Kdopak to jde, kdopak je to tam na druhém boku doliny? Vida ho. pána v botách, anad montér nebo kdo, nese a) Černý kufřík a Slape do vrchu — kdyby nebyl tak daleko, dal bych ruce k ústům a zahoukal na neho: Pochválen Jeři ä Kristus, pane, kolik je hodín? Dvě s poledne, pasáčku; kdybych nebyl tak daleko, zavolal bych na tebe, čí že paseš krávy, a. ty bys třeba ukázal: ta lyska, ta straka, ta hvězda, ta malina, tato jalůvka patří Polané Horduba* love. Tak tak, hoehu, pěkná kravky, radost pohledět; jen je nepouštěj dolů k Cornopotoku, tam je tráva kyselá a voda bořká. Tak vida, Polaně Hordubalové; lnu, dřiv mívala jen dvfi krávy; a což, hochu, uemá ona i néjaké voly? Ach, Hospodine, a jaké voly, podolské, rohy jako napřažené paže; dva voly, pane. A což ovce ? I barany i ovce, pane, ale ty se pasou nahoře na Burné Polonině, Moudrá a bohatá je Polána. A muže nemá? Co mával rukou? Nemá Polána hospodáře? Ach, jaký hlupák, nepozná človčka; stíní si oči dlaní a pozírá, pozírá jako pařez.
19
I
1
>
.V:
ff
i
i
Juraj Hordubal cítí srdce tepat až v hrdle; musí se zastavit a vydechnout, ahahl ahah! Je toho až přiliá, je to tak náhlé, zalyká se tím jako Člověk, který padl do vody: najednou, najednou je doma, to jen udělal krok přea ten kamenitý výmol a už ho to zaplavilo se všech atran: ano, ten výmol tu vždycky byl, bylo tu křoví trnkoví a i tnhdy bylo ožehlé ohněm pasáků; a zas kvetou v osuti divizny, cesta se vytrácí v suché tráve' a suché mateřídoušce, tady ten balvan zarostlý jafurou, encyáh, jalovce a kraj lesa, suché kravince a opustená salaä; už není Ameriky a není osmi let; je vaec&o, co bylo, lesklý brouk v hlavičce bodláku, klouzavá tráva, a z dálky zvonce krav, sedlo nad Krivou, hnědé trsy ostřice a cesta donrů, —
— cesta měkkými kroky horala, jenž nosí opánky a nebyl v Americe, cesta vonící kravami a lesem, vyhřátá jako chlebová, pec, cesta do údolí, cesta kamenitá a vyfilapaná stády, roz-bahnělá prameny, seskakující po kamenech, ach, Hospodine, jaká správná pěšina, prudká jako potok, měkká travou, drolící se štěrkem, mlaskající v mokřině, ahýb&jíci se pod koruny lesa: no, sir, žádný äkvárový chodník, co pod botou skřípe, jako v Johnstownu, žádné rej-lings, žádné zástupy mužů šlapající k majhě, ani človíčka nikde, ani človíčka, jen cesta dolů, potok a zvoněni stád, cesta domů, padáni k domovu, zvonky telátek a u potoka modrý omSj —
20
Juraj Hordubal sestupuje dlouhými kroky, Jaký pak kufřík, jakých pak osm let; tady je cesta domů a po té se to bäfct samo, jako se vrací stádo za soumraku b plnými vemeny, bim ham krav a zvonečky telátek: což sednout tady a vyčkat do soumraku, přijít do vsí se zvonením stád, v hodinu, kdy báby vycházejí na zápraží a chlapi se opírají o plot: koukejte, koukejte, kdo sem jde? Ale já — Jako stádo s pastvy — rovnou do otevřených .vrah Dobrý večer, Poláno. Ani já se nevracím e prázdnou.
Nebo ne, vyčkat aá do tmy, až přejde boží dobytek, až všechno usne; a zaklepat na okno, Polanoí Poláno! Jezu KristB, kdo je tam? Já, Poláno, abys byla první, kdo mne vidí; sláva ti, Bože. A kde je Barie? Hafle flpí; mám ji probudit? Ne, nech ji spát. Buď pochválen Bůh.
A Hordubal vykročil ještě rychleji Jej Bohu, to se to jde, když se tak človeku rozběhnou myšlenky! Ani jim nestačia, marně natahuješ nohy; hlava té předběhne a je už a jeřabin na kraji dědiny, hul, husy, huS a uí jal doma. MÔ1 bys zatroubit na hubu: kde jste kdo, pozírejte, kdo to jde, jaký Amerikán, tramtará, to koukáte, boys, bullo! A teď ticho, tady jsme doma, Polána na dvorku vytlouká len, přikrást se odzadu a zakrýt jí oči — Juraj! Jak jal mne, Poláno, poznala? Chvála bohu, abych nepoznala tvé ruce!
