Pracovní sešit k dějinám hmotné kultury středověku
AEA_59
3. KERAMIKA
- základní třídění
- kuchyňská a stolní keramika
- základní morfologie středověké keramiky podle M. Pešky a
R. Procházky
- metrika keramických tvarů
- deskripční systémy středověké keramiky
- morfologie novověké keramiky – lidové hrnčířství podle
V. Scheuflera
- literatura k novověké keramice
TŘÍDĚNÍ KERAMIKY
Souhrnně k dějinám bádání:
Čapek, L., 2015: Okruhy studia (středověké) keramiky aneb keramika jako archeologický pramen, Acta
fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni 7/2, Středověká keramika v Čechách a na Moravě –
otázky, metody, výsledky, 14-38.
Doležalová, k., 2015: Výzkum vrcholně a pozdně středověké keramiky na území České republiky se
zaměřením na deskripční systémy a třídění keramiky podle technologie výroby, Acta fakulty filozofické
Západočeské univerzity v Plzni 7/2, Středověká keramika v Čechách a na Moravě – otázky, metody,
výsledky, 39-66.
Pokus o schématické vyjádření vztahů mezi keramickými tvary
Podle Sklenář, K., 1998: Archeologických slovník 3., Keramika a sklo. Praha.
TVARY KERAMICKÝCH NÁDOB
Procházka, R. - Peška, M., 2007: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve 12.–13./14. století, Přehled výzkumů
48, 143–232.
Procházka, R. - Peška, M., 2007: Deskripční systém brněnské keramiky. Příloha 1, Přehled výzkumů 48, 233–270.
Popis těl hrnců
A. Soudkovité, kulovité
B. Vejčité s nízkou maximální výdutí
C. Vejčité s vysokou maximální výdutí: C3: lomené
D. situlovité
E. válcovité
METRIKA KERAMICKÝCH TVARŮ A POPIS JEJICH ČÁSTÍ
Podle Sklenář, K., 1998: Archeologických slovník 3., Keramika a sklo. Praha.
Podle Nekuda, V. – Reichertová, K., 1968, 52, obr 11
Procházka – Peška 2007, 269, obr. 39
Deskriptivní systémy středověké keramiky
Vývoj deskriptivních systémů
Květa Reichertová 1965
Reichertová, K., 1965: Středověká keramika ze Sezimova Ústi, Tábora a Kozího hrádku. Archeologické studijní
materiály III. Praha: Archeologicky ustav ČSAV.
Technologické a typologické znaky
Technologie výroby:
Třídění nádob podle funkce (zásobnice, hrnce, aj.), které dále člení podle velikosti do skupin (I,II, III,
..) – v těchto skupinách se dále dělí do typů (a, b, c, d) podle formování hrdla a výduti a jejich
vzájemného poměru k výšce nádoby
Hrdlo: nízká, vysoká, široká, úzká
Výduť: různá baňatost
Dna: plochá, vyhlazená, s okrajovou lištou, se zdůrazněnou patou, prodlouženou nožkou aj.
Vladimír Nekuda a Květa Reichertová 1968
Nekuda, V. - Reichertová, K., 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno: Moravské muzeum a
Muzejní spolek v Brně.
POPIS NÁDOB
Irena Pavlů 1971
Pavlů, I., 1971: Pražská keramika 12.–13. století. Praha: Univerzita Karlova (Praehistorica 4).
Milan Zápotocký 1978
Zápotocký, M., 1978: Středověká keramika ze severočeského Polabí. Morfologie a relativní chronologie.
Památky archeologické, roč. 69,, 171–238.
TVARY KERAMICKÝCH NÁDOB
Gabriel a Smetana 1983
Gabriel, F. – Smetana 1983:K vývoji výrobních okruhů červeně malované keramiky v severních
Čechách. Archaeologia historica 8, 119-138.
Analýza souboru z předměstí v České Lípě – hrnčíři
Soubor z úseku druhé poloviny 13.-17. století – pro kolidaci chronologie použity soubory z okolních
především hradních lokalit – eliminační metoda (Smetánka – Richter 1958) – prezence nebo absence
vlastností keramiky z lokalit, u kterých je možné absolutně datovat vznik, zánik, nebo alespoň jeden
z těchto jevů
Soubory především ze střepenišť: zmetky
Deskripce – na celých nádobách (entita) – soubor 34845 nádob a jejich fragmentů
Tři typy kvalit (vlastností)
1. technologické vlastnosti: brava povrchu, barva lomu, slinutí, ostřivo, úprava povrchu, kvalita dna
2. kvalita tvaru: tvar nádoby, okraje, přídavných morfologických částí
3. kvalita výzdoby: technologie výzdoby, prvky dekoru, motivy, případně skladba dekoru
Analýza:
okraje – chronologická citlivost, ukazuje funkci nádoby
1. Ze 167 souborů: jen ty soubory, kde jsou okraje ve výskytu 40%
2. deskripce keramických jedinců: kódování (3místný numerický kód)
Výzdoba: kód: 01- kolek, 02 –rytím, vpichy, 03-červená malba, 04-radélko
Keramická třída:
1. hrnčina černé až šedé barvy, nepravidelně pálená, ostřivo ovlivňuje povrch střepu
2. vyšší slinutí střepu žluté, většinou však zelené až modré barvy, ostřivo méně
ovlivňuje povrch střepu, který je velmi dobře vypálen
3. hrnčina světležluté barvy, ostřivo méně ovlivňuje povrch střepu
4. kamenina
5. hrnčina většinou pouze uvnitř glazovaná olovnatými glazurami různých barev
Miloš Drda a Rudolf 1983: kód pro Táborsko:
Drda, M. - Krajíc, R., 1983: K metodice třídění středověké keramiky na Táborsku, Archeologia historica 8,
175-187.
Deskriptivní sytém:
1. stupeň zachování
2. tvar nádoby (tabulka – kód),
0- hrnce
1- nádoby se zvýrazněnou vertikálou (džbány lahve konvice)
2- nádoby picí (poháry, korbele)
3- nádoby se zvýrazněnou horizontálou (mísy, trojnožky, pánve)
4- nádoby krycí (poklice, zátky)
5- nádoby zásobní
6- miniatury
7- zvláštní tvary
3. okraj a profilace stěny
0- prostý
1- výrazně zesílený
2- dovnitř přehnutý
3- přehnutý
4- vyložený
5- vytažený
6- okruží
4. funkční doplňky (úchyty, nožky, výlevky)
0- ucho
1- knoflík
2- dlouhé držadlo
3- nožky
4- výlevky
5. výzdoba
6. dna: 7-místný numerický kód: 1spodní plocha, 2: profil dna (8 typů), 3-4: nárůst profilu
dna, 5-7: značky na dnech, 5: typ značky, 6-7: nárůst typů značky
1 2 3 4 5 6 7
7. barva: 4-místný numerický kód: 1. typ (převládající barva povrchu nádoby), 2. příměs či
odstín, 3. barva polevy (2 typy: průhledná a neprůhledná), 4. barva polevy ve stupnici 0-9
8. technologické vlastnosti
9. rozměry určení keramického tvaru stav zachování,
Třídění hrnců a konvic, konviček a džbánů
Konvice a konvička
Láhev
Petr Meduna 1993
Meduna, P., 1993: Návrh systému deskripce raně středověké keramiky. Muzejní a vlastivědná práce. Časopis
společnosti přátel starožitností, roč. 31, č. 2, s. 65–74.
Kódované databázové systémy - formalizovaný způsob deskripce
Kateřina Tomková 1993
Tomková, K., 1993: Ke studiu raně středověké keramiky, Archeologické rozhledy 45/1, 113–126.
