OBOROVÉ ENCYKLOPEDIE I film a filmová technika S KOLEKTIVEM AUTORŮ ZPRACOVALI OTTO LEVINSKÝ A DE. ANTONlN STRÁNSKÝ PRAHA 1974 SNTL /NAKLADATELSTVÍ TECHNICKÉ LITERATURY Encyklopedie obsahuje látku z celé filmové techniky a přilehlých oborů, zpracovanou přehledně' v 1800 textových heslech, doprovázených S00 instruktivními ilustracemi. K enadnémn a pohotovému vyhledání infor* mace slouíí abecední řazení hesel a podrobný rejstřík. Dílo vyčerpává všechny oblasti profesionálního i neprofesionálního filmu, tj. väe, co souvisí s výrobou a promítáním filmů (přístrojovou, dekorační a osvětlovací techniku, snímání, triky, záznam zvuku, laboratorní zpracování, distribuci, promítání apod.). Kniha jo určena profesionálním filmovým pracovníkům, i amatérům, posluchačům filmových ikol, výzkumným a vývojovým pracovníkům, odborníkům z příbuzných oborů, novinářům a publicistům a vSem dalším čtenářům s hlubším zájmem o fihn. Lektorovali: Ing. Jaroslav Polášek, CSc, doc. Dr. Ludvík Barm ±7^-c-8vý<^B$mádtr-svgtov0io-jUmu-od- LumUra ai do současní doby píše Georges Sadoul, že nelze studovat dejiny filmu jako uměni a nedbat přitom o technickou a průmyslovou stránku. Specifika filmu záleží právě v sloučení tvůrčího a technického principu, a jak dokazuje historie filmu, každá technická revoluce a každé zdokonalení v technickém odvětví mělo vždy dalekosáhlé důsledky pro jeho vývoj. Staíí vzpomenout na období po vynálezu zvukového firmu, které znamenalo nejen radikální přeměnu ateliérů a ateliérové techniky, změny v snímací technice, osvětlování a iíčciií (důsledek zavedení panchromatických materiálů), ale také zásadní změnu filmové estetiky. Záznam zvuku objevil dramatickou působivost zvuku, hudba přestala týt pouhou ^náladovou ilustrací obrazu, stala se součástí zvukové dramaturgie a umožnila vznik nových filmových žánrů. IDialogy Be odteatralizovaly a přizpůsobily se potřebám filmu. Herectví se zcivilnilo a postupně se oprostilo od divadelních konvencí, atd. O významu techniky pro rozvoj filmu nelze tedy pochybovat. Tím více jsme proto Iv naší odborné literatuře postrádali publikaci, v níž by byly přehledně zpracovány všechny potřebné informace o filmové výrobě, technice a základních technologických procesech. Vydáním Oborové encyklopedie SNTL -Film a fdmová technika se snaží SNTL - Nakladatelství technické literatury tento nedostatek odstranit. | V abecedně uspořádaných heslech zahrnuje tato publikace vše, co souvisí s výrobou filmu: přípravné práce, I natáčení (přístrojovou a dekorační techniku, osvětlovaní, fotometrii a exponometrii při snímání filmu, záznam {obrazu a zvuku), dokončovací práce, laboratorní zpracováni, distribuci filmové kopie a promítání. Přiměřený počet hesel se zabývá dvěma hlavními složkami filmového strediska, tj. výrobními štáby a jejich materiální základnou, ateliéry a dílnami. I když je postup výroby hraného filmu ve všech pokročilých kinematografiích do značné míry standardizován, existují rozdíly ve vlastni organizaci výrobního procesu. Je samozřejmé, že jsme v této publikaci vycházeli z našich podmínek, tj. z organizačního schématu Filmového studia Barrandov. Realizace filmu je nemyslitelná bez řady odborných filmových pracovníků, a proto jsou zařazena i hesla zabývající se problematikou těchto náročných profesí. Nejsou opomenuty ani speciální techniky, ať již jde o kreslený a animovaný film, filmové triky, vědecké uplatnění kinematografie, aplikace televizních prvků ve filmů a filmových postupů v televizi nebo širokoúhlý a plastický film. Velkou pozornost jsme též věnovali barvě jako novému výrazovému prostředku ve filmu a v televizi, neboť jsme očitými svědky toho, jak v našem audiovizuálním věku význam barvy neustále vzrůstá. V závěru děkujeme všem, kdož nám pomohli při práci na této encyklopedii radou i kritikou a přispěli tak k jejímu vydání u příležitosti 75. výročí vzniku naší kinematografie. Redakce V Praze v březnu 1912 Redak^iéofěii^^liteYáíury a technických slovníků Hlavni redaktorka Blanka Freibauerová Odpovědní redaktoři: Otto Levinský a Dr. Antonín Stránský © SNTL - Nakladatelství technické literatury, n. p„ 1974 t Autorský kolektív: doc Dr. Ludvík Baran, Ing. Miroslav Bažant, Tomáš Bélohradshý, Dr. Marie Benešová, RNDr. Věra Blumová, CSc, Ing. Vlastimil Boublík, Stanislav Brach, Ing. Jaroslav Brož, RNDr. Eduard Bureš, CSc, prof. Dr. František A. Dvořák, Jaroslav Fiala, Ing. Jifí Fohariný, Zdeněk Hoffmann, Jiří Holan, prom. jys., Ing. Milan Horký, Ing. Milic Jiráiek, CSc, Galina Kopaněvová, národní umělec MÍM ÝiKrctochvU, doc Jan Kučera, Alena Kučerová, Dr. Milan Kuna, CSc, zasloužilý umelec Radovan Lukavský, arch. Boris Moravec, Ing. Jiří Morávek, CSc, Ing. Albert Nesvedtt, Ing. arch. Dr. Jan Novák, Ing. Václav Novák, Dr. Jiří Novotný Milan R. Novotným Vladimír Novotný, RNDr. Jaroslav Pechar, Ing. Jaroslav Polášek, CSc, Ing. Jiří Řehořek, Metoděj Skříčka, Ladislav Stejskal, Ing, Jirí Struska, CSc, prof. Ä. F. Šulc, Miroslav Urban, Vladimír Vimr, Dr. Stanislav Zvoníček l'n íyny k používání encyklopedie ]T sla. jsou řazena abecedně, zásadně podle podstatných jmen. 1 in koncipována tak, že za názvem hesla následují (v závorce) iyjioui ma, popř. bližší vymezující údaje, pak stručná definice pojmu, pudrobncjší výklad a aplikace. Opikuje-li se název hesla ve vysvětlujícím textu, pak se celý it-vypisujc, ale používá se jako zkratek půltučně vytištěnýchprvních prancn slov, z nichž se název skládá, popř. jen zkratky prvního slo-\ i V textu se používá též kurzívní sazby, jednak k vyznačování ' liíin, jednak k zdůraznění dalších pojmů (podhesel) v textu obsa-ípných nebo blíže vysvětlovaných, popř. pro lepší přehlednost (u del- h-itíňuif.----.......- ■uimé šipky před pojmy v textu upozorňují na to, že pojem ná-sl dující za šipkou je zpracován jako textové heslo. Na další hesla fct odkazuje též odkazy vytištěnými kapitálkami bud přímo v textu 1« ilajiiebo na jeho konci. Ostatní hledané pojmy najdou čtenáři v abecedním rejstříku na t oni knihy, kde je i bohatý seznam literatury naší a zahraniční, ro/jdělený podle základní tematiky na deset skupin, Seznam slovních zkratek používaných v publikaci je ve vedlejším sloupci, JhTSzky jsou zařazeny pokud možno u hesla, ke kterému patří, nebo v jeho blízkosti. abs. ad. akust. amer. ang!. iást, diel. draní, ekon. el. estét. event. nim. fot. franc. h chem. kinemat. kys. lit. magn. max. mech. měř. min min. nespr. nf obch. obv. ohn, opt. pod. prům. psychol. pův. rel. slang. sov. srov, *cch. technol. tv uměl. v. věd. větš. vf v, t. zejm. zn. zprav, zvětš. zvi. zvuk. absolutní a další akustický americký anglický částečně dielektrický dramatický ekonomický elektrický estetický eventuální filmový fotografický francouzský hodina chemický kinematografický kyselina literatura magnetický maximální maximálně mechanický měřicí minuta minimální minimálně nebo německý nesprávně nízkofrekvenční obchodní obvykle ohniskový optický podobně průmyslový psychologický původně relativní režisér sekunda (vteřina) slangový slangově sovětský srovnej technologický televizní umělecký viz vědecký většinou vysokofrekvenční viz též zejména značka zpravidla zvětšovací zvláště zvukový agltka filmová a ABC (Associated British Picture Corporation), jeden z velkých angl. koncernů, fcteré jsou ve Velké Britanii majiteli vét-jjny kin. Kromé ABC jsou to ježte ■ Granada, Esscldo a ■/■Rank, Jen necelých '30 % 2 celkového poctu kin, a to převážné Ý předměstských čtvrtích, patří drobným soukromým majitelům. Tato kina jsou ustaralá a některá se pro malou návatěv-?nbst ruSj. adaptace filmovat převedeni dři jiných uměl. slovesných druhů, buď epíc-ííkých (románu, povídky, epické básně), n. aram. (divadelní hry), do film. /scénáře, í Převádět látku z jednoho umel. druhu do -jiného je rv^řLpráct._Hlaynin)jLi.koIem a„f. r\e zachovat ideu díla a najít pro její reali-:-Ííaei" nejvhodněji! a nejúčínnějal způsob film. vyjádření (v. např, film Siréna, adaptovaný řež- Karlem Steklým podle romanu Marie Majerové). Vedle a.f. v uve-denén smyslu slova existuje i ztvárněni předlohy, kteří je bud jejím volným pře-• pracováním, n. používá toliko některých motivů předlohy* V obou těchto případech 1 jde Již o větáí autorský podíl ve scenáristic-etické práci. adaptace kina, přestavba, stavební) ípopř. i tech. úprava /kina, která má zlepšit jeho tech. i provozní parametry a uvést sje.i do souladu s požadavky nových pro-^inltaclch technologii. Pro a.k, připouští ■ČSN 73 5251 - Předpisy pro projektovaní itrvestiČTii výstavby - kina určité úlevy oproti parametrům požadovaným při výstavbe nových kin. adaptace oka, I, přizpůsobování ^citlivosti oka /jasu a /barva pozorovaného ■prostoruj 2, konečný stav tohoto pochodu. Je-li Jas větSÍ než několik /nitů, jde o a. na svčtb; v opačném případe o a. na tmu. 'Nápadne se a* projevuje např. při píe-~chodu z jasného denního světla do zatemnené místnosti a naopak. A. je složitý :;děj, při němž dochází ke zmíné velikosti oCní pupily (y. oko lidsxů), k přechodu z uviděni šípkového na tyčinkové, popř. r.naopak, a ke změně citlivosti sítnice. Než se dosáhne úplné a. na světlo n. na tmu, /■.-je rozesnávací schopnost oka snížena. Při -^přechodu ze tmy do světla je doba potíeb-ná pro úplnou a. kratáí (asi 1 min) než při přechodu ze světla do tmy (až 1 h). Duhovka reaguje na světelné podnety -téměř okamžité, $itníce pomaleji (čípky 2 až 3 min, tyčinky 30 až 50 min). Citlivost ÓOOOkrát. TJ mladších osob je doba a, kr.iťíl než u osob starších. Následkem a. je oko schopno reagovat na velký rozsah jasů (1 až I0S), S a. je třeba počítat při každém pozorování obrazu, např. při úpravě a posuzováni svetelných poměrů při kinemat. představení (postupné zha-islnání. světel v sále a jejich rozsvěcování, .jas promítací /plochy apod.). ■adaptér zvukový, 1- pův. tech. zaří-lenl dodatečné instalované na němý promítací /stroj k snímání elektroakust. signálu, zaznamenaného ve zvuk. /stopě kombinované /kopie. Později byl tento termín nahrazen názvem ibuáií zvuku, kterého se „dnes výhradně používá. - 2. Slang, název pro zvuk. kopírovací ^ hlavu ve film. zvuk. /kopírce. adaptér zvukový amatérský, doplňkové zařízení k přizpůsobení němého amatérského /projektoru Standard 8 mm pro nahráváni a /reprodukci zvuku z magn. stopy na filmu, A,z,a. (v. obr.) se skládá v podstate ze dvou částí; z vlastního au a samostatného zesilovače. Vlastni a, s vodícími a uklidáovacími /kladkami, setrvačníkem a magnetofonovými hlavami (mazací a kombinovanou hlavou záznamovou a reprodukční) se upevňuje na projektor nad film. /dráhu n. pod ni. Jíra probíhá film tažený transportním /mechanismem projektoru. Samostatný zesilovač tvoří zprav, podstavec pod projektor. Protože odstup zvuk. záznamu od obrazu je u různých značek a.z.a, odlišný, lze dosáhnout synchronního promítám pouze tehdy, je-li zvuk nahrán a reprodukován na temže aařízení. v. t. pilm zvukový amatérský. Aga-Baltic, zn. zvuk. /aparatury pro fot. i magn. /záznam zvuku Švédské firmy AGA se sídlem v Lidingä u Stockholmu. Dnes se již nevyrábí. Agťacoloř, obch. značka materiálů pro barevný /film, vyráběných firmou Agfa. NejstaiSím barevným materiálem této značky byl v r. 1923 A. Kornráster. (Slo o aditivní inverzní postup; materiál měl nepravidelný rastr (v. optika rastkovA) z barevných zrniček pod emuízni vrstvou a vyráběl se prakticky pouze ve formě desek.) Později (1933) se pod jménem A« objevuje film s Čočkovým rastrem, který se vsak dlouho neudržel, i když byl lepší než v té době vyráběný materiál Bertkon-- Siemens. Jeho předchůdcem byl r. 1931 Bipak A. s čočkovým rastrem k získávání tří výtaiků z originálního snímku na /bipaku. Konečně se r. 1936 objevuje A. v dnes známé formě třívrstvéko -^materiálu se zakotvenými barvotvornými /komponentami ve vrstvách, připravený Wilhel-mem Schneiderem na podkladě práci b. Homolky z r. 1907 a R. Fischera z r. 1911. Nejdříve se objevil JakoSmm a 16mm in- Zvuk, adaptér Sonorizer pro Srn m amatérský projektor. verzni /film, později (1939) byl (jako první na světě) vydán ve formě systému negativ--pozitív 35 mm s (tehdejäí) citlivostí 10/10 DIN, pozdíji 13/10 DIN. Roku 1945 byly pražské film. /iaboratoře jediným místem, které dovedly A. zpracovávat, pražské ateliéry pak jediným místem, kde se na A. natáčelo. V dnešní dobS jsou na trhu inverzní, negativní, pozitivní i dupli-kační materiály této značky. Na stejném principu jako A. pracuje naprostá vétíina dnes používaných tři vrs tvých materiálů: Gevacolor, Gevachrome> Anscoc&hr, Atis-cockrome, Fůmacolor, Fomachrom, Qrtoo-colůr> Onvochrom, Portecohrs Ferrania-cohr apod. Agfa-Gevaert, největsi evropský výrobce fot, a nim. /materiálů. Vznikl spojením (1964) továrny Agfa (Leverkusen -NSR) a továrny Gevaert (Antverpy-Mort-sel-Belgie). V současné době se vyráběj! v Leverkusenu film. materiály pod zn. Agfa-Gevaert a v Antverpách - Mortselu podzn. Gevaert-Agfa. Vyrábějí se černobílé negativní materiály Gevapan 30 (20 DIN) a Gevapan 36 (25 DIN), Černobílé inverzní materiály Gevapan 30 Reversal (19 DIN) a Gevapan 36 Reversal (26 DIN), barevný negativní materiál Geva-color Typ 6.55, barevný pozitivní materiál (Čtyři typy lišící se /strmosti a zpracováním), barevný inverzní snímkový materiál Gevachrome Normál Speed Typ 6.00 (18 DIN) a Gevachrome High Speed Typ 6.05 (22 DIN), barevný inverzní kopírovací materiál Gevachrome Print, amatérské barevné inverzní filmy /Agfa-color TJmkeht, barevné papíry Agfacolor, černobílé pozitivní a duplikačni materiály, materiál pro /negativ zvuku ST 6, magn. filmy Gevasonor aj. agitka filmová, krátký účelový film obsahující stručnou proklamaci n. výzvu, mající aískat diváky k účasti na časových akcích, jako jsou např. volby, pracovní brigády, veřejné peněžní sbírky, dárcov« ství krve apod. Tato forma agitace je nejúčinněji! v televizi. A.f. má být obsahově jednoznačná, poutavá a presvedčivá. 9 agregát na výrobu proudu Vznik a. je spojen s propagaci porevolučního budování v SSSR, další její vývoj vyvolala (v Anglii a v USA) situace v období druhé svatové války. Realizační postupy jsou v a. volné, zvi. dobře se osvědčuje forma animovaného (kresleného) /fil-mu. Někdy se tento druh propagačního filmu nazývá také film. plakátem. agregát na výrobu proudu, zařízení sloužící k napájení el. spotřebičů, neni-Ii možnost napájení z' běžného el. silnoproudého rozvodu. Skládá se z pohonné jednotky a vlastního rotačního zařízení na výrobu el. proudu. Pohonnou jednotkou je obv. spalovací n. vznětový motor. Zařízení na výrobu proudu (generátor, dynamo) může být ss (napájeni obloukovek) n. st, shodné soustavy jako energetická síť (330/220 V, 50 Hz). A.n,v.p. je vybaven stabilizační napěťovou soustavou. Slouží-li jako nouzový zdroj, je opatřen spouštěcí automatikou, reagující na výpadek síťového napětí. Při použití v exteriérech má mít a.n.v.p. ochrannou soustavu, obv. nulo-vacú Speciálním požadavkem při použití a.n.v.p. v exteriérech Je nízká hladina hluku vlastního stroje při chodu (30 až .. 35_dB),„cpž„j>ředpokláda^ jeho.akust. úpravu. Provedení a.n.v.p.: mobilní (pro exteriéry, samohybný jako přivěs k nákladnímu autu, někdy též jako kombinace se servisním, popř. transportním vozem osvětlovací techniky), n. stabilní (nouzový zdroj el. energie se spouštěcí automatikou). achromát, /objektiv s barevnou ^vadou korigovanou pro dvě vlnové /délky. Akademie filmového umění a v£d (Academy of Motion Picture and Scien- Cena Akademie film, umění a. věd za věd. a tech. objevy (Oscar). ces), araer, instituce založená roku 1927 z podnětu Louise B. Mayera k podpoře film. umění a průmyslu. Z původního štábu 36 zakládajících členu vzrostla A. na 3000 osob, zastupujících různé obory film, tvůrčí činnosti (autoři, scenáristé, režiséři, herci, kameramani, vedoucí produkce, dokumentaristé, animátoří atd.). Od roku 192S udílí A. ceny, nazývané podle 25 cm vysoké symbolické sošky z pozlaceného bronzu Oscar (sošku navrhl Cedric Gíbbons). První ceny byly udelený v jedenácti kategoriích roku 1929 filmům vytvořeným v letech 1927 a 1928. Od Šedesátých let jsou rozděleny do 23 kategorii, z nichž nejznáměji jsoui nej-lepší film roku, nejlepší scénář, nejlepŠi mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli a nejIepSí mužský a ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Od roku 1956 vyznamenává A. Oscarem též nejlepší film v jiném jazyce než angličtině. K účasti v soutěži je třeba, aby měl film během roku alespoň, jedno komerční nasazení v amer. kinech. Dále uděluje A, Oscary čestné a speciální jejichž účelem je ocenit zásluhy průkopníků, producentů a film. průmyslníků, a Oscary za věd. a tech. objevy v oboru kinematografie (obr.). akce filmové, označení (nepříliá vhodné) pro takovou formu distribuce (promítání filmů), která se líží od běžného film. /představení. Některé rozdílné znaky; mezinárodní charakter (mezinárodní film. /festivaly), odborná specifika filmů (tech. filmy), časové vymezení (Jaro na vesnici), konfrontace film. děl (přehlídka českých a slovenských filmů) apod.; převážně sou- těžní charakter. - Pořadatelem—(jedním—-z mnoha) je zprav, některý z podniků Čs. filmu, spolu s ním další organizace a instituce - podle charakteru a. Z hlediska film. propagace je a.f. jednou z jejích forem, využívající především filmu samého. Nejdůležitějaí a.f. u nás: Filmový festival pracujících (zkr. FFP). Myšlenka pořádat FFP vznikla r. 1948 ze snahy zpřístupnit některé tituly MFF širokým vrstvám diváků. Během let vyrostl FFP v lidovou film. slavnost celostátního charakteru, pro niž bychom těžko hledali obdobu kdekoli na světě. Počet tzv. festivalových míst dosahuje v posledních letech 40; promítáni filmů se děje převážné v letních amfiteátrech, některé z nich mají mimořádnou tech. i estét, úroveň (Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Mladá Boleslav, Karviná, Boskovice, Košice, Nitra, Vy-soké Tatry a další). FFP má od r. 1959 soutěžní charakter. Posuzování filmů porotou přešlo v posledních letech v hlasování diváků o jedinou cenu čs< film. diváků, symbolizovanou festivalovým „pa-raplíčkem". V roce 1966 (v rámci XVII. FFP) byl -poprvé pořádán tzv. podzimní FFP, jehož program byl sestaven z filmů pro náročné diváky. Podzimní FFP -*■ na rozdíl od letní části - byl pořádán v časově delším období, v normálních (uzavřených) kinech. FFP se vždy vyznačoval velkým zajmem publika, příkladnou iniciativou několika set dobrovolných spolupořadatelů, pořádáním vedlejších akcí (vystoupení souborů, umělců, besedy s tvůrci, volné tribuny, festivalové soutěže), účastí domácích i zahraničních delegací, širokou propagační kampani apod. Do r. 1970 bylo uspořádáno 21 ročníků s celkovou návštěvou asi 23 miliónů diváků. - Festival československých filmů (zkr. FČSF) -založen jako reprezentativní soutěžní přehlídka filmů domácí produkce r. 1959, spojená s tvůrčími diskusemi a s diskusemi s film. diváky. V jeho pořádání se střídala až do r. 1963 česká a slovenská krajská města, spolupořadateli byly také příslušné národní výbory: Banská Bystrica (1959), Pizeň (1960), Ostrava (1961), Košice (1962), Ústí nad Labem (1963). Roku 1968 se vrátili k této tradici v poněkud změněné formč z iniciativy místních orgánů v Plzni, kde bylo uspořádáno tzv. Finále (zkr. z filmy našich let), přehlídka současných filmů české i slovenské tvorby. Další ročníky Finále byly v letech 1969 a 1970. Přehlídky í Finále se konaly za účasti tvůrčích pracovníků, hereckých představitelů, pracovníků čs. filmu a kritiků. -Celoštátni přehlídka &. filmů pro děti a mladeě - poprvé uspořádána v Ostravě v Gottwaldově, a to v letech 1962, 1963 a 1964. Roku 1965, místo IV. přehlídky (gottwaldovské), byl uspořádán I. Mezinárodni festival filmů pro děti a mládež v Gottwaldově, včetně mezinárodního sympozia na téma „Čím je filmové umění dětem a mládeži". Roku 1966 byla uspořádána V. přehlídka (bez mezinárodní účasti) a r. 1967 opět II. MFF pro děti a mládež. Roku 1968 VI. přehlídka (bez mezinárodní účasti), -r.-1969 VII. přehlídka a r. 1970 III. MFF. Dětský film. festival v Gottwaldově byl vždy vysoce hodnocen na&imi i zahraničními pracovníky na úseku dětského a mládežnického filmu. Jedním z jeho nejsympatičtějšich rysů byla aktivní d'ist gónwaldovských dětí a mládeže na rřídstaveriích i při posuzováni (originálni iSsování o uděleni ceny deti). Na sympo-7iibh byly konfrontovány názory tvůrců, ísdbgogů, pracovníků kinematografie i dét-Ejřch mládežnických organizací. Kromě a. iii,ú pořádány ještě dalSí a.f. menšího rozsahů: Dny krátkých filmů v Karlových Varech - soutěžní přehlídka krátkých filmů, ň prvé jako I. zimní film. festival v Karlovy ch Varech r. 1960. V roce 1970 byl peřádan v Piešťanech. Techfilm - soutěžní přshlídka tech. filmů, poprvé jako Celo-"Htíií přehlídka tech. filmů r. 1963 v Hradci Králové, od r. 1967 v Pardubicích. Arsfilm - * .atěžiií přehlídka filmů o umění v Kroměříži? poprvé r. 1964 jako přehlídka filmů o výtvarném umění. Academiafilm -s lUtéžní přehlídka věd. a populárne véd. filmů v Olomouci, poprvé r. 1966. Tour-til,jen a.", v jiném „a. i text". Režisér a.h* pred kamerou organizuje a herec ji podle takto stanoveného plánu vykonává. ■ Snímáni a.h.f. po záběrech je speci-li:ky film. pracovní postup, který umož-ŕ aje natáčení jednotlivých částí nikoli * plynulém, organickém sledu, ale v různě dlouhých časových intervalech a v libovolném výrobně výhodném pořadí, což klade zvláštní nárok na hercovu emocialní a motorickou paměť a na jeho vnitřní techniku, mají-li v konečném výsledku jednotlivé části organicky na sebe navazovat a vytvořit jednolitý celek a.h. A.h.f. může mít epický n. dram. charakter. Dram. charakteru nabývá, je-li nutno o dosažení cíle bojovat a překonávat překážky. Film může ukázat člověka i v boji s živly a celou živou i neživou přírodou. Oblast dram. a. je tedy ve filmu mnohem širší než na divadle, kde se dram. jednáním rozumí jen „taková a. osoby, jíž se chce působit, a také působí, na osobu druhou". A.h.f. může ovšem být dram. í v tomto smyslu. K dram. jednání tohoto typu je třeba nejméně* dvou osob. A. jedné osoby pak vyvolává u druhé vždy nějakou reakci: bud souhlas n, pasivní podvolení, čímž dram. napětí rychle končí, n, obranu, která napětí zvyšuje, n. vlastní protiakci, která je dramaticky nejhodnotnějši Do určité míry se ovšem každá reakce stává a. a další a. je současně reakcí, takže lze úhrnem mluvit vždy o interakcí. Interakce v plynulém toku může být ukázána ve filmu tak jako na divadle, ale navíc, a v tom je film. specifika, lze ve filmu analyzovat interakci a izolovat v zorném poli jen a. n. jen reakci, je-li tato reakce dějově významnější a dramaticky účinnější než a. sama. Při organizaci vlastní interakce, tj. pH aranžovaní osob v pohybu, uplatňují se různé motorické kvality, které vznikají změnou pozičních kvalit neboli přechodem z pozice do pozice. Svou váhu má především okamžik, místo a způsob objeveni herce v zorném poli a jeho zmizení. Mimo různé varianty příchodu a odchodu, vpádu n. úteku atp., které jsou vlastní divadelní scéně, má film řadu specifických možností, jak herec do obrazu vstoupí n. jak vymizí, ať už vlastním pohyb emn, pohybem kamery n. jinou film. technikou, jako např. /střihem, /prolinačkou n. /stíračkoua ^roztmfvačkou. Při pobytu na scéně má svou důležitost způsob, rychlost, směr a rozsah pohybu herce v a. V interakci pak vzájemný pohyb * herců vytváří složité relace. Svůj význam tu má jednak současné n. postupné objevení n. zmizení, jednak změna vzdáleností, změna tělesných poloh, změna vzájemného natočení a natočení k divákovi (ke kameře), u komparsu pak změna početnosti, hustoty a tvaru komparsního celku. Ath.f. je základem hraného filmu. akomodace, schopnost lidského A>ka měnit ohn. /vzdálenost své opt. /soustavy a umožňující tak vidět předměty v různých vzdálenostech. A. je založena přede- cočky. Pii pozorování blízkých předmětů se působením očních svalů zmenší poloměr křivosti přední plochy a tím se zkrátí ohn. vzdálenost. Bod, který se na sítnici oka ostře zobrazí při největší a., je bod blízký (punctum proximum), bod zobrazený ostře bez a. (při nulovém akomodač-ním úsilí) je bod daleký {punctum remo-tum). U normálního' {emetropického) oka je daleký bod v /nekonečnu^ blízký bod se vzdaluje s rostoucím věkem (obr.). Mezi 50. a 60. rokem věku se začíná měnit i poloha dalekého bodu. Obdobné změny se ději i u oka emetropického (zaliämého refrakZní vadoti). Rozmezí ohraničené dalekým a blízkým bodem se nazývá shomo- aktinita záření dačtii interval, rozdíl /vergencí R a. P těchto bodů vztažených k hlavnímu bodu oka (v. body zAkladní), AA = R — P, je akomodační Sirka. Stav vyznačený sníženou a. s akomodační šířkou menší než 4 /dioptrie je presbyopie (,vetchozrakosť)i nastává mezi 40. a 50. rokem. Pro pozo- xVn] f [ppi] TŮ 28 39 tO Ů0 SO 7Ů SO sir] Závislost polohy dalekého a bafzkého bodu R a P oka na stáří s v rocích. Kromě vzdáleností x [ml těchto bodů od oka jsou na další svislé stupnici vyneseny vergence Paß vzdáleností blízkého a dalekého hodu v dioptriích. rování blízkých předmětů je třeba používat brýlových /skel, pro jejichž vrcholovou lámavost A' ň přibližné platí: A\ = R - A/í + 4 [dioptrie]. Aby se při presbyopii odstranilo časté střídání brýlí, používá se hifokálnich skel3 jejichž spodní díl slouží ke čtení a horní část k pozorování vzdálených předmětů, např. při kontrolním předvádění filmů. Konstantní a*, která je podmínkou měřeni některými vizuálním opt. přístrojí, zajiSťuje se nitkovým křížem v /okuláru. afttínita zářeni, účinnost ^zářeni vzhledem k určitému receptoru záření, tedy schopnost záření vyvolat určitou odezvu (např. fotochem. reakci, latentní obraz, fotoel. jev, zrakový vjem). A. určitého záření je úměrná spektrální /citlivosti receptoru, na který záření dopadá a závisí tedy na jejím spektrálním průběhu. Současně účinek záření vzhledem k určitému receptoru (dané spektrální citlivosti) záleží na spektrálním složení záření- Obecně je a. určitého záření o spektrálním složeni St vzhledem k receptoru o spektrální citlivosti *A vystižena vztahem JS = =« J*fA . S/L . dh * A.z. je třeba mít na zřeteli pří jskémkoli měření 3 uplatňování výsledků těchto měření v praxi; jí je dán rozdíl mezi jednotkami radiometrickými (zářivými), energetickými - bez zřetele na spektrální citlivost receptoru - a aktittic-kými - se zřetelem na určitý receptor (např. jednotky fotometrické, vztažené na spektrální citlivost lidského /oka); a. je dán též rozdíl mezi ^expozicí a ^osvitem. Akti-nickým zářením např. pro nesenzibilovaný fot. materiál je záření z oblasti ultrafialové, fialové a modré (zatímco ze zelené, žluté a červené oblasti na materiál nepůsobí a není tedy aktinické); pro infračervený materiál je aktínické ještě záření z oblasti dlouhovlnné červené a infračervené (zatímco zelená oblast spektra jeví 11 akusticky transparentní vůči němu a. Jen velmi nízkou). Ochranné /filtry, používané při zpracování fot. materiálu, smějí propouštět záření pouze ne-aktinické (n. málo aktinické) vzhledem k fot. materiálu, ale vysoce aktinické pro lidské oko. Pro praxi je důležitý rozdíl v a. pro různé fot. materiály a pro fotoel. receptor pří měření expozice (např. /expozimet-rem). Rovněž je třeba mít na zřeteli různou a.z. různých světelných /zdrojů vzhledem k použitému receptoru (tak např, zářeni rtuťové výbojky má podstatně vySäí a. vzhledem k nesenzíbílovanému materiálu než např. záření žárovky, i když hodnota naměřená /luxmetrem je stejná). akusticky transparentní, zvuk propouštějící; potažením akust. konstrukce a.t. materiálem se v podstatě akust. působení původní konstrukce neovlivni. Materiálu a.t. se používá pii řešení akust. prostorů vyžadujících různé povrchy (i reliéfní), jejichž překrytím jediným..a.t. materiálem se dosáhne žádoucího jednoduchého a klidného výrazu jejich interiéru. akustičnost dabingových studii, důležitá vlastnost dabingových studií, určující kvalitu zvuku dabovaných filmů. Bez "POtiteb'rtýčh""ák"usť.'""""/úprav" v prostoru /záznamu /dialogů, /ruchů a hudebních /synchronů nelze dosáhnout kvalitního zvuku, A.d.s. se řídi normou pro výpočet doby /dozvuku ve vztahu k mluvenému slovu. Prostorová a.d.s. je specifická a určovaná mnoha činiteli: objemem studia (300 až 400 m3), tvarem prostoru a správným poměrem stran, volbou různých akusticky pohltivých materiálů a jejich správným angstrom a) Závislost optimální doby dozvuku T0pt na objemu uzavřeného prostoru V pro kmitočet 1000 Hz. umístěním v prostoru studia tak, aby se v celém spektru zvuk. kmitočtů dosáhlo rovnoměrného dozníváni v iase 0,5 ' s, tj. optimální doby dozvuku pro lidskou řeč (obr. «), Zkušenost ukázala, že při přiliS krátké době dozvuku nezni mluvené slovo dobře a herec se musí více namáhat. - dobú dozvuku [j] b) Vliv doby dozvuku na srozumitelnost. Při delSi době dozvuku se zhoršuje slabiková a větná /srozumitelnost řeči (obr* ŕ). Při zjišťováni slabikové srozumitelnosti Čte první operátor předem připravený seznam slabik - /logatomů (tab. c); druhý operátor, posluchač, zapisuje foneticky, co slyäí. Slabiková srozumitelnost se pak vyjadřuje poměrem správně přijatých io-gatomů k jejich celkovému počtu v procentech. Mají-li být výsledky zkoušek srozumitelnosti spolehlivé, nelze se uspokojit a dvěma operátory. Píeděítajicí operátoři musí být nejméné dva, muž a žena, s jasnou výslovností. Posluchačů musí být nejméně Sest, různého věku, pohlaví, inteligence a zaměstnáni. Optimální vyřešení akust. podmínek je složité a obtížné; teoretický výpočet /&» prostoru bývá pouze vodítkem pro praktické úpravy prováděné postupně až do optimálního stavu. Dále je nutné řešit dialógové /studio tak, aby bylo zvukově izolováno od vnějších hlukových vlivů, přilehlých provozních prostorů, a tím se dosáhlo min. /hluku prostředí (obr. d). Tento požadavek platí hlavně pro sníženi průzvučnosti /promí-lárny, jejíž promítací /stroj je velkým zdrojem hluku, Akust. úpravy vyžaduje i pracovíatě /mistra zvuku s odposlechem reprodukovaného zvuku a s průhledem do dialogového studia (nebezpečí akust. zpětné vazby při Spatné zvuk. /izolací). 1. vět 2. bia 3. bo 10. spo 11. tiu 12. strop 19. cvi 20. klub 21. pří 28. bne 29. straS 30. ji 37. sklop 38. me 39. chu 46. sklo 47. ži................ 48. su 4. bi 5. tu 6. i 13. íi 14. sto 15. be 22. ble 23. lu 24. pi 31. kloub 32. zda 33. plž 40. mně 41. spraš 42. ba 49. bra 50. že 7. H 8. ku 9. če 1«. květ . I7...vle 18. vře 25. skrop 26. mzda 27. sví 34. lo 35. za 36. che 43. m .44.....ctia 45. hi c) Tabulka pro zkoušku slabikové srozumitelnosti českého jazyka, I, skupina slabik ■ logatomy. -12.................. i- ■ akustičnost ~ filmevé~dekorace^ou^: hrn akust. vlastnosti prostoru ohraničeného film. /dekorací, přesněji souhrn jejích akust. vlastností, umožňujících /příjem zvuku, vhodný k vytvoření zamýšlené /kompozice zvuku, tj. umožňujících optimálni výběr /zvuku především potlačením zvuků nefunkčních n. z jiných důvodů nežádoucích. Při optimálni a«f.d. nemá prostorový /charakter zvuku přesně od-, povídat skutečnému prostoru, který dekorace zobrazuje. Doba /dozvuku film. dekorace má být velmi krátká jednak pro větsi útlum nežádoucích' /hluků a tím snazší možnost výběru funkčních zvuků, jednak pro to, že se při /reprodukci v kinč dozvuk dekorace uplatňuje společně s dozvukem /hlediště. Dekorace nemá mít velké hladké, rovnoběžné a nečleněné tvrdé plochy (holé zdi, stropy, podlahy, sklenené stolní desky, zrcadla, dlaždice atd.), způsobující odrazy a tím interferenci n. /rezonanci. Je-li nutné takových ploch užívat, mají být provedeny tak, aby je bylo možno, odstavit, pokud budou mimo /záběr obrazové kamery, n. mají byt z hmoty s dostatečnou zvuk. /pohltivostí, n. takovou hmotou pokryty, pro dodatečné zlepšení a.f.d, lze použit akusticky pohltivých hmot mimo zábír obrazpvé kamery. K aXd. přispívá 1/0 3Q 120 hlasitost řeči [dS] d) Vtiv hladiny zvuku (hlasitost) na srozumitelnost PeřE. použiti materiálů a konstrukcí podlah a schodíSť. které omezuji vznik tzv. kroče-jového /hluku. akustičnost prostorů, souhrn akust. vlastností uzavřených prostorů (např, kin)* Podle účelu, k němuž jsou prostory určeny, hodnotí se a. podle různých kritérii. K nejpouŽivanějSím kritériím a. patři optimální doba /dozvuku, /difuzita zvuk. pole, /směšovaní a /ozvěna, hladina ruži-vého /hluku a rozpoznatelnost (/srozumí-* ; telnost) větná i slabiková. Pomoci otočných -^panelfr,-ix^vňyc3r^— soby změny povrchů prostoru lze dosáhnout různé doby dozvuku, tj. proměnné a,p. Parametry popisující a.p. nejsou doud jednoznačně stanoveny. V. t. kvalita akustickí. akustika, I. védní a tech. obor, který studuje mech. vlnění v pružných prostředích, jeho vznik, siření a působeni. A. fyzikální se zabývá fyzu^Iními vlastnostmi mech. vlnění, a. fyziologická působením /zvuku na sluch, hlasem a řečí, a. hudební : vznikem a vlastnostmi zvuku z hudebního hlediska, psychaakustika působením zvuku na psychické děje, a. prostorová šířením zvuku v prostoru z hlediska jakosti /příjmu a poslechu zvuku, /a. geometrická odrazy zvuk. vln od překážek (za předpokladu, že •íenasťává ohyb zvuku), a. stavební Siřením zvuku v budovách a jejich konstrukcích / hlediska akust. /izolace, a, vibrací a * Huku vibracemi a hlukem působenými nejčastěji činností strojů. 2. Slang, název pro /akustičnost prostorů. akustika geometrická, oblast a, zabývající se odrazy zvuk. vln od překážek za předpokladu, že nenastává ohyb zvuku. Pracuje s fiktivními zvuk. paprsky, pro ntó platí zákon odrazu (v. OPUKA geo-vuTRICKA). A.g. umožňuje studium vlivu proporci, tvaru a utváření povrchu pro-i-óru na akust, vlastnosti tohoto prostoru. Správným využitím principů a>g. lze piizflivě ovlivnit akust. vlastnosti prostoru. Vhodným nasměrováním některých ploch \jí dosáhnout pomoci odražených zvuk. p tprsků distribuce dostatečné zvuk. intenzity ze zvuk. zdroje do vSech míst uostoru, vhodným reliéfním ztvárněním - nrichů se dosahuje žádané difuzity prostoru apod. Principů a,g. se využívá při akusu. řešení /hlediště kina. Používá se pritom grafických metod řeaení, metod modelových, popř. i matematických. akustika kina (přesněji akustičnost kí-i a), vžitý pojem souhrnně hodnotící akust. Jjatnosti /kina z hlediska jeho akust. pohody a akust. JkvaJity. akustika prostorová* nauka o akust. ■,Isatnostech prostoru; v. akustičnost prostorů. akustika stavební, nauka o způsobech „kůst. izolace prostorů a stavebních nnstrukd, Zabývá se materiály izolujícími Ai.uk, jejich vlastnostmi, konsttukčními u pořádáními zamezujícími přístup zvuku apod. V. t. izolace zvuková. amatér filmový, člověk, který se za-1«hrá tvorbou filmů z osobní záliby, mimo \lastni zaměstnáni a bez nároků na hmot-r >u odměnu. A.f. pracují bud samostatně, n ve skupinách, a jsou zprav, organizování Wfilm. kroužcích. K tvorbě používají j-tiatérských film. přístrojů (/kamery amatérské, promítacího /stroje - v. t. projektor amatérský, montážních pomůcek -v: montáž, aj.) na úzký /film. Filmy A.f. jsou určeny nejčastěji pro okruh Jeho rodiny; významnější se vsak mohou uplatnit i před äiräim publikem jako filmy vukové, výchovné, dokumentární, propagační aj. Výsledky práce a.f. se veřejně předvádějí a hodnotí na různých /soutěžích a festivalech (přehlídkách) amatérských filmů od klubovních až po mezinárodní. V. t. organizace kinoamaterské unhošti, vmica. anaglyfy, obrazy určené pro stereo* '■opické pozorovánu zhotovené ve dvou komplementárních barvách na bílém po- - id£r-obrä3~p«>-pra^ — * mý, obraz pro levé oko modrozelený. A, se pozorují brýlemi s barevnými /filtry, 1 jejichž barva je komplementárni k barvě ?ŠsIusného obrazu (v uvedeném příkladu s r na pravém oku byl filtr modrozelený, n i levém červený). Za těchto podmínek v.dí každé oko jen jemu odpovídající obraz jako tmavé kontury na barevném —pozadí; druhý obraz v komplementární birvě oko nerozeznává. Při pozorováni iSěma očima vzniká vjem plastického obra-"*u. Na principu a, byl realizován i stereo-•Kópický /film. Tohoto způsobu nelze použít pro barevné obrazy. V. t. vidění. analyzátor barevný Hazeltine, pří-•iroj poskytující rychlou informaci pro Barevny analyzátor Kazeltine /kopírování barevných filmů aditivním postupem, výrobek stejnojmenné firmy v USA (v. obr.). A.b.H. pracuje na principu elektronické inverze obrazu, jejíž výsledek je sledován na barevné tv obrazovce zařízení. Základní verze: Barevný negativ, založený do přístroje, je snímán tv sríima-čem s převrácenou polaritou, světelné signály bodového rozkladu jsou spektrálně děleny na tři složky soustavou polopro-pustných /zrcadel a /filtrů a tyto složky jsou dále zpracovány složitým systémem, zahrnujícím senzitometrické parametry pozitivního materiálu a chem. procesu. Výsledný pozitivní obraz posuzuje operátor a ovládá jeho /jas a barevné vyvážení regulačními obvody, měnícími zpětnou vazbou modulaci signálů ve smyslu logaritmu expozic. Obrazovka je upravena tak, aby se na ni mohl současně promítat i jiný pozitivní obraz jako srovnávací etalon. Výhodou a.b.H. je prakticky okamžitá indikace kopírovacích údajů a možností uplatněni záměrné subjektivní korekce, dále poměrně vysoká přesnost (asi 70 % scén průměrného celovečerního filmu nevyžaduje do konečné kopie žádné další úpravy), nevýhodou vysoká cena zařízení a omezení funkce na barevný systém /Eastmancolor negatív-pozitiv a inverzní ......^fc/ua-Ow ' {tMVuauuvuiv "----uKduiwiii.sňvii V posledních letech se vsak a.b.H. dále zdokonaluje, též směrem k automatizaci kopírovacích postupů (přímé napojeni na kopírovací /stroj Bell & Howell, možnost aplikace i na další barevné systémy apod.). Kromě a.b.H. se vyskytly i jiné a., avšak nedoznaly větaiho roz3iřeni. V. t. bxpono- metrie kopírovacího procesu, určovaní opravné piltracb. anamorfot amatérské kamery, vžité označení pro /predsádku objektivů amatérské /kamery, určenou k snímáni obrazu, který se má promítat na rozšířené plátno (v. zobrazení anamorfotické). A. se vyrábějí pro Smm, 16mm přístroje a upevňují se na základní objektiv (prakticky libovolné ohn. /vzdálenosti). Film se promítá normálním /projektorem, na. jehož objektiv se nasadí stejný a., jakého se použilo při snímání- Podle konstrukce se a.a.k. dělí na hranolové, zrcadlové a cy-lindrické (v. obr.). A. se musl upevnit na objektiv v naprosto přesné poloze, aby nedošlo k podstatnému zhoršeni kvality obrazu. Jelikož jsou jeho světelné /ztráty větS. min., není zprav, třeba k němu přihlížet při stanoveni /expozice. Pří filmování s a. je nutné rozSířit i zorné /pole /hledáčku, a to bud zvláStní opt. predsádkou, n. použitím speciálního širokoúhlého hledáčku. NejznámČjšími výrobci a.a.k. jsou firmy J. B, Möller (NSR) a Oude Delft (Holandsko). anastlgmat, /objektiv, který má kromě osových vad (v. vady optické) korigován též /astigmatismus. Označení a. původně tvořilo součást názvu objektivu uvedených vlastností. angstrom (zn. A), dříve užívaná jednotka délky 10"1Ď mm. Vodorovný a svislý řez cylindrickým anamor-fotem amatérské kamer/, f - základní objektiv kamery, 2 - ánafnorfotickí predsádka, a' " vodorovný obrazový úhel základního objektivu, oí - vodorovný obrazový úhel objektivu s anamorfotem, 0 * svislý obrazový úhel 13 animace animace, v oblast! filmu uvdděni do pohybu něčeho, co-Je před kamerou nehybné: kresby, malby, vSech druhů /loutek, předmětů. Technika a. je vázána na druh materiálu loutky n, předmitu a techniku kresby; charakter a dynamika a. vychází z drám. ^žánru filmu a postav a z výtvarného stylu loutky n. kresby. A. prošla od vzniku kresleného /filmu několika vývojovými stadii: zpoiátku se kresba animovala tak, že se jednotlivé fáze pohybující se postavy (zvířete, předmétu) pokaždé překreslovaly i s ^pozadím (každá fáze tvorila samostatný obraz). Pozdíji se pohybové fáze celé postavičky vystřihovaly z papíru a kladly na malované pozadí. Mezníkem v technice a. bylo použití průhledných celofánových listů (Earl Hurt, 1914); animátor na ní kreslil fáze pohybující se kresby a kladl je postupné 1 v několika vrstvách na pozadí. Použití celofánu umožnilo deůnitívnĚ..oddSIit. pohyblivou kresbu od statického pozadí á zjemnit její pohyb. Á. se postupné rozčlenila do několika profesi, takže na výsledném pohybu, který vidí divák na plátna, partici- fitmu jeäté imervaUsxi), ■ffmamiuai^kolorista. Klasické období a. reprezentuje Dis-neyova Škola vedená snahou po měkké plynulosti pohybu. Její „gumová" n. „O" a. vycházela ze zaoblené kresby, Jejíž každý prvek měl za výtvarný zaklad kruh. U lidských postav v celovečerních filmech bylo jejím cílem vytvořit iluzi pohybu živého ílovéka. To vedlo k překreslováni do fázovaného pohybu akce živých herců, zachycené na film. pásu (Sněhurka a další „lidské" postavy v celovečerních Disneyo-vých filmech). Podstatnou změnu v a. zavedli v polovině ityřicétých let řež. amer. spoleěnosti UPA. Je to zjednodušená „I" a„ vycházející z moderné stylizované kresby a osobitých slohů výtvarníků. V poválečných letech dochází k stálé diferenciaci techniky a, G. Dunning ve filmu Létající Movlk (1961) maluje každou pohybovou fázi svého filmu na skle; John Hubley používá ve svých filmech MeňSnipták (1959), Jáma (1962), Klobouk (1964) skicovité hrubé a. (rought animation); Norman McLaren, pro kterého a. neni pohybem kresby, ale „kresleným pohybem", animuje své tečky, cáry, barevné skvrny a kaligrafické obrazce přímo na film. pásu; Fr. Vystrčil a VI. Lehký se vracejí k b. konturové kresby a emocionálnímu uplatněni jejich proměn (Fr. Vystrčil O místo na slunci, 1959, VI. Lehký Třímali, 1959). Daläi vývoj směřuje stále výrazněji ke kombinacím kresleného filmu s papírkovým a z toho vyplývajícímu přizpůsobování a* V loutkovém /filmu je a. na jedné straně jednoduíäí tím, že je bez mezičlánků (fázařů, konturistů atd.), na druhé straně složitější tím, že loutka se animuje v prostoru a animátor vidí výsledek své práce až teprve při projekci (nemá. kontrolu v kresbě, podrobněji v. animátor). Kromě těchto dvou základních technik ä. existují ještě speciální, jako je špendlíková technika* kterou pracuje franc. animátor a rež. Alexander AleXejeff. Materiálem jsou 'Špendlíky'"(äsi milión) napíchané do čtvercového panelu; změnami výsky a osvetlení hlaviček Špendlíků dosahuje autor zvláštního efektu plynule se pohybující černobílé rytiny. Touto technikou realizoval Noc na Lysé hoře (1933), Kouře (1952), 14 prolog k Wellesovu Procesu (1962) a N» (1963). Vlivem televize se a. stále vice zjednodušuje a racionalizuje. Při realizaci tv seriálů jsou animační fáze jednotlivých hrdinů očíslovány podle pozic hlavy, postojů, mimických výrazů. Animátoří si je podle akce vybírají* kombinují a podle komentáře dokresluji. Dalším zjednodušením a- jsou animační /stroje, V. t. film animovaný. animátor, umelec oživující v dram. akci kresbu, malbu, všechny typy /loutek a předměty. Jeho práce je v úzké souvislostí s prací /režiséra a /výtvarníka v animovaném /filmu. Výchozím bodem, je pro a. tech. /scénář se všemi dějovými a těch* údaji, s dialogem n. komentářem a se skicami základních scén* Ve vlastním oži* vování kresby a loutky se od sebe práce a. liší. V kresleném /filmu dostává a. od výtvarníka kresby postav v základních akčních postojích s mímíckými výrazy a ve vzájemných proporcích k Jiným postavám. Po dohodě s režisérem nakresli a* postavičky (lidí, zvířata, předměty, přírodu) v určitých uzlových momentech dram. akce /sekvence, kterou má animovat, a pf edá je /fázařům (a íntervalxstům) k detailnímu rozkreslení pohybu celé sekvence. I když a. zachycuje jen klíčové pozice, vidi v představě vždy celou pohybovou sekvenci v její plynulostí. Kromě kreslířských schopností je základem práce a. znalost všech druhů pohybu; a. musí ovládat charakteristické prvky pohybu muže, ženy, dítěte, zvířat3 rostlin, předmětů atd. a současně jej podle své imaginace stylizovat. Při stylizaci vychází z grafického stylu kresby a z dram. charakteru postavičky a akce, přičemž má stále Jeäté prostor pro individuální pohybový rukopis. Podle amer. a. Boba Cannona si a. v paměti vytváří slovník pohybů, které má kdykoli k dispozici a pracujo s nimi tak jako básník se slovy. K smyslu a, pro charakter* rytmus a odstíny pohybu přistupuje ještě dokonalá znalost film, vyjadřovacích prostředků a techniky filmu, a možnosti, které film dává. U reliéfního, ploškového a loutkového /filmu pracuje a-s postavičkami přímo před kamerou. U prvních dvou typů filmu je jeho práce omezena na plochu, ale toto omezení kompenzuje možnost rozkládání, přeskupováni a proměn loutky a často i animace její tváře (B. Pojar, Pojďte^ pane> budeme si hrát\). Pokud a. oživuje rozmanité materiály (např. kameny, stavebnicové kostky, vlnu aj.), zakládá se jeho práce na napětí mezi specifičností materiálu a hereckou akcí figurky, která je z materiálu složena. Jinými slovy Jeho animace závisí na tom, kíade-li autor větší důraznapříběh ■ n. chce-H akcentovat dramaticky působivost struktury materiálu. U loutkového filmu klasického typu se práce a. blíží práci pantomima nadaného výtvarnou fantazií. Na rozdíl od a. kresleného filmu neexistují zde žádné pracovní mezičlánky; a. oživuje loutku ve všech pohybových fázích v prostoru. Herecký projev loutky (lidské postavy, zvířete, předmětu) se skládá z nepatrných posunů v kloubech jednotlivých Části těla (n; předmětů;jsůtr-li""clemté)" a každá nová pozice je zachycena na okénko film. pásu. Z estét, hlediska zde maji vý-znamnou roli nápovědi pohybu, zámlky a klid. Podle Břetislava Pojara „animace loutkového filmu je v podstatě modelování s použitím trochy^fyzikálních zákonů pohyb => dráha krát čas". Podle délky záběrů a charakteru akce dram. postavy rozkládá a. v představě pohyb do jednot- . livých posunů; jejich poloha a délka dávají hře loutky charakter, počet okének, na nichž jsou jednotlivé posice zachyceny, dává mu rychlost, takže a. loutkového ^ filmu pracuje Část. i s kamerou. Aby měla loutka při fázování stabilitu, je vždy jednou nohou přišroubována n. přilepena J k desce stolu, zatímco ostatní části těla jsou v pohybu. Současně s tělem loutky animuje a. šaty loutky (do jejichž lemu je zažitý olověný drát) a různé rekvizity v pohybu. Někteří a. si vytříbili svůj vlastní animační styl do té míry, že se stali spe-* J cialísty pro jisté typy dram. postav a určité j dram. polohy děje. Jejich animace byla { tím náročnější, že loutky neměnily výraz . j tváře a přitom v herecké akci musely vy- j jádřit širokou škálu citů, nálad a charakterů. ■ anketa filmová, dokumentaristický [ tvůrčí postup, osvětlující otázky.a problé?... j my, obsažené ve film. látce, formou dotazů } a odpovědí. Tazatelem je reportér n. /ko- 1 mentátor filmu (třeba mimo obraz), od- ř povídá bud znalec věcí, n. prostý „muž \ z ulice*'. Řada výpovědí naznačuje bud { různé pohledy na předmět zájmu, n. za- ( stupuje veřejné mínění či společný názor. A*f., používaná již v klasických doku- | mentech z třicátých let, stala se pružnou ] metodou reportážního stylu filmu-pravdy a rozviji se dále v tv publicistice. Její působ-nost ve filmu jíž ochabla. j aparatura zvuková, soubor tech. za- 1 řízení sloužících k /příjmu, /záznamu n. 1 /reprodukci zvuku. Přijímači a.z. se skládá z /mikrofonů, míchacího /stolu s mikŕo- i fonními a korekčními /zesilovači, zázna- \ mového zařízení, zařízení pio poslechovou i /kontrolu zvuku a pomocných přístrojů. • Pro příjem zvuku se používá výhradně \ magn. záznamového zařízení, a to bud ~ 1 synchronního /magnetofonu, n* synchro- j nizovaného magnetofonu. A. jsou bud . ■ mobilní, n. stacionární. Reprodukční a.a. ; se skládá z /budiče zvuku, korektoru, ze- : | silovače a poslechového monitoru. Pro I účely zvuk. filmu se používá jak opt. prin- í cípu (film Šířky 8 mm, 16 mm, 35 mm), | tak magn. (film šířky S mm, 16 mm, 35 mm, j 17,5 mm, 70mm, n. pásekaířky 1/4* n. I"). apochromát, /objekt s barevnou /vadou korigovanou pio tři vlnové /délky, j používaný k reprodukci rovinných před- , 800- ^700 \ \ ^ 600 -. / ) j soo\ 1,00- ft 11_I_E_L ....................-3-2-1 0 12 3 Závislost barevné vady As' apochrom&tu na vlnové délee ^světla. Barevna vada je korigována pro tři vlnové délky, pro něž As.' = 0. iBí."' Skutečnost, že jde o a., vyznačuji výrobci Věta. předponou Apo- před názvem objektivu (např. Apotessar, Apo--Skopar). Přiklad korekce a. je na obr, apostilb (zn. asb),starsi jednotka /jasu dosud užívaná v anglosaských zemích; 1 ásb i= l/J* nt, V. t. VELIČINY A JEDNOTKA FOTOMETRICKÍ. architekt filmový, výtvarník navrhující ľilm. /dekorace pro jednotlivé scény (obrazy) film. /díla. Při správné organizaci přípravy výroby by jeho tvůrčí práce měla zičinat již na samém počátku studia ..scénáře členy výrobního /Štábu (/režisér, cenárista, /dramaturgy hlavní /kamera--nan> /mistr zvuku, a.f*, hudební skladatel, ■ redukční apod.). Někdy se používá před [astní výrobou filmu tzv. pokusného sním-ifi,"'V podstatě nepropracovaného filmu i dispozičními výkresy každého záběru, připojenými dialogy, zkratkovou hudbou avuk. efekty, pořízeným^ filmu, podle něhož lze každou scénu rozebrat a posoudit dříve, než jde definitivně upravený scénář do /ateliéru. A.f. někdy \/pracovává vlastní návrh scén (schéma zastavení ateliéru, perspektivní náčrty scén), podle něhož se v oddělení a., které jc^šbúčástí tzv* /„vire departement"> zpracuji prováděcí výkresy, popř. model scény pro dílny dekorační techniky, A.f. má při práci na prováděcích výkresech tzv. autor-dozor. Dohlíží na výrobu dekorací, na ^jich stavbu v dilnách n. montážních /ha-.ich, V ateliéru i v exteriéru, zúčastňuje se nfedání stavby v ateliéru a má být přítomen celému průběhu natáčeni, aby mohl při závadách n. nečekaných změnách provést v dekoraci potřebná opatření. A.f. pracuje ve všech fázích své činnosti s jedním m více asistenty (v. asistent architekta), kteří jej v případě potřeby zastupují. archív zvuku, sklad svitků /nosiče , řuk. záznamu obsahujících /záznam Zvu-1 u, určený k dalšímu použití. A. má být přehledný, pohotový, s přesnou evidencí obsahu a provozně vyhovujícím tříděním. Ve větších film. studiích může být rozdílen např. na tři samostatné provozy: Z.; A. zvuků a ruchů. Obsahuje záznam /zvuků, tj. převážně akust. projevů živých h řtostí (např. zpěv ptactva? potlesk) a /ruchů, tj. hluků vznikajících převážně po- ii Šitím předmětů (např. výstřel, přejezd .'ita) n. jako spontánní projev prostředí, t-y: zvuk. /atmosfér. Záznam je věta, na ■Likém magn. pásku, v menších kotoučích * vyhledává se podle lístkovnic. Je výhodné má-li tento a. vlastní pracoviště pro /přepis zvuku se zařízením pro poslechovou i'wntrolu zvuku. Slouží /mistrům zvuku -kC^k€ríT4>0Z^ — ehacích /pásů. 2. A, míchaček a mezind-r dních pásu. Obsahuje záznam /míchaček mezinárodních míchacích pásů hotových filmů. Záznam je na svitcích magn. filmu i Siky 300 m. Pří monofónni verzi jc zvuk. «. tznam proveden ve dvou /stopách, jejichž začátky jsou na protilehlých koncích _Pfeu (poď. jako U dvoustopého záznamu na.komerčních magnetofonech). Tento a. může mít s výhodou vlastní jednotku pro přepis zvuku. Slouží k vyřizování obfed-n ivek vzniklých při prodeji a výměně na-Šičh filmů do zahraničí. Záznamy v tomto fli.jsou dočasné (asi 5 let). 3. A. zvuk. záznamu. Obsahuje záznam původního vnehronního /zvuku, samotných /zvuků (nesynchronních), /postsynchronů a hudebních /synchronů, skladovaných po dobu realizace jednotlivých filmů. Za současného stavu techniky se v něm skladuje magn. film ve svitcích délky 300 m, Se záznamem ve dvou stopách a úzký magn. pásek na cívkách. Tento a. nemusí mít vlastní pracoviště pro přepis, neboť skladuje originálni zvuk, záznam, který již byl přepsán v přepisovém /studiu. Dodateč-' né objednávky přepisů nebývají četné, A* zvuk. záznamu má příruční sklad magn. film. suroviny a magn. pásku. Pracovnici tohoto a. evidují vydaný i skladovaný nosič záznamu a vydávají podklady pro evidenci jeho spotřeby na jednotlivých filmech. archívy filmové, ústavy starající se o prezervaci filmů, film. listinných dokumentů, scénářů a archivních fotografií. Pro film znamenají tolik jako knihovny pro literaturu, galérie pro malířství a sochařství. A.f. je muzeum sedmého uměni. Slouží ke konzervaci dokumentů, které jsou spjaty s kinematografií} shromažďuje je, ošetřuje} vědecky zpracovává a předkládá veřejnosti k studiu film. historie z aspektů estét., hospodářských, sociologických aj, Z rané doby Světového filmu se zachovalo velmi málo dokumentů. Dnes jsou film. pásky z doby před rokem 1910 zvláštnostmi každého a.f. V době, kdy film byl pouťovou záležitostí a neměl uměl. ambice, nebyl zájem o jeho archivování. První archívní náznaky Se objevily až tehdy, když ústavy potřebovaly film pro věd., propagační a výukové účely. Snaha o stanovení jednotného postupu při evidenci film. dokumentů vedla k založeni Mezinárodního sdružení film. archivů (Fédéra-tíou Internationale des Archives d u Film — FIAF) v roce 1938 v Paříži. Jejími zakládajícími členy byly: Cinémathěque Fran-caise (Paris), The Museum of Modem Art Library (New York), The National Film Archive (London) a Das Réichsfilmarchiv (Berlin). PřeruSení v práci nastalo v době druhé světové války. V červenci 1946 se znovu sesli zástupci a. (kromě něm.) a obnovili činnost této organizace. Sov. a.f. Gosfilmfondu byl přiznán statut zakládajícího člena. Počet členů sdružení a.f. stále roste. Každým rokem se konají kongresy členů této organizace. Všechny organizované a. těsně spolupracují. Informují se o svých fondech, uskutečňují výměny. V poslední době byla spolupráce ještě zlepžena zřízením dalších komisí (prezervačrtí, dokumentační, historické aj.)* V roce 1965 některé a. vystoupily z této organizace, např. Cinémathěque Francoise (Paris), Cinémathěque Suisse (Lau-■■Sůttňe)." "Nejvý2Htómněj5í"'mýieaové"--FiAF (řazeno abecedně podle míst a.): Stichting Nederlands FUmmuseum (Amsterdam). Založeno r. 1946, členem FIAF od r. 1947. Má rozsáhlou a moderně utříděnou sbírku film. plakátů. Jugoíhvenska kinottka (Beograd), Staatliches Fitmarckiv der DDR (Berlin). Založen r. 1955, členem FIAF od r. 1956. Vznikl ze základů film. fondů bývalého Reichsfilmarchivu. Organizačně se dělí . na tři celky: film hraný, nehraný a /filmotéku. Hlavní náplni první skupiny je zpracování väech dokumentačních údajů. Spravuje fot. a propagační film. sbírky. Nehraný film v počtu přes 35 tisíc titulů jc umístěn v prostorách film. studia v Babels- archívy filmové bergu. Filmotéka má uskladněny filmy ve Wilhelmshagenu v nejmodernějších evropských skladech. Pilmy jsou umístěny v bunkrech, každý pro 3001 film. materiálu. Jsou vybaveny moderním klimatizačním zařízením. Sbírky vynálezce a průkopníka něm, kinematografie Maxe Skladanowské-ho tvoří základ budoucího kinemat. muzea. Pro výchovné účely má tento a* vlastní kino Camera. Spolupracuje se školami, ústavy a film. kluby. Publikační oddělení vydává pravidelný program kina. Deutsche Kinematek E. (West-Berlin). Založena r. 1963, členem FIAF od r. 1965. Má bohatou sbírku plakátů z dob něm* film. expresionismu. V ediční činnosti vydává obsáhlé katalogy němého něm, filmu (1905—1931). Ve svém komorním kině předvádí film, cykly. Cinematheque Royale de Belgique (Bru-Stelles). Vlastní jedno z nejlépe vybavených archívních kin, kde pořádá cykly z dob němého filmu a klasických děl světového filmu. Arekiva nationals de filme (Buouresti), Vlastni na 16 tisíc filmů, 100 tisíc fotografii a knihovnu s 20 tisíci svazky. V ediční činnosti se soustřeďuje na vydávání katalogů g rumunské kinematografii. Magyar filmtudományi intézet és film-arekivum (Budapest), Uchovává na 15 tisíc filmů, 30 tisíc fotografií a 5 tisíc knižních svazků. Spolupracuje s vysokými ákolami a s film. kluby. dnemateca de Cuba I.C-A.I.C- (Habana). Kromě členství ve FIAF je také členem /Svazu film. archivů Latinské Ameriky (Union des Cinematheques d'Amerique Latine - UCAL). Suomm elokuva arkisto (Helsinki). Má 4 tisíce filmů, 4 tisíce knih a na 200 tisíc fotografií. Dernegisinametek (Istanbul). Jeden z mála a., který nedostává státní subvence. Má na 5 tisíc členů. Spolupracuje 5 film. kluby. Nemá rozsáhlé sbírky. Det Dánske Filmmuseum (Kobenhavn). Roku 1942 byla založena film. knihovna, kterou spravoval Dansk Kulturním, V roce 1947 byla změněna na Det Danskc Film-museum. V jeho statutu je zakotveno ustanovení o pečlivé ochraně a věd. zpracování kinemat. přístrojů. Činnost muzea je dvojí: 1. archívní-sbírková (vlastní přes 3 tisíce filmů - úplná sbírka dánských němých filmů - 250 tisíc dánských film. programů, přes X0 tisíc knih a na 300 kusů kinemat. strojů a přístrojů) a 2. výchovná--vněj&í (soustřeďuje se na spolupráci se Školami, film. kluby a různými film. institucemi). Cinematheque Suisse (Lausanne). Založena r. 1943 v Basileji a za pět let přestěhována do nynějšího mísu; byla členem FIAF do roku 1965. The British Film Institut (London) (/Britský film. ústav), Cinémathěque Canadienne (Montreal). Skládá se ze tři sbírkových fondů: filmotéky, dokumentace (přes 100 tisíc fotografií, sbírka amer. plakátů, popisky) a knihovny (přes 5 tisíc knih a 40 tisíc časopisů). Součástí a. je i muzeum se sbírkou kinemat. přístrojů z počátku zvuk. filmu a ucelenou kolekci gramofonových desek. Gosfilmfond (Moskva). Provádí rozsáhlou akviziční, prezervační Činnost na úseku fondů. Vlastní přes 20 tisíc filmů značných hodnot (zvi. z klasické doby ruského 15 j ariflexka filmu). Jeho Činnost osvetová je velmi rozsáhlá. Staré archivní filmy promítá ve dvou svých kinech. (Illusion). Vydává od-, borný film. Časopis Kino i vremja. Tiskne příležitostné brožury. Velmi tesní spolupracuje s televizí. Museum of Modem Art ~ Film Libr&iy (New York). Jeho film. odděleni založila Irrís Barryová t. 1935. Vlastni na 4 tisíce filmů z 1« 1896—1968. tforsk Filminstitut (Oslo). Základy byly položeny r. 1926 na konferenci PEN klubu. Teprve v roce 1947 byl založen ústav 3 dnešní podobu dostal aí roku 1953. Má bohaté a dobře uspořádané archívni fondy. Vlastni na 60 tisíc fotografii, 4 tisíce knih a množství popisků. Trojrozmerné exponáty tvoří základ Aiuzea techniky a filmu v Oslo. Ve výchovné práci těsně spolupracuje s film. kluby. Roku 1969 byla vydána kompletní filmografie norského filmu. C&nadian Film Archivet -Canadian Film Institute (Ottawa). Jeho činnost je zaměřena na ediční a výchovnou práci; jeho sbírky nejsou rozsáhlé. tCinimath&que Francoise (Paris). —-^Československý-.filmový sústav _ (Praha). Cineteca Nazionale - Centro Sperimen-talc di Cinematografia (Roma). Promítá ve svém kinu filmy pro účely didaktické. Pořádá měsíčné průměrné 200 projekci. Vydává film. revue Bianco e aero e odborné svazky film. literatury. Bulgarska nacionálna filmotSka (Sofia). Prezervujc 33 tisíc filmů. Ve výchovné práci spolupracuje s film. kluby. Filmhistoriska Samlingarna (Stockholm)-Vlastni jednu z nejrozsáhlejSIch svetových film. sbírek (přes 11/s miliónu a na 600 tisíc duplikátů). Knihovna je určena převážné študentom film. historie stockholmské university. Má 15 tisíc svazků. Historické kinemat. přístroje jsou uloženy v Tech. muzeu. Frezervaci filmů je věnována velká péče. Jsou uloženy v moderních skladovacích prostorách. Ve výchovné práci spolupracuje s film. kluby. Museo nacionále del cinema (Torino) v. Muzeum kinematografické. Cmámathěque de Toulouse (Toulouse). Založena r. X964 a cleném FIAF od r. 1965; je malou filmotékou. Centrálne archizoum filmowe (Warszawa). Založeno r. 1946 a od tohoto roku je i členem FIAF. Má ve svých fondech na 14 tisíc filmů, 10 tisíc fotografií, knihovnu s 10 tisíci svazky a na 50 tisíc kusů propagačního materiálu. V kinemat. sbírkách 26 25 M 23 22 2í 20 ?9 Ruční film. reflexní kamera ARRlFLEX 35 I1C: 1 - vodicí tví, 2.- kompendium, 3 - svorkový držák, 4 - zaji2i!ovací Šroub* 5 - knoflík k zajiStenf kazety, 6 - očko nosného řemenu, 7 - uzávěr karety, 6* - kazet* na 120 m filmu, 9 - učnice. 10 - hEedákový okulSr s vyrovnáváním dioptrií a ftxace, 11 - trubice hledíku s rýhovanou maticí, 12 - zajiStänf hEedákového krytu, 13 - zá- věrka hledáku, 14 - kryt hled&ku, 1S - vypínač motoru v rukojeti, Í6 - přepínač pro chod vpřéd''a'vzid,'v,Í7',-''iňiotor'',v','rakojeti ■ s reostatem, 18 - kryt reostatu, Í9 - za-jiítänf objektivu, 20 - páka objektivu, 21 - páka revolverové hlavy, 22 - kryt objektivu, 23 - otočný knoflík k držáku filtru. 24 - držák fíleru, 25 - mích kompendia, 26 - maska. vlastní na 150 přístrojů, převážně projektorů. Véd. a historičtí pracovnici zpracovávají dějiny polského hraného filmu. A. spolupracuje se Školami ä film. kluby. Library of Congress (Washington). Vlastni nejrozsáhleji! filmotéku amer. filmů z období let 1912—1942. Tato knihovna začala s akvizicí sbírek již r. 1903. Nejdříve se soustředila na fotografie, scénáře a jiné film. dokumenty, österreichisches Filmarchiv (Wien). Založen r. 1955. Vlastni přes 1777 filmů. Ve výchovné činnosti pořádá představeni a semináře. Zpracovává a vydává katalogy filmografií. österreichisches Fxlmmuseum (Wien). Založeno r, 1964, Členem FIAF od r. 1965. Ve svých fondech spravuje na 600 filmů a 60 tisíc fotografií. Knihovna má 600 sv. Deutsches Institut für Filmkunde (Wiesbaden). Má klasické dělení sbírek. Dokumentační oddělení vlastní na 350 tisíc fotografií a 25 tisíc plakátů. Knihovna má 18 tisíc svazků. Filmotéka .prezervujc vzácné archivní filmy z prvních údobí ném. filmu. Spolupracuje & film. kluby. ariflexka (ariflexa), slang, název pro ruční film. kamery reflexní ARRIFLBX 35 n. 16 mm. Tyto kamery vyrábí něm. firma Arnold & Richter» Mnichov a dodává k nim i zvukotěsné úkryty (blimpy) pro kazety na 120 n. 300 m filmu k natáčení zvuk, film. /záběrů. Poslední typ ARRIFLBX BL je 3Smm ruční reflexní kamera odhlučněná, s bateriovým pohonem řízeným polovodičovým stabilizátorem a s přepínatelnou obrazovou /frekvencí 24 n. 25 obr./s. Bohatě technicky vybavena je ruční reflexní kamera ARRIFLBX 16 SR, uvedená na trh r. 1972 (rychle měnitelné kazety na 60 a 120 m filmu, světelný hledák 2VČtšujicí 12 x, jistící /kolíky, obrazová frekvence měnitelná od 25 do 50 obr./s, fazovací zařízení k snímání z tv obrazovky, možnost dálkového ovládání, vestavený automatický /expozimetr, speciální bez-komutátorový ss motor s ovládáním pomocí křemíkových polovodičů aj.)- V. obr. za str. 328. Art department, název pro uměl. odděleni velkých amer. film. studii, kteic od návrhů výtvarníka (nazývaného uměl. ředitel - art director) provádí veškerou přípravu až k stavbám, film. /dekoraci, včetně návrhů výpravných /prostředků a a /návrhů kostýmů. Podle návrhů výtvarníka se vyhotoví prováděcí /výkresy dekorací a po jejich schválení se podle potřeby zhotoví papírový, překližkový n. i sádrový /model film. dekorace v měřítku obv. 1; 48, jehož stěny jsou polepeny nárysy stěn výkresu dekorace. Podle pbtřeby se -doplň^Í-.^názr^&v3s^ bytfcu. Model slouží k orientaci režiséra a jeho spolupracovníků a pro přesnější vizuální představu film. dekorace a jejího postavení s event. použitím speciálních kukátek vsunovaných do modelu v místě postavení /kamery pro skutečnou dekoraci. Tech, kancelář A.d. má k dispozici fotokartotéky skladovaných plátěných /pozadí s rozměrovými údaji, kartotéky normalizovaných fundusových prvků /stavebnice (v. KARTOTÉKA funtjusu) a boha- tou odbornou knihovnu. Kresliči specializovaní na různé slohy zhotovují podrobne prováděcí výkresy film. dekorací s označením obrazových /úhlů záběru kamery, /jízdy kamery apod. Doplňují je podrobné 16 Natáčení horoEezeck asistent údaje o umístění /světlometů a připojení energii (el. proudu, vody, tlakového vzduchuj umelého /větru aj.). asistent, ve film, tvorbě pomocný pracovník pomáhající ve své profesi vedoucímu tvůrčímu n. organizačnímu pracovníku, jemuž je podřízen. asistent architekta, nejbližší spolupracovník film. /architekta. Zhotovuje podle schválených /návrhů film. /dekoraci a /skic podrobnejší prováděcí /výkresy staveb dekorací. Doplňuje je potřebnými údaji o druzích použitého materiálu a zvláštnostech provedení (např. odstavné /stěny, dekorační /podlahy, zvláštní /úpravy povrchů stín, terénu). Provádí i náčrtky n, výkresy zvláštních /rekvizit, nábytku, oken, dveří, které pak s architektem vybírá ve~ /skladu /fundusu a /skladu nábytku a rekvizit. Při vlastni stavbě dekorací dozírá na dodržováni daných popisů a provádění stavby podle výkresů* Při /natáčení je na scéně stále přítomen, aby mohl dát dispozice k event. úpravám film. dekoraci, jsou-U z hlediska /záběrů nutné. Je ve stálém kontaktu s výrobní dílnou. V. t. mistr stavby filmových dekorací. _____.asistent kamerám^ spolupracovník /kameramana odpovídající především za /ostrost obrazu a provádějící základní údržbu snímacího zařízení, zejm. čištěni optiky a film. /dráhy. Zakládá negativní film. /materiál do /kazet a do /kamery, zajišťuje umístění a /jízdu kamery, vede evidenci o spotřebě materiálu, předává a přejímá film. materiál v laboratoři, asistent kameramana první (kame-ravodič, slang, svenkr), nej bližší spolupracovník /kameramana. Odpovídá zejm. za správný /pohyb kamery (vertikálni í horizontální) při statickém i pohybovém natáčení - na kamerovém /vozíku, /jeřábku, /jeřábu, /vytahuj odpovídá za dodrženi /kompozice film. obrazu podle pokynu kameramana* asistent maskéra první, spolupracovník /maskéra. Pracuje pH /ttčení a /odlisováni /herců, /epízodistú a /komparsu. Během natáření upravuje na /scéně hercům /masky. Vytváří podle pokynů maskéra /paruky, vousy a doplňky masek. Různé pomocné práce při líčení herců a komparsu provádí druJ& a.m. asistent mistra zvuku (mechanik zvuku), pracovník v /dabingu obsluhující záznamové zařízení s povinnostmi a odpovědností za dodržováni stanovených tech-nol. postupů & s péčí o záznamové zařízení. A.m.z. odpovídá za hospodárnost přiděleného magii, materiálu. Je pomocným členem výrobního /Štábu a řídi se organizačními příkazy /vedoucího výroby a /vedoucího dokončovacích práci. Spolupracuje těsně s /mistrem zvuku, plní jeho technol. příkazy a sleduje kvalitu prováděného záznamu zvuk, snímku jako druhá výstupní kontrola. A.m.z* provádí /přepis a vede písemné doklady o zajišťovacím /záznamu zvuku. Manuálně startuje pomocí synchronizačních /značek natočené snímky pro /kontrolu záznamu. V. t. opakovaní záznamu smyček, -asistent režie,pracovník,který sepodilí svou činností ha všech produkovaných filmech. Jeho činnost * ^dabingu je soustředěná hlavně na kontrolu mezinárodních míchacích /pásů. A. r. pozorně sleduje ta místa, kde se vyskytují davové scény, urču- 18 je s řež. doplnění chybějících /ruchůa zvuk. /efektů. Vybírá osoby pro natáčení davových scén a sám je řídi a vede. Vytváří tak ve spolupráci s ostatními reálnou zvukově hlasovou kulisu, s příslušnými reakcemi vzrušení. asistent střihu, spolupracovník /střihače, kterému připravuje pozitivní film. /materiál k sestřihu. Zejm. synchronizuje denní /práce, vyznačuje starty, zajišťuje /číslováni, vede evidenci uložení jednotlivých sestřižených částí filmu. V dokončovacím /období připravuje /smyčky pro nahrávání /postsynchronů, /ruchů a /hudby, připravuje míry pro hudebního skladatele, účastní se synchronizačních prací ve zvuk. /studiích, spolupracuje na přípravě mezinárodních pásů, spolupracuje s laboratořemi, vede veškerou nutnou administrativní evidenci o zpracovávaném filmu. asistent výroby (produkce), zajišťuje admin strativní a provozní úkoly výrobního /fit bu podle pokynů /vedoucího výroby n. jeho zástupce. astigmatismus, opt, /vada záležející v tom, že při opt. /zobrazeni mimooso-vých bodů se ani velmi úzké svazky paprsků po průchodu opt. /soustavou ne-protnou v jediném bodě. Společně s hlavním paprskem (jdoucím zobrazovaným bodem a středem vstupní /pupily soustavy) se protínají pouze paprsky ležící ve dvou vzájemně kolmých rovinách, tangenciální a sagitálni, a to ve dvou různých průsečících. (Tangenciální rovina prochází zobrazovaným bodem a opt. /osou soustavy; rovina, sagitálni jde • hlavním paprskem kolmo k rovině tangenciální.) Průsečík paprsků tangenciálních (Sůgítáttiích) s hlavním paprskem svazku se nazývá tangenciální {sagitálni) obraz. Ostatní paprsky jsou vzhledem k hlavnímu paprsku mimoběžné a jejich největší soustředěni nastává v rovinách sagitálního a tangenciálního obrazu, kde vytvářejí dvě vzájemně kolmé úsečky. Jejich vzdálenost mířená ve směru opt. osy se nazývá astigmatická diference n. krátce a. Astigmatický svazek paprsků má složitý tvar; jeho eliptický průřez se postupně míní na úsečku, kruh a úsečku a elipsu pootočenou o 90° (obr. a). A* se o) Grafický záznam průběhu astigmatismu. Nasvislou osu se vynášejí ůhlyra,sevřené dopadajícími paprsky s opt. osou, na vodorovnou osu odchylky As' (Jť) sagitálního (tangenciálního) ohniska od ohniska para-xiílního f. jsou zakresleny odchylky pro dva dopadající paprsky í a 2. projevuje tím, že na obraze nelze současně zaostřit (v;osT&BNf OBRAZtrtčáry různých™ směruj bud jsou ostré čáry směřující k opt. ose (je-li zaostřena rovina sagitálního obrazu), n. kružnice soustředné kolem opt, osy (při zaostřeni na rovinu tangenciálního obrazu). Průběh a. se zakresluje jako závislost vzdálenosti tangenciálního a sagitálního obrazu od obrazu par-axiálního (v. prostor paraxialnÍ) na vzdálenosti předmětového bodu od opt. osy; a) Chod paprsků při astigmatísmu. Vstupní pupilu VP představuje otvor v c Ion č C, kterým dopadá Šikmý svazek paprsků na čočku č. Jsou zakresleny jednotlivé průřezy asti g matického svazku; S' - sagitálni obraz, T - tangenciální obraz. Hlavni paprsek svazku je vytažen silně. tím se současně získá křivka popisující /zkreslení (obr. b). Soustavy, u nichž jc kromě dalších opt* vad korigován též a., nazývají se /anastigmaty; prakticky jsou to všechny moderní /objektivy. asynchronnost (slang, asynchron), časový nesoulad mezi dvěma n. vice informacemi (zprav, obrazové a zvuk. informace), které mají být sdělovány současně (protiklad ýsyrtchronnosti). A» bývá zvi. rušivá, jde-lt o nesoulad mezi vizuálni a auditívni informací o temže jevu, neboť dochází k rozpadu audiovizuálního vjemu. ateliér filmový, prostor, kde se ve film. /dekoracích, předepsaných /scénářem, vybavených potřebným zařízením a doplňky (nábytkem, koberci, obrazy apod.) a osvětlených systémem osvětlovacích těles, zkoušejí a natáčejí jednotlivé scény film. díla. Roku IS92 navrhl Edisonův spolupracovník Wiliam Kennedy Laune r) Dicksonova „Černí Máry" - první \ studio. Pickson první a.f, svého druhu, tzv. ŕmtúu Máry (v. obr. o). Celé studio se r itáčelo svým malým jevištěm kolem ■islé osy pomocí koleček po kruhové kolt iniei směrem k slunci. Od roku 1S94 se BtJlo sídlem první /produkce na světě. V době, kdy tento nápad s otáčením scény slunci byl ve Spojených státech kopí-rivin, stavěl v Británii Paul divadelní je-lEtě pod širým nebem a ve Francii se . rozhodl Méliěs budovat tzv. Skleněný dům (v. obr. fc), který se na mnoho let stal proto-: typem a*í., neboť jediným zdrojem dostatečného světla bylo tehdy slunce a film. výroba byla tedy závislá na počasí. Teprve později se používalo různých obloukových tlamp jako výpomocí při osvětlování scén. Základní užitkové, rozměry a.f. vyplývaly z tehdejších záběrových možností (zorných úhlů objektivů). Přecházelo se k budováni tzv. temných hal s umělou osvětlovací technikou. V Německu po první světové válce byly některé hangáry pro zepe-:Hny adaptovány na a.f. Na rozdíl od .; USA, kde se již před válkou stavěly jednoúčelové „film. výrobny", omezila se poválečná Evropa pouze na adaptace prostor vhodných k film. provozu. Roku 1928 navrhli architekti Hans Fink a Waldemar Rabinowitsch studio tvaru polokoule, jejíž vnitřní bíle natřená stěna měla odrážet ■ světlo, vrhané na ni z reflektorů na zemi a osvětlovat tak indiferentně film. stavby. Tento návrh však nebyl nikdy realizován, -nejen vzhledem k přechodu němého filmu na zvuk., kdy kulový tvar a. by byl akusticky nevyhovující, ale hlavně pro rozvíjející se .osvětlovací techniku, používající /mostů ta zavěšených pracovních /lávek. Všechny příklady v historii studiové výstavby ukazují, že a.f. byl tehdy charakteristickou, architektonicky zdůrazňovanou její částí vzhledem k svému plošnému rozsahu a hlavní své kulminující výšce. A.f, bývají budovány bud jednotlivě (systém pavilónový), ;.ys skupinách (dva až tři a. v jediném .objektu), popř. v blocích (větší počet a, v jediném objektu - monobloku). A.f. se dělí na tři velikostní skupiny: a. malé* o ploše asi 600 až 800 m" a objemu asi 7200 až 96Ó0 ms, a. střední o ploše asi 1000 až 1200 m1 a objemu asi 13 000 až 16 000 m3, a. veiki, v sov. terminologii superateliéty* o plose asi 2000 až 3200 m! ateliér loutkového filmu film. /kamery (v. obr. c na str. 20). Ve film* /střediscích je vhodné v některém a.f. vybudovat natrvalo dekorace často používané při natáčení, jako např. hlediště, jeviště (otáčivá s propadly), soudní síň apod. Tyto dekorace se podle potřeby pro jednotlivé filmy pouze stylově upravují n. doplňují. Takový a.f. je znám pod jménem speciál-ní a* Do skupiny speciálních a. patři též trikový a., vybavený obv. bazénem různých hloubek s přepady vody, tunelem pro zadní /projekci, prostory pro promítací /stroje, trikové kamery (/Truca), pro skladování /maket, dokreslování dekorací apod> (obr. d na str. 20). (Použiti film. /triků podstatně snižuje výrobní náklady filmu, a proto se jich intenzívně využívá.) AX má charakter velkoprostorové stavby bez podpor, které by narušovaly volnost jeho prostorů. Volbu konstrukce zastřešení prostoru a.f. ovlivňují tech. a provozní podmínky, požadované při natáčeni, jako druh, velikost a způsob zatížení osvětlovacími rošty n. závěsnými mosty, možnost zavěšování různých břemen na stropní (střešní) konstrukci, způsob a organizace obsluhy osvětlovacího zařízení shora (uvolněni spodní zóny a.f. od kabelových rozvodů apod.). Jejich uspořádání, forma a vzhled jsou dále určovány požadavky zvuk. /izo* lace a nároky na koncepci a umístění různých inženýrských zařízeni (klimatizace, /vzduchovodvi anemostaty apod.). /Podlaha a.f. musí umožňovat snadné a rychlé upevňováni i demontáž jednotlivých částí film. dekorací; má mít pokud možno nejrovněji povrch (k zajištěni klidné jízdy a objemu asi 30 000 až 50 000 ms, přičemž uvedená Čísla značí čisté plochy pro stavbu dekorací a pracovní kubaturu. K uvedeným rozměrům je třeba ještě přičíst plochu, kterou zabírají bezpečnostní komunikační zůstat nezastavěné a volné pro pomocné, bezpečnostní a záchranné služby, a výšku, potřebnou pro osvětlovací mosty a střešní konstrukci s provozně tech. instalacemi (vzduchotechnika a hlavni rozvody el, energie). Čím menší je plocha a.f., tím více se má jeho půdorys podobat čtverci. Se zvětšující se plochou má půdorys přecházet ve tvar obdélníka, jehož delší strana vžak nikdy nemá překročit dvojnásobek strany kratší. Je tomu tak proto, aby se v různých plošných velikostech a.f. získaly vhodnou volbou jejich plošných proporcí optimální možnosti zástavby dekoracemi, pří dosažení dostatečných záběrových odstupů a manipulačního prostoru pro b) Méliěsúv „Sklenený dům", mnoholetý prototyp film. ateEiéru. kamerového /vozíku při natáčení). Pokud je prostor a.f. podsklepen, musí podlaha spočívat na dostatečně únosné konstrukci, neboť je často vystavena značnému zatížení. Vývoj vzducboizolačrtí techniky, železobetonových předpjatých a ocelových konstrukci a konstrukci plovoucích umožňuje využívat pro a.f, vedle cihelných i konstrukcí železobetonových, ocelových a jejích kombinaci (obr. ŕ,/na sir. 20, 21, obr. a, 6, c, d u hesla izolace zvukovA). ateliér kresleného filmu, a. odpovídající svým charakterem a uspořádáním specifičnosti kresleného /filmu a plynulosti pracovních postupů- Skládá se z a. /ani-mátorů, /fázařů, /konturistú a /koloristu, /matirny pozadí a z a. tech. kontroly, z odděleni pro kameramana, projekční sině, /střižny a pracoven pro /dramaturgy a pracovníky /produkce. ateliér loutkového ňlmu, a. přizpů~ sobený uměl. a produkční specifičnosti 19 atmosféra zvuková r autokino í 4-3 S? ^ ^ "i s* \ c) Interiér film. ateliéru zastavěného dekoracemi. d) Schéma trikového ateliéru (Barrandov)* psmocné prostory , , ...'ruční sklady I „--^----^é-^ Pr^- __________~~~ | projekční Ju n ti i- ■ -—.___ ~| příruční sfclatfy ' půdorys sivrj w mar bazén____.—fŕf-íST'^Ä. pomocné průstory pneny rez podélný rez donn loutkového /ťtfmu. Skládá se z přípravných dílen, natácecího prostoru, /střižen a kanceláře pro zaměstnance '/produkce. V prípravných dílnách se podle návrhu /výtvarníka a požadavků /režiséra zhotovuje všechno, co je hutné k natáčení filmu, v mech. dílně se dělají kostry /loutek, všechny kovové součástky /dekoraci a /rekvizit a různé adaptace přístrojů pro trikové snímání. V truhlářské dílně se vyrábějí dřevěné dekorace a rekvizity a vyřezávají se ze dřeva součástky loutek: V iekvizitámě- se-dpkončuji-a sestavují rekvizity a během natáčeni se opravují, v pomocné malírně se malují dekorace a rekvizity. V kostymémé se Šijí Šaty loutek a rekvizity z textilu, oblékají se loutky a opravují se kostýmy během natáčení; dHve se zde též žila tělíčka loutek. Natáčecí prostor je podstatné menší než v a. hraného filmu. Je to zprav, jedna hala s několika xiatáčecimi stoly různých velikostí, které /sou při realizaci filmu od sebe odděleny černými závěsy n. posuvnými stěnami (v. obr.). Dále je tu prostor pro kamery, reflektory apod., střižna, projekční síň a podle možností kromě kanceláře produkce též pracovna pro rež. a výtvarníka. Tento základní model je v každém a.l,f. přizpůsoben prostorovým, provozním a produkčním možnostem. atmosféra zvuková, soubor /zvuků typických pro různá zvuk. prostředí, v nichž se odehrává část děje filmu, např. i lávky ve vazníku I j láyt$y 4 Sj.odníilpvisené ů) Schéma zdvojené konstrukce film. ateliéru {vnitrní konstrukce je uložena na železobetonových konzolách, zakotvených vo vnější nosné konstrukci). scéna. Rozeznáváme a. exteriérové (les, louka, koupaliště, híišté, ulice, dvůr) a interiérové (koncertní sin, divadlo> kavárna, restaurace, dílna, kancelář aj.). Zachycení n. vytvořeni iluze a. prostředí patří k základním požadavkům kladeným Ofí film. ZVllk. V. t. ARCHÍV ZVUKU, KOM-pOZICB ZVUKU, NÁVAZNOST ZVUKU, REŽIE ZVUKU, SBORY V DABINGU, STUDIO RUCHOVÉ, ZABÍK> ZVUK SAMOTNÝ. ■ aureola (nespr. svetelný kruh), nežádoucí zčernání fot. materiálu v okolí obrazu zářícího bodu následkem difúze svetla v opticky nehomogenní citlivé /vrství a /odrazem světla od povrchu film. /podložky. Možnost vzniku a. se potlačuje vhodnou úpravou technologie výroby fot. materiálu, zejm. probarvením citlivé vrstvy barvivem, které snižuje vliv difúze svítla5 a použitím isolárních vrstev a zbarvené podložky k omezeni odrazu. "autokino (drive-in-theater)j druh přírodního /kina, situovaného při důležitých dopravních tepnách, dálnicích, autostrádach, križovatkách apod. tak, aby nebyl rušen jejich plynulý provoz. A. bývá tedy v určité odlehlosti od takových komunikací, ale světelné n. i jinak nápadné poutače informují motoristy-o-jeho-poloze.- Pasažieri si přímo z auta mohou zakoupit pstupenky, zajet na vyhrazené stanoviSte, í aniž vystoupí z vozu, pohodlně sledovat promítání filmů.. U každého stanovište bývá pro každý vůz umístěn na sloupku svlástm reproduktor, regulovatelný z auta (v. obr.). V a. v USA lze obv* zvuk zapo-iiťna vlastní reproduktor ve voze, takže íři nepříznivém počasí není třeba otevřít uii okno vozu. Na sloupcích pro reproduktory bývají (aké vodotěsné zásuvky ■ff Schéma dvojité konstrukce film. ateliéru ■ {vnějSÍ obalová a vnitřní ocelová konstrukce < jsou uloženy na samostatných základech a í opatřeny zvuk. izolaci. Mezi oběma konstrukcemi vzniká nepřerušený vzduchový polltář; konstrukce se vzájemně nedotýkají). -3----- -i-—i -------fe- 'půdorys - pr/cny re: hla - B •d Scéna z filmu Staré pověsti České (1953, řeži* Jiří Trnka). pro el. topná tělesa, jimiž se za chladného počasí vozy vytápějí. U a. musí být promítací /plocha umísténa vzhledem k /hledišti podstatné výše, než je tomu u kin jiného druhu. I když parkovací místa aut jsou v hlediSti uspořádána s určitým převýšením, nestačí io k běžnému uspořádáni promítací plochy, vyhovujícímu Širokoúhlým systémům promítání. Proto zážitek z filmu předváděného v a. neni rovnocenný se zážitkem v normálním hledišti. Vjezd do hlediště a odjezd z hlediště jsou u a. řešeny tak, aby byly plynulé, bez couváni a jiných obtížných operací s vozem. V bezprostrední blízkosti a. bývá autoservis a restaurace, v niž pasažéři, jejichž vůz je ošetřován, mohou sledovat promítání. Výstavba a, převládala v padesátých letech v USA. A. se budovala dále hlavně v západních a jihozápadních státech USA, kde je podnebí příznivější než ve východních částech země a kde proto a. lépe 21 auťokolimátor prosperují. V Evropa se a. buduji hlavné v NSR, ve Francii, Itálii a Rakousku. V poslední dobá byl vypracován námět na vybudováni a. v ČSSR. autokolimátor (autokolimační dalekohled), opt. justážní přístroj pro kontrolu Situace autokiní v Teheránu: 1 - vjezd, 2 -pokladna, 3 - provoz vozů, 4 - parkování v hledišti, S - promítací soubor, 6 - reproduktory, 7 - promítací plocha, 8 - bar, 9 -přírodní divadlo, 10 - jezírko, 11 - kolotoč, Í2 " servis, 13 - občerstvení, 14 - výjezd, 15 - okofnf komunikace. správného /usazení snímacích /objektivů, film. /kamer. V podstatě jdä o dalekohled, jimž se promítá prosvětlená značka (křiž) přes dělicí hranol a objektiv a. na rovinu citlivé /emulze filmu n. odrazné zrcátko v této rovině (ve film. okénku kamery). Odražené paprsky se vracejí do pozorovací lupy s kalibrovanou stupnici snímacích /vzdálenosti. Při správném usazení snímacího objektivu v /objímce a nasazení v kameře musí souhlasit údaj stupnice na a. s údajem stupnice snímacích vzdálenosti na snímacím objektivu kamery. Při nesouhlasu nutno provést /justáž usazení objektivu. {V. obr,) V- t. kolimátor* automatika expoziční, mechanismus film. /kamery (zprav, amatérské) pro samočinné nastavování /clony /objektívu v závislosti na světelných podmínkách, /citlivosti film v materiálu a expoziční /době (snímací rychlosti a velikosti sektoru /závěrky)* Zařízení se děli na poloautomatická a automatická. Poloautomatické zařízeni používá jako íidla obv. hradlové /fotonky a (v. obr. A), umístěné na přední stěné kamery- El. proud vznikající dopadem světla na fotonku otáčí cívkou c, spojenou s ručkou d, jejíž výchylka je patrná v /hledáčku. Objektiv kamery b i vstupní otvor fotonky a jsou opatřeny irisovými clonami, vzájemné spřaženími převodovým mechanismem /. Pohybem páčky e se dosáhne krytí ručky d s pevnou značkou v hledáčku, čímž je objektiv správné zacloněn. Hodnoty citlivosti materiálu a sni- 22 mací rychlosti se nastavují zvláštními knoflíky, kterými se zapojuji do méř. okruhu a.e. příslušné odpory. Automatickí zařízeni pracuje na obdobném principu. El. proud z fotonky vsak nastavuje přímo clonu snímacího objektí- fotonka umístěna za objektivem a měří pouze to světlo, které objektivem projde. Tím je zaručena shoda měř. úhlu /expozimetru s úhlem obrazového /pole objektivu při jakékoli nastavené ohn. /vzdálenosti. Vzhledem k vysoké citlivosti odporové Zrcadlo \ Žárovka matnici ůktiár \ polopropustné madlo záměrné destičky s mřížkou Základní opt. schéma autokolimátoru pro kontrolu správného usazení objektivů ve frlm. kameře. 