Breisky - Kvintesence dandysmu
Existují jen dvA ÓRvUy mužů: dANdyovÉ
a OSTATNÍ. VÍTĚZOVÉ n Ad 2ÍVOTEM a JEho otročí. DANdy pŘEkoNÁVÁ ŽiVOT SVýM JÁ. JE ROZENýM IN'
dividuAlisTou, a byl to zvIáště Max Stírner, jenž ze vŠEch teoretíků ÍNdividuAlíSMU NEJpŘíbuZNĚJÍ vyjÁdŘil jeIho chUdNý, sroický, filosofickou dES-ilusí zdůvodNĚNý Eqoisivius. Je důslEdNýM skEpTi'
kEM, AlE MÁ JEdNU VElíkou VÍRU: VÍRU V SAMA SEbE. ŽÍVOT IrO NEdoVEdE níčím zklAMAT, NEDOŤ níc od
něj NEoČEkÁvÁ, oČEkÁVAjE vše od seIjé. Je umeU
CEM ŽÍVOTA, MilENCEM UMĚlých RÁJŮ A Nových, OSoblTĚ díÍERENCOVANých SENSACÍ A OpOVRhoVATE-[EM   VŠÍM   pŘi ROZENýM,   ZŘEJMýM   A VŠEobECNýM.
JeIto ^esIem je LAfoRquovo Ioín tt 1'ame TypiouE. MilujE výluČNÉ. JeIho pRAvdy, výRAzy Á skuTky
JSOU TAk OSobÍTÉ, ŽE JSOU l<AŽdÉMU JÍNÉMU duC^A' plNýMÍ, AlE NEpŘijATElNýMÍ pARAdoxy. Je divÁkEM
lidské koMEdiE, nemaje na ní účastí, InlEctě na ní
zpovzdÁlí svého osamfIéIto osudu IhosTEjNýMi ZRAky ÍRONickÉho kRÍrikA. Není to vŠAk pRAviď
Iem: je Tolik RŮzuých dANdysMŮ, kolik je dANdyů.
NeJVĚTŠÍ mezí nímí Si ZaIhRÁVaIÍ s TÍSÍCERýMÍ liď
skýMi osudy, načrtávajíce podle svÉho rozmaru
NOVÉ dĚJÍNNÉ koNTURy a hRAjíCE S lidsTVEM JAko S fiqURÍNAMI NA VEllkÉ SVĚTOVÉ ŠAchoVNÍCÍ. ĽÍMpASSibílÍTÉ, O NÍŽ MluVÍ NEJVĚTŠÍ TEORETÍk dAN-
dysMU BAŔbEy d'AuREvilly, je vŠAk zNAkEM vŠEch. Nejsouce Nikdy přírození, Nikdy NEpodléhAjícE
SVýM CÍTŮM, VŽdycky bRAVURNĚ SE OvlÁdAJÍCE, ne-podlÉlHAjí SilNýM bRUTÁlNÍM AÍeIíTŮM, JAko JE SMÍch, plÁČ, ZOufAÍSTVÍ NEbo zloST. jsou na VŠE pŘipRAVENÍ a NÍC JE NEdoVEdE pŘEkvApÍT. Milují
opÁlovĚ blEdou bARvu své Nudy. Jejich žívotní
ÍMpROMpTU bylo TAk ÍNTENSiVNÍ, ŽE pŘEbRAli IhOŘ-
kosTi a s ošklivosTÍ odhodili pohÁR, !<TERý JÍM
VNUTíl OSud, pROCEZUJÍCE od TÉTO chvílE ŽÍVOT SVýMÍ  UMĚlýMi  filTRy.   DoVEdll UČÍNÍT  Z blASEO-
vaností MAsku okouzlujícího a zNEpokojujícího
pŮVAbu.  DoVEdoU S ÚSMĚVEM umírat A S ÚSMĚ'
vem TRpĚT. Nejsou schopNi vášně a lÁsky. Vášeíň
!<ARÍkujE A lÁsU JE pROSTÍTUCÍ. ObÉ pAk odNÍMÁ
SEDEvUdu, zÁkUdNÍ podMÍNku dANdyho. Oscar WildE byl, NApŘíkUd, pŘíliš bÁSNÍkEM, Aby Mohl býr dokoNAlýM dANdyM. JeIho TRAqikou byl STÁlý RozpoR duŠE bÁSNÍkovy s duší dANdyho. A když bÁSNÍk byl obolrACEN svou chiMÉRickou vášní, stav se její koŘisTÍ, přestaI býr dANdyM. DANdy-OVÉ JSOU iHEdoNiky,  pŘípRAVUJÍCÍMÍ sí RAÍÍNOVANÉ
osobNÍ požiľky, aIe Nikdy se nesmí nechat jiivti ovlÁdAT. Jsou uměIcí MysTifil(ace. DovEdou MySTÍ-
fikoVAT qESTEM, STEJNĚ JAko pohlEdEM, ÚSMĚVEM, pÓZOU NEbo ÍnÍIeXÍ hUsu. NikoMU NEpopŘEJÍ na-
MÉdNouT do svÉho nítra. MluvMi o sobĚ, ne' mIuví Nikdy pRAvdu. Jsou hRdi na tajemství svých íntímít.
