DSBcB026 Zdraví a životní styl ve starověku
PhDr. Jiří Kouřil, Ph.D.
213777@mail.muni.cz
Informace o kurzu
• 3 kr.
• Učebna A21
• odpadne
– středa 18. 10. 2017
Ukončení
• přednášky nepovinné
• 2 varianty ukončení
– 1. V. – hromadný pohovor
• podmínky:
– max. 2 absence
– účast na soutěži
– 2. V. – test
• 70%
• za každou účast + 2%
• účast na soutěžia pohovoru + 6%
Návaznosti
• Dějiny starověkého „sportu“ (Řecko)
• Dějiny starověkého „sportu“ (Řím)
• Dějiny a rekonstrukce antického sportu
• Sportovní, vojenské a etické ideály od antiky k
rytířskému středověku
• -----
• Tetrády
• Sportovně-vojenská exkurze – Řecko
Vybrané kapitoly – možná témata
• Úvod do problematiky
• Medicína v Egyptě
• Medicína v Mezopotámii
• Medicína v Indii
• Medicína v Číně
• Medicína v Persii
• Medicína zbytku Afriky a Asie
• Medicína kmenů Severní, střední a Jižní Ameriky
• Medicína v Řecku
• Medicína v Římě
• Medicína u barbarů
• Arabská medicína
• Vliv starověké medicíny na středověk
• Antická psychologie
• Životní styl ve Spartě
• Jídelníček a pohled na zdravý životní styl
• Doping, podpůrné látky a strava sportovců ve starověku
• Pohled na ideální životní styl v současnosti – porovnání se starověkem
• …
Výběr literatury
• Celsus,De medicina.
• Galen,Method of Medicine, …
• Hippokratés,Vybrané spisy I.
• Hippokratés,Vybrané spisy II.
• Isidor ze Sevilly,Etymologie IV.
• Philostratus,Gymnastics.
• Cohn-Haft,L. The Public Physicians of Ancient Greece
• Guido,M. The Healing Hand: Man and Wound in the Ancient World.
• Halioua, B. Medicína v době faraonů.
• Heinrich von Staden (ed. trans.).Herophilus:The Art of Medicinein EarlyAlexandria.
• Liu, G. & Buck, Ch.Foundations of Theory for Ancient Chinese Medicine.
• Longrigg, J. GreekMedicine From the Heroic to the HellenisticAge.
• Longrigg, J. GreekRational Medicine: Philosophy and Medicine from Alcmaeon to the Alexandrians
• Nunn,J. F. Ancient Egyptian Medicine.
• Nutton, V. Ancient Medicine.
• Nutton, V. The Healing Hand: Man and Wound in the Ancient World.
• Porter, R. Dějiny medicíny.
• Pollak,K. Medicína dávných civilizací.
• Růžička,R. Medicína dávných civilizací.
• Říhová,M. a kol. Kapitoly z dějin lékařství.
• Singer, J. Ch. GreekBiology and GreekMedicine.
• Stavěl,J. Antická psychologie.
• Strouhal, E.;Vachala,B. & H. Vymazalová.Lékařství starýchEgypťanů I.
• Angelopoulou,N.; Matziari, C.;Mylonas,A.; Abatsidis, G.& Y. Mouratidis.Hippocrates on Health and Exercise.
• Papalas,A.J. & Papalas,J.A. Democedes of Croton and the Development of Sport Medicine.
Úvod ke starověké medicíně
„Lidský organismus je mistrovské dílo a dějiny
medicíny jsou postupným pronikáním do jeho
tajů a dějinami boje člověka s bolestí“ (Růžička,
2004, 9).
• před 15-20 000 lety ukončen vývoj člověka
• Homo sapiens sapiens (člověk cromagnonský)
– jako my
• chyba
– myšlení, že lidé ve starověku hloupější, jiní, …
– X vše založeno na zkušenostech, my máme mnohem
více času a tím i zkušeností …
• tělesná výška pravděpodobně souvisí částečně i s
úrovní kultury, pojetím společnosti (Sparta x
Athény, …)
první „lékaři“, léčba a léky
První lékaři:
– každý sám sobě,
– ženy jako „dárkyně života“ ,
– kněží, čarodějové, ...
• jeskyní malby staré 17 000 let ve Fr.
První léčba:
– přikládání rukou,
– zahřívání tělem,
– ochlazování,
– hlazení,
– uklidňování,
– vysávání ran,
– vytahování trnů, atp.