Hordubal běží dolinou, kufříku v ruce necítí,
tam je složena celá ta Amerika, modré košile. Sáty z manchestru a Teddy-bear pra Hafii; b tohle, Poláno, pro tebe, látka na Sáty, jaké ba nosí v Americe, voňavé mýdlo, handbag a řetízkem, a toto, Hafie, je flashlight, zmáčkneS tuto ten knoflík a svítí to, a tady ti vezu obrázky vystříhané z novin — acb, děvečko, já jích měl, po oem let jsem pro tebe schovával, co jsem. kde našel- musel jsem je nechat tam, už se mi nevešly do ejutkejsu. Ale počkej, ještě tam v kufru je věcí!
A tady už, chvála bohu, vede cesta přes potok; žádná železná lávka, ale jen kameny ve vodě, musí se skákat e kamene na kámen a rukama házet, é, chaso, tamto v koráni otáí jsme chodili na raky, kalhoty vy kasány a mokří až po uši; a je-li tuto v ohybu cesty ještě ten kříž ? Pochválen Ježia Kristus, je tu, skloněn nad vozovou cestou, měkkou teplým prachem a vonící stádem, slamou a žitem; a to už tu musí být plot Michal čukovA sadu, a je tu, zarostlý bezem a ořeším jako tehdy, a je vyvrácený, tak jako byl; sláva ti, Hospodine, to už jama ve vsi, zdrávi došli, Jurají Hordubale. A Juraj Hordu-bal se zastavuje, čert ví, co že tec kufřík je najednou tak těžký, jen setřít pot a Jezus Maria, proč jsem se neumyl u potoka, proč jsem nevytáhl z kufříku břitvu a zrcátko, abych se oholil u potoka!Vypadám jisté jako cákán, jako
tulák, jako zbojník, což abych se vrátil umýt se, než se ukážu. Polaně ? Ale to už nejde, Hordu-bale, dívají se na tebe; za Mlchaleukovým plotem, za při kopem lopuchovým se nahnutá a vyjeveně divá dítě. Zavoláš na ne, Hordubale? askneě, hej ty, Jsi-li ty Miehalčukův? A dítě, pleakajfe bosými tlapkami, ae dává na ú ták.
Což obejit dedinu, myslí si Hordubal, a dostat ae domů zadem? To tak, aby na mne vy* béhli, ty jeden, kam to lezeš? Hybaj na cestu, nebo dostaneš bičem! Co dělat, mnjd člověk jít středem dediny; ach, ty Bože, jen kdyby ten kufřík tak netížili Tvář tetky v okně za muškátem, vyjevené pohledy slunečnic, babka na dvorku něco vylévá, jako by se ohlížela zadnicí, dětí se zastavují a civějf, hele, hele, jde- někdo cizí, děda Kyryl mele na prázdno bradou a ani očí nezvedne. Ještě jedno bodnutí u srdce, Bůh. s námi, a vejdi se skloněnou äíjí do branky domova.
Ej, ty hlupáku, jak jsi se tak mohl zmýlit! To přece není Hordubalovic dřevená chalupa, dřevený chlév a stodola z trámů; toto je hotový dvorec, zděné stavení a střecha ss tašek, na dvorku železná pumpa, z železa pluh a brány železné, nu, dvorec jakýsi; chytro, Hordubal e, chytro se ztrať i s tím tvým černým kufříkem, než přijde gazda a řekne: Nu co, co ty tady okounig? Dohry den, hospodáři, nebývala tady
23
i
S-!
Polána Hordubalová? Prosím za odpuštěni, pane, nevím, kam jsem dat oěi.
Na zápraží vychází Polána a stane jako zkamenělá, oěi vytřeštěny, ruce presihiě tiskne k prsoum a prudce, jíkavě vydechuje.
m.
A teď neví Juraj Hordubal, co by řekl: tolik začátků si vymyslil, co to, že se sem žádný nehodí? Nezakryje dlaněmi oěi Polaně, nezaCuká v docí na okno, nevrátí se ae zvoněním stád a se slovy požehnáni; ale ježatý sem vráží a neumytý, nu, jaký div, že se ženská poleká? I hlas by ze mne vysel divný & seškrcený .— poraď, Hospodine, co se dá Hei takovým světu nepodobným Maseru.
Polána ustupuje ze zápraži, až pHllä daleko ustupuje, ach, Poláno, já bych byl proklouzl 1 tak; a říká hlasem, který skoro není hlas a skoro není její: „Pojď dal, já — zavolám Hafli." Ano, Hafli, ale dřív bych chtěl tobě položit ruce na ramena a říci, nu, Poláno, nerad jsem tě poiakal; sláva Bohu, že už jsem doma. A vida, jak jsi se zařídila: nová je postel a vysoko nastlsná, stul nový a těžký, na stěně svaté obrazy, inu, brachu, to ani v Americe nemají lepal; podlaha z prken a v oknech rouskát, dobře jsi, Poláno, gazdovala! Juraj Hordubal potichoučku usedá na svůj kufřík,