Adjektiva Definice SD Morfologické kritérium: typ flexe (složená/adjektivní, jmenná/substantivní, smíšená – kombinace jmenné a složené). mladý/jarní rád otcův/matčin Syntaktické kritérium: primárně rozvíjí substantivum a) shodný přívlastek, b) je součástí jmenné části přísudku a c) může stát v doplňku. mladý muž, otcovo auto Ten muž je mladý/mlád. Děti dříve chodily bosé/bosy. Sémantické: autosémantický slovní druh, jména vlastností, vlastnost chápaná jako vztah k základovému jménu/slovesu, vágnost významu, hodnocení. mladý, nový, dobrý český, dřevěný, chladicí Gramatické kategorie rodu, čísla a pádu vyjadřuje ve shodě se jménem, které rozvíjí. Slovnědruhový přechod Substantivizace (Hovězí mu nechutnalo. Udeřilo velké sucho.) Adverbializace (Seděl tam na sucho.) Slovnědruhový přesah Adjektivní flexe zájmen (který, jaký, jiný, samý) a číslovek (řadové: první, druhý, ...; vztažené k celku: trojí, paterý; násobné – kompozita s druhým členem -násobný) – adjektivália. Jmenná flexe: dvoje, devatery, půl druha, ..., sám. Složená Termín historický – jmenný tvar + postponovaný tvar zájmena → hláskoslovný vývoj (splývání jmenných koncovek a tvarů zájmen) – nový typ flexe. mladý/jarní Jmenné tvary adjektiv Jsou tvary adjektiv, která mají většinou pouze nominativ (zřídka akuzativ). Jsou pozůstatkem zaniklého typu původní jmenné flexe, kdy se adjektivum skloňovalo stejně jako substantivum (podobně jako tomu je v latině). Do dnešní češtiny se jmenná flexe zachovala pouze v sekundárních funkcích adjektiv, tedy pouze ve jmenné části přísudku (Buď zdráv.), nebo v doplňku (Chodí bosa.) Čili: rád/zdráv/bos/stár jako pán/hrad ráda/zdráva/bosa/stára jako žena rádo/zdrávo/boso/stáro jako město Jediné adjektivum, které má pouze jmenné tvary, je: rád, ráda, rádo, rádi, rády, ráda. Proto je nemůžeme užít v přívlastku. Petr je zdráv → zdravý Petr Petr je rád → [DEL: radý :DEL] Petr Další adjektiva, která mají vedle tvarů složené deklinace i jmenné tvary: mlád, stár, schopen, nemocen, jist, vděčen, … V některých případech se jmenné tvary významem vzdalují významu tvarů složených: hoden, mocen, … Hodný člověk je hoden lásky. Mocní lidé nejsou mocni slova. Často je jejich výskyt omezený na ustálená spojení (frazeologická). Ustrnulé tvary zachované v adverbiálních spřežkách Jakou slovnědruhovou platnost mají slovní tvary ? Ostříhala se na krátko/ nakrátko. Hleděl do prázdna. K stáru byl agresivní. Rozpálil se do běla/ doběla. Podívala se na něj z blízka. Přicházíte z daleka/zdaleka? A teď hezky zčerstva utíkejte. Zmizíme po anglicku. Jím rád vajíčka natvrdo. Jmenné tvary adjektiv jsou zhusta doloženy v ustrnulých příslovečných užitích, které se podle platné kodifikace mění v příslovečné spřežky. Všimněme si předložek, které vyžadují tvar v příslušném pádě (předložka vyžaduje pád) a povšimněme si, že např. po předložkách z/do, které se pojí s genitivem, jsou tvary končící na a (stejně jako tvary substantiv: pána/lesa/města), po předložce na, která se pojí s akuzativem, jsou tvary končící na o (stejně jako tvary substantiv: město) nebo lokálem jsou tvary končící na u/ě (stejně jako tvary substantiv: hradu/hradě, městu/městě). Příslovečné spřežky z prostých i předložkových pádů jmen, ať už jsou jimi substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky, se píší dohromady (http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=130). Příslovečné spřežky píšeme dohromady – jako jedno slovo. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však není ve všech případech jasná, často dochází ke kolísání, a nezřídka proto vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady a jejich význam je totožný (na příklad – například). Na druhou stranu se u některých příslovcí již dlouho neužívá jejich výchozí, dvouslovná podoba a jsou chápána jako spřežky jen z vývojových, etymologických důvodů (vzhůru, zpět atp.). Důsledkem je problém automatické analýzy: Jak značkovat víceslovná adverbia? (MRE) Jak vypadá popis ve slovnících? Kolik takových případů existuje v současné češtině? Uveďte další příklady adverbializace: Příslovečné spřežky Spřahováním jsou tvořeny příslovečné spřežky, a to tak, že se předložky spojují: a. s podstatnými jmény (zpravidla, obden), b. se zpodstatnělými přídavnými jmény (doleva, najisto), c. se zájmeny (zasvé, potom), d. s číslovkami (natřikrát), e. s příslovci (najindy, odnaproti). Exitují substantiva jako „levo“, „jisto“? Pokud jsou doložena substantiva, která pojmenovávají vlastnost (např. dobro vedle substantiva dobrota), pak i u nich máme doloženy případy, které bychom patrně spíše interpretovali jako užití adverbiální (pojmenovávají okolnost, ne substanci). Můžeme konstatovat, že i složené tvary adjektiv, které se substantivizují, mohou být užity v příslovečných výrazech. Svítila červená/oranžová/zelená. Jel na červenou/oranžovou/zelenou. Pozorujte kontexty slovních tvarů modro, teplo a zamyslete se nad možnými slovnědruhovými interpretacemi. Existují další podobné tvary/slova, která se vyskytují: a) po sponovém slovesu být b) v konstrukcích typu je mi …. Existují doklady užití jmenných tvarů v přívlastku? Klasická lieratura: Vy, jenž dalekosáhlým během svým co ramenem tajemným zemi objímáte vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte vás já jsem posly volil mezi všemi Interpretace: stíny modrého nebe dalekoť jeho sen, umrlý jako stín, obraz co bílých měst u vody stopen klín, takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt, vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, to jestiť zemřelých krásný dětinský čas. Interpretace: vyhaslého ohně kouř,