Diachronní slovotvorba V české diachronní jazykovědě tvoří nejméně probádaný plán. Schází patřičná lexikografická díla staré a střední češtiny Zatím zůstává jediný celistvý popis vývoje dějin české slovotvorby, a to syntézy z pera Dušana Šlosara publikované v pracích Slovotvorný vývoj českého slovesa, Historická mluvnice češtiny a Česká kompozita diachronně. Klíčovým termínem diachronní slovotvorby je termín produktivity, tj. schopnosti tvořit nová slova: · nelze chápat mechanicky podle počtu doložených formací, protože řada vytvořených slov žije v jazyce navzdory tomu, že způsob, kterým byly vytvořeny, je už neproduktivní. Podle Šlosara je „kvantitativní zastoupení jednotlivých typů ve skutečnosti sumou jejich historických produktivit“. Neproduktivní slovotvorné typy: 1. Sufix ‑ěný, kterým se tvoří látková jména: · v nč. přes 20 takto utvořených slov, vesměs vysoce frekventovaných (dřev‑ěný, měd‑ěný, slam‑ěný) · přesto je od stč. neproduktivní: již od 14. stol. jsou nové formace tvořeny pomocí ‑ ový (bobový, hlohový), od neuter a feminin sufixem ‑ný (hedvábný, stkelný, konopný); v mladších obdobích jen od ‑ový (alumini‑ový, kryptonit‑ový) 2. Kolektiva derivovaná pomocí ‑í · velmi rozšířená nč. ijo-kmenová kolektiva (vzniklá konverzí) typu list‑í jsou jen o něco méně zastoupená než kolektiva derivovaná sufixem ‑oví (cukroví) · v nč. je však -í neproduktivní – netvoří se jím nové formace Toto byly případy slovotvorných typů, které produktivní byly a nyní svou produktivitu ztratily. Vedle toho se ve starší češtině vyskytují ojedinělé formace, které představují starobylé prostředky, jichž se čeština zbavila, anebo prostředky, jejichž potenciál čeština nevyužila: · stč. názvy jednotlivin ledv‑ina, zel‑ina, byl‑ina, křov‑ina, · psl. dějová jména mohla být derivována sufixem *‑tъ: (*pad-ti >) *pasti → pastъ (< *pad-tъ) (*vlad-ti > ) *vlasti → vlastъ (< *vlad-tъ) (*mer-ti >) *mrěti → *(sъ)mrьtъ (> smrt) *byti → *bytъ · psl. činitelské sufixy *‑jь a *‑unъ:: *ora‑ti → *rata‑jь *pěst‑i‑ti → *pěst‑unъ · sufix -ej v kol-ej (← kolo), ‑áv v ruk‑áv (← ruka) Ale tento vývoj může být i opačný – původně neproduktivní forma může získat na dynamice: 1. Dějová jména ‑et / ‑ot V psl. i stč. málo produktivní – přestavovala variantu deverbativ tvořených konverzí pomocí formantu *-ъ od sloves končících na ‑tati, která měla význam modifikace děje ve smyslu zintenzívnění, chápaného také jako opakování: *trepetati → *trepet‑ъ Toto zakončení se emancipovalo: *trepet‑ъ → trep‑et Tato emancipace se projevila změnou jeho fonologické struktury z et na ot: stč. ‑et → ‑et / ‑ot V dalším vývoji se pak -ot definitivně prosazuje na úkor ‑et, a tak dochází k resufixaci: stč. třepet → třepot V nč. vzniká mnoho takových jmen – odvozují zejména od sloves pojmenovávajících zvuky, ojediněle i pohyby: praskot, jásot. Jak vidět, extrémním symptomem změny slovotvorné produktivity je resufixace – takových dokladů je však málo: · některá střč. konatelská jména derivovaná sufixem -ník byla nahrazena formacemi se sufixem -ář: čten‑ník → čten‑ář lichev‑ník → lichv‑ář · starobylý dějový sufix ‑ba byl podobně nahrazen produktivnější podobou ‑tba: kle‑tva → kle‑tba modlitva → modli‑tba honi‑tva → honi‑tba, · deminutivní sufixy c-ové byly nahrazeny sufixy k-ovými – někdy mohlo dojít k resufixaci: (*klětъ / klec →) klet‑cě → klét-ka Z naznačených dokladů plyne, že slovotvorná produktivita není binární vztah, tj. nelze říct, že některý typ je, anebo není produktivní. Spíše si lze produktivitu představit jako škálu nacházející se mezí póly od zcela produktivní po neproduktivní. Např. v rámci stč. deverbativních sloves lze vymezit typy lišící se mírou produktivity: I. II. III. IV. ‑nie / -tie ‑Ø ‑ot / -et (*‑tъ>) ‑t téměř absolutní produktivita paradigmaticky tvořená od každého slovesa produktivní, ale ne od všech sloves velmi starý způsob tvoření, ve staré češtině jen od Ø-, i- a n-kmenů ve výviji nadále produktivní velmi málo produktivní jen od některých sloves, ale