Interpunkce v souvětí – vybrané kapitoly Povinná základní literatura k prostudování: Havránek, B. – Jedlička, A. Stručná mluvnice česká, kap. Souvětí. Fortuna: Praha, 2002 (či kterékoli jiné vydání), s. 169–177. (zde rovněž přehled druhů spojek a typů vedlejších vět! + spojky též v rejstříku na konci) Pravidla českého pravopisu (vydání pro školu a veřejnost), kap. Souvětí. Ottovo nakl., Praha, 2012, 2013, s. 141–144. nebo kterékoli vydání Pravidel českého pravopisu od r. 1993 (nakl. Fortuna, Academia), kap. Psaní čárky v souvětí. Pro správné psaní čárek je vyžadována minimální znalost: a) umět poznat sloveso ve tvaru určitém (přísudek) → určit tak počet vět (vět jednoduchá vs. souvětí) b) znát spojky (souřadicí vs. podřadicí) → základní přehled viz Stručná mluvnice česká, event. SSČ c) poznat tzv. samostatné větné členy – viz minulá hodina, kap. o čárce ve větě jednoduché d) umět rozeznat hlavní a vedlejší větu Významové (obsahové) poměry mezi souřadně spojenými větami (HV + HV, nebo VV + VV) / souřadně spojenými větnými členy – platí pro spojky a, i, ani, nebo, či: a) poměr slučovací – čárku před „a, i, ani, nebo, či“ nepíšeme: obsahy vět se významově slučují v jeden mluvnický celek Přinesl pití i květiny. Poznala Evu, která jí vždy pomohla a kterou měla ráda. Z okna viděl dítě a to si hrálo. Rozvrhni si úkoly na menší části a tak (= tím způsobem, takto) to dělej při práci neustále. b) poměr stupňovací – čárku před „a, i, ani, nebo, či“ píšeme: obsah jedné věty se jeví závažnější než obsah druhé věty (a dokonce, a navíc, a nadto, a k tomu) c) poměr odporovací - čárku před „a, i, ani, nebo, či“ píšeme: obsahy vět se navzájem popírají (a = ale, avšak, nýbrž, a přitom = ale přitom) Bylo jaro, a kupodivu mrzlo. (= ale kupodivu mrzlo) spojku „a“ lze nahradit spojkou „ale“ d) poměr důsledkový - čárku před „a, i, ani, nebo, či“ píšeme: jedna věta vyjadřuje, co je následkem či výsledkem obsahu jiné věty (a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a tím) Byla zima, a proto mrzlo. e) poměr vysvětlovací - čárku před „a, i, ani, nebo, či“ píšeme: vysvětlující přístavek Přijď, a to co nejdřív. Zastav se, a sice v úterý. Dostavil se do kanceláře, a to na minutu přesně, a posadil se. = v případě, že se spojkou „a to /a sice“ nepočíná samostatná věta, tj. nenásleduje přísudek f) poměr vylučovací – jen v případě spojky „nebo“ a „či“: viz níže Pozor musíme dávat na psaní čárky před a, i, ani, nebo v souvětích, v nichž jsou těmito spojkami souřadně spojeny dvě věty v poměru slučovacím, avšak je mezi ně vložena vedlejší věta, která je větným členem druhé HV věty: Přišel domů, a než se stačil rozkoukat, dostal večeři. Petr přišel (HV1), a když nikoho neviděl (VV), zase opustil místnost. (HV2) Jana ukázala malé kotě, které našla na ulici, a dovolila mi je pohladit. (HV1, které VV, a HV2) Cvičení 1) Doplňte čárky (řešení čárek vychází z doporučeného chápání poměrů mezi větami): Jeli jsme autobusem a poté jsme nastoupili do vlaku. = poměr slučovací Onemocněl, a proto nešel do školy. = poměr důsledkový (a tudíž nešel…, a tedy nešel…) Já jsem vyhrál, a nic jsem nedostal. = poměr odporovací (ale nic jsem nedostal…) Uhodily silné mrazy, a k tomu ještě napadl sníh. = poměr stupňovací (a dokonce ještě napadl..) Stále chybuji, a nevím