První léky:
– souvislost se vznikem lovu a sběru
– maso a krev zabitých nepřátel
• lidí i zvířat
• rozvoj tohoto myšlení s rozvojem lovu
– užívání rostlin, kupř.:
• dubová kůra,
• fenykl,
• heřmánek,
• kola,
• mák,
• …
» Od doby cíleného sběru, poznávání a využívání rostlin a uvědomění si
jejich blahodárných účinků pro zdraví člověka můžeme mluvit jako o
počátku medicíny.
» Tak docházelo k rozvoji poznatků a zkušeností o rostlinách a jejich
účincích.
• Ti, kteří měli nejvíce zkušeností s rostlinami a
vyznali se v jejich účincích se stávali povolanějšími k
léčbě
– většinou kmenovými léčiteli
– vznik řady lektvarů hojících rána a proti bolesti
lékařství
• první pokusy už v prvobytně pospolné společnosti
• původně šlo o paleoterapii (pravěké léčitelství)
– zkušenosti
– ne samostat.zaměst….zkušenější osoby
– tradované ústně, později zapisované
– nemoc – trest x zdraví – odměna …
– rozvoj kněžského lékařství – vych. ze šamanství, znalosti
předávány nástupcům jako tajemství
• lékařství ale až tam, kde došlo k utřídění poznatků a
lékaři byli v tomto oboru vzdělané osoby
– Eg., Mez., Indie, Čína, Ř. + Ř.
– u orientál. civ. základem zkušenost pravěkého lék.
• ne zaostalé – my jen více zkušeností
• Z. lék. – vliv hl. Hippocratés + Avicenna
• Arménie – ocelové nástroje staré 3000 let
• vliv náboženství
– nejméně v Číně – nemoc výsledkem porušení
hygienic. pravidel
– Čínská kniha proroctví I-ťing
• zákl. 2 prapóly jin + jang
Kněží a kouzelníci
• Pro co lidé neměli vysvětlení, vysvětlováno transcendentnem,
vyšší mocí …
– př. bolest a nemoc vyvolána démony či jinými zlými silami, jež
vstoupily do těla
→ potřeba je vyhnat
– tím se léčba dostala do rukou různých šamanů, mágů, čarodějů, kouzelníků a kněží,
kteří byli povoláni, nestačila-li běžná domácí léčba
» kromě vyhánění démonů a zla postupně zajišťovali např. i dobrý porod,
posmrtnýživot i samotnou léčbu
• rozvoj znalostí
• proti démonům:
• prostředky tzv. černé apatyky:
» přípravkys výkaly lidí i zvířat
• při usazení v hlavě a vyvolání duševní choroby nebo velkých bolestí hlavy
→ trepanace lebky
– využíváno i při úrazech hlavy k odstraňováníkostních úlomků
– řada nálezů
– mnoho operací úspěšných
– tišení bolesti – bylinami (např. kořen mandragory, konopí, kůra vrby, opium z máku,
…)
• díky tomu:
– vyšší společenské postavení
– stávali se i léčiteli
• mimo léčivých bylin doporučovali později především i
mléko a med
• první léky si připravovali sami, později si na to brali
pomocníky
• žádost k bohům či přírodním silám o splnění
speciálních požadavků – konec záplav, sucha,
hladomoru, …
• darovali-li obyčejnému člověku určitý předmět byla v
něm vyhledávána odvaha, síla, radost, štěstí, … - zde
vznik i náboženství odvracející se k předmětům
• šamani užívali při léčbě rituálu, tance a zaříkávání
• Vyhánění zlých duchů při nemoci:
– 1) osobou či předmětem – spojeno snad se všemi
kulturami, př.:
• eskymácký šaman prostřednictvím dřevěné medicínské
hůlky
– dřevo ze živého stromubylo pokládáno za magické
• Z Borneo – přenášení nemoci do dřevěných figurek, …
– 2) obětí
• př. u Chazarů v J Rusku dokonce regicida
– často při neštěstí, ale naopak i při hojnosti (udržení)
vztah vědy a magie
• součástí starověké magie byla i řada toho, co dnes označujeme za
vědu
• rozdíl mezi A a moderní Z medicínou:
– několik tisíc let zkušeností
– současné odmítání toho, co nelze vědecky doložit… současné lékařství
je založeno na vědeckých principech
• C. G. Jung: „moderní věda se sama o sobě stává něčím tak složitým,
že se rozplývá do magické oblasti“ – př.:
– tajemná energie v jaderné fyzice
– logické a matematické náhledy na věci považované za nemožnosti
– vakuová fluktuace
• chaologie – dělící čára mezi chaosem a pořádkem, tzv. motýlí efekt,
je velmi tenká
• V medicína:
– člověk složen:
• duše – ego,
• astrální tělo – volně vznášející se vědomí,
• éterické tělo – životní síla kolem těla vytvářející auru,
• fyzické tělo – hmota,
• individualita – duch s otiskem předchozích životů
(nesmrtelná).