Metodické shrnutí při deskripci keramiky
Formy a funkce deskripce:
1. slovní popis: slovní popis neumožňuje vnímat nádobu jako celek – bez kresby nelez vytvořit vizuální celek
Formalizace jazyka pro statistické analýzy
1.2. vizuální popis – fotografie a kresba (nezachycuje barva, materiál, technologie)
- různé formy aplikace foto a kresebné dokumentace (kombinace obou v jedné tabulce)
1.3. formalizovaný popis – databáze: kódování (univerzalita)
Model výroby keramiky a postižení výrobních okruhů, které vyplňují jeden časový úsek – HORIZONT
Levý Hradec: příkladová studie, keramika z předhradí podrobně kódována – autorka neuvádí deskripční skupiny
Z předhradí 4-5 okruhů keramiky – horizontů – to samé patrně platí i pro hradiště
Horizont LH O: různorodé střepy středohradištní a střepy blízké časně slovanské keramice – bez nálezového
kontextu (vzácná příměs)
Horizont LH 1: nelze prozatím stanovit obecné společné znaky - kontext nejstaršího valu a stratigraficky pod
ním
Horizont LH 2: kolísavá barva střepů, technologie, tvar nádoby a velikost, široká škála okrajů, výzdob, profilace
(větší členitost), plastické prvky – vzácně
Okraj: převaha: konvexní, ale poté i konkávní (nesmí se zaměnit s kalichovitými), nízká výška okraje1-1,5 cm,
V závěru horizontu nastupuje krupicovatý povrch a límcovité okraje
Technologické znaky – okruhy: ruka 1 hrnčíře
1-2 okruhy s příměsí slídy a 1 okruh keramiky se sametovým povrchem
Datace – LH 1-2: 9 století, s přesahy do 8. i do 10. století
Horizont LH 3: datace 10. století
Jednotný – zřejmě jeden dominantní okruh
Barevná škála se zpevňuje
Povrch: zrnitý, krupicovitý, hladký
Okraje: prožlabené okraje, límcovité okraje, časné kalichovité okraje (? Vztahu k límcovitým okrajům)
Vlastní límcovitý okraj: na keramice s povrchem hrubě krupicovitým, hřebenová výzdoba (často začíná pod
hrdlem), průměr okraje větší nebo stejný jako průměr výduti
Dále se tento okraj objevuje na jiných nádobách a tam jej označovat jinak – např. jako ploché okraje
Výzdoba: hřebenový pás, vlnice, vlnice se k sobě přibližují nebo se kříží
Slídová keramika: druhotná příměs X přežívá se starších horizontů
„křídová“ keramika – barva odstíny špinavě bílé až šedé, povrch hladký, materiál jemně plavený kvalitní výpal
Importy: keramika LIBOČANSKÉHO TYPU – varianta A
Větší výška okrajů
Horizont LH 4: kalichovité okraje – by měly převládat (jen na hradišti)
Nejednotné: barva střepu, charakter střepu, okraje, výzdoba
Tuhové zásobnice
Výška hrdla 2-2,5 cm
Tvary nádob – plynulé bez plastického členění
Výzdoba: mělká vlnice, rýhy, +- vryp
Pro srovnání popis K. Reichertovéz r. 1965
Nováček a Tetour 2003;
Procházka a Peška 2007, 148–149
Ladislav Čapek 2010
Čapek, L., 2010: Depoziční a postdepoziční procesy středověké keramiky na parcelách Českých Budějovic
(Případová studie domu čp.16). Plzeň.