proč. = poměr odporovací (ale nevím proč) Jano, a kdo podle tebe zvítězí? = zde nejde o poměr mezi větnými členy, čárkou je oddělené oslovení Festival se mi líbil, a letos ho tedy znovu navštívím. = poměr důsledkový (a letos ho tudíž… a letos ho proto) Nechtěl chodit pěšky, a tak si koupil auto. = poměr důsledkový (a tudíž…, a proto) Nebudu se tu déle zdržovat, a tak odcházím. = poměr důsledkový (a tudíž…, a proto) Kamarádi se podporují a tak to má být. = poměr slučovací (a takto to má být) Všichni se báli něco říct a to se mu nelíbilo. = poměr slučovací (to, že se všichni báli, se mu nelíbilo) Výrobek můžete vrátit bez udání důvodu, a to do několika dnů po jeho zakoupení. = poměr vysvětlovací (a to neuvozuje novou větu) Omluvil se jí, a stejně to nebylo nic platné. = poměr odporovací (ale stejně to nebylo nic platné) Cvičení 2) Doplňte čárky (rozlišujte hlavní a vedlejší věty a významové poměry mezi větami stejného typu, sledujte přítomnost samostatných větných členů): čárkou se od sebe oddělují: navzájem hlavní (HV) a vedlejší věty (VV), resp. úroveň hlavních a vedlejších vět, vedlejší věta vložená do hlavní věty nebo vložená mezi dvě hlavní věty + ke správnému řešení čárek je nutné znát souřadicí a podřadicí spojky Jednou to matku již omrzelo (HV1), a tak se rozhněvala (HV2, v poměru důsledkovém k HV1) a dala Jitce pohlavek (HV). Petr udělal (HV), co se od něj čekalo (VV), a odešel (HV). Zajímá mne (HV), odkdy se lze přihlásit na zájezd (VV1) a jaké jsou podmínky cestovní smlouvy (VV2, v poměru slučovacím k VV1). Mnozí z nich neznali jazyk (HV1), a proto nevěděli (HV2, v poměru důsledkovém k HV1), co od nich věznitelé požadují (VV). Školitel všem vysvětlil (HV1), jak mají pracovat (VV1), a stanovil termín odevzdání úkolu (HV2). Stačilo by mi (HV), kdybych byl zdravý (VV1) a měl perspektivní práci (= a kdybych měl perspektivní práci = VV2, v poměru slučovacím k VV1) . Omlouváme se, vážení klienti, (= oslovení) za nedopatření (HV1), které bylo způsobeno chybou naší společnosti (VV), a děkujeme za pochopení (HV2). Psaní čárky před spojkou „nebo“ a „či“ přečíst teorii nad cvičením Cvičení 3) Uveďte, ve kterých souvětích je doporučeno psát před „nebo“ čárku, doplňte ji: Často četl nebo (= slučovací) jen tak listoval ve starých časopisech. Děti si hrály nebo sbíraly jahody nebo (slučovací) trhaly květiny. Chovej se slušně, nebo (= vylučovací poměr) sem vůbec nechoď. Buď přestaneš chodit do hospody, nebo (= vylučovací poměr) se s tebou rozvedu. Každé jaro se voda vylila z břehů nebo (= poměr slučovací) stoupla o tři metry. Být, či (= poměr vylučovací) nebýt? Nedráždi toho psa, nebo (= poměr vylučovací) tě kousne. Přijď za mnou třeba v pondělí nebo (= poměr slučovací) v úterý, ale hlavně přijď! Přes léto chodil po horách, které ho přitahovaly, (= čárky oddělují vloženou VV) nebo trávil čas u rybníka. Učitel si myslel, že Vašek snědl zkažené jídlo nebo že (= dvě VV v poměru slučovacím) je nemocný. Psaní čárky před „než/jak/jako“ ü IJP: Na počtu slov za spojkou než/jak/jako nezáleží - důležité je, zda se jí počíná celá věta, tj. následuje-li sloveso v určitém tvaru (přísudek), potom čárku píšeme. Pokud tato spojka uvozuje jen větný člen, ponecháme bez čárky. Cvičení 4) Doplňte čárky (určete, zda jde o větu jednoduchou, či souvětí a