JE-li ŘEČ o dANdySMU, JE TŘEbA VĚNOVAT JÍSTOU POZORNOST MÓdĚ, IcľERÁ S NÍM SOUVÍSÍ JAko ŽEbRÁk S qENTlEMANEM,    V   JEhoŽ   dAROVANý   odĚV SE
oblékl. DANdy se Módou Nikdy NEŘídí, je jí vŠAk vždycky ímítován. DANdysMUS, toí vyNAlÉZAVosT,
ÍANTASÍE, NOVOST, NEbývAloST, OSobÍTOST. MÓdA, TOT ÍMÍTACE,  OpAkoVÁNÍ,  ZEVŠEobECŇOVÁNÍ. A TO
nejen co do odĚvu, aIe i co do způsobu ŘEČÍ,
chŮZE, vkuSU a CO do Způsobu ŽÍVOTA VŮDEC DANdySMUS pOČÍNÁ TAM, kát MÓdA pŘESTÁVÁ. MÓdA   UNiíORMUJE,    dANdySMUS dESUNifoRMUJE.
Největším nepříteIem Módy je dANdy. Musí ji ne-
USTÁlE pŘEkoNÁVAT, JSA JÍ STÁIe NApodoboVÁN. Je JEJÍ ÍNSpÍRACÍ, Nikdy JEJÍM dílEM. SloVO BulwEROVA
PeIIhama - »kdo má kRÁSNOu vestu a spatří po-dobNou u NĚkoho jiNÉho, NEchf ji oIíamžítě dA' ruje svému sluhovi« <r bylo sIovem dANdyho.
OdĚV NENÍ VŠAk NEŽ JEdNÍM Z ČETNých pRO'
STŘEdků pERsoNÁlNÍho STylu dANdyho. Ve střízIí-
VÉM ModERNÍM VĚku, kdy JE TAk NESNAdNÉ díSTÍN' qOVAT SE ApARTNÍM ŽIVOTEM pÍTORBl(ní kRÁSy, JAk
jej, NApŘíkUd, reaIísovaI cIievaIícr Lauzun, skýTÁ
největší MOŽNOST dlSTINqOVAT SE. A diSTlNCjOVAT
se je nejvétším idEÁlEM dANdylno. Ceorcjes BRUM-meI dovEdl ceIou cjenerací zkROTÍT Ivím pokUdEM
SVých NÁdľlERNých,  OpOVRŽlivých očí a VRAŽEď nou duC^ApÍNOSTÍ své koNVERSACE.