– příčiny nemocí:
• vrozené defekty,
• degenerativní poruchy,
• neschopnostvyrovnat se s nepřízní životního prostředí.
» léčbou moc doteku … ruce na hlavy jako metoda uklidňován
a uzdravování – Buddha, ale i Ježíš, šamani, králové
» i ve středověku králové vkládali ruce na nemocné, kupř. při
tuberkulóze krčních uzlin
Možné dělení lékařských systému
vzhledem k historii
• 1) lidové léčitelství – tradované zkušenosti,
• 2) primitivní medicíny – léčebné metody
osvojené každou kulturou,
• 3) kmenové léčebné tradice, šamanství …,
• 4) formální lékařství – medicína indická, V, Z.
LÉKÁRENSTVÍ
• rostliny-byliny nejen potravou, ale i složkou při
výrobě léčiv
– důležitá role zkušeností – omylů i šťastných náhod
různých generací
– rozvoj znalostí o užití rostlin ad. souvisel s předáváním
vědomostí a zkušeností z generace na generaci
• diferenciace fcí lékaře a lékárníka – asi 1. st. AD
• důležitá role Řecka / antiky
– mytologicky Kentauři známí tím, že dovedli využívat
léčivé rostliny
• Kentaur byl učitelem Asklépia
– od jeho jména je odvozena zeměžluč(kentaureion), jelikož si pomocí
této byliny vyléčil ránu
– Achilleus vyléčil zranění Télefa řebříčkem
– královna Artemis vyléčil svého manžela krále Mausólea
pelyňkem (artemisií)
• podle Plína, když si jeho větvičku dáte do bot, tak ujdete
mnoho mil, aniž byste pocítili únavu
– ve starověku se užívaly i:
• myrha – léčebné antimikrobiální účinky
• exkrementy ováda – k uklidnění dětských záchvatů vzteku
cibule a česnek
• V Ř. i Ř., Eg., Indii a Číně chápali velkou důležitost
česneku a cibule pro léčbu i prevenci
– v Bowersově rukopise i Óda na česnek
– silice v nich obsažené uvolňují stahy při křečích zažívacího
ústrojí, uvolňují průdušky, ničí některé bakterie, prevence
rakoviny, …
– cibule (cillium cepa) – indický příběh o králi Ašókovi
med
• K v medu vysušuje vlhkost bakterií, které zahynou
– i proto využíván asi od počátku letopočtu jako mast na
rány
vznik farmacie
• - sběr a zpracování léčivých rostlin
• vliv na to, že se na nemoc přestalo pohlížet
jako na působení démonů/ trest bohů
• kromě rostlin postupné využívání i minerálů
– sloučeniny arzenu, Cu, Fe, Hg, Pb, Sb, Zi, lapis,
malachit, mořská sůl, octan měďnatý, sirník
antimonu, uhličitan sodný, …
• vynálezci – pravděpod. Egypťané
– bůh lékárníkůzde THOVT
• na jedné nástěnnémalbě na lodi označen jako „pharmaki“(= „ten, který dává jistotu“)
– podle označení Egypta – KEMET – dostala název chemie
• zde výborné znalosti
• 1. vysoká škola pro lékaře
– 4. st. BC, Alexandrie,Ptolem.