produktivita narůstá tvořeno od sloves končících na -tati, neproduktivní jen od sloves I.A třídy a od atematických sloves nerozvíjí se, ale zaniká býti → bytie poroditi → poroz‑enie, natisknúti → nátisknu‑tie pásti → pad-enie vlasti → vlas‑t ščebetati → ščebetá‑nie porod-i-ti → porod-Ø, natisk-nú-ti → nátisk-Ø pásti → pád‑Ø ščebetati → ščeb‑et / ščeb‑ot pásti → pas‑t vlasti → vlas‑t býti → by‑t Produktivita I: produktivita zasahuje celou doménu slovního druhu. Produktivita II: produktivita vykazuje selekční restrikce (platí jen pro vymezenou skupinu daného slovníhu duhu). Produktivita III: produktivita svázaná s malou skupinou formací, jejichž počet se rozšiřuje. (Ne)produktivita IV: jen omezený okruh formací, nevznikají nové formace. A bylo by jistě možné provádět další jemnější diference, např. stanovit neproduktivní slovotvorný typ, který byl kdysi produktivní, a proto je ve slovníku zastoupen celou řadou slov, nicméně produktivní přestal být, a proto podle něj nová slova nevznikají. Ve slovotvorbě je tedy nutno uvažovat o: · jazykových prostředcích (derivační morfémy typu prefixů, sufixů apod.), · pravidlech jejich spojení, · pravděpodobnosti, že bude takové pravidlo užito (tj. produktivitě). Na míru produktivity slovotvorných pravidel má vliv několika faktorů. A) SÉMANTICKÁ OMEZENÍ V řadě případů nelze spojit lexikální morfém (resp. fundující základ) se slovotvorným afixem, protože jejich významová stránka to neumožňuje. Např. posesivní sufixy ‑ův, ‑in, ‑í, ‑ský/‑cký: ‑ův = základy mužského rodu pojmenovávajícími osoby, ‑ín = základy ženského rodu pojmenovávajícími rovněž osoby, ‑í = základy jmen pojmenovávajícími zvířata ‑ský/‑cký opět se základy pojmenovávajícími osoby. ‑ův / ‑ín + základ označující osobu × ‑í = základy jmen pojmenovávajícími zvířata matč‑in × *matč‑í *ryb‑in × ryb‑í ‑ův / ‑ín + základ označující osobu × ‑ský/‑cký + základ označující osobu otcův × otcovský B) SLOVOTVORNÁ OMEZENÍ Míra produktivity některých typů může plynout z toho, nakolik je jsou produktivní fundující základy. Abstrakní názvy vlastností: deklinace ijo-kmenová (typ vesel‑í) sufixem ‑ota (typ čistota) sufixem ‑ství/‑ctví (hrdinství, lajdáctví) sufixem ‑ost (neprodejnost) deklinace ijo-kmenová (typ vesel‑í) + sufixem ‑ota (typ čistota) jen od primárních adjektiv vesel‑ý → veselí čistý → čistota sufix ‑ství jen od základům adjektiv na ‑ský/‑cký hrdin‑ský → muž‑ství lajdácký → lajdáctví sufix ‑ost slouží k derivaci adjektiv jak utvořených, tak neutvořených neprodejný → neprodejnost C) morfologická omezení Na produktivitu může mít vliv omezení týkající se slovního druhu nebo některé specifické gramatické kategorie daného slovního druhu, např. · může-li se odvozovat relační adjektivum od všech substantiv (typ -ný, ‑ní) anebo jen o substantiv jistého rodu (typ -ový jen od maskulin), · může-li se derivovat deverbativní substantivum od všech sloves (typ bytie) nebo jen od sloves atematických či s nulovou kmenotvornou příponu (typ byt) D) FONOLOGICKÁ OMEZENÍ Jejich vliv se uplatňuje především u sufixů – u slovotvorných prefixů a u kompozit je míra jejich vlivu nižší. Podoba fonologického terénu na hranici mezi derivačními afixy a slovním základem může mít rozhodující vliv na míru slovotvorné produktivity. Jména nositelů vlastností · sufix ‑ík (večerník), má-li fundující adjektivum zakončení K + K (večerník), · ostatní sufixem ‑ec (zuřivec) Produktivních adjektivních slovotvorných sufixů složení V + K je víc (např. ‑alý, ‑elý, ‑ilý, ‑aný, ‑ený, ‑ěný, ‑atý, ‑itý, ‑ový, ‑ivý, ‑ový) než typů kvalitativních adjektiv zakončených na skupení K + K (tj. hlavně se sufixem ‑ný připojeným k základu zakončenémtma konsonant). Z toho plyne, že sufix ‑ec se uplatňuje u mužských názvů nositelů vlastností častěji než sufix ‑ík. E) SYSTÉMOVÉ VZTAHY Produktivita plyne ze schopnosti naplňovat rozličné opozice. Typickým případem je sufixace sloves – zde jen pár sufixů -Ø-, -a-, -nú-, -ova-, ‑va‑, -ě-, -i-). Proto je produktivita sloves dána