Deskripční systém:
Formalizované zpracování – aplikované Drda – Krajíc 1983, Nováček 2000
Deskriptivní systém navazuje na systémy KLASIFIK s inovovanou verzí KERAMIK a KLASIKER se
zohledněním brněnského systému Procházka – Peška 2007
1. DESKRIPCE MORFOLOGICKÝCH KVALIT: 1. základní druh nádoby, 2. základní profilace okraje, 3.
charakter výzdoby
Druh nádoby – podle brněnského systému – alfabetický kód, části nádob podobně kódovány
Okraje – členění okrajů do základních skupin a variant (kód obsahuje zkratku typu nádoby H = hrnec) a
numerický kód např. H.1.1.1. = okraj hrnce, vně vyhnutý, jednoduše profilovaný nahoře zaoblený
Typář okrajů (skupiny – typy):
Okraje hrnců:
Skupina 1
Typ 1 - vně vyhnuty, nezesílený, okraj nahoře zaobleny (prosty)
Typ 2 - jednoduše profilovaný, nezesílený, okraj vodorovně nebo svisle seříznutý
Typ 3 - jednoduše profilovaný, nezesílený, okraj šikmo seříznutý
Skupina 2
Typ 1 - vně vyhnuty, zesílený, vlastni okraj zaobleny
Typ 2 - vně vyhnuty, zesílený „zduřely“ nahoře seříznutý
Typ 3 - vně vyhnuty, zesílený, svisle až nálevkovitě seříznutý
Typ 4 - vně vyhnuty, zesílený, šikmo nebo kuželovitě seříznutý
Typ 5 - vně vyhnuty, zesílený, svisle seříznutý a podříznutý (tzv. střechovitý)
Typ 6 - vně vyhnuty, zesílený, svisle seříznutý a výrazně podříznutý (tzv. střechovitý)
Typ 7 - vně vyhnuty, okraj náhle (palicovitě) zesílený (tzv. ovaleny)
Skupina 3
Typ 1 - okraj výrazně zesílený, dovnitř vytaženy a zevnitř podžlabený, vně výrazně konvexní
Typ 2 - okraj oble vytaženy, nezesílený
Typ 4 - okraj vzhůru vytaženy, směrem nahoru se zužující, nezesílený
Typ 5 - okraj vzhůru oble vytaženy, zesílený, dovnitř mírně skloněny
Typ 6 - okraj vzhůru vytaženy, směrem nahoru se zužující s oblou lištou nebo hranou
Typ 7 - okraj vzhůru vytaženy, obdélného průřezu, svislý nebo mírně vykloněny
(řimsovitý)
Skupina 12
Typ 1 - jednoduše profilovaný, ústí směrem vzhůru zesílené, okraj lehce podžlabený
Typ 2 - jednoduše profilovaný, ústí směrem vzhůru zesílené, okraj přehnuty
nebo výrazně podžlabený
Typ 3 - jednoduše profilovaný, ústí nezesílené, okraj přehnuty
Typ 4 - jednoduše profilovaný, ústí mírně zesílené, okraj dovnitř zatočeny (zavinuty)
Skupina 13
Typ 1 – ústí vodorovně vytažené (vyložené), zesílené, okraj seříznutý nebo zaobleny
Skupina 14
Typ 1 – ústí šikmo vně vyhnuté, okraj vodorovně seříznutý, nahoře s prožlabením
Typ 2 – ústí šikmo vyhnuté, okraj vodorovně seříznutý, výrazně zesílený
Skupina 17
- Typ 2 - okruží zakloněné, vně prožlabené, odsazené nebo s lištou
- Typ 3 - okruží svisle, ploché, odsazené, nevýrazně odsazené nebo odsazené lištou
- Typ 4 - okruží svisle, vně prožlabené, nahoře zaoblené
- Typ 5 - okruží šikmé, ploché (s nevýrazným odsazením nebo s lištou)
- Typ 6 - okruží šikmé, vně prožlabené
- Typ 7 - okruží ohnuté
- Typ 8 - okruží vzhůru vytažené, prožlabené z vnější i vnitřní strany (tzv. nepravé okruží)
-
Výzdoba: a) rytá (rýha <3 mm; rytá šroubovice, vlnice); b) žlábkovaná (žlábek>3 mm; c) vrypy, vpichy nebo
vseky; d) kolkovaná (radélková); e) plastická (lišty); f) značky na dnech
