GreciaAtaquenocturnoEpipolai-Siracusa415a413aC Řekové proti Řekům Aleš Mučka Kde byl zakopaný pes? nPo roce 449 př. n. l. zůstali dva hegemoni: Athény (athénský námořní spolek) a Sparta (peloponéský spolek) nK prvnímu vzájemnému konfliktu došlo již během řecko-perských válek (první peloponéská válka 460 – 445 př. n. l.) nNapětí vyvrcholilo během „druhé“ peloponéské války (431 – 404 př. n. l.) a korintské války (395 – 387 př. n. l.) První peloponéská válka battle_of_sphacteria Athény neměly nic proti Spartě nRoku 478 př. n. l. byli Peršané definitivně odraženi nSparta prosazovala politiku izolace nAthény vybudovaly svůj námořní spolek a navazovaly blízké vztahy s některými městy na Peloponésu nRoku 460 př. n. l. vojensky zasáhly do hraničního sporu mezi Megarou a Korintem Řekové bojovali mezi sebou nPrůběh první peloponéské války je v pramenech zastíněn boji s Peršany nAthény vedly válku na dvou frontách nNa moři dominovaly athénské lodě, ale na souši už neměly takové úspěchy nSparta se až na výjimky držela stranou hlavních bojů (Bitva u Tanagry 457 př. n. l. – především boj jejích spojenců (Korint)) Bojiště Bojótie nAthénský vojevůdce Myronidés porazil armádu spojených Bojótských měst u Oenophyty (457 př. n. l.) nPorážka řeckých jednotek v Egyptě roku 454 př. n. l. oslabila pozici Athén nPo porážce v bitvě u Koróneie (447 př. n. l.) se Athény stáhly z Bojótie nRoku 445 př. n. l. Athény a Sparta uzavřely mír na 30 let Peloponéská válka 2nhdhk1 Časové vymezení n„Druhá“ peloponéská válka (431 – 404) nNevíme, kdy přesně začala, díky přetrvávajícímu napětí mezi Athénami a Spartou po Řecko – perských válkách nOficiálně začala Peloponéská válka invazí spartského krále Archidama II. do Attiky nPeriklova politika ale udržela Athéňany za jejich hradbami Jiné počátky války nSpor města Korintu a jeho bývalé kolonie Korkyry o pomoc v občanské válce ve městě Epidamnu (kolonii Korkyry) nVýsledkem byla námořní bitva u Syboty (433 př. n. l.), která skončila nerozhodně nDruhým je boj a následné obléhaní města Poteidaia (432 – 430 př. n. l.) nTřetím byl spor mezi Athénami a Megarou Archidamova válka (431 – 421 př. n. l.) Pelopennesian_War,_Walls_Protecting_the_City,_431_B První fáze války byla nerozhodná nSparta měla převahu na souši – Periklés radil Athéňanům, aby se ukryli za hradby nAthény měly převahu na moři – podnikaly pouze nájezdy na Peloponés nRoku 430 př. n. l. vypukla v Athénách morová epidemie – Sparta nezareagovala nRoku 427 př. n. l. vypuklo na Lesbu povstání proti Athénám, které bylo potlačeno Vojevůdce Démosthenes nPo neúspěchu tažení do Aitólie porazil Sparťany v bitvě u Olpae (426 př. n. l.) nO rok později vedl trestnou výpravu na Sicílii a porazil Sparťany v bitvách na Pylosu a u Sphacterie nSparta nabídla Athénám mír, ale jednání skončilo neúspěchem nRoku 424 př. n. l. dobyl Megaru Sparta vrátila úder nRoku 424 př. n. l. Boiótové porazili Athénskou armádu v bitvě u Délia nTentýž rok spartský vojevůdce Brásidás dobyl bohaté město Amfipolis nKleón vyrazil z Athén, aby ho znovu dobyl, ale byl roku 422 př. n. l. poražen a zabit v bitvě u městských hradeb Amfipolisu nPo této porážce Athény požádaly o mír Bitva u Délia nAthény nHippokrates nSíly: 15 000 mužů nZtráty: asi 1 200 mrtvých nBoiótové nPagóndas nSíly: 18 500 mužů nZtráty: asi 600 mrtvých Obrázek1 Obrázek2 Battle_of_Delium_map_(anim) Níkiův mír (421 př. n. l.) nMírová smlouva uzavřená mezi Athénami a Spartou – zachování předválečného statu quo a formální spojenectví obou velmocí nMěsto Argos na Peloponésu chtělo ale válčit se Spartou dále a hledalo spojence nBitva u Mantineie roku 418 př. n. l., kterou vyhráli Sparťané, obnovila válečné operace Výprava na Sicílii (415 – 413 př. n. l. ) 142bfax sicily_map Příprava na velkou invazi nV roce 427 př. n. l. připlula na Sicílii