podtrhněte přísudky): tučně jsou vyznačeny přísudky – tím zjistíme počet vět, musíme je oddělit navzájem čárkou Med je zdravější než cukr. Letošní zájezdy budou o něco dražší než ty loňské. Teploměry by mohly naměřit více než 30 °C. Poradíme, jak nemusíte za nové brýle utratit víc peněz, než chcete. Tomáš zkoušel štěstí dlouho, než byl nakonec ke studiu přijat. Úspory můžete zhodnocovat i jinak než je ukládat na běžný účet. Jsem stejně unavený, jako jsem byl před týdnem. Psaní „jakoby“ vs. „jako by“ ü Jako by (= odděleně) píšeme tehdy, když jde o kondicionál: „dělal, jako by (= jako kdyby) ho neviděl“ (= 2 přísudky „dělal“ + „neviděl by“ = 2 věty – oddělujeme obě čárkou). ü Jakoby (= dohromady) píšeme tehdy, pokud „by“ není součástí kondicionálu, nýbrž vyjadřuje-li se indikativ: naši jakoby nedočkaví zákazníci, přišla jakoby narychlo oblečená, byl jakoby u vytržení. Cvičení 5) Vyberte jedno správné řešení psaní tučně vyznačených slov a následně uvažujte o čárkách: Pokud se vyskytne čárka před „jako“, je to proto, že odděluje navzájem 2 věty (musí být tedy přítomny dva přísudky). Spal, jako by byl zabitý. (2 věty + by zvlášť, následuje přísudek) Jitka se na večírku objevila jakoby náhodou. (1 věta + by dohromady, nenásleduje přísudek) Obloha byla, jako by ji vymetl. (2 věty + by zvlášť, následuje přísudek) Eva spí, jako by ji do vody hodili. (2 věty + by zvlášť, následuje přísudek) Obloha ráno byla jakoby vymetená. (1 věta + by dohromady, nenásleduje přísudek) Mojí snahou bylo, aby fotografie vypadala, jako by ji vytvořil profesionál. (3 věty – 2 čárky + by zvlášť, následuje přísudek) Po Pavlovi jako by se země slehla. (1 věta + by zvlášť, následuje přísudek) Zdálo se mi, jako by se baletka jen vznášela. (2 věty + by zvlášť, následuje přísudek) Cvičení 6) Doplňte čárky, kde je to nutné: Nutné spočítat přísudky (časovaná slovesa) + roztřídit si hlavní a vedlejší věty a pooddělovat je navzájem čárkami + vložené VV oddělit čárkami z obou stran od úrovně hlavní věty/hlavních vět. Barevně jsou zvýrazněny vedlejší věty Zůstal stát opodál a zde ho objevili hoši, kteří přicházeli hrát kuličky. Teď k němu přibíhá několik děvčat a snaží se mu oblečení, které mu postříkalo projíždějící auto, vyčistit. Hledáme šikovné pracovníky, kteří by natřeli plot, a jednu uklízečku. Pospíchala lesem za Pavlem tak rychle, že zapomněla, že by měla mít strach. Myšlenka, že by měl kolo, které dostal na Vánoce, brzy vrátit, mu vrtala hlavou. Slíbil mi, že se začne učit, ale svůj slib nesplnil. Motor vrčel stále silněji, a kdyby si Pepíček nezacpal uši, asi by ohluchl. Voda v centru města klesla, a tak podniky, jež byly zavřené kvůli stoupající vodě, se opět otevřely. Již jen podle různých písmen, která má každý vagon před svým číslem, poznávali, jakého druhu vagon je. Namalujte, chlapci a dívky, (= oslovení) obrázek, jenž udělá radost tatínkovi a mamince, a pošlete ho do redakce. Věděl jsi, Petře, (= oslovení) o tom, že se nositel Nobelovy ceny za literaturu J. Seifert narodil na Žižkově? Vůz, který si odbyl svoji premiéru na pařížském autosalonu, byl navržen tak, aby vyhovoval místní poptávce. Jenda dotaz pozorně vyslechl, a ačkoli nevěděl, zda se ta ulice skutečně tak jmenuje, ochotně přisvědčil. Lidé nešli v řadách, ale každý šel, jak se mu zlíbilo.