Horor je obvykle chápán jako žánr zaměřený na vyvolání pocitů strachu, hrůzy a napětí (Encyklopedie literárních žánrů, s. 253). Problematičnost takového tvrzení spočívá jednak ve velmi neurčitém vymezení emocionálního stavu, který by měl horor charakterizovat (jde o celou škálu pocitů různé kvality a intenzity), jednak v důrazu na příliš subjektivní a těžko doložitelný aspekt recipientských reakcí. Jednoduše řečeno: ne vše, co vzbuzuje strach, je horor, a ne vše, co je horor, nutně vzbuzuje strach.
Cílem přednášky bude formulovat přesnější charakteristiku žánru ukotvenou v koncepcích kognitivních věd a naratologie. Za tím účelem bude nutné přesněji určit kognitivně-afektivní procesy s hororem spojené, přičemž budeme rozvíjet tradiční dichotomii strach–hrůza (terror–horror), a postihnout specifickou strukturu, která formuje svět příběhu hororových fikcí. Horor vyložíme jako vyprávění konstruující dvojdomé světy, v nichž se oblast normálního střetává s oblastí monstrózního v podobě ohrožující a kulturně nepřijatelné abnormality.