první vojenská výprava z Athén, ale nedosáhla žádných zásadních úspěchů nRoku 424 př. n. l. byl v Gele uzavřen mír mezi Sicilskými městy nRoku 416 př. n. l. město Segesta vyhlásilo válku městu Selinus a žádalo o vojenskou pomoc Athény Tři velitelé nVelením rozsáhlé expedice byli pověřeni dva politici a jeden vojenský veterán nAlkibiádes chtěl získat na Sicílii spojence, a potom dobýt Selinus a Syrakusy nLamachos plánoval útok přímo na Syrakusy, po kterém by město muselo rychle kapitulovat nNíkiás navrhoval malým lokálním konfliktem vyřešit spor Segesty a Selinusu n Alkibiádes (asi 450 př. n. l. – 404 př. n. l.) nAmbiciózní politik, který podporoval radikální postoje proti Spartě nRoku 415 př. n. l. zorganizoval výpravu na Sicílii, ale po křivém obvinění utekl do Sparty a bojoval proti Athénám nPo milostné aféře s manželkou krále Agida II. utekl k satrapovi Tissafernovi do Malé Asie a brojil proti Spartě nPo účasti v neúspěšném povstání athénských oligarchů se vrátil do Athén jako hrdina nPo porážce v bitvě u Notia utekl k satrapovi Farnabazovi, kde byl zavražděn Neúspěchy na Sicílii nRoku 415 př. n. l. Athény a spojenci nasadili při vylodění 134 triér, 5 100 hoplítů, 1 300 lehdooděnců a další síly nPrvní útok na Syrakusy byl odražen nDo začátku roku 414 př. n. l. byly Syrakusy obléhány (smrt Lamacha) nNa jaře přišel spartský velitel Gylippus s asi 4 000 muži n Katastrofa athénského vojska nNa začátku roku 413 př. n. l. připlul Démosthenes se 73 triérami a 5 000 muži nDošlo k druhému útoku na Syrakusy – naprosté zničení athénských námořních sil nPřeživší se snažili uniknout po souši, ale byli chyceni a skoro všichni umřeli v zajetí – Níkiás a Démosthenes byli popraveni nZ této porážky se Athény rychle vzpamatovaly Dekelejská válka (413 – 404 př. n. l.) b66ofb Níkiův mír nic nevyřešil nJiž roku 418 př. n. l. v bitvě u Mantineie proti sobě stáli Sparťané a Athéňané nRoku 413 př. n. l. Sparťané podle rady Alkibiáda obsadili Dekeleiu, strategicky důležitou vesnici v Attice nPo neúspěchu Sicilského tažení Athéňané opět prohrávali bitvy na souši, ale vítězili v námořních střetnutích I na moři se karta obrátila nRoku 410 př. n. l. porazil Alkibiádes v námořní bitvě u Kyzika Sparťany nRoku 407 př. n. l. spartský vojevůdce Lýsandros získal plnou podporu Perské říše a porazil Alkibiáda v bitvě u Notia nO rok později vítězí athénské loďstvo v námořní bitvě u Arginuských ostrovů nRoku 405 př. n. l. byla Athénská flotila zničena Lýsandrem u Aigospotamoi n Sparťané před dlouhými zdmi nPo svém vítězství Sparťané ihned oblehli Athény, které se roku 404 př. n. l. po hladomoru vzdaly nAthéňané museli rozpustit námořní spolek, strhnout hradby, dovolit návrat emigrantů a akceptovat spartskou posádku ve městě nMoc v Athénách byla předána do rukou Třiceti tyranů Dopad války na Řecko nSparta si podrobila i věrné spojence Athén, ale neměla dost sil, aby se stala hegemonem v Řecku nBrzy ochladly i vztahy s Perskou říší nProti Spartě se rychle zformovala koalice nVyčerpaná poleis mezi sebou vedly další krvavé lokální konflikty nHegemonie nad Řeckem se nakonec ujali makedonští králové Korintská válka (395 – 387 př. n. l.) 1-a-phalanx Řecko po peloponéské válce nAthény se zbavily vlády třiceti tyranů a obnovily svůj námořní spolek (378/377 př. n. l.) , ale neměly již takovou moc jako dříve nSparta vyčerpaná válkou neměla dost sil pro pozici hegemona v Řecku nMenší města si uvědomila slabost obou velmocí a začala vést samostatnou politiku, někdy i proti Spartě a Athénám Politická nestabilita v Řecku nSparta neměla žádnou poválečnou politiku nObyvatelé Athén nesouhlasili s vládou třiceti tyranů a bojovali proti ní v tzv. fylském tažení nI když byli demokraté poraženi, tyranie skončila a spartský král Pausaniás byl postaven před soud, který ho osvobodil nDůležitou