především množstvím opozic, do nichž jisté typy vstupují, a slučitelností se základy jistého typu. Například v nové češtině velmi produktivní jsou slovesné n-kmeny, které jsou zapojeny do protikladů ‑slábnout – slabit, ‑křiknout – křikovat, syknout – sykat, syknout – syčet, vybafnout – vybafávat a n‑ový formant odvozuje od adjektiv; chabý → chabnout; viz výklad na str. 329). Naopak méně produktivní a‑kmeny jsou zařazeny jen do tří opozic takto: syčet – sykat, syknout – sykat, hrkávat – krkat. e) Míra adaptace výpůjček Míra produktivity je často indikována tím, jestli se podle tohoto slovotvorného typu tvoří slova, která byla před nedávnem adaptována. lilium → liliový (látková jména, která už nejsou derivována sufixem ‑ěný) F) BLOKACE SYNONYM Blokuje produktivitu – některá slova nejsou utvořena proto, že už pro ně existuje zavedené slovo. král → *krále (jako kuře) – princ G) SPOLEČESNKÉ FAKTORY – POJMENOVÁVACÍ FUNKCE, TERMINOLOGIZACE Kromě této systémové produktivity se na slovotvorbě podílejí i faktory vnější, tzn. větší nebo menší potřeba tvoření společensky podmíněná. Tzn. pro jisté specializované oblasti vznikají systémové předpoklady pro tvoření nových slov. Změna funkce slovotvorného typu není tak častou záležitostí jako změna produktivity. Je to důsledek značné setrvačnosti formací, o níž byla zmínka dříve. Také v soustavě slovotvorných kategorií je historický pohyb nevelký, výraznější změny konstatujeme pouze u adjektiv. Proto bude náš výklad o substantivech vycházet ze stavu kategorií, jak jej známe z češtiny současné. To umožní také praktickou návaznost našeho diachronního výkladu na synchronní stav, který známe z novočeských popisů. U adjektiv bude ovšem nutno sledovat i postupnou krystalizaci některých slovotvorných kategorií. KREATIVITA Je třeba odlišit slovotvornou produktivitu od kreativity. V dějinách češtiny se objevila řada silných vědeckých osobností, které rozšiřovaly slovní zásobu pomocí slovotvorby: · Klaret · Jan Hus · Václav Jan Rosa · Jan Václav Pohl · jungmanovská generace Jejich motivace byla rozdílná: někteří usilovali o nahrazení cizích slov domácími, jiní o ustálení českého názvosloví, další o jemnější možnosti – zpravidla citově odstíněného – vyjádření. Často jsou jejich formace projevem nikoli slovotvorných možností češtiny, nýbrž jejich vlastních tvůrčích možností. Pokud jde o výsledky jazykové ekvilibistriky, která 1. neodpovídá dobovému systému anebo 2. neplyne z aktuáálních pojmenovávacích potřeb, pak takto vytvořená slova zpravidla zaniknou. Nicméně je-li těchto výrazů třeba, uchytí se i ony, jako činitelské jméno rob-ot korespondující volně se slovotvorným typem deverbativních substaniv typu syk-ot, rach-ot nebo klok-ot. A samozřejmě ještě existuje básnická licence, tzn. slovo záměrně utvořené tak, aby pravidla porušovalo, anebo bez znalosti pravidel. V rámci slovotvorby je nutno striktně oddělovat sféru apelativ od sféry proprií, termínů a expresiv. Pro ni se v českém prostředí zažil termín parasystém – jejich jednotky jsou mnohdy tvořeny jinými slovotvornými prostředky nebo jsou při jejich vzniku použity sice běžné slovotvorné prostředky, avšak neběžným způsobem (odlišnými pravidly) než neutrální apelativa. Běžně se předpokládá, že tento jejich specifický status je dán jejich pojmenovávacími odlišnostmi. PARASYSTÉM Ve slovotvorbě souhrn zvláštních soustav prostředků sloužících k vytváření speciálních pojmenovacích okruhů: · vlastních jmen, · termínů · expresiv. Společným rysem těchto (parasystémových) prostředků je jejich odlišnost od prostředků sloužících k utváření běžných pojmenování: rozšiřující 1. Parasystémové derivace Různě zkrácené odvozovací základy + periferní nebo neproduktivní formanty: Ma‑těj + ‑ch → Ma‑ch Zdeněk + nda →Zdenda 2. Pouhé krácení slov Alžběta → Běta 3. Parasystémové kompozice Volnější spojování dvou lexukálních kořenů, které na rozdíl od pravé kompozice nerespektuje sémantiku výsledku. stč. osobní jméno l’útý, nč. lítý ‘divoký’ + mír → L’ut‑o‑mír