gfl fMiv tr. Mnrie.
(Apoštolé); Povie* nam, Maria! co'n vidiola n* co*tie? (Maria;:    Hrob patu* Krista živého,
a slávu vidieeh i mrtvých vstalého,
anjele jsu uviedci,
potna, ruchá i řaty.
Vítal joHt Kristou raa nadiejo,
* » Galilei tam sve předejde. (ApoMoti): Vieřitit jest visce ut supra.
2. „Tot jest pkuikt nebo gakttOerrie matky božie u veliky patek a j sut jeho dobřie řtyřie listové/'
(Tak jestiť t rejstříku rtfetfflM 17. l\ SO. zaxnamfnau žalozpěv Maric panny, ohy-řrjn* pod jménem fefcmcAu Mmluf fi if.irirn-KIngr xnamý, jenž jako xařiikoin bjnral velikon.-ěiivm hrám. (Snwn. .dmiroj: Mittclaiterlichc Passionsapiele. SRranga-bčtiohte der kau. hiihňi. Cě<ellseh. in Jřrttg. MM. 1 A prii.) Jelikož text toho žalo. lo^rv. jeni vyniká nadohyCcjnou hlubokosti pocitu a obraznosti básnickou, jiný je, nol trxt HatMv (starob, sklad. 111. 61.) a poněkud jiný. nežli jest text Safa-řiiiír (rnsop. .-sk. líni-. 1*1K. I). MU.), klademe jej ide. v nově. Najdeí jej co ipřv 189. na listu 107. MMwiJH kamioimlu, ve velmi dřevné Čeltine, přepsané oviem dosti chatrne, jak následaje:)
Mi Johan nesl planet u m m o ve, planto raecum, fili nove! a t. d. (Maria):     Mily Jene! počni slova
plačic se mnu plaeviec ob», synu novebo slibu,
pyčte se mnu meho lybu (lubu, ljubit?) Jezu Krista, jenž na křiži stoji. (Johannts): O Maria! matko božie!
netrueklej sobic, svietia rože, matko plna miloBti budeS teto žalosti skoro zbavena a s nim kralovati. !   (JáiS):       Kli! Kli! lamazabathauy!
Tot jest; boli moj! boli rnoj! i co's opustil mie? (Maria):     Aeli, auwech! auwech! jaz slysi hlas, to jest boii, jenž stvořil nas, ten jest nynie v hoři i v bolesti, auwech! nelzie sie zan pohřesti. Ach! auwech! auwech! slyší ot klady vzvuk, a židovsky veliký hluk, o smrti syna meho milého, jenž tipi pro íílovieka hriešneho, Auwech! vizi hrozne sucie, na nemž me dietatko inučie, na spasenie všemu lida, protot všie sve sily zbudu. Auwech ! že jsem doŽaknla žalosti, jež mi sie stuJa
HM stí. Mařit, §i
nad mu veliku utiechn, i vse radosti dospieclm. Auwech! auwech! zlosti i bieda, když ja vizi ot Židovského lida syna meho jediného, Jezu Krista nebeského na křiži rozpätého. (Johannes): Auwech! auwech! tuho raa veliká již rae vesele vSe ponika,
ach! auwech! mnie přiesmucenci! doždavíe toho, bud končina života meho ; auwech! žo mne nechcete zan umučili, auwech! srdce me smutne že se ve mnie nechceš zpručiti (Maria):     Ach! ma žalosti veliká!
již me vesele ponika nastúpil mie trnchly Čas, slysiech žalostivý hlas. nynie křičiec se vSie sily, tot jest moj syn přiemily, jenž na křiži stoji, auwech! kto mie smutka zhoji, i Žalosti víelikake? Která matio hoře take jmicla kdy pro svého syna? jako ja smutná jediná trpim pro zmilitkeho kvieta! on jest mocen všeho svieta, králem nad nebesy všemi, ciesař andielsky, nad tiemi vládne, i čini, což račí, stvořil jest ves sviet i mraíi, a v&eckno spravedlnie Čini, auwech! auwech! čim jej vini nynie ta židovstvo klaté, že jeho tielo rozpate, již na křiži stoji, auwech! kto mie smutka zhoji i přietiežkeho vzdychanie? již sie počne me plakanie. Ach auwech! ach bieda mnie! ma žalost jde nepotamnie! kam sie ja sira podleji, Žalostivé hlasy vznieji v moji uši, po tnem hřiechu slyši křičiec mu utiechu, Jezu Krista, syna svého, jenž jest radost srdcie meho!
114i M, Maň*.
