Čeho si při čtení a interpretaci všímat:


 1. paratexty a žánrová klasifikace – zda je dílo označeno jako román, intimní lyrika, novela,
balada… - sledovat jak danou žánrovou charakteristiku naplňuje, v čem jí naopak neodpovídá… +
důležitost předmluv a doslovů, anotací…
 2. kompozice, tvar a grafická podoba – rozdělení na kapitoly, uspořádání básní ve sbírce, vizuální
podoba textu, jeho forma a členění – důležité zejména v poezii (typy veršů a rýmů, rytmus), začátky
a konce kapitol či básní, jejich názvy
 3. hlavní a vedlejší témata a motivy – co je zdůrazňováno, řetězení a opakování motivů, jejich
funkce, vzájemná souvislost nebo kontrast, je-li v díle důležitý prvek komiky nebo tragiky
 4. vypravěč nebo lyrický subjekt – zde hodně záleží i na zvolené metodologii, ale pokud bychom to
chtěli brát velmi jednoduše, tak je-li vypravěč autorský nebo ztotožnitelný s některou postav,
vypráví ve 3. nebo 1. osobě. Jak se v básni projevuje lyrický subjekt, jak se zmocňuje literárního
světa + speciální kategorii tvoří scénické poznámky
 5. postavy – propracovanost jejich psychologie, jejich vzájemné vztahy (kdo s kým a proti komu),
jsou-li některé postavy literárními typy, jakou funkci má jejich vzhled nebo jméno, jaké jsou
jejich axiologické a hodnotové charakteristiky („kladné“ vs. „záporné“ postavy)
 6. čas a prostor – jak je děj uspořádán (chronologicky, retrospektivně, chaoticky bez vtahu
k časové posloupnosti…), jak čas v díle tematizován a nahlížen postavami nebo vypravěčem/ lyrickým
subjektem. Kde se děj odehrává, jak je prostor popisován, jaké má funkce a symboliku, je nějak
spojený například s psychologií postav
 7. jazyk a styl – autorská pojmenování, metafory a další tropy a figury – důležité zejména
v poezii, odkazy např. k odbornému nebo novinářskému stylu – jakou mají funkci, celkový styl díla –
upovídanost nebo naopak strohost
 8. intertextuální a intermediální vazby – odkazy na jiná díla a autory – jakou mají fci, jsou
nezbytné pro interpretaci nebo jsou jen intelektuální hrou, vztah knihy a její divadelní, filmové,
muzikálové či jiné adaptace
 9. společenskohistorické a literárněhistorické souvislosti – vztahy k dobové realitě, dominantním
uměleckým tendencím a tématům – např. romány s tématem první světové války, básně a sbírky
reagující na Mnichov

+ geneze – jak dílo vznikalo + recepce – co už o díle napsali jiní badatelé


Pro samotnou interpretaci je také velmi důležitá je i metodologie, ze které vychází konkrétní
termíny a vůbec celá perspektiva, z níž je literární dílo nahlíženo. Např.: Genette (homodiegetický
a heterodiegetický výpravěč, fokalizace) X Stanzel (autorská vyprávěcí situace, vyprávěcí situace
1. os., personální vyprávěcí situace)…