roli sehrála i Perská říše Řekové potřebovali hegemona nOkolo roku 400 př. n. l. chtěli Peršané obnovit svou svrchovanost nad řeckými městy v Malé Asii nKrál Agesilaus II. na přelomu let 397/396 př. n. l. vedl výpravu 2 000 svobodných heilotů a 6 000 spojenců do Malé Asie nNepřítomnosti jednoho krále využili Argos, Athény, Korint a Théby a vytvořili spojenectví zaměřené proti Spartě Sparťané se nevzdali nSparťané v letech 402 až 400 př. n. l. vyplenili polis Elis jako odstrašující příklad nRoku 395 př. n. l. napětí mezi Spartou a jejími odpůrci přerostlo ve válku nZáminkou byl územní spor mezi městy Fókis a Lokridou nV prvním roce války porazily Théby Sparťany v bitvě u Haliartusu, kde umřel i Lýsander Perská říše zasáhla nRoku 394 př. n. l. zvítězili Sparťané na souši (bitva u Nemeie a bitva u Koroney), ale byli poraženi na moři v bitvě u Knidu athénsko-perskou flotilou nV Korintu v roce 393 př. n. l. vypukla občanská válka mezi demokraty a oligarchií nPatová situace donutila obě strany jednat o míru, ale jednání skončila bezvýsledně Královský (Antalkidásův) mír nSpartská falanga byla poražena v pozemní bitvě u Lechaea (391 př. n. l.) nPerská říše se obávala rozpínavosti Athén, a proto se přiklonila na stranu Sparty nHrozba nové perské invaze donutila protispartskou koalici kapitulovat nPerská říše znovu obsadila řecká města v Malé Asii Thébská hegemonie (371 – 346 př. n. l.) hoplites Théby bojovaly se Spartou nPovstání v Thébách v roce 379/378 př. n. l. vyhnalo spartskou posádku nV roce 373 př. n. l. dobyli Théby Plataje, čímž proti sobě popudily Athény n375 př. n. l. Pelopidás porazil spartskou posádku města Orchomenos u Tegyry nThéby samy expandovaly do Fókie roku 371 př. n. l. a došlo k bitvě u Leukter Bitva u Leukter (371 př. n. l.) nSparta a spojenci nKleombrotos I.+ nSíly: 10 000 – 11 000 hoplítů a 1 000 kavaleristů nZtráty: 1 000 mužů (z toho 400 Sparťanů) n nThéby a spojenci nEpameinóndás nSíly: 6 000 – 7 000 hoplítů a 1 500 kavaleristů nZtráty: 300 mužů Obrázek1 Obrázek2 Thebans (Epaminondas) Spartans (Cleombrotus) compass blue cavalry blue infantry red cavalry red infantry red infantry blue infantry blue infantry blue infantry blue infantry blue infantry blue infantry blue infantry red infantry Thebans & allies (Epaminondas) 6,500 hoplites 1,500 cavalry 1,000 peltasts Spartans & allies (Cleombrotus) 8,500 hoplites 1,000 cavalry 1,100 peltasts The Sacred Band of Thebes The Sacred Band of Thebes is an elite unit comprised of 150 homosexual couples. The rationale behind this is that lovers will fight more aggressively and bravely when by their lover’s side, never dishonouring themselves and their lover by fleeing. Následky bitvy u Leukter nSparta definitivně přišla o svou pozici hegemona v Řecku nThéby nemohly převzít její postavení, protože měly špatnou polohu a neměly dostatečnou vojenskou sílu nKonec strachu z perské intervence nStaří spojenci opustili peloponéský spolek a postavili se proti Spartě (Tegea) Slabé Théby nThébská hegemonie trvala jen do smrti dvou vojevůdců – Epameinóndás a Pelopidás nThébané osvobodili heilóty na Peloponésu nPelopidás umřel roku 364 př. n. l. během bitvy u Kynoskefal v Thesálii nEpameinóndás padl v bitvě u Mantineje roku 362 př. n. l. nPo vítězství Makedonců ve třetí svaté válce roku 346 př. n. l. skončila definitivně hegemonie Théb Závěrečné hodnocení 295zckk Jak se Řekové sami vyčerpali nVšechny tři konflikty jen vyčerpaly lidské i materiální zdroje řeckých poleis, takže se stali snadnou kořistí budoucího Makedonského království nAthénám, Spartě a Thébám se nepodařilo získat a udržet roli hegemona na jihu Balkánského poloostrova nPerská říše se snažila o oslabení řeckých států, ale nepřímo si přivodila svůj pád Ed Stein (Rocky Mountain News) Děkuji za pozornost Prostor pro dotazy