NsbýT Toho, jístě by Nikdo NEbyl vážně obdi-
VOVAl A ÍMÍTOVaL JeIhO lEŠTidlo NA obuv, ZAdĚlÁVA-né ŠAMpAŇskýM, AJEho TŘíkxJiNOVÉ VÁZÁNÍ ná-kRČNÍku. DANdySMUS je NEkoNEČNĚ VÍCE, než dou-
IhÉ UMĚNÍ kRÁSNĚ se oblÉkAT, Je ŘAdou projevů,
diÍERENCOVANých ÍNTeIÍCjENCÍ do NApROSTÉ jedl' NECNOSTÍ. DANdyM, stejně JAko qÉNÍEM, NUTNO SE NARodlT. DANdySMUS JE SVĚTOVý NÁZOR, stav ínte-
liqENCC, k němuž musí dospĚT Uždý, kdo se dANdyM ZRodil. Aní qÉNius, JAko byl BaIzac, ne-
doVEdl ZE SEbE dANdylK) UČINIT. V MEMOÁROVÉ
kNizE Tttt remíníscences má recoIIectíons of Captaín Cronow, odsaIhující vslikÉ doIhatství
VeImÍ výZNAMNĚ dokuMENTUJÍCÍch ANEkdoT, ROZTO-MÍIe NApudROVANýclH hiSTOREk A dRobNých PORTRÉTŮ ZE ŽÍVOTA dANdyŮ řRANCOUZskÉ restaurace
a ANqlickÉho liiqh-lifE za vUdy prínce JíříIho,
ČTE SE ZAJÍMAVÁ pOZNÁMl<A O VEÍikÉM pORTRÉTJSTO-
vi dANdyů, BaIzacoví, jenž se na skloNku svéIho
ŽÍVOTA NÁIhIe Rozhodl REAliSOVAT CO NEJskvĚlEJŠÍ EXEMplÁŘ dANdyho. STARý qENľlEMAN CRONOW S dobROMyslNýM úsměvem VypRAVUJE, JAk NEUVĚ-
říteIně NEvkusNĚ byl pŘedEkoRovÁN, maje skvoucí
kÍENOTy V ŠpÍNAVÉ NÁpRSENCE A díAMANTOVÉ pR-STENy NA PRSTEC^ pOTŘÍSNĚNých ÍNkoUSTEM.
v čem IhIecJat zÁkÍAdNÍ Rys toIhoto SVĚTOVÉHO názoru, specificky dANdyovskÉ filosofie? Vtom,
co odliŠUJE rasu qENTlEMANŮ od RASy dANdyŮ: V JEjicfl pOMĚRU k ŽÍVOTU. OnÍ bEROU ŽÍVOT váž'
ně, dANdyovÉ Nikdy. CentIeman má v žívotě ce-
loU ŘAdu ROZMANÍTýck ZÁJMU, MEZÍ nímíž pŘEvUdÁ
žena, dANdy se nezajímá o níc, vyjMouc svou
vIastní kRÁsu. CentIeman se snaží dosíci ideÁlu
SpolEČENskÉÍHO  clfARMEURA  TÍM,   ŽE   ZCeU podle
„RoclHEÍoucAuldovA ideÁtu se jí pŘizpůsobujE, ŽE jí
dÁVÁ ZApOMÍNAT své JÁ, dANdy NAOpAk ÍNSCENOVÁ-
ním svéIho já dociluje nejvvššícIh účiNků. CentIe-
man je dipíOMATEM zceu SE podRobujlCÍM ZÁko-NŮM SpolEČENskÉllO tónu, dANdySMUS jej pŘeko-nává A ÍNSpiRUJE NOVý.
DANdy a žena:  dANdy nezná lÁsku k ŽENĚ. Váží si jí NĚkdy JAko vírtuos svéIho nástroje. Je mu vŠAk IIhostejná a opovRlnujE její ínstínIctívnoS' tí. Dívá se na ní svrcNu, JAko Iherec velikÉho STylu na episodisTu. Oceňuje jí zceIa jenom zra-
kEM.   PŘÍZNÁVÁ JÍ JENOM JECJÍNÉIhO qÉNÍA: qÉNÍA ZEVNĚJŠku. A doVEdE S NÍ dokONCE SVMpATÍSOVAT, JE-li JEJÍ  kRÁSA doSTÍ  ElEqANTNÍ A díSTÍNqOVANÁ A UMÍ-li SE qRACÍESNĚ oddÁVAT.   NeIx)Ť MÍloVAT
ŽENy je pro dANdyho totéž JAko kouŘír ciqARETy
NEbo pÍT ŠAMpAŇskÉ: STÍMuIaNS SMyslŮ.