Numerický a alfabetický kód
Vliv brněnského systém
Určeny: typy den, uch, úchytek – numerický kód
Tyoář den
Typář uch
Typář úchytek
Popis: odsazení a tvar hrdla a plece
2. DESKRIPCE TECHNOLOGICKÝCH KVALIT:
Makroskopicky definované keramické třídy (pro České Budějovice 33)
Vliv: brněnský systém, KLASIKER
1. výpal: tvrdost výpalu, charakter výpalu: oxidační X redukční
2. struktura keramické hmoty: kompaktnost hmoty, zrnitost, charakter plastické a neplastické složky,
množství a velikost neplastických příměsí – ostřivo
3. úprava povrchu: textura, modelace, charakter povrchové úpravy
4. barva: vnější povrch, vnitřní povrch, na lomu
5. afinita: podobnost s jinou keramickou třídou
3. DESKRIPCE METRICKÝCH A DALŠÍCH VLASTNOSTÍ:
Hmotnost:
Plocha: podle šablony
1. 1 cm2
2. 4 cm2
3. 9 cm2
4. 16 cm2
5. 25 cm2
6. 36 cm2
7. 49 cm2
8. 64 cm2
9. 81 cm2
10. 100 cm2
11. 121 cm2
12. 144 cm2
Tloušťka/síla střepu: na několika místech – pak průměrná hodnota v mm
Abraze (stupeň otření): 1. ostrohranný střep (všechny rohy ostré), 2. částečně otřelý střep (přibližně
jedna polovina rohů ostrá, zbytek zaoblen), 3. omletý střep (všechny rohy zaoblené nebo navětralý
povrch, poškozená struktura keramické hmoty)
Rozšlapané (plocha < 5-25 cm2
)X nerozšlapané (= fragmenty s výraznou profilací = větším průhybem) +
větší plocha (5-25 cm2)
Hodnota EVE:
Slepitelnost střepů (2 a více slepitelných)
Analýzy: datování (vhodné pro chronologické členění) – vyhodnocení stratigrafická jednotka - keramická
třída – typ okraje
TVARY KERAMICKÝCH NÁDOB RANÉHO NOVOVĚKU
Literatura k novověké keramice
Bláha, R. — Sigl, J. 2010: Středověká a raně novověká polévaná keramika ve sbírkách královéhradeckého muzea
(Několik poznámek k problematice) — Mittelalterliche und frühneuzeitliche glasierte Keramik in den
Sammlungen des Ostböhmen-Museums Hradec Králové (Königgrätz). (Einige Anmerkungen zur
Problematik). Archaeologia historica 20, 233–251.
Blažková Dubská, G., 2013: Vývoj raně novověké kuchyňské a stolní keramiky v Čechách na základě souborů z
Pražského hradu. Památky archeologické CIV, 183-220.
Blažková, G. — Frolík, J. — Matiášek, J. v tisku: Zlatá ulička na Pražském hradě ve světle archeologických a
historických pramenů. Studies in Post-Medieval Archaeology 5.
Blažková, G. — Frolík, J. — Žegklitzová, J. 2010:Raně novověká jímka z Pražského hradu — An Early Modern period
pit at Prague Castle. Živá archeologie11, 100–103.
Blažková, G. — Frolík, J. — Žegklitzová, J. 2012: Early Modern archaeological assamblages from Prague Castle and
period written and iconographic sources — Raně novověké archeologické soubory z Pražského hradu
a dobové písemné a ikonografické prameny — Frühneuzeitliche archäologischeFundkomplexe von der
Prager Burg und zeitgenössische schriftliche und ikonographische Quellen. Studies in PostMedieval
Archaeology 4, 189–232.
Blažková, G. — Matiášek, J. 2011: Porcelán, kamenina a fajáns z archeologických výzkumů Pražského hradu.
Porcelán na Pražském hradě. Krása a užitek,21–32.
