154 DRUHEJ FUNUS STREJDY SKLERDTAKA Jaroslav Velinský Když nám zničehožnic skápnul strejda Hamr, šoupli jsme ho do sklepa, kde máme pro všechny případy pripravenej kavalec mezi hromadou loňskýho ledu. S tím ledem jsou naši trošku staromódni, to je fakt. jenfe zrovna takhle se prej ještě nedávno chladilo pivo, rozumíte, v těch časech, kdy ledničky měli akorát v Americe a u nás se o nich vědělo leda z Domácího' vševěda. Ledařina bejvala v nosnej džob ještě před válkou, a protože zrovínka náš děd., 55 tím celej život živil, máme po něm ve sklepě ledu jako málokdo, a ne jenom ten zděděnej; ještě dneska mu to občas nedíj a s nějakým čerstvým se přivalí. To se ví, když v zimě řadne pri tuhne, je dědek náramně čipernej. Tak jsme tam prostě strejdu šoupli a ňák jsme na něj zapomněli, protože jínáč se doma stejně moc nezdržoval, spíš s v hospodě U hnátu a cintal si tam pentli, jakej bejval řemB když vojákoval. Občas jsem z toho něco zaslech, kdyžjseui t ■ ' byl tátovi pro pivo, a na mou duši, byl to lhář ulhaná, jak L takový věci moh z války pamatovat, když si často nemoh p menout ani na to. že se jmenuje Josef Hamr. Ale štamgastem nejspíš bylo jedno, říkali mu „stará vojno" a stejně ty jeho k« neposlouchali. My doma jsme mu říkali Skleroťák, i když si tata s mír. dávali majzla, aby to neříkali před náma, a my děti si dávaly je? i i G Ô Í DRUHEJ FUNUS STREJDY SKLEROŤÁKA 155 většího majzla, abysme to neříkali před nima. Přece jenom to byl mámy bráchanec a bydlel u nás, aby nemusel do domova důchodců, kde přej maj věčně porouchaný lednice a nebožtík se jim kolikrát rozpadne dřív, než mu stáčej vyřídit úmrtní list, žádost o příděl formalínu a ty ostatní papíry. Tej den po tom, co strejda zaklepal bačkorama, sedíme u oběda - teda já, kterýmu se u nás doma říká Šmudla, ačkoliv se jmenuju Josef (Skleroťák mi byl za kmotra), táta s mámou \ a ségra, která se sice jmenuje Božka, ale odmalička se jí říká Pudelka, jelikož to bylo první slovo, který se naučila Jo, tak sedíme u toho oběda, máma nadává Pudelce, že se v tom žrádle nimrá, táta nadává mně, že si beru třetí řízek, máma nadává tá-■ tovi, že mi nedopřeje kus žvance a sám už si ten mozeček nabírá z kastrolu počtvrtý a tak dále, normálka nedělní obídek, jak to u nás bejvá, když se najednou zvedne dekl v podlaze a strejda Skleroťák vystrčí kokos, i „Dohajzlu," povídá, „to je mi ňák šoufl." To se dalo čekat, že zapomene i na to, že před tejdnem umřel. Už jsem mu to chtěl říct, když mě Pudelka pod stolem nakopla, táta na mě zakoulel očima a máma mi pošeptala' „Nic ; mu neříkej, Šmudlo... Šak on si vzpomene sám." Měl isem o tom jistý pochyby, ale jestli si táta s mámou a Pu-delkou mysleli, že bude lepší, když se mu to neřekne rovnou, Bk jsem holt mlčel taky. Stejně mi ale bylo Skleroťáka líto, Byžlez l tý díry a divil se, že mu ty nohy najednou ňák neslou-Rej. ,Jak jsem moh usnout ve sklepě," bručel. „Dyť bych tam Bfoho ledu moh chytit nádchu nebo zápal plic a nedejpánbu mřít." řTo byl základní průser strejdovy druhý existence. Mrtvo-íimje přece u ledu nejlíp, jenže strejda, jak mu furt nedochá-Kfo, že je mrtvol, se furt cpal ke kamnům a pod peřinu a napral si čtyři trika, přes to dva svetry a ještě navrch zimník Pgumák a na palici papáchu. A furt že je mu prej zima. Dove- M Ô Ř T I < 156 JAROSLAV VELINSKÝ dete si představit, jak za pár dní vypadal, sousedka Štruncová odnaproti ho zahlídla jenom krz otevřený dveře, a hned povídá: „No teda, vy vypadáte špatně, pane Hamr." A to teda bylo co říct, protože ani nepamatuju, kdy umřela, ledničku má jenom blbej calex z roku dva a k tomu je to šílená cuchta, teda Štruncová. Jo, taktní, to ona nikdy nebyla; jenže na tom, co řekla, něco bylo, protože strejda vypadal za tři neděle tak špatně, že se mi z něj dělalo šoufl. Druhej průser byl, že za žádnou cenu nechtěl pít formalín, ačkoliv každej mrtvol formalín pít musí. Ne že bych v tom byl nějakej odborník, u nás doma je mrtvol jenom táta, a ten na sebe náramně dbá, takže