DANdySMUS JE STARý JAko kulTURA. fokoVÉ MĚli
pŘed dvĚMA Tisíci Ietímí AlkibíAdA, JENŽ St TAk ÍRO-Nicky dovEdl zaIhrávat s osudEM tří NÁRodů,
NEZApOMÍNAJE ANÍ V NEjkRÍTÍČTĚJŠÍclr oI<AMŽÍCÍcIh SVÉllO ŽÍVOTA oblÉkNOUT SI SVŮJ pURpUROVý pÍÁŠŤ
a dodRŽovAT vŠEclHNy obvyklÉ Fáze svéIho toaIet-
NÍho UMĚNÍ. AjřbiTER eIeOANTÍARUM CÍSAŘských ŘÍMANŮ, Petroníus, po dvou tísícíIetícIí našeI ob-
díVOVATElE v BAUdEUiROVi a Wildovi, na JEJÍCHŽ
Íantasíí dANdyů mocně působil. Největším dANdyM ModeRNík) vĚku byl NadoIeon. JeIto dAN-dysMus byl zceIa AlkibÍAdovský. Naprosto neměI
VŠElidskÉ íntence. EMERSON mu VE SVýcU REpRE-SENTATÍVE MEN ROZUMĚl VeImÍ ŠpATNĚ. LÉpE JEJ Vy-
ŘEŠil ToIstoj ve Vojně a míru, aIe jemu zase chybĚlo VŠECHNO pOckopENÍ pRO tento óruU ín-dividuÁlNÍlno Iheroísmu. NapoIeon cIhtěI býr vlÁd-
CEM CElÉho SVĚTA. CIhTĚI býr boflEM VE fANTASii
svéIto stoIetí. S Mrazívou tváří dANdylro pŘihlíŽEl k umírání míIíonů lidí. NEbyli než maríonetamí,
JEŽ MĚly UskuTEČNÍT JE^o rozmar: býT vlÁdcEM SVĚTA.
DANdy si váží pŘíliš MÁb žívota, Aby Nebyl
UazarcJní. ByRON, ZNudiv si i Nudu, I<terá iNspi-
rovaIa jEho první bÁJrC íte Iiours of kJlrNFss, UIecIaI Iíonec u MissoluNqhi. ByRONOvský dANd}
Lermontov, tvůrce veImí zajímavéIho dANdyhi
fikce, Pečorína, dAl se zastřeIít v souboji. Waí<
NEWRÍqIhT, dANdy A AMATEUR VŠEho kRÁSNÉho pŘíliš MUČEN NudoU, UkÓfiX ROZpTýlENÍ V TRAVIČSTVÍ,   RiskujE lhoSTEJNĚ  pOpRAViŠTĚ.   DANdy ji
duchEM vzpouRy, pŘíbuzNýM MíItonova Satana
JE NEpŘÍTElEM CeIÉ^O SVĚTA. UbRAŇUJE SE pŘEl JeIhO NEČiSTýM doTEkEM ZÁVOJOVýMÍ líRAMÍ SVýcl
MysTifikAcí.  PIatí o něm BAudelAiRovo slovo
O bÁSNÍkoVÍ: Le pOETE n'eST ďAUCUN pARTÍ, AU TŘEME NT il SERAÍT UN SÍMdIe mořit I. NEAbsTRAhujI
se zceIa z lidské koMEdiE, aIe Ihraje v ní roIí
ZCeU ApARTNÍ. Co dRUZÍ hfiAJÍ pROJÍNÉ, UrAJE pR(
sebe. DANdy je Mercem, aIe je ještě více, je záro
veň SVýM kRÍTikEM. NEpŘipOUŠTÍ jíné kRÍTiky. JeI* POMĚR   kE   SpolEČNOSTÍ   JE  MVrhickýM pOMĚREfl
NARkissA k RybNíku. NARkissos NEchodil k Ryb-
Niku z Usky k němu a k jeMo NyMfÁM, aIe Aby v jeho ZRCAdlící hlÁdi Mohl obdivovAT vIastní obRAZ. SpolEČNosT pRol<AZUjE dANdyMu službu
ZRCAdU.