Blažková, G. — Žegklitz, J. v tisku: Současný stav poznání raně novověké keramiky v Praze. Archaeologica
Pragensia.
Blažková, K. — Lomecká, J. 2007: Finds from a Late Medieval well at Rakovník — Nálezy z pozdně středověké
studny v Rakovníku — Die Funde aus einem spätmittelalterlichen Brunnen in Rakovník. Studies in PostMedieval
Archaeology 2, 401–410.
Blažková-Dubská, G. — Frolík, J. 2005: Architektura odhalená archeologickým výzkumem a problémy s její
památkovou ochranou — Die durch archäologische Forschung freigelegte Architektur und Probleme
mit ihre Schutz.Archaeologia historica 30, 29–46.
Blažková-Dubská, G. 2007: House of the armoury scribe at Prague Castle — Dům zbrojního písaře na Pražském
hradě — Das Haus des Waffenschreibers auf der Prager Burg. Studies in Post-Medieval Archaeology 2,
9–42.
Blažková-Dubská, G. 2009: Finds of Early Modern period ceramics from cesspit B at PragueCastle — Nálezy
novověké keramiky z jímky B na Pražském hradě — Funde neuzeitlicher Keramik aus Abfallgrube B auf
der Prager Burg. Studies in Post-Medieval Archaeology 3, 21–44.
Boschetti Maradi, A., 2006: Gafässkeramik und Hafnerei ni den frühen Neuzeit in Kanton Bern. Bern.
Černohorský, K., 1941: Moravská lidová keramika. Praha.
Horschik, J., 1978: Steinzeug 15. bis 19. Jahrhundert. Vom Bürgel bis Muskau. Dresden.
Kalesný, K., 1981: Habáni na Slovensku. Bratislava.
Kalinová, A., 2005: Nejstarší doklady lidové fajánse z Moravy. Folia ethnographica 39, 3–15.
Kalinová, J., 2010: Lidová fajánsová plastika ze sbírky Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v
Brně. Folia ethnographica 44, 101–112.
Kybalová, J. – Novotná, J., 1981: Habánská fajáns 1590–1730. Praha.
Kybalová, J. – Novotná, J., 1987:Kamenina v Čechách a na Moravě. Praha.
Kybalová, J., 1992: Evropská fajáns. Praha.
Landsfeld, H., 1950: Lidové hrnčířství a džbánkařství. Praha.
Literatura k novověké keramice
Matoušek, V. – Scheufler, V. – Štajnochr, V. 1985: Berounské majoliky, Časopis Národního muzea – řada
historická 154, 126 – 139.
Matoušek, V. – Scheufler, V. 1983: Raně novověké berounské zboží ve světle archeologických výzkumů
v Berouně, Archaeologia historica 8, 189 – 196.
Matoušek, V. — Scheufler, V. 1980: Nálezy novověké keramiky v Berouně — Funde der neuzeitlichen Keramik in
Beroun, Vlastivědný sborník Podbrdska 19, 53–57.
Novotný, B. 1959: Hromadný nález ze 16. stol. v Brně. In: Fontes archeologicae Moraviae — Prameny moravské
archeologie. Tom I., 5–24.
Pajer, J. 1974: K metodice hodnocení lidové keramiky z archeologických nálezů. Národopisné aktuality 11, 169–
184.
Pajer, J. 1990: On the development of a new scientific discipline – post-mediaeval archaeology. Some thoughts
on its current state and its perspective — K rozvoji nového vědního odvětví – postmedievální
archeologie. Úvaha nad současným stavem a perspektivami rozvoje. Studies in Post-Medieval
Archeology 1, 23–28.
Pajer, J. 1982: Hromadný nález z počátku 17. století ze Strážnici. Strážnice.
Pajer, J. 1983: Počátky novověké keramiky ve Strážnici. Strážnice.
Pajer, J. 1990: K počátkům habánské keramické výroby na Moravě, Jižní Morava 32, 83 – 93.