5B> \ A) Princip poloautomatického řízení clony Objektivu amatérské kamery. vu. Jeho clona není irisová, ale je tvořena dvěma kotouči (obr. B) s výřezy obv. kapkovitého tvaru. Vzájemným natáčením kotoučů se mění velikost otvoru clony. Protože je cl, proud z hradlové fotonky velmi malý, používá se u všech moderních kamer s a.e. jako čidla kadmiové ó'dpôrové fotonky (CdS), jejíž cl. odpor se mění v závislosti na množství dopadajícího světla (v. prvek fotoelektrický). Napájí sc z miniaturní rtuťové baterie o napětí asi 1,3 V. Odporová fotonka tedy púsobi jako regulátor «1. proudu, který je ve srovnání s proudem hradlové fotonky mnohem větší a zajišťuje i spolehlivější a citlivější ovládání clony. Z našich kamer je poloautomatickým zařízením vybavena kamera A8G1 na film 2X8 mm a film 2 x Súper 8 mm, automatickým zařízením s odporovou fotonkou kamera A8G2 na tytéž druhy filmu. U dražších kamer Super 8 mm s pankratickým /objektivem je odporová objekt/W autokolimátoru objektiv kamery rovina filmu fotonky stačí k její spolehlivé činnosti zlomek světla, odchýlený ze svetelného svazku polopropustným hranolem za objektivem. U kamer 16 mm se a.e. používá jen zcela výjimečně. V, t. expozice, osvětlení expoziční. automatizace osvětlování, soubor dějů a zařízení, umožňující měnit /intenzitu osvetlení podle předem zpracovaného programu, popř. dále je upravovat automaticky (např. úroveň osvětleni) podle okamžitého stavu osvětlovaného zařízeni n. předmětů, s vazbou na další dčjový postup. A.o. se využívá ve fiimv technice zejm. ve film. /ateliérech a v /kinech. Podmínkou pro úspěšné zavedení a.o. v ateliérech je detailní tech. /scénář. A.o. v kině )c součásti /automatizace piomitáni a je zjednodušenou obdobou a.o. ateliéru. V, t. REGULACE OSVŽTLBNt automatizace promítáni, zmechanizovaní obsluhy promítacích /strojů pomocí různých automatických zařízení, se snahou o podstatné vyloučení lidské obsluhy v /promítáme. autor filmový, prakticky každý a. kteréhokoli uměl. tvůrčího oboru> který svým dílem přispěl k vytvoření konečného b) Clona amatérské kamery s automatickým řízením, Dvoui luna cm hlediště římského výsledného film. /díla. Z hlediska teoretického není v mezinárodním pojetí jednotnost v názoru, kteří z tvůrců filmu mohou být obecně pokládáni za Jeho a., v. Dílo filmové. Z honorářového hlediska a podle čs. praxe je třeba tvůrce filmu roz-hsit na a., kterým jednak přísluší honorár za užití díla k výrobě a vytvoření filmu, jednak kterým přísluší ještě i honorář za další jeho využití. Do skupiny získávající oba tyto druhy nároků náleží a. literární a hudební složky film. díla, kdežto ostatní ■ .^získávají zprav, jen jednorázový honorář, ~v němž jsou kumulovány oba uvedené honoráře. Rozsah a význam autorského přínosu bývá ovšem u každého konkrétního film. díla různý a je základem pro určení a diferenciaci výže honorářových nároků. Samostatná autorská práva tvůrců k jejích dílům, užitým k vytvoření film. díla, nijak nepřicházejí do konfliktu se zvláštním ustanovením čs. autorského zákona, podle něhož autorské právo k filmu jako celku vykonává výrobce filmu, Po- .-raruSeni práv k film. dílu uplatňuje proto ;w; vůči třetím osobám obv. jen výrobce, který : oväcm, stejně jako samí a., nemůže vsak ^ zprav, dobře bránit určitým drobným zá- _ sáhům do díla, vyžadovaným cenzurnímí, náboženskými n. obdobnými předpisy či - 3r> klosími~přrsí^£r^o-sí^Uy-rta- studia B. je kolem třiceti "*| dlouhých hraných filmů pro naši distribuci ročnějdále asi50 000 m tvsnímků, vedle daU sích zakázkových filmů pro četné zahraniční producenty. Laboratorní proces denních /prací a vlastní zpracování film. kopií pro kina probíhá ve Film. laboratořích* samostatné organizační jednotce /Českého filmu, jež jsou na pozemku film. areálu. Jejich výrobní kapacita i rozsah zpracovaní film. materiálů řadí tyto laboratoře na jedno z předních míst v Evropě. Dalším samostatným podnikem, který sídli v barrandovském areálu, je JFilm. průmysl. Zde se vyrábějí různá film. zařízení jako kamery, kopírovací stroje, vybavení kin a střižen, vyvolávací automaty pro laboratoře, různé měř. přístroje apod. barva (z hlediska /nauky o b0, vlastnost zrakového počitku, která umožňuje pozorovateli zjistit rozdíl mezi dvěma ploškami zorného /pole, které mají stejnou velikost, tvar i strukturu; tento rozdíl má stejnou povahu jako rozdíl, který vzniká změnou spektrálního složení /světla " dopadajícího do /oka; je to tedy psychoíy-zikální veličina, V běžném životě se používá pojmu „b.M pro vlastnost povrchů n. hmot (tedy jako veličiny fyzikální); z hlediska nauky o b- to není správné, protože f vjem b. v odraženém n. procházejícím světle závisí též na /zdroji světla (na spektrálním složení svitla zdroje), které se od předmětu odráží n- jím prochází. V podstatě je vjem b. dán spektrálním složením světla dopadajícího do oka. -/Záření o určité vlnové /délce vzbuzuje vždy vjem určité b. Každé vlnové délce b) „Nová" ateliérová skupina, na Barrandova (1946 - arch. Jan Novák). barva monochromatického světla tedy přísluší určitá b.; obráceně toto pravidlo neplatí. Směs záření o různých vlnových délkách vzbuzuje vjem, jehož b. závisí na spektrálním složení směsi. Oko vnímá záření aditivně a jednotlivé vlnové délky syntetizuje (skládá) na určitou b.; nemá však schopnost analyzovat, tj. poznat, z kterých vínových délek je světlo složeno (jako např. ucho rozeznává jednotlivé tóny v akordu). Předmět osvětlený bílým světlem se jeví jako bílý, jestliže difúzně odráží světla všech vlnových délek j odráží-li pouze v krátkovlnné oblasti, oko jej vidí modrý; odráží-ii pouze v dlouhovlnné oblasti, jeví se jako červený; neodráží-li světelné paprsky vůbec, je vidět jako Černý. Do-padá-H však na předmět pouze modré světlo, vídí jej oko v prvních dvou případech jako modrý, v druhých dvou případech jako černý. Dva povrchy, jejichž spektrální charakteristika odraznosti je odlišná, mohou mít při určitém osvětlení c) Základní schéma koncepce perspektivní "výstavby film. střediska na Barrandově z r. 1950 (arch. Jan Novák). A - ateliéry, , B -Šatny herců, C - šatny komparsu, D - dílny a sklady. £ - sklad dřeva, C - montážní haly, ■JI.-— sklady rekvizit, nábytku, kostýmů, ■CH - studio přípravy filmu (zkuSební studio). I - energetické zdroje, } - garáže, požární sluíba aed., K - provozovny krátko-metrážniho úseku, Ĺ - zvuk. studio, M — laboratoře, N - seřiižny, O - sklady film. ma-itůríilu, P - správní a administrativní objekty, Q - tech, výzkum* R - film. ústav, Sfilm. Školy, T - restaurace, kantina, klub. U - parkoviStě vozidel, V - hřiště, X - bazén, Y - Šatny hřišť, Z - sady a rekreační plochy. 1 - hlavní reprezentační vstup, 2 - vrátnice pro přísun materiálu. d) Celkový letecký pohled na areál Film. studia Barrandov v Praze. 24 ej Pohled do barrandovského film. ateliéru s malovaným pozadím perspektivně ubíhafícf městské ulice. V popředí je výsuvná věž pro malíře pozadí. Na stropu je vidět systém pracovních lávek a na ocelových lanech zavěšené osvětlovací mosty s obloukovými a. žárovkovými světlomety k osvětlování film. dekorací. stejnou b., ale při osvětlení jiným světlem jsou jejich b. odlišné (tzv. b. meta-merní). Je proto nutné při udávání b. předmětu (v. mžřbní barev) vždy uvádět, pro jaký světelný zdroj (pro jaké spektrální složení světla) údaj platí. Pro sjednocení údajů se mezinárodně používá několika normalizovaných světel $ definovaným spektrálním složením, pro něž se charakteristiky b. udávají; nejčastěji se používá světla A (odpovídá Žárovkovému světlu), B (odpovídá přímému slunečnímu světlu), C (odpovídá dennímu světlu — 2* 74 775031 barva a zvuk ve filmu směsi sváda slunce a oblohy)> D (odpovídá střednímu dennímu světlu). Kromč uvedeného významu se slova „b." používá ve smyslu hmotné b., ij. směsi vhodného po-jidla či substrátu (fermež, latex, želatina, sklo atd.) a látky barevné (barvící),-jako jsou barviva (např> v opt. /filtrech, v tří-vrstvých barevných /materiálech) a pigmenty (většina nátěrových a tiskových b. apod.). Vzhledem k dvojímu významu pojmu b. je nutné oba poímy od sebe dostatečné odlišovat, zejm. tam, kde by mohlo dojít k záměně. barva a zvuk ve filmu, synestetický jev důležitý pro kompozici záberu i filmu jako celku. /B. jakožto trojrozmerná veličina (v. nauka o barvě) přináší do obrazu---ve-srovnáni- s pozorováním černobílého obrazu - mnohem více informací j při větším poítu informací dochází k novým vztahům mezi nimi a k vzájemnému ovlivňování,, takže. se. značně mění dojem hloubky* prostoru, plasticity a reality vůbec. Vnímání b. je dále značně ovlivňováno současným vnímáním zvuku; dochází ke zmené barevného tónu i sytosti, ..mčníje^ pro různé barevné tóny, někdy dochází k rozlišovaní metamérnich barev. Divák často nemůže rozdělit rovnoměrní svou pozornost současní na obraz a zvuk. Jedna ztěchto složek bývá vedoucí (hutný n. odtažttý/komentářodvádí pozornost od krásy krajiny). Členitý barevný zábĚr se stává nepřehledným, je-li podložen Členitým dynamickým zvuk. doprovodem,, a naopak je čitelný' a působivý s jednoduchou hudební kulisou. /Tonalita obrazu, b* a z.v.f, jsou ve svém účinu vzájemně závislé. Záleží na kvalite a dimenzích b.a z. Vztah mezi b. a z. je složitý a neprobádaný* chybějí teoreticko-estetickopsychoL rozbory, takže film. pracovníci Jsou dosud odkázáni na vlastni tvůrčí invenci. barva hlasu dabéra, hlasové zabarvení tvořené chvěním hlasivek, které vydávají velké množství vySSích harmonických kmitočtů zesilovaných v dutině ústní, podle druhu vyslovované samohlásky. Řeč sama má základní kmitočty nízké (u mužů 100 až 160 Hz, u žen 220 až 360 Hz). Obsah vyšších harmonických kmitočtů samohlásek je velký a nazýváme je formanty. Vyjadřování souhlásek je složitější proces, neboť vedle harmonických obsahují i velké množství neharmonických kmitočtů, s rozsahem kmitočtového pásma až do 10 kHz (sykavky). B.h.d. závisí tedy na vyslovováni hlásek a samohlásek, což je u každého herce-/dabéra individuální. Podle toho pak hovoříme o sytém, měkkém, ostrém, dutém, hrdelním, nosovém zabarvení hlasu. Někdy imisi herec-dabér b.h. uměle měnit podle pokynů režiséra. barvení ruční, vybarvování jednotlivých film. obrazových polí, provádčné v desátých a dvacátých letech, v dobách cestovních, n&mých, pouťových kin buď přímo, n. pomocí matric. ' barvoslepost, porucha barevného /vi-dění. Normálni trichřomatkké oko (v. oko lidskb) rozeznává u barevných světel tři charakteristiky: barevný tón, sytútt (v. barva) á //ä*. Při částečné b. (dťchromdzie) .registruje oko pouze dvé charakteristiky. Určitou spektrální /barvu nemůže pak odlišit od bílé (šedé) barvy (.neutrálni bod). Podle polohy tohoto bodu se rozeznávají .různé typy částečné b., které se projevují 26 bezpečnost při provozu kin tím, Že postižený určité barvy zaměňuje. Nejčastěji je to Červená a zelená, vzácní žlutá a modrá. Výjimečně se vyskytuje i úplná b.j při níž oko registruje jen jednu charakteristiku barevného svitla, takže vůbec nerozližuje barevné odstíny a vnímá jen rozdíly intenzity jako na černobílém obraze. Jinou odchylkou od normálního barevného vidění je anomálni trichromá-zie, při niž oko sice rozeznává všechny barevné odstíny, ale při míšení barevných světel dochází k výsledkům odlišným od normálního pozorovatele. B. je vada dosti rozSiřená. Trpí jí v různém stupni téměř 10 % mužůř U žen je mnohem méně rozšířená. Proto je třeba, aby zrak osob pověřených prací s barevnými obrazy, a zejm. s jejich hodnocením, byl vyšetřen z hlediska možných poruch barevného videní. barvy normální, trojice b. používaných k subtrakci při /skládání b. při sub-. traktivnich způsobech /reprodukce b. n. v kolorimetrii v subtraktivních kolori-metrech (v. měření barhv); slova „barva" se v tomto spojení „b.n." používá ve smyslu b. hmotné - látky barevné, jako Jsou barviva (napi. v barevném filmu) n. pigmenty (např. v tiskových technikách) apod. Někdy používaný název „základní b. pro subtraktivní mícháni b." je nesprávný. Pří reprodukci b. subtraktivními způsoby vzniká příslušná kolorita subtrakci bílého světla (např. promítacího zdroje) tím, že se při tom mění jeho spektrální charakteristika postupnou absorpcí trojici b.n. přes sebe přeložených; b.n. mohou být od sebe odděleny bud do jednotlivých vrstev, n. být přetištěny přes sebe do jediné vrstvy. Při tom v ideálním případě b.n. absorbují každá v jedné třetině spektra a vůbec neabsorbuj! ve zbývajících dvou třetinách; v praktických případech absorbují vždy v jedné třetině převážně {hlavni absorpce), kdežto v druhých dvou je absorpce podstatní nižší (vedhjH absorpce): Žluté barvivo (y, yellow) má hlavní absorpci v modré třetině spektra („minus-modrá"), purpurové (m, magenta) v zelené („minus-zelená") a azurové (c, cyan) v třetině červené („minus-červená"). Funkci b.n. si lze pro názornost představit, jako by každá z nich svou absorpcí modulovala jednu ze základních /b.> vystačí se při tom s jediným bílým světlem, kdežto u aditivních způsobů je třeba tří světel (tři filtry, tří lumínofory atd.). U subtraktivních způsobů reprodukce b. však neexistuji tak jednoduché vztahy mezi trojici efektivních spektrálních /citlivosti při /rozkladu b* a vlastnostmi b.n. B.n, v subtraktivních kolorimetrech mají .podobnou funkci: několik barevných /filtrů v b,n. o pravé potřebné celkové koncentracíse v-opt:-systému kolorimetru složí přes sebe tak, aby kolorita, vzniklá po subtrakci světla srovnávací žárovky, byla stejná jako kolorita měřeného vzorku. Tyto tří potřebné celkové koncentrace b.n. se převedou např. pomocí nomogramú na vyjádření podle systému CIE (v, měréN* barev). - Trojice barviv, používaná ve fot. meziproduktech (negativech apod.) třívistvých barevných /materiálů k rozlišení jednotlivých dílčích obrazů při /přenositbii" kterénelzepřitom jinak rozlišit (rozdělit), protože jsou nality na společné podložce, moduluje tři akti-nícké toky, vztažené na tři citlivosti tří-vrstvého materiálu, na který se kopíruje! I když je jejich spektrální průběh v praxi * velmi blízký b;n;- ve~finálních-pozitivech— (distribuční /kopte), presto se od riích zásadně lHí svou funkcí, barvy základní, b. tří světel, na kterých je založen určitý systém aditivního mícháni b., ať jde o aditivní mícháni v kolorimetrii n. při aditivních způsobech /reprodukce b.j jednotlivé způsoby aditivního míchání b. se liší volbou trojice bfZ. V kolorimetrii jsou trichromatíckč složky, které charakterizují přesné každou koloritu (v. t. měření barev), v podstatě potřebná množství b.z., které smíchány jsou vizuálně stejné s b. měřenou. Dnes se mezinárodně používá v kolorimetrické soustavě CIE (převzaté též do ČSN 01 1718) b.z. (zvaných též mSmá svitla soustavy), které jsou nereálné (sytější než barvy čisté - monofrekvenčnl čili monochromatické) a které byly matematicky odvozeny z reálných monofrekvenčnich měrných svétel R (červené - 700 nm), G (zelené - 456,1 nm) a B (modré -435,8 nm); označují se X („přesycená" Červená), Y („přesycená" zelená) a Z („přesycená" modrá). V reprodukci b. se používá v podstatě rovněž týchž b.z. {modrá, zelená a červena); k dosaženi správné barevné reprodukce je třeba vytvořit takové tři dílčí obrazy, které pak při aditivním míchaní poskytnou právě potřebná množství b.z. Tím se alespoň formálně oba případy ztotožňuji, a proto též např. jednou z podmínek věrného ba-revnéno /podáni při aditivních způsobech reprodukce b. je, že trojice spektrálních /citlivosti při /rozkladu b. má být lineární transformací trojíce hypotetických (předpokládaných) křivek citlivosti oka (vyjádřitelných nejlépe trichromatickými členiteli CIE), vztaženou na příslušnou trojici b.z., použitých pro /skládání b. V. t. barvy normální. báseň filmová, označení pro film, který vyjadřuje obecné hodnoty, např. myšlenku svobody, lásku, štěstí, formou výrazně lyrického příběhu; záměrně využívá všech hudebních a zvuk. prostředků, symbolů, příměrů, metafor atd., aby dosáhl specifického poetického laděni. Např. sov. film Země z r. 1930, který natočil podle vlastního námětu a scénáře A. P. Dovžen-ko; amer. film Tabu z r. 1931, natočeny podle vlastního námětu a scénáře řež. T. W. Murnauem; franc. filmy Bílá hříva (1953), Giamador (1955), Červeny holének (1956)» natočené podle vlastních námětů a scénářů rež. A. Lamorissem. BASF (Ludwigshafen a. Rhein, N SK), chem. koncern, který vyrábí téi /nosiče magn. záznamu, nověji i doplňková zařízení pro studiovou zvuk* /techniku a vy---trčov&cř-siríije:- Bauer (Stuttgart, NSR)* výrobce promítacích /strojů, též speciálních se zpětným chodem. Bavaria AG, film. společnost, následovnice dřívější společnosti Bavaria-Film-kunst; disponuje natáčecím areálem v Gei-selsasteigu (předměstí Mnichova), který byl dostavěn po roce 1945 a má proto všechny znaky moderního studia (v. obi.). V krizové situaci koncem padesátých let se spo-.....jily-k- těsné spolupráci rozhlasové společnosti ve Stuttgartu, v Kolíně n. R. a zá-padoněm. reklamní tv vysílání s majitelkou původních film. ateliérů v Geiselgasteigu a pomocí nákladných investic vybudovaly moderní zařízení pro film. i tv provoz. Bavaria AG. film. středisko v Mnichově (NSR). ;Dnes představuje studio B. komplex 9 namáčecích hal o celkové ploše &700 ms, íktery se rozprostírá spolu s provodními ibudovami a s exteriérovým pozemkem na územi o výměře 370 000 mJ. Největší ateliér měří 2100 m*. Stavba dekorací se •prefabrikuje v moderních dílnách a ve :třech montážních /halách. Stavba, využívající bohatě plastických hmot a materiálů, provádí se převážně bezhřebíkovou >• metodou pomocí svorek, bez obvyklého kotvení do podlahy. Moderní osvětlovací ■» rk s veíEym počtem svitícíel s haloge- " novými /žárovkami, dálkové spínání - a ovládáni světlometů, dvě zařízení /Elec-™trome-Cam pro snímání tv pořadů zajišťují vedle dalšího vybavení optimální podmínky „"pro natáčení. Moderní laboratoř pro zpra-/ cování denních /prací a filmů do vzorové r kopie ie mezi jiným vybavena aditivním —^ kopírovacím /strojem zn. Bell & Howell, který spolu se speciálním elektronickým zan7enim k určováni kopírovací expozice ^~(iranalyzátor barevný Hazeltine) je zárukou .■ kvalitního zpracování barevných kopií. r Záznamová zařízeni zvuk. techniky, jakož >ti zařízeni trikového oddělení jsou na mi-r^mořádně vysoké odborné a tech, úrovni. Velký vodní bazén, umístěný v přírodním rámci, je opatřen umělým /horizontem, zařízením pro umělé vlnobití a jiné efekty s vodním živlem a zařízením k /snímání pod vodou. Pracuje zde asi 1200 stálých zaměstnanců, převážně ateliérových á tech. profesí. Mnoho desítek dalších přichází a odchází denně s externími produkcemi. bedna dopravní (transportní;, obal používaný k přepravě distribučních film. /kopií 16mm, 35mm a 70mm filmu z programových fondů půjčoven do kin a zpět. 6£v. schránka z ocelového plechu (tvar různý, v ČSSR čryřboká), do niž se ukládají lepenkové krabice se /svitky filmu bud na normalizovaných distribučních /středov-kách (u 35mm filmu), n. na normalizovaných /cívkách (u 16mm filmu). Film. kopie 70mm maji svitky navinuty na normalizovaných cívkách, které se vkládají do b.d. bez lepenkových krabic- bělení filmu, součást zpracování barevných /filmů, sloužící k odstranění kovového stříbra z obrazu tvořeného barvivy. B.f. se provádí v bělicí lázni, kde je základní složkou ferrikyanii draselný (Červená krevní sůl) n. dvojchroman draselný, V prvním případě probíhá reakce, při niž vzniká ferokyanid stříbrný rozpustný v ustalovači. V druhém případě vzniká síran stříbrný, rozpustný ve vodě; po této lázni nemusí tedy následovat ustalovaČ. Druhého způsobu se používá tam, kde nelze použít dvouroztokového způsobu b+f. (např. černobílá inverze, v. proces inverzní černobIlý) a kde nevadí mírný reliéf, vznikající působením dvojchroma-nu draselného na želatinu. Často se přidává do bělicích lázní bromid draselný, který způsobuje vznik bromidu stříbrného. Vzniklou sůl lze znovu vyvolat na kovové stříbro. Tohoto jevu se využívá při zeslabování filmů, pří znovuvyvolá-vání stříbra ve zvuk. Stopě barevných kopii apod. Bell & Howell, amer. společnost v Chicagu vyrábějící ruční kamery Eyemo, průběžné kopírovací /stroje a další kinemat. přístroje. /Děrování negativního 35mm film. /materiálu se nazývá též děrováním B.H. Známý je také strhovací /mechanismus s pevnými jistícími /kolíky, označovaný též B,H,, používaný u trikových /kamer. bezpečnost při provozu kin, opatření stanovená zvláštními bezpečnostními před- 27 bipak písy vzhledem k tomu, že v /kinech jde o provozovny, v nichž se shromažďuje velké množství lidí a v nichž se až do nedávna pracovalo s hořlavým materiálem. Předpisy platné v současné dobé jsou shrnuty do „Bezpečnostné-provozních předpisů pro kina a místnosti užívané k pořádání filmových představení", vydaných ministerstvem Školství a kultury výměrem čj. 7.77S/61-VIIIA z 16. 5. 1961. Předpisy se skládají ze tři hlavních částí, a to: 1. z provozních předpisů pro prostory. ■ přístupné návštěvníkům (únikové cesty a /východy, zákaz kouřeni, osvětleni a eL zařízení, /vytápění, /větrání, provoz jeviště, tech. zařízeni, čištění mist^ nosu* 'á dekoraci, protipožární opatřeni, požární hlídky, vyhlašování poplachu V kině v případě nebezpečí, hlášení požáru apoď 0 i 2. provozní předpisy... pro., /promítárny (únikové cesty a východy, zákaz kouření, předměty k zařízení promítárny, zásoba filmů, skladování filmů, schránka na film, ochrana filmu v promítacím _____stroji, el+ zařízeni, vytápěni, větrání, protipožární opatřeníj ochrarinéJ /bubny, /převíjeni filmu); 3. provozní předpisy pro /promítače s dodatkem obsahujícím seznam nejdůleži-tějších zákonů, vyhlášek a Čs. státních norem z oboru h. práce a protipožární ochrany. blpak, soustava dvou filmů přiložených těsně k sobé citlivými /vrstvami, z nichž každá má jinou spektrální /citlivost; mezi nimi bývá jeítĚ umístěna zbarvená vrstva, odfiltrovávajíci nežádoucí pásma spektra. B. se používalo zejm. v barevném /filmu k snímání bud dvoubarevných filmů (výsledný obraz se skládal z modrozeleného a oranžového dílčího obrazu), n, v kameře s dělením paprsků k získáni dvou dílčích obrazů tříbarevného filmu. V prvním případě se kopíroval bud na dva filmy, které se otónovaly a slepily rubem k sobě, n. na oboustranný film, kde se každá strana zvlášť speciálním způsobem vyvolala a otónovala; v druhém případě se z něho připravovaly dílčí výtažky pro dvě barvy (např. pro výrobu tiskových matric). Pro výrobu barevných filmů sloužil velmi dlouho, prakticky byl vytlačen až moderními třivrstvými /materiály. Až do současné doby se ho používá při realizaci některých film. triků. V. t. technicolor, tripak. BKSTS, zkratka angl. Společnosti pro kinematografii, zvuk a televizi (British Ki-nematograph Sound and Television Society) se sídlem v Londýně. blank, film. pás bez obrazové informace (n. u úzkého zvuk. záznamu pásek bez magn. polevu), používaný během procesu výroby filmu n. zvuk. záznamu jako pomocný materiál s různou funkci, nejčastěji k ochraně filmu na začátku a na konci kotouče a k prokládání scén při střihové /skladbě. Umělecky funkčně využil b. kanadský režisér Norman Mc Laren ve filmu Blinkity Blank (1954), a to tak, že jedno n. více /okének s abstraktní kresbou prbklädäľokénký černého b., jejichž počet si předem určil podle rytmu. Přerušování kresby b. vyvolává dojem vizuálních staccat, obrazy na plátně jako by vystřelovaly z černého pozadi, aniž si divák přitom uvědomuje existenci b. Ve filmu Blinkity 28 Blank je poměr exponovaných okének (blink *» mrknutí) t b. 4 : 3. Autor nazývá tuto techniku přerušovanou ^animaci (in-termittend animation). . blimp, angl. název pro zvukotěsný /kryt film. kamery ruční n. exteriérové, u nás též používaný jako slang, označení. blok atetiéťový, soubor většího počtu /ateliérů, popř. různých velikostí, s potřebným příslušenstvím černého a Čistého /provozu, soustředěný v jediném objektu. Při vhodném dispozičním řešeni má b.a. proti jiným koncepcím (pavilónová výstavba, ateliérové /skupiny) výhodu větší variability využití jak tvůrčího, tak hlavně i jejich provozního /příslušenství. blondel, starší franc. jednotka /jasu o velikosti rovné jednomu /apostilbu; v. veličiny a jednotky fotometrické. bod pracovní (klidový), b. nulové vý-.chylky určité vstupní veličiny v pracovním rozsahu přenosového článku (čtyřpólu, zesilovače, magn, nosiče atd.) sdělovací cesty, povaíujeme-li jeho ostatní parametry za konstantní. Pracovní rozsah uvažované vstupní veličiny je dán jejími mezními hodnotami, při nichž zkreslení signálu na výstupu článku nepřesáhne zvolenou mez. Vhodným určením a nastavením b.p. se provádí optimalizace přenosu. o^ruhého).takové,. že.^řiČ^^ vinách jirni proložených kolmo k opt. ose {hlavních rovinách) má hodnotu -ŕ 1 (vzpřímený obraz je stejně veJký jako předmět). Uzlové b- (předmětový uzlový b. W, obrazový uzlový b. NO tvoří dvojici opticky sdružených b. na opt. ose s úhlovým zvětíením -ř I (procházi-íi světelný paprsek b. svírá paprsek s ním sdružený, jdoucí b. N', týž úhel s opt. osou). Je-li index lomu předmětového i obrazového prostředí stejný, uzlové b, splývají s b. hlavními. Polohy některých b.z. definuji důležité úsečky opt. soustavy: ohn. /vzdálenosti a /vzdálenosti sečné (v. obr.). Bočana, název film- studia bulharské kinematografie pro výrobu dlouhých hraných filmů. Výstavba tohoto areálu, který leží na úpatí Vitoše asi 12 km od Sofie, proběhla v druhé polovině padesátých let. Studio, rozprostírající se na ploše 110 ha, má velmi výhodnou polohu. Jedna větái hala o 1200 m* a dvě menší po 725 m* jsou vybaveny tech. zařízením běžného typu s potřebnými ateliérovými provozy. Film^ laboratoř na zpracováni dennich /prací a vyrovnané kopie filmu byla dodána „na klíč" mnichovskou firmou Arnold & Richter. Výrobní kapacita studia se pohybuje mezi 15 až 17 celovečerními filmy ročněv K definicí základních bodů: F (F'J - ohnisko předmětové (obrazové), H (H') - hlavní bod předmětový (obrazový), N {NJ) - uzlový bod předmětový (obrazový), f (f) - ohn. vzdálenost přůd- body základní (opt. soustavy), charakteristické b., jejichž poloha určuje základní vlastnosti opt, /soustavy v paia^álnim /prostoru. Je-li známa poloha b.z., lze jednoduchým výpočtem n- graficky (v. zobrazení optické) určit polohu a Yeli-kost obrazu libovolného předmětu bez znalosti konstrukčních údajů (poloměrů křivosti, vzdálenosti /čoček, /indexů lomu) soustavy. K patří oknÍska>..h..-.hlavm... a b. uzlově. Obrazové ohnisko F' je b., v němž se protínají paraxiálni paprsky dopadající na opt. soustavu rovnoběžně s opt. /osou; F' je tedy paraxiálni obraz nekonečně vzdáleného předmětového b. ležícího na opt. ose. Predmetové ohnisko F je b* na opt. ose, který se zobrazuje opt. soustavou do /nekonečna; paraxiálni paprsky z něho vycházející jdou po průchodu opt. soustavou do nekonečna rovnoběžně s opt. osou.- (Ohniska.....nejsou. opticky sdružené b.) Roviny kolmé k opt. ose, proložené ohnisky, nazývají se ohn* roviny. Hlavní b. {předmětový hlavní b. Jí, obrazový hlavni b. HO jsou dva opticky sdružené b. na opt. ose (jeden je obrazem Vysvětlivky: A —01 - ředitel 02 - sekretariát a správa B - skupiny: 01 - Národní film. archiv 02 - publikace 03 - výchova 04 - informace a knihovna 05 - Národní kino B -1 li. - 001 - přírůstek 002 - prezervace a sklady r 003 -katalog 004 - distribuce - služby r 005-fotografie B-03- 001 - distribuce 002 - výchovné služby 003 - lektorské služby 004 - informační služby B-05 - 001 - federace klubů 002-kino publikace ústavu. Vydává odborná film. periodika Sight and Sound Monthly Film Bulletin od r. 1933 a News front ike British Film Institut. Dále podle potřeby katalogy film. archivu, katalogy distribuční, katalogy dokumentárních, věd. filmů a různé výchovné knihy a monografie. Výchovná skupina B - 03. 001 - distribuce; rozesílá filmy vytříděné archívem různým institucím, Školám a jiným zájemcům. mětová (obrazová), sF {s'p>) - sečná ohn. vzdálenost předmětová (obrazová), tp (tp') - ohn. rovina předmětová (obrazová), ji (iť) - hfavní rovina předmětová (obrazová). k nimž přistupuje ještě určitý počet středo-metrážních snímků. Film. areál B. má, pod. jako mladá bulharská kinematografie vůbec, značné rezervy pro další rozvoj. bourání (slang, bouračka), rozebírání a odstraňování film. /dekorací včetně úklidu materiálu po natočení plánovaných /záběrů filmu v těchto dekoracích. Britský filmový ústav (British Film ... Institut, London), jeden z nejstaršich a nejmoďernějšich film. ústavů na světě. ByF oficiálně založen r. 1933, i když vlastni film archiv vznikl z původní knihovny r. 1935. Jeho poslání bylo zprvu výchovné; a popularizační. Klasické členění celého ústavu ukazuje organizační schéma. 01 02 03 003 003 004 j 005 Náplň jednotlivých skupin a oddělení: V cele ústavu je ředitel (A -01), s nímž těsné spolupracuje sedmnáctičlenný výbor, řmanciu krytí ústavu je zajištěno státní ibvcnci a členskými příspěvky (asi 50 tisíc Členů) (A - 02), -Národní film. archív (National Film \rchive, London) (B - 01). V jeho čele stojí kurátor (správce). Archiv má rozsáhlé sbírkové fondy. 001 -pří-rjstek; provádí soustavnou akvizici filmů a veškerého film. dokumentačního materiálu. Sbírá i tv filmy. 002 - prezervace a sklady; o ochranné _ práce pečuje tech. skupina. Fondy jsou r zděleny na nitrátové (hořlavé), uložené 1 Aston Clintonu, a acetátové (nehořlavé), „ Uložené v Berkhamstedu. 003- katalogizace; soustřeďuje se na h edáni a .■.shromažďování vSech údajů o filmech. Pořizuje předmětové katalogy, ti pořádané podle mezinárodního deséthv n-fho třídění. Systém věd. film. katalogí-2~ce_bylj ednim z prvních na světě. V roce lí«51 zpracoval a vydal katalog: Světový nAmý film v období 1895—1933. Zpraco-, ' avaji se všechny filmy promítané ve Velké ' limami. 004- distribuce; zde je vyčleněno na 1200 filmů (35mm, 16mm, Bmm) ' historie světového filmu, které se půjčují -uierncům za poplatek. 005- fotografie; zde jsou uloženy foto . grafie vztahující se k filmům (asi 250 tisíc). :*í*iich historická hodnota je velká. V archí-řVu pracuji dvě skupiny: stálí zaměstnanci ítírtkomiw expertů pro film. uměni, film, :v» historicky protokol, věd. filmy a tv filmy. iPublikaČni skupina B - 02. Redakčně zpracovává a vydává všechny 002-výchovné služby; provádějí osvětovou práci. 003 - lektorské služby; zajišťují přednášky odborníků ve školách a klubech. 004 - informační služby; poskytují informace o věd. a odborných filmech. Vytvářejí tematické cykly. Informace a knihovna B - 04. Třídí a vědecky zpracovává informace 0 filmech. Připravuje systematické rejstříky filmů. K tomu účelu shromažďuje knihy (na 15 tisíc svazků) a propagační materiály. Provádí bibliografií..podle knižních, pramenů k jednomu' 'tématu. Vlastní 1 film. scénáře (4 tisíce kusů). Informační skupina zodpovídá na 12.-tisíc film. dotazů ročně. Dosud zpracovaly v indexu přes 100 tisíc film. titulků hraných, krátkých a dokumentárních filmů. Národní kino (National Film Theatre) B - 05, V čele je dramaturgická rada složená z vedoucích piacovnffců ústavu a z odborníků. 001- kino; postaveno r. 1952, jeho otevření bylo světovou událostí "archívů. 002- film. kluby: film. archív je členem klubu a správce film. skladů je místopředsedou federace film. klubů. Pii ústavu je vytvořen experimentálni produkční komitét, který se zabývá zakázkovou výrobou věd. filmů (např, Fuch-sova antarktická výprava). Ústav se podílí na vládních a jiných oficiálních akcích mezinárodního'-■ charakteru. • V rámci ústavu byla ustanovena The Scotish Council (1934), jejíž činnost se vztahuje na území Skotska. Je autonomní složkou ústavu. Dalšími společnostmi ustanovenými při ústavu jsou: The Scien- buben vyvolávací tific Film Association, založená r. 1943, zabývající se studiem a využitím věd. filmu, The British Uníversities Film Council z r. 1948, sdružující 38 universit a jiných instituci. Je to poradní orgán pro koordinaci a využití filmů k věd. účelům na universitách. Tato rada vydává své katalogy a periodika. Organizuje roční konference. The Society of Film Teachers, založená r. 1,950. Jejhn členem se může stát každý, kdo pracuje v oblasti výchovy. Zabývá se problémem využití filmu ve Školách, v klubech apod. B.f.ú. je zakládajícím členem FIAF (v. archívy filmové). Briiel & Kjaer (Kopenhagen - Nae-rum, Dánsko), výrobce elektroakust. měř. přístrojů. brýle polarizační, dva polarizační /filtry, jejichž polarizační roviny jsou orientovány navzájem kolmo, upevněné v brýlové obrubě. Používá se jich k pozorováni dvojice stereoskopických obrazů, z nichž každý je vytvořen (zprav, promítáním) polarizovaným světlem s obdobně orientovaným kmitosměrem, v. polarizace světla. Každé oko vidí jen jeden přísluSný obraz. Světlo druhého obrazu, jehož polarizační rovina je o 90° otočena, není polarizačním filtrem b. propuštěno. Pozorovatel tak vnímá plastický obraz. V. t. vidění, film stebbosxopický, anaglyfy. buben; ochranný, konstrukční di) promítacího" ústroje provedený jako uza-viratelné pouzdro různého tvaru k ochraně dílu film. ^kopie v promítacím stroji (v. obr.). V době. používání prudce hořlavého podkladu film. /pásu měL b. zabránit explozivnímu hoření /svitku filmu, jestliže plamen pronikl ochrannými vý-ústkami až do něho. B. o. chrání svitek filmu také před típrachem a ev. mech. poškozením. Proto se promítací stroje dosud konstruují s b.o., přestože se zavedením bezpečného film. podkladu jejich původní význam ztratil. buben vyvolávací, zařízení používané k amatérskému vyvolávání filmů I6mm a filmů 2x8 mm do délky asi 30 m (v. obr.). Spojovací tyče obou čel b-v. jsou opatřeny distančními kroužky, které zabraňují překrytí jednotlivých závitů filmu. Při vyvolávání se b.v. otáčí .buď ručně, n. motorkem asi 1 ot/s. Celé zařízeni, tj. b. i vanička, je zhotoveno z antikorozív-ního materiálu, nejčastěji z PVC, B.v. na. Buben ochranný (horní) pro odvfjeeľ cívku $ filmem: 1 -t&eso bubnu, 2 - trn k nasazení cívky s íi!mciTif 3 - u zavíráte! n ŕ víko bubnu,. 4- kladka a váteček.výúátky bubnu, 5 - promítací hlava. ■' * budič zvuku Vyvolivact buben na 33 m filmu Slřky 16 mm. žárovka a) Budič zvuku. Makroprojekcé. 30 m filmu potřebuje asi 1 litr lázně, V. t. zařízení vyvolávací amatérské. budič zvuku (zastaralý název /adaptér prakticky vymizel), zařízení, které nej-častěji jako součást promítacího /stroje slouží k /reprodukci zvuku zaznamenaného ve zvuk. /stopě film. /pásu. Jc-Ii vybaven synchronním pohonem, může se ho samostatně používat pro synchronní reprodukci při zpracování zvuku (/playback), při /míchání n. /přepisu. B.as. se dělí na ůpt. a magn. B.z. opt, převádí změny světelného /toku modulovaného hustotním n. plochovým záznamem zvuk. stopy v obdobné změny el. veličin pomocí /fotonky. El. signál se koriguje (zvětšeni amplitudy vyšších kmitočtů) a po zesílení v napěťovém a výkonovém stupni zesilovacího zařízení kina se přivádí k reproduktorovým /soustavám. B.z. magn, převádí zmeny povrchového magn. toku v magn. zvuk. stopě ve změny el. veličin prostřednictvím magn, snímací /hlavy. El. signál se koriguje (zvětšení amplitudy vyšSich a nízkých kmitočtů) a po zesíleni v napěťovém a výkonovém stupni zesilovacího zařízení kina se přivádí k reproduktorovým soustavám. B.z, magn. se skládá z mech, a elektroakust. částij b.z* opt. maji navíc prosvětlovací (opt.) část. Mech. část slouží k uklidnění film. pásu, tj. k dosažení nízkého kolísáni posuvné rychlosti a správnému stranovému /vedení film. pásu vůči vlastnímu snímacímu zařízení. Mech. část b-fc. opt. musí zaručit pohyb filmu v rovině zaostření mikroobjektivu. 30 Mech. část b.z- magn. .musí-zaručit._dobrý. a stálý styk s čelem magn. hlavy. Mech. část b.z. je tvořena mech. /filtry, které tlumí nerovnoměrnosti posuvné rychlosti film. pásu. Rotační dráhu tvoří váleček 3pojený se setrvačníkem. Povrch válečku opásá film, třením se váleček a setrvačník roztáčejí a pohyb filmu jim zajišťuje kinetickou energii. Působením setrvačníku se zlepšuje stabilita posuvné rychlosti film. pásu v místě vlastní reprodukce ze zvuk. stopy filmu. (Smykové zvuk. dráhy se dnes již nepouživá.) Elektroakust, iá$t b.z. slouží jako fotoeL n. magnetoel. měnič. Prosvčtlovaci soustava b.z. opt. pracuje ha principu makroprojekce n. mikroprojekce (v. soustava optická budiče zvukw). Pří mahroprojekci (obr. ů) se zvuk. stopa prosvěcuje /žárovkou s /kondenzoremi objektiv vytváří zvětšený obraz (asi 40 x) stopy v rovině clony, jejíž štěrbina vymezuje potřebnou velikost obrazu zvuk. záznamu. Při mikroprojekci (obr. b) vytváří objektiv zmenšený obraz (asi 40 x) prosvětlené štěrbiny v rovině zvuk. stopy; Světelný tok modulovaný fot. záznamem zvuku dopadá v obou případech na foton-ku. Pro nezkreslenou reprodukci je důležité správné nastavení štěrbiny, její rovno* měrné prosvětlení a přesné zaostření objektivu. V. t. obr. c, d, e. bufet kina, zařízeni ve společenských prostorech /kina, umožňující občerstvení lárovka kondenzor b) Budič zvuku. Mikroprojekce, c) Opticko-magn. budič zvuku pro film 16 mm MEOPTA (mikroprojekce). CinemaScope ej Magn. budič zŕuku SMG 35 -my Ki ihi - Barrandov. Film. prú' na 1 n I n 1 představením a o pře-t ikách. U kin s jednosměrným provo-- r i (v. provoz kina) bývá b.k. situován a zařízen tak, že může poskytnout občers-Lvetií jak čekajícím návštěvníkům ve ' i Jpní hale (čekárně), tak divákům dlícím jre /foyeru kina. Buftea, film. centrum rumunské kinematografie, vybudované v krásném přírod-nn prostředí asi 30 km od Bukurešti, Ide se natáčejí především celovečerní filmy. Rozprostírá se na ploše 30 ha a ne-(li«bi zde ani umělá vodní plocha, ani zalesněný terén. B. má nyní 5 natáčecich hal, z nichž dvé jsou po 800 m* a tři po 400 m* plochy. Současná kapacita je asi 1S až 20 hraných celovečerních filmů a kolem 50 středometrážnich snímků pro různé odběratele. Tech. zařízení studia jsou na běžné úrovni. Film. studio B. je typem středné velikého natáčeclho areálu se značnými rezervami pro další výstavbu a rozvoj. Buttes-Chaumont (Studios Rádio Ci-néma des Buttes-Chaumont), nejstarší a největSÍ film. studia v Paříží (založená r. 1896). Ve své dnešní podobě slouží převážné tv účelům. CEE (Conjmissíon Internationale de 1'Éclairage - Mezinárodní komise pro osvětlování), mezinárodní organizace pro sledování všech otázek týkajících se osvětlováni. Práce probihají ve 36 odborných komisích pro jednotlivé otázky (např. 1.2 pro /fotomettii, 1.3 pro kolorimetrii (v. Měření barbvX 3.2 pro /reprodukci barev, 4.3 pro /osvětlování na scéně a ve studiu), složených z odborníků v daných oborech z jednotlivých členských států (celkem 29 států); komise studuji určité konkrétní otázky a připravují doporučení* která se pak na pravidelných plenárních zasedáních (každé 4 roky) od-souhlasují. - Dříve se v jednotlivých státech používalo zkratky podle názvu v domácím jazyku (tak např. v Češtině a ruštině MKO, v němčině IBK, v angličtině ICI apod.); nyní se podle mezinárodní dohody používá výhradně franc. zkratky CIE. Cinecitta, italské film. „město" v Římě. Vznik C. se datuje do r. 1937, kdy nahradila film. ateliéry společnosti Cines, které dva roky před tím vyhořely. Projektovali ji architekti Pietro Aschieri, Guiseppe Cappo-ni a Antonio Valente. Koncepce tohoto film> /střediska je klasicistická, symetrická, s architektonicky vyvinutými správními a jinými účelovými objekty ve vstupní, náročně komponované Části areálu. Jejich pokračováním ve směru hlavní osy areálu je soubor objektů čistých /provozům Ty jsou obklopeny ateliérovými /skupinami halového charakteru výstavby. Na jejich vnější straně s nimi sousedí dílny a sklady scénické /techniky (v. obr. na str. 32). V C. je H natáčecích /hal různých velikosti od 450 ma do 2900 m2. Je zde dále 150 hereckých Satén, 30 maskéren, 16 střižen, 25 promítacích síní. Tři z ateliérů maji bazény, další tři speciální /propadla pro 3tavbu /dekorací, popř. k natáčení pod úrovní podlahy ateliéru. Natáčecí haly i studia pro zpracování zvuku jsou vybaveny kvalitní technikou domácí provenience i špičkovými výrobky film. zařízení. Z jednotlivých ateliérových provozů stojí za mimořádnou pozornost trikové /odděleni, známé svými vynikajícími výsledky zvi. v modelových stavbách. Zvláštní kapitolu představují možnosti pro natáčení /exteriérů. Kromě jedinečných staveb a motivů, které se v originální podobě nabízejí filmařům v samotném Římě a jeho okoli, tak bohatém na antické a jiné historické stavby, lze na exteriérovém pozemku studia realizovat nejnáročnější film. dekorace. Tyto možnosti rozšiřují ještě dva umělé bazény s vodní plochou 1400 m4, popř. 1000 m2. Film. areál C. je protkán bohatou zelení a parkovou úpravou, které spolu s moderním klimatizačním zařízením poskytují film. pracovníkům dostatek možností pro odpočinek mezi natáčením. CinemaScope, systém /snímáni a /promítání filmu, použitý poprvé společností 20th Century-Fox-Film pro výrobu a promítání filmu „The Robe" v roce 1953' v USA. C. používá 35mm filmu se zúženým /děrováním. Všechny ozubené /válečky na promítacím /stroji musi mít 31 Cinematheque Franta i se rovněž užší zuby. Obraz se snímá budí speciálním /objektívenv »• normálním sférickým objektivem s představenou anamorfotickou /predsádkou. Při anamor-fotickém /zobrazeni je obraz stranově 3tlacen v horizontálním směru. Velikost této komprimace je určena činitelem ana-morfdzy. Poměr stran okénka promítacího stroje je 1:1,275. /Poměr stran obrazu na pak 1:1,175 a poměr stran promítaného obrazu na promítací plose 1: 2,35. Použití anamorfózy obrazového záznamu na 35mm filmu umožnilo lepši využití plochy pro obrazový záznam na filmu. U C. se čtyř-stopým magn, záznamem, zvuku se zvětšila plocha obrazu asi o 33 %. Celková využitá plocha na filmu je při záznamu obrazu systémem C. asi SO %, proti 56 % Koncepce italského film. střediska v Cinedtté u Ríma: A - ateliéry, ô - šatny herců, C -šatny komparsu, O - dflny a sklady f - sklad kulis (fundus), H - sklad/ rekvizit, nábytku, kostýmů, I - energetické zdroje, / - garáže, požární služba atd., L - zvuk. studio, AI - promítací /plošei promítaného s anamorfotickou predsádkou s činitelem anamorfózy 2, je 1 : 2,55. Na distribuční film. /kopu jsou naneseny Čtyři magn, /stopy pro Čtyřstopý /záznam a čtyřkanálovou /reprodukci zvuku. Ze tři magn. stop jsou napájeny reproduktorové kombinace za promítací plochou; čtvrtá stopa napájí "efektové reproduktory vhodné umístěné v sále ./kina, jOnes se včtš. vyrábějí'distribuční film. kopie s anamoríovaným obrazem na film. /pásu s normálním děrováním a s obvyklým opt. záznamem zvuku. Poměr stran, okénka promítacího stroje je laboratoře, N- - střižny, O - sklady film. materiálu, P - správni a administrativní objekty, T - restaurace, kantína, klub, f -hlavní reprezentační vstup, 2 - vrátnice pro přísun materiálu. plochy využité klasickým obrazovým formátem. Téměř čtvercový tvar obrazového /pole na filmu, a tim i podobný tvar obrazového /okénka v promítacím stroji, využívá: kruhové stopy vytvořené osvětlovací /soustavu lépe než obdélníkové obra-* zové pole a obdélníkové okénko klasického formátu obrazu. Pro C. se v ČSSR vžily termínyMrnkůtihlý^^film^pi;^^^-^ nologii promítáni název širokoúhlé promítání. . . Cinématheque Francalse (Paris), jeden z nejvčtších film., ■/archívů, založený v třicátých letech z iniciativy Henriho Langloise a Georgese Franjuho. Základem těchto šb&ek byly fondy~_mnoha soukromých sběratelů (Victor Perrot se svou sbírkou komunálni a jiní). Od r, 1945 dostává tento archív státní dotací. Archív ochraňuje přes 45 tisíc filmů z celého světa, které jsou zde deponovány jednotlivými firmami a tvůrci. Kromě tohoto archívu jsou ve Francii zřízeny tzv, statni depozitáře, které maji shodné úkoly s tímto archívem. C.F. vlastní dvě archivm kina, v Palais de Chailíot a v Ruc ďUlm, z jejichž výtěžku se hradí nutný provoz této instituce. Jsou zde promítány klasické filmy z celého světa. Filmy, které jsou v opatrování tohoto' archivu, nesměji se půjčovat jiným institucím (napf. film. klubům). V prostorách film. muzea je uchováno mnoho dokumentů, strojů a přístrojů, tisíce architektonických návrhů, dekorací a návrhů kostýmů. Vzácné jsou rozsáhlé sbírky fotografii, negativů. Odborná knihovna vlastni přes 20 tisíc svazků. Archiv spolupracuje s věd. a odbornými ústavy. Byl jedním ze zakladatelů. FIAF, Od r. 1965, po roztržkách mezi pracovníky této organizace, přestal být jeho členem. ~ Cménliraclc, systém Širokoúhlého /filmu, používající jediného film. ipásu, ale většího formátu film. /okénka (vyska. 27,9 mm). /Záznam zvuku je stereofónni, sedmikanálový. Ciheramá, název ámér. systému /snímání a /promítání panoramatických filmů. Srtimá se speciální kamerou s třemi ^objektivy na tři 35mm film. /pásy. Rozměr obrazového /pole na filmu jé 23,35 x 25,32 mm2. Krokový /posuv film. pásu při snímání a promítání je dán Šesti otvory ^děrování. Snímací a \ promítací obrazová /frekvence je 26 obr./s, což odpovídá rychlosti pohybu filmu 741 mm/s. V kinech systému Č, jsou tři promítací /stroje s bubny o kapacitě 2500 až 3600 m/Doba promítání je 1 haž I h 15 mih; C. využívá pčtikanálové stereofónni /reprodukce zvuku. Zvuk je zaznamenán nä: samostatném •■ film. pásu v sedmi magn,- /stopách; pět stop napájí reproduktory za promítací /plochou a dvé stopy; napájejí reproduktory rozmístěné okolo /hlediště a na stropě kina. Promítací-plocha je válcově zakřivená; její rozměrové parametry jsou určeny rozměry hlediště. Obrazy se promítají vedle sebe tak, že na sebe navazují, přičemž se část. překrývají, popř. >sou odděleny tmavým pruhem, K sníženi /jasu vzájemně překrytých ploch je v promítacím strojí po straně okénka ve vzdálenosti 0,5 mm od roviny filmu (směrem ke světelnému /zdroji) hřeben se zubovou roztečí 0,75 mm a výškou zubů 1,1 mm. Hře-b"ěíTpK"promTtáni ShTrá^^re-^mikatamr ^ směru, čímž se snižuje jas v místě styku a rušivá viditelnost hranic jednotlivých promítaných obrazů. K odstraněni rušivého vlivu světla odraženého od válcové pro* mítací plochy (zhoršení /kontrastu obrazu) jsou okrajové části pravé a levé strany promítací plochy zhotovené z překrývajících se pásů. Film. s magn. /záznamem zvuku prochází reprodukčním zařízením rychlosti 74. mm/s, synchronně a synfázně použitu i čí!"'hřídele mezi reprodukčním zařízenn a promítacím strojem. V SSSR se systen \ podobné C. nazývají Panorama. (V. obr, Cirkorama (Circorama), kruhové 32 ri5y™amer. aplikace původního systému Gínécosmorama (navrženého Raoulem Gri-ifcbniern-Sansonem r. 1896). C. je film. atrakce s uzavřenou soustavou lichého počtu (až 15) zakřivených promítacích /ploch, tvořících plášť válce. Umožňuje většímu počtu stojících n. přecházejících diváků sledovat déj na různých místech uvnitř kruhového „hlediště". Jednotlivé spektrální /c, S\. Při Efektivní c. Sef se berou v úvahu některé praktické podmínky snímku (použiti jiného /zdroje světla, druh barevného /filtru apod.). Při spektrální c. se kritická expozice vyjadřuje v abs. energetických jednotkách [Wsm~J], (Podle senzitometrických norem, např. ČSN 66 6401, se obecná a efektivní c, označuje 5, podle fyzikálních norem se citlivost všechny druhy c. označuji í.) Na obalech fot, a film. materiálů, se c. udává Zaokrouhlena smluveným způsobem na údaj c., ať jde o Jčislo c. označované (na rozdíl od c.) S*> které je úměrné převrácené hodnotě kritické expozice: S* t= A/H*, n. o stupeň Ct na> který je úměrný zápornému logaritmu téro expozice a který se vypočítává pomocí vztahu n" = A — B . log H*. Poměr c* materiálu pro daný druh bílého světla k c. naměřené pod daným filtrem se nazývá ^činitel filtru q a udává, kolikrát více je třeba exponovat s daným filtrem než bez něho, aby se získal snímek V obou případech stejně exponovaný. Senzitometrický činitel iaktmity zářeni Qa se vyjadřuje poměrem efektivní c. pro uvažovaný zdroj světla k obecné c a udává, kolikrát více (popř. ménč) je třeba exponovat při daném zdroji než při standardním (obvyklém) zdroji. Vzhledem k Schwarzschildovu /jevu jsou oba činitelé dvojí: Časový předpokládá prodloužení (zkráceni) expoziční doby, intenzitní počítá c) Schéma promítání systémem Cinerama: V i ař V, - vstupy pro magn. hlavy, P, až P3 -promítací stroje současně promítající, PZ -(íľedzosilovačesjÄnálú z magn. hlav, RH-regulátory hlasitosti, KS - koncové stupně zesilovače, ftj až Rj - reproduktory ia promítací plochou, RE - efektové reproduktory umístěné okoto hlediště- a ve strope. ^plochy jsou odděleny úzkými pruhy o Šířce 15 cnii v nichä jsou promítací okénka: řJichý počet 16mm n. 35mm promítacích řv/strojů, umístěných v kabině tvaru prsten- ■ ■ ií (obklopujícího promítací plochy), pro-l mitj jimi synchrónne obraz na protilehlé ' tlny. Zvuk se .reprodukuje buď z dvoukanálového zvuk. záznamu film. kopií, n. ze j dimostatného pásu s magn. /záznamem, t 'icihů synchronně se všemi promítacími trojí. g;S,:éJtíívoat, míra, kterou se vyjadřuje, jakého účinku (působení, podnětu) je min. jjpfěfia, aby se dosáhlo určitého daného (poradovaného) výsledku. Fot, C. ke světlu je ádroji, praktická a senzitometrická. C. ŠjjjČáktická je veličinou, která se uplatňuje &&šákladní exponometricki rovnici, vyjadřu-iifci vztah mezi světelnými podmínkami gsniniané scény, praktickou c. a expoziční-mi /hodnotami (/clona, sektor) i požado-T váným fot. výsledkem je prakticky doko-~J**\Ý "fot. obraz. Senzitometrická c. se vy-í jadřuje převratnou hodnotou kritické /ex- - -SC3ÍCC >^f.^í-.pe&iCCt^K^ÍŽ^---- senzitometrtekého kritéria c. Pokud je ^fat. či film. materiál exponován bílým issvětlem smluveného spektrálního složení, jde o obecnou c. S, je-li exponován, zářením jednotlivých vlnových délek spektra, jde o Schema snímání a promítání systémom Cinerama: í - snímací kamera, 2 - zvuk. nahrávací zařízeníh S « distribuční kopie, *- záznam zvuku, 5 - promítací stroje v ka-omlch, 6 - zakřivená promítací plocha, / - reproduktory. : m i 16 citlivost oka se zvýšením základní hladiny osvětlení {např. zmenou clony). CA barvám popisuje odezvu fot. materiálu na světla rozličné barvy pomoci pojmu fot, c.i vyjadřuje se pomocí spektrální c. n. efektivní c. pod smluvenými barevnými filtry apod.; souvisí s ní třídění materiálů do skupin c. k barvám. Nejznámějšimi senzitomet-rickými systémy stanovení snímacích c negativů jsou systémy Scheinerúv a Hwr-terův^Driffielditv a normy DIN (původní), ASA a GOSTi ostatní normy stanovení c. se od nich odvozují. Přitom snahou víech těchto systémů je postupně dosahovat stále lepSí shody mezi praktickou a senzitometrickou c. citlivost oka, schopnost lidského /oka vnímat fyzikální podněty elektromagn. /zářeni o kmitočtu v - 790 až 384 THz (tj. o vlnových /délkách i = 380 až 780 nm) jako /světlo a přiřazovat jim Jjasnost (v. vblictny a jednotky, fotometrické) a /barvu, n. míra této schopnosti. Rozlisuje sc ab$. c.o. (posuzovaná podle nejmenSiho podnětu potřebného k vzniku světelného vjemu) a spektrální .....c.o..Xzáyjslá..ria^kmitočtu záření, tj, barvě světla) (v. citlivost spektrální). Maximum spektrální co. leží u v = 541 THz (X — 555 nm) při /viděni foto-pickém, popř. u v = 592 THz (X = 507 nm) při vidění skotopickém (obr., v. t. jev purkyňCvX Při věrném převodu barevné scény na Černobílý obraz v kinematografii by spektrální /c. černobílého negativu měla odpovídat spektrální co. citlivost spektrální sX> závislost /c fot. vrstvy, oka, fotoel. /prvku na vlnové /délce (kmitočtu) dopadajícího záření. Rozeznáváme c.s. abs., kde se prahová odezva rt. mira odezvy uvádí v abs. energetických jednotkách (např. Wsm-3, erg cm"2 apod.), a c.s, rel.t kde se určitá hodnota (zprav. max. n. při určité vlnové délce, např. 555 nm) klade jako rovná jedné n. stu a ostatní se k ní vztahují. Fotochem. reakce n. fotoel. jev může být způsobován pouze zářením,, které je citlivou látkou PO- Průběh spektrální citlivosti oka při fotopic-kém viděni (křivka f) a při vidění skotopickém (křivka s). hlceno {zákon Groitkussův-Draperúv); proto průběh c.s. zprav, odpovídá průběhu spektrálni pohhivosti. Např. žluté zbarvené halogenidy stříbra jsou citlivé pouze k fialovému a modrému záření; pro roz- 3A■ Síření vlastni základni es. k jiným částem spektra je' nutné přidávat senzibilátory (v. sbnzibilace). Různé es. fotoel. prvků se dosahuje změnou fyzikálně-chem. složení fotokatod. - Na průběhu c.s. záleží jednak efektivní c, jednak /aktúíita dopa- Béžná kapacita'ci na film"9,5 mm je!5 rri, na film 16 mm je 30 m čisté délky. I zde se přidává asi 1,4 m na obou koncích filmu (týká se pouze /filmu inverzního). C. na film 2x8 mm mají uprostřed kruhový otvor k nasazení na unášecí trn v kameře. a) Normalizována cívka na film 35 mm. dajícího záření, protože celkový účinek zářeni je dán integrálem, zahrnujícím c*s. receptoru a spektrální složeni dopadajícího záření Sx : E - j"A* . y . SX . d& (kde fy je konstanta zahrnující ostatní vlivy). cívka na film, zařízení, na něž se navíjí n. z něhož se odvíjí film. /pás. U distribučních 16mm a 70mm film. /kopií slouží pro skladováni i přepravu. C. se skládá z jádra a dvou Čel; může být pevná, tvořící nerozebíratelný celek, n. rozkládací, jejíž jedno z čel lze oddělit k vložení film. svitku 35mm filmu ze /středovky na pevné jádro bez převíjení. C. pevné se používá v promítacích /strojích. C. rozkládací slouží výhradně při manipulaci s film. kopiemi ve film. /laboratořích a při přípravě film. programu v kině před /promítáním- C pro jednotlivé šířky filmu (8 mm, 16 mm a 70 mm) mohou být kovové n. z plastických hmot; "Rozměryison--normalizovány (v. obr. as b), cívky amatérské kamery, zásobník film. /materiálu v amatérské /kameře, C s navinutým filmem se vkládá buď přímo do kamery, n. nejdříve do /kazety a teprve s ní do kamery. V kameře se film navíjí na druhou navíjecí c* C. mají plná Čela a jsou zhotoveny bud z plechu, n. z plastické hmoty. C. na film 2X8 mm mají téměř výhradně kapacitu 10 m hrubé délky "filmu. Protože "se""pocítá"s-'výměnůn- filmu v kameře při denním světle, tvoří asi 1,25 m filmu na obou koncích přídavek, který chrání vnitřní závity filmu před znehodnocením světlem. Čistá využitelná délka filmu 2x8 mm na c, je tedy 7,5 m. Z jedné strany má otvor tři zářezy, svírající vzájemně úhel 120°. Touto stranou se c. nasazuje na odvíjecí trn kamery, opatřený třemi uná£e£i. Otvor na druhé straně c. má čtyři zářezy pod úhlem 90°, ktervmi se prázdná c. nasazuje na dva unášeče . navíjecího trnu. Tato úprava prakticky znemožňuje chybné vložení c. do kamery. Otvor v c. na film 16 mm je z obou stran čtvercový, stejně jako průřez unásecich trnů v kameře. V.t. kamera amatéeskA - typy. cizelér filmový! pracovník provádějící veškeré potřebné cizelérské práce pro účely film. scénické /výpravy (brnění, meče, klenoty aj.). clona, neprůhledné stínítko s otvorem, které omezuje svazky světelných paprsků. V opt. přístrojích působí jako c. též všechny ostatní omezující otvory, např. objímky -a~o"bnrby—ffiQ£&T~'&~P?i$ ŕľôj-á—vtz tiál-i. i -též pupila oka (v. oko lidské). Podle funkce se rozeznává c otvorová, která nejvíce. omezuje paprskový svazek vystupující z osového bodu předmětové roviny, a tedy .= určuje /světelnost soustavy, a c» zorného •čpole, která vymezuje zorné pole zobrazene soustavou. Umístěni c. patří k základním konstrukčním údajům opt. /soustavy; její poloha má vliv také na korekční stav soustavy (v. vady optické), a tedy na /kvalitu obrazu. Často je třeba otvor c. plynule n. ■ po skocích měnit. U /objektivů se tak . mění jejich světelnost. Nejčastěji se k tomu používá c. irisové (v. obr. na str, 35), slože-nézvétšího počtu (např, 12 až 30) vhodně zahnutých sektorů z tenkého ocelového plechu. Jeden jejich konec je upevněn otočně na obvodu kruhu, na druhém ie zarážka, která zasahuje do výřezu v otoč-jé kruhové /objímce. Při otáčení se la-nely pohybuji tak, že stále vymezují nřibližně kruhový otvor,' který plynule : b) Cívka na film ve skutečném provedení. ■'■=■ mění svou velikost. V. t. číslo clonové, •: pupila. clona sluneční, /c. chránící opt. /sou-■•í-stavu před rušivým /světlem zdrojů ležících mimo zorné /pole. Má otvor tak ■ veliký, že do opt. /zobrazení nezasahuje. TJ fot a film. /kamer mívá c.s.. tvar kuže-lovy a nasazuje se na /objektiv. U někte-v rých novějších objektivů jsou /čočky uloženy dostatečně hluboko v prodloužené /objímce, která část. nahrazuje c.s. Jiným příkladem c.s. je ^kompendium, používané u profesionálních film. kamer. Commission Supérieure Technique {pn Centre National de la Cinématogra-phic Francaise), franc. instituce založená 4-u i 1944 z podnětu M. Painlevé, zabývající s se kromě jiné odborné problematiky normalizaci a zpracováváním směrnic v oboru i filmu. Cooke-Speed-Pancbro(SerieIIa III), obchodní značka sférických vysoce kvalit- * nich snímacích /objektivů určených pro " 35ttlm film. /kamery, vyráběné angl. fir-t _ _mou Rank, Taylor & Hobson. Sada objektivů C.S.r. zahrnuje objektivy s ohn. /vzdáleností (a základními efektivními clo-novými /Čísly T)i 18 mm (2,0), 25 mm (2,3), 32 mm (2,3), 40 mm (2,3), 50 mm - (2,3), 75 mm (2,3), 100 mm (2,8). Cppycord, firemní označení přepisové-ho Zařízení fy Siemens Klangfilm pro elektronický /přepis (kopírování) zvuku. \. t. kopírka zvuková, studio přepi-J sové copyright, angl. termín k označení ™ffm autorského práva, kterého se běžně užívá take jako upozornění, že dílo je autorsky chráněno. Toto upozorněni na existující —autorskoprávní ochranu slovem c, uvede-nym na každé rozmnoženině díla, má pře-1^ devSim význam ve vztazích vůči amer. kontinentu, kde vzniká autorské právo teprve registrací díla, na rozdíl od evrop-lio pojetí, kde právo k dílu vzniká bez ^ jakýchkoli formalit pouhým vyjádřením J|g£»dila jakoukoli formou. 3pr erazy-komedie (bláznivá veselohra)* v zásadě společenská /veselohra z reálného prostředí i s reálnou zápletkou, kde se však normální lidé dostávají v průběhu děje do situace, jež je vyvádí z běžných a konvenčních koleji, až se jeví jako nenormální. Z toho plyne intelektuální charakter c.-k., která se zabývá právě směšností rozumových akci a reakcí, kde se logika jevi jako obrácená naruby, a je dovedena ad absurdum. V rolích e.-fe. vystupují nikoli komikové, nýbrž charakterní herci. Příkladem c.-k. jsou filmy Leopardi žena (1937) rež. H. Hawkse (obr.), Biskupova žena (1948) rež, H- Kostera, Stalo se zítra (1943) řež. R. Claira. C.-k. má často blízko k /frašce a /grotesce. cue-sheet, 1. mezinárodní označeni pro listinu obsahující celkovou sestavu hudební složky určitého filmu (včetně jeho identifikačních dat) a uvádějící v sekundách dobu trvání hudby podle jednotlivých /záběrů (/smyček); C, slouží v mezinárodním styku ochranných organizací autorských jako doklad o uplatňovaném nároku na autorský honorář za film. hudbu. C. vystavuji na mezinárodně dohodnutých formulářích o-chranné organizace autorské. 2. Angl. výraz pro mixážni plán, v. míchaní zvuku. cyklus halogenový, regenerační c. používaný u halogenových /žárovek a hala-genidových /výbojek, založený na rozkladu sloučenin wolframu a halových prvků (zejm. jódu). Halogenové žárovky s wolframovým vláknem jsou plněny plynem některého halového prvku n. několika prvků. Odpařující se wolfram, který by se u obyčejných žárovek usazoval na vnitřní stěně baňky, se v prostoru baňky (o teplote niiäí, než je teplota rozežhaveného vlákna) slučuje s přítomnými halovými prvky. Barrandovský mistr-cize) é r připravuje film. rekvizitu do pohádkového filmu. cyklus obrazový Vzniklá sloučenina je plynná, neusazuje se na baňce, nýbrž cirkuluje v jejím prostoru a v blízkostí vlákna se opět rozkládá; wolfram se přitom usazuje opět na vlákno. C. se periodicky opakuje. Výhody c,hv* vlákna žárovky ubývá pomaleji, stěna baň- ky nečerná, doba života žárovky se dvakrát až třikrát prodlužuje. Toho se využívá u žárovek s c.h.; žárovka je přežhavena (tím se podstatně zvýäí její světelný /tok a /teplota chromatičnosti) a přitom je její doba života prakticky stejná jako obyčejné Žárovky. cyklus obrazový, časový úsek, v němž je v /kameře, v kopírovacím /stroji n. v promítacím /stroji vystřídáno jedno obrazové /pole druhým. Co, se skládá z pohybové fáze (vlastní výměna obrazů) a z fáze klidové, v níž se uskuteční /osvit (/expozice) n. prosvětlení (promítnuti). ř [ .4*1 ^wT Čalouník filmový Katharine Hepburnová a Cary Grant v crazy-- komedii rez. Howardz Hawkse Leopardí Sena. Čalouník filmový, (dekoratér), pracovník provádějící veškeré čalountcko-deko-ratérské práce související se stavbou film. /dekoraci a scénickou /výpravou filmu, jde zejm. o napínání juty na stěny a /podlahy dekorační, zavěšováni záclon a závěsů, opravy a úpravy čalouněného nábytku pro výpravu filmu apod. čas filmový, v němž proběhne děj filmu. Vétš. se nekryje s fi., ve kterém se odehrál příběh ve skutečnosti. Vyžaduje si to již základni uměl. princip stylizace, který vybírá momenty nutné a důležité a potlačuje vedlejší. Film. /scénář se řídí potřebou dram. stavby, nikoli chronolo* gickou posloupností skutečného děje. Tento princip specificky film. umožňuje soustředěné dram. sledováni myšlenky. Proto používá film. scénář časových zkratek; skoků; retrospektiv apod. Někdy se může C.ft krýt s £. trvání skutečného příběhu. (Např. amer. film V pravé poledne, 1952, rež. F. Zinnemanna podle povídky J. W. Cunninghama „Plechová hvězda" a scénáře C. Foremana.) 36 čekačka, slang, název pro /den čekací. černění slepek, způsob odstranění typického hluku slepky pří lepení fot. /záznamu zvuku (týká se pozitivu zvuk. záznamu). C. se provádí bud retušovací černou barvou, ti, prelepením dvojitým klínem, kterým se vytvoří náběh* a tím se poznatelnost slepky ješté dále zmenši. U negativů zvuk. záznamu se hluk slepky odstraní perfcrovánim slepky v místě zvuk. /stopy. Československý film (vývoj jeho organizace). /Znárodnění filmu bylo v první své fázi, ihned po osvobození vlasti, zajišťováno Národním výborům českých Jilm. pracovníků, aby vzápětí (již 23...-5.-1945>-péči o další činnost a rozvoj film. podnikání převzali zplnomocněna ministra informací, do jehož kompetence přešlo řízení a správa £s. kinematografie, kteří současně vytvořili i společný Sbor zplnomoc-nšnců, jako první organizační útvar znárodněné kinematografie. Zplnomocněnci měli samostatnou právní subjektivitu, oddělené účetnictví. a plnou operativní samostatnost. Dekret čís. 50/1945 Sb. 0 opatřeních v oblasti filmu* -který -byl vydán s platnosti od 28.8. 1945, potvrdil 1 po stránce legislativně-právní platnost těchto opatření. Později, 25.3.1946, byl přechodným opatřením ministra informaci ustaven „Prozatímní ťprávnl výbor Česko- slovenské film. společnosti" v čele s ústředním ředitelem. Tento správní výbor již předjímal funkce budoucí jednotné organizace, třebaže jeho rozhodnutí nabývala platnosti zatím až po schválení ministrem informací. Byl proto spíše koordinačním orgánem, neboť vlastní správu jednotlivých odvětvi film> podnikání nadále prováděli a za ně odpovídali zvláštní zmocněnci (nástupci dřívějších zplnomocněncú ministra informaci). Dalším krokem postupující organizační konsolidace bylo jmenováni čtyř náměstků ústředního ředitele pro nejdůležitějsí oblasti: pro výrobu a ateliéry, pro distribuci, pro tech. správu a pro hospod žií^-í-^fiňíSíii&Lvec^^ nováni došlo 29. 10. 1946. Všechna tato opatření se opírala o § 4 citovaného film. dekretu, podle něhož byl ministr informací zmocněn činit přechodná opatření k zajištění a provedení citovaného dekretu nezbytná. Prozatímní opatření platila až do přijetí prvního vládního nařízeni Čís. 72/1948 Sb., vydaného k zajištění citovaného znárodňovacího film. dekretu. Toto vládní nařízení stanovilo, že pro státní podnikání v oblasti filmu (pro výkon stát- . ního film. monopolu) se zřizuje podnik Československý statni film, spravovaný podle zásad obchodního hospodaření. Po různých vnitropodnikových organizačních : změnách byly od l. 4. 1954 vytvořeny ; {,..rámci této jediné rozpočtové organizace *tyřl účetní jednotky: Ústřední ředitelství, Film. tvorba, Film. distribuce a Film. průmysl a laboratoře. Na zcela nový základ rylo další organizační uspořádání kinematografie postaveno vládním nařízením čís. 4/1957 Sb. o organizací film. podnikání, podle ustanovení tohoto vládního nařízení byla v rámci ministerstva Školství a kultury zřízena Hlavni správa Č.f., potvrzeny simostatné hospodářské organizace jed-rodivých film. oborů s tím, že místo Film. distribuce byly vytvořeny /Ústřední půjčovna filmů a Československý filmexport, tyly zřízeny krajské film. podniky, přičemž hlavní a najpodstatnejší změna byla \ tom, že správa kin, která až dosud byla součástí jednotné celostátní film. organí-• icc, přešla nejprve na krajské film. podniky a z nich na městské a místní národní ,ýbory. Výjimečně mohla být dohodou příslušných ústředních úřadů správa kin /ěřena i jiným organizacím i-Toto-zásad ní rozhodnutí o další správě kin bylo praktickým realizováním ustanoveni film. de-frretu, podle něhož provoz veřejného promítání měl být zprav, svěřen národním výborům. Hlavní správa byla později (28.- 3. 1958) nahrazena Ústfedni správou ČX; byla provedena -některá další organizační opatření, takže výrobně hospodář- íou jednotku Č.f. pak tvořily: Ústřední správa čs. filmu, /Filmové studio Barrandov, Film. tvorba a distribuce Bratislava, Krátký film Praha, Ústřední půjčovna filmů, československý filmexport, /Filmové laboratoře a /Filmový průmysl. Přechodně byla v letech 1960 -1965 do ČX začleněna i /Laterna magika, převedená pak do Státního divadelního studia. V průběhu dalšího trváni této organizace film. podnikání se však ukázaly ještě některé organizačné právní nedostatky, které Ústřední správě ČX znemožňovaly bezprostřední řízeni kinematografie vlastními orgány na úrovni ústředního úřadu, Čímž lyla podstatné ztěžována hlavně operativnost řízení a v oblasti právní chyběla i iožnost rozhodovat a zasahovat do správy a řízení kinematografie ve vlastní kompetencí vydáváním obecně platných předpisů, zvi. pokud šlo o oblast promítáni flmů v kinech po jejich převedení do právy národních výborů. Tyto nedostatky byly odstraněny vydáním dalšího vládního nařízení čís. 13/1962 Sb. o nové organizaci Č.f. V rozsahu i kvalitě upravovaných iravomocí nastala podstatná změna v tom, *e se bezprostřední řízeni čs. kinematografie dostalo vytvořením Ústředního fedi- elství Č.f. na úroveň obdobnou státním ústředním orgánům. Č.f. se stal výrobní hospodářskou jednotkou kulturního cha- akteru, s celostátní působností jako samo-itatná organizace v rámci ministerstva kultury. V čele Č.f. stojí ústřední ředitel, i:hož jmenuje a odvolává vláda. Ústřední ředitel je oprávněn se souhlasem mi--listra kultury zřizovat, měnit a rušit pod-lizené hospodářské organizace (podniky). Ve věcech plánovacích, finančních a mzdových jedná Ústřední ředitelství Č.f. přímo ministerstvy státního plánu, financí, _ s ministerstvem práce a sociálních věcí i s ostatními ústředními orgány. Č.f. má v plánu a rozpočtu ministerstva kultury odděleně vykazovanou částku. Západním úkolem Ústředního ředitelství Č.f. je organizovat, řídit, koordinovat a kontrolovat po stránce ideové, uměl., tech. a hospodářské tvorbu filmů, jejích úpravu a laboratorní zpracování, půjčovaní filmů, dovoz a vývoz filmů; archivování a dokumentaci filmů a obstaráváni tech. potřeb v oblastí kinematografie. Ústřední ředitel Č.f. je oprávněn vydávat obecné předpisy na úseku kinematografie, zejm. směrnice pro provoz kin národních výborů a veřejné promítání, stanovit podmínky půjčování filmů a výSi vstupného do kin. ČX tvořily: Ústřední ředitelství, Film. studio Barrandov, Č.f. Bratislava (z něhož byla v roce 1968 jako samostatný podnik vyčleněna Slovenská půjčovna filmů), Krátký film Praha, Ústřední půjčovna filmů, Českos loven ský filmexport, Fi lm. laboratoře a Film. průmysl. Toto organizační uspořádání trvalo až do konce roku 1968. V souvislosti s federativním uspořádáním ČSSR ústavním zákonem čís. 143/1968 Sb„ který oblast kultury v podstatě ponechává ve sféře národních vlád, bylo nutné přistoupit k takové organizaci, která by na jedné straně plně respektovala národní svébytnost české a slovenské kinematografie a na druhé straně plnila i požadavek jednotnosti v oblasti mezinárodních styků a umožňovala vzájemnou koordinaci v oblasti dramaturgie, techniky, odměňováni a vydávání obecných právních předpisů v oboru filmu. Proto vedle federálního orgánu ČX byla vytvořena dvě národní integrační seskupeni JČcský film a ^Slovenský film. Československý filmový Ustav, byl založen a budován po zestátnění naší kinematografie jako studijní, výzkumná a výchovná složka, pověřená péčí o zvyšovaní profesionální a kulturní úrovné oboru. Č.f.ú. byl součástí Čs. Jilm. společnosti a v jeho čele stál zplnotnocněnec ministerstva informací a správní kolegium. Pův. se měl ústav skládat i ze školy film. uměni a film. techniky a z výrobních provozoven. Když došlo ke zřízení AMU s film. oborem, zůstalo v Č.f.ú. jen zajišťováni praktických cvičení školy. Také výrobní podniky krátkého filmu v Praze a ve Zlíně (školní, dokumentární, kreslený a loutkový /film) byly koncem r. 1945 začleněny do státní film. výroby. Budováni ČXú. probíhalo s opravdu revolučním etanem. Byly zachraňovány a soustřeďovány sbírky filmů a archivních dokumentů, budováno Kinemat. muzeum (otevřeno v Národním tech. muzeu 1948). Vznikly laboratoře film. tech. výzkumu a zkušebny. Autonomním zařízením ústavu se stalo čs. filmové nakladatelství s promyš-leným programem odborné literatury a časopisů. V místnostech Film. archívu v Lucerně byla na jaře 1947 otevřena Ústřední film. knihovna s čítárnou. Do celkem definitivní podoby vykrystalizovala struktura a Činnost ČXú. v letech 1947—8. Když bylo v únoru 1948 soustředěno veškeré film. podnikáni do jednotného podniku Čs. státní film (ČSF}> přešel ČXú. do sféry ústředního ředitelství ČSF jako podni-, kový (nesamostatný) výchovný a věd. ústav s právem veřejnosti. Ústřední správě Č.f.ú. podléhaly vedle Čs. film- nakladatelství čtyři skupiny: I. Archív (dokumentace a statistika, filmotéka, knihovna a čítárna, odd. výstav a kinemat. sbírek); II. Vnitřní výchova (kursy pro film. pracovníky} praktická cvičení AMU, experimentální studio); III. Vnější výchova (výchova íinitel filtru film. diváků, sociologický výzkum); IV. Tech. výzkum a zkušebna. ČXú. metodicky pečoval o Kina náročného diváka (y Praze Olympie a Kino mladých), zajišťoval kvalitní program, pořádal přednášky, diskuse i putovní seminární cykly o film. umění. Na podzim r. 1946 byly na půdé ČXú. zřízeny Film. uměl. sbor a Film. tech. sbor. V.letech 1949—50 zde pracovaly také Sbor pro dokumentární film a Sbor pro věd. a tech. film. ČXú, představoval vyspělý typ střediska film. kultury, jehož složky byly funkčně organicky spjaty. Po likvidaci Čs. film. nakladatelství koncem r. 1948 a osamostatnění tech. výzkumu (I. 1. 1951 byl zřízen Výzkumný ústav film. techniky, dnes /VÚZORT) byla však činnost Cf.ú, omezována. Roku 1951 byly zbylé složky sloučeny i podnikovými školami do skupiny Školy a sbírky ČSF> až r. 1953 došlo k delimitaci a faktickému zániku ústavu. Po desetiletém vakuu si kulturně politické a studijní potřeby vyžádaly znovuzřizení Č.f.ú, v rámci ústředního ředitelství Čs. filmu (1963). Jeho hlavním úkolem je řídit a podporovat rozvoj film. védy jednak vlastní činnosti, jednak koordinací a podporou příbuzné činnosti jinde; dokumentovat veškeré dění v čs. kinematografii a Část. také v kinematografii zahraniční, a konečně využívat fondů materiálních a kádrových v různých formách kulturně výchovné činnosti, Č.f.ú., vzniklý spojením roztříštěných úseků, sdružuje nyní filmotéku a úsek výchovy diváka (s archívním kinem Pon-repo), dokumentaci, knihovnu a bibliografii, publikační úsek a badatelský kabinet, který zpracovává dějiny čs, filmu, sociologické výzkumy* diváka a další studijní úkoly. V rámci ČXú. pracuje také sekretariát Čs. federace film. klubů. V. filmové kluby. Český film, přechodné organizační uskupení v rámci /Čs. filmu. Vedením je pověřen náměstek ústředního ředitele Čs. filmu pro oblast Č. f., jmenovaný ústředním ředitelem Čs. filmu, jemuž s řediteli podniků spoluqdpovídá za činnost /Film. studia Barrandov, Krátkého filmu, /Ústřední půjčovny filmů, /Film. laboratoří a /Film. průmyslu, s úkolem organizovat, koordinovat a kontrolovat po stránce ideové, uměl., tech. a hospodářské tvorbu filmů, jejich úpravu a laboratorní zpracování, půjčování filmů a zajišťování tech. potřeb kinematografie v ČSR. Toto organizační opatření jč přípravným stadiem v rámci uvažované nové legislativní úpravy celé čs. kinematografie. Český klub kinoamatérů, název jednoho z prvních a největších film. klubů. Založen byl r. 1935 a přetrval dodnes, činitel filtru (prodlužovací faktor filtru), hodnota uváděná u opt. /filtrů barevných, používaných v černobílé fotografii, která udává, kolikrát je třeba zvětšit /expozici, jestliže se nasadí na /objektiv film. /kamery n. fot. přístroje filtr, aby výsledný negativ měl zhruba totéž /zčernání jako při snímání bez filtru. ČX 'závisí také na spektrálním složení exponujícího /záření a na spektrální /citlivostí fot. materiálu. Proto hodnoty ČX udávané výrobci je nutné považovat vždy jen za orientační. V praxi si kameraman sám přesně zjisti č.f. vlastními zkouškami pro fot. materiály, s nimiž pracuje. Č-f- je vždy číslo včtsi 37 "lil činitel odrazu než 1. Tímto Číslem je třeba násobit expozici zjištěnou pro'snimání bez filtru. Např. č.f. 2,0 značí, že expoziční doba, která by byla bez filttu, např. 1/100 s, musí se zvětšit na 1/50 s, n. že sektor /uzávěrky film. kamery, který by měl bez filtru otvor 15°, musi se zvětšit na 3QŮ; n. rel, otvor objektivu, nastavený např. na clonové /číslo 8, musí se nastavit na clonové Číslo 5,6. Žluté filtry, používané v černobílé fotografii při snímání na ortochromatický materiál, mají č.f, asi 1,3 až 2,0; Červený filtr asi 2,5 až 3,0 apod. činitel odrazu q, veličina kvantitativně charakterizující /odraz /světla n. jiného elektromagn. /záření na rozhraní dvou opt. prostředí. Je to poměr světelného (zářivého) /toku od tělesa odraženého k světelnému (zářivému) toku na těleso dopadajícímu. Co. závisí na vlnové /délce světla (záření), úhlu dopadu (v. optika, geometrická) a na /polarizaci dopadajícího světlá (záření), Co. lesklého rozhráni dvou dielektrik má pro malé úhly dopadu (prakticky asi do 30°) hodnotu l(n — »')Kn + rt'U\ kde n a n' jsou /indexy lomu obou dielektrik. Např. povrch /čočky (« = = 1,5) sousedící se vzduchem («' = 1) odráží 0,04 = 4 % dopadajícího světla. Je-li plocha opatřena protiodrazovou /vrstvou, je i.o. podstatně nižSí. Jde-li o odraz smíšený, lze rozlisovat S.o. zrcadlového a č.o. rozptylného. Jako normálu pro c.o. se používá vrstvy kysličníku horečnatého (MgO) vzniklého spálením čistého hořčíku, čerstvá vrstva kysličníku horečnatého usazená v dostatečné tloušťce na polomatné stříbrné (postříbřené) n. pohliníkované destičce představuje rovnoměrně rozptylnou bílou plochu, jejíž e.o. je roven 0,98 (při tloušťce 2 mm); její Činitel jasu 0 je roven 1,00. Co. je důležitá veličina např. pro posuzováni vlastností promítacích /ploch. Rovněž při snímáni film- /scény je užitečné znát £.o. použitých /dekorací, neboť spolu s /intenzitou osvětlení určují /jas jednotlivých zobrazovaných předmětů. Rozsah jasů scény má být v souladu s vlastnostmi použitého fot. materiálu. Přibližné hodnoty £.©.- některých materiálů jsou uvedeny v tabulce. činitel prostupu, veličina vyjadřující kvantitativně schopnost tělesa n. prostředí propouštět /světlo (n. /zářeni). Je definována jako podii světelného /toku z tělesa vystupujícího k světelnému toku na těleso dopadajícímu. Cp. (t) souvisí s opt. /hustotou (D) vztahem D = log (I/r), Je-li třeba, upřesňuje sc definice í.p. (pod. jako definice opt. hustoty) např. údajem geometrické struktury světelných svazků při měření (č. přímého prostupu, C. rozptylného prostupu). Jestliže se proSlé světlo vztahuje k světelnému toku vstupujícímu do prostředí po průchodu vstupním povrchem, mluví se o č. vnitřního prostupu. Dříve se ve smyslu &p. používalo názvu propustnost. Cp. je užívanou charakteristikou např. opt* /filtru, promítacích /ploch pro zadní projekci apod. činitel zvukové pohltivosti ct, míra schopnosti tělesa pohlcovat /zvuk, definovaná jako poměr energie Wp pohlcené určitou plochou k energii W<± na tuto plochu dopadající: a = ~^~"* Cz.p. je číslo bezrozměrné, jehož velikost se pohybuje v intervalu od 0 do 1. Cz.p. plochy úplné pohlcující zvuk se rovná jedné (a = 1), kdežto pro dokonale odraznou plochu oc = 0. Č.z.p. dané látky závisí na úhlu dopadu zvuk. vlny a na jejím kmitočtu. číslo citlivosti, č. charakterizující /citlivost fot. /materiálu v lineárním odstupňování. Č.c. je úměrné převrácené hodnotě kritické /expozice (v. citlivost) a je zaokrouhleno na nejbližší člen smluvené řady &c.; dvojnásobné C.c. značí dvojnásobnou citlivost. Z dnes používaných senzitúmetríckých /systémů používá lineárního odstupňování vyjádřeni citíi-vosti pomoci 6.c. ASA (arirm.), BSI (aritm.), GOST; patří sem i systémy General Electric, "Weston, Hurtůť & Driffield. V. t. stupeň citlivosti, sénzitombirie. číslo clonové c, veličina charakterizující základní fotometrické vlastnosti opt, /soustavy, používaná zvi. u snímacích a promítacích /objektivů. Je to poměr ohn. /vzdálenosti /' a průměru D vstupní /pupily; c *=f'}D. /Intenzita osvětlení Materiál Co. Materiál to. tabulové sklo 0,06—0,08 nátěrové barvy: opálové sklo 0,4 —0,7 žlutá 0,48—0,52 hliníková fólie 0,80—0,87 středně hnědá 0,27—0,41 bílý papír 0,70—0,85 světle zelená 0,40—0,67 sádrová stěna 0,75—0,89 tmavě zelená 0,10—0,22 stříbro 0,96 svědě modrá 0,31—0,55 čerstvý kysličník ultramarín 0,07—0,10 horečnatý 0,98 světle červená 0,32—0,55 bílý porcelán 0,60—0,80 temně Červená 0,10—0,27 bílý mramor 0,75—0,83 bílé vápno 0,70—0,85 bílá bavlněná dřevo světlé 0,25—0,33 tkanina " 0,30—0,40 dřevo ořechové 0,16—0,20 nové červené cihly 0,10—$20 dřevo mahagonové 0,07 obrazu je nepřímo úměrná _čtverci_€.c... Převrácená hodnota £.c. se nazývá rel. otvor. Na objímkách snímacích objektivů, u nichž lze £»c. měnit, např. pomocí irisové Delony, vyznačuje se kromě základního nejmenšího č.c, řada 6.c, která podle mezinárodni dohody vychází ze základní hodnoty 1; je odstupňována tak, že každé následující č.c, odpovídá polovičnímu osvětlení obrazu. Je to geom. řada s kvocientem ]/2~= 1,41; tedy: 0,5; 0,7; 1; 1,4; 2; 2,8; 4; 5,6; 8; 11; 16; 22; 32; 45; 64; 90. Cc. je základní charakteristikou objektivu při výpočtu /hloubky pole a /expozice snímku. Samo v£ak pro určeni správné expozice nestačí, neboť záleží též na velikosti světelných /ztrát v objektivu (/odrazem světla, /rozptylem, /pohlcením, v. t. vrstva protiodhazovA) a do jisté míry i na zvětšení obrazu (v. zobrazení Optické). Rozdílnost /propustnosti jednotlivých objektivů se kompenzuje zavedením tzv. účinného C.Ct (Toto Č.' se definuje jako fi.c. ideálního objektivu bez světelných ztrát, u něhož by intenzita osvětleni byla stejná jako u uvažovaného skutečného objektivu,) Stupnice /expozimetru a expoziční tabulky obv. vycházejí z předpokladu, že závislost- osvětlení obra-..... zu na zvětšení lze při snímcích velmi vzdálených předmětů zanedbávat, Pro snímky zblízka je pak nutno počítat s tím, že objektiv o č.c. c působí, jako kdyby .jeho . č.c. bylo cm = c(l — m), kde m je příčné zvětšení obrazu- Např. při zobrazováni ve skutečné velikosti (m = —líjc^m — 2c; expoziční /doba bude tedy 22 ~ 4krát delší než pro předmět téhož >ŕjasu v nekonečnu. Místo č.c. se někdy, zvi- při zobrazováni předmětů v konečné vzdálenosti (u mikroskopových objektivů, u osvětlovacích /soustav např. promítacích /strojů apod,), používá pojmu apertura, která je definována jako sinus polovičního vrcholového úhlu kužele paprsků vystupujících ze zobrazovaného bodu a procházejících zobrazovací soustavou, popí. vynásobený /indexem lomu předmětového prostoru (numerická apertura). S pojmem apertura se lze vSak setkat i ve významu „otvor" (např. /clony). Číslo emulzní, údaj u film. /materiálu, kterým je označen souhrn ^ě. licích, která vyjadřují stejné fot. vlastnosti. Při /výrobě film. materiálu se z jedné várky /emulze polije emulzní citlivou /vrstvou více Širokých pásů /podložky. Každému z těchto pásů je přiděleno zvláštní licí 3. TJ Černobílého materiálu, je č.e. tvořeno obv. souhrnem lití z jedné várky emulze, u materiálu barevného, kde je problematika složitější, j'e obv. ě.e. vytvořeno souhrnem liti, která maji stejné fot. vlastnosti. ----$íf,lci_lcívpis—ŕíe^Ti^ rv?ma^em..... sloužící v programových fondech film. /kopii k ukládací evidenci. Č.k.f. se vystavuje při zakládaní a vyplnění evidenční skladové karty a expediční karty pro všechny kopie používané ve film. distribuci (v. t. karta evidenční; karta průvodní), Na evidenční skladové kartě je uveden název filmu, země původu, počet /dílů kopie. Čistá (promítací) délka jednotlivých dílů, součet čisté délky jednotlivých dílů a hrubá délka celé kopie, č.k.f. musí být stejně jako £. udávající počet dílů a slovní název filmu uvedeno na všech obalových krabicích film. programu. V ČSSR se používá k číslování tohoto čtyřmístného číselného kódu: j - 1. číslo formát klasickv barevný 35 mm klasický černobílý 35 mm barevny 1,66 černobílý 1,66 širokoúhlý pozitiv barevný Širokoúhlý pozitiv Černobílý 70mm neobsazeno lómm černobílý-i barevný 2. Číslo verze 1 - české titulky 2 - slovenské titulky 3 — česká verze 4 - slovenská verze 5 - neobsazeno 6 - české titulky 7 - slovenské titulky 8 - Česká verze 9 - slovenská verze 3. a 4. číslo pořadové číslo kopie opt. záznam zvuku magn. záznam zvuku Číslo kopírovací (nespr. světlo kopíro-% ici), číselné označení poměrného množ-•avi světla, kterým je kopírován určitý fot. záznam, např. /negativ obrazu. Hod-r ta č.k. se řídi hustotou tohoto záznamu, při subtraktivním /kopírováni barevných hltnů tcž absorpci zařazených korekčních 'i právnych) /filtrů. V podstatě existuji (. ra systémy modulacej^ »etroje: 1 ■ přímý, kdy světlo prochází různé tclkými otvory (popř, různé hustými šedý-min. rastrovými filtry) předem vyhotoveného modulačního pásu (v. pas clonový); 2 nephmy, kdy impuls k nastaveni určitého c k. je dán zvláštním kódovacím zaříze-n m, ovládajícím např. elektronicky /clonu ť ipirovaciho stroje n. el. napětí na /zdroji "lětta- Podle jiných hledisek je světlo ko- i rovaciho stroje modulováno bud" ploS-"ně^ n. intenzitně, selektivně, n. neselektiv-Selektivní modulace nelze použít pro 1 opirováni barevných filmů, a to pro proměnnou ^teplotu chromatičnosti světla. Kresah a odstupňováni řady č.k. závisí iľ typu kopírovacího stroje a způsobu n-ňlizace; obv. je 1,0—1,5 log. jednotek pri modulu 0,025—0,075. V. t, čislovač, LJÍřONOHUTRIB kopírovacího PROCESU, p IBDFlLTIt. číslo kotouče (pásu), Číselný údaj ko-' uče (pásu) film. /materiálu, vzniklého n zřezámm Širokého pásu /podložky, polité fot. /emulzí. č,k. umožňuje výrobnímu vodu snadno identifikovat závadu reklamovanou spotřebitelem, Z každého pásu síponechává výrobce zprav, jeden kotouč j ko referenční vzorek pro event. reklamace. číslo licí, údaj u film. /materiálu, který \vrobce přiděluje ví cm kotoučům, vznik-I va rozřezáním jednoho Širokého pásu ^podložky, polité fot. /emulzí. Při jívýrobě iilm, materiálu se polévá fot. emulzí na po-'erácim stroji základní pás film. podložky roky 1 až 1,2 m. Rozřezáním tohoto pásu i niknou jednotlivé kotouče, film. ma- ■ eriálu, majícího stejné fot. vlastnosti j tvořícího tzv. liti. Celková metrová délka jedním č.l. závisí jednak na délce zá-riadTriho^TTokcňo-pásu fu- některých—vý-~ rribců. kolem 300 ta, u některých kolem ť')0 m), jednak na vlastní Šířce film. materiálu (16, 32, 35, 70 mm). Číslo směrné, součin clonového /ě. i vzdálenosti snímaného objektu od svetelného /zdroje. U stálých světelných zdrojů lze i/intenzitu osvětlení změřit /lux-tuetrv a na základě této hodnoty určit ( ixpozici. TJ světelných zdrojů záblesko-\ 'ch je stanovení osvětlení velmi obtížné pro krátkost záblesku, a proto bylo zavedeno č.s., které je stanoveno vidy pro trčitý /stupeň ^citlivosti. Má-lí např. č s. velikost 16, je třeba při vzdálenosti bjektu od zábleskového světelného zdroje 2 m použit clonového Č. 8, při vzdálenosti 4 m clonového &, 4, při vzdálenosti 8 m clonového č. 2,0 apod. číslovaě (odhadce expozic), vžité pojmenováni pracovníka film. /laboratoří, jehož pracovní náplní je určování kopírovacích /čísel, popř. opravných filtraci při výrobě film- iŕkopií. v. t. exponometrib kopírovacího procesu, piľir korekční, testování barevna. číslováni negativu, určováni kopírovací /expozice k dosažení optimálního výsledku v kopii. v. t. číslo kopírovací, číslování stopové (slang, fíty), šestimístná pořadová Čísla v jednostopových intervalech (1 ft = 304,8 mm) na film. negativní surovině, vně perforace, č.s. je světelně naexponováno u výrobce a pro-kopiruje se na pozitiv, takže později slouží ke /stahování, tj. k sestřihu negatívu přesně podle definitivně (čistě) střižené pracovní /kopie. číslování synchronizační, skupiny tří ěisel ve dvacetíokénkových intervalech (380 mm), souhlasně umístěné na kopii obrazu a na /přepisu původního synchronního /zvuku po jejich /synchronizaci (/dvoupás) a po výběru denní /práce. Každou skupinu tvoří: 1. pořadové čislo intervalu, 2. čislo ^synchronu, 3. čislo Jzá-béru. Pořadové c. intervalu začíná u každého záběru vždy znovu od 0, bucí přibližně na jeho začátku, n. je umístění 0 stanoveno vnitropodnikovou normou přesně (např. 9. okénko za klapkou). Cs. je vně perforace, tiskne se bílou barvou na číslovacím /stroji v provozu přidruženém ke střižnám a slouží k identifikaci kteréhokoli místa na obou složkách dvoupásu. čistička filmového pásu, strojní zařízení věta. automatizované, určené k /čištění povrchových ploch film, /pásu od ^prachu, oleje a jiných nečistot, čisticí proces je bud mech., n. kombinovaný. Čištění film. pásu se uskutečňuje smáčením ve vodném roztoku smáčedel, obv. ve spojení s mech, otíráním povrchových ploch viskózni houbou, plsti, sametem n. vlasovými kartáči (čistění chemicko-fyzíkální), V moder--ttěj5ích-a--výkonnčjSích č.-sc-peužívá některých rozpouStědel odstraňujících olej. K usnadnění uvolněni prachových částic je v nádobě s rozpouštědlem umístěn zdroj ultrazvukové frekvence. Ultrazvuková č. odstraňuje nečistoty bez mech. stiračů, Čímž se prakticky odstraní nebezpečí poškození želatínové emulzní vrstvy n. podkladu film. pásu pří Čistícím procesu. čištění filmu, úkon při Voaetřování distribučních film. /kopií, který významně ovlivňuje tech. kvalitu díla. Znečištěný film totiž při /promítání působí rušivé. Č. je nutné zejm. u rozmnožovacích ŕma-teriálů. Rozeznává se: 6.f. suché (ručně sametem n. strojově jemnými kartáči), čo£ka Č. vodnými roztoky a č. organickými rozpouštědly. Z vodných roztoků se nejčastěji používá zředěné kys. octové, louhových roztoků, thiomočoviny, smáčedel apod. Po použití kteréhokoli roztoku je nutné film vyprat v čisté vodě. Jako organická rozpouštědla slouží obv. trichlóretylén n. perchlóretylén. Č. se může dít buď prostým průchodem filmu uvedenými lázněmi, n. průchodem filmu spolu s mech. stíráním nečistot (rotujícími kartáči, vířením kapaliny tryskami n. ultrazvukem apod.). K odstranění olejových skvrn s povrchových ploch filmu se používá speciálních /čističek film--pásu. Čočka, základní opt. prvek pro vytvářeni obrazu pomocí lomu /světla (v. zobrazení o) b) O ä) j) -i- 4- í 3> A) Druhy čoček. Spoj'né čočky: a) dvojvy-pukli (bikonvexní), b) ploskovypuklá (plan-konvexnl), c) dutovypuklá (ko n káv konvexní n. též kladný meniskus). Rorptylné čočky; d) dvojdutá (bikonkávní), ej ploskodutá (plankonkávní)t f) vypuklodutá (konvexkon-kávnT n. též záporný meniskus). AfokálnI čočku, pro jejíž tloušťku ů"q platí do = . (r — r'), by bylo mořno reali- n - 1 tovat dvěma způsoby: bud jako čočku fai* konvexní o značné tloušťce (g), n. jako zá« porny mcnisktis(případ používaný v praxi, íi) optické), Č. je opi. prostředí (zprav, opt. /sklo) s /indexem lomu odliSným od indexu lomu sousedního prostředí, omezené lámavými plochami, nejčastěji kulovými, pópř. válcového, tóríckého n. jiného tvaru. Podle něho se £. děli na sférické a asférícké (s alespoň jednou nekulo-vou plochou, v. čOčíca asférická). Podle ohn. /vzdálenosti obrazové /' se rozlisuji Č. spojné(f > 0), rozpiylnéW < 0) a ofo-kálni (/' — co) (obr. A). Ohn. vzdálenost obrazová/' sférické Č. obklopené vzduchem závisí na indexu lomu n, poloměrech křivosti r a r' lámavých ploch a tlouSťce d (obr, B) vztahem n . r. r' /' = (« —1). fo.(ŕ' —r) + rf<»—1)] ' B) ZákEadní geometrické veličiny Čočky pro výpočet jejích opt. vľastnostf. 39 řořka asférická Ohn.vzdálenost £. s jednou rovinnou plochou (r = ooj popř- *' =■ co) nezávisí na tloušťce■■■■£;"/> « _ r7(„— 1), popř. /' «■ r/(n—1). Jediné C. se používá jako s opt. /osou lomí do ohniska (v- body základní) osového zobrazovacího prvku (obr* a). Ve srovnání se sférickou má ř.F. menší tloušťku (a tím i váhu) a vetší odol- 0) A C) Symbol pro tenkou spojnou čočku (a) a pro tenkou čočku rc-zptylnou (b). brýlového skla, lupy, jednoduchého /kon* denzoru, popř. /kolektivu^ větš. se £. kombinují v opt. /soustavy (v. t. objbktiv). --Kzvláštnim.dxuhům.č. patří /£. Fresnelo-vy. Při rychlých informativních výpočtech je účelné pracovat $ fiktivní tenkou £.; je to jejíž tloušťka ve srovnání s jejími polomery křivosti je rel. malá, a tedy zanedbatelná- Pro ohn. vzdálenost obrazovou /' tenké Čv plati 1 r. r' fi „ ~— . r,_f ■ Hlavní body (v. body základní) a vrcholy tenké í. spolu splývají. Při práci s tenkou £. se početní vztahy zjednoduší. Znaky pro tenkou C. jsou na obr. C. V. t. čočka pSedsádková, čočka zmíkčovací. a) Princip Fresnelovy čočky. Při praktické aplikaíi ve svítidle se světelný zdroj umisťuje hn. vzdálenosti A* je ohn. vzdálenost této opt. /soustavy určena vztahem . i! 1 / = A 1 b) Ateliérové svítidlo s Fresnelovou Čočkou, nbst při tepelném namáhání. Lisovaných skleněných £\F. se používá jako /kondenzorů ve /svítidlech pro film. /ateliéry (obr. b); rovinná plocha fi.F. se pro rovnoměrnější rozložení světla doplňuje čočkovým rastrem (obr. c). Přesných C.F., c) Část Fresnelovy čočky. Zkráceni ohn. vzdáleností objektivu pomocí spojné čočky předsádkové Objektiv ohn. vzdálenosti A [mm] 25 25 25 25 35 35 35 35 50 50 50 50 Předsádková čočka ohn. vzdálenosti A[m] f 0.25 0.5 1,0 2,0 0,25 0,5 1,0 2,0 0,25 0,5 1,0 2,0 Opt. mohutnost v dioptriích 4 2 1 0,5 4 2 1 0,5 4 2 1 0;5 Výsledná ohn. vzdálenost /(mm] (pro e ^ 0) 22,7 23,8 24,4 24,7 30,7 32,1 33,8 36,9 41,7 45,5 47,6 48,8 Objektiv ohn. ■■■75 ■ .....75" "100" "100" TťfCr vzdálenosti A [mm] 75 75 "100' "icro" r~ř6Ů "i ikV' Předsádková čočka ohn. vzdálenosti A [m] 0,25 0,5 1,0 2,0 0,25 0,5 1,0 2,0 0,25 0,5 1,0 2,0 Opt. mohutnost v dioptriích 4 2 I 0,5 4 2 I 0,5 4 2 1 0,5 Výsledná ohn. vzdálenost /Emm] (pro e = 0) 57,7 65,2 69,6 72,3 71,4 83,3 90,9 95,2 97,6 121,2 137,8 148,1 A. A jtde c je vzdálenost mezi obrazovým hlavním bodem ř.p, a předmětovým hlavním bodem objektivu (v. body základní). Protože se zařazením č*p. zvětšují opt. /vady >bjektivu (zvi. /vada barevná a /astigma-tismus), a tedy se zhoršuje /kvalita obrazu, iosahuje se zmčny ohn. vzdálenosti tímto spůsobem jen v omezené míře. Astigma-tismus je min., má-li £.p. tvar menisku urientevaného vypuklou plochou k předmětu, popř. k promítací ploše. Pro zmen-Sení barevné vady bývá c\p* tmelena ze dvou části (achromatická £.). Č.p. se používá k změně velikosti obrazového fpole n. velikosti obrazu, jestliže není k dispozici objektiv přesné požadované jhn. vzdálenosti, např. v kinech, na scénách divadel, při -trikovém-snímání-dvou ;cén současně (v. triky kamerové) apod. Fabulka uvádí několik příkladů použití S.p. spojné pro zkrácení ohn. vzdálenosti jbjektivu. Ohn. vzdálenost &r*( je udána v m, odpovídající opt. mohutnost v /dioptriích. Příklady jsou vypočítány za předpokladu, že e = 0, tj. že obrazový hlavni bod Č.p. splývá s předmětovým hlavním bodem objektivu. Rozptylná č.p. se někdy nazývá distámU protože se ji používá při inimání vzdálených předmětů, aby se obraz zvětšil. Úhel zorného /pole se přitom zmenší. Spojná fi.p. (proxární) zmen-Sůje obraz a zvětšuje úhel zorného pole» Cp. spojná slouží Často k snímání blízkých předmětů, kdy již nestačí největSi výtah objektivu kamery, tj. u tzv. /makro-snímání, kdy obraz je proti předmětu poměrně málo zmenšen, např. v poměru Í14, 1 i 3 až 1:1. Jestliže se na objektiv kamery, která má výtah od nekonečna 3o vzdálenosti d, nasadí c.p» o ohn. vzdáleností A» lze kamerou snímat od vzdálenosti rovné A (při nastavení objektivu na nekonečno) do vzdálenosti zhruba dfs/A + d (při nastavení objektivu na vzdálenost d)f U některých film. /triků je třeba na totéž film. políčko současně snímat dvě různé scény, z nichž každá má jinou vzdálenost, např. jedna scéna je v nekonečnu, druhá ie v malé vzdálenosti, např. 2 m. Objektiv ie nastaví na nekonečno. K zaostřeni bližší scény se použije č.p. spojné o ohn. vzdálenosti rovné vzdálenosti této bližší scény, tj\ 2 m. Čočka změkčovacíj zvláštní druh /£• předsádkové k dosaženi uměl. efektu, tzv. „změkčeni" obrazu, ve snímací technice. Bývá to zprav, afokálni £• menisko-róho tvaru. Na její přední ploše jsou vymotány n. vylisovány jemné průT3ěBně~ cýhy, které způsobují částečný /rozptyl ^světla; obraz je méně kontrastní („měkký") a má poněkud nizží hranovou /ostrost. Účinek £,z. závisí na množství a šířce cýh. (Č. o průměru asi 40 mm mívají rýhy široké 0,05 až 0,2 mm; rýhy tvoří soustavu koncentrických kružnic s mezerami 1 ;lz 4 mm, n. tvoří pravoúhlou síť.) Jmym druhem č.z. je spojná n. rozptylná 5. memskového tvaru o velké ohn. >rvzdá-icnosu konstruovaná tak, aby zvýšila otvo-fOVůu /vadu /objektivu. Obraz se vždy íaostruje s £ Povrchové /úpravy a dokončování d.f. (malování, lakování, tapetování, /patinování, /sádrovačky apod.), O Zhotovení požadované dekorační /podlahy, tj. ""p^kTnffě^^pa"řkíTĎVér"maIované, skleněné (zrcadlové), g) Zařízení d*f. výpravnými /prostředky. Podle místa postavení se d.f. dělí na ateliérovou, postavenou v ateliéru, kde nepřichází do styku s povětrnostními vlivy (v. obr, a na str. 42) a exteriérovou, postavenou pod širým nebem (na pozemku film. studia, n. mimo ve volné přírodní scenérii, obr. A, c). D.f. ateliérová se dělí podle druhu na interiérovou, exteriérovou (stavěnou v ateliéru) a kombinovanou z obou d. předcházejících. Podle velikosti se dělí na rohy, d. malou, střední, velkou n. zvi. vysokou (vysoké budovy s nosnou konstrukcí d. zpevněnou trámy, /štenýřt n. montovanými trubkami). Podle vlastního provedeni se rozeznává d.f. ateliérová lepená) vyznačující se rovnými, hladkými stěnami polepenými papírem n. tapetami, upravenými malováním n. speciálními postupy (stříkáním pilinami jako imitace omítky aj.); d*f. ateliérová omítková, jejíž steny jsou tvořeny omítkou sádrovou n. jinou (štěrkovou); d.f. ateliérová prkenná--srttbová, jejíž povrch je vytvořen přímo prkny. V posledních letech se často používá pro tento druh d. fólii PVC, které podtlakovým /tvářením získávají požadovaný plastický reliéf (prken, trámů, cihlového n. kamenného zdiva) n* materiálů kašírovacích či juty kašírované sádrou. Výhodou d+ft ateliérových je možnost využiti všech zařízení film. /ateliéru, jako jsou přívody energii., strop pro zavěšování, rovné podlahy, topení a větrání, přední a zadní /projekce, /dílny aj* D.f. exteriérové se stavějí venku obv. pro natáčeni scén jediného filmu; po využití se pak bourají. Některá film. studia s dobrými klimatickými podmínkami mají na pozemku studia d.f. exteriérové stálé (jako jsou ulice historických měst a vesnic apod.), v nichž se pak s menäími úpravami natáčejí řadu let různé filmy. Při natáčeni scén s využitím trikových metod se používá d.£ kombinovaných (exteriérových i ateliérových), jejichž některé části (např. věže, střechy) jsou vytvořeny z představených /maket s použitím /dokreslovaček a zařízení /sím-plífilmu. D. ýwtditsovd stálá je častěji používaná d.f., jako jsou interiéry železničních vagónů, autobusů, letadel, tram- vají apod., kterých se s menšími úpravami používá k natáčení scén různých filmů. V. t. pozadí filmových dekorací. dekorace filmová určená ke zničení (angl. název breakaway set), d.f. postavená předem podle záměru film* /scénáře tak, aby byla přizpůsobena ke zničeni (spálení, demolicí, explozi apc-d*). Při natáčení někdy k tomuto účelu poslouží přímo vhodný areál (např- starý dům určený ke zbourání). dekorace televizní* ateliérová stavební konstrukce používaná v tv praxi. Liší se od/d. film. zejm. tím, že více používá stylizace. Pro možnost záběru současně třemi kamerami jsou d.t. otevřené a nejsou tak dokonale řemeslně provedeny jako film. d. Postup stavby a povrchové úpravy se podstatně neliší od d. film. dekret filmový, stručné označeni d. presidenta republiky ze dne 11. 6. 1945 (čís. 50/1945 Sb.) o opatřeních v oblasti filmu, kterým byl dán právní základ znárodněné čs. kinematografie. D. vstoupil v platnost dnem 28. S. 1945. Ústavním zákonem, čís. 57/1946 Sb. byl pak d. formálně znovu potvrzen a prohlášen za zákon. D.f, je prvním znárodňovacím aktem v ČSSR. Vc svém úvodu slavnostním způsobem proklamuje hlavní zásady /znárodnění kinematografie, která má všemi, svými prostředky nadále sloužit prospěchu lidu a státu, m4 být oproštěna od všech Škodlivých, neodborných a z hlediska státu nespolehlivých vlivů a má být organizována a řízena podle potřeb a zájmů lidu a stáru. V § 1 vytváří d.f. státní film. monopol celého výrobního i distribučního cyklu filmu, včetně dovozu a vývozu s tím, že organizace a správa film. podnikání (státního film. monopolu) bude upravena vládním nařízením, přičemž provoz veřejného promítání má být zprav, svěřován národním výborům. V průběhu doby byla k realizaci citovaného ustanovení postupně vydána tři vládní nařízení (čísLo 72/1948, 4/1957 a 13/1962 Sb„ v. československý film). V S 2 d.f. je zakotveno vlastni znárodnění a ukládá se tehdejším provozovatelům film. podniků všeho druhu odevzdat ministerstvu informací všechny předměty provozu, provozní prostředky, zásoby surovin a jiného materiálu, jakož i všechna . provozní zařízení podniků, včetně provozoven, které mají ve vlastnictví, v nájmu n. v užíváni kdekoli, i v celní cizině s tím, že ministr informací vstupuje tím do práv a závazků bývalých provozovatelů. Ovšem povinnost dostát závazkům je pochopitelně omezena výší hodnoty převzatého jmění. Veškerý tento majetek přechází dnem odevzdání do vlastnictví státu, který je oprávněn převést .jej. v_celku.. n, po částech na právní subjekty jím řízené. V závěru d. byl ministr informací zmocněn, aby prováděl potřebná organizační opatření k jeho provedení a realizaci. D.f. se stal výchozí normou nové éry čs. kinematografie, pevnou základnou a odrazovým můstkem jejího nebývalého rozvoje a světových úspěchů. delení obrazové, různé široké místo bez obrazu mezi dvojici obrazových /polí; . jeho Sirka.závisí na.výács,obrazuL.(VA_obi.) délka filmu, d.f. v metrech (včetně úvodních /titulků a průvodní hudby), jeden ze základních tech. údajů filmu. Po znásobení příslušným koeficientem dostaneme dobu v minutách a sekundách, potřebnou k promítnuti, filmu.JD#f^.závisL„ na rozsahu děje a jeho uměl. zpracování. Distribuce filmu (/promítání v kinech) ji nepřímo ovlivňuje provozními zvyklostmi danými obvyklou dobou /představeni. Film. ^týdeníky na 35mm filmu zprav, nepřekračují 300 m. Krátké filmy mívají 250 až 600 m; délka 600 m bývá překračována v dokumentárním /filmu bývá max. d.z. jrčena kapacitou /kazety; 120 m šestnácti-irulimetrového filmu) a záměr režiséra. Střídáním d.z. se spoluvytváří /rytmus ve iiimu, p*v demagnetízacc částí promítacího stroje, pracovní úkon, při němž se iKÍstraňuje magn. pole součástek promí- den bourací, d. určený v /plánu výroby filmu k /bourání a úklidu film, /dekorací v /ateliéru n. /exteriéru, po schválení /záběrů natočených v postavené dekorací. den čekací (slang. Čekačka), bližší označení d.t kdy nelze v ateliéru pokračovat v natáčení, protože /produkce již natáčí přednostně jiný program na jiném Dělení obrazové: O - obrazové pole, Z -zvuk. záznam, H - hrázka mezi otvory děrováni. ............................... jen výjimečně. Dlouhé {celovečerní) filmy mívají d. 18.00 až 3500 m, K promítáni těchto filmů se používá normalizovaných /cívek o kapacitě 600 m. Filmy 70mm im-vaji d. od 4000 asi do 6000 m. Tyto filmy jsou navinuty na cívky o kapacitě 750 m. Filmy 16 mm mají d. dvaapůlkrát men*i než filmy 35 mm (pro stejnou dobu promítání), asi 720 až 1400 m; k promítám se používá normalizovaných cívek o kapa* citě 600 m n. nenormalizovaných cívek o kapacitě 500 m (u starších promítacích /strojů s krátkými rameny pro cívky s fil- : mem). délka filmu plánovaná, součet d. jednotlivých /obrazů podle režijního /scénáře; jeden ze základních údajů vy---robniho /plánu a důležitý podklad při sestavováni /rozpočtu filmu, denní /vy- i robnosti apod. délka filmu skutečná, obv. jiná d. . než /d.f. plánovaná, neboť již během /na- u táčení n. při konečném /střihu filmu do-chází ke změnám v jednotlivých /záběrech: a /obrazech; natočené záběry mohou mít delší n. kratší /metráž, popř. mohou byt... během natáčení n. střihu zcela vyřazeny, DX&. bývá obv, kratší než plánovaná. délka vlnová (zn. A), dráha, kterou vlněni urazí za dobu jednoho kmitu; je to vzdálenost dvou sousedních míst na postupující vlně,, v, nichž má vlněni v danem: okamžiku tutéž fázi (obr.). D.v. elektro-magn. /záření závisí na prostředí, jímž se záření šíři. Má-li záření ve vakuu d.v. >n, pak v prostředí o /indexu lomu n má d*v. X «V". D*v- /světla (ve vakuu) leží v intervalu mezi 380 a 780 nm. délka záběru, doba trvání jednoho /záběru v sekundách n. minutách, popř. vyjádřená délkou film. pásu v metrech. U 16mm film. materiálu je na 1 m 132.. film,, poliček,, která se promítají přibližné . 5 sekund, u 35mm filmu je na 1 m 52. film. políček, promítání trvá 2 s. Při uvádění d.z. v metrech jsou proto důležité /i odměry film. materiálu, na který byl záběr nasnimán, D.se. určuje především typ filmUw Vlnová délka A = AAt = BBi = CCj. §|tačího ^ /stroje, vytvořené působením ^magneticky aktivních materiálů, pa hod-r tu, která již nemá vliv na snížení kva-1 vr magn* záznamu v magn. stopě, a tím ra zhoršení /reprodukce zvuku při pro-i*i r iní. Provádí se demagnetiza&mm zaří-um. O přítomnosti magn. pole v okolí i uSástí promítacího stroje n. pomocného 'jriíení se můžeme přesvědčit malým i idmětem z magneticky měkkého kovu, . např. kancelářskou sponkou n. špendlí-m lr-i x, zavěšeným na niti, které však nesmějí I f t být samy zmagnetovány. Pro manipulaci i lomítání film. /kopií s magn. /zázna-,j jnem zvuku platí, že v žádném místě V* "Vpromítárny, úpravny film. kopií n. v misích, v nichž se s kopií manipuluje, nesmí ^ ruäive magn. pole překročit hodnotu 1 G, v prostoru, v němž se film. kopie ukládají ^ (v /trezoru), nesmí magn. indukce ruší-—■ vchj pole překročit hodnotu 0,5 G a v blíz-™ kosti reprodukční (snímací) magn. hlavy / /budiči zvuku pak hodnotu 10 mG. Na i br. je demagnetizační zařízení s přede-Psanou délkou přípojného kabelu (min. •'Vľ 250 cm). :Pemagnetizační zařízení s předepsanou délkou kabelu. ,den", označení /záběru provedené !.skriptkou (v. skript) v denním záznamu o negativu, upřesňující laboratořím způsob opracování natočeného záběru. Určuje, aby _iáběr při /kopírování byl zpracován tak, lby při /promítání působil dojmem den-"lo osvětleni, Srov. „NOC". místě (např. v druhém ateliéru n. v exteriéru). Ve výrobním /plánu filmu se vyskytuje velmi zřídka, jen tehdy, je-li předem naprosto průkazné, že vznikne. Je to tedy bližäí označeni pro určitý druh ztrátového /d. v ateliéru, den filmovací (natáčecí), základní ča-> sově pracovní jednotka pro sestavení na-táčecího /plánu a na jeho podkladě pak /rozpočtu fUmu. Za d.f. se považuje kalendářní d* (n. noc), kdy pří nasazení film. /štábu je natočen alespoň jeden programovaný /záběr podle /scénáře. D.f., kdy z objektivních příčin nelze natočit ani jeden záběr, vykazuje se jako /d. ztrátový. Ztrátovými d. nejsou d. určené pro přípravu filmu, pro likvidaci filmu n. /d. Čekací. Při plánované kvótě 40 až 60 m čisté denní /metráže počítá čs. výroba v průměru asi s 50 d.f. na film. den kontrolní, d. určený ke kontrole a schválení denních /prací natočených v určíte /dekoraci n. v uceleném exteriérovém motivu, aby se zjistilo, zda jsou natočené /záběry v pořádku a zda není třeba některý záběr znovu přetočit dříve, než bude dán příkaz ke zbourání této dekorace. Tento d.k. se na rozdíl od /d. čekacího v /plánu výroby filmu předem plánuje. den. kreslicí, název používaný dříve pro d. určený k rozměření a vykresleni půdorysů film. /dekorací na ateliérové /podlaze. V současné době je zahrnut do ^pripYävyTtävby dékoŕácŕ den stavební, d. určený v /plánu výroby filmu ke stavbě a přestavbě film. /dekorací. den zařizovací (slang, zařizovačka), d. určený v /plánu výroby filmu k zařízení a vybavení film. /dekorací výpravnými /prostředky a k montáži a osazení osvětlovacích /mostů film. /svítidly včetně vybavení světelného /parku v úrovni podlahy ateliéru n. v exteriéru. den ztrátový, označeni nevyužité pracovní směny, kdy zprav, z důvodu vyšší moci nebylo možno realizovat předpokládaný pracovní program ani žádný jiný náhradní program (např. při náhlém onemocněni herce, režiséra, při závažné poruše denzitometr tech. zařízení, při přerušení dodávky el. proudu, při nepříznivém počasí během natáčení), D.z. se zaznamenávají s příslušným odůvodněním v tzv. denních /zprávách o výrobě filmu. Na základě dlouhodobých časových záznamů se počítá ve Film. studiu Barrandov ve výrobním /plánu každého filmu v jeho natáčecím období s určitým počtem předpokládaných (&----o---------o —-g Měřici princip denzltometru a) 5 přímým čtením, b) kompenzačního; V - měřený vzorek, fX - receptor, K - měrný klín, S - stupnice hustot, I - indikační přístroj, Iq - nulový indikační přístroj. používá kompenzačního měř. principu. D. prastupové měří hustoty průhledných (průsvitných) vzorků, d. odrazné hustoty vzorků na neprůhledné podložce n. neprůhledných vzorků; u obou typů se podle geometricko-opt. stavby měří různé geometrické typy hustot (směrované, rozptylné> dvojrosptylné-y 0/d, 45/0). Spektrální /citlivost receptoru d. se zprav, upravuje zařazením korekčních /filtrů s vhodným spektrálním průběhem, aby sc měřil určitý spektrálně přesně definovaný typ hustot; v několika malo případech (měřeni vizuálních hustot černobílých materiálů selenovým fotoČlánkem, kopírovacích hustot vztažených na pozitivní materiál modro-citlivou fotonkou apod.), kde průběh spektrálni citlivosti fotoel. receptoru a receptoru použitého v praxi je velmi podobný, lze flitr vynechat, všude jinde je však nepoužití korekčního filtru závažnou chybou. Velkou důležitost maji tyto filtry v' barevných d. (k měřeni barevných fot; materiálů), kde na jejich spektrální charakteristice rozhodující měrou závisí naměřené hodnoty (tentýž přístroj s jinými barevnými filtry měří jiné hodnoty); k dosažení srovnatelných hodnot je nutno používat spektrálné totožných filtrů (a, po- 46 J0t ŮyůŮ, 198 Q) b) ä) Druhy děrováni u 35mm filmu: o) děrováni negativní (Bell a Howell), b) standardní (pozitivní), c) cinemascopické^ d) Dubray-Kowell. kud nejde o měření monochromatické, i stejně žhavené žárovky a stejného receptoru). Význačným rysem d. je logarit-mizace poměru zářivých toků. Nejjedno-duššim způsobem je logaritmicky dělená stupnice indikačního přístroje lineárně měřícího přístroje (nevýhodou je velmi malá přesnost měřeni u vyšších hustot, vedoucí k malému měrnému rozsahu); nejběžněj-ším způsobem je užití logaritmizujícího zesilovače (ať již ss n. st), popř. indikačního přístroje s logaritmickou charakteristikou, U kompenzačních přístrojů (subjektivní, vizuální d. jsou zprav, kompenzační) se lineárního průběhu stupnice hustot jako logaritmických jednotek dosahuje zařazováním lineárně odstupňovaných hustot (zprav, ve formě lineárního plynulého klínu). V. t. aktinita záření, dbnzitogkap, dbnzitombtrib, sbnzito-MtfTRlE. denzitometríe, součást /senzitometrie, zabývající se otázkami měření opt. /hustot fot. materiálů černobílých i barevných. Definuje jednotlivé typy hustot z hlediska spektrálního i geometrického a stanovuje podmínky pro přesné měření jednotlivých typů hustot pomocí /denzitometrů. děrováni (perforace), otvory normalizovaných rozměrů a umístění, ražené na okrajích film. /pásů všech šířek. D. za- Odraíné desky. jišťuje opakovatelný pohyb filmu v /kameře, v kopírovacím /stroji a v promítacím /stroji. (Děrovaného filmu poprvé použil 10. 1. 1888 Le Prince.) Podle tvaru otvoru se rozeznává d.: 1. negativní (Bell a Howell), používane u všech obrazových negativních a duph--kačních materiálů 35 mm (obr. a); 2. standardní 35 mm (pozitivní), používané u všech kopií filmů 35 mm a 70 mm a zvuk. /negativu 35 mm (obr. é); 3. cinemascopickéy používané u cinemasco- . pických kopií 35 fflffl se čtyřkanálovým magn. /záznamem zvuku (obr. c); 4. Dubray-Howell, speciální d. používane v některých státech pro film. kopie 35 mm (obr, d)i 5. standardní 16 a 8 mm, používané u film. materiálů 16 mm a klasických filmů 8 mm; 6. Super 8 mm, používané u materiálů pro formát Super 8 mm. deska odrazná, zařízení využívající odrazu /světla k vykrytí /stínů vzniklých vlastním /svítidlem (světelným /zdrojem). Obv. pevná překližková d. různé velikosti s povrchem o vysoké /odraznosti (hliníková folie). Nejvíce se jí používá v /exteriérech (v obr.). deska praktikantova, krycí část prak-tikáblového /podstavce, vyrobena obv. mĚĚĚĚaĚĚí ■ " z prken spojených na péro a vyztužených příčnými svlaky. Rozměr d.p, odpovídá rozměrům příslušného praktíkáblového podstavce, na který se po jeho rozložení klade. V. t. praktikábl. deska překladová, spojovací prvek mezi dvěma /praktikábly, osvětlovacími /mosty apod. (v podstatě spojovací lávka ■ bez nosné podpěry). destička planparalelní, opt. prostředí (větš. opt. /sklo) omezené dvěma rovinný- . rm rovnoběžnými stěnami. Světelný paprsek, dopadající šikmo na d.p,» se dvakrát .■■lonu a po průchodu pokračuje rovnoběžně s původním směrem j je však stranově po- : sunut (obr.). Posuv A paprsku ve směru kolmém k stěnám d.p. závisí na úhlu dopadu e paprsku, na /indexu lomu « a na ■ tloušťce d d.p. vztahem cos e \ Pro malé úhly dopadu e má posuv velikost 4 = d. (n— l)/n; pří indexu lomu » — 1,5 (např. sklo), popř. « = 1,33 ; (voda) je posuv paprsku rovný třetině, : popř. Čtvrtině tloušťky d.p. Posuv se může projevit nesouhlasem mezi skutečnou a zdánlivou vzdáleností předmětu; při snímám přes kyvetu naplněnou vodou (např. akvárium), popř. přes tlustou skleněnou desku, je třeba zaostřit (v. ostrení obrazu) na skutečnou vzdálenost předmětu zmen-.-. Senou o 1/4 tloušťky vodní vrstvy, popř. o 1/3 tloušťky skleněné desky. Při /snímání pod vodou (v. t. kamera filmovA) je /objektiv oddělen od vody skleněnou d.p.; : zaostřuje se na 3/4 skutečné vzdálenosti. Z hlediska opt. /zobrazení lze d.p. chápat jako zobrazovací prvek (/čočku s nekoneč-.v. ně velkými poloměry křivosti), který v paraxiálnim /prostoru vytváří zdánlivý, obraz, stejně velký jako předmět, a který je zatížen opt. /vadami. Proto barevný r /filtr n. kabinové /okénko větŠ. snižuje /kvalitu obrazu, i když má vlastnosti d.p. Odchylky stěn d.p. od vzájemné rovnobežnosti se označují jako klinovitost ■A způsobují další zhoršení kvality opt. obrazu. destička prítlačná, mech. součást jistícího ustrojí film. /kamery, jež působí pery ■na zudní plochu film. /pásu ve film. /dráze vy. místě film. /okénka, a vytváří potřebný ;:/přítIak. U některých typů kamer působí d.p. trvalým tlakem, u jiných je mecha-oňicky vázána na ústrojí jistící n. strhovací detail Trubkový rám s navrtanými otvory vytvářející umělý déäí. tak, že střídavě přitlačuje a odlehčuk tlak na film. pás, což snižuje nebezpečí poškrabáni /emulze v době strhu pásu a zlepšuje klid obrazu v době klidu pásu. déšť umělý, scénický /trik, který nahrazuje na scéně d. přírodní. D.u. se ^< Paprsek dopadající na pranparatelní destičku m- P°d únlemeje stranově posunut. Posuve "** se měří kolmo k stěnám planparalelní des- ""obv, rěaližujépří natáčení pomocí soustavy děrovaných trubek se speciálními tryskami, zavěšených v dekoraci a připojených na vodovodní síť. V. obr. detail, 1. specifický film. a tv výrazový /prostředek, označení pro /velikost /záběru. Jeden z prostředků (vedle střihové /skladby, pohyblivého obrazu), který výrazně odlisuje uměni film. od ostatních umění. D. je estét, a emocionálně nejdůležitějsí prvek. O význam d. se opírala estetika film. výrazu v třicátých letech. D. označuje záběr zblízka (premiér pian, close-up, gros, ganz gros, detail) a ;e vymezován velikostí hlavy. Objev d. patří rež. „brightonské Školy" G. A. Smithovi (Babiččina lupa, 1901), který ukazoval ho- dinky, kanárka, oko, hlavu kočky jakoby zvětšené lupou. Dram. a emocionální využití d* objevil rež. D. W. Griffith (Po mnoha letecky 1908), když natočil tvář Aniie Leeové, jak vzpomíná, a velký d. (Intolerance, 1016), když zobrazil hnutí mysli křečovitě sevřenýma rukama. D„ dříve slavnostní a patetický, dnes změnil svou funkci na dram. a psychol. působeni. Vedle poznáváni zprostředkuje d. hledisko introspekčiii, obnažuje vnitřní stavy a hnuti a dále vytváří novou kvalitu celku z dílčího srovnání d. s celkem. Velký d. zvyšuje napětí, hrůzu, soucit (podle kontextu); je též působivým nástrojem zobrazení zvláštních tělesných vlastnosti objektů a zobrazení struktur, které vyvolávají nové asociace. V. obr, na str. 48. 2. V senzitomerrii rozdíl vlastnosti dvou plošek (zprav, sousedících), umožňující jejich odlišení. Podle veličiny, jejíž rozdíl jc rozhodující pro odlišení, rozeznává se d. světlosti, d. jasu, d. ckromatičnosti, 47 detektívka filmová zřetelem ría dobrou^sywajd-z hlediska" /srozumitelnosti, neboť vlivem /akustič-nosti prostorů, v nichž se zvuk přijímá n. reprodukuje, jakož i při procesu /příjmu, /záznamu, /míchání a /reprodukce zvuku, může se srozumitelnost zhoršit vlivem součtu některých nepříznivých faktorů (delší doba /dozvuku, /maskování apod,). Ve film. tvorbě není dnes řídkým jevem, že autorem d.f. je někdo jiný než autor vlastního /scénáře, jehož je d.f. součásti, tzv. dialogina, který má cit pro dobu a pro* středí, v nichž se film. děj odehrává. D.f. je výsledkem tvůrčí činností autora scénáře n. dialogisty a je z hlediska autorskoprávního chráněným dílem* diapozitiv, obraz na průsvitném n. průhledném podkladu určený k přímému pozorováni n. k /promítání. Nejčastěji se zhotovuje fotograficky na fot. desce n. filmu. V užšim slova smyslu se d. rozumí fot. n. kreslený obraz, pevně uchycený v rámečku normalizovaných rozměrů (zprav, mezi skly)> určený k promitáru /diaprojektorem. diapozitiv reklamní, /d. propagující bud* film, n. obchodní zboží, promítaný v kinech před film. představením. Kino Detail z Drevárova filmu Utrpení Panny Orleánske (1928). d. zčernáni apod. Pro číselné vyjádření d. se používá bud rozdílů hodnot příslušných veličin, n. logaritmu jejich poměru; často se užívá výrazů formálně shodných s výrazy popisujícími /kontrast. 3. V dekorační technice v. skica doplňková. detektivka filmová, odrůda dobrodružného /žánru, příběh s tajemstvím, jehož smyslem je odhaleni určité, dosud neznámé skutečnosti (ponejvíce zločinu), pátrání po jejích příčinách a původci. Umčni d. záleží v metodě, kdy běiné, logicky správné usuzování diváka ze známých skutečnosti přesto vede k mylnému závěru, zatímco hrdina příběhu, detektiv, dospívá k správnému, zprav, překvapivému řešení na základě nepatrného, ale důležitého článku, který, ač ukázán, unikl divákově pozornosti. D. je proto žánr, kde hrdina - detektiv - je lépe zasvěcen do situace hry než divák. D. pak končí vysvětlením chyby, které se dopustil divák ve svých závěrech. Zvi. působivá je d. s prvky /horroru (např. angl. film Pes baskervillský, 1953, rež. T. Fishera podle stejnojmenného románu A. C Doyla; franc. film Ďábelské ženy, 1954, rež. H. G. Clouzota). diagram Kruithofův, experimentálně stanovená závislost /intenzity osvětlení, /teploty chromatíčnosti světla a tzv- vjemové pohody pozorovatele. D.K. se uplatňuje zejm. na pracovištích a v domácnostech atd. K dosažení zrakové pohody má teplota chromatíčnosti Ta. intensita osvětleni E ležet y rozmez! křivek A, B (obr.). dialog filmový, nejen rozhovor jednajících osob, nýbrž i součást dram. jednání; posouvá děj kupředu (je tedy akci), charakterizuje postavy, spoluvytváří a zpřesňuje, jejich myšlenky a ideu celého díla. Dobrý d.f. vyjadřuje i představy, pocity a stavy, které zůstávají v d.f. nevysloveny, tzv. podtext. Srov. monolog. Divadelní drama pracuje téměř výhradně f [//} 50 000 20 000 7O000 5 000 2 000 7 000 500 200 100 50 20 70 5 Diagram Kruichofův. / . nhtnzi — i / příjemného / / Y 2000 3000 5000 r W ŠOOO t;eba sady d.z.t>, odpovídající složením zkušebnímu tv /filmu. diaprojekce zadní, film. /trik, který je \č své podstatě zadní /projekci, avšak n isto kinetického obrazu /pozadí se promítá statický obraz pomocí výkonného ,,diaprojektoru. Princip a všechna pravidla p o snímáni (umístěni kamery, pohyb kamery, perspektivní spojení apod.) jsou stone jako u kinetické zadní projekce. Je nutne počítat s tím, že obraz pozadí je na" prosto nehybný a není tedy možné do i hrázu pozadí zachytit napr. kouř z komína, jedoucí vozidlo, chodce apod., neboť tím se prozradí provedení triku. D.z. se používá jako náhrady pozadí a má tedy \ \ znam především ekonomický. diaprojektor, opticko-mech. přístroj 1 /promítání . /diapozitivů. Skládá se t :ásti opt. a mech, Opt. část tvoří osvětlo-y-sí /soustava (světelný /zdroj a /kondenzor, popř. tepelný /filtr) a soustava promítací (/objektiv);-(Di"v'kÍnech mohou mít , Lscnf světelný zdroj, n. využíva jí /oblou-k. vky promítacího /stroje.) K mech. Části ťrtři těleso přístroje, v němž je uložena opt. část, a držák-diapozitivů, který repro-dukovatelným způsobem zajišťuje kon- s d., kdežto film má možnost vyjádřit i složité psychol. reakce vizuálními prostředky (např. velkým /detailem"""iid:ské"-tváře, pohledem n. mimikou). Proto je d*f. úspornější, nesmí však při tom postrádat obsahovou hutnost a hloubku. I krátký d.f. se může zdát dlouhým, jc-ii bezobsažný, nedram.» nudný. Oproti tomu sebedelsl d.f., zdánlivě dokonce nadbytečný, je na místě tam, kde má specifický úkol, např. podat obraz národního charakteru (např. četné ital. n. franc. filmy). UmčU směr nazývaný film-pravda používá ve snaze zbavit d.f. jakékoli" strójencíati a umelosti tzv. spontánního d.j odmítá předem napsaný dialogový text a dává /čočku. . . . yr'" difiiKlta zvukového pole, prostorové g|£jrozlQžení zvuk. pole závislé na rozdělení ijpsmčru dopadu zvuk. vln. Rovnoměrného „™ rorložení zvuk. pole lze dosáhnout nc-rovnoběžnými stěnami, členěním ploch l^ynuřntlio prostoru, prostřídáním pohltí-^-j|vych a odrazných materiálů a použitím vypuklých ploch, obv. ve formě Částí válcových ploch. V. t. rozptyl zvuku, díl filmu, i. delší, dějově i významově tel. ukončená část. dram. děje n. publicistického sdělení; 2. d. pracovní /kopie filmu, tj. kotouč obrazového záznamu a zvuk. záznamu, tedy /dvoupás o délce max. 285 m (též „malý" d.), k němuž se během výroby filmu přidružují míchací /pásy. Po /míchání a přepisu na fi?t. záznam se liché d. (označované jako d. „A") slepují se sudými („B") v 3. „velké" d. distribuční /kopie (mase. 600 m),. dílna Čalounická, pracoviště dekorační techniky, v nichž se provádějí čalounické výplně koster film. /dekorací, čalouněni nábytku a jiné dekorativní práce pro film. /scény. Jejich vybavení se skládá z pracovních stolů, žehlici plochy, šicích strojů, el. žehliček, měkké stěny pro upevňování textilií a podobného materiálu pro jeho úpravy a řasení, stupňových žebříků různých výšek, taburetů, železných konstrukcí k zavěSování drapérií apod. Všechny prostory d.č. maji být dobře větrány a vybaveny odsávacím zařízením na snadno vznětlivý prach, zvi. v dílně na cupování vlny, oddělené od ostatních pracovišť. dílna písmomalířská a natěračská, provozovna s příslušným vybavením, sloužící k výrobě plakátů, reklamních a firemních tabuli, firem a k provádění všech druhů písmomalířských prací, natíráni, stříkání, malováni, /patinování a opravě povrchových nátěrů všech výpravných /prostředků. dílna pro výrobu latexových výrobků, speciálně vybavená provozovna pro zpracování a výrobu latexových /rekvizit, latexových masek, figurín, forem k odlévání rekvizit z jiných plastických hmot apod. Hlavním vybavením jsou vulkanizační el. Sušárny a pece. dílna pyrotechnická, pracoviště dekorační techniky, zajišťující při natáčení různé opt., zvuk. a pyrotech. /efekty pomoci výbušnin, pyrotechnických sloŽt, chem. látek apod. Z bezpečnostních důvodů se vždy , do stran d ibře-netěsní a zanášení- vodicích kolejniček zabraňuje jejich lehkému posouvání. Nejlépe se osvědčují zdvihací, tzv. giloti-- vé d.p. s el. i ručním pohonem. dvojexpozice, dvé /expozice stejného n. -uzných objektů, časově n. i prostorově 54 1 tfízení Duocord Siemens. (fyzicky n. mentálně) oddelené, ale zachy-1 [té'.Y. ladnom /okénku filmu. Provádí se tak, že se bud exponuje nejdříve jedna Část film. okénka, zbytek se zacloní a p zději se do něho exponuje druhá část obrazu, n. se každá část obrazu exponuje dr samostatného okénka a potom se spo-IViié překopíruji do jednoho okénka. Pomlčí d, lze v jednom obraze ukázat dvě dějové polohy (sny, myšlení, představy^ vzpomínky jednajících' postav) n. herce ve zdvojené roli (Jan Werich ve Fricově filmu Císařův pekař), n. lze spojit do jednoho obrazu dvě různé film. techniky (kreslený /film s loutkovým, hraný 3 ani- dynamika zvuku (v krajích n. uprostřed). Příčinou d.o. mohou být již závady píi /snímáni n. /kopírování. Dynalens, obch, značka opt. přístroje sloužícího k uklidnění obrazu pozorovaného dalekohledům n. přijímaného film. Zařízení Duplex fy KEM. movaným). I v tomto případě se dosahuje spojeni jak dvou dějových poloh (Trnkův Dobrý voják Švejk), tak neskutečného prostředí (inscenace pohádek), tak nových vyjadřovacích možností. D. se velmi Často užívá v trikových /filmech. dvojprogram, film. program, jehož doba /promítáni se blíží době promítání dvou celovečerních /filmů. Délka d. přesahuje vždy 4000 nu dvoupás (dvoupásová kopie), označení: 1. Synchronizované kopie zvuk. denní /práce, 2. pracovní Jkopie obrazu a /zvuku, 3. hotového filmu po dokončeni imkkačky. Ve všech případech se kopie skládá ze dvou synchronizovaných pásů, tj. z němé kopie obrazu a magn. zvuk. /pásu, na kterém je ad 1 a 2 /přepis záznamu původního synchronního zvuku, popř. též pomocných zvuků a /playbacků, ad 3 ori&inál n. přepis hotové míchačky filmu. Předváděni d. umožňuje stříhací /stůl n. dvoupásový pro--inícadL/stroj.--IX se -.používá.. při výběru denních prací, pří střihové /skladbě, při přípravě kompozice film. /hudby, /kompozice zvuku a jeho /míchání, v případe ad 3 k výstupní kontrole (schvalovací předvádění), popř. k tv vysílání filmu. dýchání obrazu, vžité označení pro periodické, často nepravidelné rozostřo-vání /obrazu na promítací /ploše. Jeho příčinou je nejčastěji změna polohy film. /pásu vzhledem k předmětové rovině promítacího /objektivu, způsobená nesprávným nastavením tlaku přítlačných lišt film. /dráhy, jejich opotřebením n. prohnutím film. pásu následkem velkého oteplení v prostoru /okénka. Důsledkem je částečná /neostrost promítaného obrazu /kamerou, jestliže je nelze při pozorování n. /natáčení filmu klidné držet (drženi v ruce, z pohybujícího se dopravního prostředku), zvi. při použití transfokátoru n. dlouhoohniskového /objektivu. Princip činnosti D, je tento: Základní opt, prvek je vytvořen dvěma planparalelními kruhovými skleněnými opt. destičkami, Spojenými vzájemně pružným měchem, s me-ziprostorem vyplněným kapalinou. Jsou-H destičky vzájemně rovnoběžné, prochází jimi Světelný paprsek beze změny. Odklo-ní-li se jedna destička vůči druhé, odchýlí se procházející světelný paprsek o určitý úhel, jehož velikost závisí na úhlu dopadu paprsku a indexu lomu opt. Soustavy (kapaliny a skla). Osy naklánění (natáčení) obou skleněných destiček jsou na sebe kolmé; přední je vodorovná, zadní svislá. Pohyb obou opt. destiček je ovládán dvěma malými gyroskopy, poháněnými miniaturními elektromotorky (na ss n. st proud) tak, že se uklidňuje ''stabilizuje^ c br líz přijímaný film. kamerou. Přístroj D. je nasazen před snímací optikou film. kamery, V. t. stabilizátor polohy kambry, zařízení na JPRŮirVIBRACNl upevnění kamer. dynamika zvuku (dynamický rozsah), poměr mezi nejhlasítějším a nej tišším zvukem, vyjádřený v decibelech. Při /záznamu a /reprodukci zvuku n. u elektro-akust. zařízení se používá termínu dynamika. Je to poměr (číselný rozdíl) v dB mezi signálem 100% zvuk. /modulace a /hluky a /šumy, filtrovanýmipsofometcic-kým filtrem. Psofometrického filtru je nutné použít proto, aby zjištěná hodnota dynamiky byla v souladu se sluchovým vjemem. V. tr príjem zvuku, 55 Eastman Eastman, jméno zakladatele firmy /Kodak. Dnes chráněná značka, pod kterou se vyrábějí některé materiály této firmy pro profesionální kinematografii - É. Motion Picture Filiris: A) Materiály černobílé: 1. negativní materiál XT (citlivost odpovídá 15 DIN), Plus-X (odpovídá 20 DIN), Double-X (odpovídá 25 DIN), 4-X (odpovídá 28 DIN), 2. pozitivní kopírovací filmy, 3. duplikační materiály, 4.- materiál pro /negatív, zvuku. B) Barevné materiály Eastmancolor: 1. negativní materiál Eastman Color Negative Type 5254 (citlivost odpovídá 21 DIN), 2. pozitivní materiál Eastman Color.....Print Film, 3, duplikační materiály Eastman Color Imermediate a Eastman Color Internegative. - Tyto třívrstvé barevné /materiály (stejně jako jiné materiály této firmy Ektacolor, /Kodacolor, /Ekta-"^iomi^D^^8^ižXc^<^hie)" obsahují vtroušené barvotvorné /komponenty, které jsou u všech negativních a duplikaě-ních materiálů zbarveny a vytvářejí automatickou masku. efekt barevný, obrazový účinek vzniklý nasazením barevného světla na snímaný syžet, např. odlesky na tváři při přiložení do ohně, při otevření dveří do barevně jiného prostoru, při přiblížení herce k modře zářícímu oknu. Takový /e. ve filmu je logicky zdůvodněn barvou světelného /zdroje. Dále je to výtvarný e.b. bez vnějšího podnětu. Skráň herce je ozářena proužkem žlutého, modrého světla („facek", efektní protisvětlo). Vytvořit e.b. umožňuje v exteriéru zařazeni barevného /filtru před objektiv (rudá obloha, žluté skály) n. speciálního polarizačního /filtru, jimi se zesílí např. sytost modré oblohy, červená složka ve tvářích apod. Čirý neo-dymový polarizační filtr umožňuje lokální zbarvení předmětů v jejich lesklých plochách. E.b. se také získá pomocí scénické techniky, např. náhlou změnou pozadí n. trikovými proměnami barev. Běžný e.b. vzniků při rozsvěcováni lucerny, žárovky, svíčky, n. naopak při zhášeni zdroje. U velkých detailů lidských tváři, kde nelze uspokojivě pracovat s barevným světlem, Jze dokonce použít (v statických záběrech) barevného líčení. efekt ve filmu, zásah, jímž se dosahuje určitého zamýšleného výrazu a charakteru film. obrazu a zvuku. Používá se e. světelných, barevných (v. efekt barevný), Zvuk. (v. efekt zvukový), Opt., pohybových, trikových, pyrotech. (v. efekty PYROTECHNICKÉ). E. zvvsují Účinek filmu výtvarně, dramaticky, rozvíjejí složku prostorovou, časovou. Svetelným e. je např. protisvětlo („fáček"), ale i světlo svíčky, petrolejové lampy, ruční el. svítilny, zápalky, nočního lokálu, ulice apod., barevným e. je např. barevná skvrna jako vedoucí motiv, symbol n. signál, rozbar-vení Černobílého obrazu, opt. e. je např. zkresleni krátkou ohn. /vzdáleností objektivu,- /zmnožení, změkčení obrazu, lokální zneostření, perspektivní dojmové prodloužení n. zkrácení, e. pohybový je /smyk, strh, rotace obrazu, /obracečka, zpětný pohyb, zrychleni, zpomaleni pohybu apod. Vnější používání e. odréalizuje obraz. Ve veselohrách, komediích, ve fantastických žánrech, v kresleném a loutkovém filmu jsou všechny e. účelné a přípustné, i když jsou v rozporu s jevovou realitou. Dekorativní světelné e. jsou dnes ve filmu zastaralé, stejně jako vnější nedram. e. opt. efekt zvukový (pův. zvuk. jev, ale též zvuk. trik), zvuk záměrně vytvořený, popř- též stylizovaný, ve zvuk. /studiu jako napodobení určitého reálného (konkrétního) funkčního zvuku n. ruchu k účelům příjmu ruchů metodou /postsynchro-nu. Zvuk. záznam dobře provedeného c.z. působí zprav, realističtěji než záznam originálu, jehož zvuk. kvalita bývá často náhodná. B.z. mohou být stylizovány a trikově zpracovány elektronicky, /střihem zvuku a elektroakust. prostředky pro účely elektronické /hudby. Jiné směry trikové stylizace e.z. vyžadují filmy s náměty fantastickými, jiné s pohádkovými, opět jiné film, komedie n. grotesky. Zvláštní kategorii e.z. tvoří hudební e., kdy se určité reálné zvuky nahrazují n. doplňují zvuky stylizovanými, popř. napodobenými pomocí hudebních nástrojů n. elektronických /syntezátorů. efekty pyrotechnické, film. scénické /triky, kterými se na scéně uměle vytváří mlha, kouř, oheň, výbuchy apod. a které se realizuji pomoci kouřových, hořlavých n. výbušných směsi. ekléra, slang, název pro ateliérovou reflexní kameru typu Camé 300 Reflex, vyrobenou franc. firmou Eclair International - Paříž. ekonomie provozní (kina), plošná proporcionalita /hlediště kina a ostatních prostorů pro návštěvníky kina, vyjádřená poměrem plochy hlediStě (x) k plochám ostatních prostorů pro návštěvníky (y). U některých starších, ale nerealizovaných es. projektů (Studijní a typizační ústav -1951) byla e.p. u typu kina pro 255 diváků x : y ** 1:1,54, u typu pro 367 diváků 1: 1,34, u typu pro 459 diváků 1; 1,71. U tzv. úsporných kin (Filmoprojekt 1952) pro 250 diváků je společenské příslušenství kina podstatně menší, 1:0,67 až 1 : 1,32. E.p. kin větší kapacity (350 až 450 sedadel) z tohoto údobí se pohybuje v podobných mezích; pod. je tomu Í u jiných kin tehdy individuálně řešených (např. kino v Mnichově Hradišti, v Dobříši 1: 1). Podobné hodnoty e.p. se vyskytují u typů kin různých sedadlových kapacit vypracovaných okolo r. 1958 v SSSR. V USA v některých palácových kinech s varietním programem, ale i v kinech předměstských je e.p. vyjádřitelná poměrem 1:2. S přihlédnutím k dneSnímu stupni vývoje-kma.. u nás lze považovat e.p. vyjádřenou poměrem 1:1 za dolní hranici z hlediska plošného komfortu společenského /příslušenství kina. Ektachrome, firemní označení inverzních barevných film. /materiálů /Kodak s vtroušenými barvotvornými /komponentami ve vrstvách; vyznačují se především velmi dobrým barevným /podáním a vysokou rozlišovací /schopností. V současné době se vyrábějí jednak materiály snímkové E. Commercial (citlivost odpovídá 15 DIN), E. EF Type 5241 (23 DIN) pro denní světlo, E. EF Type 5242 (22 DIN) pro umělé světlo, jednak materiály E. pro kopírováni (E. Print Film). Zpraco- vání materiálů E. sc-provádí složitýma procesem označeným ME-4. ekvivalent fotometrický (zčernání) P, poměr plošné koncentrace (množství . na jednotku, plochy citlivé /vrstvy) kovového stříbra (n. jiné světlo absorbující látky způsobující /zčernání vrstvy) k roz-ptylné opt. /hustotě vrstvy dD: kde m je plošná koncentrace absorbující. látky v gem-1- E.f.(z.) není. konstantou, ale mění se podle druhu citlivé vrstvy, způsobu jejího zpracování a vyvolané hustoty. Jeho převrácenou hodnotou je krycí schopnost (zčernáni). Electronic-Cam, způsob /snímam obrazu a /příjmu zvuku, používaný pro: výrobu filmů, zejm. tv, připomínající postup, kterého se běžně používá k sni* máni několika tv kamerami při tv přenosu. ; Způsob činnosti (e obdobný tv metodám práce při vlastním snímáni. Vlastni"obraz■-se vsak zaznamenává na film. /pás jako při snímáni film. obrazu a střih film: : obrazu, zejm- jemný, se provádí dodatečně (v. střih filmového obrazu elektronický). E.—C. byl vytvořen firmou v Arnold & Richter (NSR) a převzat řadou daläích výrobců. Jeho princip je na obr. Na scéně A jsou.tii.fiim. kamery opatřeni' elektronickými /hledáky, jejichž výstup jr připojen na zařízeni režijního pracoviště it obrazu, vybavené tv monitory a pomocným zařízením pro dálkové spouštění film. kamer. Kamera i právě provádí záznam a proto je její elektronický hledák propo jen na hlavní monitor V a signální světlo na kameře I svití. Zvuk se přijímá mikrofonem na scéně a akust. el. signál se zpracuje v míchacím /stole, umístěném společně s režijním obrazovým zařízením, a zaznamenává MG nejčastěji na synchronizovaný magnetofonový pásek 6,35 min V synchronizační stopě magn. pásku jr zaznamenáno, která film. kamera byla spúotěna pro záznam střihu negativi obrazu ve výsledný originální /negativ, z něhož se vyrobí kombinovaná /kopie Rovněž negativ obrazu J, 2 a 3 je vhodnyn způsobem označen pro identifikaci při střihu, a to jak průběžně - pořadí kamer tak okamžiky rozběhu jednotlivých kamer Pro střih zvuku se provede /přepis zvuk • záznamu na magnetofonu, při čemž bi zaznamenává do oddělených stop zvuk záznam a střihové značky pro střih negativu obrazu. Kamery na snímané scéně opatřené rovinnou podlahou, mají možnost všesměrového pojížděni, jak je t< b&faŕ m tv kamer v tv studiu. Vědem 3 obsluha film. kamer je obdobná jako u v n. film. kamery. Vodič kamery komponuj obraz a pomocný operátor podle předen nazkoušeného programu spoušti a zasta vuje jednotlivé kamery podle pokynu rež R a střihače S s určitým časovým překry tím doby běhu střídaných film. kamer pro pozdějSí jemný střih obrazu. /Mistr zvuki Z přijímá zvuk podíe odposlechové repro--duktorové /soustavy PS ve spolup s /mikrofonistou M na scéně. Hla ■ předností systému E.—C. je sníženi i" -kových produkčních nákladů úsporou íasu při snímání řady /záběrů ve srovn n s vyšší spotřebou času při postupně přípravě a odděleném snímání jednotlivá J ^vv- záběrů .jedinou film. kamerou. Zkráceni výrobní doby znamená podstatné sníženi rikladů zejm. na honoráře herců, nájem ateliérů apod. K lepši obrazové kompozici záběrů přispívá vybaveni kamer pankratíc-kymi /objektivy (transfokátory). Z tech. hlediska je černobílý i barevný obraz na filmu, zejm. Šířky 35 mm, dosud jedním pohyblivé katody umístěny do soustředných kruhů a anody mezi riimi rotují. Proudová hustota závisí převážné na složení ustalovače. Pro kyselé ustalovače lze volit proudovou hustotu 0,2 až 0,8 A/dm4, pro neutrální (se sníženou vodivostí) 0,05 až 0,2 A/dm'. Množství vyloučeného stříbra lze odvodit ze základního vztahu IlectroniC'Cam. ^ velmi kvalitních záznamů, použitelným »'e všech tv soustavách, nehledě k dalším běžným výhodám, jako je snadný a rychlý střih, rozmnožování, trvanlivost a to, že se tv /film snímaný systémem E,—C. hodí í. k promítáni v síti kin. Určitou obtíž působí někdy při systému E.—C. nutnost podrobné přípravy, na kterou jsou zvyklí ííce tv pracovníci. Dále je tato metoda smezena na scény odehrávající se po delší iobu v určitém komplexu dekoraci; je nevhodná pro exteriérové podmínky apod. Zvýšené nároky jaou kladeny na tvůrčí pracovníky (režisér, kameraman, herd, Sást. i mistr zvuku), zejm. na přesné zvlád-lutí delšího časového úseku děje najednou, iož přináší komplikace nejen tech., ale ť tvůrčí (režijní příprava, osvětlování steny atd.). Systém E.—C. lze charakte-:izovat z^Jeniis^r^MMm.ty^mcs^^Mí:.... při špatné přípravě a používání se vzhledem k jeho vysokým pořizovacím, amortizač-ním i udržovacím nákladům rentabilita řýroby film. programů sníží ve srovnání ^■tradičním snímáním film. obrazu, elektrolýza ustalovače, postup slou-- žici k získávání stříbra z použitého ustalovače při průchodu ss proudu o nízkém napětí. Vlastni e.u. se provádí elektrolýzám. Podíe konstrukce rozeznáváme ekktrolyzér kývavý, v němž se napřič obdélníkové nádoby pohybují katody z nerezavějícího plechu. Mezi nimi )3qu zavěšeny nepohyblivé anody z gra-~ fitu. Jiným typem je ehktrolyzér rotační, *ďe v nádobě kruhového tvaru jsou ne- íAg — 4,02 . 2 . i?. f., kde / je celkový proud (AJ, r trváni e. [h] a tj účinnost. Účinnost závisí na typu elektrolýzám a pohybuje se mezi 0,5 ai 0,6, s klesající koncentraci stříbra v roztoku klesá. Elektrolytické stříbro prané a sušené je až 98%. cmisivita teplotního zářiče, podíl intenzity vyzařování teplotního Jzářiče k intenzitě vyzařování černého zářiče při stejné teplotě. Je-li e.t.z. konstantní při všech vlnových /délkách /světla, jde o ne-selektivní {šedý) zařič (např. rozžhavený uhlík), je-li e*t.z. proměnná, mluvíme o selektivním zářiči (např. rozžhavená měď). U wolframového vlákna žárovky je následkem proměnné e. při skutečné teplotě vlákna 3000 K /teplota chroma-tičnosti světla 3092 K; tento rozdíl je ™.yíaktak malý, že-v tech..praxi--považujeme wolframové vlákno ještě za šedý zářič. emulze fotografická, správněji suspenze krystalů halogenidu stříbra v koloidu, nejčastěji v želatině. Krystaly mají pravidelně oktaedrický tvar, vnitřní struktura je krychlová. Jejich rozměry jsou v mezích 0,1 až 1,5 ftm (u speciálních vrstev i 10 až 40 nm) a jsou statisticky rozloženy kolem maxima. To leží u méně citlivých /vrstev u nižších hodnot, u citlivých pak u větších. Je-li krystal zasažen fen ěást. světlem, je vyvolán celý, takže citlivost a jemnozrnnost e.f. (v. zrnitost) jsou ve vztahu nepřímé úměrnosti. Zcitlívční lze ještě dosáhnout tzv. senzibilná, což je zcitlivěni pomocí přimíšených barviv (senzibilátorů), které 56 exponometrie bodová ne zcela vysvětleným procesem přispívají k rozšiřování spektrální /citlivosti e,f,: ha-logenidy stříbra jsou samy citlivé jen na modrou část spektra. Zelatina má výhodné vlastnosti chem. i mech. a je i zdrojem přímČsíj hrajících velkou roli při vzniku tzv. center citlivosti na krystalech. Po zasaženi e.f. zářením vzniká tzv. latentní obraz, který lze síce zviditelnit přímo (tzv. fyzikálním vyvoláváním), je však velmi slabý. Zpracováním normálními postupy dojde k významnému zesílení přímého účinku světla. Přitom se kovové stříbro vylučuje jako svitek vláken, která jsou navzájem propletena a přibližně dodržuji tvar původního zrna a se sousedními zrny vytvářejí konglomerace, epizoda, menši role, která v jednotlivém výstupu n. i ve více výstupech osvětluje atmosféru, vztahy postav apod.; je sama akcí, která sice není podstatná pro hlavni děj, avšak napomáhá jeho lepšímu pochopení n. dalšímu rozvíjení. Ve film. scénáři rozumíme e. také sebemenší herecký výstup s /dialogem, jinak mluvíme o /komparsu- epizodista, herec hrající ve filmu menši samostatnou a vyhraněnou hereckou roli s kratším /dialogem (na rozdíl od řadové-ho /komparsisty). Eurocord, název zvuk. /kamery pro fot. /záznam zvuku fy Siemens-Klangfilm se zrcátkovým smyčkovým dynamickým /oscilografem jako /modulátorem záznamového světelného svazku. Do opt. /soustavy záznamové optiky je zařazeno zařízení k snížení základního /Sumu (Klartori). Záznam je plochový, jednořádkový, souměrný. V ČSSR nejrozšířenější záznamové zařízení. exponometrie, vědní obor, který se zabývá měřením a účinky /expozice na citlivé materiály; jejím hlavním účelem je stanovit optimální expozici. Je přímo vázána na obory kolorimetrie (v. měření barev), /senzitometrie a světelná technika. V. t. exponometrie bodová, exponometrie integrální, materiál' filmový. exponometrie bodová, metodický postup stanoveni /expozice, vycházející z měření dílčích /jasů snímané scény. Používá se bodových /jasoměrů s velmi malým měř. úhlem a měří se ve směrech snímání z místa kamery. Tyto přístroje jsou ocejchovány pro běžné užiti a pro zvi. přesné postupy se ještě dodatečně cejchuji pro daný typ materiálu (podle tvaru senzitometrické /charakteristiky a způsobu zpracování). Expozice se určuje podle mas. a min. jasu scény (metoda používaná v USA a Japonsku) n. se měří jas některé obrazově významná části scény, ) íiiíc jc c t lič v]j ))uim. bil u apod. (metoda užívaná v ČSSR). U prvního postupu se nepřihlíží k hodnotám /činitele /odrazu měřených detailů a základní cejchování přístrojů určených pro tento způsob měření (jasoměry SPOTRON, ASAHI) je řeženo tak, aby snímaný objekt ať s jakýmkoli činitelem odrazu byl umístěn na střední Část senzitometrické charakteristiky. V druhém případě se k hodnotě jasu změřeného detailu přiřazuje hodnota činitele odrazu, která je uvedena na stupnici kalkulátoru přístroje (fasoměr LUMÍ-SPOT). Tímto postupem se dosahuje toho, že změřený detail je umístěn na sensito-metrickou charakteristiku materiálu podle hodnoty jeho /odraznosti (bílý detail na 57 exponometrie Integrální jiné místo než černý). Výhodou C.b. je sejm. to, že umožňuje velmi podrobně analyzovat celou scénu, dává přehled, které detaily leží event. mimo reprodukční rozsah užitého fot. materiálů, a umožňuje jasové korekce Jednotlivých částí scény. Dosahuje se tak velmi přesných výsledků. E.b. se proto využívá ve film. a tv profesionální praxi. exponometrie integrálni, postup stanovení /expozice, založený na měření cel- ' kového (přesněji průměrného) /jasu scény. Měřeni se uskutečňuje z místa kamery, /expozimetr (přesněji integrální /jasoměr) směřuje stejně jako opt. /osa snímacího /objektivu, velikost měř. úhlu expozimetru má být blízká velikosti zorného úhlu objektivu. Tento postup je základním mě-řenim expozice, používaným převážně v amatérské praxi. Při cejchováni expozimetru určených k e.i. se předpokládá, že měřený objekt má určitý průměrný /činitel odrazu (nejčastěji 18 %) a k této hodnotě je vztažena celá metoda. Nevýhodou je, že čím víc 3e měřený objekt liší svým průměrným činitelem odrazu od předpokládané hodnoty, tím větší ne- —přesnost—vzniká—při-stanovení expozice (např. měření expozice černé a bílé plochy pří naprosto stejných světelných podmínkách přináší rozdíly až o 4 clonová /čísla). Tyto nedostatky se Část. řeži tzv. měřením zblízka, tj. měřením nikoli z místa kamery, ale z malé vzdálenosti od snímaného předmětu. Při tomto postupu stanovení expozice se užívá různých hledisek, a to hlavně podle charakteru snímaného objektu. U portrétních záběrů se měří pleť, při snímání scén s velkým jasovým rozsahem se měří samostatně jak stinné, tak í světlé Části a jako rozhodujíc! se uvažuje střední hodnota obou měřeni. Nejpřesnějši je však substituční metoda, kdy se do osvětlené scény vkládá plocha, nejlépe šedá, o známé hodnotě /odraznosti (obv. 20 až 25 %), která se měří zblízka. V. t. měření bxpozich. exponometrie kopírovacího procesu, měř. technika, řešící vztah mezi /propustností, popř. opt. /hustotou kopírovaného fot. záznamu (zprav, negativu), množstvím a spektrálním složením kopírovacího světla a citlivostí kopírovacího (zprav, pozitivního) materiálu. Význam c.k.p. značně stoupl s rozvojem barevného /filmu, zejm. se zavedením třívrstvých barevných /materiálů. Konkrétním cílem e.k.p. v barevném /filmu je určení optimálního kopírovacího /čísla a opravné filtrace kopírovaného meziproduktu (při subtraktiv-nim /kopírování) n. správného poměru dílčích expozic kopírovacího materiálu (při aditivním /kopírování). Praktickým řešením problému se zabývají metody, které lze rozdělit do tří skupin podle společného principu: 1. Míření integrálních {celkových) hustot kopírovaného obrazu, obv. negativu. Uskutečňuje se /denzitometrem, vybaveným integrujícím opt. Členem. Naměřené hodnoty v modrém, zeleném a červeném světle se srovnávají se stejnými veličinami vzorového exempláře, jehož kopírovací data jsou známa, a Z rozdílů se . početně, (nejčastěji automaticky) n. pomocí nomogramů určuje kopírovací údaj měřeného vzorku.. Metoda je použitelná jen u snímků zobrazujících běžné náměty, selhává při reprodukci převážně jednobarevných scén. 2. Hodnocení zkuSebniho 58 pozitivu n. jeho opt. Si elektronického modelu. Náleží sem klasické barevné /testování negativu, jež však není e. v doslovném smyslu, dále způsoby vycházející z jediné pozitivní zkoušky (nulová kopie), která je dále opticky zpracována ve zvláštním prosvětlovacím přístroji s regulací modré, zelené a červené složky světla a indikací opravných hodnot pro kopírování. Dominantní postavení v této skupině zaujímá barevný /analyzátor Hazeltíne, pracující na principu řiditelné elektronické inverze vyšetřovaného vzorku se současnou indikací jeho kopírovacích dat, takže mezi-postup (vykopirovaní zkušebního pozitivu) zde odpadá. Společným nedostatkem těchto metod je subjektivní hodnocení. 3. ČDenzitometrie méř. testu, zastupujícího reálný snímek. Nejpočetněji zastoupená metodika. Test, zprav, záběr šedé /tabulky, pořízený za identických podmínek jako snímek scény, zachycuje rozhodující exponometrické a fotometrické podmínky snímku včetně vlivu chem. zpracováni materiálu. Z hustot testu, určených barevným /denzitometrem, lze rychlým početním postupem a s poměrně velkou přesností a objektivitou určit kopírovací data snímku. Jednu z nejvíce propracovaných metod, zahrnující senzitometrické vlivy všech ostatních článků kopírovacího pro** cesu, představuje čs. způsob /Sencomet. Určitou nevýhodou metod této skupiny je nutnost pořizovat testy spolu s přísnou podmínkou dodržení relací scéna - test. expozice (fot.), 1. veličina: součin intenzity ozáření (přesněji aktinického ozáření, definovaného spektrální /citlivostí daného fot. /materiálu), jemuž je vystavena fot. vrstva, a doby, po kterou ozářeni působí. Při kolísání intenzity ozářeni během e. je e. dána časovým integrálem intenzity ozáření. E. se označuje e n. H; H = Sa . t, resp. J.Ea. dr. Definuje-li se /aktinita dopadajícího záření rel. spektrální citlivosti lidského /oka (poměrnou světelnou účinností F;), jde o /osw'ŕ, tj. součin /intenzity osvětlení í?v a doby, po kterou /osvětlení působí. Jednotkou osvitu je lux-sekunda [íxs]. Obě tyto veličiny nelze zaměňovat, protože vyjadřují rozličné fyzikální hodnoty. V.t. doba expoziční, veličiny a jednotky fotometrické. 2. Úkon: exponování, vystavení fot. (film.) materiálu účinkům světla (aktinického zářeni), aby se dosáhlo fot. obrazu. K získání správné e, je třeba vycházet z expozičních /hodnot. Pří snímání Jilm. ^kamerou záleží e. ve vytvoření expozičního /osvětlení, nastavení clonového /čísla, obrazové /frekvence a velikosti sektoru kamerové /závěrky^ u fot. přístrojů n^n^_ staveni clonového čísla, času uzávěrky a hladině osvětlení. Film. kopírky mají e. řízenou clonovým pásem, filtry apod., u zvžtS. přístrojů je e. stanovena clonovým číslem objektivu a /dobou expoziční, která je vymezena časem, po který působí osvětlení zvětš. přístroje. expozice vícenásobná) jednoduchý expoziční kamerový /trik. Dvojí e., popř. e.v. jednoho obrazového políčka vzniká trvalé, prolnutí.......dv.ou...n.......více. „,/záběrů,.... obdobné fotomontáži. E.v. se používá jako zkratky k vyjádření delšího časového úseku děje n. k realizaci záběrů neskutečných bytostí (duchů, strašidel apod.), které mají být „průsvitné". V druhém případě.se„ dekorace s herci _smm4p0j[0. vični e., film. materiál se vrátí při zavřené rotační /závěrce zpět na začátek a natočí se znovu poloviční e. pouze prázdná /dekorace. E.v, ve formě trvalého prolnuti dvou n. více záběrů se provádí z ekon. důvodů též na opt. trikové /kopírce z jednotlivých dílčích záběrů, pořízených normální technikou. expozimetr, přistroj k stanovení /expozice. Jako e. může sloužit integrální /jasoměr (měří celkový /jas scény), bodový jasoměr (měří dílčí jas) n. /íuxmetr (měří /osvětlení) doplněný zařízením (kalkulátorem) pro výpočet expozice na základě změřené /hodnoty expoziční. E. jsou subjektivní, kde je hodnotícím elementem' lidské /oko, a objektivní, kde se používá fotoel. receptoru (v. prvek fotoblbktmc-ký). Subjektivních c. se dnes již neužívá, neboť jsou velmi nepřesné a měřeni je zdlouhavé. Objektivní e., jichž se dnes výhradně používá, jsou v podstatě integrálni, jasoméry, skládají se ze čtyř hlavních funkčních dílů: fotoel. receptoru,-měř. přístroje, opt. zařízeni definujícího způsob měření, popř. miř. uhel (např. 40° až 60"), a kalkulátoru (zařízeni na výpočet expozice v závislosti na /citlivosti... použitého film. materiálu a změřené hodnotě osvětlení n. jasu). E, vyráběné v současné době používají jako receptoru selenové /fotOnkyj kvalitnější e. S větší citlivosti mají odporovou fotonku napájenou miniaturní baterií. VétŠ. jsou dvourozsa-hové, s aretací ručky měř. přístroje. Zařízení, definující měř- úhel, jsou různé konstrukce, od mech. clon až po opt. systémy. K některým přístrojům se vyrábějí doplňky, umožňující měřit i dílčí jasy scény, a difúzni opt. predsádky, které umožňují měřit osvětlení. Řešení kalkulátorů je velmi rozmanité, vedle běžných hodnot (clonové /číslo, expoziční /doba, cidivost materiálu) obsahuji také např. reprodukční rozsahy materiálu a jiné údaje. Souladu mezí naměřenou hodnotou a kalkulátorem se dosahuje zprav. mech. spřažením kalkulátoru s pomocnou Značkou, jež se dorovnává na stejnou hodnotu, kterou ukazuje ručka méř. přístroje apod. exteriér (filmový), I. vžitý název pro snímky pořizované v krajině, tedy mimo studio. Výhodou je jedinečný charakter krajiny, nevýhodou neovladatelnost nej-: výhodnějších světelných podmínek pro obrazové snímání (je třeba čekat na shi- , nečni svit apod.) a nejvýhodnějších akust.-podmínek (rozptýlený Zvuk, rušení Vrtej- ■ šimi okolnostmi apod.). Při obrazovém natáčení e. se mnohdy užívá osvětlovacích ; těles a odrazných /desek, aby se světelné _ podmínky zlepšily. 2. Prostředí mimo film. /ateliér pod „širým nebem", sloužící bud samo ve své původní podobě n. upravené film. /deko- ■ racemi k /natáčení film. scén. Je-li e. v rámci oblasti film. /střediska, má mít možnost dobrého a rychlého napojení na., energetické zdroje (příkon el. energie, popř. vody) a na dilny a sklady scénické techniky. E. má být v klidném prostředí, chráněn-proti větru (popř. vetrolamy), 3 dobrým : osluněnim a volným /horizontem směrem \_ k severu, s různou konfiguraci terénu a. s rozmanitou vegetací, popř. říčkou n. potokem i umělým, kde by bylo možno zavodňovat, natáčet peřeje a jiné vodní.;.! scény. Srov. INTERIÉR, ReAl. • .. fázař, pracovník kresleného /filmu, ledy rozfcresluje po /okénku na průsvitný pjpír jednotlivé fáze pohybu /kresby. F, x vyplňuje tak mezery mezi základními J.čními pozicemi, které vytvořil /animá-*, c, Z hlediska realizace technologie je jeho urice vklíněna mezi animátora a /konturou- Jednotlivé kresby f. se snímají po J-okénku na film. /pás. (/kopie v. tužce), kt jrý slouží režisérovi ke kontrole pohybu. fázování, vytvoření řady /kreseb pólu bových fází, na nichž je zachycena íkä pohybující se postavy, zvířete, před-ném mezi dvěma základními akčními po-iémi (v. anímátor). Počet fází, jejich rvtmus a charakter pohybu označí zprav. inLinátor. /Fázař musí dbát toho, aby při ^překreslování pohybujícího se objektu ne-I 3 rušil jeho základní výtvarný návrh a ve \ ech fázích zachoval jeho charakter. F. . neznamená mech. posunování kresby x jedné základní pozice do druhé; v jednotlivých kresbáchj z nichž je /sekvence složena, musí fázař postihnout kromě rytmu i charakter akce fázovaného objektu a m všechny jeho vlastnosti, které předpisuje ►•■očnár. fejeton filmový, žánrové označení pro 1 ntk-ý film připodobňující se lehkou, d iržrnou formou a vtipně pojatým námč-t.m novinářskému typu f. Ferrania, bývalé firemní označení j název italského výrobce fot. a film. /materiálů, se sídlem v Miláně. V současné ■obě je tento výrobce součástí amer. kon-.erhu 3 M a nese nové jméno 3 M Itália S uA, Vyrábí kompletní sortiment černosi fcb film. materiálů (negativní, positivní \ luplikačni materiály) a barevný pozitivní t materiál (650 Color Positive). Mimo pro* le-ionální film. materiály vyrábí široký nrtiment fot. materiálů pro amatérské p^rřeby. festivaly filmové, pravidelně konané přehlídky nových filmů soutěžního n. ne-soutěžniho charakteru, větš. s meziná-r zní účastí, někdy však vyhrazené jen _ filmům jedné země (obv. země pořádající). Prní mezinárodní f.f» byly pořádány od r .932 v Benátkách z podnětu organizace Fľ podporu turistického ruchu a řídících i'.&nu film. průmyslu. Tehdy již ve světě známé dvóuročnf mezinárodní přehlídky " výtvarného, divadelního a hudebního iniSní Biůnnale di Venezia byly obohaceny ^.samostatně řízenou přehlídkou film. umění, ^ÍC*a-p^^'iž~ůdrSVé^ — pořádána každoročně tak, aby mohla být ř ä podchycena vrcholná díla světové - kinemat, tvorby ještě dříve, než se dor r riou do širší distribuce. Tyto benátské tfj zvané Mostra internazionale de ľane cinenjatografica (Mezinárodní výstavy film. umíní), vstoupily r. 1970 do čtvrté de- -shkjř svých ročníků. Kontinuita těchto iTJiních přehlídek byla přerušena jen v posledních třech válečných letech (1943 "kiiíech" a v televizi nejméně 400 miliónů diváků film. programy. Nazírán z hlediska diváka (film. dílo nežije jen tvůrčím aktem, ale i procesem vnímáni), má f. vedle funkce poznávací a funkce estét, i stejně důležitou funkci terapeutickou. Léčivá funkce f. záleží ve vyrovnávání vnitřního psychického napětí moderního člověka. Vytváří bud! pocit uvolnění, relaxe, takže zainteresovaný divák si může zachovat odstup od předváděného"díŕii a "i "tím spojěný^póčit převahy (proces zábavy), n. naopak divák se citově s událostmi a osobami na plátně identifikuje a v procesu sebeztotožnění si odreagovává vlastní traumatické stavy (na způsob psychodramatu v nervové léč- bě)'.' Fůnkce^vnímám mohou probíhat väechny současně, anebo do popředí vystoupí jen některá, a tak i divák múie byt bud svědkem události, n- jejich soudcem, ale někdy se také stává jakoby jejich přímým účastníkem. Na rozdíl od mluveného Louis Lumifere (1864-1948). n. psaného slova, které posluchači vyba-' vuje představu na základě empirie uložené v paměti, odráží film. záznam hmotných -faktů realitu v její opt. n. akust. podobě bezprostředně a poskytuje divákovi zážitek -přímého poznatku (autopsie). Neviditelná fakta a abstrakta není vsak s to f. zázname-návat. Záznam má svůj sdělný obsah, f. je tedy vyprávěním. Protože se tu však pojmy sděluji obrazem, je f. především podívanou, spektakujárním vyprávaním. Ja- ■ ko každá podívaná, upoutává f. divákovu po- ■ zornost tím, že se snaží probudit jeho zvědavost. A lidskou zvědavost lze vy-., volat jen touhou po poznáni n. nejistotou:" o příčinách a výsledku dění. Je to právě oblast film. uměni, a tady zase především kategorie dram. f., které z výstavby napětí vytvořily základní princip své skladby. F, jako tvorba a umění: Jako v každém umění je i ve f. trochu magie a trochu hry, potřeba seberealizace a komunikace-s jinými, zápas s materiálem a hledáni smyslu a řádu věcí, pud sebezáchovy a snaha člověka přetrvat sebe sama, zvítězit nad smrtí. Co však odlišuje f. od dávných klasických umění, to je jeho bez-, prostřední závislost na technice, lech, středky, které představuji specifiku f. jakožto nového samostatného umění. Je to předevSím zmíněný již film. /záznam obrazu i zvuku, registrovaný jeden nezávisle na druhém a tím umožňující tvůrčí, ne-ilustrativní vzájemné relace. Je tu i schopnost stylizace prostřednictvím těch- deformace záznamu. Dále je to proměnlivost vzdálenosti a zorného úhlu filmovaného objektu vzhledem k divákovi, která dala .....f."jěhódynamičnost. A především je to řazení a rytmizace film. záznamu prostřednictvím /střihu a film. /triku, jež vytvářejí iluzívni film. čas a film. /prostor, odlišný od prostoru a Času reálného. Jinak si f. přivlastnil a po svém přizpůsobil L^yse,, co za tisíciletí vytvořila uměl. činnost [^ostatních,, tvůrčích odvětvi: dramaťurgic-^ kou zkušenost a herecký projev divadla, ■o- bohatství tematiky, kulturu slova a kultivovanosť spisovatelů, emotivitu melodie a rytmu z oblasti hudby, kompozici plochy p a laděni barev od výtvarnictví. F* jako dtlo je tedy souhrnným uměl. projevem (Gesamtkunstwerk), výsledkem kolektivní tvůrčí činnosti, skladbou. Během krátké doby své existence vytvořil si vlastní gramatiku i poetiku, bohatou paletu /Žánrů a kádry specializovaných tvůrčích profesi. Dnes již f. sám zpětné ovlivňuje "hk a obohacuje výrazové prostředky jak di-vadla, tak i literatury a výtvarnictví. Přitom nelze říci, že se již bouřlivý vývoj f. . ustálil. Právě pro těsné sepětí s vývojem ^ techniky a s potřebami společností nelze , dnes ještě ani zdaleka odhadnout, kterým smÉrem půjde jeho budoucnost. Nedovedli to dohlédnout ani sami vynálezci. Bratří Lumiěrové-považovali-zájem, kte-^"rý vyvolala jejích představení Cinéma-^ tographu, za chvilkovou senzaci, která nepřežije jeden rob, a trvalý význam svého objevu viděli předevSím v možnostech, ktc ré přináael věd, poznání a dokumentaci. Skutečný dosah film. záznamu pro rozvoj r lidské fantazie odhadl daleko lépe iluzionista a kouzelník Georges Mélies, jenž ~ se stal prvním opravdovým tvůrcem film. podívané. Mélíěs začal natáčet krátké, dě-Z fové férie na triviálně senzační náměty, vybudoval první stálou výrobu s vlastním ateliérem a použil hrajícího představitele ' i /komparsu, objevil zvláštní způsobilost snímací techniky pro vytváření film. triků h a nebál se ani rekonstruovat pro své pro-gramy atraktivní dobové aktuality. Tak V se stal Mélies zakladatelem té vývojové l ■*» linie kinematografie, které se později začalo říkat „továrna na sny". Oscilace mezí oběma základními myšlenkami, které stály u kolébky f., mezi exaktním zpodo-: bénkn pravdivé skutečnosti a možností ^realizovat nejfantastičtější představy, osci-í! Iace mezi realitou a iluzí, to je základní hnací síla, která určovala vývoj, nelítostný boj, ale i vzájemné oplodňování antagonistických protipólů. A tak je dnes film. umční stejně sociologickou sondou jako ■dílnou básníků, věd. laboratoři jako tribunou revoiucej přesným mikroskopem A kouzelným zrcadlem, film. dokumentem i film. hrou- ■.. K film. historii patří však f. jak jedné, tak i druhé vývojové linie. Jistěže existuje genealogická spojitost vedoucí od Odcho->,::'(/« z továrny (1895) Louise Lmníěra přes tionuha, člověka primitivního ke KHžniku 'Poíomkinovi a k Bouři nad Asii a odtud :: dále až k italskému neorealismu a f. směru :i. cinéma-veríté (film-pravda). Zároveň existuje i paralelní křivka, začínající třeba ■rCestou do nemožná a pokračující Upírem ~Nosferatu stejně jako King Kongem, Vyná-■ lezem zkázy, Kleopatrou n. 2001: Vesmír-nou odyseou. Jisté však je, že podstatná část kinematografie čerpá svou inspiraci někde na rozhraní obou protichůdných c-přístupů. A zde, .v možnosti symbiózy, telí pravděpodobní i zdroj a těžiště dalšího tvůrčího vývoje, .Stručný přehled vývoje: Hledámc-lí základ jakési periodizace v krátkých dějinách : kinematografie, lze třičtvrtéstoleti prud-:;,kého rozmachu rozdělit asi na čtyři etapyí t. Qd premiéry bratří Lumiěrů na bul- váru des Capucines (28. 12. 1395) přibližně do vzniku první světové války, II. Od první světové války do okamžiku, kdy f» poprvé promluvil. III. Od rozpadu univerzální, němé kinematografie na produkce národní až do konce druhé světové válečné katastrofy. IV. Od počátků televizní exploze až podnes. I. První období by bylo lze také nazvat obdobím naivistů a pouťové kultury. Výchozím tvůrčím hlediskem je tu opojení z pohybu. Obsahová úroveň odpovídá románům pro služky. Přesto zde nachází svůj zrod klasická film. /groteska, první /westerny a objevuji se i krotké pokusy 0 exotiku - erotiku. Výrazově se kamera omezuje na nej jednodušší popjs akcí, což také odpovídá vnímavosti a zkušenostem nového publika. Výroba je plně v rukou podnikavých jednotlivců, organizačně roztříštěná v drobné podniky, větš. jepičího života. II. Druhá etapa by se mohla nazývat vznik film. uměni. Její nástup bývá obv. datován uvedením Griffithova Zroseni národa (1915). Válečná leta odkryla zpravodajský a propagační význam film. pásu pro morální upevněni zázemí. Se stoupajícím veřejným zájmem o nový sdělovací prostředek a jeho obsahovou náplň se mění 1 jeho ideová základna. Mladá poválečná generace'umělců se domnívá nalézt ve f* tvůrčí pole nezatížené hříchy minulosti a konvencí „starých uměni" a s entuziasmem dává svoji fantazii do jeho služeb. Ve Francii to byla skupina Avantgarde, u nás např. Devětsil, v SSSR vše, co představovalo revoluční uměni. Začíná epocha „Velkého němého", jak ji nazval S. M. EjzenŠtejn, tj. epocha němého film. dramatu, vyjadřujícího se symbolem, střihovou zkratkou, velkým /detailem a obrazovou /montáží. „Velký němý" vytvořil si již své autory, svoji teorii, estetiku a poetiku. Navíc vytvořil f. nový typ dram. hrdiny, masový idol, hvězdu (star). Hvězdu vytvořil kapitalistický obchod (showbussines), který zorganizoval film. produkci jako zbožní výrobu, a protože zjistil, že snadnější je „prodávat" oblíbenou hvězdu než neznámé dílo, zaměřil tímto smírem svůj náborový aparát vzrostlý do nikdy nevídaných rozměrů. Někdejší samostatné výrobny zmizely ve velkých trustech, zahrnujících jak ateliéry, tak kina, a opírajících se o největší banky. Světový trh ovládly především amer. koncerny, jako byl Fos, Paramount, MGM, Warner Brothers, a proti nim jen s námahou bránily své pozice evropské velko-firmy jako UFA, Gaumont, Tobis, Pathé. Položka za vývoz f. se objevovala dlouhá jeta v bilanci USA na třetím místě a těmto finančním výsledkům odpovídal i zájem State Departementu na udržování pozic spojené vývozní organizace amer. výrobců FANAMĚT. Na druhé straně zeměkoule, v té části světa, která nastoupila socialistickou cestu, stal se zatím f. nedílnou částí kulturní politiky a státní propagandy a odtud vyplynul i bezprostřední veřejný zájem na jeho podpore a rozvoji. Výsledek — první zestátnovací dekret v déjinách a to tak, že přitom ztratila vlastni specifičnost, stala se neoddělitelnou složkou této struktury, ale ovlivnila současně všechny ostatní složky (hru herce, práci s kamerou, výtvarnou koncepci, skladbu dialogu, zvuk) a spolu S nimi vytvořila kvalitativně novou skladbu film. řeči (K. Zeman: Vynález zkázy, 1958). Lze tedy říci, Se svým základním prvkem - rozkladem pohybu - předešel f.a. reálný £., že se v průběhu svého vývoje rozvětvil do řady technik a našel v oblastí f» široké uplatnění, jehož možnosti závisí přímo na fantazii, invenci a zručnosti autorů* film animovaný - druhy. Podle techniky /animace se f.a- dělí na kreslený /f., který zahrnuje všechny animované grafické techniky, na loutkový /f., který zahrnuje animaci objektu ve třech dimenzích n. plochých loutek animovaných před kame-rou, kombinovaný f. a speciální techniky (špendlíkový f., animace sypkého materiálu); kreslený f. se dělí na klasický kreslený f» (jednotlivé pohybové fáze se překresluji na ultrafánové fólie), na malovaný na skle, rytý n. kreslený na film. /pás a obrázkový f. Loutkový f. se podle typu animovaných /loutek dělí na klasický loutkový, reliéfní (v. film rbliéfní), ploskový (v. pílm ploskový), Siluetový (v. l/ilm siluetový), objekty animované modelaci materiálu (plastelína, vlna, hlína), a animaci člověka (/pixillation). Kombinovaný f. se dělí na animovaný kombinovaný s hraným a na spojení různých technik f«a. Toto základní schéma má ještě další mezi-. články a kombinace podle individuální fantazie autorů. V. schéma. film armádní, souhrnné označeni pro účelově členěnou film. tvorbu i jednotlivá díla, sloužící především vojensko-politické výchově, odbornému výcviku vojsk a věd. výzkumu ve všech armádních složkách. Na veřejnost působí f.a. tematicky širšími dokumentárními a populárně věd. /f,, podporujícími brannou výchovu a spolupráci občanstva s armádou. Pod. jako v ostatních socialistických zemích jsou u nás f.a. natáčeny ve Studiu českosloven^ ského armádního filmu (ČAF), které vydává také film. magazíny a informační měsíčníky (vysílá je televize). film autorský, typ f.r který označuje, na rozdíl od dosavadní, převážně kolektivní organizace film. práce, výrazný vliv jediné tvůrčí osobnosti na vznik, zaměřeni a uměl. charakter díla, které, počínajíc /námětem a /scénářem, přes /režii, popr. ' až ke /kameře, nese uměl. rukopis a vyhraněný názor jedné individuality. I když Kreslený film Druhy animovaného filmu animace kresby na ultra-fánóvých fóliích . animace malby na skle n. na jiných materiálech kreslení n. rytí přímo na film. pás obrázkový film statické obr. Loutkový film — animace v prostoru animace na- ploše trojrozměrných loutek předmětů ..lidi.____ reliéfních loutek p lôžkových loutek modelování materiálů r— siluetových '— kloubových Kombinovaný film_! Jiné techniky animovaný s hraným kreslený s loutkovým špendlíková technika animace sypkých materiálů, např. písku Victor Sjóstrom a Bibi Aricľerssonovi ve filmu Ingmara Bergmana Lesní jahody (1957). ■ už v počátcích kinematografie třeba filmy Chaplinovy, Ejzenštejnovy, Clairovy n. Dreyerovy nesly nezaměnitelnou pečeí 'svých tvůrců, začala až v letech šedesátých ~ odborná kritika razit pojem f.a. ve spojení se jimény Bergmana, Felliniho, Antonio-; mho, Godarda, Resnaise, Trnky a jiných. F.a. je f. vyhraněné autorské osobností, . která vypovídá sama o sobě. F. - podívaná „mysli" za diváka, kdežto f.a. diváka pro-■evokuje a aktivizuje, jako by očekával, že se dopátrají odpovědi na otázku, co je : člověk, jaké je jeho místo ve světě. Rozdvojí f.a, napomáhá pokrok v oblasti film. ■techniky. Lehké ruční kamery, přenosné magnetofonové aparatury, Zvýšená Citlivost materiálu umožňuji práci s malým ■ Štábem lidí přímo v terénu, popř. s ne-: herci, bez těžkopádného aparátu film. . studií a bez enormních finančních nákladů. film avantgardní, označení pro nekonvenční a často provokující L, vznikající V časovém i názorovém okruhu evropské uměl. avantgardy, tj. predvoje nespoutané tvorby mladé generace po první světové ■válce, hlavně ve Francii a Německu. Patří k nim nejen tzv. fotogenické básně a vizuální kompozice, podnícené výtvarně básnickou představou abstraktního n, čistého /f. bez jasného dějového obsahu, ale také f. deformující jevovou skutečnost záběrovými hříčkami a výrazovými experimenty. Avantgardní tvorba tvoří úzký, již uzavřený vývojový článek f. ve dvacátých letech. Její přinos bývá přeceňován. Mnoho f. se utápělo v montážních efektech a formalistických nápadech. Ani jako projev ....odporu proti zvetšelým. umě!, tradicím a měšťáckému vkusu neměly tyto krátké f. - bez širšího publika - větší účinek. Autoři neskrývali ani svůj přezíravý postoj k obyčejnému životu a aktuálním otázkám doby. Umělecky citlivější a talentovanější autoři navazují na režisérské a experimentální podněty Marcela ĽHerbiera a Jeana Epsteina. Názorově se pak přiklánějí k teoretickým závěrům Manifestu sedmého uměni, v němž bystrý R. Canudo v roce 1911 definoval f. jako syntézu všech klasických umění- Jejich tvorbu objasňují i publikace Louise Delluca, zejm. jeho Fotogenie (1920). Hravou fantazií a ironií je obdařen nejznámější f. Mezihra (Entr'acte, 1924), prozrazující znaky poz- dějšího komediálního uměni svého tvůrce - René Claira, Z pestré, dnes již stěží dostupné tvorby, jsou často připomínány f. Mušle a kněz (G. Dulacová), Malá Lili (A. Cavalcanti), Andaluský pes a Zlatý věk (L. Buňuel a S* Dali), Podzimní mlhy (D. Kírsanov), Krev básníka (J. Cocteau) a Morská hvězda (Man Ray), přestupujíc! již do snové sféry surrealismu. Část film. avantgardy směřovala k ostřejšímu viděni reality a postupující tech. CÍviUzít ce, Proto po^d ě ji roZv í jela s vé tendence v dokumentárním /f. Stoupenci avantgardy vystupuji se svými pokusy také v Holandsku (J. Ivens), v Belgií (H. Storck), v Anglii (F. Bruguiére) i u nás, např. J. Kučera filmem Burleska, A. Hackenschmied Bezúčelnou procházkou a O. Vávra etudou Žijeme v Praze. Horlivé stoupence měl f.a. v české uměl. skupině Devětsil, která ve svých revuích Disk a Pásmo přinášela úvahy o novém „umění fotogenie a optické epiky" i sce-náristické pokusy. Nelze tedy přehlížet, že se f.a* stal odrazovým můstkem mnoha tvůrčích osobností a že hlučně ohlásil počátek zápasů o specifickou film. poetiku a řeč, vedených později už na poli progre- 65 film barevný Anita EkbergĎv£ ve filmu Fa d erica Fell í runo Sladký život (1960}. sívního film. dramatu i dokumentu. V této konstruktivní fázi se západoevropská tvorba setkává s cílevědomou film. avantgardou sov., jejíž novátorské základy a propagační směr vyznačil Dziga Vertov se skupinou Kino-Oko a další mistři s Ejzen-štejnem v čele, vyrůstající z třídních ideologických pozic. V třicátých letech se již projevil vliv sov. avantgardy např. v realistické, sociálně kritické orientaci dokumentární tvorby ve Francii, Německu a hlavně v Anglii, kde přispěl k jejímu dalšímu rozkvětu. film barevný, film. materiál pro záznam barevného obrazu. Dnes se prakticky výhradně používá třivrstvých barevných /materiálů; v naprosté většině jsou to materiály s barvotvornými /komponentami, v poslední době se začíná používat nových modifikací /materiálů třivrstvých vybělo-vacích. Základní sortiment f.b. tvoří: A. barevné negativy, pozitivy a duplikalni materiály pro duplikačni postup a) pomocí tří černobílých výtažkových dílčích pozitivů a duplikámích /negativů (dnes se ho již téměř nepoužívá), b) pomocí inverzních du-plíkátních negativů (užívá se ho v omezené míře), c) pomocí dvojího kopírování; B. barevné inverzní film. ^materiály snímači a kopírovací (pro přímé dublování snímací barevné inverze). Materiálů skupiny A se používá spíše v profesionálni kinematografi, materiálů skupiny B vice v kinematografii amatérské; barevná televize využívá materiálů obou skupin. Materiálů hydrotypických se dnes používá pouze pro film. distribuční /kopie, při čemž se zprav, vychází rovněž z materiálů třivrstvých; z nich se pak pořizuji výtažky k zhotovení hydrotypických tiskových matric (v poslední době se rozsah jejich používání zmenšil). film barevný - historie. Historie f.h. začíná vlastně již r. lS97,kdy H.-Invenscc-z Berlína popsal a patentoval způsob /promítání f.bi postupným promítáním tří dílcích obrazů pomocí sektorové /závěrky s modrým, zeleným a červeným /filtrem; obdobný systém prakticky předvedl o rok později William Friese-Greene. Velmi rychle, ještě v posledních letech minulého Století, objevovaly se různé systémy f,b. - v naprosté většině aditivní; byly však ještě velmi nedokonalé, stejné jako kinematografie sama. První sériově vyráběný promítací /stroj pro aditivní promítání f. byl Urbanův projektor z r. 1900. Subtraktivní procesy f.b. se poprvé objevují r. 1907 (proces hydrotypický). Prvním komerčně využívaným způsobem f.b. byl Kinemacolor r. 1909. Protože tříbarev-né způsoby přinášely při tehdejší úrovni : techniky velké obtíže, objevilo se velké množství systému dvoubarevných (s oranžovým a modrozeleným pozitivním dílčím obrazem); patril k nim i uvedený Kinemacolor. Tyto dvoubarevné systémy se udržely v praxi velmi dlouho (např. ještě-r. 1948 byly olympijské hry v Londýně natáčeny barevně pouze pomocí dvoubarevného systému Techniehrome speciálními kamerami na /bípak). V první polovině tohoto století se vyrojilo značné množství ných principech, které se ve větší n, menši míře rozšířily a jichž se používalo. Z aditivních systémů f.b. dlužno jmenovat syste- : my mozaikové (Dufaychrome 1923), s čočkovým rastrem (Berthon-Keller-Dorian-Siemens 1914, Kodacolor 1931, Agfacolor Bípak 1931, Agfacolor Liseniaster-Fiäm 1933), s postupným snímáním přes tří filtry (Friese-Greene 1903, Omnicolor 192S), se současným snímáním přes tři filtry s pro-* ■storovou /paralaxou (Cinechrome 1914,... Cinecolor 1929, Rouxovy Cineoptichrome 1932 a Francka Realita 1939, Colourgra-vure 1933, Thomascolor 1937) a í cpi dělením chodu paprsků v kameře (Photo-■■ color 1930, British Tricolor 1945). U vět- 66 *"" Šíny systémů se subrraktivrifmí pozitivy se k snímání používalo bipaků, zřídka /tri-. paků, á pozitivy se zhotovovaly tónováním (Magnacolor 1921, Colorcraft 1929, Colo-:. ratura 1929, Multicolor 1931, Ufacolor 1931, Spectracolor 1935); jindy se k snímání používalo kamer s opt. dělením paprskových svazků; subtraktivní pozitiv se připravoval tónováním n, hydrotypic-kým procesem (Kodachrome 1920, Kelley-: color 1924, /Technicolor 1928, Dupack 1931), popř. se promítaly dva tónované pozitívy lepené k sobě leskovou stranou (Technicolor 1921). Kromě nich se obje-...vuje řada různých jiných systémů různě kombinujících způsob snímáni a způsob přípravy pozitivních kopií. Všechny uvedené způsoby však již náležejí minulosti. V dnešní době se vedle systému Technicolor používá prakticky pouze třivrstvých f, Z nich první byl Systém JKodachrome r. 1935 (inverzní, s komponentami ve vývoj-. cej; o rok později se objevil inverzní ma-teriál 1í.— při vysíláni, vyrábějí různí výrobci fot. .-. materiálu speciální pozitivy, které jsou 1 gradačně přizpůsobeny tv řetězci; dalšího - podstatného zlepšení barevného /podáni lze dosáhnout barvúdělitelným přizpůsobením (maskou). F.b.t. je totiž v podstatě fot. meziproduktem (v. materiAly TííívrStvé) a nikoli ímálním pozitivem; ■ ten vzniká až na obrazovce pro barevnou televizi. Pro dosažení optimálního výsledku se musí respektovat i přenosové možnosti barevné televize, a to nejen při zhotovování tv kopie, ale již při /zasvěcování scény a při exponometrické stavbě obrazu vůbec. Kromě f.b.t. se v barevné televizi - využívá i hotových kinemat. děl (distri- bučních kopu f.b.), i když výsledný obraz má horší jakost. film bezpečný (něm. Sicherheitsfilm, angl. safetyfilm), označeni pro kinemat. £., jehož citlivá /vrstva je nalita na těžce zápalné a špatně hořlavé /podložce, která neobsahuje více než 0,36 % dusíku a odpovídá normám ISO. Z bezpečnostních důvodů je f.b. předepsán i pro všechny druhy amatérských film. /materiálů a dnes již i pro distribuční /kopie profesionální. Podložka je bud z acetylcelulózy (celonu), n. z polyesteru* Uvedené něm. n. angl. označeni f.b. n. písmeno S je u zahraničních značek film. materiálů vkopírovano mezí /děrováni a okraj filmu ve vzdálenostech asi 250 mm. V. t. ftlm úzký. film celovečerní, označeni pro f., jehož /metráž se pohybuje mezi dolní hranicí 1800 m a horní 3600 m. F. nad tuto metráž Se rozdělují na dva, popř. více /dílů (epoch). film čistý (z franc. Ginéma put), dobový název pro zvláštní poetický druh f., vznikajících Z volné tvůrčí obrazností, nevázané tradičním dějem ani logikou jednání. Jejich smyslem je opt. vzruch a hra s obrazovými motivy. Původ a předvádění těchto f. v klubovém okruhu uměl* přátel souvisí s výtvarnou a básnickou avantgardou dvacátých let ve Francii a v Německu. Proto jsou v lit. uváděny také jako /f. avantgardní, jindy zase jako /f. abstraktní, neboť jsou spojovány s nástupem bezpředmětného, abstraktního malířství. Byly to obv. krátké f., hledající a často nalézající tzv. fotogeničnost objektů a citový účinek film. /montáže a /rytmu. Výtvarně fot. Orientace jejich autorů, Z nichž mnozí byli malíři (W. Eggeling, F. Léger, W. Ruttmann, Man Ray, Moholy-Nagy, G. Dulacová, O. Físchinger aj\), přivedla f. až k útvaru tzv. vizuálni symfonie. Pohybový rej geometrických obrazců, křivek, těles i reálných prvků, vytvářel spolu se světelnými efekty zajímavé kompozice. Později byla tato obrazová pásma spojována s hudbou Debussyho, Brahmse, Liszta, Gershwina aj. Už názvy významnějších £. prozrazují artistní cíl této výlučné tvorby: Diagonální symfonie (Eggeling), Rytmus 21 (Richter), Opus I.—IV. (Ruttmann), Mechanický balet (Léger), Odrazy svitla a rychlosti (Chomette)., Kompozice v modrém (Físchinger), Téma a variace (Dulacová) apod. Průbojni autoři těchto f. odmítají banality komerční produkce, zatížené divadelností. Hlavním jejich zájmem je však f. jako projev kinetického výtvarnictví. Třebaže jejich působení v letech 1920—30 bylo úzké a pomíjivé, přece připravilo cestu moderní tri--kové^nimované)-tvorbE.--PíÍmým dodicem f.ě. je rozmarný Kanaďan MacLaren s pestrou škálou svých úsměvných film. hříček. V ČSSR nacházíme ohlasy tohoto avantgardního směru v pokusných f. Světlo proniká tmou (Vávra-Pitát, 1931) a Myšlenka, hledající světlo (Dodal, 1933), později ještě v dokumentárně poj'atém f. Rytmus (Lehovec, 1941). film detský, /žánr určený dětskému diváku; proto volí látku i metodu podle věkového Stupně dětského obecenstva, řídí se stupněm chápavosti určitého dětského věku, jeho logikou, představivostí a zkušenostmi, a vychází ze zájmů a problémů malého diváka. Proto převládá ve f.d. žánr pohádkový a dobrodružný, které od- film dokumentární povídají dětské psychologii svým epícko-dram. charakterem, plným optimismu, vzruchu, napětí a humoru (např. film PySná princezna, 1952, rež. B. Zemana podle pohádky B. Němcové; něm. f, Emil a detektivové? 1931, rež. G. Laxu-prechta. podle stejnojmenného románu E. Kästnera). F.dt nelze zaměňovat s f. 0 dětech (např. sov. f. Na obzoru plachta bílá, 1937, rež. V* Legošina podle stejnojmenného románu a scénáře V. Katajeva; franc. f. Knoflíková válka, 1961, rež. Y. Roberta podle stejnojmenného románu L. Pergauda). film dobrodružný, z látkových /žánrů jeden z nejstargích a nejoblíbenějšlch; vzrušuje postavami neobyčejných, až neuvěřitelných události a strhuje diváka téměř k osobní spoluúčasti na vyprávěných dějích. V tisícileté tradici dobrodružných příběhů lze vysledovat dva základní motivy: motiv cesty, tj. putování, hledání, bloudění, pronásledování (Homérova Odyssea, středověké romány rytířské, romány J. Věrna, a z f. např; Mzda strachu, 1953, scenáristy a rež. H. G. Clouzota), a motiv odplaty, tj. dosažení spravedlností po spáchané křivdě (Homérova Ilias, Dumasův Hrabě Monte Christo, /detektivky, /f. kriminální, /f. špionážní). - Oba tyto základní motivy se někdy prostupují (např. román A. Dumase Tri mušketýři, n. amer. f. Přepadení, 1943, rež. J. Forda). Charakteristikou f.d. je vizuální dějovost a nesložitá, ale účinná dram. stavba, které jsou nositeli napětí. Hrdina f.d. působí zprav." jako příklad ušlechtilého hrdinství a odvahy ve službách práva a spravedlnosti. Nepoměrně řidší, zato vrchoinou formou f.d. je dabrodruĚnd komedie (amer. f. Zorro mstitel, 1920, rež. F. Niblo, n. franc. f. Fanfán Tulipán, 1952, řež, Christiana-Jaqua). Trvalá obliba f»d* záleží v tom, že dopřává divákovi prožívat nejfantastičtčjší příhody hlavního hrdiny v osobním bezpečí a pohodě. film dokumentární (přesněji dokumentární film. tvorba), povšechně řečeno publicistické odvětvi realistické kinematogra* fie (odtud někdy název publicistický f.), jehož nesmyšlená a nefabulovaná tematika vychází z objektivní skutečnosti. Tato tvorba, .jejímž cílem je přímé zobrazeni života a jeho prostředí v autentické podobě, je založena na faktech a událostech společenského vývoje v oblasti politiky, techniky, vědy, kultury a přírody. Poznávací hodnoty f.d. vyplývají jednak z pravdivosti a sdělnosti jeho informací, jednak ze specifických možností obrazové a zvuk. reprodukce skutečnosti. Třebaže f.d- vznikal hned při zrodu kinematografie (např. v prvních Snímcioli Louise Lumiěra a roku 1895 a později v reportážích, věd. záznamech a cestopisech na počátku století), naplňuje se dnešní pojem f.d. teprve před rokem 1930. Tehdy dozrála problematika f.d* téměř současným vystoupením a vlivem význačných osobností a skupin v SSSR, USA, Anglii a Francii, jimž se f. stal metodou autorsky pojaté kinematografie faktu, oddělující se (pod. jako literatura faktu) od výtvorů uměl- fantazie. F. d. odmítá nejen fiktivní příběhy, ale 1 dram. postavy, herce a kulisy. Své nepřeberné materiály, myšlenky a úkoly nalézá v pravdivém dějství života. Náměto--vým bohatstvím lze vysvětlit žánrové a funkční rozlišení f.d., k nimž v Hr$m 67 film experimentálni '-SS! IB film instrukční Z natažení fiľmii A. F. Sulce Poselství krásy. (V popředí malíř Otakar Kubín.) záběru patří také zpravodajská periodika (např. film. /týdeníky) i /f. školní, instrukční, věd.j střihové aj. V ušStm vymezeni pak zaujímá f,d. oblast mezi zpravodajstvím (reportáži aktuálni) a hraným uměl. f. Proti mínění, že f.d. je v podstatě prostým záznamem n. reprodukci ne-ztvárněné skutečnosti (což platí o film. dokumentaci pro výzkumné účely), se staví tvůrčí postupy, jimiž se dokumentarista snaží vniknout pod povrch skutečností a postihnout její podstatu. Ideový obsah f.d. může zřetelně vyniknout jen kvalitativním výběrem a skladebnou tvárností všech motivů (tzv. organizace faktů) a výrazových /prostředků. Proto nejsou realizační po3tupy f.d. omezovány tzv. reálnými snímky, nýbrž rozšiřovány podle potřeby využíváním různých technik natáčeni (triky) a esteticky účinných postupů, povzbuzujících divákovu vnímavost a představivost. Významné výrazové prostředky nachází f.d, také v oblasti zvuku (mluvené slovo, hudba, hluky), zejm. k podpoře citových a dram. hodnot f. V režijní praxi f.d. se často mluví o rekonstrukci a dramatizaci skutečnosti. Rekonstrukcí rozumíme opakování čí organizaci určíte události n. procesu za účelem filmování, aniž se naruší pravděpodobnost a logika děje. Dramatizace výrazově umocňuje a ozvláštAuje reálný děj, aby byla zdůrazněna konfliktnost vztahů mezi jednotlivými fakty a vyvoláno tak napětí, unikající povrchnímu pozorováni. Východiskem k různým definicím f.d. je Griersonova teze o tvůrčím výkladu současné reality (The creative treatment of actualitíes), doplňovaná časem o poznatky, zdůrazňující bud* autentičnost (Rotha), emotivnost (Ivens) n. reportážní bezprostřednost f.d* (Leacock). Širší definice dodnes neuspokojuji, neboť nepostihují všechny možnosti a současný vývoj f.d.s pokračující z větší části v televizi. Přijatelným kompromisem je společná definice čelných dokumentaristů3 kteří se na kongresu Světové unie dokumentárního filmu v ČSSR (Mariánské Lázně, 1948) sjednotili v názo/u, že „f.d. rozumové n.- citové vyjádření skutečnosti za Pomoci záznamu autentických faktů n. jejich přesné a zdůvodněné rekonstrukce, Jeho účelem je Siřeni vedomostí a pravdivý výklad problémů na poli hospodářském, sociálním a kulturním," F.d. není tedy „hra na plátně" (screen--play)> nýbrž specifický obor tvorby, založený na svědecké, dokladové hodnotě obrazu a zvuku. Metoda natáčení vychází z věcného pozorování objektů, z uvážlivé volby otázek a stanovení hlavního článku /námětu. Uměl. kvalita je vedlejším výsledkem snahy o věrohodnost a společenskou užitečnost film. sděleni, „Napřed vědomosti, potom poesie" (Grierson). Dokumentární způsob nazírání se stále častěji osvědčuje i v hraných realistických f., kde jako tzv. dokumentarismus posiluje dojem pravdivosti a bezprostřednosti scén a hereckých /projevů. Volnou hranici mezi f.d. a uměl. Žánry vyplňují pomezní formy, nazývané nepřesně polohraným n. uměh dokumentem. Zachovávají dokumen-taristickou myšlenkovou koncepci, realizovanou plně uměl. prostředky (např. Sav-čenkův válečný letopis Tfetiúder)^ Kombi- nované formy není snadné druhově identifikovat, jestliže dokumentaristický způsob realizace slouží jen dramaticky líčenému ději (Rosiho Ruce nad městem), n. je-li dokumentární téma zpracováno technikou hraného filmu (Wattová Hřmící stáda, Tokijská olympiáda Kona Ičikawy). Stejně nejisté je ohraničení mezi f.d. a /f. experimentálními, esejistickými n. animovanými, neboť tematické zájmy f.d. zasahují často i do. hájemství těchto kategorii. O příslušností ke kategoriím rozhoduje nejvíce obsahový záměr a určeni funkce, nikoli užita tvůrčí metoda. Okolo tzv. čistého n. klasického dokumentu, který rozvíjí tradici zakladatelů, sdružují se tedy odlišné typy a žánry, odpovídající různosti názorů a cest, jimiž se dokumentaristé přibližuji mnohotvárné skutečnosti. Pro svou obvyklou metráž 300 až 600 m (při formátu 35 mm) jsou f.d. nazývány prostě krátkými f. n. dodatky. Je to důsledek distribuční praxe v kinech, kde byl krátký f» považován za dodatek k dlouhému hlavnímu (hranému) f. Krátký f. (court métrage, short film, Kurzfilm) je však i pojmem kvalitativním a zahrnuje kromě f.d. i /f. animované (kreslené, loutkové) a jiné, tvořící vlastní kategorie. Styk s veřejnosti hledají f.d. všeho druhu různými cestami, neboť do velkých kin se dostane jen malá část produkce. Distribuční /síť tvoří - kromě specializovaných kin ve velkých městech - kluby film. diváků, pojízdná kina, odborné závodní kluby, zájmové společnosti, propagační instituce aj. Největším distributorem a výrobcem je nyní televize. Rozvo; f.d. odpovídá potřebě člověka pozorovat, zkoumat a vysvětlovat vývojový pohyb jeho existenčního prostředí, Otázky humanismu a pokroku v různých zemích světa tvoři ideologickou základnu mezinárodního dokumentaristického hnutí. Světová unie dokumentárního filmu (Union mondiale du jilm docttmentaire, od r. 1947) a její pokračovatelka Mezinárodni asociace dokumentaristů (Association inter-nationale des Documentaristes, od r. 1964) sdružující tvůrce f.d. z různých zemi, hájí společný program a podporuji šíření významných děl. Podobné organizace slouží i tvorbě f. o umění, věd. kinematografii aj. Celkovou orientaci v bohaté produkci umožňuji čemé mezinárodní a národní soutěžní /festivaly a přehlídky krátkých f. Doplňují je přehlídky tematicky a zájmově specializovaných f. ČSSR poskytuje příklad svými pravidelnými přehlídkami f. o umění (Arsfibn v Kroměříží), výrobních a tech. f. (Teckfilm v Pardubicích), věd. a naukových filmů (Academiafilm v Olomouci), dále f. pro děti a mládež (v Gottwaldově), cestopisných a turistických f. (Tourfilm ve Špindlerově Mlýně) aj. Výběr z jednoroční produkce krátkých f. v ČSSR je uváděn a hodnocen na přehlídkách v Karlových Varech a Piešťanech. film experimentální, každý f* bez zřetele na jednotlivé obory film. tvorby, který zkouší nové, dosud nepoužité způsoby a možnosti film. výrazu. Může experimentovat v oblasti myšlenky, námětu, metody, postupu, skladby, formy, formátu, světla, barvy, hudby í zvuku, tj. ve všech audiovizuálních složkách, které f. vytvářejí. Záměrem f.c. zprav, bývá vyzkoušet emocionální působení nových vý- razových a skladebných prostredEů. S t\c., zejm. v oboru uměl. kinematografie, je spjato průkopnické hnutí let dvacátých, představované v Evropě tvorbou film, avantgardy, V.t. film avantgardní. film historický, f. čerpající z minulosti bud samotnou tematiku (tj. dějinné události, životopisy osobností), n, dram. motivaci, založenou na velkých myšlenkových hnutích (křesťanství, reformace, boj proti nevolnictví, socialismus apod.), n. přejímající jen historickou kulisu, tj. exo-tíěnost vzdáleného životního stylu, prostředí a vztahů, které umožňují volnější, nejčastěji romantické osnování příběhů. Historická tematika je chápána a ztvárňována výhradně ve vztahu k současnosti. Záběr z filmu rež. Kona Ičikawy Tokijské olympiádo (1965). Tento utilitární dramaturgický přistup } se může jevit jako osvětově propagační, & tj. návrat k pramenům historického národ-1$ mho sebeuvědomění (životopisné /f» o ná- rodních buditelích a velkých umělcích: Hus, Havlíček, Smetana, Aleš)> n. jako Sfe. zobrazení pokrokových a revolučních tra-•*£r~ die (f. z historie dělnického hnutí). Vazba |p k dnešku se může projevit formou histo--*s* lické analogie (Petr Veliký, Ivan Hrozný, *0i Ohm Krüger) n. až v tendenčně hrubě IÉL zneužité podobě v pamfletu (Žid Süss). His- toricky poznávací aspekty uplatňuje da- ŕ (Michelangelo), P.h. v časovém protikladu JĽ _ k f. ze současnosti neoznačuje /žánr -WgT' naopak sám vytváří všechny žánry, od ko-*|K medíe (Cech panen kutnohorských), přes hudební /f. (Kongres tančí) k /westernu -S- (Buffalo Bili) až k f. životopisnému pT. (Rembrandt). Pro barvitost příběhů a pest-_ rošt podívané zůstává f.h, trvale oblíbenou 3T" diváckou tematikou a některá známá histo-IX rická díla z literatury se již dočkala mnoho- násobného zfilmování (Tři mušketýři, Hrabě m1 Monte Christo, Vojna a mír, Bídníci, W Shakespearova dramata). VnějSimi vi-|!L zuálními znaky se f.h. podobá, ale drama-lll turgicky se od něho zásadně liší /f. ||r- kostýmni. V. obr. na str- 70. a 71, film hraný (herecký), jeden z druhů uměl. f. Je vlastně jeho nejrozšířenějši formou, hodnotíme-li jej z hlediska působivostí a účinu na nejširši vrstvy diváků. Jeho základem je drama, ať už jde o pouhou myšlenku, událost, příběh, novinářskou zprávu n. o románové dílo či divadelní n. rozhlasovou hru. Na rozdíl od jiných druhů uměl- f. je f.h. postaven na hereckých výkonech, ať už /herců z povolání n. neherců (/naturščiků). Jeho tvorbou se zabývají převážně film. pra-covníci-profésionálové ve speciálních film. .-■výrobnách .(/studiích)..„„Tvorba,..£+*». je v ČSSR organizována ve /Filmovém studiu /Barrandov v Praze, ve Filmových ateliérech /Koliba v Bratislavě a ve Filmovém studiu Krátkého filmu v /Gottwaldově, Nepravidelně vznikají f.h. i v jiných výrobnách, jako ve Studiu armádního filmu v Praze, v Krátkém filmu v Praze n. v produkci Čs. televize v Praze a v Bratislavě (zde pro účely tv vysíláni). Běžný f.h. tvoři zprav, spolu s krátkým f. dokumentárním náplň jednoho film. /představeni. Průměrná délka f.h. je kolem 2400 m. film hudební, v širším smyslu jakýkoli f., v némž /hudba, popř. hudební forma nabyla mimořádné n. vedoucí role 68 (např. zfilmované operní představeni, f. jako hudební konzerva, .dokumentární film. koncert, ale také životopisný /f. o hudebním skladateli n. výkonném hudebníku). - V užšim a vlastním smyslu hraný /f., který užívá hudby dramaticky funkčně, tj. tak> že hudební složka je nedílnou součásti f. do té míry, Že významné uskutečňuje jak vývoj, tak žánrový charakter i ideový smysl děje (např. sov. hudební veselohra Celý svět se směje, 1934, rež. G. V. Alexandrova podle vlastního scénáře s hudbou I. O. Dunajevského (y„.obr. na str. 72). n. amer. f. Rapsody in blue, 1945, rež. J. Rappcra). V. t. muzikál filmový, opera filmová, opeseta filmová. film instrukční, názorný prostředek přípravy k ovládání pracovních postupů a techniky (např. nových strojů) v různých zaměsmámeh. Jeho hlavním úkolem je návod k získání zručnosti, k ekon. využívání výrobních prostředků i k zajišťování bezpečnosti práce. Podobné poslání má výcvikový f., který se nevztahuje pouze k řemeslné činnosti, ale např. k výkonům ve sportu, ve vojenské n. zdravotnické službě. Tyto účelové f. jsou obv. pomůckou n. doplňkem odborného výkladu a praktické výchovy. 69 film inverzní Charles Laug h ton v historickém fclmu Alexandra Kordy Seit žer? Jindřicha Vlil film. inverzní (něm. Umkehrfilm, angl. reversal film), film. /materiál pro inverzní laboratorní zpracování, pri nemá se z exponovaného filmu získává přímo /pozitív schopný projekce. Dělí se na dva základní druhy: /f.í. černobílý a /f.i. barevný. Oba druhy se vyrábějí ve viech používaných formátech úzkého /filmu. F.i. je nejvhodnějSím, a také nejpoužíva-nějším amatérským film. /materiálem. Předností inverse proti systému negativ--pozitiv je zkráceni času na laboratorní zpracování a snížení provozních nákladů téměř na polovinu (uSetří se pozitivní materiál a výlohy spojené s /kopfcováním). I z f.i. lze zhotovit překopírováním opet na inverzní materiál libovolný počet /kopii, které zejm. u /filmu lůmm mohou dosáhnout téměř kvality originálu. Vyvolaný f,i. se od pozitivní kopie výrazně líži tím, že jeho okraje mimo plachu obrazových poliček jsou černé, kdežto u pozitivu jsou průhledné. V. t, päocbs inverzní černobílý, proces inverzní barevný. J> film Inverzní barevný, (dn.es téměř výhradné) třívrstvý barevný /materiál, zpracovávaný inverzním postupem přímo na pozitivní obraz- Zprav, jsou to materiály s barvotvornými /komponentami ve vrstvách (Fomachrom, Orwochrom, /Agfa- color, Ferraniacolor, Anscochrome, /Ekta-chrome aj.), pouze /Kodachrome, který poskytuje nejlepäí výsledky, má komponenty ve vývojce (je vlak nutno jej zpracovávat pouze ve speciálních laboratořích výrobce, kdežto u předešlých je možné i amatérské Zpracování). F.i.b. se dodává ve dvou druzích: jednak s vyvážením /citlivostí vrstev pro snímání na deruiím světíc (pro teplotu /chromatič-ností asi 5500 K, označuje se T - Tageslicht n. D - Daylight), jednak s vyvážením pro snímaní při umělém světle (pro teplotu chromatičnosti 3200 K označován K -Kunstlicht n. A - Artifical light, popř. pro teplotu chromatičnosti 3400 K označován F n. P - Photoflood), film inverzní černobílý, film. snímací materiál, poskytující po inverzním zpracování přímo pozitivní obraz. Specifickým znakem inverzních materiálu je malá /zrnitost výsledného obrazu a velká rozlišovací /schopnost. Obecná /citlivost f.i.č. různých značek se pohybuje V rozpětí zhruba od 14 do.....30_ DIN. JF. o nižäí citlivosti (tj: asi do 19 DIN) jsou určeny k natáčení venku za dobrých světelných podmínek, f, o vyäSí citlivosti mají měkči /gradaci a používá se jich k natáčení za kontrastního umělého /osvětleni všude tam, kde je nedostatek světla. F.í.č. se vyvolává černobílým inverzním /procesem. V ČSSR vyrábí Fotochema, n. p., f.i,č. Fomapan o ciUívosti 17, 21 a 24 ČSN a šířce f. 2 xS mm, 2 x Super S mm (DS 8), 16 mm a 35 mm. V. t. film XN- ' verzní, materiál filmový amatérský. film kinematografický, f. určený pro použití v /kinematografii. Jeho rozměry a /děrování jsou určeny příslušnou normou (ČSN 66 6510). V. t. podložka filmová, materiál filmový, rozměří filmového materiálu, vrstva citlivá, vrstva ochranná, vrstva proti odrazová. svČty. ..V moderním f.k. tvoři hraná část kromě rámce (K. Zeman: Vánoční sen, '■■ 1946', Týrlová: Nepovedený panáček, : 1951) paralelu a druhou dimenzi děje (J. Trnka: Císařův slavík, 1948; H. Týrlová: Uzel na kapesníku, 1958, v. str. 73, Ztracená panenka, 1959) n. reprezentuje ■■■■ jednu z konfliktních stran (H. Týrlová: : Vzpoura hraček, 1048). Hraná složka je ;■■ s animovanou v rovnováze, obě procházejí ■ celým dějem a představují dva různé svě-;; ty (A. Ftuško: Novy Guttiver, 1935; Břetislav Pojar: Kočičí slovo, Malováni =■. pro kočku, Kočičí Škola, 1960—61), n. se obě techniky spojují, vzájemné prostupu-jí a vytvářejí jeden svět (N. McLaren: Bajka o židli, 1957; W. Haupe: Bota, 1959). V těchto případech se hra herce ■:. přizpůsobuje animaci predmetu (v. pi-. xilí,ation). Ve vlastní oblasti animova-. ného f. dochází ke kombinaci loutkového /f. s kresleným (K. Zeman: Poklad Plavčího ostrova, 1952) n.rk spojení hry /loutky .. s hrou části lidského těla - rukou, která v děn představuje jednu z dram. postav a je animovaná stejně jako loutka (J. Trnka: Ruka, 1965). film kostýmcí, f, užívající /kostýmu ......nc proto, aby děj časově determinoval, nýbrž právě naopak, aby jej vyjmul Nikola j Čerkasov v hlavní roli filmu Sergeje Ejzortítejrta Ivan Hrozný. z přesných souvislostí místních a dobových a dal jeho vyznění nadčasovou platnost. Formu f.k. volí často autoři pro tematiku filosofického, poetického n. pohádkového charakteru (Bergmanová Sedmápetet, 1957, Delannoyův Vičný návrat, 1943, Carného Návhéva % temnot, 1942, Vláčilova Markéta Lazarová, 1966, Cocteauův f. Kráska a zvíře, 1945). film kreslený, jedna z oblastí animovaného /f.; je to technika, kterou lze oživit jakoukoli kresbu, malbu n. proměňující se proud barvy. Rytmus, dynamiku, směr a charakter pohybu všeho, co se před divákem na plátně odehrává, určují si autoři samí, nic není ponecháno náhodě. Má-li ve f.k. téci voda, proplout mrak, zavanout vítr a zachvět listem, prostě každý pohyb linie v obraze, určuje na základě /scénáře /režisér s /animáto-rem; ten jej spolu s /fázaři rozkreslí do jednodivých fází, jejichž počet a polohy odpovídají rychlosti a charakteru pohybu. Pohybem a výtvarnou konvencí se dosahuje rovnčž řady specifických film. vyjadřovacích /prostředků - detailu, úhlu pohledu, hloubky záběru, ostrosti a Osvětlení obrazu aj., které v reálném f. závisejí na optice a /pohybů kamery a na osvětlení. Teprve v posledních letech se ve f.k. film kreslený uplatňuje panorámování, je ovšem snímáno animační technikou po okénku, kdy se posunuje obraz, nikoli kamera. - Kresba je v obraze naprosto volná a nepodléhá fyziologickým ani fyzickým zákonitostem. Uvolňování, rozpadáváni, přeskupováni a nové spojování čar a forem "ve f.k. je inspirováno básnickou, výtvarnou a pohybovou fantazií tvůrců (scenáristy, režiséra, výtvarníka, animátora). Akční a transformační možnosti kresby jsou zdrojem /gagů a výtvarných kalamburů: kreslená postava se může procházet v oblacích (krátkozraký pan Magoo Stephana Bossus-tova), měnit několika fázemi svou formu (výtvarné metafory v McLarenově Tanci dolarů), může se zploštit, protáhnout do provázku n. rozsekat na kousky a znovu složit (Tom a Jerry, hrdinové seriálu Hanny a Bartery), část. se změnit v předmět, symbolizující určitou vlastnost (námořník Pepek ve filmech M. Fleischera), zvířata, příroda a věci mohou být zlid-štěny. Výtvarným deformacím a pohybové stylizaci kresby se přizpůsobuje i zvuk, a hlasový projev, který dotváří její charakter a navozuje polohu, v níž se má oživená kresba chápat. Z tech. hlediska se obraz f.k. skládá z ýpozadi a akční vrstvy* Pozadí bývá zprav, statické, někdy přesahuje rá- film kombinovaný, spojeni těčíúiík"-animovaného /f. s technikou /f. hraného, přičemž animovaná složka převažuje n. je s hranou složkou v rovnováze. Do oblasti f.k. tedy nezahrnujeme takové f*, v nichž jsou animované /sekvence vložené (sen, halucinace, úvodní /titulky, graf, spojka mezi scénami, prolog) a děj i styl hraného f. převažuji. F.k. vznikl hned na začátku animovaného f. a nejčastěji užívanou formou byl hraný rámec, který zdůrazňoval rozličnost dvou technik. NejtypičtějSí jsou f. Maxe Fleischera, který v úvodu každé epizody nakreslil panáčka Koko a často i do akce oživlé kresby zasahoval dramaticky, aby ukázal dva různé 70 film kreslený Záběr z hudební veselohry Grigorije Alexanderova Ce/ý svět se směje. mcc záběru a umožňuje panorámování (např. Brdečková Špatné namalovaná slepice, 1963, a SIótoce M, 1964). Akční vrstva se skládá z několika na sebe navrstvených ultrafánových fólií, na nichž jsou nakreslené jednotlivé fáze té části kresby, která je v pohybu. - Z produkčního hlediska má f.k. zhruba tento pracovní postup: /Námět, tech. /scénář, který je základem pro práci režiséra, výtvarníka, animátora atd. Výtvarník, néní-li jím režisér sám, navrhuje podle druhu f. postavičky a dekoraci, kterou potom maluje /malíř pozadí* Animátor určuje hlavní dram. fáze hry postav (zvířat, předmětů), fázař je překreslí do plynulého pohybu. Tužkou nakreslená akce se snímá po sekvencích na film. pás (tzv. tužkový kotouč), na němž rež. kontroluje a schvaluje /animaci kresby a její umístění v obraze. Schválenou kresbu překresluji /konturisté podle jednotlivých fází na ultrafánové fólie a /kolo-risté je po rubu pokládají barvou. Každá fólie má podle fáze a záběru své číslo; podle nich jsou skládány do obrazu, ten se znovu přehlíží a po schválení se snímá na film. pás. Toto schéma realizace f.k. má různé obměny podle osobitosti autora: Je-li režisér výtvarníkem a hlavním animá-tůrem filmu, vynechávají se odpovídající mezičlánky; místo ultrafánových fólii lze. použít skleněných tabulí a umístit je horizontálně n. vertikálně v prostoru (výhodou tohoto postupu je možnost osvětlení ze stran a dosažení dojmu hloubky). Z historického hlediska se první věnoval soustavně f.k. f rane. karikaturista Emil Cohl. Využil Blanktonovy techniky snímání po okénku (Kouzelné plnicí pero, 1906) k oživení a proměnám jednoduchých konturových kreseb ve f. Závod dýní (1907), Fantasmagorie (1908 — 35 m délky, 2000 kreseb), Pozor na dopisy (1908), Proměny (1908) (v. obr., a). Téměř současné s Cohlem natočil v USA v letech 1909—11 "Winsor McCay sérii krátkých f. o dinosaurovi Genie (v kontuře nakreslený dinosaurus prováděl na plátně příkazy živého krotitele stojícího před plátnem). Počátkem let dvacátých dosáhl u diváků úspěchu Pat Sullivan (USA) f. s kocourem Felixem, prvním populárním seriálovým hrdinou f.k* němé éry. Po něm následovaly desítky dalších antropomorfizova-ných zvířat. NejoblíbenSjŠí z nich byl Disneyův myšák Mickey (v. obr. b). Poprvé se objevil na plátně ,r. 1928 ve. zvuk* filmu Kormidelník Mickey (tento český název f. není správný, poněvadž ve f. Stemboat Willie se myšák jmenoval ještě Mortimer a teprve později jej Disney přejmenoval na Mickey). Jeho film. ka- riéra pokračovala rychle v nejrůznějaich převlecích a profesích. Ve všech představoval dobromyslného průměrného chlapíka, který svůj úspěch a optimismus přenášel na diváka. Analogie mezi Člověkem a faunou (popř. flórou) se projevovala realismem výrazu. „Disneyův svět nebyl světem tužky a papíru, malby a loutky" (R. Stephenson). Disney nevycházel ze specifičnosti f.k., snažil se především vyprávět děj se všemi detaily. Víc než na výtvarnou složku f., která se omezovala na styl novinových kreslených seriálů, kladl důraz na perfektní animaci. Jeho anima-toři museli tech. stránku pohybu studovat se specialisty (let ptáků, možnosti pohybu lidského těla, vyslovováni různých slabik aj.)* Walt Disney vytvořil ve třicátých letech určitý standard f.k. po stránce organizace výroby, animace, volby námětů a ovlivnil jím na dvě desetiletí většinu tvůrců f.k* Z jeho & připomínáme: Alice v zemi kreseb (1922), Králik Ostpald (1925), seriály s myšákem Mickey, kačerem Donaldem, psy Pluto a Guffy, Stnisné symfonie (1929—33), Tanec kostlivců (1929), Probuzení jara (1923), Tři malá prasátka (1935); celovečerní f. Sněhurka a sedm trpaslíku (1937), Pmocchio (1939), Fantazie (1940), Dumbo (1942), Bambi (1943), Popelka (1950), Alenka v řííi diva (1951), "ií" Do uzlu svázaný kapesník, hrdina filmu ~!pL~ Hermíny Týrlové UzeJ na kuĎesn/ku. Peter Pan (1953), Dáma a tulák (1955), šipková Růženka (1958). " Jediným konkurentem Disneyovy produkce let třicátých byli Max a Dave Fleíscherovi, Na rozdd od Disneye si vybírali za hrdiny svých seriálů lidské postavy: šotka Koko, který na počátku každé epizody (1920—30) .. vyskočil z kalamáře; svůdnou dívku Betty Boop (1930—37) a námořníka Pepka (1935—45), jehož příhody byly komponovány na principu slapsticku. Kromě se- . nálů realizovali i celovečerní f., z nichž dobré úrovně dosáhl f. Gtdliverovy cesty (1939). Druhé centrum f.k. v letech dvacátých a třicátých se vytvořilo v SSSR. Přínosem sov. autorů v oblasti f.k. bylo především využití f.k, jako politického plakátu a agitace (Dziga Vertov: Politické hříčky, A- V. Ivanov: Okna satiry - oba z roku 1924), z nichž se dále vyvinula kreslená satira, která po všech stránkách dosáhla vysoké úrovně u N. P. Chodata- 1 jeva (Meziplanetární revoluce, 1924), Ivanovu Vano (Black and Wkite, 1930), L. ;í Atamanova (Pohádka o bílém býčkovi, 1933). Vedie satirických f. měla velkou kapacitu produkce f.k. pro děti. Po zalo- ■ Žení Sojuzmuhfilmu (1936) dostal sov. vf.k, organizovanou produkční základnu, ■■.■do které se soustředily malé tvůrčí sku- U st 72 nich pohádek, lidových báji a po výtvarné stránce z folklorní kresby a malby* Jeho autoři podřizovali všechny složky f.k. mas. sroEumitelností. Technologie výroby f.k., rozděleni jednotlivých profesí a realizační postup odpovídají standardnímu schématu. - Výraznou osobností čtyřicátých let je kanadský rež. a animátor Norman McLaren. Ve svých kreslených f. navazuje na několik předchůdců i po vzoru a) Proměna konturové kresby z filmu Emila Cohla Prwflěw (1903), piňy z jednotlivých studiíľTfceprezentanty"" i sov. f*k. jsou: Lev Atamanov (Pes a kočka, ■1938, znovu natočený 1955, Žlutý čáp, 1950, Alenčin kvíteček, 1952, Zlatá antt-lopa, 1954, Sněhová královna, 1957), Valentina a Zinaida Brumbergovy (Malý car Durandaj, 1934, ve spolupráci si. Ivano-. Vem Vano, Ivan a baba Jaga, 1938, Po--hádka o caru Sahanovi, 1944, Feda Zaj-cev, 1948; Štědrovečerní noc, 1951 atd.), 1. Ivanov Vano (Tři muíketýři, 1938, šibal Váňa, 1940, Zimni pohádka, 1945, Pohádka o mrtvé carevnS a sedmi bohatýreck 1951; Sněhurka, 1952, Lesní koncert, 1953, Buratinovo dobrodružství, 1960 atd.). Sov. . f-fc. vycházel v tvorbě dětských f. z národ- film kreslený Len Lye maluje a kreslí přímo na film. pás, základním principem jeho animace jsou proměny (podle E. Cohla). Podle McLarena „animace není pohybující se kresba, ale kreslený pohyb". Je pokračovatelem experimentátora O. Fischingera a snaží se přenášet do vizuální kresby rytmus, melodii, ínstrumentací a emocionální působení hudby (Boogie Doodle, 1940). Vytvořil si vlastní realizační techniku, v niž vynechal některé mezičlánky a dosáhl naprosto autorského vztahu, „jaký existuje mezi malířem a jeho plátnem" (McLaren). Mnohotvárnost technik McLarenových přesáhla f.k, a v padesátých a šedesátých letech ovlivnila některé autory. Z jeho filmů připomínáme: Láska na křídlech (1937), Allegro, Rumba (1939), Tečky, Smyčky (1940). Tanec sle-pičky> Pět za čtyři (1942), Tanec dolarů (1943), To cestováni (1945), Tam tta horách, Hoppity Pop (1946), Fidle de Dee, Šedá Slepička (1947), Vrtoch barev (1949), Serenal (1959), Vertikální li?iie (1960), Horizontální linie (1962), Mozaika (1965). - V Československu byl průkopníkem f.k. v letech třicátých Karel Dodal. Zpočátku natáčel převážně reklamní f. (pro některé použil postavičky kocoura Felixe); později se svou manželkou Irenou založil produkční podnik IRE-film (1934) a realizoval náročnější programové a experimentální f. (Erotická fantasie, 1937; MySlenka, která hledá svitlo, 1938). Další možností produkce f.k. bčhem II. světové války dala firma AFIT (Ateliéry film* triků), kde se v této době realizovaly f. Čarodějův učůň> Orfeus a Buridika; později za éry Reima-novy Velikonoční zajíček, Povětrnostní domeček a Svatba v korálovém moři. Na těchto f. získávali profesionální zkušeností a tech. průpravu výtvarníci, rež. a animá-toři, kteří po skončeni války přešli do 12 16 , A 73 TP film kreslený nove založeného studia znárodneného f. Bratři v triku (např. Jiří Brdečka, Eduard Hofman, Jaroslav Kándl, Stanislav Látal aj.). Um&l, profil tomuto nové založenému studiu dal hned na začátku svou výraznou osobností Jiří Trnka. Tak se vytvářela film loutkový Walerian Borowczyk, Witold Giersz, Daniel Szczechura átd. - V Jugoslávii byli průkopníky f.k. a zakladateli studia Zagreb film mladí výtvarnici Dušan Vukotič, Vatroslav Mimica, Nikola Kostalac, Boris Kolár; jejich f, vycházely z karikaturní b) Základní motiv elipsy a kruhu ve výtvarném pojetí myšáka Mickey. česká Škola f.k., jejímiž rysy byly od samého začátku originalita, vynalézavost a vysoká výtvarná kultura rež. a výtvarníků, nový styl animace, vycházející z grafického slohu kresby a její výtvarné logiky, a pestrost ve skále námétů od klasické a moderní pohádky po aktuální satiru. Reprezentanty české školy f.k. jsou: Jiří Trnka (Zasadil dědek řepu, 1945 í Zvířátka a PetrovStU 1946; Pérák a SS, 1946; Dárek, 1946), Zdenek Miler (O milionáři, který ukradl slunce, 1948), Jiří Brdečka (Vzducholoď a láska, 1948), Eduard Hofman (Hotovo* jedemíf 1947; AndĚlský kabát, 1948; Papírové nokturno, 1949). V letech padesátých se produkce Bratří v triku soustředila převážně na tvorbu f.k. pro děti (Z, Mile*, E. Hofman, V. Bedřich, VI. Lehký). Nová éra uměl. výbojů začala na přelomu padesátých let. Projevuje se ve volbě aktuálních, myšlenkově angažovaných námětů, v uplatňování moderní grafiky, v širokém rozpětí výtvarných technik, v zkratkovité, asociativní, dynamické animaci a v tendenci k autorskému /f. (režisér je autorem námětu, výtvarníkem i animátorem). Vedoucími představiteli tohoto období jsou: Jiří Brdečka (Pozor},' 1961; Rozum a cit, 1962; Špatné namalovaná slepice, 1963), Václav Bedřich (Čtyřicet dědečků, 1962), Vladimír Lehký (Tři muži, 1959; Parazit, 1961; Ptáci Koháci, 1965, v. obr, c), Zdeněk Miler (Rudá stopa, 1963), Zdeněk Smetana (Romanttto, 1963; Láhev a svít, 1964; Věnec, 1964), František Vystrčil (O místo na slunci, 1959 Start, 1964). - Koncem let čtyřicátých se poměrně rychle stabilizovala produkce f.k; v Polsku; zpočátku ve standardním stylu (Lchoslaw Marszalek, Wladyslaw Nehrebecki, Waclaw Weiser), postupně se modernizovala a její směr silně ovlivnili osobití tvůrci, zejm. výtvarníci Jan Lenica, kresby, jejíž prvky v průběhu své tvorby stále více zdůrazňovali. V tomto směru postupovali i autoři mladší generace Ale-xandar Maks, Zlatko Grgič, Zlatko Bouřek, Ante Zaninovič. V Maďarsku je vedoucí osobnosti f.k. Gyula Macskássy, z mladší generace Gabor Gyorgi Kovasnai, Jozsef Nepp; v Rumunsku Ion Popescu Gopo, Julian Hermeneanu; v Bulharsku Radka Bačvarová, Todor Dinov; v NDR Werner Krause, Katja a Klaus Georgiovi; v SSSR debutovali v Šedesátých letech A. Karaganovič (Zamilovaný obláček, 1960), D. Cerkasski (Tajemství Černého krále, 1964), B. Stěpancev (Kohout a barva, 1964), Fjodor Chitruk (Historie jednoho zločinu, 1962) atd. - Poválečná produkce f.k. v kapitalistických zemích má několik významných center: Počtem vyrobených f. si nadále zachovává prvenství USA, kde je produkce komerčních f. soustředěna ve studiích Walta Dianeye, Hanny a Barbery a Warner Bros (v nčm pracuje Ch. Jones, F. Freleng a R, McKimpson). Uměl. ambice v amer. f.k. reprezentuje produkce UPA, jejímiž zakladateli byli výtvarnicí a animátoři W. Disneye, kteří u něho nemohli"upiaTnir své osobité styly; Stephen Bosustov, John Hubley, Robert Cannon, Pete Burness, Ted Parmelee, Paul Julian, Jules Engel, Bili Hurtz, Ernest Pintoff. Jejich snahou bylo po všech stránkách zmodernizovat f.k* max. využitím specifičnosti vyjadřo-. vacích prostředků f.k. a zdůrazněním grafiky jak v režii, tak v animaci. Charakteristickými rysy jejich tvorby jsou: zjed^ nodušená kresba navazující na karika ■ turní žánr časopisu Nevr Yorker; sdůraz není plochosti kresby, náznakovitá animace. (Jednotliví autoři z UPA si později založili vlastní studia.) Experimentální tendence v amer. f.k, prosazuji výtvarníci Robert Breer, StanJ^derbeek, Carmen D'Ävinôá Eltot Noyes atd. - V Anglii sc tradiční produkcí f.k. zabývá John Halas ve studiu Halas and Batchelor (1940), v němž natáčí všechny druhy animovaného f. Moderní směry f.fe, představují Robert Godfrey (Dávej pozor na ptáčka, 1962), George Dunning (Létající člověk, 1961, Jablko, 1962)h Richard Williams (Malý ostrov, 1958, Miluj mě, miluj mé, miluj měr 1962). - Ve Francii je v čele moderního f.k* Paul Grímault poetickými filmy Zloděj hromosvodů, 1946, Olověný vojáček, 1947, Pastýřka a kominičeh, 1949; v jeho studiu pracují někteří průbojní režr, např. J. Colombat, H. Lacam, J. F. Lanquionie. Směr komerčních f., navazujících na Disneyúv styl, reprezentuje produkce Jeana Image. Výtvarně a filmově průbojné f. realizují Piotr Kamier (Zelená planeta, 1966), René Laloux (Hlemýždi, 1965), Peter Foldes (Hoch plný boudoucnosti, 1965), R. Lapoujade (Tři portréty neexistujícího ptáka, 1964), Manuel Otero (Ares kontra Atlas, 1967). - V šedesátých letech opouštějí autoři klasické realizační schéma f.k. Ve snaze získat co nejužši kontakt s oživenou kresbou zjednodušuji techniky, velmi často hledají rozšíření výrazových prostředků ve spojení kresby s vystřihovanými postavičkami a v kombinaci různých technik animovaného f. -. V padesátých a šedesátých letech se realizuji tžv^ obrázkové i*, složené z řady statických obrázků. Dojmu pohybu se nedosahuje fázováním kresby, ale /pohybem kamery, /střihem, /montáží. V podstatě jde větS. o ilustraci textu statickými dramaticky expresivními obrazy. Obrázkové f. realizoval Jiří Trnka (O zlaté rybce, 1954,, Jak stařeček měnil až vyměnil, 1954), v USA Paul Julian a Les Goldmann (Kat, 1964 - k básni M. Ogdena); v Jugoslávii Zlat* ko Bouřek (Mlha a bláto, 1964) k sekvencí z Balady o Petricu Kerenpuhovi. Tyto f. využívají významového napití mezi básnickým slovem, hlasovým projevem a obrazem, které vyvolává u diváka silný emocionální účín. - Z hlediska materiálu f.k. se může použít kresby provedené v kontuře bez dekorace n. s náznakovou dekorací na bílém pozadí, kresby koloro- c) Moderní konturová kresba z fiEmu Ptáci Koháci (výtvarník Jiří Toman, režie Vladimír Lehký). 74 Jů&eph Cotten, Tereza Wrightová a Macdonald Carey v Hitchcockovfe filmu Ant stín podezření. vané, malby bez výrazné kontury, kresby :: pastelkou, mastnou tužkou, koláže, /fro- i táže, kresby, malby n. vyškrabováni, rytí přímo na film. pás. Jednotlivé techniky ; si autoři určují podle uměl. záměru a výtvarného stylu, které si k jeho dosažení : zvohh. Techniky mohou být různě kom-binované, prolínají se, a jejich počet se rozšiřuje podle invence výtvarníků a režisérů. film kriminální, odrůda dobrodružní- ného /f.; na rozdíl od detektivky je kriminální příběh příběhem bez tajemství. Přes to, že rovněž bčží o zločin, je pachatel !■■:■ i čin divákovi od začátku znám, před zá-'- "hadou stojí pouze ostatní postavy hry."" v. Celý příběh se pak hraje o tom, jakým způsobem, za jakých okolností a jakými důkazy bude viník odhalen a usvědčen, ■ Jednou z možností tohoto žánru je využití motivu svedomí a jeho rozvinutí v hlubších společenských souvislostech a s psy-... chol. analýzou (amer. f. Ani stín podezřeni, - 1943, řež. A. Hitchcocka, v. obr.). Při ;. etické n. společenské závažnosti námětu :. může kriminální drama přerůst až v drama psychol. (např. italsko-španělský film .:. Smrt cyklisty, 1955, rež. J. A. Bardema). film kulturní (z něm. Kulturním), :. starší osvětářský název pro krátký, někdy i polohraný f. s obecně poučným obsa- hem. Před II. světovou válkou se tak označovaly didakticky zaměřené ř. s přírodověd., lékařskou a tech. tématikou. Známá byla zejm. produkce specializovaného odděleni německé spol. UFA (od r. 1918), z niž vynikaly např. filmy dr. U.K.T. Schulze. Tento druh vzdělávací dokumentaristiky dnes zastupuje populárně véd. / f. film loutkový, ofotografovaná řada jednotlivých pohybových fázi různých druhů /loutek n. rozmanitých předmětů po okénku, která při projekci vyvolává dojem plynulého pohybu. Základním principem f.l. klasického typu je troj-"rožměrnost prostoru, loutky, /dekoraci a /rekvizit. I když se ve f.1. pod. jako v kresleném /f. dosahuje každého na plátně viditelného pohybu /animaci, má f.l. některé prvky reálného f.: dram. osvětlení loutek a scény reflektory, jejichž velikost je přizpůsobena rozměrům scény a výraznější práci kamery, která snímá bezprostředně každou pohybovou fázi v celém obraze a je pohyblivá (uhly, /velikost záběrů, /travelling); to znamená, že ve f-1. se loutka ani dekorace nepřizpůsobují výtvarně pohledu kamery jako ve f. kresleném. Z hlediska realizace tvoří každé studio (/ateliér) fX samostatný celek; má své dílny na výrobu koster loutek, rekvizit a dekorací, malířský ateliér, kosty-mému, střižnu a natáčecí haly, v nichž se může pracovat současně na několika natá-čecích stolech oddělených od sebe černými závěsy. Materiálem f.l- je nejčastěji trojrozměrná marioneta přizpůsobená optice kamery (v- loutka filmová), loutka reliéfni, plošková n. vystřižená z papíru; dále hračky, předměty denní potřeby (v. obr. u hesla film kombinovaný) n. jejich modely, upravené pro animaci; kameny, mušle, stavebnicové kostky (v. obr. a), žaludy, kaštany (v. obr. 6), zápalky (v. obr. c), jež slouží jako materiál dram. ' objektůj dále formela (v. obr. d), hlína, střepiny jSkia, malované perníky, krajka, výšivka, vlněné vlákno (v. obr. e) i člověk, jehož pohyb je rozfázovaný a snímaný po okénku (v. fixillation). Z historického hlediska sahají první pokusy o f.l. do období počátku kresleného f. (E. Cohl: Malý Paust, 1910). Průkopníkem f.l. je Vladislav Starevič f. Krásná Lukjanida (1910 v Rusku). Později pokračoval Starevič v tvorbě f.l. ve Francii. Význam jeho tvorby z třicátých let považuje franc, kritik Georges Sadoul v oblasti f.I. za rovnocenný s významem W. Disneye v oblasti kresleného f. Hlavním námětovým zdrojem Starevičovým byly bajky; největšiho úspěchu dosáhl celovečerní f*L Liška 75 film loutkový film oboustranný -fti Ja-, r f r cj Kostky stavebnice jako výtvarný materiál filmu Co bylo v khbouku (L. Kadleíek). BystrouSka (1938). Svetový význam má sov. f. A. PtuSka Nový Gulliver (1935), v němž použil plastelínových loutek, pod. jako o dvě leta později franc. řež. Jean Painlevé ve f.l. Modrovous. Soustavnější produkci f.l. se věnoval v letech třicátých v Holandsku George Pál, který natáčel reklamní f. pro firmu Philips (Velká Pkilipsova revue, 1938), v nichž používal zjednodušených loutek ze dřeva, a v letech čtyřicátých Joop Gessíng (Noční serenáda, 1946), Jehož loutky mají nepřirozeně naturalistickou mimiku. Po druhé světové válce se do čela f.l. dostala Čs. produkce, jejíž průkopnící je Hermína Týrlová. Roku 1925 spolupracovala s K. Dodalem na reklamním fJ. Tajemství Lucerny; r. 1939 začala natáčet ve zlínských ateliérech Ferdu mravence (podle knihy a výtvarné koncepce O. Sekory) a od té doby natáčí soustavně 1 až 2 f. ročně. Připomínáme z nich f.: Vzpoura hraček (1948), Nepovedený panáček (1951), Míček Flíček (1956), Zlatovláska (1956), Uzel na kapesníku (1958), Kulička (1963) a sérii „vlněných pohádek", kterou zakončila Hvězdou betlémskou (1969). Experimentátorem hlavně v kombinaci různých technik je Karel Zeman* který debutoval Vánočním snem (1945). Později realizoval s populární figurkou Prokouka šest krátkých skečů (1946—49), oživil ve f. Inspirace postavičky z vyfukovaného skla (1949) a natočil dvě pohádky Král Lavra (1950) a Poklad Ptačího ostrova (1952), v nichž b) Loutka z kaicanů, kterou navrhla K. Zmatlíková pro film Přátelé na sirkách (režie |. Kluge). kombinoval techniku f.l. s f. kresleným, Jiří Trnka navázal v tvorbě f,I. na své zkušenosti z loutkového divadla, z malířství a ilustrátorství a „povznesl f.l. na úroveň vysokého uměni" (Robert Bc-nayoun). Ve svých f. Špalíček (1947), Císařův slavik (1948), Árie prérie (1949),. Bajaja (1950), Staré pověsti české (1953), Osudy dobrého vojáka Švejka (1954—55)j Sen noci svatojánské (1959), Kybernetická babička (1962) a v dalších obsáhl J. Trnka nejrůznějsi náměty, techniky a styly a povýšil hru loutky na úroveň hereckého výkonu, v němž vyjádřil Širokou Skálu citů, charakterů, vztahů a postojů. Každý z těchto tří tvůrců měl ispirativní vliv na zahraniční autory. Z domácích spolupracovníků-se v průběhu let padesátých a Šedesátých osamostatnil Břetislav Pojar (O skleničku vicf 1953), Jan KarpaŠ (LiSka a vlk, 1957), Stanislav Látal (Plivnik dlaždiče Housky,-1962), Josef Kluge (Čarovné lyže, 1959), Ludvik Kadleček (Proč pláče žirafa?t 1959) atd. Po ČSSR má široce rozvinutou a dynamickou produkcí Polskoz Jejím průkopníkem je Zenon Wasilewski, režisér loutkového divadla, jehož debut ve f,l» přerušila válka, takže f. Za krále KrakuSe dokončil až r. 1947. Vedle bohaté tvorby -rohoto režiséra obrátila na sebe pozornost d\oute Haria Bielická a Vladimír Haupe ť. Vavrmcuv sad (1951), později hlavně f. Střídaní , stráží (1958), v němž oživili krabičky' od zápalek. Z dalších režisérů f.1. přip omíname alcs p oň E > Sturlise, J. Kotowského, T. Wilkosze, T. Badzia-iňůVOU. V SSSR se tvorbou f.l. Zabývá Vladimír Děgtjarjev (Kdo je nejsilnějH, :1962), R. KačanOv (MáŠenka a medvěd, ■1962), Fjodor Chitruk (Prázdniny lva Bonifáce, 1966), Anatolij Karanovič (Písnička jde světem, 1962), který je též spolupracovníkem na Jutkevičově kombinovaném f.l. %edová sprcha (1961). V NDR realizují fJL. Katja Georgiová, Gúnter Rátz, Kurt ■ vTeiler, Johannes Hempel, v Madarsku I. Imre, Otto Fóky, v Bulharsku Stefan Topaldžikov a Díno Topuzanov, v Rumunsku Bob Ca Unescu. V západních zemich se tvorba f.l. omezuje jen na několik osa- c) Zápalky a krabičky jsou loutkami a deko-íS- racerni ve filmu Střídání stráží polského rež. _j W| Kaupeho. močené pracujících jedinců. V letech padesátých a Šedesátých pronikají do f.l. stále Častěji oživené předměty (W. Bo-rowczyk: Znovuzrození, 1963); jeho tech-^.nika se rozšiřuje používáním rozmanitých materiálů a jejich kombinací. Přitom je : nutné od f.l. odlišit zfilmované loutkové ■hry (maňáskové n. s marionetami), jejíchž : Joulky se pohybuji před kamerou, nikoli í-í.po okénku, a jejichž hra odpovídá konvenci dťvadla.__ film. naučný, širší název pro didakticky založené dokumentární /f., poskytující zájmovému okruhu diváků poučení z odborné tematické oblasti (např. zdravotnictví) z praktického i teoretického hlediska. Ve výukové osnově odborného iUČiliatě n. kursů (např. na klinikách) Se tento druh f. nazývá /f. výukovým. ■film oboustranný, film. /podložka, na Jejíž obé strany jsou nality dvě obv. rozpadne citlivé /vrstvy. Základním rysem 76 \ Loutka z vlněného vlákna z filmu K. TýHové 2L SnUhulák. d) Loutky z formely z fi Imu Ber-rfe; rež. Zd. Seydla a L* Kadlečka, f.o. j e možnost odděleného zpracování dvou citlivých vrstev exponovaných současně. Používá se ho v nej různějších oborech fotografie a f. V barevné fotografii a kinematografii se ho užívalo k snímání dvoubarevných f. (popř. v kombinaci S dalším normálním f. k snímáni f. třiba-revných - v. tripak); v tom případě měly obě citlivé vrstvy rozdílnou spektrální /citlivost, pod. jako u /bipaku. Jindy sloužil ke kopírování negativních obrazů % bipaku; každá strana f.o. se tónovala na jednu barvu dílčího výtažku. Obojí použití mizí s rozšířením třívrstvých barevných /ŕ. Dnes se f.o. používá v maskova- cích procesech k přípravě masky (v. maskovaní), zejm. k přípravě masek neostrých (obraz ve vrstvě na zadní straně je snímán přes podložku mimo rovinu ostrosti, a tedy neostře, jeho vyvoláním se získá pozitivní neostrá maska). F.o. je třeba též k realizaci některých speciálních film. /triků. Zvláštní, poněkud odlišná je aplikace f.o. v rentgenologii, kde rentgenový f.o. slouží k získání kontrastnějších obrazů (rentgenové záření proniká podložkou a exponuje i vrstvu na její druhé straně -jde tudy o dva totožné snímky spojené podložkou). V. t. TBCHNICOLOR, SNÍMÁNÍ RENTGENOVÉ. lillIllÉllllM --'-•"Si1 "b*i ** ■^yrfJHfv" ""'•"ŕ*'" ľ"1' "m" j ŕVŕrJr ,J ÍRBPM*"vľr i-ŕ^V*." 1 -. , ,i- • -' ľ"" 77 film osvětový film osvetový (nikdy také lidovýchov-ný), starší povšechný název pro popularizační, naučné a propagační druhy dokumentárního trf., směřující k poučení široké veřejnosti; tradičně se tohoto pojmu užívá ve zdravotnické osvětě, kde tvoří frekventovanou kategorii. fiřm reliéfní moci rastrové /optiky (v. t. plocha promítací pro STEREOPROJEKCl). novou me- todou integrálního zobrazeni prostoru je ■^holografie', pokusy s jejím použitím pro f.p. mají zatím pouze laboratorní charakter. film plastický amatérský, film. sy- vácí pozorují - obraz-na: promítací /ploše brýlemi s polarizačními filtry orientovanými stejně jako filtry v objektivech. Přestože jsou oba obrázky, tvořící dvojici, promítnuty na plátně přes sebe a poněkud přesazené, vidí diváci pravým okem pou-. ze obrázek pravý a levým pouze levý. --—II H > )—i H o) Schéma snímacího stereoskopického objektivu ve vodorovném řezu. film plastický, způsob film. záznamu prostoru, založený na binokulárním vnímání. Mění-li se prostorový vjem pozorovaného obrazu s libovolnou změnou polohy diváka vůči němu, nazývá se zobrazením integrálním (někdy se jako integrální popisujezobrazeni,při kterém se obraz prostorově mění při změně polohy diváka jen ve dvou souřadnicích). Mění-li se prostorové zobrazeni za pohybu diváka v jednom směru, nazývá se polointegrálním-V obou těchto případech musí zobrazení pomoci f.p. poskytovat divákovi větší počet (popř* plynule se měnících) dílčích obrazů. Redukuje-H se počet dílčích obrazů na dva, nazýváme zobrazeni stereoskopickým (v. film sxbrboskopický). Realizace polointegráíniho a integrálního zobrazeni se dosahuje zatím zprav, po- b) Schěma promítacího stereoskopického objektivu ve vodorovném řezu. stém umožňující trojrozměrné vnímání promítaného obrazu- V amatérské kinematografii se uplatnil brýlový způsob polarizační (v. bkýlb polarizační) pro svou jednoduchost a malé pořizovací náklady. Obraz se snímá /objektivem, popř. Objektivy (obr. a) s nasazenou stereoskopickou / predsádkou; na jedno film, políčko se tak zaznamenává dvojice obrazů (zprav, vedle sebe), jež jsou snímány z poloh vzájemně vzdálených o oční rozestup (asi 65 mm). Snímaný obraz má tvar obdélníka postaveného na výšku. Promítá se běžným /projektorem vybaveným objektivem, popř.specíálnimdvojitým projekčním objektivem (v. obr. i). Každou Částí se promítá jeden z dvojice obrázků na f, přes polarizační /filtr a, ř. Filtry jsou vzájemně pootočeny o 90°, Di- Protože obrázky byly snímány ze vzájemné vzdálenosti odpovídající očnímu rozestupu, je výsledným dojmem plasticky obraz; F.p^a.. vyžaduje projektor se silným světelným zdrojem, neboť polarizační filtry pohlcují velké množství světla. F.p.a. je velmi málo rozšířen a omezuje se jen na film 16 mm. V. t. film stereoskopický. film ploškový, náleží do oblasti animovaného /f. Po tech. stránce spojuje principy /f* loutkového a kresleného. Pohybující se postavičky n. předměty se vystřihují z papíru (papírkový f.) n. z ploché hmoty, a to buď podle jednotlivých Části těla, n. celé. V prvním případě je technika /animace bližší loutkovému f., v druhém kreslenému (jednotlivé fáze postavičky . se kreslí na celofán a vystřižené se ukládají přímo na pozadí, přiklopí skleněnou tabulí a snímají). Artikulovaných papírko- : vých f. použil Jiří Trnka ve f, Veselý cirkus (1951) a v loutkových f. Dva mrazící . (1954) a Osudy dobrého vojáka Švejka (1954-55) k vyjádření druhé roviny vyprávěni. M. McLaren ve f. Kos (1958) rozkládá a skládá části těla kosa do ornamentálních obrazců, odpovídá- -jících humornému obsahu lidové písně (v. obr.). Neartikulovaných celých postaviček vystřižených z papíru použil Jiří Brdečka ve f. Shrne M (1964) a je-., jich prolínáním dosáhl zvláštní Iyričností ným slohem kresby; touto technikou realizoval též f. Do ksíčka na Čekanou (1967). F.p. našel v moderním animovaném f. velké uplatnění v souvislosti s použitím /koláží, dále proto, že zachovává přesněji rukopis výtvarníka, který se překreslováním při fázování porušoval, dává nové možnosti animace v polohách groteskního pohybu (J. Colombat Marceli, -maminka té volái 1940), umožňuje rych* ; léjší špád děje a dosaženi nových hodnot Animace papírkových dílů filmu Kos N.. McLaren a (na obr.). ^4 Barbara KrarTtc-ví va filmu Wojcíecha J. Hase mtr-'-Jok byt milována^ vyplývajících z asociativního náznaku a nápovědi, film podnikový, úzký /f. realizovaný závodním film. studiem pod vedením »r profesionálních n. poloprofesionálnich :.. film. pracovníků na náklady a pro koh-rkrétní potřebu příslušného závodu. Jde např. o f. seznamující se speciálními vý-: robnuni postupy, o f. z oblasti bezpečnosti prace, propagační f. apod. ■■■■■■■ film populárně vědecký, odvětvi do-;. kumentární tvorby (v. fjlm dokument ár---řtóV^jímž^posíáiMHv--^^ • i a vědomostí o věd. a civilizačním pokroku. Má obdobu v populárně věd. literatuře. i.:Vc snaze o demokratizaci védy volí sdělenou, poutavou formu a různé výrazové - prostředky. Film. popularizátor respektuje Věd. fakta" a usiluje o jasný výklad látky. • Své historické i současné náměty čerpá _:Ze všech věd. oborů a používá rozličných -způsobů sdělení (např* životopis vědce, ^rekonstrukce výzkumu, historie objevu, science-fiction, esej, anketa aj.). Tento ..náročný typ f. pro Široké obecenstvo vyžaduje od autorů důkladnou studijní ■přípravu, spolupráci s odbornými poradci a ústavy, F.p.v. bývají předváděny ve -zvláštních představeních („lidové univer- sity") a doplňují program školních /f. Mají tradici ve filmově vyspělých zemích, napr. v Anglii, kde již od roku 1903 natáčel M- Duncan cyklus Neznámý svit (Unseen World) a po něm Percy Smith a Mary Fieldová cykly Tajemství přírody (Secrets of Nátuře) a Tajemství života (Secrets of Life), V SSSR je f,p.v. rozvíjen s velkou pozorností. Kromě jednotlivých děl, jako je Karostinův příkladný f. Život rostlin (podle knihy K. A. Timirja-zeva), jsou tu vydávány /seriály Besedy -agronenia, zcrntpís&é Putcvá?ií po SSSR, magazín Věda a technika, monografie výtvarných umělců aj. U nás, v zemi Komenského, přijala populárně věd. kinematografie odkaz průkopníků (Schrutz, Prát, Paspa, "Olehla, Brichta, Smrž aj.) a dosáhla světové úrovně, o Čemž svědčí její úspěchy ve specializovaných mezinárodních soutěžích. film povídkový, sled několika kratších uzavřených příběhů, které jsou organicky Spjaty jednou ústřední myšlenkou, nazíranou za různých okolnosti a v různých podmínkách. Jejím nositelem může být bud hlavní hrdina (franc. f. Jeji první ples, 1937, rež. J. Duvivíera), n. je vyjádřena prostřednictvím /rekvizity (např. frak v amer. f. Historky z Metropole, 1942, řež. J. Duviviera). Jako podpora ústřední myšlenky slouží zprav, rámcový příběh, který navozuje výchozí situaci a v závěru dává hlubší smysl odehraným dílčím příběhům (např. f. Čapkovy povídky, 1947, rež. M. FriČe podie povídek K. Čapka). F.p* se rovněž Často rozumí seřazení několika povídek téhož autora (sov. f. Čechovovy hrátky, 1949, scenáristy a rež. J. Arménského podle povídek A. P. Čechova). film psychologický, /žánr hraného f.ř kde těžiště autorova zájmu je v pronikavé analýze hrdinova nitra, jeho myšlenkových a citových procesů, stavů a avratú. Prostřednictvím individuálního hrdinova osudu otvírá f.p. pohled do hlubších společenských souvislostí a mravních problémů určité doby (polský film rež. Wojciecha J. Hase Jak být milována, 1963, v. obr.). F.p. vzniká vžtž. ze záměru ukázat rozpor mezi osobni » společenskou morálkou (sov. f. Anna Kareninová, 1966, rež. Aleksandra Zarchiho, Zločin a trest rež. Lva Kulidžanova, 1969). film reliéfní, náleží do oblasti animovaného /f.; ieho označeni odpovídá tomu, že všechny prvky - /loutka, /dekorace, /rekvizity - jsou reliéfní a plochou řezu 79 film reportážní Scéna z reliéfního filmu Jana DutfoSky Vřem neíze vyftwšt. položené na vertikálně umístěné skleněné desky, pod nimiž je malované pozadí. Skleněné desky mohou být ze stran prosvětlené, takže vzniká /iluze prostoru. V podstatě je však ve £.r. akce loutky omezena jen na pohyb na ploše. O realizaci f.f. se v ČSSR pokusil poprvé Jan Du-dcšek filmem VUm nelze vyhovět (1960), v, obr.; jeho loutky však byly málo ohebné, takže nemohl dosáhnout dynamičtí j-Éího pohybu, který je právě předností této techniky. Artikulovaných reliéfních loutek použil Josef Kluge ve f. Malé, ale moje (1962) a Solidní dědeček (1963); ve výtvarném pojetí Miroslava Štěpánka poskytovaly loutky bohatší režijní a animační možností. Další prostor pro uměl. vyjádření loutky otevřel Břetislav Pojar filmy Biliár (1961), Úvodní slovo pronese (1962), Romance (1963) a Ideál (1964), v nichž kombinuje f.r. s papírkovým a funkčně využívá charakteru reliéfu k plynulému řetězení scén jednim směrem {Romance), takže je celý f. pojat jako souvislé panoráma. V seriálu Pojďte, pane, budeme si hráz (1965 až 1968), který realizoval ve spolupráci s výtvarníkem M. Štěpánkem, uvolňuje, přeskupuje a mění části loutek podle vlastni fantazie a imaginace; odtud vznikají nové možnosti pro animační /gagy a básnické metafory. V jejích uplatněni, ve využití zrychleného spádu děje a ve zvýšené akčnosti loutky a možnosti jejich proměn záleží specifičnost této techniky animovaného f. film reportážni, f. sloužící především aktuálnímu film. zpravodajství svou pohotovostní metodou natáčení a zpracování. Je základem film. /týdeníků a jiných periodik, i některých monotematických f. Scéna ze siluetového filmu Lot 16 Reinigerové Dobrodružství prince Ahmeda (1926). publicistického charakteru. Výrazové prvky film. reportáže umocňují v moderní uměl. tvorbě dojmy bezprostřednosti a autentičnosti. Nejširším působištěm f.r. je nyní televize. film seriálový, v kinematografii následovník někdejších literárních /seriálů (románů rytířských a později tzv. románů kolportážních). Znakem f.a. je volný sled příběhů spojených postavou hrdiny, který jde od dobrodružství k dobrodružství, bud proto, že je sám vyhledává, n. je po- stupně do -události-vtahován i proti své vůli různými náhodami, intrikami n. důsledky svých předchozích činů. Přitažlivost f.s. je dána tím, že si divák zvykne na stereotypního hrdinu, předem počítá s napínavým pokračováním a je si jist Šťastným koncem (happy endem). Tato šablona má ovšem vliv na kvalitu f.s., který sc nikdy nezabývá skutečně závažnými problémy a spokojuje se toliko vnější dě> jovostí, téměř zprav, uměle až'násilně zaplétanou a nastavovanou, kde jakýmsi jediným kladem bývá vítězství dobra nad zlem. Příkladem je f.s. francouzsko-italsko--západoněm, koprodukce o osudech Angeliky, začínající f. Angelika, markýza andělů (1964) rež. B. Borderiea. - F.s. nelze zaměňovat s f. o více epochách (např. šestíepochový němý franc. f, TH muíke-týfi, 1921, rež. D. Bergera podle románu A. Dumase). film siluetový (n. stínový), náleží do oblasti animovaného /f. a z hlediska typu /loutek do f. ploákového. Postavičky, /dekorace, příroda a /rekvizity jsou vystřiženy z černého neprůhledného papíru (někdy k znázorněni hloubky též šedého) a pokládají se na bílé pozadí. Ve výsledném dojmu působí f.s. jako čínská stíno- -hra. Tato technika vyžaduje, aby postavičky hrály z profilu, aby kontura všech vizuálních prvků v obraze byla výrazná a děj dostatečné hutný a rušný. V historii. -animovaného f. se f.s. zabývala první Lotte Reinigerová (Německo), která po prvních pokusech Ornament zamilovaného srdce . (1919) a Betlémská hvězda (1921) realizovala velmi úspěšný celovečerní f. Dobrodružství prince Ahmeda (1926), v. obr. Postavičky a dekorace f. byly ornamentálně stylizované, V pozdějších letech se f.s. vyskytuje jen ojediněle. Pokusil se o něj Holandan Marten Tooner (Zlatá rybka) a v letech padesátých a šedesátých je jeho jediným tvůrcem Bruno J. Botge (NDR), film stereoskopický který soustavně natáčí £.8. v drážďanském studiu animovaných f, Z jeho bohatě tvorby : připomínáme r Drzost nezvítězí (1956), Proč každý má zrnko moudrosti (1959), Dárky'Šedého mužítka (1960), Zde žádné pilulky nepomohou (1961), Zlatý člunek (1966). film sociální, /žánr hraného f. zachycující významné, často klíčové události společenského vývoje a třídního boje (např. sov. i*. Matka, 1926, Vaevoloda I. Pudovkina podle stejnojmenného románu Maxima Gorkého, Bouře nad Asií, 1929, téhož režiséra, Křiěník Poťomkm, 1925, scenáristy a režiséra Sergeje M. Ejzen-štejna). V, obr. film stereoskopický, způsob film. záznamu prostoru na principu stereosko-pickém, při kterém pozoruje každé oko svůj dílčí obraz; všichni diváci mají (až na rozměrové parametry) shodný vjem. I když prostorovost obrazu lze napodobit pomocí jiných-Činitclů-(geometrická /perspektiva, vzdušná perspektiva, vzájemný pohyb předmětu atd.), skutečný prostorový vjem lze získat jen při odděleném pozorováni stereoskopické obrazové dvojice levým a pravým okem (v. t, film plastický). Základní tech. problémy f.s. jsou: separace obrazových dvojic při snímání, pořízení kopie n. kopii s obrazovými páry, promítáni výsledného záznamu a separace dílčích obrazů při promítaní. Separace při snímáni je řešena bud dvoupáso-vým snímáním pomocí speciální kamery n. dvou spřažených kamer n. pomoci vhodných /předsddek, usnadňujících požadované zaměřeni kamer (/paralaxa opt. os) a nastavení snímací základny (tj. opt. horizontální vzdálenosti opt. os snímacích objektivů). Druhou cestou je snímání jedinou kamerou pomocí vhodných opt. předsádek, které mafi za úkol vytvořit pomoci jednoho n. dvou snímacích objektivů dva dílčí obrazy na jednom film. pásu tak, jako by byly snímány ze dvou různých horizontálně vzdálených bodů (snímací základny). Konstrukce předsádek závisí na volbě velikosti a rozmístění obou dílčích obrazů na společném film. pásu. V některých systémech f.B. se umisťují dílčí obrazy do jednoho obrazového políčka vedle sebe v přímé n. převrácené poloze, n. je lze umístit nad sebou a strhovat film, pás o dvojnásobnou obrazovou rozteč. Výsledná kopie může mít shodné charakteristiky s nasnímaným obrazem, lze však např. spojovat v kopírovacím procesu dílčí obrazy ze dvou pásů na jeden, kopírovat je pres sebe, měnit jejich rozměry a polohu na výsledné kopii. Promítání f.s. může probíhat ze dvou film. pásů pomocí dvou promítacích strojů, n. z jed- noho film. pásu; promítači stroj je pan vy-"" baven zvláštní zobrazovací soustavou n. vhodnou promítací predsádkou, některé způsoby (anaglyfické) umožňuji přímé promítání obrazu normálním promítacím strojem bez úprav. Separace dílčích obrazů při pozorování lze dosahovat buď pomocí individuálnich pomůcek pro každého diváka, n. společné pro všechny diváky zvláštní promítací /plochou, založenou na principech rastrové /optiky. Individuální separace obrazů může probíhat buď na základě časové záměny dílčích obrazů - oči diváků jsou synchronně zastiňovány pomocí kmitajících či rotujících záklopek, n. na základě vlastností doplňkových Zíběr x EjzenStejnova filmu KWiirífc barev (anaglyfický způsob), dílčí obrazy jsou promítány v doplňkových barvách a diváci používají brýlí s fóliemi v těchto barvách (nevýhody: únava očí, nemožnost promítání barevných filmů; výhody: jednoduchost realizace, žádné úpravy na promítacím stroji, snadná výroba kopie). Najrozšírenejší je promítání pomocí /polarizace, vyžadující filtraci promítacích svazků pomocí vzájemně kolmých polarizačnich /filtrů na promítací plochu nerušící polarizaci světla a užíváni brýlí s vhodné orientovanými polarizačními filtry. Výhodoutěch-to soustav je poměrná jednoduchost, nevýhodou to, že diváci jsou nuceni používat individuálních pomůcek (při půjčování provozní obtíže). Principiálně je proto výhodnější separace dílčích obrazů pomoci promítací plochy, zprav, v rastrovém provedeni; elementy plachy musí mít tak malé rozměry, aby je divák nevnímal, n. se jejich pozorovatelnost ruší jinak (např. pohybem). Zatím nejúspěšnější řešení vytvořil Ivanov (v. t. plocha promítací pro stehboprojbkci). Tento způsob separace je zatím zatížen tech. a výrobními problémy, mimoto jsou diváci nuceni zaujímat určité polohy (v tzv. pozorovacích pásmech), aby vnímali správní obraz, z prostor, z něhož lze pozorovat, je omezen. Tyto tech. problémy však těsně souvisejí s problematikou snímání. F.s. je totiž nutno snímat pro promítací plochu dané velikosti, při snímáni je třeba respektovat některé tech. parametry (především snímací vzdálenost, snímací základnu, onn. vzdálenost snímacích objektivů) a uvádět je do souladu, čímž je omezena uměl. práce s kamerou. Je nutno respektovat vliv orámování obrazu promítací plochou, které vymezuje existencí obrazu v prostoru mezi ní a divákem. Vzhledem k zájmu o stereoskopické snímáni již od počátků fotografie se objevují jednotlivé principy f.s. po- 81 film střihový film trikový Z filmu Vsevoloda Pudovkina flouře nad Asií. měrně brzy; anaglyfický způsob byl navržen r. 1891 (Ducos dú Hauron)> stejně jako polarizační (Anderson); soustavně se f.s. začali zabývat výzkumní a vývojoví pracovnici od r, 1940 (Gabor, Ives, Ivanov), realizována byla řada systémů polarizačních (Í v ČSSR - /VÚZORT, ČSF -1951—55), v SSSR bylo vybudováno několik kin s rastrovými promítacími plochami. Nedoceněn je zatím význam. f,8« v oblasti věd., tech. a Školního f. film střihový, f. vznikající redakčním zpracováním archívního film. materiálu (nejčastěji zpravodajského a dokumentárního) za účelem nové střihové /skladby na určený námět. Je tc rozšířený publicistický druh, dokumentující nedávné dějiny nejen z oblasti politiky a veřejného života, ale i techniky, kultury aj. Může poskytovat zajímavé a poučné retrospektivy (jako např. f. N. Vedrěsové Paříš 1900). Příznačné jsou f. využívající reportáži z válečných let (např. Rajzmanův Pád Berlina n, Rossifův Čas ghetta). Obratná /montáž a aktuální /komentář k historickým snímkům vytvářej: nové poznávací hodnoty, posilované mnohdy čerstvým spojovacím materiálem (tzv. /dotáčkami). F.s. (franc. film de montage) se též nazývá archívním n. kompilačním f. Střihová metoda je perspektivní hlavně v tv publicistice, kde má široké pole působnosti. Film Studios, speciální menší kina s kapacitou max. 400 diváků, s avantgardně řešenými pohodlnými interiéry. Promítají se v nich jen význačná uměl. díla pro diváky š vysokými nároky na uměl. hodnotu a experimentální film. tvorbu. Jsou zřizována v NSR ve velkých městech často v prostorové i provozní souvislosti s velkými kiny. film Širokoúhlý, souhrnný název širokého souboru výrobních technologii kinemat. f. (i f. samotných), jež jsou charakterizovány výsledným obrazem na promítací /ploše s poměrem šířky k výšce větším než 1,37. Tohoto zvětšeného poměru se dosahuje opticky anamorfotic-kým /zobrazením (např. při systému /Ci-nemaScope) na pásu 35mm filmu, zvětšením Sirky obrazového formátu, a to bud na standardním 35mm nim. pásu (např. /Vista Vision), n. na pásu Šířky 55 mm, popř. 70 mm (65 mm) (např. /Todd-AO), kombinaá obou těchto způsobů (např. Cí-nemaScope - 55 mm) a spojením několika promítaných obrazů (/Cinerama). Pozorování promítaného f.š. má vyvolat představu prostoru (v. dojem stereoskofic-ký)j promítá se na velkou, zprav, zakřivenou plochu a používá se stereozvuku (v. stereofonie). film školní, metodický prostředek n. doplněk Školní výuky. Tematicky- í formálně je přizpůsoben pedagogickým požadavkům na školách různých stupňů. Jako účelový druh je vázán vyučovacím programem. Proto se věnuje především názorné obrazové dokumentaci školní látky. Osvědčuje se zejm, v různých oborech přírodovědy a techniky, avšak znamenitě pomáhá také např. ve výuce cizích jazyků. Pomoci pohyblivých grafů a jiných trikových snímacích metod je f.š. schopen vysvětlovat i abstraktní východiska a složité vztahy v nových vyučovacích předmětech (jaderná fyzika, kybernetika aj.). F.š. však nenahrazuje učitele, který zůstává vedoucím činitelem výuky. F. určené k odborné výuce na vysokých školách se označují jako f. vysokoškolské. film špionážní, odrůda /f, dobrodruž- ného. Jeho......obsahem.je...bud vojenská, . prům., n. politická špionáž, se všemi charakteristickými znaky zločinu, jak je zná /f. kriminální, n. se znaky tajemství jako /detektivka (amer, f. Mata Hari, 1931, řež. G. Fitzmaurice). film televizní, druh film. programu, určeného především pro reprodukci na obrazovce televizoru. Výjimečně se hq používá k promítání v kinech. Proti /f. hranému, určenému především pro promítáni v kině a teprve potom k reprodukci v televizi, má některé ekon., uměl. a tech. odlišnosti. Po ekon. stránce bývá levnější z hlediska výrobních nákladů. Ekon. důsledky má i to, že f.t. má svou specifičnost, danou malou plochou obrazovky, na které nepůsobí výrazně velké celkové záběry s množstvím jemných detailů, takže tech. kvalita přenosového systému televize vede k požadavku nižší výrobní ceny. Z uměl, hlediska to znamená určité omezení ve výběru látky ve srovnání s hraným f. Délka f.t, bývá 30 až 60 min, tedy kratší než u hraného f., což se vyvinulo z programové skladby v televizí, kde je pozornost diváků rozdělena na delší časový interval než v kině. Ryze tech. odlišností záležejí v omezených tech. možnostech tv přenosu obrazového záznamu z film. /pásu na obrazovku televizoru. Při promítání v kině lze reprodukovat rozsah /jasů 1:200 mezi nej světlejšími a nejtemnějšími částmi obrazu, kdežto při reprodukci obrazu v televizi lze dosáhnout běžně jen rozsahu jasů 1:50. Zmenšení rozsahu jasů je způsobeno vlastnostmi snímacích elektronek a obrazovek. Tuto okolnost třeba mít na zřeteli při snímáni film. obrazu a volit takovou techniku /osvětlení na scéně, aby ve film. tv kopii neměly důležité detaily větší rozsah /hustot než 1; 50. Protože televize má ve srovnáni s 35mm filmem menší kapacitu přenosu informací, zanikají na obrazovce jemné detaily. Proto v snímku, který je určen pro tv film, musí být žádoucí detaily poněkud větší, mají-li být na obrazovce zřetelné. Vzhledem k vlastnostem tv přenosu se doporučuje, aby v záběrech nepřevládaly větší uzavřené temné plochy, jejichž reprodukce vychází nepříjemně šedě, naopak je výhodnější, aby převIádaLy plochy světlejší, nikoli však s nejvyššim jasem. Pokud je to možné, má být v každém záběru alespoň. Část plochy s nejvyššim a nejnižgím jasem (poměr je 1:50). K usnadnění práce kameramanů se rozsah jasů zmenšuje kopírováním na pozitiv s menší /strmosti, takže lze i z bežného negativu vykopírovat tv /kopii s vyhovujícím rozsahem hustot pro tv přenos, po-vkud osvětleni předmětu snímku nebylo příliš kontrastní. V každém případe je nutné při snímání obrazu pro f.t. použít osvětlení s nižším světelným /poměrem než při snímání obrazu filmu pro promítání v kině a s největší opatrností je třeba používat osvětleni efektového, nejlépe po předběžné reprodukci zkoušky na film. tv snímači. Uvedené skutečnosti platí zejm. pro barevný f.t., kde nerespektováni těchto zásad vede k nenapravitelným deformacím také v tech. kvalitě barevného /podání v televizi, kdežto při opt. promítání na promítací plochu je kvalita barevného podání ještě přijatelná. Do popředí u barevného f.t. vystupuje rovněž požadavek správného /osvitu s přesnosti 82 na ±1 clonové /číslo. V mnoha zemích platí vzájemně málo odlišné pokyny pro snímáni barevných f.t., v nichž se mimo detailní rozpracování zmíněných zásad uvádějí pokyny pro takovou volbu barev ' v předmětu snímku, aby byl obrazový signál barevného f.t. přijatelný i při černobílé reprodukci na tv přijímačích pro černobílou televizí. film televizní barevný zkušební (35mm n. I6mm), obrazový záznam sloužící k seřízení a kontrole film. snímače pro barevnou televizi. Jde nejčastěji o soubor záběrů přirozených barevných obrazových struktur, které jsou provedeny s gradačnlm rozsahem od /hustoty 0,4 (bílá) do 2,2 (Černá). Reprezentatívni skladbu tvoří záběry polocelku v exteriéru osvětlené sluncem, celek, polo-celek a detail interiéru obytné místností, noční záběry v temže prostředí, noční záběry v exteriéru.. a,..záběry. s efektovým osvětlením. Kompozice záběrů a jejich -osvětlení jsou voleny tak, jak se doporučuje pro f, k snímáni v barevné televizi, tj. gradační rozsah mezi hustotami 0,4 až 2.2, v jednotlivých záběrech vždy referenční bilá (hustota 0,4) a referenční Černá (hustota, 2,2). V některých záběrech je žádoucí zvolit předmět snímku takový, aby film. obraz obsahoval také alespoň, třístupňovou Černobílou gradační stupnici šedých tónů. Výroba a laboratorní zpracování f.t.b.z. kladou nejvyšŠí nároky na film. techniku. Nejznámější testy vynikající jakosti vyrábí Society of Motion Picture and Televizion Engineers, Inc., New York. film televizní černobílý zkušební, obrazový záznam 35mm n, I6mm, větš-um&ý, doplněný v závěru též několika /záběry přirozených obrazových struk-tur pro subjektivní posouzení kvality reprodukce obrazu film, snímače. Bývá doprovázen zvuk. /záznamem. Je určen k základnímu i provoznímu seřizováhi a ko?itrole tech. stavu tv film. snímače, tj. opticko-mech. soustavy speciálního promítacího stroje a některých funkcí tv řetězu, majících vztah ke kvalitě reprodukce film. obrazového záznamu v tv řetězu, jakož i k seřízení a kontrole samotné ■ snímací elektronky film. snímače. Na f.t.č. z. je nasnímána řada kontrolních tv obrazců. Pro orientační kontrolu slouží univerzální zkušební obrazec (obr- a), nazývaný též monoskop, který obsahuje v ploše sníma- : ného tv kontrolního obrazového pole dílčí obrazce. Zprav, jsou to dílčí obrazce pro kontrolu obrysové ostrosti n. rozliSovaci ■■■■ ^schopnosti obrazu, průběhu /gradace, geometrického /zkresleni obrazu, rovno- ~mTířnošlTpozaat a rovnomémostí~pTolvětte«Í' plochy snímaného tv obrazového pole, ■ posouzení přenosu středních a vysokých kmitočtů tv signálu apod. Způsob kontroly je nejčastěji subjektivní - vizuální, ale je možná í objektivní kontrola na speciálním tv osciloskopu. Uspořádání f.t.č.z. závisí na typu film, snímače. F.t.c.z, pro kvan- ... tikonové snímače mívá zařazen monoskop a dále soustavu speciálních jednoúčelových kontrolních obrazců pro kontrolu a seřízení proudu el. paprsku kvanti-konu, setrvačnosti kvantikonu, rovnomernosti pozadí v bílé a černé úrovni tv signálu, rovnoměrnosti rozlišovací schopnosti v ploše obrazu (obr. b), přenosu nízkých a středních kmitočtů v tv signálu, a) Univerzální zkuJobnl tv obrazec -skop. b) Zkušební tv obrazec pro kontroly přenosu vysokých kmitočtů tv obrazového signálu. Umožňuje kontrolu přenosu od f =0,5 Mrfz do 8 M Hz ve střední části obrazu a kontrolu přenosu f = S MHz po celé ploše obrazu. gradace obrazu (korektoru gradace), stejnosměrné složky tv signálu, amplitudového zkreslení. Následuji záběry přirozeného obrazového signálu, které jsou citlivé na správné seřízeni film. snímače a vyskytují se nejčastěji v tv přenosu, např. větší celek v exteriéru s množstvím jemných detailů v celé ploše obrazu, detail tváře. K lepšímu posouzení jsou nejdříve záběry statické a pak teprve záběry s pohybem. Výroba f.t.ě.z. jc velmi náročná na přesnost dodržení velmi úzkých tolerancí opt. /hustot. V ČSSR vyrábí f.t.č.z. /VÚZORT podle návrhu VURT. film trikový, takový f., v němž se jako vyjadřovacích prvků hojně používá zvláštních film. postupů, a tím se dosahuje fantastických efektů. Základní technikou bývá zprav, technika hraného /f. a v ní se používá podle charakteru f. pohyblivých /masek, /dvojexpozic, vícenásobných /expozic, animovaných /maket jako prostředí 83 film úzký Z Almu národního umělce Karla Zemana Vynález zkázy (1956). n. spoluhráče živých herců. V některých případech se techniky hraného, kresleného a loutkového /f. vzájemně prolínají a vytvářejí novou ňlm. strukturu, v níž ztrácejí svou samostatnost a vzájemně se přizpůsobují. Mira přizpůsobivosti je různá, závisí na uměl. cílí. Francouz Picrre Etaix používá oživených předmětů jako samozřejmých doplňků k vytvořeni prostředí pro svou komiku vycházející z pantominy (Jen kdyĚ jsme zdrávi), W. Disney ve filmu Mary Poppins dosahuje triky atmosféry moderní pohádky. Karel Zeman realizoval ve Vynalezu zkázy film. ekvivalent Vcxneových příběhů tím, že trikovou koncepcí £> přizpůsobil obraz oživeným ocelo-rytinám (v. obr.). Průkopníkem f.t. je Georges Melto (Dobyti pólu, 19 í 2); ktech. dokonalosti a uměl. působivosti dovedl f.t* Aleicandr PtuŠko ve svých pohádkových f. film úzký, 1. souhrnné označení všech druhů film. /materiálů o šířce pásu od 16 mm do S mm, F.ú. se vyrábí výhradně jako /f. bezpečný. Všech formátů f.ú. se používá pro natáčení /f. amatérských sahu zvuku, kolísání rychlosti film. pásu, polohy snímacích prvků (světelné Štěrbiny, magnetofonových hlav) apod. V. t> film telbvizní černobílý zkušební, film televizní barevný zkušební. 2. Název pro f., kterým si režisér a výrobce předem, tj. před vlastním natáčením, ověřuji správnost zvoleného postupu n. účin budoucího díla. Jde při tom zprav, o natočeni vybraných důležitých n. obtiž- 84 mm Sk- HI m zonální ných scén v jejich Časovém sledu a v náznakových /dekoracích. film zonální, vícevrstvý barevný film. /materiál. Na /podložce je nalito několik fot. vrstev, které obsahují barvotvorné /komponenty. Zpracováni f.z* je obv. stejné jako u třívrstvých barevných /materiálů. Vrstvy bývají dvě (jen výjimečně tři): jedna z nich je panchromatická a druhá (popř. třetí) citlivá k infračervenému záření. Při snímáni nejde o /reprodukci barev, ale o vzájemné rozlišeni dvou (resp. tři) současně snímaných obrazů pomocí různých vyvolaných barviv. Význam f.z. je v oblasti jejich využití ve vědě a technice. film zpravodajský, širší označení periodicky i příležitostně vydávaných filmo-vě-publícistických útvarů, jejichž obsahem jsou komentované zprávy a informace 0 aktuálních událostech. Film. zpravodajství se rozvíjelo již od r. 1896 v Anglii zásluhou průkopníků R. Paula a R. A. Mi-chella, avšak teprve založením společností Warwick Trading Comp., a zejména společnosti Urban Trading (1903), získalo äiräí základnu. Kameramani Charlese Urbana, pod. jako první franc, kameramani Louise Lumiěra, natáčeli aktuality a cestO' pisné reportáže v různých zemích světa. Ve Francií začal vydávat první pravidelný týdeník Leon Gaumont (1902). Po něm vydával týdeník Charles Pathé (1908), který rozšířil jeho distribuci půjčováním kopií a založil v Paříži kino aktualit. Před první světovou válkou se f.z. rozšířil také v Americe (Paramount Pictures) a v jiných zemích. Postupem doby ustoupila konkurence produkčních firem komerční spolupráci. V kapitalistické části světa ovládají trh vydavatelské koncerny. Jejich kosmopolitně založené zpravodajství se ideologicky odlišuje od angažovaného zpravodajství socialistických zemí, sloužícího aktuálním potřebám společností- Pohotové natáčeni a zavčas publikované reportáže jsou základem film. ^týdeníku (dříve nespr. nazývaného též žurnálem), který je hlavní formou zpravodajství. Naléhavé úkoly a veřejný zájem si však vyžadují také vydáváni film. časovostí, věnovaných Širšímu pojednání o jedné závažné události n. děni z domova I ze světa. U nás je to monotematický týdeník - Film. zpravodaj (dříve Svět ve filmu). Zpravodajsky jsou zaměřeny i některé film. měsíčníky a seriály s náročnější dokůmentaristickou' koncepcí. Od roku 1934 vynikal v tomto Směru pokrokový :amer. seriál March of Time (Pochod času), který řídil režisér a později /producent Louis de Riche-mont. Zpravodajská film. metoda je také nedílnou součástí, f v zpravodajství ä publicistiky, kde se rozviji na široké programové základně. Zpravodajský film je u nás také sektorovým názvem studia vyrábějícího uvedené žurnalistické formy f. tlím zvukový, v protikladu fc f. němému tech. obohacení obrazového záznamu o / záznam zvuku. Vzájemná vazba ^je bud ilustrativní, tzn. Že zvuk jen doplňuje popis faktů o jejich akust. příslušenství, n. se vztah zvuku k obrazu vytváH volně a tvůrčím. způsobem, zvuk dostává novou funkci a kontrapunktickč střetáni obou, výrazových /prostředků dává výslednému vfemu obsahově nový význam. 1 když obraz zůstává pro odraz ve vědomi diváka i nadále primárni a zvuk sekundární, 86 znamená f.z. ve vývoji kinematografie kvalitativně vyšší stupeň. Pokusy o doplněni film. obrazu zvukem se datují již od devadesátých let a mezi těmi, kdo se zabývali hledáním tech. řešení, byli zejm. Američan Tomáš Atva Edison, Francouz Leon Gaurnont, Dánové A. Petersen a V- Faulsen, Angličan Lee de Forest. Pokusy spojit mech. záznam zvuku s kine-mat. projekci byly opuštěny pro obtíže především synchronizační, avšak L, Gaumont spolu s A. Peteisenem a V. Paulse-nem vyřešili problém fot. záznamu zvuku a Lee Forest uvedl do kin jako kuriozitu již r. 1926 první film. zvuk. magazín (u nás promítaný r. 1927 v pražském kině Adria). F.z. musel však na svůj vítězný nástup čekat ještě dva roky. Nakonec to nebyla ani tvůrčí potřeba, ani tech. pokrok, které si uplatnění zvuku vynutily. Rozhodl zostřující se konkurenční boj o trhy mezi velkými film. výrobci a klesající návštěvnost v kinech, způsobená únavou publika z věčně se opakujících námětových schémat. První se rozhodla k riskantnímu kroku hollywoodská fa bratří Warnerů, stojící těsně před úpadkem. Během roku 1928 vyrobila dva f.z. Jazzového zpěváka (The Jazz Singer) a Zpívajícího blouda (The Singing Fooí) s populárním zpěvákem AI Jolsonem v hlavní roli a během několika měsíců dosáhla rekordních tržeb. Osud němého f. tím byl zpečetěn. Přes odpor některých z nejvýznamnějSích tvůrců (Chaplin, Dreyer aj.) skončila se během necelých dvou let slavná éra němého f. (např. u nás byl poslední němý f. vyroben r. 1930); jeho sotva vypracovaná estetika se zhroutila. Těžkopádná počáteční technika /příjmu zvuku vrátila ť. rázem zpět do divadelní strnulosti. Dlouhé /dialogy prodloužily /záběry a zpomalily /střih. Vyzráli herci němého plátna byli hlasové a mimicky bezradní před mikrofonem a část jich zmizela v zapomenuti. Ale brzy se projevila životnost nového výrazového prostředku. Dynamika /montáže byla nahrazena dynamikou /pohybu kamery. Dialogy zestručněly a přizpůsobily se potřebám f. Záznam zvuku odkryl dram. působivost /hluku, lyriku zvuk. detailu a překvapivost /ticha. Hudba přestala být pouhým náladovým doprovodem, stala se součásti zvuk. /dramaturgie a dala vzniknout novým film, /žánrům (v. hudba pilmovA). Nová generace tvůrců, jako byli konec i přijmu zvuku větáí mobilnost a věrnosti Během §eétirs*dťni"let zbylatu už jen malá venkovská kina, kde dožívaly staré němé programy. Nečekané byly však kulturně politické důsledky zvuk. revoluce v kinematografii* F. až dosud mezinárodně srozumitelný se rozpadl jako babylónská věž v nepřehlednou řadu národních produkcí, které se přirozeně přimkly k opoře svých domácích jazykových kultur. Potřeba exportu nalezla prozatímní východisko v dialogových /titulcích umístěných přímo do obrazu, které pro cizí diváky zkráceně překládaly obsah dialogů. Tam, kde obecenstvo nebylo schopné n. ochotné Číst titulky, vynutila si distribuce /dabing. Zajímavý problém se vynořil u f., kde v ději vystupovaly osoby různých národností. Zde si rigorózní pocit film. autentičnosti vyžádal, aby se také hovořilo různými jazyky, popř- aby si dram. postavy rozuměly. Tento požadavek nabýval navíc praktického opodstatnění ve f. koproduk-čních, natáčených dvěma n. více národními produkcemi. Jinak však již další vývoj f.z, nepřinesl žádné numořádné kvalitativní zvraty, které by se vyrovnaly otřesu způsobenému uvedením Jazzového zpěváka. Možnost /míchání zvuku, mezinárodní normalizace zvuk. /stopy, magn. záznam a /stereofonie, znamenaly jen dílčí vylepšeni daného stavu. Lze spiše mluvit o určitém konzervatismu film. techniky zvuků. Kvalita gramofonové, magnetofonové a rozhlasové reprodukce je v prudkém vzestupu (dvoukanálové stereofónni vysílání s frekvenční modulací na velmi krátkých vlnách) a předčila dávno film. zvuk. techniku, kdežto kinematografie setrvává již 40 let u distribučních /kopii pří fot. zvuk. záznamu. film zvukový amatérský, f. se zvuk. /záznamem umístěným na magn. zvuk. /stopě, která se nanáší bud litím, n. lepením nejčastěji již na vyvolaný a definidvně sestřižený f., a to na tu stranu, která při projekci směřuje k světelnému zdroji. /Ozvučováni se provádí dodatečně na zvuk. promítacím /stroji. Některé /f» inverzní jsou opatřeny magn. stopou již v surovém stavu a slouží k současnému záznamu obrazu a zvuku jednopásmovým systémem pomocí zvuk. amatérských /kamer. Pozdější vyvolávání nemá na magn. stopu ani kvalitu zvuk. záznamu vliv. Umístěni magn. stopy u jednotlivých druhů f.z.a. Filmfórum •jífc' -JÍíL. i "4 1^ i Nikolaj Čerkasov v titulní roli íiJrou Josífa Chejfice Profesor Po/ežpjev nější polohy ve film. /dráze /projektoru a rovnoměrnějšího navinutí na /cívce se nanáší při druhém okraji f, tzv. stopa vyrovnávací. Podle mezinárodních norem je J?,UA-. zJ&nm "a magn. stope přesazen Umístění magn. zvuk. stopy (o) a vyrovnávací stopy (d) na jednotlivých druzích úzkého filmu: A - film 16 mm jednostranní děrovaným B - film 16-mm oboustranně dSro- René Clair, Nikolaj Bkk, Jean'Vigo, Robert Siodmak, AÍěxis Gráhówski,razila ve svých dílech nové postupy, nové estét, zákony. Lehké Bměrové /mikrofony, pojízdná samostatná zvuk. zařízení a později přenosné /magnetofony daly na- vány, C - film 16 mm jednostranné děrovaný & kombinovaným zvuk. záznamem magn. a opt„ D - film Standard S mm, £ - Single 8 mm. je zřejmé z obr. Pro jednostranně děrovaný ""f. 16 mni se používá stopy Široké (2,6 mm), pro oboustranně děrovaný f. 16 mm a všechny ostatní druhy úzkého /f. stopy úzké (0,8 mm). Pro vyrovnání tloušťky f. na obou stranách a tlm dosažení jeho přes- -,:=.-;před příslušný záznam obrazu o 28 obra zovych políček u f. 16 mm, o 56 políček - u f. Standard 8 mm a o 18 políček u f. j- Super 8 mm. Základní promítací rychlost pro všechny formáty f.z.a. je 24 obr./s. Používá se viak i rychlosti 18 obr./s ..i*....* (Super 8 mm, Standard 8 mm) a 16 obr./s (Standard 8 mm, 16 mm). Její velikost výrazně ovlivňuje reprodukovatelný kmi-■~-;w^rtofi(ový /rozsah zvuk. záznamu. film zvukový 16mm, I. f. vyráběný ~ snímáním a záznamem obrazu a zvuku na formátu 16 mm v průběhu výroby filmu ! ' až po výslednou film. /kopii. 2. F. vzniklý [ z- výchozího formátu 35 mm redukcí, tj, opt, zmenšením. Dříve se používalo opt. zmenšení obrazu i zvuku v tzv. redukční kopírce. Od doby, kdy byl zaveden magn. /záznam zvuku ve film. výrobě, je I6mm verze kopírována z redukovaného dupli-..Jkátního /negativu obrazu a.negativu-zvuku na formátu 16 mm, vzniklého cl. synchronním /přepisem z hotové magn. /míchačky na fot. záznam zvuku. Tech. kvalita zvuku se tím výrazně zlepši. Pro zvýšení produktivity i z technol. důvodů (upravené vyvolávací /stroje pro 35mm f.) se výroba provádí na f. šířky 32 mm, na kterém jsou dva záznamy obrazu a zvuku 16 mm a který se v konečné fázi řeže na dva 16mm film. pásy. film životopisný, film. /žánr, podávající obraz významné postavy z kterékoli oblasti lidské společnosti. Vybírá své hrdiny podle jejich významu pro společenský vývoj, tedy lidí vynikajících vlastností, schopnosti a zásluh :velké bojovníky, vy- nálezce, badatele, umělce, tedy tvůrce a hledače nových cest v oblasti civilizace, kultury a společenského pokroku. Nlapř. sov. f. Profesor Pohžajev (1936) řež. A. Zarchihc a I, Chejfice (obr.) n. anier. í. Madame Curie (1947) rež. M. Leroye. Filmfórum, mezinárodní film. a tv veletrh pro nákup a prodej filmů a tv programů a pro umístění a získání zakázek na veškeré druhy prací a služeb souvisejících s film. a tv tvorbou, pořádaný Cs. rilmexportem každoročně na podzim v Brně. F. je pro producenty rovněž příležitosti k jednáním o možnostech koprodukční výroby filmů a poskytuje příležitosti k získání autorských práv (v. back-ground mvsíC). F. se pravidelně zúčastňuje řada producentů a /distributorů z velkého počtu evropských zemi i ze zámoří, kteří maji možnost pořádat náborová promítání asi v 15 promítacích 87 filmotéka Síních a kinech, vybavených nejnovější promítací technikou pro všechny formáty film. pásů i různých systémů zvuk. /reprodukce. filmotéka, systematicky utříděná a vedecky zpracovaná sbírka filmů, sloužící kc studiu /kinematografie. filmování, jiný výraz, dnes méně používaný, pro /natáčeni. filmováni amatérské* druh zájmové tvůrčí Činnosti, provozované film. /amatérem. V. t. film amatérský. Filmové laboratoře, název samostatného podniku podřízeného ústřednímu ředitelství /Českého n. /Slovenského filmu, zabývajícího se laboratorním /zpracováním kinemat. /filmů a výrobou film. /kopií: V ČSSR jsou F. 1. v Praze C/Barrandov), /Gottwaldově (Kudiov) a v Bratislavě (/Koliba). V. t- laboratoř filmová. Filmové studio Barrandov. (Praha), výrobce hraných filmů pro kina a televizi (v. Barrandov). V omezeném rozsahu, věta. pro interní potřebu, zhotovuje některá doplňková zařízení, která se běžně nevyrábějí (vpisovael zařízení pro magn. záznam, presignáior, kamerové jeřáby a vozíky flj.)' filmovost, zvláštní znak film. /díla, podmíněný specifickými výrazovými /prostředky filmu. F. /scénáře zaleží v tom, že využívá viech kompozičních i těch. možnosti film. řeči (vizuálních i akust.), aby vyjádřil děj a myšlenku dramatu co nejpůsobivěji. Typickým příkladem f. je závěr angl. filmu Kavalkáda, který natočil r. 1933 rež. F. Uoyd. Mladá manželská dvojice, která jediná přežila neítěsti, jež stihlo jejích rodiny v období mezí r. 1900 až 1912, odjíždí za novým životem do Ameriky. Mladý muž se svou Ženou jsou opřeni o lodni zábradlí a hovoří s nadějí o své budoucnosti. Když opustí palubu, kamera zabírá několik vteřin místo, kde před tím stáli, lodní zábradlí a bílou brázdu za transoceánským parníkem. Pak najíždí pomalu na velký /detail záchranného pásu, zavěšeného na zábradlí. Teď už může divák zblízka zřetelně přečíst jméno lodi - Titanic. Filmový průmysl, samostatná složka /Českého filmu, zabývající se výzkumem, vývojem a výrobou kinemat. zařízení, např. film. /kamer a jejich příslušenství, vyvolávacích /strojů, střihačích /stolů, kopírovacích /strojů, číslovacích /strojů, promítacích /ploch, /jasoměrů, /senzito-metrů. F.p. má dva závody; v Praze 5 na Barrandově a v Pxaze 4 v Michli. Filmový symfonický orchestr (Fisyo), hudební těleso organizačně zařazené do /československého filmu, s vlastním hudebním /studiem v Praze 1, Nahrává hudbu pro celovečerní hrané filmy, pro krátkometrážni tvorbu, jakož i pro rv snímky. Filmový technický sbor (FITES), poradní orgán čs. filmu založený r. 1945, složený ze Špičkových film. odborníků; řeži zásadní otázky film. /techniky. filmy zájmového okruhu, i,, které nejsou určeny pro žiroké obecenstvo ve velkých kinech, nýbrž pro oborově inte-resovahé skupiny, jimž f. slouží jako studijní prostředek n. jako odborná informační publikace. Jsou to obv. /f. dokumentární, natáčené buď profesionálně, n. amatérsky, s jsou zjednodušeně označovány podle své tematické oblastí jako f. prům., etno- grafické, turistické, biologické, chirurgické, horolezecké apod. filtr, zařízení propouštějící n. zadržující určitou část procházející energie. Ve film. provozu se používá f. opt. (např. /£» interferenční, /f. absorpční, /f. barevný, /f. šedý, f. neselektivní, /f. kompenzační, f. konverzní, f. polarizační, f. korekční, /f. kopírovací, f* fóliový, f. skleněný, f. proužkový, f. klínový, /f. ochranný atd.), zejm. při /osvětlování, /kopírováni a /snímání obrazu. V aplikované elektrotechnice, např. ve zvuk. /technice (v. filtr elektroakustický), jsou to dále např.: /f. pásmový, t. dolno-írekvenční n. hornofrekvenční, f. žumový apod. /F. mech. se vyskytuji např. jako součást /magnetofonů, přehrávačů a zařízení potlačujících mech. kmity n. v laboratorní technice jako součást lázňových okruhů, odstraňující nečistoty. V. t. práce . S FILTRY. ............ ....... filtr absorpění, opt. prostředí, zprav, ve tvaru planparalelni /destičky, fólie n. tenké vrstvy, které část. absorbuje dopadající elektromagn. /záření (popř. /světlo). Absorpce obv. závisí na vlnové /délce záření, takže zářeni prošlé f.a. mívá jiné spektrální složení než záření dopadající (pokud nejde o neselektivní iedý f.a.). Zvláôtním druhem f.a. je f. kapalinový, u něhož je absorbujícím prostředím roztok barviva v nádobě (kyvetě), jejíž dvě protilehlé stěny (jimiž záření vstupuje a vystupuje) jsou tvořeny planparalelními deskami z Čirého skla. Jako f.a. působí např. f. světelné n. Barevné, jimiž se mění /barva světla, f. neutrální, absorbující světlo vSech vlnových délek prakticky stejně, /f. konverzní pro změnu /teploty chromatičnosti světelných zdrojů, /f. tepelné (determálnl), které téměř dokonale propouštějí světlo, avšak pohlcuji Infračervené (tepelné) záření (zhotovují se buď ze speciálních opt. /skel, n. jako f. kapalinové) a /f. speciální (používané např. pro kinematografii s infračerveným n. ultrafialovým zářením). filtr barevný, průhledné (zřídka průsvitné) prostředí pro změnu spektrálního složení procházejícího záření, popř. snížení jeho intenzity (/f. iedý). Užívá se f. skleněných (z probarveného skla), želatínových (želatínová vrstva obarvená vhodným barvivem, popř. zatmelená mezi skla), z plastických hmot (fólie, desky, výlisky), kapalinových (zbarvená kapalina ve vhodné kyveté s planparalelními stěnami); dále existují nékteré speciální formy, např. /f. interferenční, í. disperzní {Christianse-nitv). Volba druhu f, záleží na požadovaných vlastnostech: Výhodou skleněných f. je dokonalá opt. kvalita*---vysoká—časová-stálost a odolnost proti vlivu světla, vlhkosti a teploty; nevýhodou je vyšší cena, vázanost na výrobní program skláren, závislost průběhu charakteristiky na výrobním postupu při výrobě várky skla, omezený sortiment spektrálních charakteristik a nemožnost úpravy spektrálního průběhu (pro přesné dosaženi žádané spektrální charakteristiky je nutné složit několik £.). U Želatínových f. (čí obecněji u f» s organickým substrátem probarve-ným roztokem organického barviva) je velkou výhodou možnost přesnějšího dosaženi požadované spektrální charakteristiky, poměrně snadná dosažitelnost a příprava, nízká cena; nevýhodou je malá časová stálost spektrální charakteristiky, menší odolnost proti vlivům světla, vlhkosti a teploty, nižší opt. kvalita (obě poslední nevýhody lze snížit zatmelerura vrstvy mezi dvě skla), v naprosté většině nežádoucí vysoká spektrální /propustnost v dlouhovlnné červené a infračervene oblasti spektra a naopak nízká propustnost v oblasti ultrafialové. Výhodou f. z plastic* kých hmot je nízká cena a možnost masové výroby; nevýhodou je zprav, velmi nízká opt. kvalita a nižší stálost proti vlivům teploty a vlhkostí (i když lepší než u nc-tmelených Želatínových f.), která je však značně vykompenzována nízkou cenou a snadnou možnosti náhrady. Výhodou kapalinových f. je vysoká reprodukovatel-nost (nejlepSÍ ze všech druhů f.b.), možnost , přípravy kdekoli bez závislosti na určitém výrobci; nevýhodou je poměrná choulostivost a obtížné používání (užiti omezeno prakticky na stacionární laboratorní přístroje), omezená odolnost proti vysokým teplotám. Interferenční f. umožňují získat spektrální průběhy nedosažitelné jinými druhy f, (strmé absorpční hrany, úzká pásma spektrální propustnosti) a maji vysokou tepelnou odolnost (nezahřivají se tolik jako ostatní druhy f,, -protože neabsorbuj! záření); nevýhodou je jejích vysoká cena, menší časová stálost, choulostivost na mech. namáháni a závislost spektrální propustnosti na směru.. dopadu paprsků (u monochromatických interferenčních f. je nutné použít složitých opt. soustav). Podle použití v oboru fotografie a filmu se rozeznávají co do spektrálního účinku /f* konverzní, /f, kompenzační, /f. korekční, /f. efektové, /f. kopírovací, /i*. Šedé, /f, ochranné, /f. speciální aj., co do požadavků na opt. vlastností /f. snímací a /f> osvětlovači a další f. speciální (pro speciální použití). filtr dialogový, Čtyfpól, jehož útlumová charakteristika odpovídá pásmu spektra řeči, ostře omezuje kmitočty pod 100 až 150 Hz a nad 7 kříž se strmostí až 18 dB/okt. Její průběh bývá poněkud omezen pod kmitočtem i kHz, a nad 1 kHz je proveden zdvih se strmosti 1 až , 2 dB/okt. V některých f. bývá ještě zdůrazněni kmitočtů v rozsahu 2 až 3 kHz asi o 2 až 3 dB k zdůraznění formantů řečí, pro zlepšeni /srozumitelností. Některé f,d* mají přepínatelné hraniční kmitočty a volitelný kmitočet a úroveň zdůrazněni v oblasti středních kmitočtů. F.d. se též nazývá f. Činoherní, zejm. v rozhlasové praxi. V. t. filtr PREřBNCB. flitr efektový, barevný /f. používaný, při snímání k dosažení žádaných efektů plynoucích z výrazných změn v tónové n. během spektrálni propustností f.e. se . dosáhne takové změny efektivní spektrální /citlivosti užitého fot. /materiálu, že se zdůrazní n. potlačí některé barvy obrazu (u černobílého materiálu v jejich pře- . vodu do černobílé stupnice jasů). Jde tedy o zvláštní případ /f. kompenzačních; pestré barevné f.e. zprav, pohlcují úplné n. do značné míry určitou část spektra. F.e. jsou zprav, rovnoměrné probarveny; někdy se však užívá f.e. klinových, kdy se zbarvení určitým směrem rovnoměrně zvySuje, popř, f.e. dělených (půlených), kde je zbarvena pouze polovina filtru (s určitým povlovným přechodem) pro ovlivnění pouze časti obrazu (např. pro -ztmavění oblohy). Některé druhy f.e. se nazývají kontrastovými f. (značně zvy-Buji koptrast výsledného obrazu, např. sytě žlutý, oranžový f.e.). O jejich působeni nä barvy scény i o jejích značení platí totéž, co je řečeno u f. kompenzačních. Za f.e. lze považovat i f. infračervený, který při snímáni na infračervený fot. materiál odfiltrovává viditelné záření a propouští pouze záření infračervené. filtr elektroakustický, lineární n. nelineární čtyřpól vložený do přenosu a měniči zvolené přenosové vlastnosti, čímž se vhodně upravuje zvuk. signál. Očelem f.e. je bud zlepšeni kvality při /příjmu, /zpracováni a /míchání zvuku, n, záměrné zkresleni (lineární, nelineární) se zřetelem na tvůrčí zéměr. V. t. filtr dialogový, filtr pásmový, filtr prezence, filtr řezací, filtr selektivní, filtr ■ speciální, filtr váhový, filtr zkres-lovací. filtr interferea2ní,f., u něhož sc Žádaného průběhu spektrálního /činitele prostupu dosahuje nikoli absorpcí (v. pohlcení záření), nýbrž především /interferenci světla. Jsou to obv. skleněné planparalelni /destičky, na nichž jsou naneseny (obv. naparováním ve vakuu) tenké vrstvy vhodných diel. n. kovových materiálů. Interference nastává mezi vlnami odraženými na rozhraních těchto vrstev. - NejužívanějŠÍ jsou f.i, monochromatické, které propouštějí jen /zářeni z velmi úzkého intervalu vlnových /délek. Jejich hlavní součástí jsou dvě,Část, propustné stříbrné vrstvy, mezi nimiž je vrstva dielektrika (kryolit) takové tloušťky 4, aby maximum /propustnosti leželo u žádané vlnové délky A. To nastane, je-Ji splněna podmínka = 2 , n. d, kde k je celé kladné Číslo (malé) a n /index lomu vrstvy. Aby se odfiltrovala světla odpovídající dalším nežádoucím maximům propustnosti, kombinuje se f.i. s vhodným absorpčním /f., který současně chráni vrstvy před poškozením. Charakteristiky f.L jsou: vlnová délka pro max. propustnost, jí odpovídající činitel prostupu a pološířka (interval vlnových délek, na jehož okrajích činitel prostupu klesne na polovinu max. hod* noty). Pomocí složitějších soustav interferenčních vrstev (až 20 vrstev) lze zhotovit f.l., které propouštějí různě široké n- úzké spektrální pásy nejen ve viditelné, nýbrž i v infračervené a ultrafialové oblastí. Existují f.i. pásmové se strmými hranami pro barevné děleni spektra, tepelné f.l., které odrážejí dlouhovlnné zářeni, neutrální f.i. apod. Speciálních f.i. se používá např. v aditivních kopirovacich /strojích, —_^tr^jlipjgn_enzacnl, barevný /f. uži-vaný pii snímání k dosaženi určitých žádaných změn v tónové n. barevné stavbě obrazu. Vhodným průběhem spektrální propustnosti f.k. se dosáhne určité žádané změny efektivní spektrální /citlivosti, Čímž se zdůrazni, potlačí n. zkresli některé barvy obrazu (u černobílého materiálu v jejich převodu do Černobílé stupnice jasů). Pro užiti f.k. v praxi lze v černobílé fotografií použít orientačního pravidla, že f.k, zesvětlují na pozitivu předměty mající barvu filtru a ztmavujl předměty s barvou doplnkovou. V barevné fotografii a kinematografii se jich používá k vylepšeni, popř. k záměrnému zkreslení /podání barev z určité oblasti barevných tónů. Zejm. slouží při snímání za jiných podmínek, než pro jaké je materiál vyladěn: pro negativní materiály jsou to obv. f., kterých se užívá pro negativní materiály určené pro umělé světlo při snímání při denním světle, které však nejsou čistými /f, konverzními, protože berou zřetel i na odchylky denního světla od teplotního zářiče (v. teplota chromatičnosti) a korigují ještě některé další vlivy; k snímání na inverzní materiály se jich užívá značné množství, např. k snímání při bleskovém n. uhlíkovém světle. Značení f. závisí na výrobci a Často je velmi nesystematické: f. od různých výrobců mají při stejném značeni odlišný spektrální průběh a tím Í účinek a naopak f. se stejnou charakteristikou maji značení různé. Plnou informaci o účinku f. poskytuje pouze jeho spektrální charakteristika. filtr konverzní (převodní), f. sloužící k změně /teploty chromatičnosti světla světelného zdroje. Používá se jich buď jako /f. osvětlovacích (možné zprav, pouze u zdrojů umělého světla o malých rozměrech), n. jako /f. snímacích (prakticky jediná možnost pro změnu teploty chromatičnosti denního světla). F.k. k zvýšení teploty chromatičnosti jsou modrozelené, k snížení jantarové (hnědorůžové). Jejich konverzní mohutnost (velikost snížení n. zvýšení teploty chromatičnosti) se označuje buď velikosti převodu z určité hodnoty v kelvinech na jinou hodnotu v kel-vinech, n. daleko vhodněji v /miredech; v tomto případě tet vždy snadno spočítat, jak se změní libovolná teplota chromatičnosti při použiti daného f.k.; píi složení dvou f.k. se výsledná konverzní mohutnost rovná součtu hodnot obou f. Konverzní mohutnost f. zvyšujících teplotu chromatičnosti se označuje znaménkem + , f. snižujících znaménkem * Při používáni mají nejrůznější formy: jako snímací f. před objektivem, jako osvětlovací f, před svítidla n. fólie do oken apod. Některé f. spojují ve své funkci změnu teploty chromaticriosti s dalšími spektrálními korekcemi; takové f. je vhodnější řadít mezi /f, kompenzační. Mezinárodně uznávaným standardem f.k* jsou kapalinové Davisovy+Gibsonovy f. (dvě kyvety s roztoky síranu meďnatého a síranu ko-baltnato-amonného s dalšími přísadami - manit, kys. sírová, pyridin); jsou uváděny koncentrace roztoků pro Široký rozsah konverzních mohutnosti. V, t. filtr barevný. filtr kopírovací* /f. barevný užívaný při /kopírování vícevrstvých barevných film. /materiálů. Shodné s dělením principů kopírování barevných filmů rozeznávámef.lc subtraktivní a aditivní. Sub-traktivnl f,k. se skládají ~zě sady složené ze tři řad f. v barvě žluté, purpurové a modrozelené (f. při zařazeni tedy zeslabují expozici vrstvy modroeitlivé, zeleno-citlivé a červenocitlivé). Odstupňovaní hodnot členů jednotlivých řad f.k. je u různých výrobců různé: v Evropě je běžné odstupňovaní v číslech odpovídajících procentnímu odstupňovaní nejhust-žího f., který složen se stejnými f. druhých dvou barev dává fot. kopírovací hustotu 1,00; řady jsou odstupňovány po 5, po 10 s přidaným'f. 5, n. obsahují pouze vhodně vybrané členy základní řady, které se při použití skládají. U mimoevropských firem (zejm. v USA) bývá často voleno jiné od- filtr ochranný stupňováni, víceméně od uvedeného odlišné. Teoreticky by se mělo pro každý materiál používat jiné sady f. (dodávané výrobcem materiálu), v praxi je vsak možno použit i f. jiných značek (v takovém případě pak neplatí hodnoty odstupňování a je nutné správné vztahy vysledovat experimentálně; totéž platí i o převodu údajů o filtraci při použiti f.k* jiného výrobce)* -F.k. aditívni jsou tvořeny trojicí f. - modrého, zeleného a Červeného, z nichž každý tedy propoušti jednu třetinu viditelné části spektra; světlo skrz ně procházející se pro každý f+ zvlášť vhodným způsobem moduluje (Časově n. intenzitně), Čímž se ovlivňuje expozice jednotlivých vrstev tří-vrstvého /materiálu (modroeitlivé, žele-nocitlivé a Červenocitlivé). Spektrálni propustnost jednotlivých f. je volena podle spektrální /citlivosti jednotlivých vrstev; v praxi je sice možné používat stejné trojice aditivních f.k. pro různé pozitivní materiály, avšak může dojít k nežádoucím gradaěním efektům (rozladění strmosti vrstev). filtr korektní, barevný /f., který svou spektrální /propustnosti upravuje spektrální složení světla, popř. spektrální /citlivost určitého receptoru světla tak, aby odpovídala spektrální citlivosti požadované. Pro fot. materiály je to např. žlutozelený f, k snímání na panchromatické materiály, který přizpůsobuje spektrální citlivost materiálu spektrální citlivosti lidského /oka. Dále sem lze počítat i UV-t., který zadržuje ultrafialovou část spektra při snímaní v prostředí s vysokým obsahem ultrafialových paprsků a odstraňuje tak nesprávné modré zbarvení barevných snímků. Pro fotoel. receptory je takovým f.k. např. žlutozelený f.k. v /luxmetru, který upravuje spektrální citlivost selenového fotoel. článku na spektrálni citlivost lidského oka (tzv. Viscor-L), f.k. v různých /jasomérech a /expozimetrech, které přizpůsobují spektrální citlivost po-užitého fotoel. receptoru na spektrální citlivost určitého typu fot. materiálu n. snímací tv elektronky. Dále sem patři f.k, upravující spektrální citlivost /foton* ky v /denzitometru k měřeni určitého spektrálního typu opt. /hustoty. V. t. AKTINTTA ZÁŘENÍ, DBNZTTOMBTR. filtr mechanický, součást záznamového a reprodukčního zařízeni, která má zmenšit nerovnoměrnosti posuvné rychlosti /nosiče záznamu zvuku pod přípustnou míru kolísání výšky zvuku, což je jedním z /kritérií kvality /záznamu zvuku. F.m. jsou založeny na principu tlumeni změn posuvné rychlosti mech. obvody, jejichž vlastni rezonanční kmitočet leží mimo kmitočtový rozsah odchylek posuvné rychlosti. Zvláštním druhem f.m. je spojeni nosiče záznamu se setrvačníkem, jehož úhlová rychlost je stálá. Spojení se uskutečňuje třením mezi nosičem a setrvačníkem. Pro kvalitní záznam zvuku nesmí zbytkové kolísání překročit hodnotu asi 0,1 % posuvné rychlosti. V. t. budič zvuku. filtr ochranný (bezpečnostní, komorový), osvětlovací barevný /f. užívaný k osvětlovaní prostorů pro výrobu n. zpracováni světí ©citlivých materiálů ne-aktinickým světlem pro orientaci pracovníků a pro kontrolu výsledku. F, musí propouštět co největši množství zářeni neaktinického (v. akttnita záření) a sou- 86 89 filtr osvětlovací food-candle časně nesmí propouštět Žádné záření akti-nické, popř. smi propouštět jen min. množství akttmckého záření u materiálů citlivých v celém rozsahu viditelného spektra (příkladem prvního je žlutý f. pro zpracování nesenzíbilovaných materiálům který plně pohlcuje modrou část spektra a úplně propouští žlutou a Žlutozelenou, tedy vizuálně nejaktivnější část spektra, příkladem druhého je temní selený f» k zpracování panchromatických materiálů! který propouští část záření v oblasti minima spektrální /citlivosti materiálu). Kritériem ochranného účinku f, je, zda f.o. nezpůsobí po určité době latenzřfikaci fot. materiálu, V. t. sbnzibilace. filtr osvětlovací, f. určený zprav, ke změně spektrálního složení světla světelného /zdroje; nasazuje se zprav, přímo na zdroj světla. F.o. se užívá při snímáni jak černobílých> tak i barevných filmů k dosažení speciálních efektů n. ke změně /teploty ohroma tíčností. Nekladou se na ně příliš vysoké požadavky z hlediska opt. kvality (homogennosti, planparalelity, ro-vinnosti), zato musí odolávat zvýšeným teplotám, musí být dosažitelné ve větších formátech a >níženáj odolnost by měla být vykompenzována velmi nízkou cenou. Proto se zprav, k tomuto účelu používá vhodně zbarvených fólií z plastické hmoty odolné proti vyšším teplotám a nevznčtli-vé. Zvláštním případem f.o* jsou /f. ochranné. V. t. filtr barevný, filtr snímací. filtr pásmový (též pásmová propust n. zádrž), lineární ětyřpól, jehož útlum je kmitočtově závislý. Kmitočtový rozsah přenosu f.p. je volitelný3 n. je f.p\ pevně nastaven. Jeho účelem je zamezit n. omezit přenos nežádoucích kmitočtů. Kmitočtový /rozsah přenosu je definován zprav, mezi kmitočty tzv. mezními, jejichž úroveň je zeslabena o 3 dB. Strmost poklesu propustnosti f.p. se udává velikostí poklesu úrovně v dB, mezi kmitočty vzdálenými od sebe v poměru 2 : 1, tj. O jednu oktávu, např. 6 dB/okc. Používá se ho při /přijmu, /přepisu n. /míchání zvuku. F. p. omezující přenos od určitého, tzv, dělicího kmitočtu směrem ke kmitočtům vyšším (nižším) se nazývá propust dolno-frůkvenčni (homofrekvenÓm). F.p., jehož pásmo propustnosti leží mezi kmitočty, jejichž poměr je 2; 1, tj. oktáva, nazývá se f. oktávový. Strmost poklesu propustnosti bývá větší než 18 dB/okt. F.p., jehož šířka propustnosti leží mezi kmitočty vzdálenými od sebe jen 1/3 oktávy, je třetinooktávový. V. t. FiLTS ŘEZACÍ. filtr polarizační, opt. prvek ve tvaru destičky sloužící k získáni lineárně polarizovaného Světla (V. polarizace SVĚTLA). Jeho funkce je založena na tom, že absorpce (v. pohlcení záření) některých dvojlomných látek značně závisí na kmito-směru dopadajícího zářeni. Pro určitý směr světelných kmitů je max. a pro směr k němu kolmý téměř nulová, takže prošlé světlo je prakticky lineárně polarizováno. Zvi. se používá krystalů herapatitu (síran chininojodný), a to bud ve tvaru plochých monokrystalů zatmelených mezí skleněnými destičkami (např. výrobek firmy G. Zeiss, Jena, žn. Bernotar), n. ve tvaru fólií složených z mikroskopických krystalků mechanicky h. elektricky uspořádaných a zatmelených ve vrstvě vhodného pojidla. Jiný způsob výroby polarizač- 90 nich fólií zaleží v barvení mechanicky natahované fólie z plastické hmoty dichroic-kými barvivy, při čemž dochází k orientované absorpci molekul barviva. Účinnost f.p. charakterizuje stupeň polarizace, což je podíl lineárně polarizovaného světla působí naopak potlačeni kmitočtů v pásmu od 1 do 4 kHz, nazývá se analogicky f. absence. Těchto f. se používá při /přijmu a /zpracování zvuku k dosaženi efektu přiblížení, nasměrování n. vzdáleni, odvrácení od zvuk. zdroje n. k zlepšem sro- 100 W200300(t00 7ŮŮlk l,Skčk.3kík 7k lok lak —- f m Útlumové charakteristiky filtru prezente. k celkovému množství světla f.p. propuštěného. Je-H všechno propuštěné světlo polarizováno, rovná se stupeň polarizace jedné (100%). Polarizační fólie mohou mít značné rozměry. Jejich nevýhodou je, že stupeň polarizace závisí obv. poněkud na vlnové /délce světla, takže světlo propuštěné dvěma zkříženými f.p, bývá zbarveno červeně n. modře. Této selektivity se naopak využívá u barevných f.p. F.p. se používá ve snímací technice. Vhodně orientované f.p. před snímací kamerou slouží k odstraňování nežádoucích lesků'na předmětech, popř. k dosažení zvláštních efektů* ztmavení světla oblohy, které bývá část. polarizované. Lze jich použít i u barevných filmů. F.p. se uplatňuji též v kresleném /filmu: při snímání v polarizované světle (f.p. přeď světelným zdrojem a f.p. před kamerou jsou pootočeny o 90ů) jsou jemné Škrábky a vady na kreslících fóliích téměř neviditelné a barvy jsou sytější. Speciální použití na- lezly f.p. v plastickém /rumu (vľ í/břýlě polarizační). Dvojice f.p. může též sloužit jako plynulý /modulátor světla, jehož /činitel prostupu se mění vzájemným natočením obou f. filtr prezence, lineárni čtyřpól s vlastnostmi pásmového /f. s proměnnou strmostí poklesu propustnosti na obé strany od nastavitelného kmitočtu, a to směrem ke kmitočtům vyšším i nižším (v. obr.), které leží v pásmu od I do 4 kHz, tj. v pásmu formantu řeči. Zdůrazněním formantů lze zlepšit /srozumitelnost špatně srozumitelných dialogů. Zvýšení hlasitosti formantů je vnímáno jako ' přiblížení zdroje zvuku (odtud název). F., který Zumitelnosti. Méně se jich používá při příjmu a zpracování hudebních záznamů. F.p. nemůže ovšem nahradit správnou výslovnost získanou hlasovou výchovou. filtr řezací, lineární čtyřpól, nejčastěji s vlastnostmi /f. pásmového, jehož strmost poklesu propustnosti je značná, zprav, nad 18 dB/okt. Používá se ho k zamezení přenosu nežádoucích signálů, jejichž kmitočtový rozsah je v blízkosti pásma, které se již má spolehlivě přenášet. F.ř. propouští jen kmitočty zvoleného pásma. V. t. filtr selektivní. flitr selektivní* lineární ětyřpól ve formě pásmového /f. s velmi úzkým kmitočtovým rozsahem, často s ostře vyjádřeným maximem propustnosti (propust) n. nepropustnosti (zádrž) a s velkou strmosti poklesu propustnosti n. nepropustnosti pro všechny ostatní kmitočty. V praxi se ho používá bud! k potlačení nežádoucího rušivého signálu v užitečném elektro-akust. signálu (potlačení rezonance akust. prostoru apůd.) při /příjmu a /zpracováni zvuku, n. k oddělení některých kmitočtů ze směsi při různých měř. metodách, např. íntermodulaci, měření usměrAovacího jevu. V. t. zpracování laboratorní fotografického (optického) záznamu zvuku. filtr snímací, f. používaný při snímání fot. n. film. obrazu k dosažení zamýšleného efektu, zprav, změny spektrálního složení záření n, celkového snížení /hladiny osvětlení, ar již stejnoměrně v celé ploše obrazu n. pouze v některé její části. Jsou to různé druhy barevných /f. (/f. konverzní, /f. kompenzační, /f. korekční, /f. efektový, /f. šedý, /f. speciální), zhotovené v takové kvalitě, aby co nejméně l ovlivndy opt. _ /kvalitu snímaného obrazu; prvořadým požadavkem na f.s. je i: tedy dokonalá homogenita a čistota, přísná rovinnost a planparalelita (rovnoběž-nost omezujících ploch), stabilita spektrálních' vlastnosti a mech. odolnost (pokud ovšem speciální použití nevyžaduje záměrné porušeni uvedených požadavků). : Zprav, se zhotovují z broušeného skla, v některých případech se výjimečně užívá tmelených f. želatínových; obv. bývají opatřeny zařízením pro definovatelné nasazení na snímací objektiv. Někdy je z různých důvodů vhodné n. nutné po-užít f.s. ve formě fólie (např. při umístění f. za objektivem např. u transfokátoru); v takovém případě se na fólii kladou výše . uvedené nároky. Avšak fólii lze též vložit do hlavni roviny objektivu, čímž se nároky na opt. kvalitu značně sníží. Důležitým parametrem f.s. je /Činitel f. V. t. filtr osvětlovací. filtr speciální^ elektroakusti -zařízení, které obsahuje řadu různých elektroakust. : f. Obsahuje /zesilovač vstupní a výstupní, takže je možné připojení k zařízení pro /příjem zvuku a úpravu zvuk. signálu s různými úrovněmi a impedancemi vstupů a výstupů. Bývá doplňován též /kompresorem. Provedení je bud! jednokanálové, n. stereofónni s více shodnými přenosovými cestami, v nichž lze nastavit stejné ti. různé parametry přenosu. V. t. stůl míchací, zesilovač korekční. filtr Šedý, zvláštní případ barevného /f.> jehož účelem je snížit /hladinu osvětlení bez změny spektrálního složení procházejícího záření; toto snížení je buď stejné v celé ploše f., n. se podle určité zákonitosti mění. Užívá se ho napí. při /snímáni tam, kde z různých důvodů není možné n. vhodné cloněni snímacího /objektivu, k snížení hladiny osvětlení v /sen-zitometru apod* Dále se používá f.S. děleného n. klinového (v. filtr eebktový) k ztmavění určité Části obrazu. Za zvláštní případ f.ä. lze považovat senzitometrický absorpční klin (v. modulátory expozice), který zákonitým způsobem mění hladinu osvětleni a tím simuluje prakticky snímek. filtr tepelný, zařízení snižující velikost tepelného (infračerveného) záření v lampových /skříních promítacích /strojů. (Tepelné záření /zdroje světla v /okénku film. /dráhy ovlivňuje nepříznivě tech. stav film. /pásu a snižuje jeho životnost. Aby se film chránil před účinky tohoto záření, vkládá se mezi zdroj světla a film. dráhu vhodný opt. f.t.) V praxi se používá f.t. absorpčních (pohlcujících teplo) n. interferenčních (propouštějících tepelné záření). Podíl tepelného záření v lampo-_vých skříních snižuje též dichroické /zrcadlo- (Obr.) filtr váhový, 1. /f. elektroakust., kterým se pro měř. účely napodobuje průběh ..citlivosti lidského sluchu na zvuk určité intenzity při různých kmitočtech. V praxi Absorpční skleněný filtr v lampové skříni MEOPTON II: 1 - těleso lampové skříně, Ä - kovový rám tepelného filtru, 3 - skleněná destička filtru, 4 - otvor ve skleněných dcstcčkäch k vložení kladného uhlíku do ■ držáku, i-držák uhlíku, ó-světelnazávěrka i lampové skříně. se používá tří f.v., jejichž charakteristiky, označované jako křivky A, B a C, mají přibližně průběh inverzní ke křivkám stejné hlasitosti pro rozsahy úrovní intenzity 30 až 40 dB, 60 až 70 dB a nad 70 dB (obr. a, str, 92). 2. F. elektroakust., jímž lze měnit poměr hlubokých a vysokých kmitočtů v elektroakust. signálu (obr. b na str. 92). filtr zkreslovací, nelineární čtyřpól vkládaný do elektroakust. přenosu, jehož účelem je napodobit v kvalitním elektroakust. kanálu nedostatky některých přenosových sdělovacích cest (telefonické hovory, záznam zvuku z diktafonu, tranzistorového kapesního n. kabelkového přijímače, nádražního n. místního rozhlasu apod.). Nejčastěji se napodobuje jen harmonické zkreslení, např. omezovačem s volitelnou velikostí omezení amplitudy užitečného elektroakust. signálu. Používá se ho nejčastěji v kombinaci s f, pásmovým. V. t; upravovač signálu. fokusace, vžitý výraz pro úpravu geometrického tvaru paprskového svazku vycházejícího ze /svítidla, při níž se světlo soustředí na poměrně malou plochu. F. se dosahuje změnou polohy některých opt. členů osvětlovací /soustavy. fólie barevná, barevný /filtr malé tloušťky (zprav, z organické látky, např. plastické hmoty n. želatiny) ke změně /barvy /světla, používaný v kopírovacích /strojích (v. filtr kohbkční) n. před /světlomety (v. filtr konverzní), popř. lepený na okna apod. fondy filmové, I, z hlediska technicko--organizačniho sklady /kopií filmů vůbec n. speciální sklady filmů účelově zaměřených (např. filmů zdravotnických, zemědělských n. reklamních), určených pro užší okruh zájemců, Tyto f.f. bývají někdy vytvářeny i mimo běžné film. půjčovny (např. inforfilm-sesvis). 2. Z hlediska ekon, a právního finanční prostředky shromažďované z provozu a výtěžků film. podnikání (ze vstupného a půjčovného), určené pro přesně vymezené film. účely, především na podporu a rozvoj takové činnosti, která je bud ztrátová, n. nevýdělečná. V ČSSR to byl např. registrační f. z r. 1934 (tvořený poplatky za povinnou registraci dovážených filmů), dále pHplatkový f. z r- 1945 a konečně příspěvek na obnovu z roku 1947 (oba vytvářené z příplatků ke vstupnému). Tyto f. byly v prvních dvou případech určeny k podpoře domácí výroby filmů a v posledním případě nejdříve jen na obnovu film, majetku znehodnoceného okupaci a později k provozu, výstavbě a dalSímu rozvoji čs. kinematografie ve všech jejích odvětvích. S platností od 1. 1. 1969 byl v organizacích film. tvorby v /Českém filmu v souvislosti s novým ekon. řízením vytvořen f.f.lm- tvorby, v němž se soustřeďují finanční zdroje (podíly) z prodeje, půjčováni a promítání filmů s event. mimořádnými dotacemi a příspěvky z mí-mopodnikových zdrojů. Takto soustředěných finančních prostředků se používá, jako nového způsobu financování, ke krytí všech výdajů souvisejících s film. tvorbou podle stanovených zvláštních pravidel. Nový systém financování film. tvorby zvýšil na jedné straně odpovědnost tvůrčích pracovníků a vedení nejen za uměl., ale i ekon, výsledek tvorby, na druhé straně umožňuje její plynulejší financováni bez nebezpečí odvodu nevyčerpaných prostředků ke konci kalendářního roku. fonogennost, vhodnost z hlediska /příjmu, /záznamu a /reprodukce zvuku, týkající se nejčastěji lidského hlasu, jeho fonetické stránky, zejm. ortofome (správného tvořeni českých hlásek), dále orto-epie (správné spisovné výslovnosti zejm. pří spojeni hlásek ve slovech) a konečně eufónie (hledisek jazykové estét, při tvorbě vět a jazykové skladby vůbec). Při splněni těchto základních fonetických požadavků rozhoduji o f. hlasu stejnou měrou osobitost hlasu, jeho melodika, základní tón a formanty. Posouzeni těchto vlastnosti je však do značné míry subjektivní, neboť kritéria f. jsou definována obecně. foot-candle (zn. fc), jednotka /intenzity osvětleni, dosud používaná v USA foot-lamb e r t a Velké Británii; 1 fc = 10376 Ix. V. t. veličiny A jbdnotky fotometrickí. foot-lambert (zn ft-L), jednotka /jasu, dosud používaná v USA a Velké Británií; 1 ft-L = 3,43 nt. V. t. veličiny A jednotky fotometrické. globálním vjemu obrazu se podílí konstanta formy, velikosti a barvy, na výstavbě motivů podřízenost a nadřazenost prvků. Pro zdůraznění f. se film. objekty uměle zvýrazňují /líčením, /kostýmem, /osvětlením apod. Některé zdánlivě nefotoge- Wk 2Qk o) Útlumové charakteristiky váhového filtru. dB WO 150Z00300MO 700Ik %6k2k3kM 7k 70k —- r m b) Útlumové charakteristiky váhového filtru. foršpan, slang, název pro /snímek ukázkový; též film ukázkový (popř, reklamní). fotogenle, vlastnost objektu umožňující dobrou reprodukci typickými fot. prostředky. F. byla teoreticky rozvinuta zejm. ve fotografii již v rninulém století. První vysvětleni pojmu pro film zpracoval Louis Delluc v knize Photogénie (1920). Současná fotografie se stále opírá o řadu stanovených zásad. Patogenní objekt má mít obv. tyeo vlastnosti: jednoduchost, řád, přehlednost, jasnost, dále osobitou strukturu, rytmus, opakující se formy. Formy a obrysy mají být sugestivní, výrazné a zřetelné, kontrasty silné, ale nepřehnané. Povrchové textury musí být oživené světlem, detaily ostře ohraničené, pohled má budit dojem hloubky, poměr části má být k celku úměrný. K f.'Jilm, obrazu patli přehlednost a organizovanost pohybů, tonální a světelná jednota, barevná výraznost. Na nické objekty se stávají reprodukcí fotogenickými. F. podléhá jen málo módním přechodným proudům, stala se za řadu let svého vývoje jistým a poměrně pevným standardem. Hodnocení fotogenické skutečnosti je zvláštní schopnost talentovaných n. cvičených praťovrnkůr-a^íe-ne" zbytnou vlastností profesionálního kameramana a fotografa. fotograf filmový, pracovník zhotovující na pokyn režiséra /fotografie akci a dějových výseků filmu (fotosky) k reklamním účelům pro veřejné předvádění filmů a pro prodej filmů (obr.). Zabývá se v podstatě trojí činností; 1. Zachycuje statickou fotografií typické /scény přímo ze stanovišť kamery v perspektivním zobrazení," ktěrě "zachycuje'^ Snímky aranžuje zprav. rež. v typickém /osvětlení, připraveném hlavním kameramanem. 2. Zhotovuje fot. dokumentaci z práce štábu podle svého výběru. 3. Por- trétuje film. herečky a herce v civilu n. v kostýmu vé"foť. atelieru "(nikoli ve film. studiu), v. portrét hbrecký. Na jednom filmu bývá nasazeno i více f.f. Někteří jsou specialisty pro /exteriér, jíní pro /ateliér, pracují větš. na větší formáty než kinofilm, nezřídka i na velké planfiímy. F.f. zachycuje své záběry obv. s větší /hloubkou ostrosti než film. kamera. Každý větši film. n. tv ateliér n. studio má své fot. /oddělení s fotoateliérem, /fotolaboratoři a oddělením pro černobílou i barevnou fotografii. V. t. fotografiu wlmová, fotografiu vývěsková. fotografie, 1. nauka o působeni /světla a /zářeni na citlivou /vrstvu, která (po event. laboratorním /zpracování) vykazuje /zčernání (popř. /kolority), závislé na množství a kvalitě dopadajícího záření. 2. Hovorové označení fot. /snímku, tj. trvalého obrazového záznamu na fot. vrstvě nalité na neprůhledném n. transparentním nosiči (v. t. diapozitiv). Souvislý sled f. na jednotlivých políčkách film. /pásu je základem /kinematografie.. fotografie filmová (fotoska), f., která odpovídá nejvýznačnéjšim a nejcharakte-rističtějším /záběrům filmu (v. obr. na str. 96). Zhotovuje ji film. /fotograf, který je u hraného filmu členem /štábu, jak při práci v ateliéru, tak v exteriéru. U větších hraných filmů n. tv inscenací pracuje na fo-toskách dvojice fotografů. F. f. se zprav, zhotovuje na pokyn režiséra a za pomoci kameramana, kteří po skončeném záběru uvolni stanoviště kamery pro postavení fot. přístroje a araníuji scénu znovu herecky i svetelné. Propagační pracovníci /Ústřední půjčovny filmů provádějí výběr fotosek a zadávají do výroby ve fotooddě-leni /Film. laboratoří (někdy i u jiného podniku) tzv. série reklamních fotosek. Tyto Í.Í. mají dvojí formát: 13 cm x 18 cm (určený pro tisk) a 18 cm X 24 cm (určený do vývěsních skříněk). Pro některé významné filmy n. akce s filmem se pořizují f,f, větších formátů (zvětšeniny), a to 30 cm x 40 cm n. 50 cm X 100 cm. F.f. jsou určeny zejm, pro interiéry kin n. pro vývěsní skříňky. Protože jsoupoměrnědrahým propagačním prostředkem, používá jich více. kin po sobě. V reklamní sérii f»f. bývá nejvýše 20 až 25 záběrů. U nás se používá prakticky jen černobílých f+J i když barevné f. maji daleko větší propagační účinek (upozorni automaticky na barevnost filmu). Barevné f.f. jsou však mnohem dražší než černobílé. V některých zemích jsou levné, a proto hojné barevné f.f. vyráběné tiskem. Nejsou zprav, návratné a kino si je může ponechat, čímž se zjednodušuje manipulace. Pokud J3ou u některého filmu zvi. zdařilé f.f., lze jích využít i na výstavku pořizuji f. s portréty hlavních představitelů n. s tzv. pracovními /záběry, fotografie vývěsková, v podstatě reklamní f«, uiformujíci ve vývěsných skříních několika výstižnými /záběry o obsahu filmu a hereckém obsazení (v, obr. na str. 97). Upozorňuje vizuálně na historickou dobu, o které film pojednává í/kostýmem, /maskou, /dekorací). Zhotovuje se ve Film. fotoreportér v akci. (Foto Milwlav Mirvald.J Fotochema Bibi Anderssonová a Liv Ulirrrannová ve filmu řež. Ingmara Berxmana fersona (1965). (Obrazy z Bergmanových filmů jsou vždy reprodukovány vřetně negativního děrování.) značném počtu ve formátu 24 cm X 30 cm, popř. 18 cm X 24 cm s nejnutnějšimi popisky kopírovanými přímo na (*; někdy bývají f, označeny i ateliérem n. autorem. F.v. jsou včti. černobílé, i když jde o film barevný. Barevné f.v. se nezhotovují zprav, jako originální f., ale rozmnožují se tiskem. F.v. slouží též jako f. pro tisk,1 vedle autorských f. dokumentárních a portrtét- ních. V. t. fotograf filmový. Fotochema, čs. výrobce fot, a film. /materiálů s hlavním sídlem v Hradci Králové. F. vyrábí fot. materiál různého druhu, z nichž najznámejší jsou černobílé negativní a inverzní materiály Fomapůn* barevný papír Fomacolor, barevný inverzní snímkový materiál Fomackrom apod. Z profesionálních film. materiálů vyrábí pouze černobílý pozitivní materiál, Fotokemika, jugoslávský výrobce fot. a film. materiálů se sídlem v Záhřebu. fotolaboratoř, pracoviště pro zpracování negativních fot. filmů a výrobu fotografií. F. bývá obv. zřízena u film. /studia pro potřeby fotoreportérů n. ve film. /laboratořích, kde slouží i pro výrobu foto-sek. F. rovněžněkdy vyrábí i fot. /pozadí pro použití při /stavbě dekorací. V. t. JPOrOGRAFIH filmová, oddělení fotografické. fotometrie, nauka o měření /svěda. Rozdělení f.: 1. podle měř. metody (f. vizuální, fyzikální, fot.)} 2. podle dTuhů srovnávaných světel (f» izochromatická, heterochromatická). F. vizuální {subjektivní) používá jako přijímače záření lidského /oka. F. fyzikální (.objektivní) má jako měr. orgán fyzikální Čidlo (fotoel. /prvek, např. /fotonku, fotoel. násobič), jehož spektrální vlastnosti musí být upraveny (např. korekčními /filtry) tak, aby odpovídaly lidskému oku. F. fot. používá k hodnocení světelných veličin účinků světla (/zčernání) na fot. vrstvu. F. izo-chrontatická (jednobarevná) srovnává světla vizuálně téže (n. nepatrně odlišné) /barvy (spektrální složeni může být odlišné), F. heterochromatická (různobarevná) se-zabý— vá fotometrickým hodnocením světel různých barev. V. t. prístroje fotome- TRICKé. Foton, polský výrobce fot. a film. materiálů se sídlem ve Varšavě. fcrton&a, fotoel. /prvek využívající vnějšího fotoel. jevu (jevu charakterizovaného uvolňováním nosičů náboje v látce absorpcí elektromagn. /záření). Emisní f. má v zatavené skleněné baňce umístěny dvě elektrody: fotokatodu, nanesenou-na podložce n. přimo na skle baňky, a anodu (ve tvaru smyčky n. sirky), kterou prochází dopadající záření. Elektrody se připojuji k zdroji napětí. Nízká citlivost (0,2 j«A/lm, v. lumen) emisních f. vzdu- choprázdnych je vyvážena jejich malou setrvačností; emisní f, plněné plynem (zprav, argonem) jsou citlivější (500 juA/Im), avšak mají větší setrvačnost. Emisních f. se používá zejm. ve zvuk. /budičích. Systém vzduchoprázdne emisní f. se spojuje v jedné baňce s násobičem elektronů. U f. hradlových (fotoel. Článků), pracujících bez vnějšího el. zdroje, vzniká osvětlením (ozářením) napětí mezi dvěma kovovými elektrodami, oddělenými vrstvou polovodiče (zprav, selenu). Selenových hradlových f. se používá především v /expozi-metrech a /luxmetrech. foyer* kina, část společenského /příslu-—šensVrí-k&Sy-s^ /hledištěm. Slouží k pobytu a posezeni návštěvníků kina před představením a v přestávce, k osvČŽení u /bufetu. U některých palácových kin v USA přiléhá k f.k. ještě tzv. přisáli (koridor), které je vlastně nástupním prostorem do sálu (v. obr. na str. 97). fraška filmová, odrůda situační /veselohry. Jde jí v podstatě jen o pobavení, někdy i za cenu nevybíravých prostředků. frekvence obrazová, veličina vyjádřená počtem obrázků naexponovaných, popř. promítaných za 1 s (f*o. při snímáni, popř. při promítáni)* -Jako normální se pří snímání označuje f.o., která se rovná f.o. při promítáni; při ní je rychlost pohybu 94 Z filmu rež. Juraje Herze Morgiana. (Foto Karel Ješátko.) Fotografie v řvi sková. zmení v poměru - ; <íc-a na promítaném obrazu stejná jako ve skutečnosti. Při jíně než normální f.o. se rychlost pohybu na promítaném obrazu f. pří promítány f, pří snímáni f.o. při snímání menší než při promítání, pohyb se zrychli a naopak.) V profesionálni kinematografii se používá při finímáni f.o. 16 obr./s pro němý film a 24 obr./s pro film zvuk.i při promítání odpovídajících f, 16 obr./s a 25 obr./s (stejně jako u tv přenosu; zrychlení pohybu v poměru 25/24 = 1,0417 není prakticky postřehnu-teíné). V amatérském filmu se pracuje s f.o. 16 n. 18 obr./s při němých filmech a 18 n. 24 obr./s s filmy zvuk. Změny f.o* při snímání se využívá pro některé film. /triky. frekvence pro hudební nahrávku, název pro časově omezenou dobu, určenou pro /nahráváni hudby v hudebním /studiu zprav, synchronně s promítaným film. /obrazem. Doba f. se pohybuje od 2 do 5 h. frekvence prostorová, veličina udávající u geometrických periodických struktur počet period na jednotku délky: např. 96 u čárových obrazců, pro měření rozlišovací /schopnosti počet čar na mm, n. u sinově modulovaných obrazců počet si-nusovek na 1 mm. F.p. lze prostřednictvím Fouríerovy analýzy přiřadit í neperiodickým strukturám. frekvence v dabingu, časový limit v trvání dvou hodin. Slouží k stanovení výšky finančního rozpočtu, časového rozvrhu natáčení a stanovení pracovního a organizačního režimu jako -zák!adní~;ed=_ notka v celém technol. procesu (úprava textu, natáčení dialogů, hudby, zpěvu, ruchů, střih a závěrečná mixáž), frotáž, výtvarná technika, kterou se přenáší reliéfní struktura nejrůznějších plošných materiálů na papír n. na plátno, na nichž je rozestřena tuha n. barvivo, a tak se na nich vytvářejí obrysy fantastických útvarů. Do výtvarného umění uvedl tuto techniku Max Ernst- V animovaném /filmu u "nás jí použil -Jan' Svankmajer V« filmu Etcetera (lí>66) v epizodě Křidla. Fuji, japonský výrobce fot. a film. /materiálů s hlavním sídlem v Tokíu. Z vyráběných film. materiálů jsou nejzajímavější barevný maskovaný negativní materiál Fujicolor Type 8515 (21 DIN), barevný pozitivní materiál Fujicolor (oba jsou podobné materiálu Eastmancolor), barevný inverzní snímkový materiál Fujicolor Re~ versal Type 8424 (21 DIN - obdobný materiálu /Ektachrome). Dále vyrábí kompletní sortiment Černobílých film. mater riálů (různě citlivé negativní materiály, pozitivní a duplikačni materiály a zvuk. negativ). _£umdus. sklad stavebních a dekoračních dílů ateliérové /stavebnice. fundus architektonícko-dekoračni, druh stavebního /f.ř skládajícího se ze-skladovaných prvků k dotvoření lirubé film. /dekorace, jako jsou fundusové /pod-: lahy dekorační (parketové, dlaždicové), fun-,. dusovč sloupy, pilíře, zábradlí, dekorační, pece, krby, kamna, radiátory apod. Dále jsou to prvky architektonických proftlů-r (řimsy, lišty, hlavice, ornamenty aj.). S fundus exteriérové dekorace, druh stavebního /f. Jsou to bud velké dřevěné, rámy tvořící kostru stavební exteriérové... dekorace, jež se pak potahují jutou, keramickým drátěným pletivem n. fóliemi PVC.... podtlakově tvarovanými, n. to jsou hotové stěnové panely (baráků, portálů, vrat, pozadí apod.). fundus nosný, druh stavebního /f. n. ateliérové /stavebnice, např. /praktikábly, montované fundusové /schody, zvýšená : /podlaží, měnitelné /terény, univerzálni trubkové /lešení. fundus stavební, základni a nejdúleži-tějši část f. - ateliérové /stavebnice, který umožňuje pomocí normalizovaných /kulis snadno a rychle sestavovat a spojovat film. /dekorace v /ateliéru i /exteriéru. Po využití film, dekorace se tyto prvky opět . rozebírají a skladují pro opětovné použití při další stavbě film. dekoraci. K dokončeni nevyžaduji velké úpravy a umožňují mnoho kombinací sestav pro nejrůznější druhy a typy film. dekorací. fundus stěny ateliérové dekorace, aruh stavebního /£., představovaný stavebními prvky film. /dekorací bez povrchových úprav, jako jsou /kulisy základní a doplňující, vyztužujíci prvky (trámy, /vzpěry, rámy). Dále jde o fundusové /dveře a /okna s rámy. Tyto stavební prvky f.s.a.d. jsou spojovány spojovacími latčmi přibíjenými hřebíky, spojovacími /svěrkami, skobami s klíny apod. funkce přenosu kontrastu (modulace), charakteristika k objektivnímu hodnocení zobrazovacích soustav (např. /objektivu, Foyer kina v Piešťanech (arch. Jos. Brundík), fot. vrstvy, tv přenosu, promítacího /stroje apod.) n. jejích kombinací z hlediska /kvality obrazu jimi vytvořeného. F.p.k. je odvozena z obrazu sinusově mřížky, tj. z obrazce složeného ze světlých a tmavých gag proužků, jejichž /jas se kolmo k jejich směru mění podle sinusově závislostí. Sinusová mřížka je popsána prostorovou ^frekvenci R (počtem dvojic světlých a tmavých pruhů připadajících na jednotku* délky) a ^kontrastem (modulaci) K0 definovaným vztahem ICq " (£-max — -E-niin)/ /(■C-max+^min^JWxjPOP*. -LmlaJemax., popř, min. jas mřížky. Prostorová frekvence J?i obrazu mřížky je přímo úměrná prostorové frekvenci předmětu (sinusové mřížky) a není tedy zobrazením degra- 1,0 Ki/Ko 0,5 \\ \\ \ \ v \ \ \ \ \ .....v v 0 50 _ 100 150 R \čar/mm j Příklad grafického záznamu funkce přenosu kontrastu objektivu při clonovém čísle 2,3 (kresleno čárkovaně) a 5,6 (kresleno plně). dována. Kontrast obrazu se však přitom snižuje; jeho pokles je zprav. větší u vyšších prostorových frekvenci. Závislost této degradace, vyjádřené poměrem kontrastu Ki obrazu definovaného pomocí extrémních /intenzit cevétlení obrazu ja-ko ^! -(£mft3: —£mIn)/(EmaK -i-.Emin), nazývá se f.p.k. (v. obr.). Pro nulovou prostorovou frekvenci se normuje iCf/Ko = L V některých případech jsou proužky zobrazené mřížky též poněkud posunuty proti poloze odpovídající ideálnímu zobrazení, což se označuje jako fázový posuv. Jeho průběh vyjádřený v závislosti na prostorové frekvencí (f.p. fáze) doplňuje pak charakteristiku kvality zobrazení. Fázový posuv se může projevit např. u objektivů s nedostatečně korigovanou /kornou. F.p. k. pop isu je kvalitu obrazu a charakterizuje Zobrazovací soustavu podrobněji než jednoč.iselná kritéria; např. rozlišovací /schopnost, kterou lze chápat pouze jako mezní hodnotu f.p.k. Další výhodou f.p.k, je (za určitých podmínek) možnost snadného hodnocení řetězce několika zobrazovacích stupňů (např. objektiv, film, kopírovací stroj, promítací stroj) pouhým vynásobením f.p.k. jednotlivých stupňů. F.p. k. ob j ek t ivú se měří poměrně složitými přístroji; při měřeni se postupně n. současně zobrazují prostorové frekvence různých velikosti, měří se jasy jejích obrazů a naměřené hodnoty se popř. automaticky zpracovávají tak, aby výsledkem byl obraz průběhu f.p.k. Při určení f.p.k. fot. materiálů se na vzorek naexponuje zkušební obrazec (zprav, se sinusovým průběhem činitele prostupu) a na vyvolaném vzorku se pro všechny zaznamenané prostorové frekvence /mi-krodenzitometrem určí hodnoty max. a min. opt. /hustot; z nich se pak přepočtem přes senzitometrickou /charakteristiku stanoví kontrast efektivní /expozice (V. t. ostrost obrazu). 98 gag, výraz pocházející z angl. musíc hallů, znamenající neočekávané improvizované komické gesto zpěváka na jevišti. Koncepce g. předpokládá nápad pro přerušení, přeskupení a zlom v logické konstrukci určité akce. G» se může definovat jako dynamická struktura, v níž se objektivně naznačených fakt využívá určitým směrem, potom se z tohoto směru neočekávaným způsobem vymknou a toto vymknutí přivádí pád a skutečné rozuzlení (J. P. Coursodon). Děleni g. je různéí Roger Boussínot rozeznává g. mech. a psychoí., což je obdoba rozlišení „komiky situační" a „komiky postav". Z hlediska stavby dčlí.E, Esar g.na řetězové, kruhové, zpětné, kyvadlové a jejich kombinace. Z hlediska film. vyjadřovacích složek můžeme dělit g. na slovní, herecké (mimickč), animační, výtvarné, zvuk. atd. Ve filmu se g. uplatnily nejvýrazněji v období němé /grotesky v Široké Skále nuanci, odpovídajících individualitě a typu hereckých osobností. V oblasti animovaného /filmu se g. objevil nejdříve v grafických transformacích a v /seriálech, kde byl hlavním stavebním prvkem děje. Stereotypy seriálových figurek a stabilní půdorys jejich příběhů byly kompenzovány vynalézavosti, pestrostí, rytmem a promyšleným umístěním g. Některá amer. studia měla k tomu účelu speciální skupinu jgagmanú, kteří byli z různých profesí kresleného /filmu, aby znali možnosti kresleného filmu a využili pro g. všech jeho složek. gagmau, spolupracovník na film. /scénáři film. /komedií, zejm. /erazy-kome-díí, zabývající se vymýšlením dílčích komediálních nápadů, /gagů. U nás se g. jako samostatná profese nevyskytuje, avšak běžná je v amer. kinematografii. Gala Theater, kina budovaná za první světové války v USA, kdy velká prosperita íihnu měla vliv na růst standardu prostředí, v němž se filmy předváděly. galérie obvodová, ocelové n. železobetonové pracovní /lávky po obvodu film, /ateliéru v několika výškových úrovních. G.o. umožňuji pohyb a obsluhu po celém obvodu ateliéru v různých jeho výškách. Na svém obvodu jsou opatřeny dřevěnými obrubami pro přichycení konstrukce film. /dekorací. G.o. jsůu přístupné schodišti a výtahy, které musí být umístěny tak, aby jejich provoz nerušil natáčení v sousedním ateliéra. gong, elektroakust. měnič-mechí-zdroje— zvuk. kmitů. V kině slouží k zvukomalebnému oznámení začátku představeni n. konce přestávky. Bývá obv. vícetonový. G. má snímač mech. zvuk. kmitů, tvořený cívkou a jádrem. V těsné blízkosti jádra cívky rozkmitá ruční n. mechanizovaný úder hudebně příjemně naladěný předmět (obv. ocelový drát, tyč, spirálu apod.). Změnou magn. toku kmitajícího předmětu se indukuje v cívce el. napětí, odpovídající počtem eí. kmitů kmitům mechrpředmětu; Po zesílení se získaný signál reprodukuje v /hledišti a v přilehlých prostorách i komunikacích kina. Nové typy g. mohou být elektronkové n. tranzistorové (obr.) Goodmans Loudspcakers Ltd (Wem- bley, Middlesex,-Velká-Británie), výrobce reproduktorů, zvi. koaxiálních, a jejich kombinací. Gottwaldov (Filmové ateliéry Gottwaldov), jedna ze tří hlavních tech. základen čs. kinematografie (Praha-/Barran-dov, Bratislava-/Koliba, Gottwaldov); existují od r. 1935, kdy byla vybudována 2 km od Zlína budova, vybavená menší natáčecíhalou(18m x 24 m) a moderní film. El. gong s rezonanční mi tyčemi s regulací hlasitosti. laboratoří s pomocnými provozy pro filmově reklamní a instruktážní účely koncernu Baťa. Od r. 1937 rozšířilo toto studio svůj výrobní pián o průkopnickou tvorbu /filmů dokumentárních, zpravodajských,školních, později i kreslených a loutkových. Před druhou světovou válkou byla zde již nejvčtší stálá výrobna krátkometrážních filmů v CSR, kde začínalo mnoho později známých tvůrčích a tech. pracovníků. Roku 1942 bylo studio, v rámci plánu likvidace České kinematografie, zabráno říšským koncernem TO-BIS-DESCHEG pro laboratorní zpracování lemm kopii něm. filmů. Roku 1944 laboratoře vyhořely. Válečnými operacemi r. 1945 byl ateliér znovu poškozen. Ale již za tři měsíce byl znárodněn a jeho výroba přičleněna nejdříve k Filmovému ústavu, od r. 1946 k nově zcizenému Studiu krátkého filmu v Praze. Do roku 1970 byl v Gottwaldově několikanásobně rozšířen stavební komplex a tech. základna. Dnes zahrnuje dvě budovy laboratoři, specializované téměř výhradné na 16mm film (kapacita přes 20 miliónů m ročně) a výzkumný ústav s poloprovozem magn. /nosiče pro zvuk. záznam. Krátký film zde má své ateliéry, které se čím dále cílevědoměji zaměřují na produkci krátkých i dlouhých filmů, určených mládeži. Významný úsek tvoří známá studia loutkových a trikových *!filmů Hermíny Týr-lové a Karla Zemana. gradace, vlastnost fot. vrstvy, popisu--jícHojš^hc^osí-í^&v^^ a stínů (stupnici /jasů), číselné nevystižitelné odstupňování tónových hodnot, a to jak v podání černobílém, tak i v barevném. Neudává se Číselně, nýbrž slovně (např. měkká, tvrdá, kantrastni)i číselnou informaci o g. podává /gradient n. /strmost. Závisí nejen na vlastnostech fot. /materiálu, ale i na jeho zpracování. gradace obrazu, označení rozsahu tónů obrazu od černých až po bílé body. Technicky závisí na kvalitě citlivého materiálu (vysoce citlivé materiály maji nízkou g., málo citlivé vysokou g.), /osvětlení, rozsahu /jasů na předmětu, prostředí, v němž se snímá (vzduch, kouř, mlha, voda, sníh, déšť apod.). Esteticky a vý- tvarně je", významným výrazovým /pro-středkemí jimž lze dosáhnout mimořádných účinků. Normální bohatá a široká Skála Šedivých tónů (dosažitelná až do 100 tónů šedi) působí klidným, vyrovnaným dojmem, zúžená škála tvrdé g. s bílou a Černou je vzrušivá a naznačuje mimořádnou situaci, zdůrazňuje grafický charakter obrazu, v dokumentu zvyšuje dojem autenticity. Měkká g., zbavená bílých a černých tónů, působí únavně, ploše, fádně. Jc typická pro záběry v sotva postačujícím světle. Film. obraz vyžaduje z hlediska dobré reprodukce vyšší standardní g.o., jinak utrpí výrazová složka a divák se brzy pozorováním abnormální g.o. unaví (pod. jako ve skutečnosti -v tvrdém poledním sluncí, v mlze, v deštivém podvečeru). V. t. gradace. gradient g, obecně přírůstek fyzikální gradient veličiny, délený vzdáleností, na kterou se přírůstek vztahuje; číselně je to přírůstek veličiny na jednotkové vzdálenosti. V /senzitometrii je to přírůstek opt. /hustoty vztažený na jednotkovou změnu logaritmu /expozice. Místní g. g je limitní hodnotou této Změny a vyjadřuje sklon senzitometrické /charakteristiky v daném bodčí je tedy směrnici její tečny v daném bodě. Průměrný g. g (v. obr.) sé stanoví z této změny mezi dvěma smluvenými body na senzitometrické charakteristice (zprav, určenými normou n. určitým senzitometrickým systémem); rovná se tedy směrnici sečny mezi těmito body (je to g. v praxi nejčastěji používaný). Zlomkový g, gx je místní g. charakteristiky, který je určitým smluveným zlomkem jiného g. (zprav, průměrného) n. /strmosti (bylo ho použito např. v dřívějším senzi-tometrickém systému ASA). Maximální g, ŕmax ie max. hodnota ze všech místních g* charakteristiky; u materiálů s přímkovou částí charakteristiky se číselně rovná strmosti. NejmsnSi užitečný g. rmin je místní g. v bodech senzitometrické charakteristiky, kde lze získat ještě použitelný fot. záznam; tyto body jsou dva - dolní a horní - a odpovídají prakticky použi- Příklad stanovení některých gradientů: oj průměrný gradient g, b) max. gradient £max> c) zlomkový gradient gti hodnoty uvedené v obr. platí pro použiti zlomkového gradientu při stanovení čísla citlivosti podle metody ASA. Buster Keaton ve filmu Frigo no moímě (1926). graf kreslený Zaber z filmu Pot a Patcchort na záletech řež. Laua Lau ritze na (1931), telnému záznamu ve stínech a ve světlech (slouží k definici fotograficky užitného rozsahu materiálu). graf kreslený, samostatná kreslená /sekvence vložená do filmu, nejčastěji vědecko-populámího, instrukčního n. výukového, k tomu. účelu, aby vysvětlila divákům ve schematickém nárysu průběh nějakého jevu n. složitého procesu. G. muže být vyjádřen prostými liniemi, n, jednoduchými grafickými symboly; výraznost barev a jejich kombinace a rytmus pohybu zvyšují názornost g. Podle názoru J. Halase je instrukční působivost g. tím účinnější,, čím kratší a přehlednější je g. granulometr, přístroj k měření /zrnitosti fot. materiálu. G» určující zrnitost měřením Callierova /kvocientu měři v podstatě zrnitost strukturní. - Zrnitost opt. se měří mikrofotometricky tak, že se zvětšený obraz vyvolané vrstvy promítá na štěrbinu vhodné Sirky a světelný /tok procházející štěrbinou se měří fotonáso-bičem. Výhodné je uspořádání g. s rotujícím vzorkem, kdy je fotonásobíč zdrojem střídavého signálu, který je po vhodném elektronickém zpracováni mírou zrnitosti; výstupní napětí může být např. úměrné střední kvadratické odchylce opt. 100 hustoty. Frekvenční analýzou signálu lze získat údaje k stanovení Wienerova jspektra zrnitosti, které spolu s popisem frekvenčních vlastnosti přenosovou /funkcí kontrastu umožňuje matematicky jednoduchým způsobem popsat celý fot. přenosový řetězec. G. k stanoveni subjektivní zrnitosti je v podstatě projektor s proměnným zvětšením: pozorovatelé určují pro měřený vzorek mezní zvětšení, pří němž právě pozorují nehomogenitu obrazuj mírou zrnitosti je převrácená hodnota statisticky určeného mezního "zvSt- " šení. Výsledky podstatným způsobem závisí na vlastnostech projektoru a podmínkách pozorováni. Odlišným způsobem hodnotí subjektivní zrnitost metoda založená na určováni mezního zvětšení na sérii různě zvětšených obrazů vzorku zhotovených na fot. papíru. granulometric, obor /mikrosenzito-metrie zabývající se studiem a měřením /zrnitosti fot. materiálu a obrazu. V. t. groteska, krátký komický skeč, jehož humor je založen na deformaci dramaturgických prvků zdůrazněním jejich nelogičností, popř. opakováni v gradovaných variacích, a je soustředěn na vizuální herecký projev. Do filmu přešla g. z varietního jeviště a music hallů; největšího rozkvětu dosáhla za éry němého filmu. Hlavními kompozičními prvky g. ve filmu jsou: zhuštěný děj, fyzické /gagy (slapstik, házení krémových dortů, rozbíjení nádobí), destruktivní a agresivní humor, honičky apod. jejich poloha a styl měly charakter uměl. osobností a hereckého talentu komiků (Chaplin, Buster Kcaton, Pat a Patachon, Hany Langdon, Harold Lloyd, Laurel a Hardy ad.); jim se přizpůsobovala dra-"maturgTčkä* výstavbu—&r,—její—rytmus:— umístění a struktura gagů. - Druhou oblastí širokého uplatnění g. je kreslený /film. Oživená kresba dává neomezené možnosti vizuálním gagům, které dotváří zvuk. stylizace a deformace. Kreslené g. jsou. v podstatě řetězem výtvarných, animačních, situačních a zvuk. gagů, které bud" vycházejí ze základní situace (např. pes Pluto spolkne magnet), kterou autor podle rozpětí invence rozvádí do řady groteskních a absurdních situací a scén, n. vychází z permanentní honičky, zápasu a násilí, jež jsou zdrojem agresivního, destruktivního a sadistického humoru. Hrdiny tohoto typu g. jsou Tom a Jerry, Syl-vestr a Tweety Pie, zajíc Bugs Bunny ad. h hala kina, vstupní prostor /kina sloužící jako čekárna návštěvníků kina před ukončením předcházejícího představení, n. i jako pokladni h. (prodej vstupenek). H.b. měla by být vybavena /bufetem pro občerstveni čekajících návštěvníků a hygienickým zařízením. hald montážní, prostor k sestavování dekoračních elementů vyrobených v ostatních film. /dílnách do větších dekoračních celků, dovedených zprav, téměř do konečné fáze vyhotoveni. Dekorační celky se odtud dopravují do přípravných n, přístavných /prostorů před /ateliéry n. přímo do ateliérů. Umožňuje to zkrátit dobu stavby /dekorací.-v-ateliéru na minimum a využít tak lépe ateliérů pro vlastní /natáčení. H.m. má být situována mezi film. dílnami a ateliéry, na jejich společné podlahové úrovni. Vzájemné situování uvedených celků záleží na volbě výrobního svstému film. dekorací (pásová výroba n. paralelní /výroba dekoraci). Žádoucí je vzájemné sousedství h.m. s /malírnou Charles Chaplin v Zfdtém opojenf (1925), pozadí: umožňuje rozšírení h.m. na úkor malímy při jejím občasném uvolnení. Doposud byly h,m. součástí film. dílen, avšak vlivem vývoje film. provozu příslušejí k ateliérovým /skupinám n. /blokům. Plošné rozměry h.m.> popř. počet h.m. pro ateliérovou skupinu n. blok vyplyne z výrobní kapacity ateliérů. Konstrukční výška h.m. je max. 9 m. Vyžaduji zastřešeni bez vnitřních podpor, dobré horní, popř. i boční přirozené osvětlení, možnost mech. přepravy těžkých kusú v prostoru h.m. (pojízdný jeřáb). Velikost pracovních vrat h.m. musí být shodná s nej-větŠími rozměry ateliérových provozních vrat. hala natáčecí, slang, název používaný pro film. /ateliér. halace, vznik světelných kruhů, způsobený /odrazem světla na rozhraní film. /podložky a vzduchu. H. působí velmi rušivě zejm. u bohatě exponovaných míst (např. odrazy slunečního světla na lesklých předmětech), kde snižuje /ostrost obrazu. VUv h. se omezuje přímo ve výrobě film. /materiálu snížením doušťky podložky, jejím přebarvením n. nanesením isolární (antihalační) vrstvy na zadní stranu filmu, popř. vzájemnou kombinací jednotlivých způsobů. handka, slang, název pro ruční film. herec filmový /kameru, odvozený z angl. hand cámera (ruční kamera). Hazeltinc Corporation (Líttle Neck, New York, USA), výrobce vídeoanalyzá-torú-pro film. laboratoře a tiskařský průmysl a dalíích elektronických zařízení včetně výrobků spotřebního charakteru. V. t, ANALYZÁTOR baebvný HaZELTINE. herec filmový, v nejširšim slova smyslu každý, kdo hraje ve filmu. Typické pro film je, podle teoretiků, že ve filmu může hrát každý. Zprav, oväem pod slovem h. rozumíme h. z povolání. H.f. v užším slova smyslu je tedy ten, kdo ve filmu hraje profesionálně. „Ryztu h.f, je označení, které má zdůraznit výlučnost hercovy film. profese; jinak totiž většina h.t zejm. v malých státech, pracuje jak pro divadlo, tak pro film, popř. pro rozhlas a televizi. Pro starší uměnovědu byl h. výkonný umělec, který věrně reprodukuje slovo básnikovo a smí je provázet vhodnými pohyby. Pozdější estetika dram. umění už hodnotila nejen hercovo gesto a mimiku, ale i jeho osobitý způsob mluvy, vnitřní prožitek a jedinečnost každého ztělesněni dram. postavy jako hercův původní, a samostatný tvořivý přínos a rozhodla, že tak jako sám bá&ník i h. je umčlec tvůrčí. Nevztahovalo se to ovšem na h. němého herec filmový herec filmový E* iHiililIi Eiisabeth Bargnerová v Uloupeném žiVotě růž. Paula Czirmera (1939). filmu, jehož výkon byl jen vizuální a nevyhovoval tedy postulátu totality hereckého výkonu, tj. požadavku jeho audiovizuálni jednoty. Do příchodu zvuk. filmu nebyl tedy h.f. považován ani za plnoprávného h. a takřka ani za umělce. Dnešní teorie herectví říká, že h. je umělec představující smyälenou osobu sebou samým. Tento výměr postihuje podstatný rys, který je divadelnímu i film. h. společný. Rozdíl je v tom, že první tak vytváří jevištní a druhý film. postavu. Ve filmu se ovšem během celého vývoje souběžně s pojmem h* objevuje pojem nekeree. Ne-herec je v řečí filmařů tcch. termín, který nahrazuje cizí výrazy ínaturUik n. prostě typ, a označuje toho, kdo ve filmu hraje, aniž by by£ h. z povoláni, tj. kdo svými přirozenými vlastnostmi natolik odpovídá určité roli, že není třeba, aby měl schopnost herecké proměny do postavy. Neherci zprav, stačí, aby se zbavil ostychu před kamerou a dovedl se před ni projevit bezprostředně, po svém a sám za sebe, V této jazykové rovině tedy slovo neherec nemá hanlivý prízvuk ve smyslu slova „neta-lent". Nemá také ten význam jako v oblasti amatérského divadla slovo ochotník. Neherec je neprofesionál v profesionál- ním filmu. Je to pro film typická krajnost, ale nikoli jev okrajový. Jako dynamický protipól profesionálního h* je neherec ve filmu důležitým součinitelem vývoje už od samých počátků* Historie h.f. začíná nehercem. Frimími neherci se stali nahodilí chodci a každý, kdo se volky nevolky ocitl ve filmech bratří Lumiětů, jejichž pýchou bylo, že „zachycují samu přírodu v její Činnosti". Prvními h,f. byli h* z kabaretů a lidových divadélek, kteří své jevištní výstupy předvedli před kamerou a objevili se tak ve filmech Meliesových. Jeho pýchou bylo," Že „spojil ateliér fotografa s divadelní scénou", obnovil tak upadající zájem veřejnosti o vynález „oživlé fotografie" a zachránil skomírající film svým vynálezem filmovaného divadla. Pozornost diváka už nepoutal jen pohybující se člověk, ale lidský příběh. A tak první příchod h, do film. ateliéru pomohl povýšit film z pouťové atrakce na vyíší stupeň lidové zábavy. Hned na počátku tedy vznikl ve filmu dvojí Svět ä pŕó člověka před kamerou dvojí pole působnosti. Jako neherec patřil do okruhu lumiěrovského zájmu o čirou skutečnost, a tedy do oblasti film. dokumentu. Jako h. byl trvale spjat s mélicsov- ským zaujetím pro hru a fantazii, a tedy s oblastí hraného filmu. Hranice mezi oběma oblastmi nebyla ovšem neprostupná. Lumiěrův kameraman zachytil např. Pašijové hry s lidovými h. (patrně v českých Hořicích) a vytvořil tak „dokument o hře". Naproti tomu v Méliěsově ateliéru vzniká „hraný dokument" o korunovaci angL krále, která je tu „rekonstruována" za pomoci neherců, řeznického tovaryše a švadlenky v rolích královských manželů. Dochází tedy k prolínáni obou světů, ale také k první srážce. S~objevem dčťafliuiio /zaberu a strihové /skladby objevuje film svou specifiku, a jak se vzdaluje stylu filmovaného divadla, tak v něm vzrůstá odpor proti všemu hranému i proti h. Dokumentaristy z Brightonu je dokonce h. vstup do filmu zakázán, protože film má nadále ukazovat po vzoru Lumiěrů jen „věrný obraz současnosti**. Nástupci Méliěsovi ovšem také cítí, jak fot+ charakter film. obrazu tíhne k životní pravdě a přirozenosti. Ale hraný film proto nemůže slóžic zbraně. Rozpor mezí film. obrazem a nefilmovým h,, kterého si film zatím z divadla jen půjčuje, lze řešit i jinak než odmítnutím h. Je mu naopak nabídnuta trvalá smlouva, aby se v denní praxi 3náze přizpůsobil novým možnostem i požadavkům film. kamery. Ostatně je zde již film. průmysl, který potřebuje své vlastní herecké profesionály, a tak jsou dány všechny podmínky pro vznik nového hereckého oboru. Z h., kteří přešli od divadla, a z neherců, kteří projevili potřebné schopnosti, rodí se tedy v ateliérech Evropy j Ameriky konečně skutečný h.f. Svou samostatnou existenci zahajuje na úrovni řemeslnického učně: učí se film. hraní, staví si kulisy, uklízí ateliér. Také jeho film. výkon zůstává anonymní- Nedostává tu slavné role od slavných autorů. Hraje obyčejné lidi v prostinkých příbězích^ kde se divák neptá, kdo to hraje, ale: jak to dopadne? Velké oblibě se těSí detektiv Nick Cartcr, ale nikdo neví, že jeho představitelem je h. Liabel. Nadšeně se chodí na filmy s „malou Mary'ť, ale nikoho nezajímá příjmení Pickfordová. Herečky nejsou uváděny jmény, ale firemní značkou jako ,Jíiographgirlun: „Vita-graphgirl". Teprve film. tragédka Asta Niclsenová a Chaplínův „učitel a vzor", komik Max Línder, jsou první h.f., jejichž jména pronikla do širokého diváckého povědomí. . H.f. brzy.ukázal, že je víc než dobrý řemeslník, ale film ještě stále nebyl považován za umění. Byl tedy podruhé povo- Natalie Woodová a James Dean ve filmu Ntcholase Raye KebeJ bez příčiny (1955). lán divadelní h. Tentokrát, aby filmu propůjčil svůj uměl. predikát a pomohl mu v boji o uznání „desáté Múzy". Pod heslem „slavní herci ve slavných hrách" přivádějí bratři Laffitové před kameru nejlepší h. Francouzské komedie, ba i samu Sarah Bernhardtovúu, aby s jejich přispěním a podle /scénářů od předních spisovatelů vytvořili „umělecký film", film na úrovni ostatních uměl. druhů. A režisér A. Zu-kor vyváží zásady „uměleckého filmu" do Ameriky, kde jsou do ateliérů povoláváni slavní H. z divadel na Brodwayi. Filmy takto natočené nepatřily sice k nejúspěa-nějSim, ale vlastního cíle bylo dosaženo, film byl uznán jako umění. Posíleno bylo i postaveni h-f., který, sotva vyšel ze své řemeslnické anonymity, už spěje k popularitě, jaké ani nejslavnější z divadelních umělců nikdy nedosáhlí. Je to závratný vzestup. Rodí se film. hvězda. V ateliéru se z dřívější služky pro všechno stává vjemu vládnoucí „diva". Pro ní je vyhledáván námět, pro ní je objednáván scénář, pro ní je vybírán i režisér. H.-star není už jen h., je něčím víc, stává se představitelem obecně platného typu. Tak Douglas Fairbanks ztělesňuje ideál amer. muže a Mary Pickfordová ideál amer. Ženy, Greta Garbo a Rodolpho Valentino se stávají celospolečenským mý- tem a tím i hvězdami dosud nepřekonané velikosti. A h. Charlie Chaplin chce být ve svém uměni svým vlastním pánem a bere do rukou i produkci svých filmů, V dalším vývoji se němý film ještě potřetí obrátí na divadelního h. o pomoc, a to s nástupem něm. expresionismu. Film. obraz si tehdy uvědomil své příbuzenství s výtvarným uměním a naráz se chtěl stát „oživlou kresbou" a všechno podřídit výtvarnému režimu. Znamenalo to, Že h» se musí umět dokonale ovládat a výtvarně stylizovat podle potřeb celkové kompozice, a tomu odpovídala spíš divadelní než film. zkušenost. Zato franc. avantgarda, inspirovaná impresionismem, da-daismem a surrealismem a okouzlená experimenty s pohybem automatické kamery, vymezovala h. ve svých filmech čím dále mizivější úlohu. Polarita h. a neherce se později výrazně obráží i ve vývoji sov. kinematografie. Lumiěrovský „film-prav-da" Dzigy Vertova usiluje o „nestřežené zaznamenáváni života" a tím se účast h. sama vylučuje. Méliěsův příklad vede Kozínceva a Trauberga z revolučních jevišť do jejich „továrny excentrického herce", aby tam hledali film. podobu avantgardního divadla, a sám název napovídá, jak a s jakým h. počítali. V Kulešo-vově „experimentální laboratoři" má h. 102 herectví filmové herectví filmové Clark Gable a Marilyn Monroeová v HustoriovS filmu Mustangové (1961). Betsy Blairovi a José Suarez v Bardemově Hlavu! tř/rfS (1956). stejnou „film. váhu" jako kterákoli věc; a dva velcí režiséři, kteří odtud vycházejí, mají na „film, váhu" h. názory zcela protichůdné: EjzenStejn h. nepotřebuje, přiděluje roli film. hrdiny lidskému kolektivu a stačí mu „inteligentní kompars", kdežto Pudovkin zásadně pracuje jCn s velkými h. Přirozené herecké nadání samozřejmě přivedlo i k Sov. filmu mnoho nehereů. Zvuk. /film konečně umožnil, aby obraz člověka na plátně také promluvil. Proto byl, jako na začátku němé éry, do ateliéru povolán opět divadelní hw, aby sem přinesl to, co filmu chybělo í umění /řeči a hotový /dialog. A znovu se film začal podobat fotografovanému divadlu a znovu se odpor dokumentaristů snaží vytvořit účinnou protiváhu, a tak opět k posílení ryze film. hodnot významně přispívá i ne-hereci Hrdina polodokumentárního filmu, Eskymák Nanuk, je první neherec, který dosahuje Světové proslulosti. Protiherecký postoj našel svůj krajní výraz dokonce v požadavku, aby se žádná tvář neobjevila ve filmu víckrát než jednou. Ale znovu se oba světy prolínají - neherec Sabu (Miláček slonů) se stává profesionální film. hvězdou, h* hlavních roli ve filmu Čapajev 106 jdou žít na nějakou dobu mezi neherce--vojáky, aby se jim co nejvíce přizpůsobili a z film. obrazu pak působili stejně věrohodně. Po druhé světové válce byl odpor vůči „tyátru" všeho druhu tak silný a všeobecný, že se obrátil nejen proti divadelní, ale už i proti film. herecké manýře a tentokrát Í hraný film hledal záchranu u nehereů. Neorealistický film chce opět „zachycovat jevy v jejich skutečnosti" a své hrdiny i jejich představitele „nachází na ulici" - ostatně se záviděníhodným smyslem pro' objevování příštích hvězď ávěl-" kých talentů. „Nová vlna" zaplavila nejen franc, ale i řadu dalších kinematografií, včetně Československé, a mnoho hraných filmů zakládá přímo svůj styl na neherci. Tato novorenesance filmovosti dosud nedozněla, , avšak lze očekávat, že z její „neherecké" lekce jako znovuzrozený vyjde i-h.f. Dosavadní vývoj dal h.f. projít různými xrajnostmi, které odhalují škálu jeho 'existenčních i uměl. možností ä dynamický vymezují jeho životni prostor. Současně se ukazuje, že kdykoli film hledá lék proti všedností, banálnosti a formální rozpliz-losti, nachází inspiraci u ostatních umění, a pak vystoupí do popředí pomocná úloha profesionálního, ba i divadelně zkušeného h. Kdykoli hledá film lék proti strojenosti, manýře a zmrtvělým formám, nachází pomoc a inspiraci v bezbřehé životní skutečnosti, a tu k ozdravění film. organismu přispívá svým dílem i neherec. H. a neherec jsou dva protipólyj jejichž vzájemným působením je neustále formován obraz člověka na film. plátně, V polaritě h. - neherec se vyvíjí film. herecký /projev. V. obr. na str. 10} až 109. herectví filmové, samostatný obor he-recĚčeho uměni, který vznikl přizpůsobením hereckého /projevu, tvůrčí techniky a pracovních postupů podmínkám film. tvorby. Tím se diferencoval od divadelního h. a včlenil se jako spolutvořivá složka hraného /filmu do nově vznikajícího film, umění- Specifické znaky h. mají společný základ, k němuž patří: 1. kolektivní povaha herecké tvorby, 2. totožnost tvůrce s materiálem díla, 3. audiovizuální charakter díla, 4. časóprostorovost díla. Není tedy podstatný rozdíl pokud jde o vytváření a charakter hercova díla, zato v okamžiku odevzdání tohoto díla dochází k jasné a zásadní diferenciaci mezi divadelním a film. hv V divadle herec odevzdává své dílo divákovi přímo, ve filmu zprostředkované, tj. prostřednictvím film. /obrazu. Tato zprostředkovanost hercova díla je prvním a základním specifickým znakem h.f. Souvisí s ním všechny ostatní spe- ..cifické rysy a zpětně jsou jím ovlivněny i vyjmenované společné znaky v tom smyslu, že hfff je všechny obsahuje, ale současně i přesahuje, jak to ostatně odpovídá charakteru film. umění, které je kom- : plexnejší než umění divadelní. Tak hned závislost herecké tvorby na kolektivu plati i ve filmu, ale je větší a složitější než na divadle už proto, že do kolektivu tvůrců přibyl kameraman, zvukař a střihač. Ubyl ovšem divácký kolektiv, který hereckou tvorbu při bezprostředním styku jistě ovlivňuje. Totožnost tvůrce s materiálem díla platí pro herce, ale ne pro diváka, který vidí jen ^hercův stín". Film. herec také vytváří své audiovizuální dílo v určitém čase a prostoru, ale divák je vidí a slyší v jiném čase a na plošném obraze, z opt. a zvuk. záznamu. To väechno nezasahuje same podstatu herecké tvorby, ale vynucuje si její přizpůsobení zprostředkující .film. mechanice a charakteru film. obrazu. Plošnost obrazu vyžaduje na film. herci, aby při nezbytné prostorové orientaci dbal i zákonů plošných proporcí podle pokynů kameramana, který hranou událost převádí ve výtvarný obraz. Znamená to Často zvýšenou přesnost v dodržování aranžmá a víceplošnou pozornost, která kromě hlavního hereckého úkolu musí vést hercův pohyb po vytyčených značkách, se zřetelem na fot. hodnoty /osvětlení, a v neposlední řadě i na umísCění mikrofonu, kterému je třeba přizpůsobit sílu hlasu. .„........Proměnlivost obrazu daná pohyblivostí kamery vyžaduje na herci, aby přizpůsobil svou hru velikostí, úhlu a trvání každého /záběru. Znamená to především rozšířenou škálu výrazových prostředků a jejich diferencovanou volbu od těch nejjemněj-žích pro velký /detail až k nejplastičtěj-ším pro velký celek. Film. herec musí umět soustředit svá vnitřní hnuti do mimického n. gestiekého projevu té tělesné části, která je v obrazovém /poli, jinak by se jeho hra mohla ocitnout mimo obraz. Je-li v záběru sám, musí často hrát s nepřítomným partnerem, a to zvyšuje nárok na jeho představivost. Podobnou vnitřní nesnáz musí překonávat při tzv. falešném pohledu, kdy z výtvarně-fot. důvodů ne- může mluvit a dívat se přímo na partnera* ale poněkud jiným směrem, což plošný obraz neprozradí. Film. /skladba umožňuje snímat hereckou /akcí po záběrech, v libovolném pořadí, a tak vznikl typický film. pracovní postup, kterému muselo přizpůsobit svou tvůrčí techniku i h.f. Natáčení po záběrech zvyšuje nárok na vnitřní pohotovost heice, protože tu v poměrně krátkém Čase proběhne textová, aranžovací a generální zkouška a hned i premiéra, tj. natočeni určitého d seku role, a to vyžaduje rychlou orientaci v textu* popř. v dialogu a herecké souhře, v hracím prostoru a v obrazovém poli, rychlé vcítění do situace a vžití do role, navázání vztahů s partnery, schopnost rychle si navodit často složité vnitřní stavy, provést vnitřně i technicky náročné herecké akce n. vzbudit neméně' náročné citové reakce, neboli schopnost „rychlého startu do velkého afektu", jak. říkají filmaři. Tomuto prudkému náporu požadavků může vyhovět jen herec s darem velké spontaneity, psychicky i fyzicky naprosto uvolněný a dokonale soustředěný. Je tu zřejmý rozdíl od divadelní praxe, kde herec nejdříve nazkouší a pak. odevzdá své dílo jako plynulý a souvislý 10S. herectví filmové hladina akustického tlaku Taťána Samojlovová v titulní roli Zarchiho filmu Anna Koreninová (1966). celek. Musí si podle toho ovšem rozvrhnout t své psychické a fyzické síly, kdežto film. herec se může v náročném okamžiku vydat celý. Skládání celku role po záběrech zvyšuje nárok na pocitovou i svalovou paměť, která zajiSťuje, aby takto poskládané části herecké akce na sebe organicky navazovaly. Zprostředkůvanost buf. znamená také to, že herecký výkon pied kamerou nemá charakter dohotoveného díla, ale je dále mech. i tvůrčím způsobem zpracováván, takže výkon, který divák vidí na plátně, je umělá, na herci v mnohém nezávislá, laboratorní kompozice, vzniklá film. skladbou a současně konfrontací s mimolid-skými prvky, kterým film. obraz dodává ■dramaticky n. vypravěčsky stejnou váhu. Hercovo dílo se tak stává organickou částí vyšší uměl. struktury, ve které už nemá to výsostné postavení jako na divadle. Je totiž zvláštností film. umění, že všechno, CO se objeví ve film. obraze, ať z živé či neživé přírody n. ze světa věcí, „všechno hraje". K tomu míří i teoretický výrok, že „specifickou oblastí h.f. je oblast ne hereewi, neboť na rozdíl od divadla se film zmocňuje hry dětí., hry zvířat, hry 106 strojů a hry neherců vůbec'*. Nejde ovšem o „hru" n. „herectví" v pravém slova smyslu. Film se dovede zmocnit obrazu věcí n. bytostí a bez jejich vědomí, zásluhy n. přispění vlastními prostředky jej povýšit na uměl. obraz. I člověk v takovém připadě „hraje" ve film. obraze jen jako film. přírodnina a tvůrčím umělcem je tu jen člověk za kamerou. Toto „hraní ve filmu" je tedy jakýmsi předstupněm h.f. a současně předanamenáním j.eho_sp_e-_. cifické stupňovitosti. Nejnižší stupeň h.f. patří neherci. Je to člověk před kamerou, který sice ví, že je filmován, ale chová se nadále, jako by to nevěděl. Toto „jako by*1 je počátek hry, i když člověk před kamerou zatím nikoho a nic nehraje, zůstává sám sebou, a také všechno, co koná, koná skutečně, ať jde o pouhou chůzi, štípáni dříví n. obsluhu stroje. Ale pocit „jsem viděn -jsem souzen'* v něm budí pudový strach z veřejné, kritiky n.. naopak, Stejně, pudovou.. touhu po veřejné chvále, a to obojí hrozí narušit přirozený průběh i těch nejna-vyklejšich úkonů. Má-li si přesto dál po-, čínat jako by kamery nebylo, musí v sobě překonat psychické a ncrvosvalové zá- brany, kterým se úhrnně říká „herecká tréma". Překonání trémy a schopnost reagovat před kamerou živelně a chovat se přirozeně, to jé první předpoklad kteréhokoli hereckého výkonu a současně první podmínka film, „hry na pravdu", platná pro herce i neherce. Vyšší stupeň začíná tam, kde člověk před kamerou přistoupí na smluvenou hru. „Jak bych jednal, kdybych se sku-tečné ocitl v okolnostech daných hrou -to je otázka, na kterou má člověk před kamerou odpovědět svým bezprostředním jednáním a chováním a odpoví-H, stává se hercem, i kdyby to byl tzv. „neherce". Toto „kdyby" je klíčem k h. Uvfeľit mu a podle toho jednat, to je počátek veškerého hereckého umění. V jednoduchých příbězích, které sledují vnější dějovost, uplatní se spíše tělesné než duševní herecké vlohy. Tam, kde okolnosti hry přecházejí z epického vyprávěni do dram. poloh, takže jsou vnitřně složitější, lam i požadavky na h. jsou náročnější; mohou vyžadovat reakce, které neodpovídají hercově okamžité náladě a snad ani jeho temperamentu, nastrojují mu situace, které se vymykají jeho přímé životní zkušenosti, předpokládají projevy vlastností, které herec nevlastní, n. je mu celá povahová skladba íilm. postavy cizí a pak musí vlastní 'povahové vlastnosti vhodně přestavět, tj. vytvořit „charakter", proměnit se do postavy. Film se ovšem hereckým proměnám rád vyhýbá Vhodným obsazením rolí. Dává totiž přednost „sebeherci" před „hercem postav", který je doma spíše na divadle. Ale hranice mezi „hraním eama sebeťť a hereckou proměnou bývá tak nezřetelná, že i h.f. ji nutně překračuje. Tím roste úloha herecké představivosti a fantazie. A jiejvyíšího stupně dosahuje h.f* tam, kde plní nejnáročnější úkol, společný všemu h,: odhalit tajemství lidského nitra a zobrazit Život lidského ducha. V období diferenciace byly mezi film. a divadelním h. shledávány a zdůrazňovány nejrůznějši a hlavně nejpříkřejší rozdíly. Mnohé nedorozumění vyvolával zřejmě i fakt, že film; umění vzniklo jako samostatný uměl. druh, protože se od divadelního odlišilo „látkou i technikou", Pro h.f. ovšem platilo i nadále, že materiálem tvorby je opět sám herec. Ostatně Slo často spiš o projevy film. nadšenců než o srovnání podložená skutečnou znalostí jas-, ■ Žanna Prochorenková a Vladimír IvaSov * v Cuchraj'ove filmu Balada o vojákovi (1959). obou hereckých disciplín. Ještě René Clair soudí, že „mezi zákony těchto dvou povolání vládne rozpor, který je málokdy překlenutelný". Ale ozvučení filmu znamenalo pro obě profese opět jisté sblížení a brzy h.f. začalo zpětně působit na divadelní herecký projev svým vyvinutějším smyslem pro skutečnost a pro pravdu. Dnes je tedy ařejmé, že „film, a divadelní h. Jsou zcela rozličné obory herecké tvorby, které i při společném rodokmenu maji své vlastní normy, a tedy zakládají i svéprávné estetické celky". V oblasti h.f, se vytváří samostatný podobor, /dabing, tj. synchrónni spojeni opt. části hereckého projevu s hlasovým projevem jiného herce. H.f. má i svou etiku, neboť film. dílo pro svůj celospolečenský dosah může být posuzováno jako každý lidský čin i z hledisek mravních. H.f. ve svém poslání zahrnuje poslání divadla: zrcadlit svět v člověku a navíc se podílí na poslání filmu: zrcadlit člověka ve světě. Přispět svou tvorbou k polidštění Člověka a k humanizaci lidské společnosti je tedy úkol, v němž h.f, může najít svůj smysl. HI lampa (slang), /obloukovka s vyso-kointenzitními /uhlíky. hladina akustického tlaku L, loga- Vysokointenzitní uhlíkový světlomet (slangově Hl-lampa) čs. výroby (dole) a žárovkové světlomet/ 0.5 kW, 1 kW a Z kW (nahoře). hlava Monika Víttfoví, protagonistka filmů Mi-chalangela Antonioniho, v Červeni pustini (1964). ■ Michel Simon va filmu Clauda Sôrriho Pepi o C/oude (1967). Claudia Cardinalová ve fitmu rez. Viscontiho Geŕoro* (1962). ntmické vyjádření rel. úrovně akust. tlaku p vzhledem k prahovému tlaku p0i který se málo líši od prahové citlivosti sluchu :pfi 1000 Hz; 20 fogJL[dB]. Po hladina hluku (zvuku), /h. akust. tlaku určená zvukomérem s rovnou cha-ŕ- rakterístikou (L), popř. s filtry o charakteristikách A, B, C. Tyto charakteristiky se vyjadřuje v decibelech (dB) a meří se ;: podle ČSN 36 8820 Objektívni metody :-moření hluku. Změřené h.h. se doplňují označením charakteristiky, při které byly h* mčřeny. Pro některé účelové prostory udávají přípustnou úroveň h.h. příslušné ČSN; pro kina je to ČSN 73 5251, pro film., rozhlasová a tv studia ČSN 73 0526. hladina osvetlení, /intenzita osvětlení ■V /luxech odpovídající zamýšlenému ; umel záměru v příslušném scénickém prostředí, jejíž velikost je dána tech. pa-Mtttmetry snímacího zařízení. Na snímaných scénách je h.o. dána hlavním a do-• plňkovým /osvětlením scény, které je ib: vytvářeno /svítidly, odraznými /deskami a v /exteriéru téí přirozeným světelným /zdrojem. H.o. není ve snímaných scénách rovnoměrná, mění se v rozsahu požadovaného světelného /poměru. hlasatelna, akusticky upravený prostor v rámci objektu zvuk. /záznamu. H. slouží k oddělenému umístění /komentátora. Má mít objem 90 až 120 m3, dobu /dozvuku T = 0,4 až 0,5 s, proporce blížící se, ale nedosahující tvaru krychle. Z h. do příslušného zvuk. /studia musí být zřízen průhled několikrát zaskleným —oknem'izolujícíni ŕvuk a stejný-průhled do míchacího /studia. hlásič požární, přistroj (indikátor) oznamující samočinně v požární /ústředně místo vzniku požáru. Tyto h. jsou předepsány ve všech /ateliérech a na rizikových pracovištích. Jsou doplněny systémem požárních tlačítek umístěných na vhodných místech. hlasitost, subjektivní veličina, která určuje /intenzitu vjemu zvuku. Jednotkou h. je 1 son. H. 1 sonu má tón kmitočtu 1000 Hz, jehož hladina akust. tlaku je 40 dB. Důsledkem nedostatečné h. bývá špatná /slyšitelnost a u mluveného slova špatná /srozumitelnost. V. t. vbličiNy a jednotky akustické* hlava, obecný název části kinemat. strojů n. jejich příslušenství, v němá jsou uloženy pohybové mechanismy. Např. h. /kamery, kopírovacího /stroje n. promítacího /stroje je vlastní skříň bez pohonu, /kazet či /bubnů a lampové /skříně. H. objektivová otočná (revolverová) film. kamery je kruhová otočná deska zasazená na vicechodém závitu do přední stěny skříně kamery, s třemi n. čtyřmi otvory k zasunutí snímacích /objektivů o různých ohn. /vzdálenostech (obr. a, str. 110). Umožňuje výmenu objektivů natočením požadovaného objektivu do opt. /osy snímacího systému. H. objektivová však nezabraňuje pronikání ruSivého hluku pohybových mechanismů zevnitř kamery, a proto se jí používá hlavné u kamer ručních n. exteriérových. Rozšířeným používáním pan-kratických /objektivů ztrácí otočná h. již svůj význam. H. panorámovací (nazývaná též stativová n. kamerová) je mech. zařízení upevněné na /statívu, na které se nasazuje film. kamera. Umožňuje při nar ráčení plynulé a klidné (vláčné) pohyby s kamerou (panorámování v rovině vodorovné i svislé), v. panorama fh.mova. H* panorámovací různého provedení umožňují dosáhnout plynulého pohybu 109 hlava kopírovací zvuková rozmanitým způsobem. Nej používanější panorámovací h. třecí (frikčni), jež dosahuje změkčení pohybu regulovatelným přítlakem otáčejících se ploch a tím různým odporem tření. Podobně jsou moderní panorámovací h. tekutinové (obr. b), které mají mezi třecími plochami tenkou vrstvu lepkavé tekutiny (obsahují silikony), jíž se dosahuje požadovaného zvláčnění pohybu. Základní svislé polohy se dosahuje tahem pryžových pásů působících proti sobě n. silnými spirálovými plochými pery, jejichž tlak působí z obou směrů. Panorámovací h. gyroskopická (obr. c) umožňuje rovnoměrnost pohybu při panorámování převodem pohybu na rychle se otáčející setrvačníky, které svou setrvačností zmírňují prudší pohyb. Pro rychlou změnu polohy lze setrvačníky vyřadit. Nastavenou polohu panorámovací h. zajíäťují třecí brzdy. Pro přesnější pohyby této h. se používá vyjímatelné vodici.(ramenní) /páky. Pro ustavení vodorovné polohy je panorámovací h. opatřena malými libelami (vodováhami). Pro přesné a opakovatelné pohyby slouží panorámovací h. kličkoval pohybu kamery se dosahuje pomocí dvou Šnekových převodů "ovládaných ručními kličkami, nasazenými na hřídelích šneků. Výhodná je panorámovací h. kolébková (obr. d), u niž je střed otáčení ve svislé rovině blízko těžiště kamery (n. je s ním totožný), takže při naklonění se nemění stabilita její polohy. Panorámovací h\ kulová umožňuje větší odklon kamery od vodorovného směru. hlava kopírovací zvuková, součást film. zvuk. /kopírky, sloužící pro kopírování zvuk. /záznamu, nejčastěji fot. (méně často se názvu h.k.z. používá í při magn. zvuk, záznamu). Na h.k. z. se kladou tyto nároky: rovnoměrný posuv film. pásu, aby nedocházelo k nerovnoměrné expozici; dokonalé stranové vedení film. pásů, aby se neměnila stranová poloha vykopi-rovaného záznamu na filmu; správná stranová poloha prosvětlovací štěrbiny, aby 'i>) Panorámovací hlava tekutinová, používaná k panorámovaní s těžkou ateliérovou film. kamerou. c) Ateliérová film. kamera 35 mm upevněná na g/roskopické panorámovací hlavě. Na kameře jsou dvě jednoduché kazety z plastické hmoty na 300 m filmu. 110 a) Objektivový kotouč (revolverová hlava -karusel) s třemi objektivy různých ohn. vzdáleností. nedocházelo k poruchám, např. zabírání vykopirované zvuk. /stopy do obrazu n. naopak k neúplnému vykopírování zvuk. záznamu z negativu zvuku, napájeni prosvětlovací /Žárovky dokonale usměrněným a filtrovaným ss proudem, aby nedocházelo k hustotní modulácií správně seřízení polohy prosvětlovací žárovky vzhledem k opt, systému, aby kopírovací štěrbina byla rovnoměrně prosvětlena a nedocházelo k dodatečnému harmonickému zkreslení; žádoucí je stabilizace světelného /toku žárovky sc zřetelem na stárnutí (s výhodou lze použít např. halogenídových /žárovek s náplní příměsi halových prvků); min. skluz negativu a pozitivní film. suroviny pří rozdílu /smrštění obou materiálů, aby se vykopírOvaný Zvuk. záznam občas nerozostřil při vyrovnání skluzu skokem. hledač klapek zvukový, pomocné zařízení složené ze snímací (reprodukční) magn. hlavy a snímacího zesilovače s reproduktorem, umístěné na ručním pře-víjecím /stole n. na okraji stříhacího /sto- hledáte kamerový mezení /paralaxy. H. reflexní je bez para-laxy. Je dvojího provedení. H. reflexní zrcadlový (v. obr. C na str+ 112) používá zrcátka na uzavíracím křídle rotační /závěrky. V okamžiku zakryti okénka při posuvu filmu dopadá na zrcátko svazek paprsků z objektivu a odráží se jím do h. H. reflexní prizmatický (obr. D) používá místo zrcátka /hranolu zařazeného mezi /objektiv a rotační závěrku. Hranol odchyluje část světla prošlého objektivem a usměrňuje ho do h., který má obdobné opt. členy jako h. zrcadlový. Ostatní světlo prochází hranolem a dopadá na film. Téměř všechny amatérské kamery s transfo-kátorem používají h. reflexního prizma-tického. U některých kamer (zejm. s expoziční /automatikou) jsou v h. umístěna barevná signální světla, upozorňující na možnost přeexpozíce n. podexpozice, popř. jsou v h. viditelné i další údaje (právě použité clonové /číslo objektivu, stav /počitadla metrů aj.). hledáček televizní kamery, část tv /kamery umožňující kameramanovi sledovat černobílý obraz snímané scény* Hvkk, je monitor s malou tv obrazovkou, který reprodukuje technicky zpracovaný obrazový signál své kamery, popř. jiný signál -např. při některých tricích v televizi reprodukuje obrazový signál po jeho zpracování v tv trikovém zařízení, aby měl kameraman možnost přesného záběru. d) Kolébková panorámovací hlava se šnekovými převody, používaná hlavně pro film. záběry s trikovou kamerou- (Film- průmysl Barrandov.) lu. Slouží k přesnému nalezení zvuk. synchronizační /značky, začátku, konce n. "jiného určitého místa zvuk. /stopy na magn. filmu a k odposlechu hlášení Čísla - /synchronu. Používá se ho v synchronizačním /oddelení a ve /střižně. hledáček amatérské kamery, základní /příslušenství amatérské /kamery, které ■ slouží k zamíření kamery na snímaný objekt a sledování /záběru během snímání. H. má vytvářet jasný, ostrý, dosta- . tečně velký obraz skutečnosti, shodný s obrazem vytvořeným snímacím objekti- ■ vem na filmu v kameře. U amatérských : kamer se používá h. rámečkového, průhledového, dalekohledového, s plynule ..: měnitelným zorným polem a reflexního. H. rámečkový mi na své přední části : drátěný rámeček, vymezující obrazové A) Opt. průhledový hledaček Galileova typu: ./'. Pro určování h.p. v kinemat. praxi slouží tabulky h.p.; některé objektivy maji proti stupnici vzdálenosti stupnicí clonových čísel, na níž lze Číst h.p. (obr.). Záměrnou volbou malé h.p. (ostré popředí, neostré /pozadí) lze v kinematografii dosáhnout lepSího /dojmu prostoru. H.p. je třeba pečlivé odlišovat od h. zaostřeni, což je část obrazového prostoru, v niž se určitá předmětová rovina zobrazuje s tolerovanou neostrostí. S h.p. těsně souvisí fit hyperfokálni vzdálenost G *~ 2 Si. ř> ya • c , Je-li objektiv nastaven na g% — gi vzdálenost G, zobrazí se & tolerovanou neostrostí předměty od vzdálenosti G/2 zobrazovacích rovnic (v. zobrazení optické) je obrazové rovině přiřazena (kon-jugována) pouze jedna rovina v předmětovém prostoru. Předmětové body jiných rovin nemohou být zobrazeny jako body; zobrazují se jako kruhové plošky, tzv. rozptylové kroužky. Lidské /oko zpozoruje odchylky od ostrého zobrazení teprve tehdy, když velikost rozptylového kroužku překročí určitou mez; proto jako ostré vnímá též obrazy předmětů ležících uvnitř h.p., tj. před předmětovou rovinou, na kterou je zaostřeno (v. ostření obrazu), n. za ni. H.p. závisí na clonovém /čísle c, ohn. /vzdálenosti f a na vzdálenosti g(g > 0), na kterou je zaostřeno; s tolerovanou neostrostí (průměrem y^ >?ž 6 í 3 2J2 V 1,5 1JU te 16 6 r' ŕ S 16 ifi] I Detail snímacího objektivu (f =a 50 mm) se zaostřovacím kroužkem (a) z stupnici hloubky pole (fc). Je-li např. podle obr. objektiv zaostřen na 2,5 m, je hloubka pole při clonovém čísle 8 asi od 1.ÍJ m do 3,8 m; pří clonovém čísle 22 se s tolerovanou neostrostí zobrazí předměty mezi vzdálenostmi 1,3 .tri a více než 12 m, b) HledilcS kina Blaník v Praze, upravené pro Širokoúhlé promítání. tura h.k. (objem prostoru h,) závisí na počtu návštěvníků (při 100% obsazení), na akust. požadavcích (dosažení vhodné ■W^- doby /dozvuku) a na účinnosti použitých větracích zařízeni; ČSN 73 5251 stanoví na jednoho návštěvníka u kin o 200 až 400 sedadlech 4 až 4,5 m5, o 400 až 900 sedadlech 4,5 až 5,5 m3 a při 900 a více sedadlech 6 m3, přičemž dolní hranice vyžaduje méně nákladné úpravy prostorové = /akustiky, ale xcL výkonnější větrací systémy a naopak. (Obr. a, b, c, d.) hloubka pole (nespr, h> ostrosti), část predmetového prostoru měřená ve směru opt. /osy, která se opt. /soustavou zobrazí bez pozorovatelné /neostrostí. Podle hlučnost kamery c) Hlediště kina FoxTheater v San Francisku pro 4651 n&vStěvníků, leho výzdoba sleduje zvýSení atraktivnosti prostoru bludiště. d) HledíStě kína Teatro Maestoso v Říme, tvarově i vybavením typicky funkční. do /nekonečna. Při zaostření na vzdále-nost g je h.p. od Si = . ..' do G.g G + g Si - _ . Pokud by dosazena h.p. e—^ byla pro daný účel nedostačující (popř. při film. /triku), lze někdy použít /predsádky, zvané půlený /proxar. hlučnost kamery, nežádoucí akust. vlastnost film. /kamery, způsobená /hluky vydávanými motorovým pohonem, po- 114 hybujícími se mechanismy a trhavým pohybem a kmitáním filmu při jejím chodu. Proto je při snímání zvuk. /záběrů nutné, aby byla kamera uzavřena do zvukotěsného /krytu. hluk (ve filmu, někdy též nepřesně zvuky, akust. uměl: prostředek; rovnocenný s ostatními složkami zvuk. ^dramaturgie Jilmu. H. ve filmu je schopen v člověku vyvolávat nejrúznéjší odezvy, myšlenkové představy i emoční záchvěvy nestejné intenzity (zvi, h., který je nositelem filmově dramaturgického—smyslu -a je- součástí film. uměl. obrazu). Asociační schopnost h. závisí na akust. paměti člověka. Přede* vším h. nezdvojovaný (nevysvětlený) opticky je bezprostředně závislý na této paměti. Konkrétnost film. h. je určena: a) akust. kvalitou h. samého (tj. jeho intenzitou, místem a směrem v prostoru, barevnou modulací), b) smyslovou zkušeností, s niž divák přichází na film. představeni, c) vztahem h. k opt. obrazu apod. Ze vzájemné relace těchto aspektů vyplývá celá stupnice h. ve filmu podle jejich jakosti nikoli fyzikálni, ale podle jejich zvláštního estét, působení na lidské vědomi. V životě se zprav, vyskytuji hlukové komplexy. Ve fitmu se provádí třídění hlukových projevů; tento proces má charakter individua-lizační. Ze skutečnosti (ať již prostým elektroakust. snímáním n. umělou výrobou h. samého) se vybírají jen některé h. podle záměru tvůrce filmu. Na základě poznání /h. naturálních vytváří /mistr zvuku ve filmu /h. reálné (podobné h. naturálním) a /h, ireálně (pro něž objektivní realita nemá vzor). - H. ve filmu má mnoho funkcí. Je a) zástupcem akust. okolí, b) zástupcem velikosti a charakteru prostoru, c) dram. prostředkem psychického napětí, d) abstraktním symbolem představovaného pohybu apod. Vrcholným uměl. uplatněním h. je tzv. konkrétni hudba^ Na rozdíl od hudby tvořené tradičními hudebními nástroji používá konkrétni hudba naturálních i umělých h. a sestavuje je ve zvuk. kompozice. Uplatňovala se zprvu pouze v experimentálních /filmech, nyni častěji i jako hudebně zvuk. doplněk ve filmech fabulačni a dokumentární povahy. Dnešní skladatelé pracuji často kombinované, obohacuji hudební výraz hlukovými komplexy, získanými elektroakust. CestOU. V. t. HUDBA ELEKTRONICKÁ. hluk ireálný (abstraktní), h. obsahově indiferentní. Divák nepoznává pramen jeho rozezvučení, nespojuje jej proto s materiálním zdrojem, z něhož pochází. H.L má povahu ryze uměl. prostředku a nezastupuje /ht reálný. V přírodě a běžném životě se nevyskytuje. Jeho zdrojem (původcem) je generátor n. jiný elektroakust. přístroj; může pocházet z neomezené množiny zdrojů. Filmařům slouží k podpoře dram. účinu film. /záběru n. jeho detailu, H.i. může jen připomínat určitý . charakteristický reálný h., ale není s ním identický. Přes svou obsahovou abstraktnost, ireálnost, mohou h.i. v rámci film. díla přispívat k hlubokému poznání skutečnosti. Např. h. obsahující vf kmity ve spojení se záběrem ná duševně zhrouceného člověka může umocňovat pocit beznaděj--~-nostr-jeho--stavi27-J£aké^ funkci h. je obdobou h.i. - V animovaných /filmech hudba nahrazuje i hlukové prostředky. Míra stylizace zvuk. /dramaturgie u těchto filmů vyžaduje, aby i h. byly vyjádřeny a stylizovány hudebně. hluk kročejový, h., který vzniká chůzí po podlaze n. nárazy na podlahu H.k. se Šíří konstrukcí (stropem, popř. stěnami) a přechází pak do vzduchu jako h. šířící se vzduchem. Přenáší se nejvíce do prostorů-pod stropy, tj. do nižšího podlaží. Siření h.k. lze omezit vytvořením stropní konstrukce z hmot s nejrůznější tvrdostí a volbou takové vrstvy podlahy, která by nárazy tlumila. hluk naturální, h, sejmutý z objektívni reality elektroakust. cestou. Ve filmu se uplatňuje výjimečně, dává se přednost h. vyrobeným uměle (individualizovaným), ať již- mají povahu /h* reálného n. /h. ireálniho (abstraktního). hluk reálný, h. shodný buď s /h. naturálním, n. jemu podobný, zprav, vyrobený uměle. Nejjednodušším případem je h.r. obsahově jednoznačný. Váže se k jednomu předmětu (jednomu pohybu n. komplexu pohybů) objektivní reality. Ve filmu má tu přednost, že nemusí být opticky vázán na předmět, který jej vyvolal v život; s h.rt lze pracovat i mimo přímou /vazbu se záběrem jako se součástí akust. prostředí interiérové n. exteriérové film. scény. U významově jednoznačných h., které jsou v některých případech nositeli vypjatého dram, napětí, není ani žádoucí duplicita opt. zdůvodněním jejich zdroje. Významově jednoznačný h.ťo upnutý k něčemu jinému než k zdroji, z néhož vychází, naopak umocňuje divákovu představivost, je-li ovšem zachován správný filmově montážni kontext. Kvalita tohoto h.r. je dána objektivně, ve vědomí film. diváka nedochází k rozporu mezi jeho smyslovou zkušeností a tím, co v dané chvíli vnímá při sledování film, díla. - Do druhé skupiny spadají h. obsahové víceznačné. Při jejich rozezvučení se divákovi vybaví více zdrojů, z nichž mohou pocházet. Záleží na filmařově záměru, jak těchto h,r. použije, zda je spojí s film. záběrem hned v okamžiku, kdy znějí, n, jich použije jako dramaturgického činitele k zvýšení dram. napětí následným ozřejměním zvuk. zdroje. V - tomto případě h.r» ncm pouhým doprovodným (duplicitním) prostředkem obrazu na plátně, ale hlubším nositelem (rel. samostatným) scénického smyslu, napětí a dramaturgického posláni. hmoty plastické (ve film. výrobě), h. používané pro stavbu /dekoraci a výrobu některých výpravných /prostředků. Nej-: častěji se používá materiálů tvářených zateplá f PVC-fôlií zpracovávaných na tvářecích /strojích do různých tvarů podle sádrové předlohy, polystyrénu jako náhrady štukových prvků, říms, hlavic, latexu (přírodního i syntetického kaučuku) na výrobu /rekvizit, hereckých /masek, imitaci jídel apod., polyesteru, laminátových desek, tvarovaných dílů stříkaných n. nanášených kladením. V, t. dílna pro výrobu latexových výrobků. hodnoty expoziční, základní údaje, které je nutné zachovat, aby se dosáhlo optimální /expozice fot. /materiálu o určíte /citlivosti. Pod pojmem h-e. se rozumí clonové /číslo, expoziční /doba a hodnota ""/m^nžu^osvetlem udávaná pro uicTťóu'" citlivost. Ve film. praxi bývají h,e. nej- . častěji vyjadřovány pro danou citlivost hodnotou intenzity osvětlení při clonovém čísle 2,0 a době 1/50 s, popř. obrazové frekvenci 24 obr./s (např, 21 DIN, 500 lx, 2,0 a 24 obr./s). U zábleskových světelných sdrojů se považuje za h.e. směrné ::../ČÍSlO. V. t. osvětlení expoziční. .. holografie, dvoustupňový způsob vytváření obrazů, využívající vlastnosti koherentního světla. První fází je fot. záznam snímaného předmětu - hologram. Zobrazovaný předmět se osvětlí monochromatickým koherentním světlem (světelným laserem). Světlo modulované předmětem (propuštěné, odražené n. rozptýlené) do- padá na fot. desku společně s jinou nemodulovanou, referenční vlnou (např. rovinnou n. kulovou) téže vlnové /délky, která vzniká obv. odvětvením částí světelného toku téhož zdroje. Obé vlnění spolu interferují (v. interference světla). Vzniklý složitý interferenční obrazec se fotograficky zaznamená na vysoce jemno-zrnné fot. desce. Vyvolaný snímek (hdlo-gram) má při přímém pozorováni velmi malou podobnost se zobrazovaným předmětem, avšak obsahuje většinu informaci potřebných k rekonstrukci předmětu. Osvětli-li se hologram koherentním světlem, působí jeho jemná struktura jako ohybová mřížka, v. ohyb světla. Při vhodném uspořádání je světelná vlna za hologramem prakticky identická s vinou šiřicí se od předmětu pří snímáni holo-gramu, takže pozorovatel ve světle propuštěném rozeznává obraz původního předmětu. Obecně vznikají přitom dva obrazy (reálný a virtuálný) souměrně položené vzhledem k rovině hologramu, odpovídající dvěma ohybovým maximům prvního řádu. Rekonstruovaný obraz je trojrozměrný. Při změně polohy pozorovatele se mění příslušným způsobem /perspektiva obrazu. Obraz je necitlivý na náhodné poškození části hologramu, neboť informace o každém bodu předmětu je obsažena v celém hologramu. K rekonstrukci celého obrazu statí třeba jen část hologramu. Obraz je pak prakticky týž, jen jeho perspektiva a kvalita se poněkud změní. Praktické využití h. je zatím omezeno na speciální případy, např. v dokumentaci, při studiu malých deformací a změn a k záznamu tv obrazu. Pro dokonalou trojrozměrnost holografických obrazů se uvažuje i o možnosti další aplikace h. ve filmu, televizi a na divadelní scéně, i když se zatím naráží na řadu obtíži. horizont volný, ničím nerušené pozadí film. /exteriéru při natáčení v přírodě. H.v. bývá dosaženo na volném, nezastavěném a mírně se svažujícím terénu. (Vzhledem k dobrému osluněni scény má svah směrovat k jihu). Je žádoucí, aby v přímém sousedství film. /střediska n. v jeho rámci bylo území s h,v. směrem k severu. horror filmový (též film strašidelný), odrůda /filmu dobrodružného, kde protihráčem hrdiny je síla, která se vymyká rozumovému vysvětlení (duchové, přízraky, fantastičtí netvoři), např. film Upír Nos-feratu (1922) rež. F. W< Murnaua podle románu B. Stokera (v. obr. na str. 116); King Kong (1933) rež. M. Coopera a B, B. Schoetsacka podle románu E. Wallace. Může to víak být i síla, kterou nelze zvládnout lidskými možnostmi (amer. film. Ptáci, 1963, rež. A. Hitchcocka podle novely D. du Maurier). Může však jít i o jevy světa přirozeného, zasazené do situace, kdy nutně musí vzbudit pocity hrůzy, vyvěrající z krutosti neodvratného nebezpečí (amer. film Jáma a kyvadlo, 1961, scenáristy a rež. R. Cormana podle povídky E. A, Poca). Konečně mohou být pocity hrůzy vyvolány prostředky vzbuzujícími vědomi bezmocnosti, ošklivosti, štítivosti apod. (amer. film Ztracený ttnekend, 1945, rež. B. Wildera podle románu Ch. Jacfc-sona). Emoce, které h.f. vyvolává v divákovi, mají tedy biologický základ - strach ze smrti. hospodář filmu, zástupce /vedoucího hudba elektronická výroby na úseku administrativně hospodářském: dbá zejm. na to, aby se při /výrobě filmu dodržovala hospodářská, finanční a rozpočtová kázeň. Zabezpečuje řádnou účetní evidenci. Spolupracuje pří sestavováni /rozpočtu filmu. Průběžně kontroluje náklady na výrobu filmu a sestavuje jeho konečné vyúčtování. hranol optický, opt. prvek, jehož účinné plochy (tj. plochy, na nichž dochází k lomu, /odrazu n. úplnému odrazu /světla, v. optika geometrická) jsou rovinné. H.Ot jsou zprav, zhotoveny z opt, /skla. Mívají různý tvar a často jich bývá několik kombinováno v hranolových Soustavách. Je-li třeba, opatřují se plochy h. vhodnými vrstvami, např. protiodrazo-vými, kovovými (k zvýšení /odraznostÉ povrchu), polopropustnými, dichroickými apod. H.o. se v opt. přístrojích používá ke změně směru šíření světelných svazků, k otáčení, popř. vzpřímení ópt. obrazu, k dělení světelných svazků, k realizaci anamorfotického /zobrazení (v. t. predsádka) n, k spektrálnímu rozkladu svitla. H.o. vybroušené vhodným způsobem z dvojlomných krystalů slouží též k získání polarizovaného světla (v. polarizace svítla). V kinematografii se používá h.o. též k účelům trikovým (v. t. hranol trikový), Nejjednodušší h.o. je omezen dvěma rovinami, jež svírají tzv. lámavý úhel. Je-li lámavý úhel h. velmi malý, lze tohoto h. použít též k malému odchýlení směru paprsků; v tomto případě se označuje jako opt. /Mn. Pro větší změny směru se využívá odrazu, popř. úplného odrazu světla na stěnách h» Pravoúhlý h. odchyluje o 90° paprsky, které dopadají kolmo na jeho odvěsnovou stěnu. Pří zařazeni h, do zobrazovací opt. soustavy je nutné pamatovat na to, že odrazné plochy h. vytvářejí zrcadlové obrazy, podle orientace zrcadlících ploch stranově n. výškové převrácené. Proto se v h.o. používá často vícenásobných odrazů na různě orientovaných plochách. U pentagonálniho h. je odchylka paprsků (90*) nezávislá na úhlu dopadu. Pro vzpřímeni obrazu, vytvořeného např. objektivem, a současné zalomení opt, osy o 90" se hodí např. střechový h. Jednoduchým h, pro rozdělení světelného svazku je kostka stmelená ze dvou pravoúhlých h. Na přeponě je nanesena polopropustná vrstva, která část dopadajícího záření propouští a část odráží, hranol trikový, opt. /h. ve tvaru komolého jehlanu, používaný v kinematografii pro trikové záběry. H.t. umístěný před /objektivem /kamery dělí zobrazovací světelný svazek na několik částí, z nichž každá vytvoří samostatný obraz. Při otáčeni h.t. kolem opt. /osy se obvodové (méně ostré) obrazy otáčejí kolem středního obrazu, který se nepohybuje. hudba elektronická, h. vytvořená ze zvuk. prvků, získávaných za současného stavu techniky převážné pomocí /synte-zátorů v podobě signálu elektronického /zvuku. Zařízeni pro skladbu prvků bývají bud" součásti syntezátoru, n. jsou vytvořena jako samostatné systémy ručně ovládané n. programově řízené. Jejích řešení splňuje protichůdné požadavky univerzálnosti a ovladatelnosti zatím jen kompromisně. Postupy používané pro vertikální řazení prvků mají dosud větš. laboratorní raz a představují při tvorbě h.e. pro film. účely hlavní oasový a Um 115 hudba filmová Max Schreek ve filmovém horroru Friedricha Wílhelma Murnaua Upír Nosferatu. i ekon, handicap proti tvorbe konvenční instrumentální h. Při provádění konvenční h. probíhá vertikální řazeni tónových „vrstev" simultánně, kdežto u h.e. je nutné tyto vrstvy produkovat (a zaznamenávat n. kódovat) postupná. Pfi korízon-tálnim řasení prvků h.e. jo hlavním problémem /synchronizace s vizuální složkou (v. hudba filmovA). Použití h,e. i pracoviště pro její tvorbu jsou obdobná jako u elektronického zvuku. Pod pojmem h.e. se v současné době zahrnuje jak původní něm. elektronische Musik, tak i franc. musique concrěte a amer. tapemusic* hudba filmová, h. nelišící se od h. jiných uměl- oblastí svou strukturou, nýbrž pouze užitím a začleněním do jiného uměl. řádu. Ve filmu může znít jak /h.f. původní* psaná výhradně pro film, tak /h.f* archívní, přenesená do filmu z jiného umčl. oboru a společenského prostředí. V okamžiku, kdy sc stane součástí film. /díla, podléhá esteticko-dramatur-gickým zřetelům filmu a filmu slouží. V rámci zvuk. /dramaturgie filmu je uměl. prvkem, rovnocenným ostatním výrazovým prostředkům filmu. Záleží na jejím funkčním užití v konkrétním film. díle, na dominantním n. druhořadém postavení, do jaké míry je s to plnit film. dramaturgické posláni. Může být pouhou zvuk. kulisou (zejm. ve filmech dokumentární oblasti), n. h. charakterizační, n. v ideálním případě nositelem dramaturgického smyslu, tempa a pohybu filmu (např. v animovaných /filmech, v dílech zfilmovaných /oper a baletů). Záleží na vztahu vizuální a auditívni složky, do jaké. míry je v konkrétním film. díle uplatněna její schopnost rel. samostatného výrazového prostředku. Kompozicí h.f* je pověřen hudební skladatel, který většinu své práce (tj, s výjimkou /playbacku) vykonává na základě hudebního ^scénáře, tj. záznamu a stručného popisu scén n. jejich úseků, které spolu s rež. určil k zhudebnění. Hudební scénář obsahuje i stopás určených úseků s event* označením opěrných bodů, narážek, střihů a jejich mezičasů. StopᎠse zjišťuje stopkami podle pracovní /kopie po čistém sestřihu a kontroluje se měřič-kou /metráže ve /střižně. Na rozdíl od jiných druhů h( programni jsou obvyklé hudební formy v h.f. častěji výjimkou než pravidlem. Členění hudební formy je tu určeno především stopáží a jednotlivé /synchrony bývají často velmi krátké, např. jediný akord n. tón. Příjem a zvuk. záznam h.f. se provádí v hudebním /studiu, část. před snímáním obrazu jako playback, z větší části pak po snímání... obrazu, během dokončovacích /prací jako hudební synchron. Práce se řídi a režíruje za současné poslechové /kontroly zvuku v hudební /režii, související s hudebním studiem. Odlišnost h.f. od ostatní programni h, se odráží i ve zvuk, a hudební režii, v neobvyklém vzájemném vyvážení hlasitosti jednotlivých hudebních nástrojů n. jejích skupin a se změnami během synchronu, v použití umělého /dozvuku a /ozvěny,, takže zvuk. .záznam sc často velmi liší od přímého poslechu. Někdy je výhodné zakomponovat do h.f. reálné konkrétní /zvuky, jindy použít jako kompozičního prvku zvuk. /atmosféry n. rytmického /hluku. V těchto případech se prolíná kompozice b»f. s /kompozicí zvuku a dokončuje se při střihu míchacích /pásů a při konečném /míchání zvuku. Při použití zvláStních skladebních postupů, obvyklých např, v elektronické /h„ bývá v h.f. výhodné k zajištěni synchronizace téměř od začátku kompozice pracovat s perforovaným /nosičem magn. záznamu zvuku a používat míchání zvuku z většího počtu synchronně běžících pásů a /smyček místo mnohonásobného postupného záznamu metodou tzv. multiplaybacku. V těchto případech se kompozice h.f. dokončuje v hudební /přeďmíchačce. hudba filmová archívní, 1. h.» která vznikla pro film a již v jednom film. /díle splnila své dramaturgické po- . slaní; znovu se vrací do filmu z hudebního archívu. 2. H. jednoznačně ne filmová; zahrnujeme ji do společenství s h.f.a. proto, že nevznikla pro film a ani ve své historii neměla s filmem nic společného; je to h. přenesená z koncertního pódia, operních jevišť, z folklórního prostředí apod. I tato h. v okamžiku, kdy je vtažena do filmu, podléhá jiným estét, zákonitostem než ve své podobě původní a v ňe- . filmovém prostředí. Zvláštním případem je pouze h., která jako /h.f. původní pře- . rostla úzký rámec filmu a zpopuláměla prostřednictvím další samostatné mimo-film. reprodukce. Vrací-li se tato h> do filmu (týká se to v praxi zejm. film. písní), stává se z ní de facto h»f.a. A priori nelze z filmu vyloučit žádnou h. archívní, žádnou skladbu. Rež. n. zvuk. dramaturg může využit kterékoli dobré i Špatné, zábavné i vážné ít., ovšem za předpokladu, že zvolené hudební dílo není mechanicky přebíráno, ale je využito jeho emocionálnosti, zvukovosti, obsahovosti, rytmič-nosti a vůbec celkové působivosti v souladu s myšlenkovou koncepcí film. kompozice. - Nejjednodušším a nejméně náročným typem hudebního doprovodu za pomoci h.f.a, je zvuk. kulisa. Ve film. praxi má své oprávnění především tam, kde by dlouhá pauza (ticho) byla rušivá a film. záběru by vtiskla nechtěnou pečeť bud" dram. napětí, n. neumělosti. Tehdy zaznívá h> jako nenáročná kulisa, na niž se divák příliš nesoustřeďuje. S tímto posláním se hudební kulisa objevuje nejčastěji ve filmech zpravodajských, instrukčních, věd. n. populárně věd., v některých /dokumentech a reportážních snímcích. Již méně ve filmu fabulačním a ještě méně v animovaném (neslouží-li jen jako film propagační), v nĚmž hlavním předpokladem zdaru hudebního doprovodu je max. funkčnosr, íogicky daná dramaturgickým smyslem každého výrazového prostředku. Hudební doprovod ~ charakterizační - opět za pomoci h.f.a* -slouží film. záběru ve větší míře než zvuk. kulisa; vystihuje prostředí, stupňuje gradaci a napětí vizuálního obrazu, někdy postihuje i krajový n. národní raz syžetu film. díla. Výběr h.f.a. s tímto charakte-rizačnim posláním předpokládá důkladnou znalost hudebního díla, a to nejen po stránce hudební (formální, tektonické, žánrové), ale í hudebně obsahové, samozřejmě z hlediska jejího významu společenského. Tedy znalost nejen subjektivní (záměr autora a jeho realizace), ale i objektivní stránky ht (chápání a znalost díla společností). Třetím typem užiti h.f.a. je tzv. ideální sepětí. Při něm h. citově a myšlenkově dotváří (doplňuje, dokresluje) film. /záběry a /sekvence. Pomoci obecně známé h.f.a. můžeme diváka přivést i k pojmové konkretizaci film. záběru -např. při detailním záběru na obličej film. hrdiny, který na něco vzpomíná. — H.f.a. může být součásti film. děje. To . znamená, že ve filmu vystupuje jako důležitý dram. prvek, ovlivňující celkovou koncepci díla. Zpěvákova píseň, výkon klavíristy, h. z rádia n. jiného zvuk. reproduktoru, umístěného „na plátně", hra orchestru v záběru, pískání kluka na ulici ™ to jsou momenty ideálního sepětí h. ... s obrazem. V těchto případech je h.f.a. v nejvyšší míře funkční, neboť se stává .živou součástí nové film. skutečnosti. Základním faktorem pro výběr h.f,a, je respektováni specifických konstant jednotlivých /Žánrů film, tvorby. Např. konstanta zpravodajského filmu tkví ve snímání aktuálních jevů ze života a dění ^J&0je£rA£$r£._^ ..... 116 vůči jednotlivým sekvencím, nikoli vhod-' ností vůči celkové skladbě filmu. Pro reportáž je příznačná h, jako bezprostřední ■ součást film. skutečnosti, jinak je jí nutno -používat obezřele, H.f.a. v dram. (fabulačním) filmu má jiné poslání než v doku-mentárních žánrech. Její užití zprav, odpovídá některému z těchto hledisek: a) h.f.a. jako nezbytná součást objektivní (film,) reality, b) h.f.a. jako nejvhodnčjší prostředek k dokresleni zvláítního prostředí, .:. c) h.f.a. jako nositel známého obsahu, podmíněně doplňujícího smysl film. uměl. obrazu, d) h.f.a. jako základ film. kompozice (zfilmovaná opera, zfilmovaný balet atd.), e) h.f.a. určitého stylu - z čistě hudebního aspektu - jako vhodný kontrast k okolní původní h. jiného stylu. hudba filmová původní, h. tvořená skladatelem přímo pro film, inspirovaná bud /scénářem, n. dodatečně psaná na hotový-, ukončený vizuální snímek před sestřihem n. po ném. Rozdíl tvůrčího postupu (komponování před natáčením n. po hrubém ukončení vlastního natáčeni) nemá být rozdílem kvality ani charakteru h. H.f.p., kromě toho, že slouží film, vizuálnímu pásu a tvoři s ním jednotu, není ovládána Žádnými specifickými znaky. I v h.f.p. se může uplatnit h. nejrůzněj-Sího vokálně instrumentálního obsazení (symfonického orchestru, džezového souboru, cimbálové muziky, tanečního orchestru, pěveckého sboru, elektronické aparatury, sólových nástrojů, komorních ansámblů apod.), a to i střídavě v rámci jediného film. díla - podle dramaturgického smyslu a jejího funkčního užiti, v. hudba PiLMOvÁ. Různé /žánry film. tvorby si pro zhudebnění žádají různé tvůrčí postupy. Při reportáži není vůbec myslitelné psát h. předem, zejm. jde-li o záběry z aktuální bezprostřední skutečnosti, oproti tomu např. loutkové /filmy někdy vyžaduji filmování podle hotové partitury n. zvuk. záznamu, tedy techniky /playbacku. Základním znakem h.f.p. je spolutvořit skladbu, tj. „vyvolávat sugesci prostředí, násobit účin obrazu, stupňovat rafinovanými zvuky dramatičnost situace i plastiku postav; zkrátka zevšeobecněno: dramatizovat hudebními prostředky každou skutečnost, již filmař formuje" (H. Eisler). H.f,p. v dokumentárních filmech zprav, zumělečťuje film. dílo. Některé žánry, jako např. /filmy věd. a reportážní, nesnášejí toto „zumělečťování" a „zpoeti-zování" film. projevu.1 Platí zde zásada, Že tam, kde vizuální složka ;e vázána na záměr „věřit** film. zápisu (jako skutečnému dokumentu a věrnému sejmutí objektivní reality), h. bud ustupuje do pozadí formou zvuk. kulisy, n. je komponována, pokud to lze, jako součást této reality. Ve fabulačním dram. a hlavně animovaném /filmu, v němž hlavním smyslem film. tvorby je vyjádření lidských vztahů a idejí, je každý výrazový prostředek, tedy i h.f.p., povýšen do sféry umele dram.; tzn„ že i „primitivní*' hudební projev (zpčv v krčmě, zpěv u táboráku, domáci muzicírovaní apod.) by měl být povyšován na prvek dramaticko-uměl., nikoli snímán z objektivní reality v. .nějakém..... naturálním'Ijyaru. Každý skladatel při tvorbě h.f.p, svádí boj mezi „věrnou" službou vizuálnímu snímku a jeho uměl. zvýrazněním. Tvorba h.f.p. závisí na dvou různých východiskách kompozičního postupu, jež maji vliv na konečn nou formu h.f. a) Forma h. je prvotní při tvorbě filmu. Skladatel v tomto případe píše h. dříve, než začne natáčení; Vychází pouze ze scénáře a má značnou volnost- při formálním rozvržení své práce, může tektonicky budovat svou h. bez krajně tísnících, fixních časových rozvrhů. Nejen animované filmy včíš. vyžaduji postup od ht k natáčeni, i v dram. filmech je někdy nezbytný postup tzv. playbacku. Forma hudba filmová původní ,h,, její ráz, členitost, gradace, konečně i výraz působí tu bezprostředně na délku i stavbu jednoho n. celého sledu záběrů. b) Forma h. závisí na délce « skladbě film. záběru n. sledu záběrů. Při tomto postupu (pro skladatele nevýhodném) nemá tvůrce již tolik možností budovat hudební plochu podle vlastního uvážení a ryze hudebního cítěni. Musí se přizpůsobit řádu a formálním požadavkům, jež mu diktují vizuální záběry a jejich formálně obsahové předéíy. Skladatel je pří své práci svírán buď přesně určeným časem, délkou jed-' noho n. více záběrů, n. ncjrúznejšíml akcenty, vrcholy, rytmem n. statičností vnitřního pohybu vizuálního snímku. Zvláštností h.f.p, je, že se v ní mimo jiné uplatňují krátké kompoziční prvky -např. motiv, dlouze držený akord, hudební téma, několik úderů bicích nástrojů v určitém rytmu apod. - v odloučení od ostatní h. Izolace a osamostatnění těchto výrazových prostředků je v jiných druzích h. (kromě hudby scénické) nemyslitelná. Není to ovšem osamostatnění abs.; podléhá fukční vazbě s vizuálním pásem a logice v rámci celkové stavby zvuk. /dramaturgie filmu. Vedle krátkých motivů a témat (formálně ucelených) obsahuje často h.f.r>. krátké n. delší hudební plochy, které jsou formálně neuzavřené - tzv. zvuk, transparenty (termín J. Kapra). Bez spojení s film, záběrem působí jen jako několik taktů h. bez logické kompoziční stavby, např.: a) tremolo orchestru na jednom harmonickém souzvuku v délce podřízené záběru, b) hudební plocha krátké délky, která může být opakována podle potřeby. V historii h.f.p. se uplatnil nejčastěji variační způsob kompoziční práce. Na rozdíl od čisté h. (tzv. variační formy), variace v huť. zprav, nejsou jednolitým, tektonicky dokonale sevřeným hudebním pásmem; jejich sled může přerývat /ticho, /dialog, /hluk, také jejich formální proporčnost může být (a 2prav. závisí na délce a obsahovém smyslu záběru n. sek- t vence) nejrůznějši, tedy přizpůsobená ryze film. požadavkům. Variační způsob kompoziční práce umožňuje skladateli dosáhnout hlubSt jednoty stylu h.f.p. Důležitým principem tradičně koncipované h.f.p. je tzv. hudebně žánrová charakteristika- Vedle konvencionálních citací písňových nápěvů a témat ze známých hudebních děl přináší h.f.p. právě žánrová charakteristika (n. stylizace) nejvíce objektivních sdělovacích znaků. Zahrnuje. taková hudební vyjádření, která se jednak bezprostředně opírají o užitou h. (např. smuteční pochod hraný dechovkou, lidová h. hraná cimbálovou muzikou apod.), jednak hudební projevy volněji stylizované, které jen připomínají vztah k užité h. (např. smuteční pochod ve zpracováni symfonickém, lidová h. ve zpracování smyčcového komorního souboru apod.). Sk ladatel při tvorb 5 h.f.p. ve smyslu hudebně žánrové charakteristiky může vhodně měnit (podle potřeby hudebního vyjádření a míry stylizace) instrumentální obsazení pro jednotlivé hudební plochy. Vc filmu totiž více záleží na vnitřním kontextu h. s obsahem a dějem vizuálního pásu než na požadavku čisté hudební stylovosti v koncertním slova smyslu. Stylizace h.f.p. může být životni realitě věr-rtějai, vyžaduje-li to film. snímek, ale také velmi vzdálená, sleduje-li skladatel, po 117 humor filmový dohodě s ostatními tvůrci filmu, jiné cíle. Jinými výrazovými prvky h.f.p. mohou být prostředky prograraní h,, např. zvukomalba* tónomalba. Hudební zvuk je v nich stylizován tak, aby byl zvukově poznatelnou, poetickou nápodobou skutečných zvuků a jevových procesů v přírodě. Jejich užíváni ve filmu je sice možné (např, v anticipaci herecké n. situační akce), ale - při častějším uplatnění - jsou prostředky nadbytečnými. H. nemá zdvojovat viděné, opt. Pouze tam, kde může mít platnost rel. samostatného výrazového prostředku (např. v animovaných filmech), mají tyto prvky hudebního zobrazení své uměl. opodstatnění. Tvorba h.f.p. může být rovněž ovládána záměrným nesoula-4em mezi charakterem a obsahovým smyslem h« a charakterem film. snímku. Tento způsob spojení (zprav, dvou samostatně působících prostředků obsahově vyhraněných) je jedním z příznačných rysů zvuk. dramaturgie filmu (např. vražda v místnosti, do niž zaznívá pouťová písnička z vnějaího prostředí). JLf.p., jako veškerá h., prochází vývo-jemod-rrťríií6ii..fíiorAi'-..k..stále .častějšímu využívání novodobých kompozičních technik a nových zvuk. zdrojů (/h. elektronické). Rozšiřuje zvuk. paletu hudebního vyjádřeni, barevnost a témbrovou stránku h. a zvuků, umožňuje netradiční způsob kompoziční techniky. V nejednom případě stírá dřívější protiklad mezi h. a hlukem (zejm. ireálným) a umožňuje stylově jednotnější pojetí auditívni složky. Ve spojení s vizuálním záběrem má prozatím více uměl. úspěchů než v provedeni čistě koncertním. humor filmový, v podstatě týž jako h. jiných uměl. druhů. Je to výraz veselého, nezraňujicího pohledu na skutečnost třeba i vážnou. Projevem hu je vtip, který je v podstatě trojího druhu: 1. slovní, využívající vnější, zvuk. shody dvou pojmů s odlišným obsahem (např. známá slovní hříčka z Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha: vši vodní - vši vod ní); 2. vztažný, objevení nového vztahu, vyko-lejeného z navyklé logiky n. konvence (např.: „Prozradím vám tajemství, když mi dáte čestné slovo, že to každému řeknete" - O. Wilde); 3. situační neboli igag, kterého využívá především film pro své specifické výrazové prostředky. Srov. satira pilmova. hustota optícká(X)), míra /zčernání fot. vrstvy definovaná jako dekadický logaritmus převrácené hodnoty /činitele prostupu t (h.o. prostupová), n. rel. Činitele odrazu q (h.o. odrazná): 1 D = log — = — log * D = log — = — log q. Q Pojem h.o. má širší platnost; používá se ho i mimo fotografií (např. ve /fotometrii, kolorimetrii, v. měření barev); v chem, analýze se užívá pojmu extinkce E, která Je definována stejně. H. není jednoznač-.. nou vlastností měřeného materiálu a závisí značně na podmínkách měření, zejm. na geometrických, a spektrálních charakteristikách. - Z hlediska geometrie míření jsou jednoznačně definovány; 1, h, směrovaná sD (na vzorek dopadají rovnoběžné paprsky, sbírá se pouze zářeni prošlé ve směru 118 dopadu), 2. b. rozptylná (při osvětlováni vzorku se použije svazku rovnoběžných paprsků a měří se veškeré světlo prošlé n. odražené vzorkem - h. smerovane rozptylná 8dD, n. naopak se použije rozptýleného světla a měří se rovnoběžné paprsky vystupující v kolmém směru - h. rozptylně směrovaná obě měrné varianty nedávají však shodné hodnoty) a 3. h. dvojroz-ptylná <\&D (vzorek se osvětluje rozptýleným světlem a měří se veškeré světlo vzorkem prošlé). U opticky nehomogenních vzorků (např. černobílých materiálů s rozptýlenými zrny stříbra) je h. směrovaná nej-vyšší, h. difúzni je nejnižši; poměr h* směrované a h. rozptylně je Callieráv /kvocient. Rozdílnost geometrických podmínek při měření h. bývá příčinou nesouhlasu mezi údaji různých /denzitometrů. Nejlépe je definované a realizovatelné měření h. rozptylné; proto se mu dává přednost a stupnice denzitometrů se.....Často ..cejchují v áJD bez zřetele na skutečný měřeny typ. Z hlediska spektrálních podmínek záleží naměřená hodnota h. na spektrálním složení záření zdroje, na spektrální /citlivosti receptoru a na spektrální charakteristice měřeného materiálu. Je-li pohlcující prostředí neselektivni(tj. pohlcuje-li při všech vlnových délkách stejně), nezávisí h. ani na spektrálním složeni zářeni zdroje, ani na spektrální /citlivosti receptoru. Tento případ může nastat pří měření Černobílých materiálů s neutrálně zbarveným stříbřena; někdy však ani u těchto materiálů není stříbro neutrálni, a proto se u nich měří h. kopírovací (modrým nitrem je spektrální citlivost receptoru přizpůsobena pozitivnímu nesenzibtlovanému materiálu) a h. vizuálni (spektrální citlivost receptoru je přizpůsobena žlutozeleným filtrem lidskému oku); vliv spektrálního složení procházejícího záření se obv. zanedbává. U barevných materiálů je však nutné definovat spektrální složení procházejícího světla i spektrální citlivost receptoru, k němuž se má měřená b. vztahovat. Proto je v barevné senzitoraetrii méřerií h. jednou z nejzávažnějších otázek. Protože u třívrstvých /materiálů jde o tři nezávislé vrstvy-materiály, nalité na společné /podložce, je třeba charakterizovat h. ve všech třech vrstvách. Bud se měří (alespoň přibližně) v oblasti max. pohlti-vosti jednotlivých tří barviv (tedy před filtrem modrým, zeleným a červeným); v tomto případě se měří h. integrálni; n. se měří tzv. h. analytické, charakterizující množství barviv v jednotlivých třech vrstvách. Při měření b. integrální se měří vhodný typ h. efektivních: např. holori-ntĚtrickě (pro měření pozitivních obrazů), fot. (k měření přědcházé'jícího-stnpne^e-ťot. reprodukčním procesu), fotoel. (k měření filmů pro barevnou televizí) apod. Někdy se místo efektivních h. měří pomocí tří smluvených filtrů tři smluvní (třífiltrovč) h., které nejsou vztaženy k žádnému konkrétnímu receptoru a světelnému zdroji. Kromě těchto h. pásmových (měřených v širším spektrálním pásmu zářeni) lze mířit h. monochromatické neboli monofrekveněniy které se měří při třech vlnových délkách více črměhěmohbchro-matickým (monofrekvenčním) zářením; vlnové délky měřeného zářeni jsou zvoleny bud jako tři smluvené hodnoty, n. jsou vhodně voleny podle určitých kritérií (napr- tak, Že v určitém měrném roz- sahu mohou "přímo-zastupovat-analytické doplněné h.). Pří měřeni h. analytických se zprav, měří doplněné neutrálni h. (vizuální, fot. n. fotoel.), které ve své definici vhodně kombinují vlastnosti h. analytických a integrálních. Kombinací jednotlivých geometrických a spektrálních typů vznikají pak konkrétní praktické typy efektivních h., jako jsou h. kopírovací, promítací apod. Při měření černobílých materiálů se klade důraz hlavně na dodržováni geometrických podmínek, pfi měření materiálů barevných je důležitější dodržení podmínek spektrálních. ch charakter svíceni, označení typu /za-světlení scény; je dán způsobem /snímaní. Ch.s. je odlišný u televize, kde se pracuje s menšími rozdíly /světlo-/stín, oproti ki-nemat. snímání. Obvyklé označení ch.a. je měkké, normální, tvrdé zosvetlení* charakter zvuku prostorový, souhrn slyšitelných vlastností, kterých /zvuk nabývá při siření v prostoru, jehož akusl. vlastnosti jsou výrazné a typické. Při /přijmu zvuku a jeho ^záznamu se jeví jako odezva prostoru, tj. odražený zvuk (signál), doprovázející původní „Čistý", tj. přímý, prezenční, konkrétní, též „suchý" zvuk (signál). Druhy odezvy (typické pro druhy prostoru) a možnosti její dodatečné úpravy: 1. Nulová (volný /exteriér, /plenér), kdy přímý signál fe čistý, bez odezvy. Ch.z.p. lze dodatečně libovolně změnit. 2. ^Ozvěna (prostor ohraničený alespoň jednou vzdálenou odrazivou plochou, např. skalní stěnou, budovou), kdy je přímý signál doprovázen alespoň jedním samostatně rozeznatelným a slyšitelné zpožděným odraženým signálem. Mezi dvěma rovnoběžnými plochami může vzniknout tzv, třepotavá -{ozvěna (flutter echo). Při dostatečném zpoždění lze ozvěnu v záznamu oddělit střihem a ch.z.p, libovolně změnit. 3. J.Dozvuk (zcela n. téměř uzavřený prostor), kdy je přímý signál doprovázen hustým sledem zpožděných odražených signálů, které se s přímým signálem i navzájem prolínají a nejsou samostatně rozeznatelné. Podle velikosti prostoru a tlumeni jeho vlastních kmitů může dozvuk dodávat zvláštní ch.z.p. nejen svou časovou délkou, tzv. -~áobo^ckrzvKkurt&^ na kmitočtu. O míře uplatnění dozvuku při příjmu zvuku rozhoduje též směrová charakteristika /mikrofonu, akust. výkon zdroje a jeho vyzařovací charakteristika, poloha zdroje a umístění mikrofonu v prostoru. Dozvuk nelze střihem oddělit bez poškození přímého signálu. Dobu dozvuku lze dodatečně prodloužit libovolně, zkrátit jen zdánlivé - málo korekčním /zesilovačem. Pro příjem a /míchání zvuku je třeba odlišovat ch.z.p. od směrovosti zdroje a od prostorového /dojmu, což ■je psychologicko-estet. znak (v. t. kbžib zvuku). charakteristika reprodukční, závislost /hustoty výsledného fot. obrazu na logaritmech /jasu jednotlivých detailů fo tografováné scény (předmětů); je to tedy obdoba známější senzitometrické /ch., jede na vodorovné ose jsou místo logaritmů expozic udělených materiálu vynášeny logaritmy jasu snímaného originálu. Zahrnuje tedy vedle vlivu materiálu a zpracování i všechny vlivy při snímání (a popř. i promltánO obrazu. Vedle této objektivní ch.r. se užívá ještě subjektivní ch,r., při které se přihlíží k subjektivním (psychofyzikálním, fyziologickým a psychol.) faktorům, jež se uplatňuji při pozorování originálu a jeho fot. obrazu. Z těchto ch. se odvozuji další pojmy, např. výsledná /strmost procesu, výsledná strmost kopie. V. t. hbprodukcb jasů. charakteristika senzitometrické, grafické znázornění závislosti opt. /hustoty na logaritmu /expozice zkoušeného materiálu. Vynáší se do pravoúhlé soustavy souřadnicových 03: na vodorovné ose je stupnice fc^ ^/osvitů), na svislé je stupnice hustot. Tato křivka jé nejvýstižnějším vyjádřením makrosenzitometrických vlastnosti fot. materiálu. Ch. jeví několik úseků s odlišným charakterem (obr.): V oblasti a—-A zůstává opt. hustota stálá, přestože expozice materiálu vzrůstá (latentní obraz se nevytváří); toto /zčernání citlivé vrstvy se nazývá izávoj, V další části ch. ŕ — c •vzrůstají hustoty s rostoucími expozicemi nestejnoměrně - nejdříve pomalu, pak rychleji; je to tzv. oblast podexpozic, pata ch.; nejnižší bod této části, odpovídající min. zčernání, který lze zjistit nad závojem, nazývá se práh zčernáni a používá se ho v některých senzitometrických /systémech k stanovení /citlivosti. Další část. ch. c — tí je přímková (u některých nových materiálů, zejm. negativních, tato přímková část chybí a ch. je v této oblastí rovněž zakřivena); zde odpovídají stejným přírůstkům logaritmů expozice pravidelné přírůstky hustot. V oblasti ch. d—e rostou hustoty se vzrůstajícími expozicemi opět pomaleji; je to tzv. oblastpíe* -expozic, rameno ch. Bod -Dmax» vyznačený na vrcholu ch,, odpovídá max, opt. hustotě, kterou lze na daném materiálu za daných podmínek zpracování získat. ZvětSi-li se expozice ještě" více, hustoty opět klesají; je to tzv. obor solarizace. (Úseky ch.s. u materiálů inverzních apod. jsou vymezeny obdobně.) Ch. se stanovuje grafic- - kým zpracováním opt. hustot /senzito- . gramu, změřených pomocí /denzitometrů. Protože průběh ch. závisí na dobé vyvolávání materiálu, zhotovuje se zprav, několik senzitogramů při různých vyvolávacích dobách j ze získaných ch. se čtou TA nej důležitější parametry fot. materiálu: citlivost,^ strmost (obecně gradační vlastnosti), závislost strmosti na vyvolávací době, závoj, mas. hustota; u barevných materiálů, kde se pro každý senzitogram stanovují tři ch. (jedna pro modrocitli-vou, jedna pro zelenocitlivou a jedna pro červenocitlivou vrstvu), odečítá se vedle uvedených veličin pro každou vrstvu ještě obecná citlivost třivrstvého /materiálu, jeho vyvážení a zladení. Ch. je dále velmi důležitá k stanoveni /reprodukce jasů daným materiálem. Proti tomu nepodává prakticky žádné informace o mikro-senzitometrických vlastnostech materiálu (/zrnitost, hranová /ostrost, rozlišovací /schopnost apod.), které je nutno stanovovat speciálními zkouškami. charakteristika útlumová dozvu-ková, průběh doby /dozvuku v závislostí na kmitočtu. Je žádoucí, aby ch.ú.d, uzavřeného prostoru byla rovnoměrná v celé šíři kmitočtového pásma. Dosáhne se toho vhodnou akust. ^úpravou prostoru (vhodnou volbou akust. /materiálů a /konstrukci). Senzíto metrická charakteristika fot, materiálu, Schéma chlazení promítacích strojů; 1 - pozorovací okénka, 2 - promítací okénka, 3 - odpad vody s kontrolní armaturou, 4 -prEvpdnf ventil pro studenou vodu, 5 - trubky přívodu vody a chladicího vzduchu, 6 -podlaha promítám/. charakteristika vyvolávací, grafické znázornění závislosti sledované senzitometrické veličiny (parametru) na vyvolávací době, tj. době, která uplyne od styku citlivé /vrstvy s vývojkou do přerušeni vyvolávání, např. ponořením do lázně, která následuje po vývojce (pro lepší de-finovanost se obv. při senzitometrickém /vyvolávání po vývojce používá ihned přerušovací lázně). Rozeznávají se tedy ch.v. opt. /hustoty (při konstantní /expozici), tj. závislost hustoty na určitém poli /senzitogramů na vyvolávací době, a obdobně ch.v. /strmosti, /závoje,.-/citlivosti atd, Ch.v. není definována pro velmi krátkou vyvolávací dobu zvanou indukční perioda, tj. dobu, dokud se neobjeví první viditelné (n. jinak patrné) stopy /zčernáni. Časová derivace senzitometrické veličiny sledované ch.v* se nazývá rychlost vyvolávání. chlazení v promítacím stroji, způsob, kterým sc snižuje teplota ve film. /dráze, v prostoru /okénka film. dráhy a v prostoru lampové /skříně promítacího /stroje. Ch. vp. s. se děje vzduchem, cirkulující vodou n. vhodnými tepelnými /filtry, vkládanými do prostoru mezi /zdroj světla v lampové skříni a okénko ve film. dráze. Z hlediska bezpečnosti musí být rozvod i odpad vody pod úrovní Chrom os electeuť el. instalace, aby se v havarijním případě nepromáčela el. instalace a neporušila el. izolace. Schéma ch.v p. s. je na obr. Ch.v p.s. zabraňuje jednak nadměrnému ohřevu film. /pásu a tím změnám rozměrů a tech. stavu film. /kopií, jednak nadměrnému ohříváni jednotlivých části promítacího stroje n. lampové skřiné. Ch. vzduchem bývá u některých konstrukcí promítacích strojů doplněno zvlhčovaním vzduchu, aby se zmírnilo vysoušeni film. pásu za provozu. chod zpětný, vžitý název pro mechanismus film. /kamery, který umožňuje /posuv filmu v opačném směru než při normálním natáčení. Ch.z. je důležitým tech. požadavkem pro některé film. /triky v kameře. /Pohon kamery s ch.z. musí mít el> přepínač běhu pohonného elektromotorku a funkce /mechanismu odvíjecího a navíjecího musí být záměnná. U amatérských /kamer je ch.z. obv. ruční a bývá bud částečný, n. úplný, částečný ch.z. umožňuje vrátit film o omezenou délku, odpovídající zhruba 40 až 60 obrazovým políčkům (např. u Čs. kamery Admira na film 2x3 mm a 16 mm). Úplný ch.z. umožňuje zpětné převinuti libovolné délky filmu, který se naviji zpětná odvífecí cívku, poháněnou v opačném směru (některé dobře vybavené 16mm kamery, např. Bolex H 16, Pentaflex 16, ojediněle í 8mm kamery). Zpětný posuv filmu se provádí ruční kličkou, délku filmu převinutého zpČt lze stanovit bud podle klepání mechanismu, n. pomocí /počitadla metrů, popř, jednotlivých poliček. Ch.z. motorický se vyskytuje pouze u některých dražších amatérských kamer s el. pohonem. chodník pohyblivý, speciální mech. zařízení používané pro trikové natáčení chůze n. běhu herců před promítací /plochou přední n. zadní /projekce. Skládá se z kovového příhradového nosníku (délky 3 až 8 m), na jehož obou koncích jsou otočné bubny, přes které je napnut pryžový n. plastický dopravní pás min. šířky 0,5 m. Pás se pohybuje pomocí elektromotoru s měnitelnými otáčkami, odpovídajícími požadované rychlosti chůze herce, který sice po tomto pásu kráčí, ale zůstává vůči promítací ploše v rel. klidu. Promítáním ubíhajícího, předem natočeného /pozadí a natočením herce $ tímto pozadím se získá dojem přirozené chůze. chromatičnost, barevná jakost /světla vyjádřená jeho trichromatickými souřadnicemi (v. barva, měření barbv). Ch. je pojem psychofyzikální, kterým se vyhodnocuje schopnost světla vzbudit barevný počitek podle smluvních (průměrných) vlastností lidského zraku. Je to veličina objektivně měřitelná. Ch. je třeba odlišovat od pojmu barva světla, kterým se popisuje vlastnost určitého barevného vjemu, jež však závisí také na vlastnostech pozorovatele (např. /adaptace oka, únava zraku) a na podmínkách pozorování (/jas pozorovaného pole, /kontrast). Dvě světla téže ch. nemusí pozorovatel vždy vnímat Jako dvě světla téže barvy. Chromoselecteur, systém osvětlení sálů, vyvinutý pařížskou firmou „Cléman-con"; umožňuje pomocí skrytých reflektorů dosáhnout různé barevné světelné palety a barvu osvětlení přizpůsobovat a kombinovat podle potřeby. Systému Ch. bylo např. použito v pařížském kině „Moulin Rouge". 119 llford Hford, angl. výrobce fot. a film. /materiálů se sídicm v Essexu. Vyrábí Černobílé profesionální snímkové a kopírovací materiály film. a Široký sortiment fot. materiálů. Nejznámejší jsou černobílé negativní film. materiály I. Pan F (15 DIN)> I. FP 4 (20 DIN), I. Mark V. (25 DIN) a I. HPS (27 DIN). Barevné film. materiály I. nevyrábí. iluze prostorová, dojem prostorového vjemu při pozorováni plošného obrazu. Ve film. obraze na rozdíl od fot. obrazu vzniká vnitrním pohybem objektu v /záberu, vnčjsím /pohybem kamery a střihovou /skladbou následujících zábčrů. Je dotvářena film. /osvetlením, /tonalitou a /kontrastem, scény, zejm. pak zvuk. doprovodem, Z hlediska prostorové výstavby má prvořadý význam perspektivní výstavba obrazu jednak prvky objektu, /dekoraci, jednak volbou různých ohn. /vzdálenosti snímacích /objektivů (krátké ohn. vzdálenosti budí větší i.p.» delší ohn. vzdálenosti menší i.p.). I.p. se dotváří výstavbou obrazových plánů a pohybových akcí herců (I., II., III. plán), /jízdou n. /panorámou, dynam, natáčením, které spojuje jízdu s panorámou. Největži i.p. vzniká při stereoprojekci, n. alespoň s použitím stereozvuku. Na vytvoření i.p. ve filmu se prakticky podílí mimo režiséra kameraman a architekt. Independent Frame (doslova nezávislý rámec, částečný smysl -Ipfedmontáž dekoraci), zvláštní systém výroby filmů, navržený ve Velké Británií Davidem Rawnslayem. Je to pokus o co největší urychlení výroby filmů a snížení výrobních nákladů za předpokladu využiti veškerého tech. pokroku a zladení kolektívni spolupráce zúčastněných. Dosažení plynulé výroby, umožňující v ateliéru postoupné natáčení scén tak, jak za sebou v ději následuji, mělo hercům umožnit prožívat pravdivěji své role, a tak zvýšit uměl. úroveň hry. /Dekorace se měly sestavovat z dílců mimo vlastní ateliér na tzv. pohyblivých plato tvaru pravidelného šestiúhelníku (aby je bylo možno seskupit v souvislou plochu), opatřených ještě otáčivou deskou, používanou bud pro „jízdu", n. pro úplnou, popř. částečnou výměnu jednotlivých Částí dekorace. Tento způsob měl vzhledem k pohyblivosti plato a jeho přiměřeným rozměrům umožnit rychlé přemisťování plato na scénu i ze scény. I.F. se neosvědčil, neboť nebylo možné důsledně dodržovat naplánovaný trend výrobních pochodů při takové činnosti, jako je film. tvorba. index lomu, základní charakteristická veličina opt. prostředí, definovaná poměrem rychlostí v\xfa%x monochromatického /světla o vlnové /délce A ve dvou opticky různých prostředích. 1.1. n je též rovný podílu sinu úhlu dopadu e k sinu úhlu lomu ě' při průchodu světelného paprsku rozhraním těchto prostředí: tttx sin e V2X sin ť (v. OPTIKA GEOMBTRICkA). o 1,1. abs. Pro praxi je významný 1.1. vůči vzduchu, jímž se charakterizuje především opt. /sklo. 1.1. vůči vzduchu některých látek jsou uvedeny v tab. Tab. 1.1. (vůčí vzduchu) některých látek pio světlo vlnové délky X = 589,3 tun Prostředí 1.1. Vzduch 1 Destilovaná voda 1,333 Etylalkohol (při 17,5 °C) 1,360 Film. podložka triacetátová 1,469 acetátoyá........ 1,500 nitrocelulózová 1,503 Opt. sklo 1,450 ai 1,900 INFORFILM-SERVTS, účelové zařízeni podniku Krátký film v Praze, jehož posláním je půjčování a nekomerční distribuce krátkých tech., vžd., výukových, náborových, reklamních a jiných druhů filmů, jejich dovoz, vývoz, popř. výměna se zahraničím a propagace využíváni takových filmů k odborným informacím. Filmy jsou jednak z vlastních fondů Krátkého filmu, jednak získané na podkladě dohod, které I.-S. uzavírá s tuzemskými a zahraničními obchodními a výrobními podniky čí organizacemi, jimž zprostředkuje současně výrobu propagačních, popř. reklamních filmů, ale v každém případě zajišťuje skladování, půjčování a rozesílání těchto filmů k účelům reklamním, informačním a náborovým, propagujícím jejich výrobky n. služby. Tzv. nekomerčnost tohoto specifického druhu distribuce záleží v tom, že náklady spojené s uváděním filmů širší veřejnosti n. v úzkém kruhu odborníků a zájemců hradí vlastník filmu, nikoli divák. insert (vložka, nespr. prostřih), vřazený /záběr /detailu písma, dopisu, telegramu, vizitky, fotografie, značek, plakátů n. jiných tiskovin do děje, který se z ekon. důvodů natáčí po skončeni hlavní práce na filmu. Bývá zařazován při dabování filmu do jiného jazyka. Přitom je třeba dbát, aby navazoval na předcházející a následující záběry tonálně, světelně, polohou rukou (je-li držen). instalace.....elektrická v promítärnČ, el. /rozvod v kině provedený tak, aby byly splněny všechny provozní požadavky a dodrženy předpisy ESČ uvedené v normě ČSN 34 1301 Elektrické zařízení v kinech. /Promítárna je z hlediska prostředí podle ČSN 34 0070, § 708 provozovnou s vodivým okolím, a proto je v ní třeba dbát na ochranu před nebezpečným dotykem (ČSN 34 1010). K ručnímu (dálkovému) ovládání /osvětlení hlediště a oponových automatů se musí používat tlačítkových ovládačů, umístěných na ovládacím panelu u stanoviště /promítačů. V promítáme s příslušenstvím nesmí být jištěni a ovládáni nouzového ani přídavného osvětlení a vodiče tohoto osvětlení nesmějí procházet prostorami prornítárny. intenzita osvětlení (osvětlenost, osvětleni, zn. £), fotometrická veličina (v. veličiny a jednotky fotometrické) definovaná podílem světelného /toku íP k ploäe A> na niž světelný tok rovnoměrně dopadá: i.o. se měří /luxmetrem. Některé příklady i.o. jsou v tab. Způsob osvětlení Lo. [lx] v létě v poledne na volném prostranství 100 000 základní i.o. ateliéru pro barevný film 4000 až 6000 základní i.o. ateliéru pro Černobílý film 1200 v létě v poledne ve stínu 100 při východu a západu slunce 300 při úplňku v noci 0,2 intenzita zvuku (nespr. síla zvuku), zvuk. energie, která projde za jednotku času jednotkovou plochou kolmou na směr šíření zvuku. I.z. klesá se Čtvercem vzdálenosti od zvuk. zdroje pří prostorovém šíření. interference světla, superpozice (skládání) dvou n. většího počtu světelných vlnění, přičemž výsledná /intenzita je buď zesílena, n. zeslabena. Setkají-li se v určitém místě dvě jednoduchá vlněni téže frekvence, vznikne 1» vlněni, jehož Je-li prvním prostředím vakuum, 120 jde okamžitá. výchylka se rovná součtu okamžitých výchylek obou interferujících vln (obr.), yýsledné vlnění má stejnou frekvenci jako obě dílčí vlněni. Jeho amplituda však závisí nejen na amplitudách obou vln, nýbrž i na jejich fázovém rozdílu. Výsledná amplituda je největší a rovná se součtu obou amplitud, kmitají-li obě vlny se souhlasnou fází. Mají-li obě vlnění opačnou fázi (maximum jednoho nastává v okamžiku, kdy druhé prochází minimem), je amplituda nejmenší a rovná rozdílu dílčích amplitud. Oko, popř. jiný receptor, vnímá intenzitu vzniklého vlněni, která je úměrná čtverci jeho amplitudy; v krajních případech tedy intenzitu čtyřnásobnou, popí. nulovou. U /světla však jsou interferenční jevy pozorovatelné jen ve zvláštních případech: interferuje-li buď Světlo speciálních zdrojů (světelných laserů), které vysílají velmí dlouhé sledy vln bez fázových skoků, n. vlnění vyšlé z téhož zdroje, avšak" "rozdělené™ na- dva svazky, které se po průchodu různými cestami opět spojí. lze pozorovat napr. při /odrazu světla na tenkých vrstvách (olej na vodě, mýdlové bubliny). Světlo dopadající na povrch tenké vrstvičky se část. odráží a část. proniká do druhého prostředí. Pod. se část svetla odráží i na druhém povrchu vrstvy a vrací se do původního prostředí, kde interferuje se světlem odraženým na první ploše. Obě vlny jsou navzájem fázově posunuty, neboť urazily různou dráhu. Podle tloušťky vrstvy se i.s. obě odražená vlnění bud zesilují, n. zeslabují, popř. zcela ruší. V bílém světle nastane pro některé vlnové /délky zesílení, pro jiné zeslabeni, takže odražené světlo je barevné. Při nestejnoměrné tloušťce vrstvy vzniknou světlé a tmavé proužky (v bílém světle barevné), které odpovídají místům stejné tloušťky vrstvy. Využívá se toho k velmi přesné kontrole tvaru opt. ploch. I.s. zde vzniká odrazem světla na vzduchové vrstvičce mezi známou a porovnávanou plochou. Vzdálenost dvou sousedních proužků odpovídá odchylce srovnávaných ploch o }4 vlnové délky, tj. asi o 0,0003 mm. Stejný původ mají Newtonovy kroužky pozorované často mezi skly /diapozitivů n. při vkládaní negativu mezi skla ve zvetš. přístroji. I»s. na tenkých vrstvách je základem protiodrazových /vrstev, interferenčních /filtrů, dichroických /vrstev, studených /zrcadel apod. interiér, l.vnitřekbudovy,zařízeníbytu apod. Při /natáčení slouží bud ve své původní podobě, n. upravený film. /dekoracemi. 2. Výraz pro záběr natočený ve film, dekoraci představující vnitřek míst- Interference dvou vtnání Vi, Va téže frekvence O amplitudách Alr A* pří fázovém rozdílu r^tpru^b3^á_zaIožeria bud na principu zvaném „dům v domě", kde obalová i vnitřní konstrukce prostoru jsou na sobě konstrukčně nezávislé, s vlastními oddělenými základy, takže nikde nedochází k jejich vzájemnému dotyku (obr. b), n. na systému tzv- plovoucí konstrukce, kde konstrukce, vymezující akusticky chránený prostor, je ve vnější obalové konstrukci pružně uložena (podlahy, stíny na pružných pérech, stropy na pružných závěsech apod. - v. obr. c, dr e na str. 121). V. t. konstrukce akustická. /Činiteli odrazu vztahem L — E. o-fa. J. předmětů se podílí na volbě /expozice při /snímání; velikost j. promítací plochy je předepsána ČSN 19 S020 (pří osvětleni promítacím /strojem bez založeného filmu má mít promítací plocha ve svém ■ 15 Jas CL;, fotometrická veličina (v. veličiny a jhdnotky fotometrické), definovaná jako podíl /svítivosti 1 rovnoměrně svíticí plochy S světelného /zdroje ve zvoleném směru k průmětu této plochy do roviny kolmé k zvolenému směru. J. L = = ——--, kde ct je úhel sevřený nor- 5. cos a malou plochy a zvoleným směrem (směrem pozorováni, v. obr.). Jednotkou j. je /nit. J. je charakteristickou veličinou jak plošných zdrojů svítících vlasijiím. /světlem (např. vlákno /žárovky), tak ploch osvětlovaných jiným zdrojem (např. promítací /plocha). J. světelných zdrojů se pohybuje v Širokých mezích (Měsíc: 2,9.103 nt, obloha při mírné oblačnosti: 3,2.10* nt, /zářivka: 6.10» nt, různé, typy žárovek o příkonu 15 W až 1000 W: od 3. 103 do 5,5. 10" nt, el. /oblouk s obyčejnými uhlíky: 0,16.10* nt, Slunce: '"2.10* nt); }. umělých světelných zdrojů závisí též na velikostí svítící plošky a na úpravě /svítidla (čirá, popř. mdlená baňka žárovky, zařazený rozptylný filtr apod.). J. L osvětlené difúzni plochy závisí na /intenzitě osvětleni E této plochy a na 122 středu i. 35 s nitú). S.cosa\ _ I K definici jasu. Jasnost, vlastnost světelného počitku, jež je podkladem dojmu, že část zorného /pole vydává více n. méně světla. Tohoto pojmu se též používá ve vztahu k zdroji světla a barvě, přičemž je míněn psycho-senzorický protějšek fotometrické veličiny /jas. jasomSr, fotometrický přístroj k měření /jasu. Při aplikaci ve film. a tv praxi se j. měří odražené světlo od scény - jas scény. Podle velikosti měř. úhlu přístroje se rozeznávají bodové j. (úhel 1—3Ď), kterými se měří jasy detailů scény, a integrální J,, běžně označované jako /expozimetry (úhel 40—60°), kterými se měří celkový jas scény. Pro plné uplatnění ve film. technice a fotografii jsou j. doplňovány kalkulátory pro výpočet /expozice. Existuji j. subjektivní, kde je hodnotícím elementem lidské oko, a j. -objektivní, kdfr se -používá fotoel. receptoru; tato druhá alternativa v posledních letech převládá. Představitelem objektivních bodových J. je ěs. výrobek LUMISPOT (obr. a). Měřený objekt je zobrazován objektivem 1, světelný svazek je zrcadlovým systémem 2 usměrněn jak na receptor 3 (křemíková fotodióda), tak do pantagonálniho hledáčku 4. V zorném polí hledáčku je umístěn měř. přistroj 5 a stupnice 6, což umožňuje sledovat měřený objekt a současně čísc jasovou hodnotu. Před receptorom jsou umístěny šedé /filtry na změnu měř. rozsahu a barevné korekěni /filtry 7, které upravují spektrální /citlivost receptoru na spektrální citlivost panchromatíckého materiálu, lidského oka, popř. některých typů snímacích tv elektronek. K stanovení expozice slouží kalkulátor umístěný na přístroji (obr. W; měř. úhel je 2,5° a základní citlivost kolem 1 nt. V. t. eXPONO- metrib bodová, ejíponometrib integrální, veličiny a jednotky fotometrickí, jeřáb kamerový, mech. pojízdné zařízení, umožňující všestranné /pohyby film. /kamery při /natáčení film. /záběrů s /jízdami z /nadhledu (obr.). V podstatě je proveden jako /jeřábek kamerový s vel* a) Řez objektivním bodovým jasoměrem LUMISPOT. fcj Objektivní bodový jasomír LUMISPOT. kým rozsahem pohybů opt. /osy kamery (zdvih od 0,6 m až do 12 m). Dlouhý litý n- svařovaný n. nýtovaný pííhradový dvouramenný nosník je uchycen sklopně i otočně na sloupu, připevněném na velkém podvozku, s el. pojezdem. Nosník s plošinou udržovanou pantografickými tyčemi stále ve vodorovné rovině se ovládá bud ručně, hydraulicky, n. elektricky. Vyvažování ramena na kratším rameni se děje pohyblivým protizávažím n. vkládanými olověnými cihlami. Pro natáčení v /exteriérech se montuje sloup s nosníkem na plošinu nákladního auta. J.k. se dopravuje do exteriérů na zvláštních nízko- . plošinových podvozcích (trajlerech). Pro my Kamerový- jeřáb při natáčení v exteriéru. ■■: klidné jízdy v terénu se z dřevěných fošen zhotovuje tzv. jeřábová dráha. jeřáb mikrofonnf, masivnější, závažím :■ vyvážená mikrofonní /tyč, kyvné a otočně připevněná na pojízdném stativu, která slouží k snadnému umístění, orientaci a vedení /mikrofonu na scéně při /příjmu ..zvuku ve studiu. Dnes se j.m.-používá nejčastěji při /postsynchronech a v hudebních /studiích, pro pŕijem původního synchronního /zvuku na scéně u nás výjimečně, v USA a západní Evropě jeřábek kamerový (slangově dolík, z artgi. dolly), technicky zdokonalený /vozík kamerový, u něhož je kamerový /stativ nahrazen sklopným a otočným ramenem, umožňujícím jak zdvih ve směru svislém, tak vyklánění ramena do stran (ve směru vodorovném). Rameno je sklopně upevněno na plošině otočné v podvozku o 360°. Ovládání pohybů ramena je mech,, zatížení ramena váhou film. /kamery a obsluhy je vyvažováno proti-tlakem silných spirálových per v rameni, U jiného typu J.k. se sklopné rameno (uložené trvale v podélné ose podvozku) zdvihá a spouští hydraulicky, pomocí tlakového oleje z pneumatického akumulátoru (J.k. Hydrolly). Rozsah zdvihu opt. jev Kostinského /os sríímaciho /objektivu kamery je poměrně malý (45 cm až 210 cm). Větší rozsah zdvihu (do 3,5 m) umožňuje j.k. s dvouramenným litým n. svařovaným přihradovým nosníkem, sklopně a otočně uloženým na výsuvném sloupu, připevněném uprostřed čtyřkolového' podvozku (v. obr. na str. 124). Plošina s kamerou a obsluhou na delším rameni nosníku a skříň na protizávaží na konci kratšího ramena se udržují ve vodorovné rovině soustavou pantografických tyči. Nosník s kamerou se pohybuje (ručně) ve všech směrech pomoci držáků na kratším rameni. Pojezd tohoto j.k. je proveden elektromotorem s regulovatelnou rychlostí. Poloha nosníku se zajišťuje účinnou třecí brzdou, upevněnou na středním sloupu. K event. opakování nezkoušených, pohybů nosníku s kamerou slouží indikační zařízení (otočná koule n. soudek s ukazatelem, jež jsou připojeny k nosníku a sloupu). V. t. řízení VOZÍKŮ a jbřábkú KAMEROVÝCH, FROSráBD-ky k natáčení jízd s FILMOVOU kamerou. jev Eberhardův, jeden z vyvolávacích efektů, který je způsoben difúzí vývojky zejm. v lamínární vrstvě v těsné blízkosti povrchu citlivého materiálu v místech, kde Sousedi plochy málo exponované a velmi exponované. Z plochy málo exponované, a tedy i málo vyvolávané, difun» dufe vývojka do plochy hojně exponované — vyvolávané a naopak. Je tedy u hrany hojně exponované plochy vývojka méně vyčerpaná než uprostřed této plochy, takže se u hrany vyvoíává včtši /hustota než uprostřed^ obdobně se blízko hrany málo exponované plochy vyvolá menši hustota než uprostřed. J.E. tím přispívá ke zdůraznění kontur. V. t. jav Jahodův, jev Kostinského, jbv směrový. jev Herschelův, j. způsobovaný částečným rozpadem latentního obrazu dlouhodobým působením dlouhovlnného (Červeného a infračerveného) záření o nízké intenzitě; přitom daný materiál k tomuto záření sám není citlivý. J.H. může být způsoben i bezpečnostním světlem např. v kopírněj projeví se zdánlivou podexpozicí obrazu v zasažených místech. jev Intermitenční projevuje se tehdy, je-li táž /expozice udělována v několika dávkách místo najednou (např. 100 x X 1/100 s místo 1 s); způsobuje odchylky od recipročního /zákona. Uplatňuje se ve spektrografu, při některých typech /senzitometrů (dnes již nepoužívaných) atp. jev Jahodův (nazývaný též „vertikálni Eberhardův j." n. „inter imagc cffect"), /j. Eberhardův skutečně připomíná. Projevuje se na vícevrstvých /materiálech (ťrívrstvé barevné /materiály, zonální /filmy apod.) tak, že v místech, kde se vyvtlá vysoká /hustota v jedné vrstvě, se vývojka vyčerpává a druhé dvě vrstvy se tam podvolávají. Jahoda studoval tento efekt,vr. 1948 jako první, a také upozornil na možnost jeho využití pro /maskováni; prakticky toho využila v šedesátých letech firma /Kodak v řadě materiálů (např. Ektachrome Comercial, typ 7252). V. t. jev Kostinského, jbv směrový. jev Kostinského, projevuje se tehdy, jsou-li těsně vedle sebe naexponovány dvě čáry (popř. body) tim, že se od sebe zdánlivě oddálí, protože je mezi nimi vývojka vyčerpanější než z druhé strany, takže max. hustoty čar (bodů) se posunují 123 jev Purkyňův od sebe. V. t. jbv Ebbrhardúv, jev Jahodův, jbv směrový. Jev Purkyňův, sníženi /jasnosti červeného /svitla ve srovnání s jasností modrého světla, jestliže se /jasy obou světel zmenši ve stejném poměru. Např. za žera se jako tmavé jeví červené před- iatentního obrazu, za jiných k jejich destrukci (desenzibilací). Prakticky se j.R. projevuje při styku fot. vrstvy s čerstvě zbroušenou plochou např. zinku, ale i jiných kovů, popř. při styku s jinými látkami a pod. Jev Sabattierúv, j. poprvé pozorovaný 43SS jev Schwarzschildův,- projevuje se tehdy, je-li tatáž /expozice udělena jednou velkým osvětlením po krátkou expoziční /dobu, jednou malým osvětlením po dlouhou expoziční dobu, i když expozice jako součin těchto veličin je v obou případech konstantní (např. jednou 1 lx Nárys a půdorys malého litého kamerového jeřábku s el. pojezdem, ramenem i plosinou otočnou o 360° pro posádku tří mužů. mety, které se pří denním světle zdajírbýt světlejšími. J.P. je způsoben změnou průběhu spektrální /citlivosti lidského /oka při přechodu z íotopického na skoropícké /vidění, kdy se maximum citlivosti oka posouvá směrem ke kratším vlnovým /délkám (vyšším kmitočtům) světla. Jako první popsal tento j. český fyziológ Jan Evangelista Purkyně (1787-7-1869). V kinematografii je třeba J.F. respektovat pří posuzování /barev. jev Russelův, záleží v působení spontánně vzniklého stopového množství pero-jddu vodíku na latentní obraz.' Za určitých podmínek přitom dochází k tvorbě center 124 kamera r. 1850 Sabattierem na mokrých kolódio-vých deskách; dojde k němu osvětlením fot. obrazu, který je část. vyvolán. Pův. málo exponovaná místa se v dalším vyvolávání vyvolají na velkou /hustotu. Podle použitého materiálu, podle stupně částečného vyvolávání i podle toho, jak byl obraz podruhé exponován, dosáhne se bud inverze obrazu, n. min. hustoty ve středních-tónech; u kontrastního obrazu (např. u pérovky) vznikne okonturováni. J.S. se využívá ve vědě- k získání čar o stejné hustotě n. k zvláštním fot. efektům. Výklad j.S. by se musel opírat o. podrobné, vysvětlení teorie latentního obrazu. a 1/100 s, jednou 1/100 lx a 1 s). J.S. způsobuje odchylky od recipročního /zákona. Byl objeven hvězdářem Schwarz-schildem, kterému se v oblasti dlouhých expozičních dob podařilo vyjádřit matematicky tento efekt tak, že výsledek (vyvolaná /hustota) nezávisí na prosté hodnotě součinu E. i (jak předpokládá reciproční zákon), ale na výrazu E. tP, kde E je intenzita.osvětlení, r expoziční doba a p se nazývá Sckiaarzschilduv exponent, charakteristický pro každý materiál. Prakticky se projevuje v černobílém fot. procesu při změně expozičních dob alespoň o rád (desetinásobek)} v barevném fot. procesu " se v" takovém případě již ovlivňuje celý výsledek i barevně. Proto se u snímacích barevných inverzních film. /materiálů zavádějí materiály typu S (short - zlomky ■ sekundy) a typu X, (long - násobky sekundy). Také sady kopírovacích /filtrů jsou pro prakticky tentýž materiál dvojí: jinak musí být sladěny sady pro případ, kdy je expoziční doba konstantní (film, kopí* rovaci stroje), jinak, když se nemění osvětlení a snížení hustoty kopie n, zvět-jeniny vlivem kopírovacích filtrů se kompenzuje expoziční dobou (fot. zvětš. přístroje). Je to nutné zejm. proto, že u každé < z vrstev tříyrstvého barevného /materiálu se projevuje j.S. v jiné míře. V. t. jbv 1NTERMITENČNÍ, VELIČINY A JEDNOTKY FOTOMETftfCKE. Jev směrový, vyvolávací efekt, který je způsoben „klouzáním" vyčerpanější (n. méně vyčerpané) vývojky v tenké vrstvě při povrchu..Jfot.a kinemat. materiálu z ploch bud hodně (n, málo) expo-—novaných do ploch sousedních, jejichž vyvolávání je tím potlačeno (n, zvýšeno). Na rozdíl od /j. Eberhardova, který je ■ způsoben difúzí vývojky a projevuje se proto v těsném sousedství rozhraní, j.s. zasahuje dále do obou ploch a větš. smě-.řuje jen v jednom směru. Vyskytuje se v různé míře při nejrozmanitějších způsobech vyvolávání, prakticky je potlačen pouze při vyvolávání klidovém (ve vodorovné poloze), štětcovém (popř. pomocí ■ gtíračů), při vyvolávám s vysokou umě7 lou turbulenci (obv. pomocí vstřiků) a při vyvoláváni pastovém. Mimořádnou pozornost vyžaduje při vyvolávání film. materiálů v průtažných vyvolávacích strojích. V. t. VYVOLÄVÄNt S ENZITO METRICKÉ. ■ jev stroboskopický, zdánlivá změna rychíosti n.. pohybu záležející v tom, že se pohybující se předměty osvětlované periodicky proměnným světlem jeví v pohybu odlišném od skutečného, n. se zdají být v klidu. Působením j.s. lze vysvětlit např. otáčení kol kočáru proti směru jeho pohybu při /promítání filmu a rušivé, periodicky se opakující j. na obraze nasní- . ■ manem film. /kamerou z tv obrazovky. .: J.s. se využívá též k měř. účelům (v. fotom etrib). jevišti divadelní, buduje se ve více-účelových /hledištích kin (v kulturních domech) podle velmi uskromnených požadavků na jeho rozsah i těch- vybavení. : Jeho nutným prísluäenstvím jsou šatny pro účinkující a hygienické zařízení. jeviSté kina, prostor v oblasti promítací .. /plochy, n. před ní u /hledišť kin, kde se počítá s přednáškami, projevy n. jedno- ■"duchýrnr™rančrr-vý^ ■■ mají sloužit též občasnému provozu divadla, n. pří spojení kina s osvětovou části, kde se kromě promítáni filmů a konání divadelních představeni může hlediště kina používat k různým přednáš- . kam, koncertům, sólovým výstupům a podobným kulturně osvětovým účelům. f 2 požadavků na tyto účely vyplyne také rozsah J.k. a jeho nejnutnějšího příslušenství, na něž se musí pamatovat (event. ■ hostování malých hereckých souborů). J.k, se také zřizuje u /kin přírodních, kde . se počítá s estrádami, divadelními vystoupeními a jinými produkcemi. Tam, kde hlediště kina slouží pouze k promítání, bývá j.k. vždy rušivým prvkem pole /vidi- telnosti obrazu a jeho návaznosti na hlediště; proto se od nčho v takových případech vždy upouští. jevy barevné, změny ve vnímání barev vznikající psychofyziologickými pochody. Při využíváni ve skladbě barevného kinemat. obrazu se uplatňují zejm.: 1. /J. Purkyňův: pří nižších intenzitách světla se spektrální /citlivost lidského oka posunuje k modré oblasti spektra - citlivost k modré se zvyšuje (modrá barva sc relativně zjasŕluje), k červené se snižuje a v dlouhovlnné červené oblasti mizl (červená barva relativně ztmavuje až černá). Pro film. zobrazení z toho plyne: chce-me-li navodit dojem malé intenzity osvětleni, ladíme obraz do modré n. modrozelené, potlačujeme barvy živé (žlutou, červenou, oranžovou). 2. J. barevné rozlišitelnosti: zrak vnímá intenzivněji syté barevné tůny než tóny lomené. 3.J, následný: po intenzívním barevném podnětu jednoho tónu se objeví vzápětí negativní obraz tohoto světelného podnětu v doplňkové barvě. Je to barevný pa-obraz předcházejícího obrazu. To má význam při střihové /skladbě. Záběr s převahou jedné barvy (červené) ovlivňuje následující záběr tím, že určitou dobu za-barvuje dojmové obraz komplementární barvou (zelenou). 4. 1.prostorový: barevné tůny předstupuji na bílé, kdežto na tmavé ustupují do pozadí. Plastické barevné předměty se oddělují od plochého barevného pozadí. Tvary pastelových barev se slepují s pozadím sytých barev. Červená předstupuje před modrou stejné sytosti a naopak modrá se slepuje s Červeným pozadím. V tomto případě velmi záleží na vyrovnané nasycenosti barev. Barvy stejné světlosti potlačuji prostorový vjem. Rozeznáni tvarů je potlačeno skvrnitou barevností (světlými a tmavými barvami se maskuji vojenské objekty). J.b+ maji velký význam pro vnitřní i vnější skladbu barevného filmu a se zdarem se jich používá zejm. ve scénických tricích (/dokreslovačkách, v postupném snímáni), ale i v normální scénické technice (zařazování /Sifonů do pozadí, zakouření prostoru, volbou barevných, nátěrů atd.). jízda kamery, plynulá změna stanoviště kamery vzhledem k objektu snímání během /záběru, jeden" z výrazových /prostředků kinematografie. Kamera se sta-tivem je unústěna na /vozíku, pohybujícím se větš. po speciálních kolejích, n. na /jeřábu. J.k. se dělí na nájezd, odjezd, 4-tra-vélling a dynamický pohyb (spojení /panorámy s jízdou, často ve vertikálním směru). J.k. může prostor popisovat, charakterizovat n. vytvářet. J. vpřed i vzad se zvy--žuje /dojem ■ prostoru:—při-|.~vprcd- jako by se prostor před divákem otvíral, při j. vzad jako by se uzavíral. Část. lze j.k. nahradit /trdnsfókací, avšak dojem prostoru tím ztrácí perspektivní účin. V. t. PROSTŘEDKY Eí NATÁČENÍ JÍZD S FILMOVOU KAMEROU, POHYB KAMERY, ŘÍZENÍ VOZÍKU A JBftABKŮ KAMEROVÝCH. justáž (seřízeni), nastavení n. seřízení částí opt. či optickoraecL přístroje do správné (žádané) polohy. Při J. kinemat. přístrojů se používá různých kontrolních pomůcek a měř. přístrojů, jako jsou měrky, šablony, zkušební /filmy, /kolimátory n. /autokolimátory, které umožňují objektivní kontrolu a j. jak jednotlivých uzlů (ústroji), tak celkové Činnosti přístrojů. kameflexka (kameflexa), slang, název pro ruční reflexní /kameru Caméflex 35/16 mm, vyráběnou franc. firmou Eclair International v PařiŽi, Nejnovější model k. s označením Eclair CM3 je vybaven třemi snímacími /objektivy zamontovanými v otočné objektivové /hlavě a /kazetami na 120 m filmu (v. obr.na str. 126). Kameru lze zamontovat do zvukotěsného /krytu k natáčeni zvuk, film, /záběrů. kamera (jako synonymum film. a tv obrazu). Nemluví a nepíše se o dobrém n, špatném film. /obraze, nýbrž o dobré n. špatné k. K. je tedy nejen nástrojem, ale i označením pro produkt - obrazový záznam. Z výrazových /prostředků filmu je prostředkem nejdúležitějšim. Vždyť co se nedostane do zorného úhlu k. a co k. nezaznamená, neexistuje ani pro diváka. Obrazový záznam životního dění je hlavni formou komunikace autora s divákem. Zkušební testy prokázaly, že vjemy zprostředkované obrazem vnímáme o polovinu intenzivněji než vjemy zvuk, (včetně mluveného slova) a tím doznívají i déle v naší paměti. Funkce obrazu je 1. sdělovací, 2. estét, a 3, dynamická. 1. Obraz nese v sobě zprávu o vnější podobě lidí a věcí, přírody a o jejich vzájemných vztazích. Etikou film. umění je snaha objevovat pravdu v těchto vztazích. 2. Eatct. složky výstavby obrazu, tj. /výřez, /kompozice, /osvětlení, /barva n. škála šedi, nejsou výtvarně samoúčelné, ale mají napomáhat jasnosti sdělení, k orientaci diváka a poznání pravdy. Společné a dynamikou vyprávěni mají vyvolat v divákovi nové emoce, které smyslovým poznatkům vtískuji naléhavost osobního autorského poselství. Je to právě úsilí o mas. pravdivost, které v posledních dvaceti letech vedlo od dřívějších snah o vyváženou, kontrastní a prosluněnou „krásnou fotografii" k fotografii syrové, neefektní až šedivé, ale někdy až tak daleko, Že se tvůrci pod tlakem teoretiků nejen záměrně odříkají základních estét, postulátů, ale ve své dobrovolné askezi zacházejí až do profesionální neumělosti a k vzdání se jakékoli osobni noty. Pro toto úsilí se v kritickém názvosloví razí nejrůznějši termíny. Smysl těchto pojmů a jejich obsah se však často překrývá, jak vyplývá ze stručného výčtu; K. osvobozená, označení pro takový obrazový projev, který jc zbaven veškeré konvence vc výřezu, /pohybu, /gradaci, /tonalitě, ale i konvence výtvarné organizace. K. osvobozená má být naprosto neformální, zbavená omezujícího vlivu film. a tv techniky, plně vyjadřující uměl. záměr autorův. K. &ivá (living camera), název odvozený z amer. tv seriálů dokumentaristů R. Leacocka a R. Dreva; je typická svou pohyblivostí a všudypřitom-nosti. Kompozičně i pohybově je velmi uvolněná. Vznikla pod vlivem „Ciné-vé-rité" franc. dokumentaristů, kteří vyslovili svůj program v Lyonu v roce 1963. K. zjevná (objektivní, zaznamenávající) snímá obíekt z pevného bodu (stativu), nereaguje nijak na pohyby objektu, „ne-švenkuje", nedorovnává, nesleduje objekt. 125 „kamera" Nejvýrazněji se uplatňuje v záběrech lidí v polodetailu a detailu v dokumentárním /filmu a televizi při dlouhých záběrech v konfesích, projevech, výpovědích, protože neruší pohybem, neprozrazuje účast kameramana, K. objektivní ponechává snímanému objektu max. svobodu projevu, pokud to je možné bez režijního zásahu do rozvíjené akce a bez ohledu na /rytmus. Nedbá ani příliš o „rámování" ve snaze zachytit co nejpřirozenější uvolněný po- „kamera", slovní (hlasitý) příkaz režiséra k spuštění film. /kamery a /magnetofonu na scéně a zahájení /natáčení film. /záběru /„naostro". kamera amatérská, přístroj k natáčení amatérských /filmů. Hlavními znaky k.a. jsou malé rozměry, nízká váha, snadné ovládání a dostupná cena. K.a. se vyrábějí pro všechny druhy úzkého /filmu. Obr. A ukazuje základní uspořádání k.a. Film se vkládá do k, bud navinutý na Moderní ruční reportážní 35mm film. kamera typu CM3 EeĚair (Caméťlex) s dvojitou kazetou na 120 m filmu, kterou lze při natáčeni vyměnit během několika sekund. hyb. K. odpoutaná je k. zbavená pevné opory statívu, takže s ni lze provádět libovolné pohyby; tímto termínem se rozumí výsledný obrazový dojem, nikoli technika. K. odpoutaná se prosadila jako obrazový styl v Šedesátých letech s nástupem lehké filmovací obrazové i zvuk. techniky a s nástupem nové vlny a filmu-pravdy (cinéma-vérité). K. autentická usiluje v max, míře o věrné zobrazení faktu, bez zkoušek, bez opakováni akce, „direkt". Je typická tím, že zachycuje mimo hlavní dění i motivy' přímo s ním nesouvisející, k zesíleni dojmu autentičnosti. V dokumentu umocňuje tento dôjém ještě synchronní příjem původního syrového zvuku. Hraný film imituje občas k, autentickou k dosažení sugestivní pravdivé atmosféry. 126 /civčě, h: "uložený~v~~/fcazetě.Z~odvíjecí cívky a je veden přes ozubený podávači /váleček/s přítlačnými /kladkamig, tvoti horní volnou /smyčku e a vchází do film. /dráhy b. Odpruženou destičkou je zde tisknut citlivou /vrstvou k obrazovému /okénku, v němž se po /dobu /expozice zastaví. Před okénkem se otáčí /závěrka d, která v okamžiku, kdy je film v klidu, otevře obrazové okénko a uvolní průchod světlu z /objektivu, který vytváří obraz snímaného předmětu na citlivě vrstvě filmu. Pak závěrka d okénko opět uzavře, do otvoru /děrování se zasune drapák a posune film o výšku jednoho obrazového políčka dolů. Po vytvořeni spodní volné smyčky e se ozubeným válečkem / přivádí film k navíjecí cívce c. Obé volné smyčky umožňuji změnu původně plynulého pohybu filmu na přerušovaný (krokový) ve film. dráze a opačně. Ozubeného podávaciho válečku / se používá u k. na film 16 mm, u k. na ostatní formáty úzkého filmu je výjimkou. Vět-šina k. 2 x 8 mm a 2 x Super 8 mm má zjednodušené /vedení film. pásu podle obr. B, Film odchází z odvíjecí cívky a, obchází pevný trn /, který upravuje velikost horní volné smyčky ŕ- K snížení tření bývá na něm nasazen otočný váleček. Po průchodu film. drahou b obchází druhý pevný trn g a navíjí se na cívku c. Trn g bývá potažen pryžii aby se třením zabránilo neklidu filmu ve film. dráze tahem navíjecí cívky c. K, Super 8 mm používají vedení filmu zcela odlišného. Pohon dra-páku, závěrky, navíjecí cívky, popř. podávaciho valečku a dalšího /příslušenství k. obstarává motorek bud pérový, u většiny nových typů k+a. el. Snímaný obraz sleduje v /hledáčku, upevněném na vrchní n. boční stěně h. kamera amatérská - typy, skupiny snímacích /k.a., rozdělených obv. podle film. formátu, opt. vybavení a způsobu obsluhy. Podle film, formátu se k.a. dělí na a) k. 1 x S mm, b) k. 2 x 8 mm, c) k. 2 x Super 8 mm, d) k. Super 8 mm, e) k. Single 8 mm, f) k. 9,5 mm a g) k. 16 mm. a) K. J x Ä mm zn. Agfa Movex S (na film 1x8 mm). Začala ji r. 1937 vyrábět firma Agfa; později se objevilo ještě několik k. tohoto typu jiných výrobců. Šlo obv. o k. jednoduché, levné, se zakládáním filmu v /kazetách, s jedním /ob- a) Čs. kamera Admjra 8 Ha na film 2 x S mm s dvěma objektivy na otočné hlavici. jektivem a opt. průhledovýma/hledáčkem. K. 1 x 8 mm nedoznaly většího rozšíření ľ & v dnešní době se již nevyrábějí, b) K. 2 x 8 mm (na film 2x8 mm, Standard 8 mm). První typ této k. zavedla r. 1932 firma /Eastman Kodak. Dodnes jsou k. .2 x S mm nejpoužívanějšími amatérskými přistrojí na celém světě. Do r. 1965 se vyráběly ve velmi širokém sortimentu a ve všech cenových kategoriích od k. nejlev-nějšich až po nákladné přístroje s bohatým /příslušenstvím. Většina typů. (obr. a) je zařízena na zakládání filmu na /cívkách o kapacitě 7,5 m, některé používají kazet. Pohon je bud pérový, n. el. Pérový strojek protáhne na jedno natažení péra 2 až 3 m filmu, výjimečné i více. Zdrojem el. proudu pro elektromotorek jsou suché baterie (monočlánky), umístěné buď ve skrini, n. v držáku Je, Levné k. 2 x 8 mm mají jeden objektiv obv. 2,8/12,5 mm (fix--fokus), dražší jsou s dvěma n. tíemi objektivy na otočné /hlavě, popř. s pankra-tickým /objektivem s ručním n, motorickým pohonem. Ovládáni /clony objektivu jc buď ruční, n. jsou k. vybaveny expoziční /automatikou. Hledáček je větš. opt. průhledový, kvalitnější k., zejm. s pankra-tickým objektivem, mají hledáček reflexní. Po zavedení k. /systému Super 8 mm r. 1965 výroba k. 2 x 8 mm na celém světě postupně ustávala a v dnešní době se již nové přístroje 2x8 mm nevyrábějí, c) K. 2 x Super 8 mm (DS8) (na film . 2 x Super 8 mm). K. 2 x Super 8 mm pro amatérské účely se vyrábí prakticky výhradně v ČSSR (k. řady A8G-Supra n. p. Mcopta) a v SSSR (k. Kvarz 2 x 8S), kde umožňuje výrobcům plynulejší přechod od k. 2 x 8 mm (na jejichž kon-strukci k. 2 x Super 8 mm navazuji) na A) Vodení filmu u 16mm amatérských kamer. fi) Vedeni filmu u 8mm amatérských kamer. kamery Super 8 mm. K. A8G se vyrábějí ve třech typech: A8G0 má ruční ovládání ■ clony, ABG1 má ovládání clony poloauto-:: matické pomocí selenové /fotonky a A8G2 • je vybavena expoziční automatikou 5 kadmiovým fotoel, odporem. Všechny tři typy mají pérový pohon, zakládám filmu na cívkách o kapacitě 7,5 m čisté délky -filmu 2 x Super 8 mm, objektiv 2,8/13 mm, opt. průhledový hledáček, základní snímací frekvenci 18 obr./s a zařízení pro expozici jednotlivých políček. Protože jde o přechodný typ k., který nemá na pře-. vážné části zahraničních trhů uplatněni, . bude výroba k. 2 x Super 8 mm v dohled-..né době nahrazena k* Super 8 mm. Pro účely poloprofesionálni a profesionální vyrábí franc. firma Pathé k. Pathé DS8 BLT a japonská firma Canon k, Canon Zoom DS8, které mají vybavení špičkových lómm k. Používá se jich pro hospodárné natáčení /filmů výukových, reklamních, propagačních aj. d) K. Super d tnm je na systém Super 8 mm. Dnes jsou k. Super 8 mm (a příbuzné k. Single 8 mm) jedinými vyráběnými přístrojí na film o Šířce 8 mm. K. Super 8 mm se dodávají v nej-různějším provedení, vybavení i ceně. Všechny typy však mají několik společných znaků, charakteristických pro systém Super 8mm:film Super 8 mm se vkládá do k. výhradně ve speciálních kazetách Super 8 mm, které tvoří funkční a nedílnou Část systému Super 8 mm; kazety se skládají z pravé strany k., pohon je el., základní snímací frekvence je 18 obr./s, záběrová poloha drapáku byla sjednocena na -3 (drapák zabírá do třetího otvoru děrování nad obrazovým okénkem film. dráhy). Nejlevněji! k* Super 8 mm mají jeden objektiv o konstantní ohn. /vzdálenosti, obv. 13 mm, který bývá výměnný, většina ostatních je vybavena transfokátorem s měním n. motorickým ovládáním. Jen menší počet typů k. Super 8 mm má ruční nastavování clony objektivu, ostatní jsou opatřeny expoziční automatikou s kadmiovým fotoel. odporem. Snímací rychlost bývá měnitelná v různém rozpětí, téměř u všech typů lze exponovat i jednotlivé snímky. Hledáček je buď opt. průhledový (u k, s objektivem o pevné ohn. vzdálenosti), n. reflexní (u k. s transfokátorem). e) K. Single 8 mm pracuje se /systémem Single 8 mm. Film Single 8 mm se vkládá z levé strany ve speciálních kazetách Single 8 mm, které tvoří stejně jako u Kodakova systému Super 8 mm nedílnou funkční část systému Single 8 mm. K, Single 8 mm vyrábějí jen některé japonské firmy, především firma Fujh která Systém zavedla (obr. 6). Vy- b) Amatérská kamera Fujica (japonsko) systému Single 8 rnm s kazetou na film. kamera amatérská - typy baveni i činnost k. jsou obdobné jako u k. Super 3 mm. Se zřetelem na mimořádně silný vliv firmy Kodak na světové trhy nemají k. Single 8 mm naději na větší rozšíření jinde než v Japonsku, f) K. 9,5 mm pracuje s filmem 9,5 mm. Ačkoliv byly k* 9,5 mm do druhé světové války značně rozšířeny, zabývají se dnes jejich výrobou pouze některé franc. firmy (Pathé, Eeaulieu, Ciné Gel) a i ty jen velmi zřídka uvedou nový typ. K. 9,5 mm jsou a) 16mm amatérská kamera čs. výroby Ad-mira 16 Al-Electric s dvěma objektivy (f = 20 mm a f = 40 mm) na otočné hlavici. bud jednoduché konstrukce se zakládáním filmu zprav, v kazetách o kapacitě 9 m, n. bohatě vybavené přístroje s třemi objektivy na otočné hlavici, popř. s transfokátorem (např. Pathé Webo 9,5 mm). V dnešní době se k. 9,5 mm používá min, a vzhledem k výhodám filmu Super 8 mm a tradičnímu uplatnění filmu Í6 mm lze v krátké době počítat s úplným zastavením výroby přístrojů na film 9,5 mm. g) K. 16 mm na 16mm film. Vyrábějí se v provedeni pro amatérské i profesionální účely, jako „němé" i zvuk. Jejich vybaveni je různé podle zaměření přístroje* JednoduSSt fc. pro amatérské použití mají jeden vyměnitelný objektiv n. dva či tři objektivy na otočné hlavici (obr. c), opt. průhledový hledáček, zakládání filmu na cívkách o kapacitě 30 m, el. n. pérový pohon, jednu n. několik snímacích frekvencí a další základní příslušenství. Pro poloprofesionálni a profesionální práci se vyrábějí k. 16 mm s bohatým vybavením a příslušenstvím. Příkladem jsou k. Bolex H 16 REX (Švýcarsko), Pentaflex 16 (ND&)> Arriflex 16 (NSR), Pathé Webo 16 (Francie). Jsou 127 kamera filmová osazeny bud třemi objektivy na otočné hlavé, n- transfokátorem, prizmatickým n, zrcadlovým reflexním hledáčkem, snímací frekvencí měnitelnou v Širokém rozsahu, plynule uzavíratelným sektorem rotační závěrky, úplným zpětným /chodem aj. Kapacita cívek n. kazet s filmem je 30, 60 i 120 m. Nastavování clony objektivu je zprav, mění. Expoziční automatika (zcela běžná u kamer Super 8 mm) je dnes u k. 16 mm výjimkou. Pokud se k. 16 mm používá k natáčení zvuk. filmu, jsou opatřeny zvukotěsnou skříni (/blim-pem) a elektromotorem pro synchronní chod k. se zvuk. záznamovým zařízením (např. s magnetofonem), h) K. 1$ mm zvuk. Umožňuje současný záznam obrazu a zvuku na film 16 mm. K. 16 mm zvuk, se vyrábějí na světě pouze v několika málo typech. Jejich představiteli jsou k. Čine Voice II (obr. d). Auricon Pro-600 (obr. e) a. Supcr-1200 hollywoodské-firmy Bach Auricon. Pouze první typ na cívky o kapacitě 30 m filmu lze řadit mezi k. použitelné i amatéry, druhé dva typy s kazetami na 600 a 1200 stop filmu (200 a 400 m) jsou určeny výhradně pro profesionální práci. Společným znakem všech tří typů je možnost zaznamenávat zvuk podle potřeby na opt. n. magn. /stopu na filmu pii snímací frekvenci 24 n. 25 obr./s. Pro oba systémy jsou přísluSná záznamová zařízení umístěna přímo v k. Opt. zvuk. záznam je amplitudový na normalizované zvuk. stopě a vyvolává se společně i obrazem. Pro magn. záznam zvuku se používá jednostranně děrovaného fitmu, který je již v neosvitnutém stavu opatřen na své lesklé straně magn. stopou normalizované šířky. Pozdější vyvolání filmu nemá e) Snímání obrazu a současný záznam zvuku na magn. stopu na filmu tó mm zvuk. kamerou Auricon Pro-600. na kvalitu zvuku žádný vliv. Dosažitelný frekvenční rozsah opt. záznamu je od 40 do 7000 Hz, magn* záznamu až 12 000 Hz Všechny uvedené k.a, lze dále rozdělit podle opt. vybavení na k. s jedním pevně zabudovaným objektivem, k- s vyměnitelnými objektivy, k. s dvěma n. třemi Qb-jektívy na otočné hlavě n. posuvné desce a k. s pankratickým objektivem. Podle způsobu obsluhy se k,a, rozdělují na k< neautomatické (s ručním ovládáním clony)s k, poloautomatické a k, automatické. Dalšími kritérii typů k.a. mohou být: druh hledáčku, způsob zakládání filmu (na civ kách n. v kazetách), způsob vedení filmu lužesswŕ-aj..-V'.....t......vÝy-OJ. Ruční fílm. kamera Arriflex 16 SR (Rozměry 290 x 90x 200 mm, váha d) 1émm zvuk. kamera Cíne Voíce LI pro přfjem obrazu a současný záznam zvuku na opt. n, magn. stopu ni filmu: a - přívod filmu ke zvuk. záznamovému zařízeni, b - 128 skřEřtka se zařízením pro opt. zvuk. záznam, c - pouzdro s expoziční Žárovkou opt. amplitudového záznamu, d - vyjímatelný adaptér pro magn. zvuk. záznam. AMATÉRSKÝCH PŘÍSTROJŮ. kamera filmová (obrazová n. kinemat), opticko-jemnomech. přístroj sloužící k /natáčeni film. /záběrů, V podstat? zaznamenává pohyb v natáčeném záběru postupným pořizováním snímků jeho jednotlivých fází na obrazová políčka kínemat. filmu. K.f. je základní přístroj ve film. výrobě. Skládá se z části opt,, vytvařejídj obraz na film. poličku a umožňující jehOi úpravu (/zaostřováni) a kontrolu (/hledák),! a části mech. (n. elektromeeh.), zajišťu-j jící /posuv film. pásu a umožňující jehoj /expozici. Část opt. se podobá opt. částí fot. přístroje, mech. část je však znační) odlišná. Dnešní moderní k.f. se třídí n. kamera filmová rozlišují z různých hledisek, a to podle: a) äirky použitého ůlmui b) účelu použití; c) použité zobrazovací /soustavy (objektivu), rozmérů film. /okénka a způsobu strhni d) způsobu pozorovaní (kontroly) snímaného obrazu; e) způsobu mech. konstrukce, f) obrazové /frekvence- - a) Podle Šířky £hnu se vyrábějí k.f. na nor-trtáfcí film 35 mm'3 k.f. na úzký film 16 mm (9,5 mm), 8 mm (Super S) a k>f. na široký film 65 mm (55 mm USA) a 70 mm (SSSR). b) Podle účelu použití se rozdělují k.f. do pčti hlavních skupin, a to na: k.f. ateliérové (studiové); k»f\ exteriérové (nespr. „němá"); k-f- ruční (reportážni); k.f. trikové (přesné); k.f. špeciálni, c) Podle použité opt. zobrazovací soustavy, rozmeru film. okénka a způsobu strhu jsou j k.f. se sférickou optikou (na formát klasický i rozšířený) Se strhem normálním (4 otvory) n. zmSnéným%2 otvory - Tech-niseope), (S otvorů vodorovně - /Vista Vision) (5 otvorů — Široký film 70 mm) aj./ k.f. í anamorfotkkou optikou (/Cinema-Scope, /Panávision, Technirama). d) Podle způsobu pozorováni snímaného obrazu se rozlišuji k.f. s průhledem (n. zaostřovací /lupou) přímo na film n> na /matnici (starší k.); k.f. s bočním hledákemi k.f. reflexní (s reflexním hledákem), např. k. Arri, Debrie Super Parvo, Camé 300 Reflex, Mitchell R 35; ARK-1A, ERK, k.f. s televizním hledákem (/Electronic--Cam, Arri) a Icf. s posunováním skřinS k. do strany (Mitchell NC). e) Podle způsobu konstrukce a uloženi /kazet vůči rovině film. /dráhy rozlišujeme: kX, v nicka se film posunuje pouze v rovine film. dráhy, s kazetami vně n. uvnitř skříně k. (Šlechta, Cinephon, Mitchell, Moskva, Arriflex aj.); k.i\, v nichž jsou kazety uloženy ve stejné ose vedle sebe uvnitř skříně a film se posunuje ve dvou rovinách (ARK - Film. průmysl) a k.f., u nichž jsou kazety uloženy po obou stranách skříně k. a film se posunuje ve třech rovinách (Eta, Askanía, Debrie Super Parvo aj.). f) Podle obrazové frekvence rozlišujeme: Icf. pookétikové, k.f, s normální obrazovou frekvencí (24 obr./s n. málo změněnou), k.f. rychlobž£né C»high-speed", „grande-vitesse", do 150 (300) obr./s); fcJT. vysokofrekvenční (s opt. /vyrovnáváním řádově 10» až 10* obr./s). K.f. pracuji na stejném principu (s výjimkou některých k. speciálních) a mají proto mnoho společných vlastností a para- 75 metrů. Skládají se ze stejných základních částí, lišících se v konstrukčním provedení podle různých výrobců. Základní části k*f. jsou: 1. světlotěsná skříň s hlavním pohybovým rozvodem; 2. kazety (zásobníky filmu) s odvíjecim a navíjecím /mechanismem; 3. transportní /mechanismus pro posun filmu z jedné kazety přes k. do druhé kazety; 4, stchovací /mechanismus (ústroji) s film. dráhou a jištěním polohy filmuj 5. rotační /závěrka s ovládacím ústrojím, otevření výřezu (sektoru) závěrky; 6. snímací objektivy s ústrojím k zaostřování a nastavení clonového /čísla; 7. hledák (n. zaostřovací lupa) pro pozorování snímaného obrazu; 8. /pohon k. se spouštěcím n. regulačním zařízením; 9, měř. přístroje a pomocná a zajiSťbvací zařízeni; 10. příslušenství a doplňky (/kompendium, /kryt aj.). Kinemat. film probíhá ve svétlotésném prostoru kazet a skříně k.f. při natáčení takto (obr. a): Ze zásobní (odvíjeci) kazety, do níž je v temné komoře vložen kotouč neexponovaného filmu na otočný čep s třecí brzdou, vychází film svědotěsným labyrintem v přírubě kazety do světlotěsného prostoru skříně k. Tam opásává horní část ozubeného transportního /válečku, k němuž je přitlačován horními přidržnými kladkami. Váleček se pří chodu .k.f, otáčí rovnomerne a posouvá neexponovaný film z kazety nad film, dráhu, kde z něho vytváří volnou horní smyčku. Z ní film pokračuje přes vlastní film. dráhu, v niž je veden a strhován přerušovaným (krokovým.) pohybem pomocí strhovacího ústrojí, a vychází v dolní části film. dráhy opět do volné dolní smyčky. Za touto smyčkou film opásává opět dolní část téhož'transportního valečku, k němuž je zespodu přitlačován dolními přidržnými kladkami. Za tímto válečkem pak film pokračuje svčtlotčsným labyrintem do prázdné navíjecí kazety. Tam se navíjí na /stře* dovku nasazenou na otočném Čepu poháněném přes třecí /spojku pružným řemínkem od pohonu k.f. Expozice se filmu uděluje ve film. dráze v okamžiku jeho zastavení (po jeho předcházejícím strhu /drapákem a zajištění jistícími /koliky, rotační závěrka odkrývá film. okénko a a) Schéma průchodu filmu kamerou: 1 - vačka, 2 - uvolňovací šroub strhovacího ústroji, 3 - horní přídržné kladky, 4, 5, 6 - vodicí válečky, 7-dolní přídržné kladky, 8t 9, 10 -vodíc! válečky, 11 - ozubený transportní vilůcck, 12 - drapák, 13 - jistící kolíky, J4 - film. dráha, 15 - dvojitá kazeta (odví- v[přlrubé kazety. b) Film. reflexní ateliérová kamera typu AR.K-1A, 55 mm (výrobek Film. průmyslu, Praha-Barrandov). Rotační zrcadlová závěrka s prostaví tel n ý m sektorem od 0 do 170°, hladina Sumu 23 dB, sada objektivů Co o ke Spíed-Panchro f =25, 32, 40, 50 a 70 mm. Elektromotor 3 x 220 V - 50 Hz - 400 W; .. rozmery 940 x 470 x 4é0 mm, váha 80 kg (bez kazet a objektivů). 129 kamera filmová svazek světelných paprsku se snímacího objektívu dopadá na /emulzi filmu). Dalším otáčením rotační závěrky se zakryje film. okénko a film se odjistí vysunutím jistících kolíků z otvorů /děrování. Dra-pák se zasune do dalších otvorů děrování (vzdálených od předchozích o výšku rUm. jsou k.f, ateliérové konstruovány tak, aby jejich hlučnost při běhu te* byla co nej-menši (28 až 30 dB ve vzdálenosti 1 m od mikrofonu). Skřiů k.f» ateliérové je vsazena ve zvukově izolujícím pouzdře (krytu), ze střídavě uspořádaných vrstev lehkých a těžších materiálů. Značnými vyrábějí-jako~reflexrii^se_zrcadlovou.-ro-tační závěrkou a reflexním hledákem. Změna velikosti sektoru jejich rotační závěrky i za chodu umožňuje jednoduché trikové snímky přímo v k. K.f. ateliérové mají otočnou (revolverovou) hlavu pro tři n. čtyři snímací objektivy s různými ohn, /vzdálenostmi. Některé mají pouze jediný vyměnitelný snímací objektiv, který bývá v poslední době nahrazován, kvalitním /objektivem pankratickým. Mají zabezpečovací zařízeni proti přetržení filmu a tvořeni „salátu1*, i proti nežádoucímu otevření skříně k. Na vodici tyče před objektiv se upevňuje kompendium s držáky /filtrů. K.f. ateliérové se montují na těžké kamerové /statívy (hydraulické n. mech.) různých výSek n< na kamerové /jeřábky, velké kamerové /jeřáby n. kolejové /vozíky pomoci různých panorámovorfeh /hlav. K.f. exteriérové (nespr. nazývané „němé", slangově „němoty**, v. obr. e)t jsou určeny především k natáčeni film. záběrů bez záznamu zvuku. Nemají proto zvukově izolující kryt, jsou rozmerové menší a lehčí. Opt. vybaveni je stejné jako u kX ateliérových, strhovaci ústroji je opatřeno jistícími kolíky. Moderní k.f, exteriérové se vyrábějí jako reflexní..... (s reflexním hledákem a rotační zrcadlovou závěrkou s řiditelným otevřením sektoru). Kazety mají kapacitu 120 m, c) Film. reflexní exteriérová kamera typu £RK 1,35 mm (výrobek Film. průmyslu, Pra ha-Barrandov). Zrcadlová rotační závěrka s měnitelným sektorem od 0 do 170", kazety 150 m a 300 ffl, sada objektivů Cooke-Speeď •Panchro f = 25,32, 40, 50 a 70 mm; ss motor 12 V. 60 W, synchronní 3 x 220 V, 70 W. Rozměry 320 x 225 x 245 mm, váha 17 kg (bez kazet). okénka) a následuje další stržení filmu (o výšku film* polička). Po skončeni strhu a zastaveni filmu ve film. dráze se celý popsaný cyklus opakuje. Horní smyčka umožňuje změnu rovnoměrného posuvu filmu z ozubeného válečku na pohyb přerušovaný (krokový) ve film. dráze a dolní smyčka umožňuje změnu opačnou. Ozubený transportní váleček plní při tom dvojí funkci: v horní částí působí jako váleček tažný (vytahuje neexponovaný film z odvljecí kazety), na dolní části jako váleček zádržný (zadržuje tah navíjecího kotouče s exponovaným filmem); tím udržuje konstantní délku obou smyček. U některých druhů k.f. rucních-re-portášnlck (Caméflex) se používá speciálních dvojitých kazet, jež mají zamontováno pohybové ústrojí a vytvořeny vyrovnávací smyčky uvnitř, což umožňuje velmi rychlé sejmutí a nové nasazení kazety do kamery (i za chodu kamery, bez poškozeni filmu). Obrazová frekvence filmu v fc£ při natáčení zvuk. filmů je podle mezinárodni normy 24 obr./s (při natáčení tv filmů 25 obr./s). K.f. ateliérové (studiové),.v. obr. ŕ),, jsou určeny k. natáčeni film* záběrů zvuk., kdy se s natáčeným obrazovým pasem zaznamenává synchronně na odděleném pásu zvuk (magnetofonový film) i /dialog herců. Aby šum mechanismu k. nerušil zvuk. záznam dialogů, 130 d) Ruční film. kamera Ärrifíex 1é uzavřená ve zvukotěsném krytu (bii m p u) s nasazeným kompendiem, určená k natáčení zvuk. film. záběrů ve film. ateliéru. rozměry i váhou (SO až 90 kg) se k.f. ateliérové výrazně liší od jiných druhů k. Pohon k.ft ateliérové obstarává trojfázový synchrónni elektromotor, zajišťující stálou obrazovou frekvenci- Kazety jsou na 300 nij s chodem kupředu i zpět. /Počitadla metrů umožňují kontrolu délky natočeného filmu. Dnešní k.f. ateliérové sc statívy i panorámovacími hlavami středních typů, n. na vozíky Či kamerové jeřábky/'K.f. ru£ni (reportážní, v. obr. d), pro film 35 mm i 16 mm jsou určeny k natáčení krátkých a středně dlouhých záběrů bud přímo z ruky, ramenní opěrky, lehkého statívu, z protivibračního závěsu v letadle, jedoucích dopravních prostředků s použitím gyroskopických /stabilizátorů polohy n. s použitím opt. zařízení /Dyna-lcns. Vyznačují se malou váhou (1,8 až 6 kg) i rozměry. Pro rychlou výměnu snímacích objektivů s různými ohn. vzdálenostmi mají otočné hlavy se třemi snímacími objektivy, popř. s objektivem pankratickým, ovládaným ručně n. cl. motorkem. (V. t. obr, za str, 128.) KX ruční se nyní vyrábějí výhradně jako reflexní, s reflexním hledá-kem a dalšími doplňky, jakých používají k.f. exteriérové (kompendium, měřičky metrů, obv. zamontované v kazetách, tachometry aj.). Kazety jsou pro 60 (30). m, 120 m, 150 m filmu 35mm, lze však použít i kazet pro 300 m. Pohon obstarávají větš. ss clektromotorky (12 V) se stabilizací otáček pro obrazovou frekvenci 24 n. .25 obr./s a s možnosti plynulé regulace pro /přetá- čeni n. /podtáčeni, napájené z přenosných akumulátorů. Malá hlučnost moderních k.f. ručních (Eclair 16 mm, v. obr. é) umožňuje v exteriéru synchronní natáčení zvuk. záběrů. K natáčení interiérů se zvukem se vkládají k.f. ruční do zvláštních zvukově izolujících krytů (/blimpů) kamera filmová 3 kazetami na 120 m i 300 m, takže pracují jako k.f. ateliérové (Axrífiex 35, v. obr. /). Snaha výrobců k.f. ručních je vyvinout k. lehké a tiché pro univerzální použití, s vysokou stabilitou obrazu, spolehlivou funkcí a snadnou obsluhou (elektromotorické ovládání transfokátoru, sa- 150 m n, 300 ra 35mm filmu. Pohon obstarávají jednofázové n. trojfázové synchronní el, motorky (s chodem vpřed ■ i vzad), n. ss elektromotorky 12 V s řidi- : telnými otáčkami. K.f. exteriérové bývají vybaveny počitadlem metrů, zabezpečovacím zařizeťum, kompendiem s držáky filtrů a masek. Montují se na středně těžké e) Ruční kamera EcEaif 16 mm s elektronicky řfeeným pohonem kamery; í - teleskopickí anténa, 2 - startovací tlačítko, 3 " troj peľová zásuvka řídícího kmitočtu zvenku, 4 - troj-pólová zásuvka vysílací antény startovacího značkován!, S - čtyFpóľová zásuvka 12V napájení a místní pitotovacf kmitočet. f) Kamera Arriflex^S uzavřená ve zvukotěsném krytu. močinné nastavováni /clony atd.), v. obr. g)s A). K. trikové n. přesné (obr. i) jsou určeny k natáčení trikových n. animovaných film. záběrů, při němž je třeba /dvoj-expozice n. vícenásobné /expozice. Strhovaci a jističi ústrojí těchto k. se vyrábí s největší možnou přesnosti. K.f. trikové se zhotovují též jako k. reflexní* Jsou vybaveny jedním vyměnitelným snímacím objektivem, řízením otevření sektoru zrcadlové rotační závěrky (ručné n. samočinně)* Některé k.f. trikové s kmitající film. dráhou a pevnými jistícími kolíky (systém /Beli Äc Howell) pracují ae sníženou obrazovou frekvenci (12 obr./s) n. po okénku (se zvláštním pookénkovým pohonem). Film. dráha bývá upravena pro současný průchod dvou film. pásů s použitím kazet /bipak k natáčení některých triků. K,f. trikové se montují na srúmaci trikové a animační stoly, na řízené kličkové panoramovaci hlavy,. na opt. kopírky aj. Při použiti odlehčeného strhovacího ústrojí se k.f. trikových používá jako k» rychloběžných k natáčení záběrů zvýšenou obrazovou frekvencí 128 až 300 obr./s. Rozměry a váhou jsou k.f. trikové podobné k. exteriérovým. Podle účelu použiti obstarávají pohon těchto k, st n. ss elektromotory, K. maji 131 kamera filmová tří pásová /filmů systémem /Techaícolor. Umožňuje průchod tři obrazových negativních pásů, na které se zaznamenávají tři dílčí barevné složky obrazu film. /záberu (červená, zelená a modrá). Opt, snímací systém se skládá z jediného snímacího /objektivu, za nimž se svazek paprsků Stepí pomoci dělicího polopropustného hranolu (s di-chroickymí /vrstvami) tak, 2e na jeden negatívni pás dopadá přímý svazek paprsků, tvořících zelený obraz (výtažek), odražená purpurová část svétla (nesoucí červený a modrý obraz) dopadá na bi-pakový negativní film (dva negativní pásy citlivou emulzi k sobě, v. bipak). KXt. se používá i jako k. dvoupásové k natáčení Jilm. triků. V. t. maska putující. kamera horizontální, horizontální obdoba /k. „multiplán": Jc,h. jc připevněná na vozíku, který se pohybuje po kolejích před několika skleněnými tabulemi, g) Poslední odhlučněný typ ruční kamery Arriflex 35 EL. (Rozměry 490 x 270X 225 mm, váhalO kg.) h) Ruční kamera MJtchelImatic 16 s akumu-ÍStc-rovou baterií vsazenou s kazetami uvnitř skříně. i) Triková kamera typu TK 3 s kazetami bí-pakf namontovaná na kličkové panoram ovací htavS (výrobek Film. průmyslu - Barrandov). počitadla metrů i film, políček, chod kupředu i zpět a dálkově řízené ovládání. Mívají zvláštní příslušenství, jako je zpětné prosvětlování založeného vyvolaného obrazového pásu, úpravu film. dráhy na vkládání filtrů, masek, kompendium upravené na vkládáni opt. /předsádek, polo-propustných /hranolů atp. Kazety jsou dvojité na 150 m filmu 35 mm (výjimečně 300 m). KX speciální jsou k. upravené n. konstruované pro zvláštní podmínky n. požadavky natáčení film. záběrů. Např. k, pro natáčení stereoskopických /filmů, barevných filmů metodou /Technicolor n, trikové metody putující /masky, jež vyžadují speciálně upravené k> na dva pásy $ delením a individuálním filtrováním paprskových svazků, pro /snímání pod vodou, n. natáčení zvuk. záběrů jedinou k.» která má mimo části obrazové zabudován i mechanismus pro transport, odvíjení a navíjení magnetofonového pásu pro 132 současný záznam zvuku. Do skupiny speciálních k. lze zařadit i zvlášť upravené k.f. ateliérové, jež jsou vybaveny tv hle-dákem k natáčení filmů tv způsobem (/Eleetroníc-Cam). Také k natáčení věd. (lékařských, výzkumných) /filmů, které mají zvláštní podmínky, používá se zvlášť upravených k.f. speciálních (Fasrax aj.). V. t. kamera FILMOVÁ TŘIpASOVÁ, KAMERA kohizontAlní, kamera „MiaimuN'', KAMERA NĚMÁ, KAMERA RYCHLOSTNÍ KINEMATOGRAFIE, KAMESA SKRYTA, KAM HRA SUBJEKTIVNÍ, KAMERA ZVUKOVÁ, PRACS KAMERAMANA, ZKOUŠENÍ fllX-MOVE KAMERY. kamera filmová třipásová, speciální /k.f» upravená pro natáčení barevných umístěnými za sebou. Na tabulích jsou upevněné za sebou jednotlivé části dekoraci a jednotlivé pohybové fáze kreseb. K.h. se používá k dosažení iluze hloubky v obraze, kamera kombinovaná, fc. vzniklá spojením film. a tv /k. se společnou snímací opt. /soustavou. NejznántójŠI zahraniční provedení je /Eleerronic-Cam. kamera „multiplan", vertikální k. $ posuvným zařízením, umístěná nad několika vrstvami skleněných desek, řazených pod sebou ve vzdálenosti 30 až 90 cm podle rel. proporcí jednotlivých částí dekorace a pohybující se kresby. Na nejspod-nějši desce je upevněno /pozadí (obloha), na další vzdálená část krajiny, na třetí bližší Část krajiny n. /dekorace, na čtvrté akce kreslených postav, na nejhořejší /detail v prvním plánu. Jednotlivé desky Jsou ze stran osvětlené a jejich počet odpovídá složitosti dekorace a délce /travel- Sehéma Disneyovy kamery „multipľan": 1 - kamera, 2 - podvozek kamery, 3 - zařízeni pro horizontální posun, 4 - zařízení pro vertikální posun, 5 - plocha pro velký detail, 6 - pfocha pro animovanou kresbu, 7 - ventilace, 8 - kryté světlo, 9 - plocha pro přední pozadí, 10 - plocha pro vzdálené pozadí. lingu (McLaren pokusně použil 13 vrstev). Při travellingu se k.„m.w posunuje shora dolů a přitom mizí z divákova zorného pole vizuální prvky umístěné na nejho-řejšich deskách, které kameraman postupně odstraňuje. K.Mm." byla poprvé zkonstruována v ateliéru W. Disneye k tomu účelu, aby se v kresleném /filmu dosáhlo /iluze prostoru a hloubky obrazu. Poprvé byla vyzkoušena ve filmu Romance starého mlýna (1936) a potom se jf soustavně používalo ye všech celovečerních kreslených filmech. V. obr* kamera němá, 1, v podstatě každá k., která není spřažena synchronně se zvuk. zařízením. Slouží všude tam, kde by současné natáčení se zvukem působilo těch. obtíže n. ztěžovalo tvůrčí záměry (např. v /exteriérech, kde se /dialog a jiné zvuky snímají jen pomocně a dodatečně se pak "nantazISjn^cTOyH^^ též k natáčeni /sekvencí obrazů i větších celků, kde se ve výsledném řešení použije asynchronního zvuku. - 2. Synonymum pro natáčeni best zvuku. kamera pro průmyslovou televizí, jednoduchá tv k., součást uzavřeného tv okruhu určeného k získání obrazové informace o události n,.ději zejm. pro věd.> p rum, n. výukové účely. Obsahuje hlavní části stejné jako k. pro programovou televizi (v. kamera telbvizní), až na /hledáček tv k*> některé části (jako rozkladový generátor, část obrazového zesilovače apod.) bývají umístěny mimo vlastni k., aby její váha a rozměry byly co nejmenši. Proto se také jako snímacích elektronek používá obv. vidikonů n. plumbikonů. Podle určení bývá k.p.p.t. vybavena různými kryty proti vlivu prostředí, zařízením pro dálkové ovládání pohybů k. a parametrů snímací opt. soustavy apod. K.p.p.t. černobílá s vidikonem bývá často vybavena obvodem pra automatickou změnu citlivosti při změně osvětlení snímané obrazové událostí. Na kvalitu tv obrazu k.p.p.t. se obv. nekladou tak vysoké požadavky jako u k. pro programovou televizi. kamera rychlostní kinematografie, speciální k., umožňující snímáni /frekvenci vyšší než 24 obr./s. Podle systému pohybu filmu se rozeznávají k.r.k. s přetržitým pohybem filmu, s plynulým pohybem filmu a stojícím filmem. K.r.k. s přetržitým pohybem filmu může vzhledem k dynamickým silám namáhajícím film pracovat asi do 240 obr./s (s 35mm filmem); stabilita obrazu rychle klesá se vzrůstající snímací frekvencí. Tohoto systému se používá v profesionální kinematografii k tri« kovým snímkům, studiím pohybu atd. Zprav, stačí snímací film. materiál běžných vlastnosti. Pro vyšfií snímací frekvence se užívá systémů s plynulým pohybem filmu a opt. závěrkou. Jeden z nich využívá např. rotujícího hranolu před film. rovinou (2 L 16 - NDR, SKS 1 - SSSR, Fastax - USA), v. obr. a. Snímaný obraz se vytváří /objektivem, za nimž je umístěn rotační /hranol, jehož otáčení je přímo závislé na posuvu záznamového filmu. Tímto systémem lze (při rychlosti film. materiálu 40—60 m/s) na 35mm filmu (při výšce obrazu 19 inm) dosáhnout frekvence 2500 až 3000 obr./s, na lómm filmu (s výškou obrazu 7,62mm) 8000obr./s a na 8mm filmu (s výškou obrazu 3,81 mm) až 16 000 obr./s. Výsledná SEiímaci frekvence může být ještě zvýšena opt. děličem obrazu (např. kamera- Z L 1-35 při rozměrech snímku 18 x 22 mm má frekvenci 2000 obr./s, při siumku 4,5 X 22 mm až 8000 obr./s a při použití příčného děliče na snímku 4,5 X 4 mm a nezměněné rych- b) a) Opt, schéma kamery SKS 1 s opt. vyrovnáním obrazu: 1 - snímací objektiv, 2 - otočný hranol, 3 - clona, 4 - otočný buben s vodící plochou filmu. b) Opt, schéma kamery FP-22: í -Wolasto-nův rotační hranol, 2, 3j- optika, 4 - odraz- kamera skrytá losti filmu je frekvence 40 000 obr./s) Zmenšováni plochy záznamu ovšem přináší i snížení počtu zaznamenaných informaci, a tím i snížení přesností registrace a vyhodnocení, K.r.k. vysokých snímacích frekvencí maji násobné opt. závěrky a obv. snímací opt. soustavu tandemovou (viz obr. b), Fíim je navinut na spirále, aby se dosáhlo většího počtu snímků. Vstupující Svazek paprsků prochází rotujícím Wolasto-novým hranolem na první soustavu opt. přenosového systému, pak na rotující šikmé zrcadlo, kde se odráží na soustavu objektivů, umístěných na věnci pod záznamovým filmem. Rozdílnou rychlosti otáčeni Wolastonova hranolu a šikmého zrcadla dochází k opt* vyrovnání. Tento systém k.r.k. umožňuje záznam několika miliónů obr./s. Mimo tyto systémy s pohybujícím se filmem existují ještě k. štěrbinové, pracující s vysokou snímací frekvenci a malým počtem snímků. Jedno z možných řešeni představuje fotoregistrátor SFR - SSSR (obr. c). Svazek paprsků vstupuje objektivem do štěrbiny a přes elektromech. závěrky do dalšího objektivu na krnitajíd zrcadlo, odkud je odrážen na záznamový film. Psací rychlost paprsku je u této kamery 3750 m/s při šířce štěrbiny 0,01 mm a 35mm filmu. (V. t. kinematografie rychlostní.) Při vysokých průtažných rychlostech dochází v kur.k. zprav, k nadměrnému místnímu oteplení filmu, jež může být příčinou jeho borceni, popř. přetržení. Proto se tření filmu snižuje pomocí mazadel. Věta. to bývají speciální směsi vosků s vyšší teplotou tání; z nich $e odlévají roubíky a směs se speciálním mazacím zařízením nanáší mezi okraj filmu a /děrování. kamera skrytá, označení pro těch. postup, kterého sc užívá při sociologických sondách, při improvizovaných /anketách, při snímání plaché zvěře a ptáků, pří natáčení hraných scén na frekventovaných ulicích, tj. všude tam, kde by viditelná a slyšitelná film. technika vzbuzovala nežádoucí pozornost a tím narušila btzpro- né zrcadlo* rotační, 5 - objektivy, 6 - Km, záznam. c) Opt. schéma registrační kamery SFR: 1 - vstupní objektiv, 2 - Štěrbina, 3 - eltktro* mech. závSrka, 4 - objektiv, 5 - otočné zrcadlo, 6 - film. záznam. 133 kamera subjektivní stfednost projevu n. ztížila snímáni. Pro zábery natočené k,a* je charakteristické vytvoření autentičnosti události zaznamenané v obraze. K. je proto maskována a odhlučněna tak, aby splynula s prostředím, v němž pracuje {dřevená bouda, stan, krytý posed na stromě, zemljanka, telefonní budka), ukrývá se za sklo výkladní skříně, ve Zvýšeném okně, v parkujícím autě n. mezi rameny osob, které kryji kameramana před pohledem snímaného. Pracuje se často s objektivy o dlouhých ohn. /vzdálenostech. Používá se i snímáni pomocí zrcadla n. falešného hledáku (tzv. snímání sa roh). K natáčení zvuk. záběru se vedle k.*. používá i skrytých mikrofonů. Metodou k.s. pracuje jak dokumentární, tak dram. film. V dokumentárním /filmu může být k.8. hlavní metodou kameramanské práce, v hraném filmu se touto metodou zprav, natáčejí jen některé /sekvence. kamera subjektivní, tvůrčí postup často užívaný jak v kinematografii dokumentární, tak hrané. Zaznamenává svět jakoby viděný očima aktéra n. jiného jednajícího lubjektu. Objektiv zde zastupuje živý. pohled.dram.. postavy, pohybuje se místo ni v prostoru, ale zároveň, vypovídá o směru jejího zájmu, vyjádřeného pohybem. Jde tedy v podstatě o úsilí vytvořit totožnost pohledu diváka, postavy uvnitř film. akce a k. Opt. /deformace, popř. rozostřen! či zamlženi obrazu, těkáni z objektu na objekt může navíc vyjádřit psychický stav pozorovatele. Sebevrah vrhající se z desátého poschodí do ulice, závodník míjející v stokilometrové rychlosti slalomové branky - tyto dram. n, dokumentární situace působí daleko sugestívnej!, ztotožní-li se pohled diváka s pohledem film. subjektu, než sebepo-drobnější objektivní deskripce. Pro snímání k.«. se konstruují složitá zařízení k umožněni nejsugestivriějšiho pohybu. K. se montuje na zavodni auta, na helikoptéry, na hlavu lyžaře, je vrhána na nafukovacím míči do vody, pohybuje se i na houpačkovém závěsu. Pro natáčeni v chůzi existují popruhové krosny k upevněni lehké ruční k. (5 až 8 kg) na prsou kameramana {tohoto zařízeni se však nepoužívá jen pro natáčeni metodou fc.s.) a gyroskopický /stabilizátor k vyrovnáni polohy. kamera televizní, snímací část kamerového řetězu, tj. tv snímacího zařízeni určeného k snímání scény; kamerový řetěz je kromě k.t. tvořen ještě zařízením pro zpracování a kontrolu obrazového signálu a zařízením k dálkovému, popř, automatickému ovládáni k. Hlavními částmi k. pro programovou televizi jsou: opt. soustava, snímací elektronky s cívkovými soupravami, obrazové zesilovače, /hledáček tv k, a pomocné obvody; často bývá součásti k.t. také rozkladový generátor, někdy napájecí zdroje, popř. další obvody. Opt. soustava je u moderních k.t. tvořena pan-kratickým /objektivem (transfokátorem), který slouží k promítnuti obrazu snímané scény na snímací elektronky, a soustavou barevných a neutrálních filtruj k. pro barevnou televizi obsahuje ještě dělicí soustavu, {obv. hranolovou), ve které dgchází k rozdělérii spektra světlá, promítnutého objektivem ze scény, na několik vhodných částí pro jednotlivé snímací elektronky. Snímací elektronky a cívkovými soupravami prováděj! vlastni rozklad obrazu na jed- 13Ů A) Zvuk, kamera Siemens-Unicord, Detail založeni fflm. pásu. notlivé obrazové prvky a jeho snímání, tj. přeměnu na obrazový signál. U k. pro černobílou televizi se obv. používá super-ortikonů, u k, pro barevnou televizi plum-bikonů. Obrazový zesilovač zesiluje slabý obrazový signál ze snímací elektronky tak, aby byl schopen kvalitního přenosu po kamerovém kabelu k dalšímu zařízení, ve kterém se obrazový signál technicky zpracovává. Hledáček k.t. je /monitor s malou obrazovkou, na jejímž stínítku může kameraman sledovat černobílý obraz snímané scény. K.t. obsahuje dále řadu pomocných obvodů, které slouží k signalizaci střihu, dorozumíváni kameramana $ ostatními pracovníky, dálkovému ovládáni prvků opt. soustavy a snímacích elektronek apod. Částí k.t. bývá také rozkladový generátor, který vyrábí vychy-lovací průběhy pro cívkové soupravy snímacích elektronek, a blokovací zesilovač dodávající snímacím elektronkám impulsy k vyblokováni zpětných běhů snímacího paprsku. K činnosti k.t. je třeba různých napájecích napětí a proudů dodávaných napájecími zdroji, které však bývají včtž. umístěny mimo vlastni fot. Podle účelu se rozliSují k. pro programovou televizi na studiové pro snímáni "v tv smälúTp?**" /chodu, možnost vícenásobné /expozice bez strhu film. materiálu, možnost zakládat vyvolaný film do vedlejší film. /dráhy (pro obrazové spojem /reálu s obrazem* pozorovaným v /hledáku). kamera zvuková, 1. zařízeni pro záznam zvuk. signálu, používající jako /nosiče perforovaného film. /pásu - kinemat. /filmu, s citlivou fot. n. magn. /vrstvou. Název k.z. byl vytvořen analogií s pojmem obrazová k. v počátcích zvuk. filmu. Při aplikaci magn. /záznamu zvuku ve filmu byl tento název dále přenesen, na zařízení pro magn. záznam zvuku, nazývané též synchronní /magnetofon. K.z. pro fot. (opt.) záznam zvuku (v* obr. A) je zařízeni, v němž /modulátor světla moduluje v rytmu modulace zvuk. signálu stálý světelný /tok prosvětlovacl /žárovky, soustředěný osvětlovací /soustavou a zobrazený objektivem do roviny fot. /emulze v místě zvuk. /stopy na film. surovině zvané /negativ zvuku. Fťútišumové zařízení (německy Klarton, anglicky noiíehss) slouží k sníženi průsvitnosti zvuk. stopy po vykopí-rování na pozitiv zvuku, a to při zvuk, signálu menším než 60 % zaznamenávané jmenovité úrovně. K. se skládá z pohon- řezu záznamově masky 3 a po lomu hra-nolem 4 dopadá na zrcátko /oscilografu 5, od něhož čočka ŕ promítá obraz záznamové masky 3 na záznamovou štěrbinu v masce ?► Výsledek činnosti oscilografu při záznamu zvuk. signálu je stejný, jako tonky i 3, na kterou dopadů pomocný svazek paprsků procházející Štěrbinami v maskách 3, 7 a ó% rovněž modulovaný pohybem protišumové masky. V okuláru 14 lze sledovat obraz záznamové Štěrbiny 7 omezené obrazem výřezu záznamové mas- Mod. 0 0 50% 700% á. Já fi) Schéma opt.Jsoustavy Siemen$»Eurocord. Obr. a: 1 - průivEtlovací Žárovka. 2 - kondenzor, 3 - záznamová maska, 4 - hranol, 5 - zrcátko oscilografu, 6 - coeka, 7 - záznamová Štěrbina, 8 - protišumová maska, 9 - cívka protiíumové clony, 10 - mikro-oblektiv, 11 - negativ zvuku. 12 - rotační dráha, 13 - fotonka odposlechu, 1* - kontrolní okulír, 1S - poloprop ústné zrcátko, 16 - zrcátko, 17 - hranol. 19 - fotonka k měřeni osvětleni. Obr. b: 1 - záznam klidové stopy bez protl-5 umového zařízení, 2 - záznam klidové stopy $ protišumovým zařízením, 3 - xiznam modulace 50 % s proti Šumovým zařízením, 4 - záznam modulace 100% (s protišumovým zařízením). kameraman novení expozice negativu zvuku. Zvláštní součásti záznamového zesilovače je proti-Sumové zařízení. K ovládání pohybu proti-šumové masky se používá části usmerneného a vyhlazeného zvuk. signálu, takže protišumová maska 8 se pohybuje po obalové křivce zaznamenávaného zvuk. signálu a seřizuje se tak, aby vždy vytvořila dostatečný prostor pro pohyb obrazu záznamového klínu 3 na záznamové štěrbině 7 (obr. Bb 3, 4). K.z. pro magn. záznam zvuku je principiálně shodná z hlediska mech. (synchronní pohon, posuv a uklidněni film, pásu) s k.z» pro fot. záznam; z hlediska vlastního záznamu zvuk. signálu je pak principiálně shodná s magnetofonem. - 2. Nepřesný název pro němou obrazovou k,, přizpůsobenou pro práci spřažením se zařízením pro záznam zvuku. Aby mechanismus k, nerušil svým hlukem příjem zvuku, je vestavěn do těžkého, zvukotěsného bosu. Pro svou váhu a rozměry se tato k. spiše hodí k natáčení v ateliéru (odtud i název k. ateliérová) než pro pohybově náročné snímky v exteriéru. Tam $e lépe uplatní lehčí k., které lze uzavřít do speciálního zvukotěsného /krytu (blimpu). Motor k. musí být vždy synchronizován sc zařízením pro záznam zvuku. Pokud jde o záznam pomocného zvuku, stačí pro nerušený příjem moderní ruční k., odhlučněná speciálním způsobem (přesné převody, těsnicí pěnové vložky, zvláštní typy /drapáků), tzv. k. tichá. - 3. Název film. obrazové k., jejíž transportní /mechanismus je doplněn dalším mech. ústrojím vybaveným magn. záznamovou /hlavou, jež umožňuje sychronní magn. záznam zvuku na magn. stopu nanesenou předem na okraj obrazového materiálu nosové pro snímaní obrazových událostí mimo studio a univerzální, které se hodí pro oboje použiti. V. t. kamera phí> průmyslovou t.elbvízi. kamera triková, speciální typ snímací k*, používané k realizaci film. /triků. K.t. se vyznačuje hlavně max. dosažitelnou přesnosti strhu a jištěni film, /materiálu v okamžiku /expozice a tím max. dosažitelným klidem nasnímaného obrazu. K.t. bývá obv. vybavená různými zatíženími, např. několika pohonnými motorky (po-okénkový, bateriový, synchronní, rychloběžný), maskovacím zařízením, dvoupáso-vými kazetami, a má možnost zpětného neh(T^vi)eHnc^aavijěcÍho /mechanismu"" (zařízeni), kazet k založeni negativu zvuku, mech. /filtrů k uklidnění kolísáni posuvné rychlosti způsobené transportem film. pásu ozubenými /válečky, světelného zdroje s osvětlovací soustavou, modulátoru se záznamovou zobrazovací soustavou, záznamového zesilovače, napáječe prosvětlovacl žárovky a dalších pomocných zařízení pro provoz a kontrolu. K. je poháněna synchronním motorem zajišťujícím /synchronizaci zvuk. záznamu s příslušným obrazem. Na obr. je schéma opt. soustavy k.z. Stemens-Eurocord (obr. B) a Unic&rd (obr. C). Světlo prosvětlovacl žárovky 1 je soustředěno kondenzorem 2 do vý- ■ C) Schéma opt. soustavy ivuk. kamery Siemens-Unicord (model 1971): J - halogen ovi prosvětlovacl žárovka, 2 - kondon- -zor, 3 - záznamová maska, 4 protUumové íařfzení, S - hranol, 6 -zrcStkc-vý modulátor by záznamová maska kmitala v rovině záznamové štěrbiny v masce 7 (obr. Bb 1), ľrotiíumová maska s výřezem 3 omezuje : nepotřebnou šířku zaznamenávané zvuk. stopy na úzké pásky (obr. Si 2). Výsledný záznam se mikroobjektivem 10 zobrazuje do roviny emulze negativu zvuku 11 na -rotační dráze 12. Činnost oscilografu lze sl edovat odposlechem prostřednictvím fo- světla, 7 - záznamová ítěrbina, 8 - kolektiv, 9 - záznamový roikroobjektiv, 10 - dělicí interferenční zrcadlo, 11 - zrcadlo s hranoly, 11a - otočný hranol pro kontrolu funkci kamery, 12 - kmitající zrcadlo k pozorování ky 3 po odrazech v polopropustném zrcátku 15, zrcátku 16 a hranolu 17. Zrcátko 15 odráží také obraz záznamové masky 3 z roviny emulze prostřednictvím hranolu 17 do okuláru lé a umožňuje tak kontrolu a seřízení zaostření obrazu záznamové Štěrbiny 7 do roviny fot. emulze na negativu zvuku 11. Fotonka 18 na otočném raménku umožňuje měřit osvětlení k sta- vycviřoného zvuk- záznamu, 13 - okutár 14 - světí úvodný kanil, 15 - fotonka, Í6 -film, 17 - obraz záznamové štěrbiny, 18 -kolektiv modulátoru světla. (např. k.z. Auricon 16 mm): - 4. Název film. obrazové k., na jejímž boku Je namontován mechanismus kompletního synchronního magnetofonu, který umožňuje sychronní záznam zvuku, protože má společný pohon s obrazovou částí k.; celek je vložen do zvukotěsného krytu (např. k.Z. AKÄIC0RD 35). kameraman, tech. - tvůrčí pracovník, 135 kameraman trikový člen nejužäího výrobního /Šfábu odpověd-ného autorsky a realizačná za film. /dílo. Pokud byl film Jen reportážním záznamem, k. (zvaný též operatér) natáčel a organizoval dění pred kamerou sám. Tuto samostatnou funkci má dodnes ve zpravodajství kt-reportér. S přibývající náročnosti a složitosti výrobního procesu v uměl. kinematografii došlo k dělbě úkolů a vedoucím organizátorem tvůrčího úsilí se stal /režisér, AJe i dnes je k. nejbliSŠim spolupracovníkem režiséra a z hlediska autorského práva původcem fotograficko-výtvarné složky filmu. V praxi navrhuje a spolu s režisérem realizuje opt. stránku dokumentárního n. dram. /námětu, tzn. že spolu vybírají a schvalují scénografické návrhy, exteriérové motívy a herecké /masky, určuji barevné laděni /kostýmů, volbu optiky a předem v režijním /scénáři dohodnou základní styl /osvětlení, trikové postupy a techniku /pohybu kamery. Tato těsná spolupráce vyžaduje ovšem vysoký stupeň vzájemného porozumění, lidské a uměl. důvěry. Proto se často vyskytují stálé režisérsko-kameramanské dvojice a některé tandemy se staly v historii kinematografie pojmy (EjzenŠtejn - Tíssé, Clair - Périnal, Kalatozov - Urusevskij, Wyler - Toland ad.). Složitost a náročnost profese k. vyžaduje dnes odborné Záběr z filmu Williama Wylera Nejferší této rrPÍefiů života (1946), (Kamera Gregg TolandJ školení (u nás katedra obrazu na FAMU). česká kameramanská škola měla vynikající pověst jíž v minulosti a mnozí její představitelé získali evropské jméno prací v zahraničí (Vích, Stalích, Keller, Hackenschmied, dnes Kučera, Ondříček, Kališ ad.). - Jako tech. pracovník odpovídá k. za technologu snímáni obrazu, tj. za kvalitu osvětlení, /ostrost záznamu, /expozicí a přesnost pohybu kamery. Organizačně řídi k. práci vlastního štábu kamery (odtud angl. název director of photography). štáb kamery se obv. skládá z druhého k. (zvaného též Jtamera-vodiŠ), jenž ovládá pohybové zařízení kamery a dodržuje stanovený /výřez, a z ottřiče, který přiostřuje objektivy během natáčeni a stará se o čistotu a uloženi kamery, zakládání a evidenci materiálu. Při výrobně složitějších filmech ii. je-li třeba natáčet neopakovatelné dění několika kamerami z; různých míst současně, řídi vedoucí k. práci více kamerových štábů. Typické je užití druhých (pomocných) kamer při natáčení v televizi. V práci dokumentaristické je tato praxe běžná při významných a krátkodobých událostech veřejného a politického života (sportovní slavnosti, vojenské přehlídky, manifestace a demonstrace), kde jde o získání dostatečného střihového materiálu. Vzhledem k hodnotám, které jsou v ta- kovýchpřípadech--v-, sázce,_ kontroluje a udržuje tech. stav kamer a optiky přímo na pracovišti kamerový technik, přidělený z kamerového odd. Manipulaci s kamerou, přípravu /kolejí a jiné pohybové techniky (/jeřábů, závěsů apod.) maji na starosti přidělené jslužby u kamery- K. vede práci vrchního /osvětlovače při /za-Světlování scény a při trikových snímcích (např. zadní /projekce) jsou mu přidělování trikoví specialisté. K. spolupracuje s /laboratořemi při určováni způsobu vyvolám a /kopírování filmu. Podle specializace a pracovní náplně rozlisujeme k. hraného, zpravodajského, dokumentárního, trikového, animovaného filmu a tv k. V. t. práce kameramana. kameraman trikový, pracovník zaměřený speciálně na snímáni film. /triků. V. t. kamera TÄIKOVA. kameraman v animovaném filmu má odlišný způsob práce než k, ve filmu reálném. V kresleném /filmu snímá k, na film. /pás po okénku pohybové fáze animované kresby í s /pozadím. Jeho práce zaleží v tom, že podle tech, /scénáře a přesného natáčeciho /plánu nasazuje na malované pozadi, upevněné na desce pod hlavici kamery, předepsané pohybové fáze kresby na ultrafánových fóliích, ofotogra-fuje obraz na film. pás a připraví dalši okénko. Kamera je věta. statická (v některých případech je pohyblivá, např* /kamera ,>multiplan4*) a v tom případě je osvětlení pro celý film jednotné. Při panorámováni posunuje ještě k. při každém okénku pozadi v určeném směru, po úsecích odpovídajících rychlosti pohybu. V některých ateliérech se pozadí snímá pomocí projektoru synchronizovaného s kamerou (přizpůsobený princip zadní /projekce:). Složitější je snímání kreseb umístěných na skleněných deskách za sebou n. pod sebou (V, kam hra horizontální), Cílem tohoto způsobu snímání je získat iluzí hloubky v obraze a pro k. z toho vyplývá osvédování kreseb ze stran a pohyb kamery po jedné ose (přibližováni - vzdalováni). -TJ loutkového (reliéfního a papírkového) /filmu, kde $e pohybové fáze /loutky snímají přímo na film. pás, připravuje k* /animátorovi záběr pro kameru (ostrost, hloubku, zasvčtlení, rámování atd.), řeší s aniroátoremkómpoztei~odpóvláajíä scénáři, a podle počtu okének, do nichž je rozvržena akce loutek, připravuje i pohyb kamery a jeji dráhu. Tímto způsobem pracuje fe, zprav, na více scénách současně (v. film loutkový). Podle charakteru filmu musí k, kromě /snímání po okénku realizovat v kameře i speciální efekty (/dvojexpozice, ^trojexpozicc, snímání pomocí zrcadlení apod.). kanál snímači standardní, fc.s. se stanovenými vlastnostmi, nejčastěji jde 0 útlumovou charakteristiku snímacího zesilovače a měniče, v němž vzniká el. signál transformaci z příslušného zvuk. /záznamu při jeho snímání. K.g.s. umožňuje výměnu zvuk, záznamů mezí různými záznamovými a snímacími zařízeními. Shoda v k*s. jepodmínkouipromezinárod- 1 a výměnu zvuk. záznamů. Proto jsou fc.s.s. I iředmětem mezinárodních dohod. 1. K.s.s, pro opt. záznam zzwfeunemámít ztráty, které by způsobovaly odchylky v kmitočtovém průběhu. Prakticky se realizuje /budičem 'vuku a snímacím zesilovačem. K.a. lze považovat za k.s.s,, nejsou-lí odchylky v kmitočtovém průběhu větší než 0,5 dB v pásmu 40 až S000 Hz, neni-li nerovno-němost prosvětleni snímací štěrbiny bulíce zvuku větší než ± 1 dB, je-li odstup rušivých signálů lepší než —48 dB a ko-isání rychlosti posuvu nosiče nejvýše b 0,1 % (ON 10 S040). 2. K*s. pro magn. záznam zvuku na rozdíl od k.t.s. -ivcdeného ad I zvyšuje úroveň přenosu vysokých kmitočtů pro všechny posuvné rychlosti, nízké kmitočty se zdůrazňují tón pří nízkých posuvných rychlostech. Normalizace k,&.s» pro magn, záznam není jednotná na celém svítě, ačkoli exi- 'QtfjUffiUnsUafi^^ ____ Mezinárodní elektrotechnická komise). Na 'ikladě měření vlastnosti magn. nosičů různých výrobců bylo doporučeno, aby kmitočtová závislost remanentniho magn. "oku zvuk. záznamu měla od určitého kmitočtu klesající úroveň, což odpovídá skutečným poměrům, kterých lze dosáhnout při 2áznamu na běžných nosičích. Na obr. jsou znázorněny doporučené kmitočtové průběhy remanentniho magn, toku magn. nosiče (při různých posuvných rychlostech), probíhajícího po čele ideální snímací hlavy o nulovém magn. odporu jádra. Skutečné magn. hlavy maji ztráty (vířivými proudy a hysterezní), jejíchž velikost je nutné stanovit a ve snímacím zesilovači kompenzovat. Kmitočtový průběh magn. toku nakrátko odpovídá kmitočtovému průběhu impedance obvodu, vytvořeného odporem R a kapacitou C, Pro rychlost posuvu mezí 76,2 cm/s až 3S,1 cm/s jsou členy i? a C spojeny paralelně, přičemž jejích časová konstanta -RC = —- ■ 1 2nft ■ 35 íís. k anděla 9,5 cm/s stejná, tzn. že v oblasti pod kmitočtem 50 Hz, jenž odpovídá t'> úroveň remanentniho magn. toku nosiče roste se strmostí 6 dB/okt, při čemžjna JV = 50 Hz má již amplitudu zdůrazněnou o 3 dB. Přehled kmitočtových průběhů pro různé rychlosti posuvu magn. nosičů je v tab, a na obr. Protože vlastnosti nosičů zvuk. sáznamu^různých výrobců se od sebe liší, Je třeba seřizovat záznamovou útlumo- 10 700 1k — tm Wk Kmitočtový próbeh remanentniho magn. toku magn, nosiče podle doporučení IEC. Této Časové konstantě odpovídá mezní kmitočet A = 4550 Hz, jehož amplituda remanentniho magn. toku má úroveň - 3 dB. Směrem k vyšším kmitočtům pak klesá amplituda remanentniho magn. toku nosiče se strmostí - 6 dB/okt. Pro rychlosti 19,05 cm/s a 9,5 cm/s je paralelní obvod RC zapojen jeŠte do série s kapacitou C Hodnoty jednodivých složek jsou voleny tak, že RC = t a RC' = z'. Pro rychlost posuvu 19,05 cm/s je t = 70 \is a pro 9,5 cm/a je t = 140 us. Hodnota t' « = 3180 iis a je pro 19,05 cm/s i pro vou charakteristiku daného záznamového zařízení tak, aby se při snímání k.s.s. dosáhlo lineární útlumové charakteristiky záznamu s malými tolerancemi v co-nejširším kmitočtovém rozsahu. Při přechodu na Jiný /negativ zvuku n. jiný-magn. nosič nutno pak opět upravit záznamovou charakteristiku podle stejné-zásady, aby kmitočtový průběh na výstupu k.s.8. byl vždy kmitočtově nezávislý-při snímání na libovolném zařízeni. kandela (zn. cd), jednotka /svítivosti mezinárodní soustavy SI. Je definována Tab. Časové konstanty magn. záznamu zvuku Posuvná rychlost T ť / ľ [cm/s] fobr./s] formát [Ks] tuš) [Hz] [Hz] 76,2 38,1 45,6 47,5 57 59,4 24 25 24 25 35 mm 35 mm 70 mm 70 mm . 35 4550 19,05 18,3 19,05 24 25 16 mm 16 mm 70 3160 2230 £0 9,5 9,15 24 8 mm 150 3180 1140 50 137 kapacita kina na základě vlastnosti černého /tělesa. Svítivost černího telesa o ploše lem* ve smíru kolmém k povrchu při teplota tuhnoucí platiny je 60 cd. Bodový svetelný /zdroj {jehož svítivost je ve viech směrech stejná) o svítivosti 1 cd vysílá do prostorového /úhlu o velikosti 1 /Meradlami světelný /tok 1 /lumen; do celého prostoru vysílá světelný tok 4n lm. V. t. veličiny a jbd-notky fotometrické. Pro orientaci jsou v tabulce uvedeny přibližné hodnoty svítivosti některých svetelných zdrojů v cd. Světelný zdroj Svítivost [cd] běžná žárovka 220 V/100 W 100 slunce v zenitu 2,8.10" měsíc v úplňku 2,8.10" svíčka 0;7ažl,3 promítací žárovka 110 V/500 W 800 ^^—^111^--^^ sedadel v /kině, násobený poetem představení za určitou dobu. Součet k. všech kin udává nabídku sedadel v místě, městě, okrese atd. Využiti k,fc„ udávané v procentech, je jedním z významných /ukazatelů práce kin. Vypočítá se ze součtu k. viech kin a skutečného počtu diváků. Využití k. vSech kin u nás se pohybuje mezi 36 % až 50 %, U jednotlivých ňlmů a v jednotlivých kinech jé ovšem různé. Některé filmy v premiérových kinech maji využiti k. blízké 100 %. Také jednotlivá představení v jednom kině maji různé procento využiti k. Výpočet fc. (počtu sedadel) je důležitý při stavbě nového kina. Vychází se přitom z počtu obyvatel příslušného místa n. městské čtvrtě, z počtu' tzv. aktivních diváků, s nimiž počítame pro návatěvu kina (asi 70 až 80 % všech obyvatel). Dále uvažujeme tzv. atrakční okruh, kterým rozumíme takovou plochu osídleného území, jejiž velikost umožňuje obyvatelům, aby se bez větší časové ztráty dostali (a to pěšky) do svého kina. Vzdálenost by nemeta být větší než 0,7 až 0,8 km, což předpokládá 10 až 12 min. chůze. Použijeme-li dané hodnoty jako poloměru kružnice, dostaneme obvod o rozloze asi 1,5 až 2 km1. Na velikosti a trakčního okruhu má v poslední době vliv rozmáhající se automobilismus (Í dobré spoje místní dopravy). Je známo, že do některých 70mm kin v době jejich rozvoje zajížděli auty n. autobusy i obyvatelé jiných měst, dokonce i z jiných krajů. karta evidenční, trvalý průvodní doklad každého svitku rnagn. pásku šířky 6,25 mm. Obsahuje pořadové číslo pásku, údaj o jeho typu a délce a rastr se sloupci pro datum převzetí a datum /mazání rnagn. záznamu. K.e. slouží k evidencí opotřebováni pásku. karta průvodní, přechodný doklad každého svitku rnagn. pásku šířky 6,25 mm se zvuk. /záznamem, provázející pásek během realizace filmu, tj. mezi dvěma /mazáními rnagn. záznamu. K.p. obsahuje název filmu, pořadové číslo pásku, datum záznamu, údaje o obsahu záznamu, tj. Čisla /synchronů a samotných /zvuků, údaje o půy. záznamu a instrukci a /přepisu 138 zvuku. K.p. slouží k orientační evidenci při skladování pásku v /archívu zvuku. kartotéka fundusu, uspořádané záznamové karty fundusových prvků, obsahující jejich základní údaje: název, typ a, značku, rozměry s náčrtkem (popř. fotografie), počet kusů a místo uskladnění (číslo skladu, poschodí a regálu). kategorie dabovaných filmů, skupiny filmů roztříděných podle určitých kritérií. K. tvoří podklad pro finanční ohodnocení jednotlivých profesi a pro sestavení finanční h a rozpočtu dabovaného filmu (V. t, DABING FILMOVÝ). Nutnost k.d.f. vyplývá z toho, že film. díla jsou různě náročná na technol., uměl. a tvůrčí zpracování. K.d.f. určuje ředitel dabingového studia (n. jím zmocněný pracovník) po zhlédnutí filmu a prostudování scénáře. V rámci určené k. je vypracován natáčecí plán a generální rozpočet filmu. Existují tři k.d.f. Do I. k. jsou zařazeny filmy, které vyžadují mimořádné náročné tech. zpracováni (filmy hudební n. filmy, do kterých je nutno natáčet více funkčních písní, filmy, které vyžaduji mimořádné studium, filmy s převážně dětskou tematikou a dětskými představiteli do 15 let, filmy s většími uměl. požadavky a filmy s větším hereckým obsazením). Do II. k. patří filmy s běžnou tematikou, náročnějai filmy loutkové a kreslené s více než 21 herci. Do III. k, se zařazují běžně filmy hrané, loutkové a kreslené, celovečerní filmy s náročným /komentářem, filmy bez vyšších náročnosti na /synchronizaci, točené na /smyčky, & herci max. do dvaceti postav. U vysloveně komentářových filmů (s jediným /spíkrem) je určena samostatná k., která slouží k ohodnoceni zúčastněných pracovníků (režiséra, střihače, zvukaře) a pro rozpočet komentářového filmu, který je podstatně nížšl než celovečerní hraný dabovaný film. Herecké postavy, herci-/dabéři, nejsou hodnoceni podle k.d.f. kategorizace filmů, podklad pro od-stupí^ňné půjčovné, a to podle celkového zaměření, obsahu, zpracování i kulturně-politického významu filmu. Kulturně-poli-ticky závažné filmy mají stanoveno půjčovné nižší, aby byla preferována jejich distribuce. kazeta amatérské kamery, světlo- b) Uspořádání ka7íty Super 8 mm. těsný zásobník film. materiálu, s nímž $e film vkládá do některých typů amatérských /kamer. Podle umístění v kameře se rozeznávají k. vnějH a vnitřnL Do k. se zakládá film navinutý bud* na /cívce, n, na /středovce. Kromě odvíjecího a navíjecího trnu obsahuji některé druhy k. ozubené /válečky a /kladky pro vedeni a posuv filmu. Hlavní výhodou k. je rychlá výměna filmu a snadné střídání různých druhů film. materiálů. K. pro film 2x8 mm mají kapacitu 7,5 m Čisté délky filmu, pro film 9,5 mm obsahují 9 m filmu a pro film .16 mm (obr. a) jsou konstruovány na 30, 60 n. 120 m filmu. Zvláštním dru-'hem k. jsou k* Super 8 mm a k* Single 8 mm, které tvoří základní funkční součást /systému Super 8 mm a /systému Single 8 mm. Konstrukce k. Super S mm je mezinárodně sjednocena. K. je vyrobena z plastické hmoty, trny k odvíjeni a navíjení filmu jsou vedle sebe, mají společnou osu a jsou odděleny mezistěnou (obr. b). Film Super 8 mm je založen do k. již výrobcem materiálu. Při vyjmutí exponovaného filmu se k. zničí. Kapacita k. je 15 m filmu Super 8 mm. Na Čelní stěně k. jsou čtyři zářezy, jejichž velikost se liší podle druhu film. materiálu. První zářez shora vyjadřuje /citlivost film, materiálu (údaj pro činnost expoziční /automatiky kamery), druhý slouží k přesnému ustavení k. v kameře, třetí je určen pro samočinné třídění film. materiálů ve vyvolávací laboratoři a čtvrtým se zařazuje za /objektiv kamery převodní filtr, který přizpůsobuje /teplotu chromatičnosti světla /senzibilaci barevného filmu. Přítiačná /destička film. /dráhy je součásti k. Super 8 mm. V k. Singlů 8 mm je film Single 8 mm navinut na horním trnu (obr. c); z k. vychází do film. dráhy kamery, odkud se po expozici vrací zpět do k., v níž se _d.os.taxa__ftřes pogumovaný váleček E na .-wpouzdra, jež slouží k uložení nevyvolaného ' kinentat. filmu a k jeho ochraně před nežádoucí /expozicí a před poškozením. Je to mělká krabice s odnímatclným víkem, - zhotovená bud lisováním z plechu, n. odlitím z lehkých slitin, popř. vyhsovánim 2 plastického materiálu, s vnitřními povrchy černě upravenými. Na obvodě je své malé rozměry a snadnou manipulaci nacházejí k.z> velké uplatnění v reportážní a amatérské kinematografu. kelvin (K), jednotka k vyjadřování /teploty chromatičnosti. Udaj teploty chromatičnosti v k. se Číselně rovná údaji abs. /teploty v K (kelvinech) abs, černého /tělesa, jehož světlo má tutéž chromá- a) Kazeta kamery Pentaflex 1é na"30 m filmu 16 mm. spodní navíjecí trn. Na rozdíl od k. Super 8 mm jsou svitky filmu umístěný nad sebou, přítlačná destička film. dráhy je součástí kamery a nikoli k. K samočinnému zavedeni údafe o citlivosti filmu do qxpo_i£ni automatiky kamery Single 8 mm slouží kruhová drážka různé délky, do niž aapadá výkyvný Čep / kamery* K, Single 3 mm jsou otvkatebié, takže se jich používá opakovaně. Váleček B umožňuje . vc. spojení s mechanismem kamery zpětný /chod filmu pro trikové zábery a /proll-načky. Kapacita k. Single 8 mm je 15 m filmu Single 8 mm. kazeta filmové kamery (zásobník filmu), název ochranného světlotěsného x) Kanwa s kazetou Singl. 8 mm. .opatřena světelným labyrintem, kterým film. pás bud vychází, n. vchází. K.f.k. . musí být světhtčsná a prachotěsná, mechanicky odolná. Jednoduchou manipulaci ■ při plnění potmě umožňují typické výstupky pro hmatovou orientaci. Pohonné ■ n. brzdicí ustrojí k. nesmí mechanicky -.poškozovat povrchové plochy film. pásu. :K*t z níž se neexponovaný film odvíjí do kamery, je odvífecí, k., do níž $e film po expozici navíjí, je navíjecí. Je-li upevněna "■na skříni film. kamery, nazývá se vnejíi, -je-li uložena uvnitř kamery, jde o k. ;.vnitrtti. Podle konstrukčního provedení r/jsou k» jednoduché (samostatné) n. k. dvojité (odvijecí i navíjecí) s vnitřním prostorem odděleným n. společným, kterého : lze lépe využít; takové k. se nazývají ■tzkrácené. Některé k. dvojité zkrácené mají :.též zabudován transportní /mechanismus s navíjecím a odvijecím /mechanismem ^ústrojím), aby byly rychle vyměnitelné :.pii natáčení ruční reportážní /kamerou. Mívají též vestavěný ukazatel množství vloženého filmu. Pro některé trikové metody se používá k. dvoupásově (/bipak), skládající se ze dvou fc, odvíjecích a dvou _k» navíjecích. Velikost k. se vyjadřuje .max. délkou filmu, který lze do ni vložit. „Standardní velikost pro 3Smm film Je 30, 60, 120 (150) a 300 m (n. 100, 200, 400 : a 1000 angl, stop). Standardní velikost k. pro film 16 mm je 15, 30, 60, 120 a 360 m (n. 50, 100, 200, 400 a 1200 angl. Stop). V. t. KAZ OTA AMATÉRSKÉ KAMERY. kazeta m^Jc>toru_ jpromitacl_k.).._ součást kazetového projektoru, umožňující snadnou manipulaci s nosičem zalámu. Obv. umožňuje automatické /za-( kladánl filmů. Některé k-p. jsou provedeny fako nekonečné /smyčky, což umožňuje automatické opakované promítáni. Použiti zejm. ve výuce, instruktáži, na výstavách i v amatérské projekci. ~ kazeta zvuková, pouzdro na /nosič zámamú zvuku, nejčastěji ' rnagn. pásek "'Brky 3,81 rnrn, tj. 150/1000 palce, označované jako Cornpact Cassette, s dobou reprodukce 2x30, 2x45 a 2x60 min Podle délky a tloušťky rnagn, nosiče. Pro K záznam a reprodukcí na k.z, se zprav, -používá přenosných magnetofonů; pro tičnost jako světlo měřené. Abs.teplota je teplota v abs. termodynamické stupnici teplot, která je dělena v kelvinech, dříve stupních Kelvim °K (stejně velkých jako stupně Celsia) 3 nulou při — 273,15 °C; údaj abs, teploty je tedy dán vztahem m [K] = « [X] + 273. Dříve bývala teplota Chromatičnosti vyjadřována přímo v K, resp. "K. Novější a progresivnější jednotkou pro vyjadřováni teploty chromatičnosti je /mired. keson, prvek reUéfhí akust. /úpravy stropů k zvýšení jejich zvuk. /rozptylu. Je to druh kazetového uspořádaní povrchů, které maji proti mělkým kazetám zesílený účinek (obr.). Profil kesonovitě ztvárněného stropu, kinematografie, fot. záznam pohybových jevů. Dění se zaznamenává na krokově se posunující průsvitný pás, fáze po fázi tak, aby při pozdějším promítnuti vyvolalo v divácích iluzi původního vjemu. Toto spojení jednotlivých statických fotografií ve výsledný dojem plynulého pohybu je umožněno nedokonalostí lidského /oka, které setrvačně podržuje na sítnici -j5p.t_doznětii o něco-déle, nežtrvá. světelné podráždění (známý stroboskopický /Jev). Na vynálezu k. se podílí řada vědců a techniků z oblasti chemie, mechaniky, optiky, elektrofyziky a fyziologie. Za dovršitele této vývojové štafety jsou uznáváni bratři Lumiěrové, jejichž kinematograf (Ciné-matographe) první umožnil kolektivní podívanou -film, představeni (28.12. 1895 v Paříži). Odtud i název pro ^zařízeni, kde se představení konají (kinematograf - kino). Označeni k, se užívá i v kulturně politickém smyslu filmovnictvi např. pří označeni místa původu: k. evropská, amer., sov., italská, n. při určeni spaciůky: k. krátkometrážni, hraná, věd., amatérská apod. V. t. předhistorib KmBMATOG&AFÍ b. kino kinematografie rychlostní, oblast k. charakterizovaná obrazovou /frekvenci snímaného obrazu vyšší než 24 obr./s. Podle velikosti obrazové frekvence lze k.r. rozdělit na /snímání zvýšenou frekvenci (25 až 240 obr./s), kterou ještě může zajistit strhovaci /mechanismus s přerušovaným chodem filmu (záznam lze přerušit); vyltí frekvencí (240 až 100 000 obr./s) 5 plynulým pohybem filmu obv. pomoci opt. rotačního členu (záznam nelze přerušit); vysokou frekvencí (kolem 106 až 10" obr./s), kdy film má omezenou délku, řádové několik políček a používá se rotačních opt. členů. K.r. se využívá zejm. pro věd. prácí, registraci a pozdější analýzu rychle probíhajících dějů. Faktor zpomaleni je číslo udávající podíl základní snímací frekvence, tj, 24 obr./s (event. 25 obr./s), k frekvenci skutečné (použité). Snímací frekvence musí odpovídat sledovanému účelu; neúměrné zvyšováni rychlosti vede k složitějšímu vyhodnocováni a k vyšším finančním nákladům na snímek. Speciální oblasti lutr. je fot. registrace rychlých jevů na plynule se pohybující film; záznamem je plynulá křivka pohybu. K. r. pracuje se speciálními /kamerami k.r, V k.r. se používá negativních film. materiálů o vysoké /citlivosti a zvýšené pevnosti /podložky. Někdy se černobílé materiály před snímkem dodatečně zcitli-vují (hypersenzibilace). kinematografie s infračerveným zářením, k, pracující v oblasti dlouhovlnného neviditelného záření (750 nm < A < < 1300 nm). Používá se běžné /kamery, zvláätním způsobem upravené (infračervené záření proniká tenkými vrstvami tvrzeného papíru a dřeva). Na /objektiv se nasazuje infračervený filtr (pokud se má snímat pouze v neviditelném rozsahu záření), zaostřuje se na kratší vzdálenost (infračervené paprsky se méně lámou) a pracuje se s film, /materiálem senzibilovaným též pro uvedenou oblast. K. a i.z. sc uplatňuje v letectví (při řadovém snímkování), v lékařství (srumky oka), v krt-minalisticc (snímky vc tmě) apod. Kinescope, 1, amer, termín pro /záznam obrazového signálu film. (angl. termín je telerccvrding)! 