– nejzn. lékopisO přípravě léků v dílně lékařově (200 BC, Mantias, žák Hérofila)
• dohled státu – falšování léků
ŘECKO
• apothéké – řec. léčitelé zde léčili i připr. léky
• farmakos – lék i jed
ŘÍM
• aedilové
• galenika – dle Galéna
• různá nařízení, e.g.:
– popravaza výrobu, přechov. a prodej jedů
– vyhnáníza způs. neúmysl. smrti při výdeji léčiv
Arabs. říše
- rozvoj, Avicenna (980-1037)– vrchol, spis (5 dílů)
dělba práce:
• 4.-5. st. BC
• herbariové
– sběrači (sběr léčivých bylin, sušení)
• farmakopolové
– prodejci bylin na trhu
• pigmentoriové
– první lékárníci, příprava léků
• farmaceutové
– lékaři, kteří si léky sami připravovali
obchody s léky
• postupný vývoj
• 1. lékárna – 754 Bagdád
– x Evropa – Salermo (i cukroví)
• 5.-14. st. v Evr. – mnichové
třídění léčiv
• 1. chladivá
• ocet, lněné semeno, …
• 2. zahřívající
• sladké hrozny, hořčice, …
• 3. navlhčující
• med s vodou, …
• 4. vysušující
• šalvěj, …
uklidňující / povzbuzující rostliny
• mandragora
– Hippokratés jí léčil žlučník
– má hypnotický účinek, vyvolává dobrou náladu i hluboký
spánek
– odvar z mandr. se používal i při operacích
– Hannibal ji využil k potlačení vzpoury v okolí Kartága
– Caesar při zajetí od pirátů
• mák/ opium – usušená mléčná šťáva z nezralých makovic
– původ v Mezopotámii
– mák se pěstoval tisíce let př. Kr.
– v sumerských textech (starých asi 6000 let) je mák označován za rostlinu
radosti
• ze 115 léčivých předpisů je mák asi v 1/3
– opium se dávalo i do mastí, používalo jako oční kapky, …
– makovice = symbol nesmrtelnosti
– z Babylónie a Asýrie přešly znalosti o máku do Egypta jako o omamném
léku – zmínka zde v Ebersově papyru jako o léku zapomnění
– antika:
• Homér
– Helena jej podala Télemachovi; získala jej od manželky egyptského panovníka Thóna
• Theofrastos z Efesu
• na sochách řeckých bohů
• na římských mincích (jako symbol léčebné síly)
• doporučovali Hippokratés i Galénos
• přes antiku do zbytku Evropy
– při ukřižování byla trestancům k ústům přikládána houba namočená v
nápoji zapomnění – snad odvar z makovic
• konopí, lat. cannubis
– Asyřané používali kanubu – druh kadidla vyvolávající
příjemné sny
– Skytové (Hdt.)
• hašis
– Indie, z konopí
– pověst – o želvě a konopí
• koka
– její listy JA indiáni k ďábelským úkonům (sahagún)
• kaktus peyotl a houba teonactl
– výtažek z něj využívali aztéčtí kněží – pak viděli tisíce přeludů
a rozmlouvali s bohy --- tanec, zpěv, hluboké sny
• čaj
– v Číně (kolébka čaje) k povzbuzení a odstranění únavy
– zde už 3000 BC, v 10. st. do Evropy
• žen-šen
– původ v Koreji
– v Číně označován jako kouzelný léčitel
• použití popsal císař Šen-nung v knize Materia Medica
– podle něj je tonikem pro 5 hlavních orgánů, dále posilňuje duši, rozptyluje
strach, vyhání zlo, zjasňuje zrak, otvírá srdce, působí proti únavě i depresím
a uklidňuje duchy zvířat.
– nejslavnější léčivá rostlina V Asie
– účinky:
• tonizuje cévní systém,
• snižuje vysoký TK, zvyšuje nízký TK,
• posiluje a povzbuzuje organismus,
• tlumí při neurózách,
• působí protizánětlivě,
• zastavuje krvácení,
• léčí chudokrevnost,
• podporuje pohlavní pud …
• alkohol:
– pivo a víno
• 6500 BC
• výroba alkoholu 3500 BC – egyptský papyrus
– víno
• jako první lékařskou pomoc – žáci Hippokrata
• tabák
– Indie – žvýkání listů
– Mexiko – Mayové kol. 500 AD
rostliny i jako jedy
• z negativních zkušeností generací
• př.
– oměj/ vlčí mor/ ocún použila Médeia
– bolehlav požil Sókrates
– med z pěnišníkových hájů
– opékané maso na větvích z oleandru
• ke známým hledačům jedů/ protijedů patřil
pontský král Mithridatés VI. Eupatór (121-64 AD)
Lékárenství – alchymie
• zakl. bůh THOVT (řec. Hermés Trismegistos)
– hermetické umění
• Thovt, Hermés, Merkur
– HT – Smaragdová deska
• zde veškerá moudrost
– vychází z Jednoho (pralátka) a do Jednoho se vrací x Plot.
