Synopse přednášky VYBRANÉ SOCIOPROFESNÍ SKUPINY II. / D. Drápala
Téma PORTÁŠI
_____________________________________________________________________
 moravský bezpečnostní sbor
 ustaven 1638 – potřeba účinného bezpečnostního nástroje proti domácím
i vnějším kriminálním živlům – využití dřívějších zkušeností s vojenskými službami Valachů –
během 2. poloviny 18. století střídavě povoláváni a rozpouštěni – právo povolávat pouze
panovník – definitivní ustavení 1717 – přecházejí pod pravomoc moravských zemských stavů
 názvy: Věrní Valaši – Krajští Valaši – především 2. třetina 17. století, od poloviny 17. století
portovní či portáši / Landesportatshen (původ od zdomácnělého maďarského slova portas =
strážce brány – z latinského porta)
 organizace: 60 mužů + poručík a dva zástupci (šikovatel a zástupce šikovatele); děleno do 6
desátnictev – 3 Hradišťský kraj (např. Březová pod Lopeníkem, Všemina, Jasenná, Lidečko,
Halenkov, Hošťálková, Ratiboř, Nový Hrozenkov)– 3 Přerovský kraj (např. Čeladná, Hutisko,
Velké Karlovice, Podhradní Lhota, Rusava) – zpočátku působnost i v Bílých Karpatech, od
poloviny 18. století především Valašsko
 do sboru přijímáni jen obyvatelé regionu, kde působili, výběr z více kandidátů; možnost přijetí
pardonovaného zbojníka
 sociální hledisko služby – zájem o službu pro vysoký žold, ve službě stíraly sociální rozdíly;
snaha po plné profesionalitě – museli opustit původní zaměstnání; odměny za dopadené
delikventy; výplata portáše „na odpočinku“ jeho nástupcem
 výbava – místní kroj, lano, sajdák, pistole, puška těšínka nebo pluhák, rožek na prach, čutora,
obušek
 2. polovina 18. století zásahy portovních mimo Valašsko – Vyškovsko, Plumlovsko – snaha o
celomoravskou působnost (1787) – nepovoleno – 1795 zřízení slezských portovních
 postupně přibývaly další povinnosti – dozor nad dodržováním protipožárních opatření, zásahy
proti pašerákům tabáku a soli, asistence při odvádění provinilců na soud, asistence při
odvodech atd.
 rodina Křenků z Valašské Bystřice – několik příslušníků rodiny ve službách sboru – poručík Jiří,
poručík Jan, šikovatel Michal
 1829 rozhodnutí o rozpuštění, definitivní konec služby 1830, vyplacení zbývajících portovních
 ohlasy na portáše ve výtvarném umění (M. Aleš, J. Kobzáň), regionálně-historické literatuře a
beletrii (Č. Kramoliš, J. F. Karas), označování jako „valašské národní vojsko“ atd.
 novodobí portáši – 1. polovina 20. století – Valašská Bystřice – kroužek nadšenců, divadelní
hra, Valašský rok 1925; další obnovení v roce 2005
D. DRÁPALA: Tíha víry. K 220. výročí vydání tolerančního patentu a jeho dopadu na život obyvatel
Valašska. Valašsko. Vlastivědná revue č. 7, Vsetín 2001, s. 4-6.
Týž: Role historického odkazu v životě obce. Sen o portášské Bystřici. In. Tradice lidové kultury
v kulturním vývoji České republiky. Sborník příspěvků 17. strážnického sympozia, Strážnice 2001,
s.101-108.
Týž: Klady a zápory zemské služby portášů v 18. století. Kuděj. Časopis pro kulturní dějiny 4, č. 2, Praha
2002, s. 20-32.
Č. KRAMOLIŠ: Valaši a portáši. In: Almanach Valašského roku. Rožnov pod Radhoštěm 1925,
s. 10-14.
L. KUNZ: O verbování lidí portovních a jejich hmotném postavení. Naše Valašsko 9, 1946, s. 65-75;
10, 1947, s. 89-90.
A. ŠEVČÍK: Portáši. Národní četníci a ochránci valašských hor. Vsetín 1930.