(Jokamntsj: Maria! nerod pinkni i,
musilo diť jost to Stati, aby trpiřl umučenie pro K vino přiwtnpeni**, aby jebo lid /voleny . nebyl v vicčneni zatraceni. Protot »ie jest puilu.O tomu, neb laie nebylo nikomu vykupiti lid jinému, než, Maria! synu tvému. Mniu):     Již nie m* žalost počina, j» smutná matic jediná. Hynu mily! když tie »ly»i kŕičiec Žnloativie vzdyši. Ach ľ neTzie za tie, smrti mnie trpieti ! >        Milí lide ! mile. panie!
sxiel sic vam ineho plakanio, viztei hořte i mu žalost, vizi mučiec mu vži radost, Ryna milého! auwech! co rai zdieti. Kristus die: Ženo ! aj ! »yn tvoj ! a k Janovi: aj! matka tva. Polom die t;lkIí.
Matko mila! nerod plakati, rač ma slova zuainenati, budel Jana gobie za syna jínit ti, a ty, Jene, rač jiej, jako sve matco, přieti. (Maria):     Ach, auwech! me převeliké žalosti!
komu by sie mebo hořie neszielilo. ach, Simeon! ostrý meč tiežke bolesti, tve proroctvie v me srdečko vstřielilo. Ach, auwech ľ sziel sic niekomu zbožnému, íe tu muku synu meinu bez viny trpieti! Viztež tuto žalost ciele, že na jeho na všem ticle, cieleho miestka ne.vidieti! Ach, kterak jest žalostne postavy, tot on viečko trpi za vy. Kterak me srdce toho zapomienie, když neuzři kvietka ktvucn. Ach, pro buoh! postupajte k straijie, ,       dobři mužie, mile panie,!
at na mie malo vietřik poviene, Čiji mdloby k srdci j.duce.
T padne na zemi. Kristus die: Dokonáno jostí
A Jnn, vzpodvibajo matku boži^ i die takto: Maria, plna milosti, nestyakaj sobic v žalosti,
musil jest tu smrt trpieti, a clitie človicka z pekla vynieti, jenž j«»t byl přicluzen skrzie diabla, i otsunen vSie radosti i utiechy; proto on jiro lidské hriechy, musil trpieti umučenie, aby jim navrátil spasenie! (Maria):     Auwech! nastojtc! an již skončal, tepruv sie moj smute.k počal! Synu moj ! pro tve marenie puka sie. skale, smutno vže stvorenie. Co do mne sire bez tebe bude V Smrti! pospieŠiS ke mnie t skořie, (ukončiž) meho velikého hořie. Nikte zde nechce pykati, auwech ! zet mi živic jest ostati, po tobie, ach! moj tiežky osude! Auwech! auwech! hořie meho, ktera matie syna svého vidicla kdy t takej mucie, patřte! kterak jsta jeho rucie probité tak nelitostivie, z Tiiž krev teče tak ialostivie, teče klokocic jako studnie, neb! kterak jeho hlava trudnie visi, nemaj ic podpory, viztež jeho veliké viery již jest k vam miel v ty Časy, patřte, kterak, kterak jsu jeho vlasy ot koruny krvi potekly a na ramenu sie spekly, a jiných ran ma bez čiSla, nikte nemož tolik smysla jmieti, by početl koliko, jako ma ran toliko. Mnj mily syn, boh nad bohy, patřte! kterak ot jeho boku krev tak ialostivie teče, tak mnie sielna tiežka pečie, když hlezi na jeho rany, tut jest muku za křestiany trpiel, a proto sly&te, svými srdci snaznie vzdyste se mnu v Kalosti hořiece, Jezu Kristu eie pokořiece, podiekujiniž jemu z toho, že jest za ny trpiel mnoho.
Pláli sv. Marie. Staročeské církevní písně*.
shladiv naše zatraceni e i dal nam vieČne spasenie. Již při mnie i jedné utiechy nenič, awech! kterak zbledielo tvu ličku stvienie, synu moj míly žaduci! auwech, kterak tvu jasnu oči i zrak stkvuei truchle hledi na mnie, na svoji matku! Vy kleti žide, S m jste jej vinili, že ste mu tyto muky učinili, proS jste mne same nejieli, a mnie tutu žalost, i tu smrt zan zdieli, tot bych vše rada trpiela v dostatku! Ach! ma žalosti nelehká, již ma radost v srdci křehká, která kdy matie tolik tiežkeho smutka trpiela! Již od tebe smutná pojdu, tepruv tuhy k srdci dojdu,
nevieduc, kolik Časov žalostných jsem pro tie jmiela. Amen.