1
12-10-2017 Hodina 2
CJBB176 Co je fonologie?
Anton Poludněv
Syntagmatický vztah ukazuje, co momentálně máme k dispozici. Paradigmatický vztah
ukazuje, co potenciálně můžeme mít.
• Syntagma: aktuální přítomnost, linearita, zřetězení
• Paradigma: nepřítomnost, asociace
(1) paradigmatika
(protikladovost)
syntagmatika
(lineární kontrastovost)
(2) SYNTAGMATICKÝ VZTAH PARADIGMATICKÝ VZTAH
Vztah jedné jednotky k jiným jednotkám
(ty jsou vůči ní vymezeny pozičně)
Vztah jednotky k jejím možným proměnám
(k jejím alternativám ve stejné pozici)
Morfém vs. slovo: přemístitelnost vs. nepřemístitelnost (pevné místo: prefix, sufix)
• Společná je významová fce a bezprostřední fonologická realizace této fce
Morfém ≈ DR
• Nepřemístitelnost, pevné místo ve slově
(3) Plány popisu jazyka
PROMLUVOVÝ PLÁN
(promluva)
↓
SYNTAKTICKÝ PLÁN
(věta)
↓
MORFOLOGICKÝ PLÁN
(slovo)
↓
FONOLOGICKÝ PLÁN
(foném)
(4) „Jednotkou fonologického plánu je foném, […] kdežto relevantní rys […] má sice
distinktivní, rozlišující funkci stejně jako foném, ale není v bezprostředním znakovém
vztahu se slovem, nýbrž jen prostřednictvím fonému, jehož je součástí.“
(Trnka 1978: 223)
2
Elementární :: komplexní vs. Minimální :: maximální
• Foném je komplexní a minimální jednotka.
• DR je elementární jednotka.
Na alternaci je založena alomorfie, tj. existence variant abstraktní jednotky (morfoném).
Morfoném – třída fonémů, u kterých dochází k hláskové alternaci.
abstraktní konkrétní
Morfoném Foném Fon (hláska)
Í~I~Ø
/í/ [ í ]
/i/
[ i ]
[ Ø ]
Morfém PIS
Alomorfy: pís, píš, piš, ps.
Paradigmatická
alternace: í ~ i ~ Ø
Paradigmatická
alternace: s ~ š
Morfoném 1 = Í~I~Ø Morfoném 2 = S~Š
C-ALTERNACE
I. Pravidelné
1. Typu měkčení k/č, h/ž, g/ž, x/š:
a) Před sufixy s C-iniciálou1
(nikoliv před -sk(ý))
SUFIXY
A L T E R N A C E
k/č h/ž g/ž x/š
-n(í) svátek – sváteč-ní kniha – kniž-ní katorga – katorž-ní břicho – břiš-ní
-n(ý) válka – váleč-ný obsah – obsaž-ný živočich –živočiš-ný
-nat(ý) klíh – kliž-natý socha – soš-natý
b) Před sufixy s V-iniciálou (nikoliv před -at(ý), -ovit(ý), -ovat(ý), -ovsk(ý), -ův)
SUFIXY
A L T E R N A C E
k/č h/ž x/š g/ž
-í králík – králič-í pstruh – pstruž-í hroch – hroš-í
-in matka – matč-in macecha – maceš-in Olga – Olž-in
-it(ý) písek – písč-itý ostraha – ostraž-itý šlacha – šlaš-itý
-iv(ý) nárok – nároč-ivý neduh – neduž-ivý vrtoch – vrtoš-ivý
1
Sufixy začínající konsonantem.
3
-ist(ý)
-ě(e)jš(í) divoký – divoč-ejší ubohý – ubož-ejší vetchý – vetš-ejší
d/ď t/ť n/ň
-í had – had-í [haď-í] chrt – chrt-í havran – havran-í
-in teta – tet-in královna – královn-in
-it(ý) had – had-itý léta – let-itý blána – blan-itý
-iv(ý) pravda – pravd-ivý žádost – žádost-ivý
-ist(ý)
-ě(e)jš(í) škaredý – škared-ější hrbolatý – hrbolat-ější šťastný – šťastn-ější
2. Typu tvrdnutí ď/d, ť/t před sufixem -n(í)
SUFIXY
A L T E R N A C E
ď/d ť/t
-n(í)
loď – lod-ní pouť – pout-ní
pozdě – pozd-ní zvlášť – zvlášt-ní
II. Nepravidelné
Alternace: r/ř, c/č, s/š, ř/r a jiné.
Před sufixem -š(í), -at(ý) nejsou alternace buď vůbec, nebo jsou specifické, či nepravidelné.
V-ALTERNACE
V deklinačních tvarech některých subst. dochází k alternaci e ~ Ø (pohyblivé -e-). Při
odvozování adj. se vychází z tvarů s -e-, používají se pro to sufixy s C-iniciálou: -n(í), -n(ý), nat(ý),
-sk(ý).
SUFIXY
A L T E R N A C E
NOM sg. (-Ø-) GEN pl. (-e-)  adj.
-n(í) stavba staveb – staveb-ní
-n(ý) jádro jader – jader-ný
-nat(ý) sopka sopek – sopeč-natý
-sk(ý) sestra sester – sester-ský
Od subst. bez tvarů s -e- se někdy odvozují adj. s -e-, zde je alternace motivována jen
hláskovou strukturou základu: slunce – sluneč-ní, pochva – pošev-ní, srdce – srdeč-ný (ale
srdc-ový!).
Slovotvorný základ tvoří pravidelně podoby s nulou před sufixy s V-iniciálou: -í, -in, -it(ý), iv(ý),
-ov(ý), -ovsk(ý), -at(ý), -ovat(ý), -ovit(ý), -ouc(í), -ův.
SUFIXY
A L T E R N A C E
NOM – GEN Adj. (-Ø-)
-í lev - lva lv-í
-in sestra – sester sestř-in
-it(ý) větev – větve větv-itý
-iv(ý) lež – lži lž-ivý
-ov(ý) válec – válce válc-ový
4
-ovsk(ý) Kašpárek – Kašpárka kašpárk-ovský
-at(ý) důlek – důlku důlk-atý
-ovat(ý)
-ovit(ý) kopec – kopce kopc-ovitý
-ouc(í) světlo - světel světl-oucí
-ův kupec – kupce kupc-ův
Jména s kvantitativní alternaci kmenového V  adj. mající slovotvorný základ s ø.
ALTERNACE
T V A R Y
NOM sg. (-ù-) GEN sg. (-ø-)  adj.
ū /o vůz vozu – vozový
ī/e sníh sněhu – sněhový
ī/i líh lihu – lihový
Ojediněle při odvozování subst.adj. dochází ke (kvalitativně-)kvantitativní alternaci: bříza,
břízy – březový (ī/e).
Bibliografie
HOSKOVEC, T. (2009). Formální morfologie litevštiny ve funkčním popisu jazyka. Praha :
Pražský lingvistický kroužek. Studie Pražského lingvistického kroužku 1. ISBN 978-
80-87519-00-4.
MČ1 = PETR, J. a kol. Mluvnice češtiny 1 : Fonetika, fonologie, morfologie a morfemika,
tvoření slov. Praha : Academia, 1986. 566 s.
TRNKA, B. (1978). Teorie znakových plánů a vztah slov k morfémům. Slovo a slovesnost, r.
39, s. 222-223. Praha : Academia.
TRNKA, B. (1982). Selected Papers in Structural Linguistics : Contributions to English and
General Linguistics written in the years 1928-1978. Berlin : Mouton Publishers. ISBN
90-279-3148-8.