spencer
Stanhope aj.
•Rossetti, Whistler aj.: koncept estetismu
•Následovníci Burne-Jonese: Walter Crane, Evelyn De Morgan, J. M. Strudwick aj.
•Otevřením Grosvenor Gallery v r. 1877 byl získán alternativní výstavní prostor, často využívaný
pro prezentaci prerafaelitské malby.
•Vliv: The Birmingham School of Art, USA – časopisy The Crayon, The New Path (T. C. Farrer),
evropský symbolismus aj.
•

Frederick Sandys, Vivien, 1863
John Roddam Spencer Stanhope, Cháron a Psyché (detail), 1883
Sandys Vivien stanhope

Další malířky a malíři v Británii, kteří tvořili pod vlivem prerafaelitismu
•„Pre-Raphaelite Sister-hood“: Elisabeth Siddal (viz autoportrét, 1853-54), Rebecca Solomon, Rosa
Brett, Marie Stillman aj.
•George Frederic Wats
•Arthur Collins
•John William Waterhouse
•Frank Dicksee
ls selfportrait-1853-54

John William Waterhouse
The Lady of Shallot, cca 1888