10.1 Slovíčka
reikti, reikia, reikė je třeba, musí se
paskui potom
po to potom
pasukti, pasuka, pasuko zahnout, odbočit
į dešinę doprava
į kairę doleva
dešinėje vpravo
kairėje vlevo
10.2 Imperativ (rozkazovací způsob)
Litevský imperativ má vlastní tvary pouze pro tři gramatické osoby: 2.os.sg (tu); 1.os.pl.
(mes); 2.os.pl. (jūs). Imperativ se utvoří přidáním sufixu -k- a koncovek k infinitivnímu
kmenu:
bū- ti → bū + k + (0) → (tu) būk (buď)
bū- ti → bū + k + ime → (mes) būkime (buďme)
bū- ti → bū + k + ite → (jūs) būkite (buďte)
Cvičení:
Utvořte imperativ ke slovesům kalbėti; studijuoti; eiti; atsiprašyti; žinoti; turėti, mylėti.
K vyjádření imperativu vzhledem ke gramatické osobě třetí (jis, ji; jie, jos) slouží
konstrukce tegu(l) + 3.os. praesentu (přítomného času):
tegu(l) būna (ať je / ať jsou)
tegu(l) eina (ať jde / ať jdou)
tegu(l) studijuoja (ať studuje / ať studují)
Asimilace konsonantů v imperativu:
bėgti → bėg + k → bėk (bėkime, bėkite), nikoliv „bėgk, bėgkime, bėgkite“
šokti → šok + k → šok (šokime, šokite), nikoliv „šokk, šokkime, šokkite“
10.3 Vokativ
Vokativ u podstatných jmen
Vokativ má v každém paradigmatu vlastní koncovku (viz tabulka).
V plurálu se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu.
Substantiva na –as přibírají ve vokativu jednu ze tří koncovek:
a) koncovku –ai mají osobní jména mužského rodu (jednoduše – mužská jména a
příjmení):
Jonas→Jonai! Kazlauskas→Kazlauskai! Jonas Kazlauskas→Jonai Kazlauskai!
b) koncovku –e mají obecná jména (apelativa) a jména neživotná (jednoduše –
substantiva na „–as“, která nespadají pod bod a):
ponas→pone! vyras→vyre! dekanas→dekane! universitetas→universitete!
Berlynas→Berlyne!
c) koncovku –au přibírají substantiva, která před koncovkou mají souhlásku „j“
(jednoduše – která končí na „-jas“):
vėjas→vėjau! mokytojas→mokytojau! rašytojas→rašytojau!
Cvičení: řekněte litevsky
pane! otče! synu! bratře! dědečku! strýci!
paní! matko! dcero! sestro! babičko! teto!
pane docente! paní profesorko!
pane docente Jonas Kazlauskas! pane profesore Petras Šiaučius!
paní docentko Ona Kazlauskienė! paní profesorko Agnė Šiaučiūtė!
Vokativ u přídavných jmen
U adjektiv se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu (viz tabulka).
Výjimky:
a) adjektiva ženského rodu s koncovkou –ė mají ve vokativu koncovku –e:
medinė→medine! auksinė→auksine! popierinė→popierine!
b) odvozená adjektiva mužského rodu na –is mají ve vokativu koncovku –i
(většinou se jedná o protějšky ženských adjektiv na –ė):
medinis→medini! auksinis→auksini! popierinis→popierini!
Cvičení. Utvořte vokativ:
jaunas docentas; linksmas policininkas; mažas vaikas
jauna studentė; linksma profesorė; liūdna teta; graži dukra
10.4 Miestas: transporto priemonės:
dviratis (m) – kolo
motociklas (m) – motocykl
automobilis (m), mašina (f) – auto
autobusas (m) – autobus
troleibusas (m) – trolejbus
tramvajus (m) – tramvaj
traukinys (m) – vlak
Použití - v instrumentálu (jet čím):
Važiuoti dviračiu, motociklu, automobiliu.
Keliauti autobusu, traukiniu.
Zvláštní případ: pėsčiomis (adverbium /příslovce) – pěšky
Keliauti pėsčiomis. Eiti pėsčiomis.
10.5 Cvičení. Tvořte rozkazy s oslovením.
Egidijus, nekalbėti, rusiškai:
Aistė, ateiti, čia:
Martynas, ieškoti, nauji draugai:
Rasa, važiuoti, autobusas:
Jurgis, būti, geras:
Merginos, eiti, į, mokykla:
Draugai, važiuoti (mes), su, tėvai:
Mylėti (jis), savo, tėvynė: