Kapitola li *
Sociologické metody
Romana Jandourková
Ať jsem se díval, jak chtěl, nebylo na něm nic pozoruhodného, áz na tu plamenně zrzavou hlavu a výraz krajního zklamání a rozmrzelosti.
Sherlock Holmes postřehl svým bystrým pohledem, čím se to zabývám, a když si povšiml, jak tázavě se na něj dívám, s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Až na naprosto očividná fakta, že se náš klient živil nějakou dobu' manuální prací, že šňupe, je zednářem, byl kdysi v Číně a v poslední době se hodně zabýval psaním, na něm rovněž nic jiného nevidím."*---
Pan Jabez Wilson se napřímil v křesle, ukazováček pořád ještě namířený do novin, ale oči upřené na mého společníka. [...]        ■. '(•*?'
„Prozradily mi to vaše ruce, milý pane. Pravičku máte o dobré číslo větší než levičku. Napracovala se až dost a máte na ní vyvinutější svaly."
,A-le jak jste přišel na to šňupání a svobodné zednářství?" „Nechci podceňovat vaši inteligenci a vysvětlovat vám, z čeho jsem to vyčetl, zvláště máte-li poněkud v rozporu s přísnými pravidly svého spolku na klopě odznak s růžicí a kompasem."
„Ovšem, samozřejmě, dočista jsem zapomněl. Ale jak jste přišel na to, že hodně píšu?" '■
„Čím jiným si mám vysvětlit, máte-li pravou manžetu do výšky pěti' palců docela oblýskanou a na levém rukávě ošoupané předloktí, jak si je pokládáte na stůl?" M „Ale co ta Čína?" ';\í „Ryba, kterou máte vytetovánu těsně nad pravým zápěstím, odnikud jinud než z Číny pocházet nemůže. Trochu jsem studoval tetování, ■ a dokonce jsem sám přispěl k literatuře o tomto předmětu. Zabarvit rybí ploutve tak jemně do růžová dokážou jedině v Číně. A když navíc vidím, jak máte k řetízku od hodinek zavěšenu čínskou minci, je tni vše ještě jasnější." (A. C. Doyle: Spolek ryšavců)
■S
204
jVluže symbolizujícího přísné a logické metody výzkumné práce ztělesňuje pro řadu lidí nesmrtelný detektiv z Baker Street. Na základě pozorování vytváří hypotézy, vylučuje ty nepoužitelné a nakonec dospívá kombinací pozorování a logiky k triumfálnímu výsledku. Takové štěstí mohou vědci - nejen sociální, ale i přírodní - Holmesovi jenom závidět. Potýkají se totiž s tolika nejednoznačnostmi, že po krystalické průzračnosti není v jejich práci občas ani památky. Přesto však pozorování a logické zpracování dat ke každé vědě nutně patří. I sociologie potřebuje metodu.
Slovo metoda, které v běžné řeči často používáme, pochází z řečtiny, kde methoda znamená cesta za něčím. Pokud hovoříme o metodo ve vědě či přímo v sociologii, jde o systematický postup, kterým se snažíme odkrývat souvislosti našeho světa. Metoda poznání odhaluje souvislosti již existující, čímž se liší od metody tvůrčí, jak se projevuje třeba v umění, které vytváří skutečnosti nové.
Pokud chce sociologie obstát jako věda, musí mít její zkoumání nějaký empirický základ, nemůže zůstat jen u rozvíjení apriorních soudů, ale musí sbírat materiál ve světě kolem sebe. Když si výzkumníci sednou ke stolu a začnou pročítat nejrůznější psané materiály, pouštět si obrazové a zvukové záznamy, procházet počítačové databáze, hovoříme o tzv. desk research. Jestliže za sběrem materiálu vyrazí do terénu, jedná se o terénní výzkum. V praxi bývají tyto přístupy kombinovány.
11.1  Kvalitativní, nebo kvantitativní přístup?
Pro sběr a vyhodnocování dat mají sociologové k dispozici celou řadu metod - od čistě kvalitativních až po přísně kvantitativní.
Kvantitativně orientovaný badatel získává omezený počet informací o velkém množství jedinců, aby mohl ověřit platnost jasně formulovaných hypotéz a vyslovit tak generalizace o celé populaci. Využívá standardizované způsoby získávání dat a statistiku k vyhodnocování jejich souvislostí. Tito výzkumníci preferují deduktivní přístup, neboť vycházejí z nějaké teorie či obecně pojatého problému, a formulují hypotézy o vztazích mezi proměnnými tak, aby následným sběrem dat byli schopni ověřit pravdivost těchto hypotéz. Kvalitativní badatelé se snaží získat různými způsoby co nejvíce dat v obvykle o menším množství jedinců, aby mohli pátrat po pravidelnostech a významech, které se za získanými informacemi skrývají. Využívají spíše induktivní přístup, kdy na základě sbíraných dat a vysledovaných pravidelností v nich vyslovují předběžné závěry (pracovní hypotézy), které pak dalším sběrem dat ověřují.
205
Takto odlišné přístupy poskytují data s rozlišnou reliabilitou a ya liditou. Zatímco kvalitativní výzkumník usiluje o co nejvyšší vali ditu-neboli platnost výsledků (zda skutečně zjistil to, co chtěl zjistit) kvantitativní výzkumník má na srdci spíše reliabilitu - tedy spoleh'
livost výsledků (zda by za stejných okolností došel on či někdo
Jiný
ke stejnému závěru).
Na první pohled se zdá, že se setkáme se sociology nesmiřitelně upřednostňujícími buď kvalitativní, nebo čistě kvantitativní metody Ve skutečnosti však lze tyto přístupy efektivně kombinovat. Kvantitativní výzkumy používají např. kvalitativních metod k formulaci hypotéz, či jako pomocný nástroj při interpretaci dat. Kvalitativní výzkumníci mají zase čas od času potřebu ověřit svá zjištění na větším vzorku lidí pomocí kvantitativních metod. Je dobré seznámit se alespoň se základními metodami obou těchto přístupů, abychom pro zkoumaný jev byli schopni využít jejich nejvhodnější kombinaci.
Výzkumný problém
Na počátku každého zkoumání stojí výzkumný problém. Můžeme se např. ptát, zda jsou Romové diskriminováni v přístupu k některým společenským statkům. Odpovědí bude nejspíš nějaký popis situace. Složitější úkol nastává tam, kde se ptáme nejen na to, jak věci vypadají, ale také na příčiny. Například nejen zda se lidé častěji než dříve stávají členy náboženských sekt a extremistických politických hnutí, ale také proč tak činí.
U kvantitativního výzkumu usilujeme o co nejužší a nejpřesnější vymezení výzkumného problému, abychom co nejsnadněji mohli ověřit platnost přesně naformulovaných hypotéz. Kvalitativní badatelé si nechávají poměrně široké pole působnosti, aby přílišným okleštěním zkoumané skutečnosti nepřišli o některé důležité souvislosti týkající se výzkumného problému. Proto kvalitativní analýzy často předcházejí velkým kvantitativním výzkumům.
Před začátkem každého výzkumu je dobré zjistit, zda se tématem už někdo relativně úspěšně nezabýval, protože nemá smysl s velkými náklady objevovat objevené. Badatel pak podle toho, co o výsledcích práce svých předchůdců zjistil, může zvážit svůj další postup.
Hypotézy
U kvantitativních výzkumů následuje po vymezení úkolu formulace hypotéz. Hypotéza je většinou tvrzení předpovídající, že mezi dvěma nebo více proměnnými/znaky (viz dále) existuje souvislost.
206
jjfl Hypotézu musíme vyslovit tak, aby výzkum dal jasnou odpověď f na to, zda jsme ji vyvrátili, nebo ne. To znamená, že všechny v hypotéze zmíněné proměnné musí mít svou operační definici - neboli fcpopis operací, kterými budeme dané proměnné měřit. A vztahy mezi ^jednotlivými proměnnými by měly být ověřitelné. Příkladem takové jednoduché hypotézy může být tvrzení, že vysokoškoláčky odkládají 'narození prvního dítěte do vyššího věku než ženy s nižším vzdělali níni- Proměnnými tedy jsou „nejvyšší dosažené vzdělání ženy" a „věk ŕ'ženy při porodu prvního dítěte". V případě první proměnné lze sle-! dovát pouze dvě hodnoty: 1 - vysokoškolské vzdělání; 2 - nižší než U vysokoškolské vzdělání. V případě druhé proměnné by stačilo uvést I. vek v letech při narození prvního dítěte. Pokud bychom ovšem chtěli ^'sledovat platnost takovéto hypotézy v čase, bylo by dobré přiřadit irdalší proměnnou - např. „rok narození ženy" atd. Kvalitní formulo-KVání hypotéz je možné pouze v případě, že badatelé relativně dobře 'znají zkoumané prostředí. Jestliže mají vyslovit závěry o prostředí, |f ve kterém jsou v pozici cizinců, je dobré, aby pro formulování hypotéz I? použili některý z kvalitativních přístupů.
m''
', Proměnné/znaky
j; Proměnné neboli znaky jsou symbolickým vyjádřením vlastnosti určili tého jevu. Platí, že znak by měl nabývat alespoň dvou hodnot/kategorií J (podmínka diskriminability - rozlišitelnosti), měli bychom brát v uvalí hu všechny hodnoty/kategorie, které k danému jevu patří (podmínka Il'úplnosti), a dvě různé hodnoty/kategorie znaku, jež nemohou odpoja vídat jedné vlastnosti jevu (podmínka jednoznačnosti). Vrátíme-li se I k proměnné „nejvyšší dosažené vzdělání ženy", které jsme přiřadili |: dvě hodnoty znaku: 1 - vysokoškolské vzdělání; 2 - nižší než vysokoškolské vzdělání, vidíme, že tato proměnná dané tři podmínky vsplňuje, neboť nabývá alespoň dvou hodnot, zcela vyčerpává škálu ' možností a dané hodnoty znaku jsou jednoznačné - nikterak se ne-1'přěkrývají. K hodnotám/kategoriím znaku je potřeba dodat, že by r měly být určovány v souladu s účelem výzkumu. V tomto případě f je zbytečné, abychom zkoumali, zda ženy s nižším než vysokoškol-tjt ským vzděláním mají maturitu, či nikoli. Hodnoty/kategorie musí být .odvozeny z jednoho klasifikačního principu a musí udržovat stejnou i'obecnost.
Il^)'Znaky z hlediska vztahů, o nichž vypovídají, rozlišujeme na nomi-f nalní (mají několik navzájem se vylučujících hodnot), ordinální (u těch li.lzé jejich hodnoty navíc nějak seřadit) a kardinální (zjednodušeně ře-íj ceno jsou to ty, které lze „změřit").
207
Z hlediska výzkumného problému dále rozlišujeme znaky nezávisí' (předpokládané příčiny - např. věk dítěte) a znaky závislé (předp0 kládané důsledky, např. výška dítěte v cm). Rozlišujeme znaky zjevné (manifestní), které lze zjistit přímo (pohlaví apod.), aznaky skryté (la tentní), které nelze zjistit přímo, a musíme tedy použít větší množství otázek (např. inteligence).
Výběr z populace
Spolu s formulováním hypotéz a operacionalizací pojmů je nutné učinit následující rozhodnutí: jakým způsobem výzkum uspořádáme jakou techniku zvolíme pro sběr a analýzu dat a jakým způsobem provedeme výběr z populace, o které chceme vyslovit své závěry.
Abychom se nemuseli dotazovat úplně všech lidí, o kterých chceme získat potřebné informace, provedeme tzv. výběr z populace. Populace (někde také cílová populace) představuje soubor jednotek, o nichž chceme vyslovit závěr. Pokud z tohoto souboru vyloučíme všechny jednotky, od kterých nejsme schopni získat potřebné informace (např. lidé na služebních cestách, kteří nejsou k zastižení), získáme tzv. základní populaci. Ze základní populace pak vybíráme takovou část, jež bude celou tu populaci zastupovat, a informace získané v této části bude možné za určitých podmínek zobecnit na celou populaci. Této části se říká výběrový soubor.
Výběr šetří nejen čas a peníze, ale umožňuje díky zobecnitelnosti vyslovit i pravděpodobné závěry o lidech, kteří by byli jinak nedostupní. Výběrový soubor je reprezentativní v té míře, nakolik odráží vlastnosti základního souboru. Jeho reprezentativita závisí na přesnosti vymezení populace, na adekvátnosti a rozsahu výběru a také na homogenitě či heterogenite zkoumané populace. V případě, že se sociolog rozhodne dělat výběr z populace, je nucen vzít v úvahu i chyby odhadů, kterých se zákonitě dopouští, zobecňuje-li ze vzorku na celou populaci. Náhodná chyba odhadů je způsobena tím, že výběrový soubor nikdy přesně nereprezentuje základní soubor. Tuto chybu lze vypočítat a její hodnota je mimo jiné závislá na velikosti výběrového souboru (čím větší výběrový soubor máme, tím bude náhodná chyba menší). Systematická chyba výběru (vychýlení/posunutí/bias) vzniká \ především v důsledku nevhodně zvoleného postupu výběru a kvu i . nevhodnému zpracování dat. Systematická chyba vyjadřuje odlišnos ^. výběrového odhadu od správné hodnoty zkoumané veličiny. Cílem vy-^ zkumníka při výběru je, aby tyto odchylky byly co nejmenší.
208
, Pilotáž a předvýzkum
i jestliže tedy máme zvolený způsob, kterým získáme výběrový sou-bór, měli bychom také zvolit vhodnou metodu sběru dat o tomto sou-| boru. Abychom se vyvarovali nepříjemných překvapení, je nezbytné ipřed vlastním sběrem dat provést test výzkumného nástroje (kterým í"je třeba scénář rozhovoru, dotazník, stanovená kritéria pozorování) -tzv. pilotáž. Nedocenitelný bývá často i tzv. předvýzkum (vlastní vyli! zkum v malém), který odhaluje překážky, na něž bychom mohli při sběru a analýze dat narazit. Předvýzkum by měl ověřit, zda je sběr I dat technicky proveditelný, jak funguje koordinace výzkumného týmu | a zda je celý výzkum vůbec uskutečnitelný.
m
Sběr a zpracování dat
/Následuje vlastní sběr dat a jejich kódování. Během těchto kroků je " nezbytná pečlivá kontrola pravdivosti informací, správného zazname-l navání informací a toho, zda vše probíhá tak, jak má. Sebraná a okó-I dováná data je pak třeba převést do podoby vhodné pro hromadné zpracování dat. Jakmile jsou data uložena, vyčištěna a zálohována, |.mohou být podrobena statistickým analýzám, abychom mohli ověřit platnost našich vstupních hypotéz. Při analýze dat velmi záleží na typu dat a vhodnosti použití té které metody analýzy. U kvantitativních výzkumů zpravidla nelze analyzovat všechny vztahy mezi proměnnými - a mnohdy je to i zbytečné. Jestliže badatelé dospějí :" k závěru, že zjištěné informace stačí pro úspěšnou prezentaci dat, mohou fázi analýzy a interpretace dat ukončit. II'V současnosti není možné velké množství informací, které mají sociologové k dispozici, zpracovávat pouze pomocí tužky, papíru a kalkulačky. Sociologové se uchylují k stále sofistikovanějším počítačovým \ programům. Počítače nejenže umožňují rozsáhlé a do hloubky směřující zpracování informací, ale ani sebelepší počítačový program nám nebude nic platný, jestliže mu dodáme chybná data, nebo když ne-vííhé, jaká data jsou vhodná pro požadovanou analýzu. Samo ovládnutí počítačového programu ještě neznamená, že jsme schopni provést uspokojivou analýzu a interpretaci dat. Sociologové by tedy měli mít dobré znalosti z oblasti statistiky, matematiky a metod sběru dat, pokud chtějí s takovými programy zacházet. I kvalitativní sociologové Mohou ke zpracování dat využít některý z počítačových programů (např. ATLAS). Tyto programy zjednodušují práci s textovými i obrazovými daty, zpřehledňují kódování a umožňují grafické znázornění Vztahů mezi jevy, kategoriemi a subkategoriemi. Na jedné straně potáče práci s daty usnadňují, na druhé straně vyžadují přesné zadání
209
dat, znalosti ohledně ovládání programu, znalosti jednotlivých analýz a v neposlední řadě i poctivé zálohování dat, protože počítač je jenom stroj a případná ztráta pracně shromažďovaných dat je jen těžko na hraditelná.
11.2 Jednotlivé výzkumné metody
Zaměříme se nyní na jednotlivé výzkumné metody. Každá z nich má své nesporné výhody a má také svá omezení. O vhodnosti použití té které metody rozhodujeme na základě okolností, jež výzkum provázejí (podmínky zadavatele, rozpočet, časová a prostorová omezení, velikost výzkumného týmu apod.).
Experiment v sociologii
Jedna výzkumná metoda, která je klíčová v přírodních vědách, je společenským vědám většinou odepřena, totiž experiment. Experiment musí být opakovatelný a ověřitelný. U sociálních jevů však mnohdy nemůžeme simulovat všechny potřebné podmínky. Například není možno z výzkumných důvodů opakovaně nechat proběhnout revoluci. Přesto se některé experimenty i zde objevily. Patří k nim třeba tzv. garfinkelink.
Garfinkelink je technika umělé provokace, pomocí které výzkumník naruší běžnou rutinu lidského jednání. Technika je nazvána po H. Garfinkelovi, který ji v etnometodologii zavedl. Garfinkelink umožňuje zkoumat nevyslovená interpretační schémata každodenního života, např. známý fakt, že doslovný obsah toho, co je v konverzaci řečeno, neodpovídá tomu, co je účastníky jako obsah této konverzace sdíleno. Když dostali formální otázku: „Jak ti jde škola?", výzkumníci; reagovali (studenti, kteří se pochopitelně o experimentu svému okoh nesvěřili) vlastním dotazem, kterým se dožadovali upřesnění. Toto^: narušování provokativním jednáním (když se např.bez předchozího,*, upozornění studenti začali doma chovat jako podnájemníci) narazí^, pochopitelně i na etické problémy.
Dotazníkové šetření
I
Klasickým nástrojem, který se používá v sociologickém zkoumáni, Jf^ dotazník. Jeho použitelnost se týká především kvantitativně onen tovaného výzkumu. Dotazník je vlastně formulář určený responde^ tovi a obsahující otázky a varianty odpovědí. Může také obsahová místo na odpověď. Dotazník je velmi rozšířeným nástrojem, Pr0 ^
210
umožňuje rychlé zpracování dat. Jeho nevýhodou je však to, že neposkytuje respondentovi široký prostor pro vyjádření a je použitelný i, pouze v prostředí, které je výzkumníkům relativně dobře známé. Do-: tazníky je možné rozesílat poštou, osobně rozdávat a sbírat. Vytvo-ř ření kvalitního dotazníku vyžaduje pečlivou a přesnou práci. Pokud i má dotazník fungovat, je vhodné začít zajímavými otázkami, na které • se. snadno odpovídá, dále položit méně zajímavé otázky, poté citlivé 'osobní otázky (včetně identifikačních údajů) a nakonec choulostivé otázky přezdívané „Zeptej se a uteč". Tvůrci dotazníků by neměli opomenout skutečnost, že jedna odpověď může ovlivnit odpovědi na další otázky - tzv. haló efekt při dotazování, a že dotazník by měl být na i první pohled snadno vyplnitelný a přehledný.
íľ
Rozhovory
^Jsou-li k dispozici šikovní tazatelé, lze využít metodu rozhovoru (interview), při které školený tazatel klade osobně a ústně otázky dotazovanému, aby tak řízeným způsobem obdržel informace. Metoda je oblíbená a často používaná i z di^vodu nižšího procenta odmítnutí ze strany dotazovaných. Návratnost je tedy vyšší než např. při použití dotazníku, nároky na kvalitu tazatelů jsou však podle náročnosti vý-
li
fciMfc 211
V v,
zkumu někdy vysoké. Podle míry standardizace sociologie rozlišuje mezi standardizovaným, polostandardizovaným a nestandardizova-ným interview. Způsoby dotazování lze také dělit podle toho, jak jsou informace zaznamenávány (klasicky tužkou na papír, přímo do počítače), a jak rozhovor probíhá (tváří v tvář, telefonicky, prostřednictvím elektronické pošty).
Důležitou roli při dotazování hrají kvalitně a srozumitelně formulované otázky, popřípadě i vyčerpávající nabídka možností odpovědi pokud se jedná o tzv. uzavřené a polouzavřené otázky, kde respondent vybírá některou z nabízených odpovědí. Sociologové zpracovávají i otázky otevřené, na které respondent odpověděl vlastními slovy - jejich zpracování však bývá časově i metodologicky náročné, a proto jsou u standardizovaných rozhovorů využívány v omezené míře.
Pozorování
Další možnou metodou je pozorování. Může jít např. o pozorování přímé, při kterém nedochází k dotazování zkoumaných osob ani jejich ovlivňování. Postupuje se při něm podle předem připraveného plánu. Takto se dá zkoumat např. životní styl nebo sociální interakce. Je vhodné pro zkoumání malých skupin nebo komunit. Zúčastněné pozorování probíhá tehdy, jestliže výzkumník vstoupí do života zkoumané komunity. To mu na jednu stranu umožňuje proniknout hlouběji do pozorovaných jevů, na druhou stranu mu hrozí nejen riziko ztráty vědecké objektivity, ale také může do pozorovaných jevů zasáhnout.
Při standardizovaném pozorování je přesně dáno, co a jak má výzkumník pozorovat. U nestandardizovaného pozorování má pozorovatel velký prostor pro to, čeho si může všímat. V případě skrytého pozorování, kdy pozorovatel zůstává neviděn (ať již fyzicky, či jen neprozradí to, že ostatní pozoruje), můžeme narazit na etické problémy. Pokud z hlediska kvality pozorování výzkumníkova přítomnost nevadí, hovoříme o pozorování zjevném. Je však potřeba zvážit fakt, že když lidé vědí, že jsou pozorováni, mají tendenci chovat se jinak.
Studium dokumentů
Badatelé mohou získat užitečná data i studiem dokumentů. Ke vhod-j ným metodám patří obsahová analýza a sekundární analýza dat. Jeřábek (1992:81) uvádí tyto typy dokumentů:
1. osobní dokumenty vytvořené z iniciativy autora: zpravidla vypovídá o s^fjvJ« zážitcích, názorech, postojích apod.; náleží sem dopisy, diáře, autobiogi ^ zprávy před sebevraždou, přiznání nebo doznání;
212
V&J, 2. úřední dokumenty, které vznikly se záměrem shromáždit určitý soubor SjJV.i:        údajů; např. statistiky, úřední výkazy, soudní akta;
3.  tištěné a další materiály hromadného předávání informací (noviny, časopisy, knihy, fotografie, filmy, videozáznamy a některé výtvory materiální kultury.
1
$ Studium dokumentů má jak výrazné výhody, tak i nevýhody (viz Jeřá-j'bek, 1992:82). K přednostem patří, že můžeme zkoumat výpovědi lidí I?; nedostupných, třeba již zemřelých. Jejich výpověď také není zkreslena tím, že by se přizpůsobovala výzkumníkovi. Je možné zkoumat l dokumenty za velmi dlouhou dobu a velikost výběru (počet doku-I mentu) může být větší než u pozorování, rozsah jako u dotazníku jínebo rozhovoru. Dokument je záznamem, který byl proveden spontánně a jeho tvůrce na sebe možná více prozradí. Studium dokumentů || je levnější než dotazování nebo používání rozhovoru v terénu. Doku-í menty vytvořené profesionály mohou mít vysokou kvalitu. Ě.hA Druhou stranou mince jsou nevýhody dokumentu. Patří k nim zá-^.kladní fakt, že dokumenty nebyly vytvořeny pro účely sociologického /zkoumání, mnohé z nich nemají dostatečně dlouhou životnost a ně-|lrteré se ztrácejí, mohou chybět informace potřebné k tomu, abychom H je pochopili. K některým dokumentům se vůbec nedostaneme, jindy zase chybí dokumenty od lidí, kteří málo píšou (méně vzdělaní). Ne-verbální chování nám uniká, záznamy nejsou pořizovány ve stejný JjX čas a stejným způsobem, máme potíže s kódováním a nemůžeme vždy "srovnávat údaje v čase.
Obsahová analýza je výzkumná technika pro systematický ;'a kvantitativní popis obsahu komunikace. Zjišťuje obsah sdělení, jeho ti autora, záměr a předpokládaný účinek na příjemce. |! Předmětem obsahové analýzy nemusí být jenom to, co si představíme [pod slovem text, tedy písemné dokumenty, ale také rozhlasové nebo televizní vysílání, telefonická komunikace, umělecká díla, videozá-í žnamy apod. Její využití je široké. Využívá se v literární vědě k určení j autorství díla nebo k analýze srozumitelnosti textů. V psychologii po-|mähá při zkoumání slovní zásoby a v sociologii při zkoumání politické •komunikace, masových médií, při analýze změny hodnotových postojů |j nebo životního stylu. Její výhodou je, že často máme k dispozici texty 1. z dlouhých časových období a jejich zkoumání se přitom nijak přímo £ nedotýká zkoumaných osob. Jde tedy o tzv. neintervenční přístup, i Obsahová analýza má čtyři základní formy: a) frekvenční analýza -Pí co,ž je klasifikace textových prvků a zjištění jejich četnosti; b) valenční 13nálýza - to je uvedení specifičtějších hodnocení (negativní, neutrální, 1 Pozitivní, např. je možné zkoumáním novinových článků zjistit, jaká • hodnocení bývají spojována s pojmem daňová reforma); c) analýza
213
intenzity - ukazuje sílu hodnocení; d) analýza kontingence - všímá si výskytu určitých řečových prvků v souvislosti s jinými pojmy (např pojem daňová reforma s pojmem přerozdělování). Obsahová analýza postupuje v těchto fázích: nejdříve je stanovena hypotéza, na jejímž základě jsou vybrány kategorie (jednotlivá slova stylistické charakteristiky, témata, objekty, hodnoty, postoje), jejichž přítomnost má být měřena. Pak jsou stanoveny zkoumané jednotky (symboly, slova, nadpisy, odstavce) a jejich četnost a rozsah. Kvantitativní výsledky jsou potom analyzovány. V současnosti mají výzkumníci k dispozici i speciální počítačové programy. ■ Při sekundární analýze dat badatel využívá data z jiných výzkumů, ať již se jedná o oficiální statistická data, nejrůznější databanky statistických údajů, nebo klasická archivní data. V případě, že jsou potřebná data k dispozici, šetří tato metoda nejen čas a peníze ale poskytuje i více prostoru pro nejrůznější srovnávací analýzy. Nevýhodou je, že často nelze odhalit chyby, kterých se dopustili ti, jejichž data se budou sekundárně analyzovat.
Historická sociologie se musí spokojit s tím, že zkoumá dokumenty o jevech, protože jevy samé už nemá k dispozici. Musí se tedy zabývat interpretací a kritikou historických pramenů. Snaží se historické projevy systematizovať a vytvářet jejich typologii. Například se může snažit o rekonstrukci historických forem institucí, sociálních systémů nebo kulturních vzorců a zvyků. Od historie zaměřené na jedinečné události a podrobnosti se sociologická historická metoda liší tím, že se snaží o typologizaci sociálních jevů a poznání sociálních mechanismů.
Biografická metoda
Biografická metoda se snaží popisovat život jedince v souvislostech jednání, zkušeností a kulturních souvislostí. Biografický výzkum vzniká spoluprací mezi jedincem a výzkumníkem. Jde o interpretaci životní dráhy člověka někým jiným, což biografickou metodu odlišuje od autobiografie. Autobiografie ale může být v biografickém výzkumu použita. Biografickým materiálem jsou např. též dopisy, deníky, kroniky, cestovní záznamy nebo soudní dokumenty zkoumané pomoci obsahové analýzy. Biografická metoda je výrazně interdisciplinární záležitostí, protože bere v úvahu např. i poznatky psychologie, lékařství, gerontológie, pedagogiky, literární vědy nebo etnológie.
Biografický přístup může korigovat jednostrannost jiných výzkumných přístupů, které zdůrazňují hlediska makrosociální, objektivis-tická, kvantitativní, statistická, strukturální a systémovéteoreticka. Jeho nevýhodou je omezená reprezentativita.
214
Počátky biografické metody jsou spojeny se jmény W. I. Thomas i||ľa F.Znaniecki, kteří provedli analýzu korespondence polských emi-Ki'grantů v USA ve známém průzkumu nazvaném Polský sedlák v Ev-fkj ropě a Americe.
^Zakotvená teorie - Grounded Theory
íyMetodu zakotvené teorie lze zařadit mezi klasické kvalitativní me-|'v tody. Cílem této metody je vytvořit teorii. „Nezačínáme teorií, kterou Wé bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a nepi cháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné." (Strauss, %f Corbinová, 1999:14) Je to teorie odvozená induktivně. Jífif Zakotvená teorie vychází stejně jako ostatní metody z určitého vý-rh zkumného problému, který zužuje prostřednictvím výzkumné otázky, fvi'l Výzkumná otázka by měla být formulována tak, aby nechala dostatek W volnosti k pečlivému prozkoumání jevu. Postupným sběrem a analyzo-
* f' váním dat je pak tato otázka přeformulovávána tak, aby se její záběr ||v zužoval. Celý proces sběru a analýzy dat je postaven na hledání po-Ipjmů, které se zkoumaným jevem souvisejí, a následném odhalování \,' vztahii mezi nimi. Příkladem výzkumné otázky může být třeba tato:
Jak ženy zvládají své těhotenství v případech, kdy je jeho průběh komplikován chronickým onemocněním, kterým žena trpí? Ačkoli je tato otázka, alespoň ve svém globálním tvaru, pro kvantitativní výzkum příliš široká a nestrukturovaná, pro výzkum podle zakotvené teorie je zcela vyhovující. Tato otázka říká, že budeme zkoumat ženy, jejichž těhotenství komplikuje nějaké chronické onemocnění. Tento výzkum bude na zvládání takového těhotenství pohlížet očima těhotných žen, tj.bude se zabývat tím, co ony dělají nebo co si myslí, a ne tím, co si myslí lékaři nebo někdo jiný. (Strauss, Corbinová, 1999:24-25)
w
fejBádatel zpravidla vychází z nějakého vyprávění a snaží se zjistit, jak P- vypravěč vnímá to, o čem vypráví. Nástrojem analýzy textu jsou různé j typy kódování.
• Cílem otevřeného kódování je nalezení podstatných pojmů a výroků, které mají (l vztah ke zkoumanému jevu, a prvotní odhalování některých vztahů mezi těmito JÍ výrazy. Pojmy vztahující se k jednomu jevu pak seskupujeme do kategorií a sub-S kategorií. Všechny námi odhalené vztahy jsou provizorní a musí být ověřeny na f dalších datech. Na základě rozboru kategorií se badatel snaží odhalit vlastnosti,
IrJÄ; má svou dimenzi (např. frekvence výskytu, intenzita, délka trvání). Pak lze vy-' i|| tvořit „dimenzionální profil" každého jevu, který nás seznamuje s vlastnostmi I. :/ toho jevu za daných podmínek.
fSjsljí' Cílem axiálního kódování je odhalování příčin a následků jednotlivých jevů. I'Ví''.'< Každému jevu v určitém kontextu lze přiřadit konkrétní příčinné podmínky
m m
215
(události nebo případy, které vedou k výskytu nebo vzniku jevu) a intervenujíc' podmínky (které jsou v podstatě širším kontextem toho jevu a ovlivňují strate ' vyrovnání se s jevem - např. čas, prostor, kultura, ekonomický status, st^ techniky, status). Dále pak lze odhalit interakce, které jev provázejí, strategie vyrovnání se s jevem a nakonec lze popsat i následky jevu - ať již skutečné nebo potenciální. Jedná se o proces hledání vztahů mezi jednotlivými kategoriemi Selektivní kódování je takové, které má doplnit postupně vznikající kostru vypravěčova obrazu reality. Kolem centrální kategorie seskupíme ty ostatní tak aby vznikla určitá teorie. Jedná se o neustálý proces sběru a analyzování dat tak, abychom mohli navrhovat, ověřovat a doplňovat hypotézy o vztazích mezi pojmy a výroky.
Za ideálních podmínek by tato teorie měla odhalit určitý proces konstruování reality. Nejde o statický popis nějakého jevu, jde o zachycení tohoto jevu v jeho dynamičnosti. Celý proces sběru a analýzy dat by měl skončit v okamžiku, kdy již nenalézáme žádné nové nebo významné údaje k jednotlivým kategoriím a všechny vztahy mezi kategoriemi jsou ověřeny na datech. Cílem je tedy specifikace podmínek, za kterých se jev vyskytuje, popis interakcí, které se k němu vážou, a popis výsledků či následků, jež následují.
Zásady kvalitativního výzkumu
Zásady, které se snaží dodržet badatel využívající kvalitativní přístup, můžeme shrnout do několika bodů. Hendl (1997:32-34) uvádí osm takových vlastností kvalitativního výzkumu. Prvním je otevřenost. Je tím míněna otevřenost jak vůči zkoumaným osobám, tak i vzhledem ke zkoumané situaci a použitým metodám. Proto se také plán výzkumu nebo hypotézy mohou dotvářet až během výzkumu. Výzkumník má být otevřený vůči tomu, jak situace definují ti druzí, a být schopen přebírat jejich role. Být otevřený k druhým také znamená, j že výzkumník je schopen poznávat i sebe sama.
Zahrnutí subjektivity znamená, že výzkumník se částečně iden-l tifikuje se zkoumaným jevem, osobou nebo prostředím. Kdyby tomu J tak nebylo, badatel by se nedostal k subjektivním interpretacím dru-(^ hých osob. I zde se setkáváme s pojmem otevřenost vůči zkoumanému ^ člověku. Ten by měl mít možnost podnítit, nebo naopak ukončit sve jednání, vyprávění nebo naslouchání. I tato „dialogická otevřenost^ má pochopitelně své meze. Výzkumník se musí řídit „strategickou racionalitou", protože má hledat odpovědi na určité otázky a řešeni problémů. „ T
Procesuálnost označuje skutečnost, že během výzkumu se nien^. např. metody nebo způsoby interpretace.
216
mí
j
K|;   Reflexivita označuje připravenost výzkumníka reagovat na něco nečekaného, s čím se může během zkoumání setkat. Na změnu může
1/ badatel odpovědět třeba změnou používané výzkumné metody. M(   Zaměření na případ znamená pozornost věnovanou jednotlivým i*1 případům. „Provádí se jejich podrobný popis, navrhují se pomocí nich
teorie, které se také jimi přezkušují." pař. Historicita a kontextuálnost. Protože předměty humanitních věd ^í-mají vždy nějakou historii, je třeba historicky uchopovat i jednotlivé '4: případy a všechny závěry „validizovat" pro daný kontext. IÉ   »Ve společenských vědách je problematické hledat kontextově nezávislé zákonitosti podobné zákonitostem v přírodních vědách. Takové M zákonitosti platí právě jenom v přírodních vědách a i tam se zpochyb-Ift1 ňújí." (ibid.) Tomuto vědomí ríkámeproblematizace determinovanosti. Nalezneme-li v jednání lidí pravidelnosti, můžeme je vysvětlit použí-'iváním nějakého systému pravidel, ale i ten se neustále mění a může la''z něj být řada výjimek.
^ffi, Pojem iterativní heuristika poukazuje na to, že získané výsledky ■£ ovlivní další sběr dat i plánování výzkumu.
li;' Prezentace dat
U vlastního výzkumu musíme počítat s tím, že nic neprobíhá tak ';. ideálně, jak jsme předpokládali. Lidé nechtějí spolupracovat, máme málo lidí a peněz, jsme v časovém presu, zadavatel by byl rád, kdyby výsledky odpovídaly jeho představě světa. Tyto okolnosti je třeba při 1 interpretaci a prezentaci dat vzít v úvahu. Sociologové by neměli opo-||'míjet vhodnou prezentaci výsledků svých šetření, ať již jde o veřejnou
■ prezentaci v rámci tiskové konference, nebo publikaci výsledků v ně-
■ jakém periodiku či knize. Tato zdánlivá třešnička na dortu je nakonec tím jediným, co je z někdy dlouhodobé práce velkého množství lidí vi-
. dět, takže je namístě sociologům přát i dopřát, aby i tato závěrečná i tečka dopadla co nejlépe.
j&-.jpí ■ ■.
.Výzkum týkající se lidské společnosti je ve své podstatě velmi choulos-. tivou záležitostí. Je tedy samozřejmé, že sociologové by měli dodržovat určité etické zásady spojené s výzkumem (nejrůznější etické kodexy práce sociologa). Mezi základní pravidla patří: nepřekračování vlastních schopností a kompetencí, ochrana zkoumaných osob před poško-|j zením, respektování práva osob na soukromí a důstojnost, zachování i vědegfcg objektivity výzkumu, důvěryhodné zacházení s výzkumnými L daty (včetně jejich prezentace), nezatajování možných zkreslení atd.
217
Literatura
Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha 1993.
Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha 1997,
Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha 1992.
Strauss, A., Corbinová, J.: Základy kvalitativního výzkumu. Brno 1999.
Pojmy k zapamatování
metoda, desk research, field research, kvantitativní a kvalitativní přístup, reliabilita, validita, hypotéza, operační definice, proměnné, znak nominální, ordinální, kardinální; výběrový soubor, základní soubor,
systematická chyba, náhodný výběr kvótní výběr, pilotáž, garfinkelink, dotazník, standardizovaný rozhovor standardizované pozorování, obsahová analýza, biografická metoda, zakotvená teorie
218
Kapitola 12
Kde najít českou sociologii
i
Sociologii najdete samozřejmě všude tam, kde lidé systematicky uvažují o společnosti a společenských příčinách jevů. Pokud však chcete hledat profesionální sociologii, můžete začít v naší vlasti hned na několika místech. Tato kapitola nebude příliš zábavná, ale v každém případě může poskytnout několik kontaktů na místa, kde zájemce může uspokojit svou touhu po hlubším poznání oboru a dostat se do blízkosti lidí, kteří se sociologii intenzivně věnují. % Mnohé užitečné odkazy na „výskyt" sociologie najdete na internetové adrese www.spps.cz, kterou provozuje Sdružení na podporu sociologie. Prostor nám umožňuje učinit pouze několik stručných odkazů na pracoviště, která se sociologií systematicky zabývají. Jak každý sociolog ví, instituce vznikají, zanikají a mění se. Proto je prav-f: děpodobné, že celá řada údajů v této kapitole může být neaktuálních i" už v okamžiku vydání knihy. Pro základní orientaci by však mohly iVtyto stránky posloužit.
12.1 Školy
Sociologická bádání se realizují na řadě vysokoškolských pracovišť. Například na sociologické a sociálně psychologické charakteristiky hospodářských a řídících procesů se zaměřují na vysokých školách Připravujících ekonomy a manažery. Sociologie je součástí studia budoucích učitelů zejména společenskovědních předmětů, a učí se proto ná pedagogických fakultách, kde se provádí také výzkum v oblasti sociologie výchovy a školy. Sociologickým výzkumem venkova a zemědělství se zabývá katedra humanitních věd Provozně-ekonomické
if
i*
219
\0