Umění žívota!  Je  k němu  TŘebA sroickÉ
duŠE a NAPROSTÉ NEZÁVÍsIoSTÍ na všem, co JE vně NAŠEHO JÁ. Je TŘEbA NÁskdoVAT pRÍNCE Z ARAb'
ské pohÁdky, jenž hodil SRdcE do moře, Aby
Mohl jít ŽÍVOTEM S ÚSMĚVEM na RTEck Co MOŽNO NEJVÍCE se EMANCÍpOVAT  Z TAJEMNÉ A rozmarné
InRy osudu a býr vIastním osudEM - Ejhle ideÁl
dANdyho. S bRAVURNÍ chlAdNokREVNOSTÍ pRO-VÁdí TENTO NEROVNý ZÁpAS. JE qUdiÁTOREM, JENŽ NEMÁ o NÍC MENŠího SOUpEŘE, NEŽ JE OSud.
Není \eUo hŘíčkou, nečeU JEho dARy, aníž se
RMOUTÍ NAd JEIHO kRUTOSTMÍ. VÍTĚZNĚ dobýVÁ JEho NEJVZÁCNĚJŠÍ pokUdy A S ÍRONickýM ÚSMĚ- VEM pŘEkONÁVÁ bolEST SVých pORÁŽEk. Je RVTÍŘEM dNE'
šků, zavírajícím íhosTEjNĚ zRAky pŘed zíTŘky. Svítí mu z nícIh vstříc MAqickÉ oči jeIho plATONické
MilENky: La Mokt - U quANtk ConsoIatríce.
ÍAkoVÉ jsou idEÁly dANdyho. JAk NESNAdNÉ je
vŠAk reaIísovat je až do koNCEl CElý jeho žívot je tríumÍem UMĚlÉho ' jEho koNEc SNAd Nikdy není
pŘIROZENý.    PŘÍRC<JA,    žívot   a   OSud koNEČNĚ
vždycky udolÁvAjí odvÁžlivcE, jenž jím chTĚl dik'
TOVAT SVÉ ZÁkoNy a DodRODÍT JE SVÉMU ROZMARU. FeIÍX   PoppENbERq   POZNAMENÁVÁ  kE   koNCÍ SVÉ dudíAplNÉ   STudÍE   o   hRADĚTi   PucklEROVÍ, jenž
TAké byl z TĚch, kdo napIňovaIí BAudekiROVo
doSMÍR ET VÍVRE dtVANT Ie MÍROÍR: »Es UqE NaIhE, UNTER   dlESES   MENScIiENbild   ZU   SchRElbEN: EÍN
LebENskiJNSTlER. AbER dAS íst eín sc^IecIhtes
WORT, EÍN WORT dER DÍIeTTANTEN. KEÍN WiSSEN' dER duRrrE ES DRAUcMeN. NiEMANdEM JE ÍST diESE
Kunst qeluNqeN, UNd dER Rest war ímmer
Sch\X/EÍqEN.« PŘÍpOMEŇME SÍ koNCE NĚlcTERých NEJskvĚlEJŠÍch pŘfdSTAVÍTElŮ dANdvSMU. AlkibíAdEs
byl ZAVRAŽdĚN pŘíbuzNýMi dvou dívEk, jež unesI do své vily v TIhessaIíí. Petroníus si proťaI žíly. Nero se dAl pRobodNOuT svýM centuríem: quaIís
ARTÍÍtX pEREOt LuCÍEN dE RubEMpRÉ, dANdy fikcE,
aIe díky BaIzacovu umění nezapomenuteInější než krERýkoliv skuTEČNý, obĚsil se ve vězení pro
dtuŽNÍky. POE, USMýkÁN pRONÁsUdujíCÍM JEJ OSU-dEM, skoNČil sTRAŠNýM koNCEM AlkoholikA. Geor-qES BrummeI zešíIeI za ZNičujícího vĚdoMÍ svÉho pÁdu a své chudoby. JaIc TRAqicky vypRAVujE
BARDEy ďAuREVilly TOTO TAk chARAkTERÍSTickÉ Fí-
náIe dANdyhol A sTĚNy WildovA žaIáře ozNÍVAly
JEho  poloZOufAlýM,   poloRESÍqNOVANýM VolÁNÍM:
jAký koNEc! JAký sTRAšlivý koNEc!