se na něj ženský tleměj, kudy chodí. Kdo by se divil, že to mámě leze krkem. „Co'je to plamy, Šmudlo," řekla mi jednou v záchvatu sdílnosti, „rodinnej život s mrtvolem není žádriej rodinnej život. Jenže holt je to jednou manžel a slíbil jsem mu, že s ním budu sdílet dobrý i zlý. Šak ono se to jednou srovná." Bejval bych se jí zeptal, proč mu slibovala takový krávovi-ny, když přece musela vědět, že to stejně nemůže dodržet, jetí™ se mi to v tý chvíli nezdálo vhodný. Tak jsem na to jenom něco plác, jako že jo, že se to srovná, jak by ne, a koukal jsem, kde nechal tesař díru, aby v těch kydech třeba nepokračovala. , Jo, kde jsem to přestal - u tý strejdovy alergie na formaW že jo. No, bylo to s ním děsný. Jak byl předtím ukecanej, tak toho? teď moc nenamluvil, a když mu konečně došlo., jak na torr. furt jenom vymejšlel, co by do sebe lil, aby se aspoň udižel p hromadě. Brzy přišel na to, že například taková slivovice raáa jistý míry podobný oučinky jako formalín; a tak byl zase vín naloženej U hnátu a domů nepřišel dřív, dokud nezavreli; . vyhodili ho na mráz. No budiž, s tou jeho alergií se nedaiu dělat a musel si to holt ňák vyřešit sám. Jenomže jakjsmekt přišli my, to nem žádná sranda, když musíte denodenně kotó DRUHEJ FUNUS STREJDY SKLEROŤÁKA 157 půlnoci chodit otvírat ožralýmu mrtvolovi, protože Skleroťákem zůstal a tímpádem si věčně zapomínal doma klíče od baráku, jsjo fakt - mrtvol je mrtvol, ať už na sobě má třeba tři zimníky. Mrtvolovi je zimník prd platnej, to už se přece říká dávno. Ale ožralej mrtvol, kterej vám padne do náruče a chce vás pusinko-vat, sotva mu otevřete dveře - no to teda pardon, na to jeden nemá žaludek, ať už jde o kmotra nebo ne. Bylo by mi z něj šoufl, j kdyby bejval byl zaživa jánevímco. Jednou vám padnul na nějakou knihu o starým Egyptě, od ty doby s ním už lautr nebyla řeč, protože furt myslel akorát na to, jak by se dal balzamovat, a kolik by to stálo, kdyby z něj udělali mumii Dokonce s tím šel za doktorem Mrtvágem, kteiýmu se fikalo Franknštajn, jenže ten mu řek, že by to přišlo na děsný prachy, a ie by se to neobešlo bez vyndám vnitřností a šestinedělního naložení do láku; to se strejdovi nezdálo, protože ten lák byl vlastně slabej roztok louhu, takže by to šestinedělí nemusel wdržet, a i kdyby to vydržel, musel by vnitřnosti nosit v ruksa-• j nebo po kapsách. „To tak," povídal, když přišel od doktora, „abych přišel do hospody, mrsknul žaludek na pult a poručil si „i něj půllitr slivovice. Dyť bych z toho ani neměl ten požitek." I No, co bych vám povídal - bylo to den ode dňe horší. Copak fc,ten to snášel a ještě si ze Skleroťáka dělal srandu. „No kouk-Bfosef," říkal mu třeba, ,já si dám každej den tři hrnky formami. A jaktčmrtev jsem nezastonal." Jednou se s ním dokonce málem vsadil, že sbalí Věrušku, co dělá U hnátu servírku, ale .. uych nerad, kdyby někdo vykecal, že jsem to vykecal, li na o tom neví a já poslouchal za dveřma. No, Věrušce mohlo ■ iik mezi sedmadvacíti a sedmapadesáti; vypadala jako něco ■ i Haha Bimbi a brutální Nikitou a říkalo sejí Zubajda, takže WjkJíte nic moc; jenže byla živola, a kterejpak mrtvol se může ^Rovat, že sbalil živolu? ■No jo, ale čistě mezi náma, i kdyby ji bejval nakrásně sbalil, ptmu by mu to bylo dobrý? Je známý, že i u toho nejlíp udržo- 158 JAROSLAV VELIIMSKÝ DRUHEJ FUNUS STREJDY SKLEHOŤÄKA 159 vanýho mrtvola ty - věci prostě nefungujou. Ono teda - ne že bych se v tom jó vyznal - má to něco společnýho s krevním oběhem, a mrtvolové maj formalínovej; ten holt v tomhle případě neposlouží, jak by měl. Však to taky byl ten průser naší mámy, protože co měla za tu věrnost až za hrob? A to ji táta ještě čas od času vynadal, kam prej ty prachy dává, že věčně žádný nemáme, jestli nedává strejdovi na chlast a tak všelijak podobně, protože neměl šajna, že máma utrácí za viagru a všelijaký podobný sajrajty, který mu zkouší míchat do formalínu. To se ví, bylo to houby platný. Aby jí z toho neprdlo v bedně, začala psát kuchařku pr