Pajer, J. 2001: Novověké fajánse ze Strachotína. Mikulov.
Pajer, J., 2001: Novokřtěnské fajánse ze Strachotína. Mikulov.
Pajer, J., 2006: Studie o novokřtěncích. Stážnice.
Pajer, J. 2001: Výroba novokřtěnských fajánsí na Jižní Moravě (Soupis doložených lokalit) — Die Herstellung von
Wiedertäufer-Fayencen in Südmähren (Verzeichnis der belegten Orte). Jižní Morava 37, 21–42.
Pajer, J. 2007: Archaeological excavations of Anabaptist ceramics in Moravia - Archeologické výzkumy
novokřtěnské keramiky na Moravě — Die Erforschung der Keramik der Wiedertäufer in Mähren.
Studies in Post-Medieval Archaeology 2, 227–250.
Pišútová, I., 1981: Fajansa. Bratislava.
Plicková, E. – Scheufler, V., 1966: Lidová hrnčina v Československu. Uherské Hradiště.
Sedláčková, H. (ed.) 1998: Renesanční Olomouc v archeologických nálezech. Sklo, slavnostní keramika a kachle.
Archeologické výzkumy Památkového ústavu v Olomouci 1973 – 1996. Olomouc.
Scheufler, V. – Štajnochr, V. – Turnský, M., 1974: České mezzomajoliky. Časopis Národního muzea, řada historická
143, 171–185.
Scheufler, V. 1959: Dějiny chodské keramiky. Plzeň.
Scheufler, V. 1972: Lidové hrnčířství v českých zemích. Praha.
Scheufler, V. 1972: Novověké kachle (Nástin problematiky z hlediska českých zemí), Český lid 59, 154 – 161.
Scheufler, V., 1969: Metodologické a metodické problémy českého lidového hrnčířství. Český lid 56, 155–177;
Scheufler, V., 1972: Lidové hrnčířství v českých zemích. Praha.
Scheufler, V., 1983: Lidová keramika. Nástin technické a kulturněhistorické pecifikace. Studie Muzea
Kroměřížska ́82. Kroměříž, 59–70.
Smetánka, Z. - Žegklitz, J., 1990: Post-mediaeval archaeology in Bohemia and its problems – Postmedievální
archeologie a její problémy. In: Studies in postmedieval Archaeology 1, 7–21. Praha.
Studies in Postmedieval Archaeology 1 (1990), 2 (2007), 3 (2009)
Šebela, L. – Vaněk, J. 1985: Hromadný nález ze studny v areálu bratrského sboru v Ivančicích. Přelom 16. a 17.
století. Ivančice.
Štajnochr, V. – Fröhlich, J. – Krajíc, R. – Militký, J. 1998: II. Katalog střepových nálezů mezzomajolik, Archeologie
ve středních Čechách 2, 445 – 468.
Štajnochr, V. 1990: Majoliky, mezzomajoliky a polofajánse ze sbírek Národopisného oddělení Historického muzea
Národního muzea v Praze, Časopis Národního muzea – řada historická 159, 40 – 86.
Štajnochr, V. 1998: I. Nové a starší nálezy střepů mezzomajolik, Archeologie ve středních Čechách 2, 433 – 444.
Štajnochr, V., 1990: České mezzomajoliky. Muzejní a vlastivědná práce. Časopis společnosti přátel starožitností.
28/2, 79-89.
Žegklitz, J. – Hazlbauer, Z. – Chotěbor, P. 1992: Pokus o rekonstrukci kachlových kamen ze zaniklé renesanční
sklárny v Broumech, Archeologické rozhledy 44, 94 – 108.
Žegklitz, J., 1990: Topografie pražských hrnčířských dílen a jejich podoba v 16. – poč. 17. století – The topography
and outlook of pottery workshops of Prague in the 16th and incipient 17th Century. In: Studies in
postmedieval Archaeology 1, 215–230. Praha.