• „Apollón byl současně bohem lékařství i tím, kdo na
lidstvo nemoci sesílal. Obojí původně patřilo k
jedinému řemeslu, a stejně je tomu dnes“ (J. Swift).
• některé indické a čínské nábož. praktiky – blízko k
alchymii
• CÍL: najít elixír života, nesmrt., všelék
– pontský král Mithridatés VI. Eupatór
• 54 přísad
• název. mihridat, theria cum, thyrak,
– nepomohl Nerovi – proto řekl svému lékaři Andromachovi z
Kréty, aby jej vylepšil
» = theriak (cz dryák)
• x staletí základem evr. medicíny
• do 18. stol.
• většina látek je ale podle souč. medicíny neúčinná
ideální obec
• civilizace Lemurie, země Mu
Arkádie – zlatý věk
– mírné klima, lev x beránek, klid a mír, žádné zlo, námaha, bolesti
a choroby ----- plno trudů u lidí, svízelů na zemi a protivenství v
moři, mnoho nemocí (Hésiodos) – had a jablko v ráji
Atlantida
• zánik asi 9000 BC – od Eg. z města Sais
• předek eg. a mays. kultury? --- pyramidy
– mummu (Sum.) x mumuz (Mayové) x mumu (Fidži) x mur (Eg.)
• světadíl mezi A-E-A ?
• bůh Thovt/ Hermés
– atlantský mág?
– znalosti na Smaragdové desce
– ukrýv. rozsáhlých znalostí o přírod. vědách magií a udržování lidí
v nevědomosti
antika
• lékařství postupně nahrazovalo transcendentní vysvětlování
nemocí, jejich původu, …
• na tělo se začalo pohlížet v souladu s ostatními elementy
vesmíru
• vztah mikro- a makrokosmu, zdravím a harmonií přírody
• antická medicína od H po G (5. st BC- 2. st. AD) – důležitost 4
přírodních elementů a 4 tělesných šťáv a jejich vzájemného
stavu a rovnováhy --- odraz v temperamentu …
– udržování – hygiena
– obnovování – medicína
• pro celkový dobrý zdravotní stav byla důležitá správná strava
a její návyky, tělesný pohyb, dodržování hygieny a zdravý
životní styl
Epidemie
• zoonózy – hrozba od počátku civilizací
• ve velkých městech Eg., Mezop., Číně, Indii,
stř. Americe … také velká stáda dobytka
– šíření letálních patogenů včetně virů neštovic
• expanze původně zvířecích chorob:
– záškrt, chřipka, plané neštovice, příušnice, …
– byly nakažlivé přímým dotekem
• snadné a rychlé šíření
• --- začátek éry velkých epidemií
• Starý Zákon – záznam velké epidemie v Egyptě
• Peloponéská válka
– před ní malárie, TBC, záškrt, chřipka, …
– 430 BC epidemie neznámé infekce
• pravděp. Afrika ---- Persie
• popsal Thuc.
– bolest hlavy, dávivý kašel, zvracení, bolest na prsou, křečovité záchvaty
a smrt
– zarudlá či sinavákůže s mnoha puchýři a vředy
– střevní problémy
– 4 roky na pevnině ¼ Ath. + ¼ dalších obyvatel
• epidemie ? – možné:
– mor, neštovice, spalničky, tyfus, syfilida či otrava námelem
– obdobné epidemie nejspíše způsobily zánik i jiných civilizací
• římská říše
– expanze impéria znamenala rozvoj a šíření epidemií, e. g.:
• tzv. Antoniův mor (snad spalničky přinesené legií z BV
– 165-180BC
– ¼ všech obyvatel v postižených oblastech--- asi 5 000 000 lidí
• epidemie z let 211-266 AD
– v jejím vrcholu jen v Římě 5000lidí/ den
– obrovská virulence – obyvatelstvo proti ní nebylo téměř odolné
• tzv. Justiniánův mor (541 AD)
– Dýmějový mor
– 540 Egypt, 542 Konstantinopol
» Prokopios – v K. 10 000 lidí denně, nebylo kam dávat mrtvoly
– ¼ obyvatel V Středomoří
– poté asi 200let po Evropě
• endemická malárie, neštovice, spalničky
• Japonsko
– epidemie spalniček přinesená buddhistickýmimnichy 552 AD
– dále 585 spalničky nebo neštovice
– neštovice, spalničky, chřipka, příušnice, úplavice, …