2. amer. a ruský termín pro tv obrazovku (kine3kop). kino, soubor prostorů seskupených v účelovém objektu (n. v rámci víceúčelového objektu) k /promítání filmů a /provozu k. Předchůdcem k. byly nejdříve provizorní prostory, plachtovinou kryré boudy n. tzv. „Varieté", kde se promítaly nehybné obrázky (Laterna magika), obrázky na obvodě točícího se kola, jevící se pak divákům, kteří se dívali okénkem, jako pohyblivé, s jiné podobné děje, předcházející dnešnímu filmu. /Kukátka byla instalována do zvláštních sálů v budovách s ještě jiným účelem. Reprezentantem dalšího stupně vývoje k* byly prázdné krámy n. lokály (např. /Kintopp, /Nickel--Odeon). V těchto k. stal projektor v promítacím sále. Později se objevila již k. se zvláštni /promítárnou, byla to tzv. •řGala Theater, atmosférická ^divadla aj. Příchod /filmu zvuk-, barevného a nových technologií širokoúhlého promítáni se stereozvukem si vynutil úpravu starších a výstavbu nových k. jako speciálních účelových objektů, které by z technol,, akust., uměl. i psychol. hledisek plně vyhovovaly (obr. a, b)+ Ve větších městech 139 jjjl a velkoměstech, vzniklo několik druhů k, podle účelu: k.předpremiérová, s vysokými nároky na těch. i architektonické vybavení, v nichž se ježte před všeobecným uvedením promítají jen pomerné krátkou dobu nejnovějŠí, pravé dohotovené filmy; ve velkoměstském centru bývá pouze jedno, nejvýše dvé taková k., ale s velkým počtem sedadel; dále k. premiérová;, 8 vysokým standardem techniky i ostatního vybaveni, jichž bývá v městském centru větíí počet a která jsou zprav, v každé méstské čtvrti; tam se promítají nové filmy po dobu trvajícího zájmu stálých i náhodných návštěvníků; tu reprízová, roztroušená po všech městských čtvrtích, s obv. skromnějším vybavením a s promítáním jen reprízových programů s návštěvou převážně stálých návfitěvniků; /k. t nepřetržitým provozem, promítající zprav, po celý den, navštěvovaná nihodnými návštěvníky Jejich okolí n. občany, kteří se zdržují v městě přechodně krátkou dobu; h, speciální (studia) s malým počtem sedadel a avantgardně řešenými pohodlnými interiéry pro diváky s vysokými nároky na uměl. hodnotu a experimentální film, tvorbu (ve velkých západoevropských městech), jejichž obdobou jsou unás k. klubová (k^nárocnéko diváka), dále /fc. víceúčelová, /k. přírodní, iauto-kina. Podle provozu (vedle k, s nepřetržitým promítáním) rozlišujeme u nás k, s velkým provozem, « dvěma n. více představeními následujícími krátce po sobě, a k. i malým provozem, kde po jednotlivých představeních následuje přestávka deläí než 1 h. Podle kapacity sedadel se k. děli do tří skupin: k. malá s kapacitou od 200 do 400 sedadel, k. střední se 400 až 900 sedadly a k. velká nad 900 sedadel. Po druhé světové válce, po realizací první a druhé etapy výstavby k. v Československu, která stále nestačila pokrýt potřebu a investičními náklady přerůstala tehdejší možnosti, přikročilo se k budování většího počtu malých fc, tzv. k. úsporných, 140 s kapacitou 250 sedadel, z nichž měla být vytvořena dokonalejší, spiše decentrali-zujici distribuční síť 3 větším počtem min. k, U těchto fc, bylo slučováno více funkcí provozního příslušenství do jednoho prostoru, omezována kubatura k. a dosaženo sníženi investičních nákladů při kvalitní technice promítání i /reprodukce zvuku a standardní pohodě prostředí (obr. c). Určení vhodné kapacity k. (vhodného počtu sedadel pro nově budované k,) v daném prostředí závisí na správné analýze podmínek zájmového /okruhu při- b) Hledáte kina v Wo de JaneEru, cházejícího v úvahu, vytvořených na základě statistik návStěvnosti v podobném prostředí, na charakteru oblasti (např* zemědělská, prům., smíšená, kulturní oblast města), na jejím osídlení, vhodném počtu představeni v týdnu a dalších jiných faktorech. K tomu účelu se v některých státech zpracovává distribuční síť k», urču- . jící perspektivní /kinofikaci celého státu. Náplň účelového objektu k. lze směrně charakterizovat takto: /zádveři, čekárenská. (pokladní) /hala k. s pokladnou a kanceláří, /šatna^k. projnávštěvníky (popL.. prokládací do foyeru), WC, místnost pro hlavní rozváděč, kancelář k., místnost pro personál k., /foyer - přisáli, /bufet (popř. s možností prodeje i do čekárenské haly), /kuřárna, /hlediště k. s /proscé-niem (popř. /jeviště k. s příslušenstvím), /promitárna s příslušenstvím, akumulátorovna, kotelna a sklad topného média. K vybaveni k. patří v dneSní době také dostatečná plocha k parkováni vozidel. kino bateriové, k. o dvou n. více promítacích /sálechsněkterýimspolečnýrni prostory, s poněkud časově posunutými začátky představeni v jednotlivých sálech, aby /příslušenství kina (čekárna, foyer, bufet, WC apod.) mohli využívat návštěvnici obou promítacích sálů a aby personálu k* (uvaděči, satnářky, prodavačky) bylo lépe a ekonomičtěji využito. Kromě provozních úspor se dosahuje pří výstavbě k.b* i rel. investičních úspor. V. t. provoz kina. klao CAS, jednotné označeni pro k., v nichž se buď výhradně, n. v určitých pravidelných terminech promítají zvlášť sestavené programy krátkých filmů, obv. v nepřetržitém provozu (nonstop). :„. kino denní, k* v přírodě n. v nezatem-něných prostorech sjjrůznS zastíněnou promítací —/pio erbem—pro—kaasieký—formá:-obrazu. Promítá se pomoci odrazu na rovinném /zrcadle (v obr.). Promítací /stroje schematické nákresy principu tzv. denního ;|||..kirta. jsou tedy za promítací plochou: proto nemohou být za ni umístěny reproduktory, které se zprav, instalují pod ní. Pří takovém /promítání se někdy používá několika rovinných zrcadel, umožňujících podstatně zkrátit vzdálenost mezi promítacím strojem a promítací plochou. Kromě k.d. se takového „nepřímého" promítání výhodné používá u menších předváděček pro film. 16 mm a u k. pojízdných. kino dvousálové („Doppel-kino")» objekt k, s dvěma různě velkými /hledišti nad sebou, vhodně umístěnými podle jejich tvarového řešeni, takže účelové využití objektu k. je max. Tento typ k. se objevuje v některých západoněmec-kých městech a odtud se rozšířil i do Belgie. Příkladem fc.d. je „Doppel-Kino am Zoo" v Západním Berlíně (obr. na str. 142). kino Hlusion, pražské k. specializované na uvádění starých filmů. Jde o znovu použitý název populárního k., jednoho z nejstaráích v Praze. Nčkdy se pod tímto názvem uvádějí speciální programy starých filmů i v jiných městech. kino kontrolní, druh k., která vznikala v letech 1969—70. Dosavadní způsob tech. kontroly distribučních film. /kopií záležel v tom, Že každá kopie se po před--■staveni v ». vracela zpět do skladu k prohlídce. Aby se ušetřilo na „cestování" kopií, organizoval se oběh distribučních kopií formou tzv. přechodů. Tím se sice omezil počet expedic kopie na cestě sklad-k., ale na druhé straně se snížil počet možností k prohlídce, popř. fc opravě kopie přímo ve skladu. Proto byla vybrána na dráze oběhu kopie některá k. s kvalifikovanými a školenými /promítači, kteří mohou vykonávat funkci kontrolního a opravárenského střediska. Těmto k. říkáme kontrolní. Promítači těchto k. jsou za tuto svou práci, kterou konají navíc, placeni přimo /Ústřední půjčovnou filmů (formou dohody o práci). kino kulové (Kugclkino), k. s /hlediš- kino přírodní těm tvaru polokulového prostoru, jehož vnitřní převážná Část plochy tvoří /plochu promítací bez jakéhokoli ohraničení. Celý prostor hlediště je velmi tmavě upraven, aby /jas promítací plochy nerušil obraz. Uspořádání sedadel je kruhové s určitým převýženim; každé sedadlo je otočné v rozmezí celých 360*. Hledižtě pojme asi 600 diváků, přičemž nejlepši místa jsou v jeho středu. Soubor promítací je navržen pod středem hlediště. Film je natočený tak, že kamera Snímá Směrem nahoru obraz, odrážející se v zrcadlové kouli nad ní zavezené, promítá se přes zrcadlo na promítacím strojí kolmo nahoru a dopadá na podobnou, v nejvyššim bodě hlediště zavěšenou zrcadlovou kouli, která obraz odráží na stěny kulovitého prostoru hlediště. Reproduktory jsou umístěny za promítací plochou, pod sedadly a na stropě; slouží zároveň jako reproduktory efektové. Východy z hlediště jsou mezi první řadou sedadel a obrazem a ústi do spodní etáže pod hledištěm, kde jsou uvažovány všechny společenské a ostatní potřebné prostory k. Námět fc.k., který zatím nedošel širší realizace, pochází od film. producenta Adalberta Baltese z Hamburku. kino náročného diváka, specializované k. uvádějící druhý /program divácky náročných filmů. Zatím nevelký počet k. tohoto druhu vznikl ve snaze hlouběji a ve vétäí šíři a pestrosti uspokojovat kulturní potřeby vyspělého diváka. kino panoramatické, k. s možností promítání panoramatických filmů, tj. širokoúhlých /filmů, vyrobených novými technologiemi, které vytvářejí /iluzi prostoru (např. /CinemaScope, /Todd-AO), kjno Ponrepo, pražské k. nesoucí jméno průkopníka čs. kinematografie, studijní promítací síň /Čs. filmového ústavu, předvádějící archívní filmy z fondů ěs. /filmotéky. Jeho posláním je seznamovat odborníky, milovníky film. umění i mládež s významnými, umělecky hodnotnými ctily dokumentujícími historický vývoj čs. i světové kinematografie. Filmy jsou doprovázeny informačními texty, přednáškami a doplňovány výstavkami dokumentačních materiálů. kino přírodní, k. 3 otevřeným /hledištěm, zapojeným do přírodního prostředí. Bývá situováno v amfiteatrálních přírodních útvarech s příznivou orientací (promítací /plocha nesmí být osvícena měsícem ani jinými okolními světelnými zdroji), nízkou úrovni hluku a v oblasti chráněné od větru. Přírodní kuHsa (hustá vegetace obklopující hlediště) působí často jako vetrolam a zabraňuje Část. Siření rušivých hluků z okolí do hlediště. Promítací plocha a její konstrukce mívá u k.p. velké rozměry a musí být odolná proti povětrnostním vlivům (plocha otevřená do hlediště má být odvrácena od návětrné strany a promítací plocha se má mimo provoz chránit). Reproduktorové /soustavy jsou v konstrukci pevně zabudovány. V poslední době se v ČSSR zřizuji v k.p. betonové promítací plochy s bílým latexovým nátěrem, vyžadující min. údržbu. Reproduktorové soustavy jsou zde umístěny pod promítací. plochou. Jestliže v k.p. probíhají vedle promítání filmů i jiné produkce (estrády apod.), buduje se před promítací plochou /jeviště, vyžadující nejmodemější vybavení Šatnami a hygienickými zařízeními. Promítači 141 kino putovní /soubor k.p. se od promítacího souboru běžného kina neliší; je umístěn ve zvláStním pevném objektu. Někdy se v k.p. používá i pojízdného promítacího souboru. K.p* má i vstupní prostory $ pokladnami a zdravotně tech. zařízení, popř. i jiné vybavení {občerstvení, bufet. v letním období. Hrají převážně pro rekreanty v letních rekreačních oblastech a přinášejí vlastně film. kulturu i zábavu za divákem. Výsledky jejich činností jsou velmi dobré. Tato k.p« jsou v provozu krajských podniků pro film, koncerty a estrády a pracuji na základě smluv s míst- Doppel-Kin o am Zoo v ZápidnEm Berlíně; a) schematický řez dvou sálovým kinem, t>) půdorys velkého promítacího sálu (Zoo-■ Patast), c) půdorys malého promítacího sálu (Atelier am Zoo). parkoviště apod.). U nás i v řadě jiných států nebývá podnebí pro dobré využití k.p, příznivé. Proto se někde přistupuje k tem« pérováni hlediště k.p. infračervenými paprsky, hlediště se opatřuje pohyblivou (zasouvací) n. i nepohyblivou střechou, která chrání diváky před nepohodou a umožňuje vzhledem k zastínění^zastřešením promítat i ve dne. kino putovní, úplná zařízeni k /promítání filmů na 16mm n. 35mm formáte, včetně promítací /plochy, která lze přemísťovat z místa na místo k pořádání film. /představení. K.p. byla vlastně historicky první formou provozu k. vůbec. U nás byla zřizována hlavně v letech po druhé světové válce s posláním plnit významné úkoly /kinofikace odlehlých oblasti a míst, kde nebylo k. stacionární. Nejvýznamněj Ši ob dobí v rozvoj i k.p. u nás bylo v letech 1950—58. Roku 1955 obstarávala k;p. film. představeni pro 1426 obcí tehdejších českých krajů. V posledních letech se v některých krajích ČSR uvádějí do provozu maringotky. Jsou to vlastně k.p., přizpůsobena k promítání také širokoúhlých /filmů, a to výhradně nimi národními výbory. Provoz k.p. je z hlediska ekon- velmi efektivní, neboť se v něm max. využívá promítacího zařízeni. Provoz k.p. je také velmi účinnou formou využiti distribuční /kopie, neboť k.p. si vozí příslušnou kopii s sebou- Tím se ušetři čas i náklady na zvláštní přepravu a nadto je kopie v provozu denně. kino s nepřetržitým provozem, k, promítající zprav, po celý den /týdeníky, aktuality, reportáže, -krátké -filmy-r^-nčkdy-i dlouhé hrané filmy (u nás také tzv. /k. čas). Bývá ve velkoměstských centrech, na nádražích, letištích apod. V některých případech se program k.s n.p. promítá v dopoledních hodinách í v k. premiérových n. reprízových, hlavně v menších městech, kde se tak využívá objektu kina, v němž se dlouhý hraný film promítá jen v odpoledních a večerních hodinách. V k.s n.p. musí být příchod a odchod návštěvníků organizován tak,- aby-co nejméně rušil ostatní diváky. V. r. pkovoz KINA. kino společenské organizace, k., jehož provozovatelem není národní výbor. Provozovateli jsou odborové složky ROH (několik-desitek---ldn)-i---jmé--organi2ace, především osvětové besedy, promítající vitá. na přenosných promítacích strojích filmy formátu 16 mm. Provoz těchto k. je upraven smlouvami, které s provozovatelem uzavírá příslušný krajský film. podnik, I pro provoz těchto zvláštních k. platí, že pro promítací přistroj musí mít provozovatel osvědčení o tech. způsobilosti a musí promítat školený /promítač (s promítačským /oprávněním). kino televizní, speciální /k. pro hromadné sledováni tv pořadů, realizované obv. zarízerúm velkoploché televize, zprav, projekčním systémem s tzv. Schmid-tovou optikou (tj. optickou /soustavou S vysokou světelností, skládající se v podstatě ze sférického /zrcadla a asférickě korekční /čočky). kino víceúčelové, k,, jehož /hlediště slouží několika účelům (film, divadlo, estrády, přednášky apod.). Využíváni hlediště k. k několika účelům s různými po-žadavky na jeho vlastnosti (akustičhost, viditelnost apod.) není vhodné, přichází však v úvahu zejm. v menších městech a osa-* dách, kde není ani malého jednoúčelového k* dostatečně využito a kde obv. chybějí prostory pro ještě jiné kulturní vyžití obyvateh V takových místech se stavěly v padesátých letech nezřídka tzv. kulturní .-i, domy, jejichž podstatou byl víceúčelový /sál k. V zahraničí bývá někdy druhým účelem hlediště k. koncertní produkce. Vyžaduje-li další účel hlediště k. pouze rovnou podlahu (např. taneční zábava), je zde možno promítat pouze filmy s klasickým formátem obrazu (1:1,33 až 1:1,38). Někdy vyhovuje pro taneční zábavu rovná podlaha ve dvou n. více úrovních s možnosti úpravy na stupňovitou, s dosažením parametrů i pro promítáni /filmu širokoúhlého. klnoautomat, promítání filmu provázené živým (osobním) vystoupením jednoho z představitelů hlavní role, popř. doprovázené konferencíérem. Jejich vystoupení je ovšem těsně vázáno na film. děj. Vytvoření film. díla, užitého v k.} klade ..... zvláštní nároky na autora se zřetelem na předpokládané změny dějového sledu podle přání diváků. Je totiž třeba vytvořit film. příběh s. řadou variant jeho možného pokračováni, z nichž nakonec jsou promítány ty další částí film. příběhu, které si podle vysvětleni a poznámek herce n. komentátora vybere většina diváků prostřednictvím eL hlasovacích tlačítek, zamontovaných přímo na sedadlech. K. byl poprvé na světě . předváděn čs. tvůrci na světové výstavě EXPO 66 v Montrealu (Kanada). kinofikace, plánovaná činnost sledující vhodného druhu a /kapacity, stanovení a vybudování optimální kinofikačni /sítě. kinokoncera, obch. organizace, společnost, která bývá majitelem velkého počtu kin, jako např. v Anglií k. /Rank, /ABC, Granada, Essoldo, kinooperatér, starší, dnes již nepoužívané označení osoby obsluhující promítací /stroj (/promítače). Kintopp, berlínská kina v prázdných krámech n. lokálech, která byly reprezentantem prvotního vývoje /kin; personál K. tvořili členové jedné rodiny (matka v pokladně, otec uvaděč a promítač, syn obstarával hudbu - klavír n. gramofon). kladka (kladička), mech. součást ústroji 142 .... kinemat. stroje n. přístroje, která vede film. /pás v určité rovině n. mění směr jeho pohybu (k. vodicí), popř. zabraňuje, aby film. pás nevyběhl při zastavení stroje setrvačností ze zubů ozubeného /válečku (k. pHdrsná n. přítlačná) n. film. pás v určitém místě napíná (k* napínací), E Kladka pro vedení film. pásu v promítacím stroji. event. zajišťuje určitou -nastavenou polohu film, pásu a při její změně vypíná pohon stroje (k» zajiStovací n. vypínací). K. má tvar válečku, je zhotovena z kovu n. plastické hmoty a je osazena tak, aby se dotýkala filmu pouze v mistech /děrování a. nezpůsobila poškrábání citlivé /emulze. K. přídržná má ještě vybrání po obou stra-nách pro volný průchod zubů ozubeného valečku, na němž přidržuje film. K. vodici Klapka před kamerou, než uějiA natáčení. mívá též pro lepší vedení filmu boční příruby. (Obr.) klapka (sekretářka produkce), spolupracovnice /skriptu při práci na scéně. Pracuje s /k, synchronizační, zaznamenává synchronní čísla a čísla záběru pro potřebu /synchronizace, vede záznamy o exponovaném obrazovém i zvuk. materiálu a přehled natočených /záběrů. Je rovněž spolupracovnici /vedoucího výroby pro běžné vyřizování písemné administrativní agendy výrobního /Štábu. klapka synchronizační, pomůcka při /natáčení zvuk. film. /záběrů, umožňující vytvořit synchronizační /značky na dvou odděleně pořízených pásech, obrazovém a zvuk. K.s. normálni tvoří dvě dřevěná ramena spojená závěsem, na jehož černém nátěru jsou bílé pruhy. Spodní rameno je připevněno na horním okraji dřevěné, rovněž černě natřené tabulky. (Velikost tabulky používané pro celky ;e 30cmX 20cmjprodetaily 20cm X 15cm.) Na tabulce jsou nesmazatelně bílým písmem napsány údaje k určení a rozlišeni natočeného záběru: název filmu, jména /režiséra, /kameramana a /mistra zvuku, označení /„den" na jedné straně a /„noc" na dmhé stranč tabulky. Před každým záběrem se bílou křídou napíše . na tabulku číslo synchronu, lomené číslem záběru. Na začátku natáčeni každého zá- klapka - zapisovatetka v dabingu beru, jakmile obě kamery dosáhnou synchronní rychlosti, někdy též na konci záběru, film. pracovnice, nazývaná /fc., vsune do záběru film. kamery k,s. a prudce sklapne a ihned rozevře obě její ramena a současně hlasitě oznámí do /mikrofonu číslo synchronu napsané na k.s. Potom vysune k.s. ze záběru. Tím se na obou pásech vytvoří synchronizační značky, potřebné pro /synchronizaci obrazového a zvuk. pásu při /střihu denních /prací. K.s. čí. (též elektronická) Vytváří Značky synchronizační tim> že se při stisknuti tlačítka (umístěného na el. k,s.) na okamžik rozsvítí malá Žárovka na černé tabulce a současně se ve zvuk. záznamu zaznamená tón z pomocného oscilátoru. Ostatní náležitosti (údaje na tabulce a ohlášení čísla synchronu) jsou stejné jako u k.s. normální. Místo psáni čísel křídou se u k.s. el. mění čísla synchronu a záběru v okénkách tabulky otáčením ovládacích prvků (knoflíků). Tato čísla se též píší do denní /zprávy o negativu. V. t. PRÁCE DENNÍ ZVUKOVÁ. klapka - zapísovatelka v dabingu, pracovnice zařazená do organizační a provozně-řídicí funkce při vlastním záznamu v nahrávacím studiu. Dává pokyny a příkazy tech. personálu (/promítači, /asistentu zvuk. mistra) při vlastním natáčení dialogů. Na jejích organizačních klíc světelný schopnostech, závisí tempo natáčeni, K. vede evidenci textových /diapozitívu (mutací) podle daného programu natáčení a obsluhuje /diaprojektor. Odpovídá za řádné vedení zápisu jednotlivých zvuk. /smyček a bčhem natáčeni hlásí do záznamového zařízeni Čísla natáčených smyček. Z jejich záznamů, pak /střihač provádí sestřih celého film. díla. K. vede prezenční íístíny herců a jiné potřebné záznamy podle pokynů /vedoucího pracovního štábu. Svolává příslušné herce - /dabéry do studia k natočení jednotlivých smyček. Nastavuje ručnč mikrofon podle potřeb zvuk. /mistra. klící svetelný, univerzální systém /osvčtiování film. herce ve film. /dekoraci umelými svetelnými /zdroji. Tvoří jej čtyři typy /svčtel: 1. Světlo hlavni (modelující) má základní /intenzitu volenou tak, aby reprodukce líčené lidské tváře dala hodnotu střední šedí (v kopii opt, /hustota 1,1 nad závojem). 2. Svitlo doplnkové (vyplňující, prosvětlující) bývá slabší (polovina až pgtina intenzity hlavního světla), takže na předmětu vzniká mezi hlavním a doplňkovým světlem světelný /poměr 1:2 až -1*5 apod, Toto světlo je odvozeno z odraženého světla v jevové skutečnosti. 3. ProtisvStlo vržené na předmět proti kameře vytváří světlý obrys předmětu n. postavy proti tmavému pozadí (světlo rámující); je odvozeno ze slunečního protisvětla v přírodě a je pokládáno za světlo efektní, budující prostor film. obrazu. Bývá buc! stejné, n. větší intenzity než světlo hlavni (1:1 až 1: 2). 4, Světlo na pozadí se pohybuje pod intenzitou hlavního světla. To záleží na /činiteli odrazu, struktuře povrchu předmětů a na celkovém světelném pojetí scény. Všechna světla jsou ve vzájemných závislostech, nelze jc libovolně měnit a závisí na nich charakter osvětlení a působivost scény. Dalším velmi důležitým doplňkovým světlem, kterého se při systému k.s. používá, je 5. přední světlo, zavěšené přímo na kameře. Přední světlo vyrovnává světelné kontrasty a přechody v popředí a dolaďuje světelnou atmosféru scény. U /portrétů dodává očím herců živé odlesky. řCs. ze všech osvětlovacích systémů přetrval desítky let (asi od roku 1920) a přes určité období schematismu (ateliérového standardu) se ho používá v různých modifikacích dodnes. V současné praxi pracuje kameraman často v rozptýleném, zaplňujícím světle 3e světelnými efekty. K.s. se používá jak v Černobílém, tak v barevném /filmu. klima konstantní, klima a konstantní teplotou a konstantní vlhkostí vzduchu, vyžadované^v některých speciálních prostorech film. /střediska (např. ve zvuk. /studiu, s určitými tolerancemi ve film. /skladech, skladech magnetofonových pásků apod.). K.k. se dosahuje pomocí klimatizačního zařízení, náročného na vybaveni i na provozní náklady. klimatizace kina, vytvářeni klimatické pohody v prostorech /kina. V našich kinech se k tomu účelu používá zprav, jen /větrání a /vytápěni vzduchem, kdežto v zahraničí (hlavně v oblastech s horkým podnebím) se v prostorech kina udržuje konstantní teplota a vlhkost vzduchu poměrná složitým klimatizačním zařízením, jehož provoz je velmi nákladný. klín optický, /hranol omezený dvěma 1Í4 loninými plochami svirajicimi malý úhel (několik stupňů). Používá se ho k malým změnám směru světelných paprsku. Úhel Ö, který svitá paprsek vystupující z k.o. se směrem původního paprsku, je úměrný velikostí úhlu y ploch hranolu, závisí na /indexu lomu materiálu, z nčhož je k. zhotoven, avšak prakticky nezávisí na úhlu dopadu paprsků: á = (n — l)p» Opt. /hustota k.o. zhotoveného z absorbujícího materiálu (např. z Šedého skla) jc úměrná jeho tloušťce v uvažovaném místě a mění se tedy lineárně se vzdáleností od hrany k. Proto se k.o. často používá k modulaci světla v opt. přístrojích. Nežádoucí směrovou odchylku světelného svazku lze popř. kompenzovat fc. téhož tvaru, zhotoveným z čirého materiálu, avšak orientovaným opačně. V. t. klín SBUZľlOMflTÄICKV. klin senzitometrlcký, absorpční /modulátor expozice, vytvořený z klinovité vrstvy obsahující absorbující látku. Podle typu. klínové formy se rozeznávají k.s. stupňové a plynulé. Absorbující látkou bývá barvivo (větS. šedé n. šedá směs barviv), tuš, grafit, vhodným způsobem vyvolané stříbro atp., rozpuštěné n. rozptýlené v že-latině (n. v jiném nosiči) a umístěné na vhodné podložce (sklo). Existují i jiné formy k.s., jako k. vybroušený z probarve-ného skla, skládaný k. apod. V. t. saNZl- TOMBTR. kliáé barevné (schéma barevné), manýra barevné /reprodukce skutečnosti ve filmu, běžná v komerčních hraných filmech, typická vnějšími barevnými /efekty a vnějším pseudovýtvarným barevným řešením. Objevuje se jak ve filmu hraném, tak dokumentárním. Je poznamenána technicismem, studenou perfektností záznamu, konvenčním barevným pojednáním dekorace i osvětlení bez hlubšího vztahu k obsahu filmu, bez úsUi o dram* výraz barvy. Touto manýrou jsou zpracovány í některé barevné velkofilmy známých film. tvůrců (Sturgesův Stařec a moře - kamera James Wong Houve). kluby filmové, zvláštní návštěvnická obec kin. První organizace tohoto typu byla založena r. 1924 ve Francii filmaři a kritiky na podporu boje s komercializaci filmu. Mezí dvěma válkami vznikly podobné kolektivy v různých zemích s vyspelou kinematografií; jejich činnost měla spíše charakter časově omezených kampaní a byla převážně sdružována s širšími zájmy politickými n, kulturními. Roku 1947 založili Césare Zavattiní, Georges Sadoul a Leon Moussinac Mezinárodní federaci film. klubů (FICC - Föderation Internationale des Ciné-clubs), sdružující národní federace, které organizují.....ncjvyspělcjší- část film. diváků. Jejich činnost se soustřeďuje k uváděni umělecky náročných, myšlenkově nekonformních filmů, k oživování klasických hodnot kinematografie. Promítání jsou provázena diskusemi, distribucí vlastních i jiných publikací, realizací cyklů, seminářů, přehlídek atd. Za 20 let vstoupilo do FICC 37 národních federací rozdělených do pěti jazykově zeměpisných oblastí, sdružujících přes 6 miliónů členů. FICC podpořila vývoj-film; umění a získala podporu i autoritu v UNESCO, FIAF (mezinárodni organizace film. archívů) atd. Z pasivní složky se hlediště stalo aktivním prvkem. Každoroční valná shromáždění připravuji mezinárodní akce k výměně filmů i členských skupin, delegují poroty FICC zvané na mezinárodní festivaly, udělují solku Dona Qutjota dílu vhodnému pro f.k. a volí výkonný výbor, jehož sekretariát sídlí v Paříži. Čestným předsedou (r. 1970) je prof. Thorold Dickinson z Anglie, předsedou prof. Antonín Bohdziewicz z Polska. K.f. v ČSSR se sdružily v Československou federaci f.k. r. 1963 na půdě Socialistické akademie. Odtud přešly r. 1966 na půdu Československého fUmu pod přímý patronát Českého filmového ústavu. V 96 k.f. je r. 1970 přes 50 000 členů í mají vlastní statut a organy, hospodáři finančními prostředky získanými z členských příspěvků, popř. různých akcí, nemají však právní subjektivitu a jejich zřizovateli mohou být různé společenské organizace (např. ROH, SSM) a kulturní instituce (kina, školy). Pořádají uzavřená představení v kinech así dvacetkrát ročné, filmy získávají ze zvláštního fondu pro klubový repertoár, z běžného fondu distribuce, z film. archivu a příležitostně i z dalších zdrojů (televize, armádní film, FAMU, amatérské snímky). Funkcionářský aktiv se Školí na lektorských seminářích různého typu, od r. 1964 na pravidelných prázdninových serniná-íích, má k dispozici periodický Klubový bulletin a jiné studijní materiály. Celostátní výbor f.k. má rozsáhlou autonomii v řízeni celé organizace, ovlivňuje repertoár, uděluje každoročně svou cenu Granátové jablíčko významnému film. tvůrci, je spolupořadatelem akcí celostátního významu (zimní část FFP). K.f. též organizují jako své pobočky k,f. mládeže, Čs. federace kX je zastoupena ve výkonném výboru FICC (členem je od r. 1964), v Praze je sídlo sekretariátu jazykové zeměpisné oblasti východní Evropy, sdružující federace k.f. socialistických zemí s výjimkou NDR, patřící do oblasti severní Evropy. Rozviji dvoustranně i vícestranné styky s druhými národními federacemi, zejm. s NDR, NSR, Francií, Polskem, Švédskem a Rakouskem. Roku 1969 připravila v ČSSR I. mezinárodní seminář pro b. z francouzsky mluvících zemí. Posláním k.f. v ČSSR je být avantgardou celého film. hlediště, ovlivnit jeho zájem o film progresívni myšlenkově i esteticky a tím podpořit vývoj tvorby společensky významné; současně s tím jsou US. kolektivem poskytujícím náročnému diváku ušlechtilou zájmovou Činnost. kluby filmové amatérské, základní organizační jednotky, sdružující zájemce o amatérský /film. K.f.a. mají obv. k dispozici základní tech. vybaveni potřebné k natáčení, zpracování a promítání úzkých /filmů. Od r. 1946 se k,f,a. ustavuji —při-ZK~R©í£,^3V&o^ šich organizacích a institucích, které tyto kroužky materiálně a finančně podporují, Kodachťome, firemní označeni inverzních barevných film. /materiálů /Kodak. K. je tiívTstvý /materiál s mimořádně tenkými eraulznimí vrstvami, které neobsahují barvotvorné /komponenty. K. se zpracovává speciálním postupem pomocí tří barvotvorných vývojek pouze v laboratořích firmy Kodak. První patenty jsou ä roku 1930, na trhu se K. objevil roku 1935. Původní verze autorů Mannese a Godowského se opírala o kontrolovanou difúzi bělicí lázně; po prvním černobílém vyvolání se vybělením rozpustilo vyvolané stříbro, materiál se re- exponoval a vyvolal ve všech třech vrstvách vývojkou ,s azurovou komponentou; poté ee v obou horních vrstvách kontrolovanou difúzi odbarvil barevný obraz a vybělilo sc (beS rozpuštěni) vyvolané stříbro, re-exponovalo se a vyvolalo vývojkou s purpurovou komponentou; nakonec se kontrolovanou difúzí obdobně vybělila vrchní vrstva a vyvolala vývojkou se žlutou komponentou. Pro značnou komplikovanost sc od tohoto způsobu upustilo a přešlo na postup vyvolání se selektivní reexpozicí (v. matbriAly třívrstvíí); dnes se pracuje již sc čtrnáctou modifikací tohoto postupu, materiál však zůstává principiálně stejný. Materiál K. se nejdříve vyvolává v černobílé vývojce. Po Belektivní /expozicí a dalším trojnásobném barvotvorném vyvoláni se barvivo vytváří jen v těch místech, kde při prvním vyvolání nevznikl stříbrný obraz. Výhodou K. je poměrně jednoduchá výroba, větší výběr vhodných svčtlostálých barviv pro cUlCí barevné-obrazy, -velmi dobré barevné /podáni a vysoká rozlišovací /schopnost. Nevýhodou K. je jeho složité zpracování, možné jen v laboratořích fy Kodak. K. se vyrábějí pouze jako úzké a amatérské filmy. Kodak, největší světový výrobce fot. a film. /materiálů, a též výrobce některých fot. zařízení. Hlavní závod sídlí v USA -Rochestru, pobočné závody má v Kanadě, Anglii, Francii, Austrálii a NSR. V řadě zemí má velké množství laboratoří pro Z kolážového filmu Pavla Hobla Být ii nebýt. zpracováni svých materiálů. K. dává své výrobky na trh pod značkami Kodak, /Eastman, /Bktachrome, Ektacolor a /Ko-dachrome. koeficient perspektivního zkreslení filmových dekoraci, poměr ohn. /vzdáleností použitého /objektivu při natáčeni film. dekoraci s perspektivně zkresleným pozadím k ohn. vzdálenosti nahrazeného objektivu, tj. objektivu, jehož by se použilo při natáčení dekoraci s perspektivně nezkresleným pozadím; přípustná hodnota je 0,7 až 1,4, Při větším stupni perspektivního /zkresleni film. dekoraci jsou nutná zvláštní opatřeni. koláž, výtvarná technika záležející v tom, že se obraz komponuje z různých, často nesourodých prvků (útržky novin, barevné papíry, motivy vystřižené z fotografií a pohlednic, jízdenky, nitě, knoflíky, viněty, kusy tapisérie, ústřižky látek apod.), které se mohou kombinovat s kresbou n. malbou a spolu s ní tvoří jednotný, významové nový celek. „Koláž vyžaduje od umělce smysl pro kompozici barev, forem a cit pro rozmanitost materiálů** (Erich Pfeifer-Belli). Ve výtvarném uměni uplatnili a tvůrčím způsobem rozvinuli techniku k. Georges Braquc, Max Ernst, Pablo Picasso, Karl Spitzweg, Veronika Mola-tová ad. K. se velmi často používá v reklamním výtvarnictví v plakátech a prospektech. Do animovaného /filmu se k. dostala hlavně přes reklamní filmy. kolébka v nichž autoři do oživené kresby montovali fotografii n. značku propagovaného předmětu. Režiséři programových animovaných filmů uplatnili k. k vytvoření určité atmosféry, k lakonické charakteristice historické situovanosti děje, k zdůraznění fantastického prostředí, uměl. Žánru, odstínu humoru aj,; hlavním cílem bylo zvýšení emocionálního působení filmu na diváka. S k. pracoval v animovaném filmu nejsoustavněji Jan Lenica. Ve filmech Byl jednou jeden (1957), Pan Hlava (1959), Janko muzikant (1961), Labyrint (1962), Nosorožec (1963), A (1965), Adam IL (1968) komponoval do oživené kresby secesní výtvarné elementy ze starých časopisů, z reklam a z kýčovitých pohlednic a fantastické stroje z ilustrací Verneových knih. Méně často, ale emocionálně výrazněji užíval k. Walcrian Borowczik ve filmech Znovuzrození (1963), Andělské hry (1964), Divadlo pana a paní Kobalových (1967). V českém animovaném filmu pracoval s k. vynalézavě Pavel Hobl ve filmu Být či nebýt (1962). V. obr. kolébka, průběh /křivky viditelnosti u některých /kin s klasickým formátem obrazu, kdy nejnižši úroveň podlahy /hlediště, paralelní s křivkou viditelnosti, není v prvni řadě /sedadel, ale blíže středu (v. obr. na str. 146), takže podlaha od promítací plochy směrem ke středu hlediště klesá a směrem dozadu opět stoupá. V nově zřizovaných kinech se k, již neužívá. koleje pro jfsCdu kamery koleje pro Jízdu kamery, mech. pomůcka k zajištění klidné /jízdy kamerového /vozíku n. /jeřábku s film. /kamerou v /ateliéru n. /exteriéru při natáčeni film. /záberu, je-li podlaha n. terén nerovný. Proto se k. podkládají dřevenými klíny a podložkami, Kolejová dráha pro /soustavy) a zabránit tak /ztrátám světla /vinetací n. omezeni zorného /pole. K* bývá např. v některých promítacích a kopírovacích /strojích. Funkci k. má též velká obdélníková Čočka umístěná za /matnici v některých velkoplochých kamerových /hledačích. promítací plocha Schéma průběhu podlahy tvaru tzv. kolébky. jízdu se sestavuje z k., které jsou zhotoveny jako rovné díly o délkách 1,2 a 3 m n. jako oblouky o vnitřním poloměru zakřiveni 2,5 m (velký oblouk 90°, malý oblouk . 45.*).. Kolejnice .js.ou..yyrobeny z ocelových trubek 0 30/3 mm s rozteči 700 mm, spojenými pražci z pásové oceli. Spojeni dílů k. je na kuželové čepy pomocí šroubových stahováků tak3 aby při jízdě nevznikaly nežádoucí otřesy. Pro téžSi kamerové vozíky, kamerové jeřábky a /jeřáby slouží též k. zhotovené ze zvláštních žebro váných profilů z taženého duralu (pouze rovné díly); spoje jsou šikmé, na čepy se šroubovými stahováky. kolektiv (opt.), spojná /čočka zařazovaná v opt. přistrojí v blízkosti reálného obrazu, v. zobrazení optické; zprav, nemá vliv na polohu a velikost obrazu; účelem k. je přeměnit svazek rozbíhavých paprsků tak, aby se soustředily v dalším členu opt. Maketa jednoho z posledních návrhů výstavby film. střediska v Bratislavě na Kolíbá {Stavoprojekt Bratislava, arch. Stefan Stetn-pák). kolektor, nevžitý název pro /přípravnu u film. ateliéru (převzatý z odborné sov. literatury). Koliba, film. ateliéry v Bratislave. Slovenská tvorba dlouhých hraných filmů se zrodila teprve po roce 1945» Po svízelných začátcích v různých provizorních prostorách bylo přikročeno k výstavbě definitivních film. ateliérů na K., pahorku nedaleko od středu města. První náměty výstavby pocházejí z r. 1949 (Fílmprojekt Praha). Byl to rozsáhlý výrobní monoblok ateliérů a provozů scénické techniky s dalšími objekty pavilónového charakteru vzájemně propojenými, z něhož byla realizována jen malá část (dva ateliéry a min. příslušenstvím). V druhé polovině šedesátých let byl v bratislavském Stavopro-jektu rozpracován nový, z technol. hlediska v hlavních provozech principiálně shodný, ale architektonickým pojetím od- lišný návrh výstavby,. (obr.),__ v hlavnich výrobních částech opčt typicky monoblokový, který se dále vyvíjí. Film. Ateliéry Koliba (zkr, FAK) mají dnes k dispozici dvě natáčcd /haly rozměrů 34 m x 22 m. V každé z obou hal je i bazén o ploše 100 m1. Standardním vybavením pro osvětlování jsou Žárovková /svítidla od 0,5 kW do 10 kW a uhlíková oblouková svítidla od SO A do 150 A. Zvuk. technika disponuje /magnetofony Nagra a /Per-fectone, míchacím /studiem, studiem pro příjem /postsynchronů, /ruchů a /hudby. Na K. je též malé trikové oddělení. Film. ateliéry XC natáčejí ročně 7 až 10 celovečerních filmů pro naše kina vedle produkce zakázkových filmů pro slovenskou televizi a pro zahraniční objednavatele. Ateliéry jsou v současné době stále ještě ve výstavbě, která předpokládá dokončení další dvoj-haiy o rozměrech 34 m X 50 m a ploše 1700 ms. Zde se počítá s mechariizováným osvětlovacím roštem, pro použití klasických osvětlovacích /mostů i 5 tv způsobem zavěšování svítidel na teleskopech. Dále zde vznikne předmontážní hala, nová míchací hala, dvě postsynchronni studia, další předváděčky atd, s dokončením výstavby se počítá v polovine sedmdesátých let koliky jistící, hlavni součásti jistícího ústroji film. /kamery, zajišťující přesnou a klidnou polohu Hnemat. filmu ve film. /dráze v místě film. obrazového /okénka v okamžiku /expozice. K.J, pohyblivé se zasunují samočinně svými přesně broušenými zuby po ukončení strhu filmu do otvorů /děrováni a po expozici před dalším strhem se opět vysunou. K.J. pevnit zamontované ve film. dráze po obou stranách film. okénka, na které se film po ukončeni strhu samočinně nasunuje, zajišťují nejlépe klid obrazu (systém /Bell & Howell). Oba k.j. se tvarově nepatrně liší. První, větší, vyplňuje zcela (na výšku i šířku) otvor děrování, druhý, užší, vyplňuje protější otvor pouze na výšku, s boční vůlí asi 0,1 mm* To umožňuje, aby i smrštěný film mohl projít film. drahou bez závad. K.J. zabraňují podélnému i příčnému chvění a zajišťují správnou polohu film. políčka (nahrazují boční /vedení). kolimátor, zařízení umožňující vytvořit zdánlivý obraz vhodného předmčtu (značky) v požadované vzdálenosti, zejm. v nekonečnu. Hlavni jeho součásti je spojná opt. /soustava (kvalitní /objektiv., korigovaný zprav, pro poměrně malé zorné /pole) úbv. « dlouhou ohn. /vzdáleností. V ohn. rovině je osvětlená značka (štěrbina, kříž, rysky, zkušební /obrazec), umístěná s objektivem ve společném tubusu; virtuální obraz (v. zqbrazemí optickě) značky slouží jako nekonečné vzdálený předmět pří opt. mířeních n. při /justáži opt. přístrojů (např. objektivu ve film. /kameře). Posuvem značky blíže k objektivu lze realizovat též předmět v libovolné konečné vzdálenosti. Je-li v ohnisku umístěn světelný zdroj malých rozměrů (např. osvětlená /clona s malým otvorem), používá se k. k získání svazku rovnoběžných paprsků. kolísáni světla, nepravidelné n* pomalé periodické změny světla (/svítivosti, /jasu aj.), nezávislé na kmitočtu napájecího napětí. U světelných /zdrojů napájených st proudem se míra časových změn světelných hodnot (závislá na kmitočtu na- kombinace akustických konstrukcí Z historické komedie řež. Jacquese Feydera Hříšné ženy boomrfcé (1935). pájecího napětí) vyjadřuje činitelem vlnivosti, což je rozdíl max. a min. hodnoty světelné veličiny dělený max. hodnotou; např. pro jas je Činitel vlnivosti určen výrazem (Lmax — ^mln^maiE' popř. činitel vlnivosti mohou být za určitých okolnosti příčinou vzniku stroboskopického /jevu v kinematografii. Činitel vlnivosti /žárovek je nepřímo úměrný hmotností jejich vlákna. kolorista, v kinematografii pracovník kresleného /filmu, který pokládá barvou pohybové fáze nakreslené tuši na ultra-fánových foliích. Kresby provedené tuši se zprav, koloruji na rubové strane, aby se nezakryly kontury. Jen chce-li autor tenzítě jeho osvětlení, na símultánrum i následném /kontrastu, na individuálních vlastnostech zraku pozorovatele apod. K. může být vyjádřena např. trichromatický-mí složkami, n. nejčastěji trichromatický-mi souřadnicemi a činitelem jasu, odrazu n. prostupu, V. M^RBNÍ BARBV. koma, opt. /vada uplatňující se při opt. /zobrazeni mimoosůvých bodů širokým svazkem světelných paprsků. Protože paprsky nejsou při zobrazeni osově souměrné jako při /vadě otvorové, je obrazem bodu rozptylový obrazec odlišný od rozptylového kroužku při vadě otvorové. Rozpty- lový obrazec při k, je souměrný podle tangenciální roviny (v. astigmatismus), avšak je protažen ve tvaru komety (odtud též název k.)» K. se prakticky projevuje fat-ostrostí obrazu, jež bývá větžl než ne-ostrost způsobená otvorovou vadou; na okraji pole je obraz méně ostrý než v jeho středu. kombinace akustických konstrukci, vhodná skladba materiálu a konstrukcí různých akust. vlastnosti v jedinou konstrukci (např. kmitající n. děrovaný /panel s porézními materiály a vzduchovým polštářem) při akust. /úpravě prostoru. dosáhnout zvláštního efektu, nanáší se barva na touž stranu. Druh barev, jejich odstíny a způsob nanášeni jsou předem určeny /režisérem a /výtvarníkem, t kolorlta, barevná jakost predmetu objektivně vyjádřená /chromatičnostl a rel. /intenzitou svčtía odraženého povrchem předmčtu (n. vystupujícího z předmětu) při osvětleni smluvním druhem bílého /světla. K. pod, jako chromatičnost je veličina psychofyzikální, která odpovídá normovanému lidskému zraku. Podle skutečných podmínek při pozorování k. nemusí přesně odpovídat konkrétnímu barevnému /vjemu, který není určen jen k. předmětu, nýbrž závisí též na druhu a in- PřTklad kombinace akust. konstrukci: (Povrchy odrážející zvuk a kmitajíc! mají být vystaveny co ncjčetnejšlm dopadům zvuk. paprsků; plochy pohlcující zvuk mohou být u místí ny i v nikách.) 1 -základní konstrukce, 2 — odrazivý povrch, 3 — kmitající panel, 4 - pórovit/ (absorpční) panel, 5 - kmitajíc! oblina, 6 - kmitající Šikmý paneř, 7 - vypnutá zřaseni umělá fólie. 147 komedie filmová Vhodnou k.a.k. se má dosáhnout co nej-rovnější kmitočtové /charakteristiky s použitím co nejmenšího počtu materiálů a konstrukci (v. obr.). komedie filmová, dram. /žánr zaměňovaný Často za /veselohru. Jestliže veselohra především kritizuje humorně člověka a jeho osobní vlastností, fc zaměřuje svůj kritický pohled přes člověka na vady a nedostatky celé společnosti. Úsměvnou a vtipnou formou ukazuje i vážné společenské problémy, zejm. z oblastí morálky, a dovede někdy vyhrotit situací až na ostří, odkud je k tragédii jen krok, nicméně tak, že konečné řešeni je smírné a vrací věci do správných kolejí (angl. nim. Ideální manžel, 1947, rež. A. Kordy podle divadelní hry O. Wildea, n. franc. film HřVSni Seny bwrnské, Í935, rež. J. Feydera, v. obr.) Kritika k. se může stupňovat až k satiře. komentář filmový* slovní výklad n. volná promluva k filmu, doplňující obrazové sdělení. Stejně jako v novinách n. rozhlase má k. i ve filmu různé funkce a výrazové možnosti. Neodlučnč je spojen s film. zpravodajstvím a jeho informačním posláním. Významově širší a kvalitativně náročnější působnost má k* v různých odvětvích dokumentární tvorby. Zde často vyslovuje myšlenky film. autora a vyjadřuje smysl (podtext) i vnitrní spojitost zobrazených faktů. K. může být také dramatizujícím Činitelem v hraném /filmu, neboť zkracuje průběh déje a vytváří zajímavé epické n. jiné vazby mezi /scénami. Formálně se někdy také proměňuje v tzv. vnitřní monolog dram. postavy. K. lze vyjadřovat mj. nejrůzněji! citové i názorové postoje k dějům na plátně a vyvolávat -napětí, zbystřující pozornost a kritičnost Dav před kamerou tvoří ve filtn. scénách převážně obrazovou kulisu; někdy ovšem múze být i nositelem hlavní dějové akce. .diváků...K.,.nenítedy „jednccnačnoH formou mluveného doprovodu k filmu. V osobě mluvčího (/komentátora, /spíkřa) získává /autor filmu další interpretační možnosti. Komentářové texty rozdělené pro dva i více hlasů nejsou zvláštnosti. Mluvčí se obv. neobjevuje na obraze, zůstává v pozadí, avšak v tv dokumentárních /filmech a publicistických pořadech bývá viditelným prostředníkem a průvodcem diváka. Funkci k. zastupuje někdy např. výklad vědce o historii objevu, výpověď účastníka o určité události, zvuk. záznamy rozhovorů apod, K. je ve všech svých podobách významným článkem zvuk. /dramaturgie filmu, zejm. jako tlumočník ideového základu díla. komentátor (spíkr, speaker), 1. hlasatel, jehož úkolem je přednes /komentáře. Slovní výraz má být věcný a objektivní, přednostně též klidný. - 2. Amor komentáře* který přednáší svůj autorský komentář; někdy je jeho obraz zachycen v obrazovém synchronním /záběru. Komentář i celý způsob (audiovizuálního) přenosu se v tomto případě nazývá reportáž (v. t. FILM REPORTÁŽNÍ). komora dírková, fot. k., v niž je místo /objektivu pouze /clona s malým otvorem. Zvětšení obrazu závisí na vzdálenosti fot. vrstvy od clony. /Ostrost obrazu závisí na průměru otvoru clony a na její vzdálenosti od fot. vrstvy ; při přílišném zmenšeni otvoru clony se však. při průchodu světla clonou uplatňuje /ohyb svitla a kvalita obrazu se zhoršuje. komora dozvuková Giccho k."), prostor k vytvářeni umělého /dozvuku a pro jeho regulaci. K.d. jsou obv. v rámci objektu /studia zvuk. záznamu. Bývají budovány různě veliké (od 60 ms až do 300 nť), různých tvarů. Jejich doba dozvuku je dlouhá (2™ = 5 až ů s). Podlaha, strop a stěny k.d. jsou obloženy jen tvrdými materiály odrážejícími zvuk (leštěný mramor, umělý hlazený mramor, dobře vyhlazené betonové plochy, keramický obklad, sklo apod.). Prostor k.d. bývá vytvořen nepravidelným půdorysem a stropem nerovnobčžhým s podlahou. K.d. může být rozdělena na dva prostory stěnou s rozevíradmi vraty a měnitelnou velikosti dveřního otvoru. Dělicí stěna i vrata musí být těžké konstrukce (aby nekmítaly) s vysoce odrazivými povrchy. Rozdělení pravoúhlého prostoru s obdélníkovým půdorysem šiknou stěnou vytváří dva nepravidelné prostory, které svým tvarem dobře vyhovují účelům k.d. Kubaturu k.d. lze podle potřeby měnit různými dálkově ovladatelnými zařízeními (např* točné, dálkově ovladatelné dveře v dělicí stěně k.d.). Důležité je dobrá zvuk, /izolace k.d. a její izolace proti vlhkosti. kompars, souhrnný název pro skupinu /komparsistů představujících postavy účinkující jednotlivě n. hromadně vždy bez /dialogu, buď jako kresba prostředí (chodci na ulicí, n. s dram. funkcí toliko ve svém souboru (útočící vojsko, dav) (obr.). komparsistn, osoba účinkující v Jednotlivých scénách filmu bez význačnějšího uplatněni. Převážně vystupuje na scéně jako součást davu, nemá roli (n* /epizodu). kompendium, pomocné doplňující mech. zařizenl film. /kamery, jež má funkci sluneční /clony, držáku /filtrů a /masek, popf. dalších trikových pomůcek (posunováni ope skel pro zvlnění obrazu aj.). K. ... bývá umístěno před snímacím /objektivem kamery, posuvně na dvou vodicích tyčích ji, zavěšeno nad objektivem na nosné Čtvercové trubce. K. mívá plátený skládací mech upevněný na objektivu, jenž umožňuje přizpůsobeni různým záběrovým úhlům posunutím k. na vodicích tyčích. V. t. obr. na str. 16. komplex ateliérový, soubor film. /ateliérů s veškerým příslušenstvím tzv. Čistého i černého /provozu, K,a. vytváří samostatný provozní celek, vyskytující sc ve formě ateliérové /skupiny n. ateliérového /bloku. K.a. může vytvářet i jediný film. ateliér s příslušenstvím čistého i černého provozu. K.a. obsahuje: film. ateliéry, /přípravny (přístavné prostory), příruční /fundus, prostory pro uložení kamer, tmavé komory na /zakládání filmu, příruční sklady pro různé řemeslníky (malíře, čalouníky apod.), prostory k uskladnění „hrajících" /rekvizit a nábytku, příruční dílnu pro přeleštění a malé úpravy i^hra-jíciho" nábytku, technicko-provozní kanceláře, /respíria pro herce a kompars, /šatny pro sólisty a pto kompars, maskér-ny sólistů a komparsu, hygienická zařízení s umývárnami a sprchami, příruční sklad /kostýmů s výdejem a příjmem, místnosti výrobních /štábů. komplex stavební, soubor film. staveb (/dekorací) postavených současně v jednom /ateliéru pro jeden film. komponenta barvotvorná, sloučenina, která je schopna reagovat s oxidačním produktem barvotvorné vyvolávací látky za tvorby barviva při tzv. sekundárním barvotvorném vyvolávání (na rozdíl od primárního barvotvornéko vyvoláváni, kdy barvivo vzniká kondenzací samotného oxidačního produktu). Při primárním barvotvorném vyvoláváni je vzniklé barvivo dáno samotnou barvotvornou vyvolávací látkou, při sekundárním závisí jeho barva na k.b. Lze toho sice využít též k neobvyklému způsobu tónování černobílých filmů, ale hlavni význam k.b. záleží v jejich využití u třivrstvých barevných /materiálů v barevném /filmu. Používá se tzv. žluté, purpurové a azurové k.b.; jimi se vybarvují dílčí obrazy, a to u finálních pozitivů podle zásad subtrak-tivního skládání barev a u ostatních produktů (např, negativy a další meziprodukty) tak, aby se pokud možno v mas. míře vzájemně od sebe odlišily, protože jsou jinak prakticky neoddělitelné. - Klasické (jtezbarvmĚ) k.b. nemají vlastní zbarvení, tj. samy prakticky neabsorbují světlo (po-uiíva se jich u finálních pozitivů); označuji se jako k.b. žlutá, purpurová a azurová (modrozelená) podle barviva, které po chem. reakci (tzv. kopulaci) poskytují. Pro účely /maskováni se používá k.b,, které jeví určitou výraznější absorpci světla v jedné n. ve dvou třetinách spektra (a tedy i určitou barvu); nazývají se zbarvené k.b. (např. purpurová žlutě zbarvená k.b*). Při barvotvorném vyvolávání se k. v exponovaném miste kopulací mění úměrně k /expozicí v barvivo příslušného dílčího obrazu, zatímco zbarvení neskopu-lovanč k. (v místech neexponovaných, popř. méně exponovaných) zůstává, čímž se automaticky získává negativní barevná maska; obv. se míchají dvě n. i více k. dohromady tak, aby vedlejší hustoty vyvolaných barviv byly stejně velké jako hustoty zbarvené k. před vyvoláváním. Tím se kompenzuje vliv těchto vedlejších hustot a dochází k automatickému maskování. Při vyvolávání třívrstvých materiálů se používá též tzv. bezbarvých k.b+, které po kopulaci neposkytují barvivo, ale bezbarvou látku, neabsorbujíci světlo ve viditelné části spektra. Jako příklad lze uvést bezbarvou k.b, A 452 (fy Agfa), která je rozpustná a přidává se do bělicí lázně k zabránění vzniku bělícího /závoje; tento závoj vzniká rovnoměrnou oxidací zbytků barvotvorné vyvolávací látky, které pak kopulují s normální k.b.j při použití bezbarvé k.b. pak diky vyšší reakční rychlosti kopulují tyto oxidované zbytky přednostně s ní místo s normální k.b., takže závoj nevzniká. Podle toho, jak jsou k.b. uloženy v barevných materiálech při barvotvorném vyvolávání, rozeznávají se k.b. rozpustné (rozpuštěné ve vývojce, do materiálu vnikají až při vyvolávání), zakotveně (ve vodě rozpustné, uložené přímo ve vrstvách tíivrstvého materiálu a zajištěné proti difúzi v průběhu zpracováni dlouhým alifatickým řetězcem v molekule), vtrouSené (ve vodě nerozpustné, v emulzi jsou uloženy ve formě droboučkých kapiček jejich olejovitého roztoku) a chemicky vázané (molekula k.b. je součásti nosiče citlivé vrstvy^ používá se jich hlavně u syntetických nosičů). Rozpustných k.b. se užívá též k vnějšímu maskování tak, že se jimi požadovaným způsobem zbar-vuje maskující obiaz na černobílém ma-teriálu. kompozice filmového obrazu, taková umělá výtvarná organizace prvků jevové skutečností, která pomocí pohyblivého fot. obrazu a reprodukovaného zvuku vyjadřuje zvolenou formou určitý myšlenkový obsah. K.f.o. napomáhá divákovi zprostředkovat audiovizuálním vjemem uměl. realitu, kterou divák stále konfrontuje s okolním světem. K.f.o. se nesmí chápat staticky jako výstavba obrazových prvků v ploše promítnutého diapozitivu na plátně, ale jako dynamické seskupeni prvků ve stálém pohybu a změně, které svými vzájemnými vztahy sdělují určitý význam. Film. obraz je optiekc-akust, forma sdělení, velmi blízká skutečnému vjemu, ale k. dramatizovaná do zvláštní nové jednoty. K.f.o. je vlastně dynamické výtvarně-dram. výběrové hodnocení materiálních situaci, stavů a dění, které má vyvolat a vsugerovat pocity, myšlenky a vztahy (tlumočené autorem filmu) diváka k viděnému a slyšenému v kontinuitě film. /Času a /prostoru. K.f.o. dbá zákonů audiovizuální film. řeči, respektuje principy skladby jiných umění a přetváří je v novou specifickou formu kinetickou. ...Aplikuje např. principy kontrastu, symetrie, asymetrie, gradace, opakování, rovnováhy, /rytmu, harmonie, disharmonie a rozviji především nově princip pohybový v skladebném obrazu a zvuku. K.f.o. v užším slova smyslu se vztahuje na kinetícko-světelně-výtvarnou organizací V jediném /záběru, v Siršim slova smyslu na dramaticko-kinetickou organizaci sledu záběrů (střihová /skladba), které se rozvíjejí v dram. časoprostoru. K.f.o. je organizována především režisérem, který řídí dramaticko-kinetickou organizaci, a kameramanem, který organizuje kineticko--světelnč výtvarnou stránku. Režisér komponuje film. obraz organizací herců a kamery, kameraman staví kinetický obraz kompresor z objektů, prostředí, světla, /tonalit, barev, tvarů, ploch a linií, pod. jako malíř n. grafik. /Práce kameramana bývá označována jako dynamické malířství n. kinetické výtvamíctví. V k.f.o. obrazově převažuje zprav, některý princip řešení, např. grafický, plošný, pohybový, statický, perspektivní, malebný, jímž je poznamenán celkový styl filmu. K.f.o. podléhá stylovým dobovým proměnám, je značně ovlivněna tvůrčími osobnostmi, sociáhiimi I národnostními vlivy (sov. škola - Ejzen-žtejn-Tissé, Pudovkin-Golovňa, amer. škola - 'Wyler-Tolland, malebné k. mexického kameramana Figueroa apod.). kompozice zvuku (zvukf syntaxe), skladba zvuk. složky filmu, kterou /mistr zvuku realizuje podle záměrů režiséra filmu zčásti již při /příjmu zvuku během natáčení, později se /střihačem /střihem zvuku při přípravě míchacích /pásů a dotváří při konečném /mícháni zvuku podle čistě střižené obrazové složky filmu. V podstatě jde o obrazově-zvuk. k*, která až při míchání zvuku nabývá autentické podoby. Při jakémkoli poslechu /reprodukce zvuku již nedochází k normálnímu psychickému zpracování zvuk, podnětů a k jejich přirozenému a samočinnému výběru, který je jinak samozřejmý při přímém binaurálním slyšení. Věrohodnou k.z. lze proto vytvořit pouze z vybraných funkčních zvuk. informací, tj. takových, které jsou nezbytně nutné k vytvoření zamýšleného účinku. Prostředkem k realizaci k.z. je /režie zvuku, prvky k.z. jsou /dialog, /ruchy, zvuk. /atmosféra, film. Audba, Základem fc.z. je záznam okamžitého optimálního výběru zvuk. informaci souvisejících s dějem filmu, při čemž optimalizace výběru je určena těmito požadavky. 1, nahradit psychický výběr zvuku, který je pří přímém slyšení nevědomý a samočinný; 2. vyloučit zvuky, které nejsou funkĚni pro daný uměl. zámer; 3. respektovat obecné opticko-akust. stereotypy (a tím i obvyklé asociace podnětů) jednak co do /synchronnosti popudů, zvuk. /perspektivy a prostorového /charakteru zvuku, jednak co do zamýšleného estét, účinku, pokud je podmíněn zřetel-ností (jednoznačností, čistotou) audiovizuálního vjemu; 4. jíž při příjmu zvuku respektovat omezení možností konečného mícháni. Je nutné řešit některé protichůdné :ech. a uměl. požadavky (např. ohroženi /srozumitelnosti dialogu maskováním hudbou n, ruchy). kompresor (kompresní zesilovač), zesilovač, jehož zesílení je proměnné a samočinně řízené tak, aby nastala komprese /dynamiky zvuku, tj. aby úseky s vyšší úrovní zvuk. /modulace byly přenášeny s menším zesílením než úseky s nízkou úrovní. Zesíleni je zprav, řízeno proměnným ss napětím, získávaným usměrněním odbočeného modulačního signálu. K. má bud vhodně zmenšit, n. omezit dynamiku modulace, a tak zabránit přemodu-lováni záznamových systémů, jejichž dynamika je menší než dynamika zvuku, který se má zaznamenat, n. má udržovat průměrnou úroveň signálu na zvolené hodnote (automatická regulace úrovně). Tech. parametry lt,, stupeň komprese a kompresní poměr, určující tzv. stacionární charakteristiku k., tj. závislost úrovně výstupního signálu na úrovni vstupního signálu (v- obr.), bývají nastavitelné společně, t49 komunikace úniková jediným přepínačem charakteristiky, udávají se též společné, jako číselný poměr obou úrovní nad ohybem charakteristiky, napr. 20 dB : 10 dB, při čemž menší z obou čísel označuje zároveň stupeň komprese, tj. —10 dB pod úrovní 100% modulace (začátek komprese, bod ohybu). Kromě dokonale osvětloval určitou plochu (prostor). K, tvoři podstatnou součást osvětlovací /soustavy promítacích /strojů, /diaprojektorů, kopírovacích /strojů, /svítidel apod. Z hlediska opt. /zobrazeni se k» vytváří zprav, zvětšený obraz světelného zdroje ve vstupní /pupile promítacího vého zrcadla -a-voštínového-k.-(obr, £), používaná ve spojení s vysokointenzitní /obloukovkou. Voštinový k., složený z okénkové čočky a z čočky voštinové, vytváří ve spojení se zrcadlem osvětleni s dobrou rovnoměrností, nezávislou n;i velikosti světelného zdroje. -např. hodnot K = LJLU popŕ. K = « log (KJKt) n. K ™ (Li — Lfl)/L,. V souvislosti s teorií /funkcí přenosu kontrastu se zprav. k. rozumí poměr JC» (Li —LO/O*! + Li), resp. obdobný poměr intenzit osvědeni, který se označuje též jako modulace jasu, resp. méně všechny parametry. K. komplementární je zvláätním případem fc. sytosti, působl-U na sebe dvě barvy komplementárni. Zvi. výrazný a zřetelný je kvb., je-li jedna z barev nepestrá (tj. Sedá ru bílá); k.b. na ni působí více a tak, že získá zdánlivé komplementární barevný tón. kontrast předmětu jem používaný při opt. n. s enzi to metrickém rozboru stavby obrazu (v. reprodukce Jasů) k vystiženi rozsahu /intenzity osvětlení v opt. obrazu (v. zobrazkní optické). Podle potřeb rozboru se vyjadřuje bud poměrem max. osvětleni k osvětlení min. ^10 -20. / úroi/i >ň W 1% ✓ / / y' modulace 1.... S Mmiter body ihybu 20 -W ô 10 úroveň vstupního signálu [dB] ■ Stacionární charakteristiky kompresoru 20:10 a limite r u 20: 2. 10 30 nich určuji pracovní režim k. Čas náběhu, zprav, neproměnný o hodnotě zlomku ms, a Čas doběhu, který bývá nezávisle nastavitelný, zprav, mezi 25 ms až 1 s. Pří malém stupni komprese a velkém kompresním poměru pracuje k. jako omezovači zesilovač (Umiter, omezovač dynamiky), Jsou-lí polohy přepínače charakteristiky označeny např. 20 dB : 10 dB, 30 dB ; 15 dB, 10 dB : 3dB,20dB : 6 dB, 10 dB : 1 dB, 20 dB r 2 dB, pak první dvě značí dva různé stupně komprese při poměru 2: 1, další dvě označují přediodné režimy mezi kompresi a limitací, při posledních dvou polohách má k. funkci omezovaciho zesilovače. K. poněkud zdůrazňuje sykavky v dialogu, a proto se opatřuje korekčním obvodem, tzv. de-eserem, který vadu odstraňuje. K. se v* filmu užívá zejm. při /přepisu zvuku na fot. záznam a k omezování dynamiky při mága. záznamu /hudby, zřídka jako automatického regulátoru úrůvné. komunikace úniková, cesta, kudy návštěvníci a personál opouatějí kino v případě nebezpečí (např. při vzniku požáru), K.ú. jsou uličky v /hledilti kina, východy z hlediStě, z promítacího /souboru, chodby, schodiště a východy z kina (v. t. východ nouzový). Musí být provedeny tak, aby umožňovaly rychlý a spořádaný odchod návStěvníků i personálu. Šířky, nej" větší délka, způsob osvětleni a úprava k.ú. jsou dány platnými předpisy (CSN 73 5251 - Předpisy pro projektováni investiční výstavby - kina). koncentrace zvuku, soustředění /zvuku do jednoho místa prostoru, způsobené často tvarem prostoru n, určitým nasměrováním jeho ploch, od nichž se zvuk do jednoho místa odráží; K,z. snižuje Často ' akust. /kvalitu prostoru, /srozumitelnost, zvi. je-li způsobována odrazy zvuku s různou délkou drah. kondenzor, opt. člen n. opt. /soustava řídící /světlo světelného /zdroje tak, aby 150 /objektivu, popř. v rovině promítaného filmu n. /diapozitivu. Používá se k. čočkových,- zrcadlových a kombinovaných. Čočkový k. je bud jednoduchý, tvořený jednou sférickou čočkou s min. otvorovou /vadou (obr, a), popř. /Čočkou asférickou (obr. b), n. složený ze dvou až tri čoček (obr. c, d). Funkci čočkového fe, ateliérových svítidel má /Čočka Fresnelova. Zrcadlové k* jsou obv+ elipsoídická n. parabo-loidni /zrcadla. Ke kombinovaným sousta" vám patří např. soustava složená z kulo- a) jednoČoíkový kondenzor s min. otvorovou vadou. .VZ^— b) Jedno čočkový asférický kondenzor. e) Dvou čočkový kondenzor. Plankonvexní čočky jsou k sobě přivráceny vypuklými plochami k dosaženi lepií korekce. Ls) neexistuje jednotně definovaná veličina. Používá se i ' Základní principy akmt. konstrukcí: 1 -základnf konstrukce, 2 - materiál tvořící povrch konstruk!ca,...3...-._sr.i!pxina„„n._řtdký textil, 4 - kypr? materiál, 5 - pomocná kon-^strukce, 6 - vzduchový polštář, 7 - pórovitý n. kmitající panel, 8 - Šikmé pórovité n. osvítlml. Věrná reprodukce k. předmětu patři k podmínkám dokonalého zobrazeni. Ve skutečném fot. obrazu jsou k. sníženy :n. zvýšeny podle /strmosti použitých postupů a obv. jsou deformovány v důsledku nelineárnosti přenosových charakteristik, K. opt. obrazu je snižován rušivým paxa- . žitním /svědem. Je třeba rozlisovat k. velkých ploch (makrokontrast) a k< de-tailů (mikrokontrasť). Jest!iže se místo fotometrických vlastnosti uvažuje odlišnost /barev, jde o barevný /k. K. je důležitý také při vnímání a hodnoceni obrazů. Souvisí s ním řada fyziologických jevů, které by měly být respektovány v kinematografii, zejra. barevné. Např. daný předmět se jeví svědejaí na tmavém pozadí a naopak; Sedá ploska vypadá nazelenalá na Červeném, pozadí, kdežto na zeleném pozadí je na červenala. Podobné jevy vznikají jak při současném pozorování předmětu různých jasů, popř. barev (k. simultánní), tak i při jejich postupném sledováni (k. sukcesítmi, následný). kontrast barevný, psychol. jev pří vnímáni dvou barev, při němž jsou barvy následkem vzájemného působeni hodnoceny pozorovatelem jinak, než jsou-li vnímány odděleně. K vzájemnému působeni může dojít, jsou-lt vnímány bud bezprostředně vedle sebe — Icb. současný (si-muitánnQ, n. bezprostředně za sebou -k*b, následný (sukcesivrä)* Pro uplamění .johou^Ät_Q_ty_r^^ /chronutticnosti těchto barev, u současného k.b. též zejm. vzájemná velikost barevných ploch (menší plocha je více ovlivněna; někdy se v této souvislosti .. hovoří o proporčním k.b.), u následného k.b. doba vnímáni obou barev (k.b. je tím větší, Čím déle byla vnímána první barva, ovšem do určité meze, a tim menáíj :fiíni ďelíi doba uplynula od barevné změny). Navíc při současném k.b. může na sebe navzájem působit více barev. Obecně působí k.b. tak, že zvětšuje rozdíl mezi barvami. Podle toho, který psychol. parametr barvy je k.b. ovlivněn, rozeznává se k. barevného tónu, k. sytosti a k. světlosti - obv. se v5ak mění více kmitající panely, 9 - pórovité n. kmitající obliny. Povrch prostoru tvoři: a) základní pevná konstrukce, b) hmota na základní konstrukci připevněná celou svou plochou, c) kyprá hmota na základní konstrukci pružně uchycená n. překrytá akusticky S oběma základními druhy k-b. se setkáváme u barevného filmu; k-b. následný (střih záběrů) je dokonce v barevné kinematografii charakteristickým, tvůrčím výrazovým prostředkem. kontrast fotografického obrazu q, pojem používaný při senzitometrickém rozboru stavby obrazu (v. reprodukce jasů) k vystižení rozsahu /jasů fot, obrazu. Podle potřeb rozboru se vyjadřuje bud* poměrem max, /činitele prostupu k min. činiteli prostupu: Tfmln n+ poměrem (ni ít.f.o.), popř. Tfma?c — Ttmín (modulace činitele TW + *Wn P™***" fot- obrazu>- (U fot, materiálů na neprůhledné /podložce se místo činitele prostupu r používá /činitele odrazu q, popř. činitele jasu £). Pro některé účely je vhodné luf.o, vyjadřovat logaritmicky rozsahem hustot, který je určen rozdílem extrémních opt. /hustot: Podle účelu rozboru se rozlisuje jednak užitý rozsah hustot, vymezený nejvySäí a nejnižSÍ hustotou obrazu při daném použiti fot. materiálu, jednak max. rozsah hustot, vymezený max. a min. hustotou na sen-zitometrické /charakteristice daného materiálu (tedy mezi body charakteristiky $ nulovými /gradienty), n. konečně užitečný rozsah hustot, vymezený oběma body nejmenSího užitečného gradientu (blíže v. GKAJDIENT). V. t. CHARAKTERISTIKA reprodukční, kontrast optického obrazu, kontrast předmětu, kontrast optického obrazu &, po- trafisparentnírtí maten áľem, á) povrch a otvory rezonátoru, ej půrovít? n. kmitající panel se vzduchovým polštářem Čia t. vyložsným kyprým materiálem, f) kmitající panely ve formě difúzně utvářených ploch. n* poměrem fftmax ~ £tmín (rel. k.o.o.)a popř. ^Imax *""* ^Imln, (modulace osvětleni V. t. charakteristika reprodukční, kontrast fotografického obrazu, kontrast předmětu. kontrast predmetu (objektu) C0> pojem používaný při opt. senzitometrickém rozboru stavby obrazu (v. reprodukce JA&ú) k vystiženi rozsahu /jasů (stupnice světel a stínů) na snímaném předmětu. Podle potřeb rozboru se vyjadřuje bud poměrem jasu mas. k jasu min. n. poměrem "^max — LQmin . , - . ——=-■ - (rel 1hp.)> ^°max popř. ^max — ^Qmln (modulace A>m(w + hornin 3'asu předmětu). Rozsah jasů na předmětu se zprav, vyjadřuje rozdílem logaritmů těchto jasů: 70=log L0vSM%—\os L0j?x%. Podle potřeb rozboru se rovněž rozlisuje pravý k.p., který se projevuje přímo na předmětu, a snímaný k. (z místa snímáni, popř. pozorování), který fe ovlivňován /rozptylem světla v prostředí mezi předmětem a místem pozorování. Při přímém pozorováni lze uvažovat též subjektivní b„ který přihlíží k subjektivním (psychofyzikálním, fyziologickým a psychol.) faktorům, ovlivňujícím vnímání obrazu. V. t. charakteristika reprodukční, kontrast foto- 151 kontrola dvoupásu grafického obrazu, kontrast optického obrazu. kontrola dvowpásu, k. prováděná /mistrem zvuku, ■/střihačem a /režisérem, u každého dabovaného film. díla. Při fc.d. se zjišťuje kvalita natořených /dialogů co do kompaktnosti, úplnosti a synchronnosti, srozumitelnosti a vyrovnanosti spolu s plastícností zvuku. K.d. se provádí těsně před závěrečnou míxáží. Event. nesrovnalosti a chyby se na příslušných pracovištích odstraňují tak, aby závěrečná mixáž proběhla bez problémů. Výrobní /Štáb vitíí a slyší výsledek svého snažení poprvé až jako celek film. díla v české řeči. Po k.d, dává na poradě štábu rež. poslední příkazy a upozorňuje na event. úpravy, které bude nutno provést při závěrečné mixáži. kontrola záznamu (v dabingu), k. prováděná po každé nahrané /smyčce /dialogu n. jiného /synchronu. Režisér sleduje při k,z» /synchronizaci dialogů, herecký /projev a gesta, zvuk. /mistr sleduje kvalitu provedeného záznamu, návaznost odehrávaného děje co do hlasitosti pro následující scénu - smyčku, Při k.z. se vybírá nejdokonaleji nahraná smyčka. kontrola zvuku poslechová, auditívni k. elektroakust. signálu reproduktorovou /soustavou, prováděná v předváděcí /síni (předváděčce), v míchacím a přepisovém /studiu a za kompromisních podmínek i v kabině zvuk. aparatury n. pomocí sluchátek na scéně. Má se provádět vždy v akusticky upraveném prostoru vhodné kubatury a za poměrů, které mají být blízké poměrům a kubatuře piostoruj v němž bude přijímaný n. zpracovaný zvuk. signál reprodukován. Film. zvuk je kontrolován auditívne při /příjmu, při /přepisu, pří kontrole denních /prací ve formě /dvoupásu, při kontrole výsledného dialogového /pásu před /mícháním, při míchání a po mícháni a na závěr po vy kopírování kombinované /kopie. Je Žádoucí, aby poslechové podmínky na různých pracovištích měly vzájemné malé odchylky, s nimiž je /mistr zvuku dobře obeznámen, aby se zaručila srovnatelnost sluchových, vjemů v procesu /výroby zvuku* konturista, pracovník kresleného /filmu, který překresluje kontury jednotlivých pohybových fázi, provedených tužkou, z pauzovacího papíru na ultrafánové fólie. K. pracuje perem n. speciálními štětci podle charakteru linie kresby (určuje /režisér a /výtvarník) a přilnavou tuší. Práce k. je poměrně mech,; velké produkční firmy používají k přenášení kresby na ultrafán elektrofot. systémů (Xerox, Ozalid), kopie amatérského filmu, fot. cestou rozmnožený otisk origmálního filmu s obrazovým záznamem. Filmy 16 mm na-snímané na černobílý n. barevný negativní film. /materiál se kopírují na pozitivní /materiál v kopírovacím /stroji. Protože se amatérské filmy téměř výhradně snímají na inverzní /materiál, je při menším počtu požadovaných k. (2 až 3) výhodné překopírovat originál opět na inverzní materiál. Pří větším počtu k. je tento způsob již neekon. (inverzní materiál je podstatně dražší než pozitivní); proto je výhodnější zhotovit z originálu duplikami /negativ a z něho pořizovat k. na pozitivní materiál. K. z inverzního filmu je však třeba pořídit včas, dokud film není po- 152 škozen promítáním. Filmy 8 mm se kopírují jen výjimečně, protože jejich k. mají poměrně nízkou kvalitu. kopie distribuční, pozitivní k. filmu určená k promítání v kinech. Rozeznáváme k. formátu 70 mm, 35 mm a 16 mm, k. klasické (poměr stran obrazu 1:1,37), k. rozšířené (poměr 1:1,66), k. širokoúhlé (1; 2,35). Dále k. se světelným (opt.) /záznamem zvuku a s magn. záznamem zvuku (jednostopým i vícestopým), k, černobílé a barevné. Počet k.d, není u jednotlivých titulů filmů stejný. Průměrný počet 35mm k. se pohybuje kolem 12 na 1 titul a lómm k. kolem 20 na 1 titul. 35mm k, jsou uskladněny v ČSSR pouze na třech místech (Praha, Brno, Bratislava), lómm k. ve skladech krajských podniků n. jejích poboček. kopie duplikacní (duppozítiv, modrák, Iavendl, master), film. /k. (pozitiv) sloužící k výrobě duplikátních /negativů. Pořizuje se vždy z originálních /negativů na speciální film. suroviny. Vzhledem k tomu, že jde o výchozí materiál ovlivňující kvalitu velkého počtu dalších k., musl se s k.d. zacházet stejně jako s originálním negativem. Od distribuční /k, se k.d. Uší menším /kontrastem obrazu, větší opt, /hustotou a někdy Šedé zbarvenou /podložkou. Barevné k.d* bývají zhotovovány na film. materiálech s automatickou /maskou, v. negativ obrazu barevný, kopie filmová, film. /pás se stříbrným n. barvivovým pozitivním obrazem. Podle toho, zda obsahuje n. neobsahuje zvuk. /záznam, rozeznáváme /k. němou a /k. kombinovanou, K,f. se zhotovuje /kopírováním negativu obrazu, někdy i kopírováním film. pásu s pozitivním obrazem. V druhém případě jde o /k. inverznú Podle účelu, jemuž slouží, rozdělují se k. na /k* distribuční, vysilači (v, kOPIB televizní) a pracovni, K.f. se vyrábějí ve všech běžných formátech o šířce film. pásu 70 mm, 35 mm, 16 mm a S mm (Single i Super). Z jednoho negativu lze zhotovovat k. o různých obrazových formátech. K zrychlení a zlevnění práce se při výrobě o šířce 16 mm a 8 mm často používá tzv. vícenásobných formátu, kdy na jednom pásu jsou vedle sebe dva n. více obrazů. Jednotlivé k. se pak získávají rozřezáním pásu po skončení výrobního procesu. (Např. vícenásobné formáty na 35mm filmu: 2 x 16 mm n. 4 x 8 mm, na 16 mm filmu: 2X8 mm apod.) kopie inverzní, film. /pás s černobílým n. barevným pozitivním obrazem, popř. zvuk. /záznamem. Získává se /kopírováním z inverzního /originálu a inverzním zpracováním. Používá se jí převážné u 16mm filmu pro účely. .Mevize^JK,i,._ může být němá n. kombinovaná s opt. n. magn. záznamem. kopie kombinovaná* film. /fc., u niž je na jediném /pásu zaznamenán obraz i zvuk. K.k. mohou mít opt. n. magn. zvuk. /záznam. K.k* s opt. zvuk. záznamem se zprav, kopíruje ze dvou pásů: /negativu obrazu a /negativu zvuku, pouze výjimečně se kopíruje z kombinovaného dupiikátního /negativu. TJ barevných k.k,, jejichž obrazový, záznam je-tvor... řen pouze barvivy, musí tmavá místa opt. zvuk. záznamu obsahovat též kovové stříbro. U magn, zvuk. záznamů se magn. /stopy nanášejí na /podložku film. pásu až po zpracování k. s obrazovým zázna- . mem. Na-nanesené.stopy se přepisuje zvuk z výsledného zázn. míchačky. Někdy se používá film. pozitívni suroviny s magn. stopami nanesenými na film již při jeho výrobě. Magn. zvuk. záznamu se používá u filmů 70mm (šestikanálový záznam), 35mm (čtyřkanálový n. jednokanálový záznam) a IÓtnm i 8mm. Kvalita zvuku reprodukovaného z k.k. s magn. záznamem je vyšší než u k. se záznamem opt.; cena k. fe však vyšší a záznam je zranitelnější. kopie nemá, film. /k. obsahující jen obrazový záznam. Nemusí jit pouze o k. z éry němého filmu, neboť k.n< mají uplatnění i v současné film. technice. Nejčastěji to bývá některý druh pracovní /k,s kvn. se však používá pro různé speciální druhy /promítání, zejm. z více /pásů, kdy /nosičem zvuk. záznamu je pás jediný. V současné době jsou běžné k.n. Smm pro širokou potřebu amatérů vlastnících němý /projektor 8 mm. kopie pracovní, film. /k.» která není určena pro veřejné promítání, ale slouží uměl. a tech. pracovníkům k výrobě filmu. K.p. slouží k různým účelům; např. k. denní ipráce slouží k ověření výsledku natáčení v uplynulém dni. Vybrané /záběry z k. denních prací se při uměl. střihu spojují do k.p. sestřižené (servísky), která je předlohou pro tech. /střih negativu. Před zahájením výroby distribučních /k. je nutné zhotovit několik k. vyrovnávacích pro definitívni vyrovnání barvy a opt. . /hustoty jednotlivých záběrů mezi sebou. Dále se k,p, používá pro /dabing, /překlady dialogů, zadní /projekci, v trikové technice, obchodní činnosti apod. kopie schválena, vyrovnaná vzorová kombinovaná /fc., schválená tech. přejímací komisí /Ústřední půjčovny filmů k promítání v kinech. Podle ní se vyrábějí distribuční /k. ^ kopie televizní (vysílací), film. /pás s kombinovaným záznamem obrazu a zvuku. Obrazový záznam se nehodí k opt. promítání, slouží výhradně pro reprodukci obrazu ve film. snímací pro účely tv přenosu. /Gradace a rozsah /hustoty proti kombinované /k. jsou zmenšeny se zřetelem na vlastnosti snímacích elektronek. Zvuk. /záznam je buď fot., n. magn. Vzhledem k odlišné /strmosti k,t. bývá tech. kvalita fot. záznamu zvuku snížena zejm. zvýšeným /šumem vlivem menšího možného /zčernání zvuk. /stopy. Proto je výhodnější magn. záznam zvuku. V. t. ■ ■nanášení magnetické vrstvy, zpracování laboratorní fotografického (optického) záznamu zvuku. kopie v tužce, ofotografovaná řada pohybových iázr nakreslených tužkou na pauzovací papír: slouží k posouzeni hodnoty /animace před dalším pracovním postupem. V k.v t. je nejen animovaná kresba, ale í v kontrufe zachycené /pozadí, aby sí rež. mohl ověřit vztah pohybující sc kresby k pozadí. Při snímání jsou kresby zdola silně osvětleny, aby vynikly kontury. K.v t. se natáčí po částech filmu v /sekvencích, někdy jen obtížnější úryvky filmu. Ve /smyčce se několikrát promítá reá., ...../anímátorúm, /fázařům a dalším pracovníkům; hodnotí se charakter, rytmus a plynulost pohybující se kresby a její umístění v obraze vzhledem k dekoracím. K,v t. dává poslední příležitost k opravám animace. Po schváleni uzavírá realizační fází ■ animátorů a kresby, které byly podkladem jc.v t., předávají se /konturistům. koplo zvuková, 1. film. /pás nesoucí pouze, vykopirovanou pozitivní zvuk» /stopu. K.z. nenese záznam obrazu. K.z, vého synchronního magnetofonu, které jsou synchronně spřaženy, aby přepsaný záznam na kombinované /kopii byl synchronní. Podle šířky filmu, na němž je zaznamenána míchačka a šířka film. kopie, ř. záznamu* bývá součástí film. :. kopírky (v. t. hlava kopírovací zvukovA), Od doby, kdy se přestalo ve /výrobě film. zvukuľpoužívat fot. záznamu zvuku, vyrábějí se zvuk* kopie jen výjimečně. 2. K.z. magn. záznamu je zařízení pro cl. přepis zvuk. záznamu. Skládá se z reprodukčního synchronního /magnetofonu a záznamo- b) Jednoduchá opt. triková kopírka Oxberry typ 1500- kopírovaní aditivní vinu a získává se film. /kopie. Pomoci k* se vsak vyrábějí i duplikám! /negativy, inverzní /kopie, duplikáciu* /kopie, televizní (vysilači) /kopie apod. Při k. se mohou získat nejen kopie stejného formátu, jako má materiál výehozí, ale je možné i zvětšování, zmenšování a řada jiných speciálních uprav. K. se děje potmě n. při bezpečném osvětleni předepsaném pro použitou film. surovinu. Před k. musí být negativ řádně vyčištěn a musí být naprogramovány /expozice pro každý jednotlivý /záběr filmu. Expozice se mohou určovat čtyřmi různými způsoby: 1. odhadem při vizuáJnlm pozorování negativu; tohoto způsobu se užívá jen u černobílých filmů; 2. zhotovením zkušební kopie vybrané části negativu (tzv. Mifir), vizuálním posouzením a odhadem /korekce; 3. použitím speciálního zařízení, které tv způsobem snímá negativ a na obrazovce převrací v pozitivní obraz; po vyladění tohoto obrazu se stanovených korekčních hodnot používá pro výpočet nutných kopírovacích expozic; 4. denzitometrickým proměřením obrazu n. sejmutého testu a výpočtem. V. t. ectonombtrih kopírovacího procesu. kopírováni aditivní,, v poslední dobé široce se rozmáhající způsob /k. barevných filmů, který má více variant. Pro k,tu je charakteristické, že světlo mezi zdrojem a barevným materiálem je v některém místě rozděleno na tři svazky (modrý, zelený a Červený) a v nich modulováno. Tyto tři svazky (úseky spektra) mohou mít různou spektrální šířku: jedním extrémem je, sahajl-li přes téměř celou třetinu spektra, druhým, jsou-li monochromatické. V tomto druhém případě jde o k.a. monochromatické; nelze-lí jednotlivá světla považovat za monochromatická, jde o k,a. pásmové. Byl navržen I způsob, u něhož je kromě tří barevných svazků ještě čtvrtý bílý (k.a, čtyřkanálové); pří k. se vždy alespoň jeden z tří barevných svazků vyřadí z provozu. Tří barevných svazků se dosahuje bud třemi samostatnými zdroji, n. tím, že se světlo jediného zdroje rozdelí do tří svazků vhodnou opt. soustavou. Takřka ve všech případech k.a. se spektrálni šířka (a průběh) jednotlivých úseků spektra ještě vymezuje trojicí aditivních kopírovacích /filtrů. Pii k-a. lze exponovat barevnými světly současné (obvyklý sspůsob), n. postupně. V. t, kopírovaní SUBTKAKtlVNÍ, stroj kopírovací filmový. kopírování barevných filmů, způsob k. záležející ve své podstatě v přenosu dílčích obrazů z předcházejícího meziproduktu (např. z negativu) na následný produkt (např. pozitiv) n, meziprodukt (při dublování) a umožňujíc! /rozmnožováni barevných filmů. K.b.f. se může provádět pomocí krokových n. štěrbinových, kontaktních n. opt. kopírovacích /strojů tak jako k. černobílých filmů, ale na rozdíl od něho je třeba pečlivé udržovat režim žárovky (světelného /zdroje) a modulace světla se musí dít /modulátory, které umožňují modulovat na sobě nezávisle tři aktinické toky: modrý, zelený a červený. V černobílém filmu Je jeden obraz, a stačí tedy regulace jedním světlem i v barevném se přenášejí tři obrazy, a to každý jedním z uvedených tří akti-nickýeh toků, vztažených na jednotlivé vrstvy 5 tFiyrstvých. barevných /materl- 154 álů; navíc změna režimu Žárovky znamená nejen celkové zvýšen! n. snížení kopírovacího světla a tím /hustoty kopie, ale tato změna nebývá ve všech třech tocích stejná, což může vést ke zrněné vyváženi barevného obrazu. - Podle způsobu a tech. realizace modulace světla při k. se rozeznává /k. aditivní a /k. subtraktivnf. Základní podmínkou přitom je v obou případech uvést do vzájemného souladu jak nevyvážené dílčí obrazy negativu (n. jiného předcházejícího meziproduktu), ták nevyvážené citlivosti jednotlivých vrstev kopírovacího třivrstvého materiálu (/materiály film. duplikační a pozitivní). Ve film. laboratořích se proto již při přejímce kopírovací materiály „sjednocují", tzn. 2e se jim přidělí příslušné /předfiltry, vyrovnávající jejích nevyváženou citlivost na určitou jednotnou úroveň. Při vlastním zpracováni kopírovacích materiálů se tyto předfiltry- ještě korigují podle momentálního senzitometrického stavu vyvolávacího procesu. Tím se úkony pří vlastním k.b.f. redukují na určeni opravné filtrace a kopírovacího /čísla negativů. Jednotlivé záběry sc k tomu účelu buď barevně testují na pozitivní materiál s předfiltrem, popř. se obojí kopírovací data zjišťuji speciálním barevným /analyzátorem n. denzitomet-rícky. Uvedená praxe se týká subtraktiv-niho a s nepodstatnými rozdíly formálního rázu i aditivního k.b,f. kopírováni subtraktivni, způsob /k. barevných filmů vyznačující se tím, že se k modulaci Jednotlivých úseků spektra (tři aktinických toků) používá subtraktiv-nlch kopírovacích /filtrů přeložených přes sebe, a to žlutého pro modulaci modrého úseku spektra, purpurového pro zelený úsek a azurového pro červený; v druhých dvou úsecích tyto kopírovací filtry vždy propouštějí světlo v max. míře. Obv. se však používá jen kombinace dvou filtrů, které představují rozdíly v potřebné úrovni modulace, kdežto svetlo ve všech třech úsecích se pák společně ovládá ještě jiným způsobem, např. velikosti otvoru v clonovém /pásu n. šedým /filtrem. V. t. kopírování aditivní, stroj kopírovací filmový. „kopírovat", poznámka skríptky uvedená v denní /aprávé (hlášení) o zpracování negativu u/synchronů, které se maji vykopírovat pro režiséra k užšímu výbéru. Poznámka je určena pro pracovníky film. laboratoři a pro přepisové /studio. koprodukec, častý způsob /výroby filmu společným nákladem několika pro-, aukčních organizací. Snahy rozdělit stále se zvyšující výdaje na výrobu filmů, úsilí jednak získat možnosti natáčeni v cizím, začasté exotickémprostřed í r^ediiak—iičr--jistit si spolupráci zahraničních herců a tvůrčích pracovníků mezinárodní úrovně i popularity, možnost využít výhodnější tech. výrobní základny partnera i dosáhnout zlepšení a rozšířeni mezinárodni distribuce filmu, přiměly výrobní film. organizace spojit své finanční a tech. prostředky ke společné výrobě filmů s tím, že se bude účast na hospodářských výtěžcích filmu vzájemně dělit poměrem odpovídajícím vloženým" výrobnímnákladům; Zákonné možnosti některých států přiznat koprodukčním filmům výhody jako filmům národním značné napomáhají této formě spolupráce. Základem výrobních I hospodářských vztahů, spojených s koprodukční výr^bou--filmů,-je~vehni podrobná koprodukční smlouva s důležitým ustanovením o přístupu stran k rozmnožovacím /materiálům filmů, přičemž nutnou součásti Smlouvy jsou tech, /scénář filmu, natáčeel /plán s určenými objekty podle místa natáčen! a s vybranými /exteriéry, /rozpočet nákladů filmu, seznam roli a tech. funkci rozdělený na smluvní strany, které pak zajišťují jejich personální obsazeni s časovým plánem pobytu na území smluvních stran a soupis tech. přínosů smluvních stran (natáčecí technika, materiál, laboratorní práce atp.). Neméně důležitou součástí koprodukčnfch smluv je dohoda o hospodářském využiti filmu, tzv. distribuční smlouva. Cs. film. výrobní organizace . uzavírají koprodukční smlouvy zásadně na podkladě bezdevizovém s tím, že každý koprodukční partner hrad! ty výlohy výroby filmu, které mu vzniknou ve vlastní zemi. Smlouvu o k. uzavírají nejčastěji dvě výrobní organizace, avšak často bývá koprodukčnfch partnerů i více a z několika zemí. Obv. bývá obsahem kop redukčního Älmu takové téma, jehož dčj se střídavé odehrává v koprodukčních zemích, popí. kde v ději vystupují příslušníci několika národů a tyto film. role představují pak příslušnicí zemí jednotlivých koprodukčních partnerů. korekce expoziční, oprava expozičních /hodnot v případech, kdy expoziční, /zkouška prokázala, že původní expoziční hodnoty nesouhlasí ať vlivem jiné /citlivosti fot. materiálu, n. vlivem jiné účinnosti vyvolávacího procesu apod. K.c. se uplatňuje jak při snímáni, tak i při dalších procesech (kopírování, zvětšováni apod,). K.e, se také zavádí při používání snímacích /filtrů, u nichž je vyjádřena hodnotou /činitele filtru. Pro tento účel existují pomůcky (tabulky), z nich lze přímo zjistit opravu clonového /čísla pro určitý filtr. K.e. se udává bud v násobcích expozice (2 x apod.), n. přímo v potřebné změně clonových Čísel (o jednu „clonu" znamená změnu na předcházející n. další clonové číslo). korepetice, ve film. středisku místnost akusticky upravená a vybavená pianincm n. klavírem. Malé k. slouží zkouškám zpěváků - sólistů s Idavírním doprovodem, větší k. v podobá menšího sálu pak zkouškám sboru. K* jsou tvůrčím příslušenstvím souboru pro /záznam zvuku (studií pro příjem hudby). kostým, šat, který slouží k převleku, tedy k přetváření osobnosti. K. může být tedy právě tak oděv historický, jako uniforma n. výtvor módní fantazie, pokud neslouží přímo své účelové funkci n. do-—bQv^m^-vkas&--Kv-je>Áx^ je vybrán k vnějšímu dokresleni dram. postavy a charakteru. Film. k. navrhuje kostýmní /návrhář n. scénografa schvaluje je režisér. Na podrobnost a časovou návaznost k. ve filmu dohlíží /skript a pečuje o ně /kostýmér (garderobiér). kostýmér, pracovník zajišťujíc! podle pokynů a návrhů kostýmního ^ndvrhdfí n. vedoucího k* zapůjčení n. výrobu nových /kostýmů pro potřeby příslušného filmu. Spolupracuje při výběru vhodných látek, a oděvních doplňků. V natáčecim /období odpovídá za řádně, včasné a předepsané obléknutí herců, za úpravu, údržbu a čištění kostýmů a jejích doplňků, Spolupracovníkem návrháře kostýmu je vedouoi k-j v který vede podle jeho pokynů kostýmní yypravu filmu. Odpovídá za včasné zajištěni kostýmů a doplňků podle schválených návrhů. Ncní-li ve filmu obsazena . funkce návrháře kostýmů, pracuje vedoucí K. přímo podle pokynů režiséra, kostýmérna, provozní místnost slou-| žičí k přechodnému uložení /kostýmů a | doplňků především během /natáčeni filmu, í Provádějí se v ní rovnéz drobné úpravy, I žehleni, popř. praní. Obv. bývá vedle he-í řeckých /šaten. Po skončen! /výroby filmu se provádí likvidace a kostýmy se vracejí zpít do skladů kostýmů n. majitelům a „ institucím, od nichž byly eventuálně vypůjčeny. kovárna, jedna z dílen dekorační techniky, vybavená výhněmi, menším bucharom, kovaclunou, světlým příručním skladem kovářského uhli, přívodem vody a spalickovou podlahou. K. bývá spolu se /svařovnou v těsném sousedství zámečnických /dílen." --kresba (opt., obrazová), vžitý, blíže " nedefinovaný pojem, používaný pro subjektivní hodnocení /kvality obrazu vytvo- z řenélw bud snímacím /objektivem na citlivé /vrstve a dále laboratorně zpracované- J- -ho, n. promítacím /objektivem na promítací /ploše. K. závis! nejen na /funkci přenosu kontrastu všech členů zobrazovacího řetězu (objektiv, film. materiál, .. způsob laboratorního /zpracováni, /ko- - pírování; /promítání), ale též na podmínkách /snímáni, promítání a pozorování ~ obrazu (způsob /zasvětlováni scény, struk-lura á /kontrast snímaného předmětu). K. se může použít též jako výrazového /pio-Středku. K. souvisí s výslednou /strmostí laboratorního procesu a /ostrostí; proto , se při jejím označování používá termínů \ jako tvrdá, měkká, ostrá, neostrá. K. ře- y zavž ostrá - tvrdá působí technicky stu-t deně, neosobně; ostrá - měkká je opti- ^ mální; mírně neostrá - tvrdá zvyšuje dojem autentičnosti, neostrá - měkká (změkčení zmékčovaci /Čočkou) působí romanticky. K. záměrně volená dotváří ~lL~ styl režijní i kameramanské 4-práte. kresba přímo na film, jedna z technik kresleného /filmu. Záleží v tom, že - /ánimátor kreslí, maluje, ryje n. vyškra-£ bává miniaturní kresby přímo do jednotli- vých políček film. /pásu v časové konti-nuitfi od prvního do posledního obrázku za *ebouj přitom každý obrázek pfedsta-, \ -viije další pohybovou fázi předešlého. V některých případech (Len Lye: Barevná ,V skříňka; N. McLaren: Linie vertikální, ^ Linie horizontální) autoři kreslí a malují ^nepřetržitě, bez respektováni jednotlivých y~ poliček. Ke k.p.n. f , se používá tuše a «5£ druhů per a kartáčků k nanášeni barvy. J|fTento nový postup přinesl velkou změnu l£rdo technologie kresleného filmu a jeho ^r-profesí. Z pracovního procesu vyloučil Jj^/fázaie, /konturisty, /koloristy a kameru V"'* v osobe /autora soustředil práci režiséra, ^výtvarníka a animátora. Tento způsob prá-sgjŕ'oe umožňuje autorovi „improvizaci po-^hybu" é „skutečný autorský vztah k filmu" ^(McLaren). Současně má jisté omezení r* v tom, Že k.p.n. f. musí být jednoduchá, j^_větš. konturová, abstraktní, ornamentální JgTNorrtian McLaren kreslí přímo na film. pás. JE kritéria kvality elektroakustického přenosu n. kaligrafická na bílém n. barevném pozadí, — Z historického hlediska se k.p.n. f. zabýval poprvé Len Lye r, 1933, kdy na--točil Barevnou skříňku, po něm ji systematicky používal kanadský autor Norman McLaren ve filmech: Allegro 1939; Tetky, Smyčky, Boogie Doodle, 1940; Tanee slepičky, Pít za čtyři 1942; Tanec dolarů 1943; Piddle de Dee 1947 atd. Ve filmu Blinkity Blank (1954) vyškrabával kaligrafické, ornamentálně stylizované kresby do černého vyvolaného negativu, takže výsledný efekt působí jako sgrafito. Pro k,p,n, t, sestavil N. McLaren zvláštní typ prosvětlovacího /stolu. V. obr. kritéria exponometrická, hlediska, kterými se hodnotí /expozice scény. Jsou subjektivní a objektivní. K subjektivním se nejčastěji řadí kvalita reprodukce lidské pleti, která je hodnocena vizuálně v pozitivu. Toto k.e. se obv. objektivizuje denzitometrickým měřením (hustota obrazu pleti v negativu se uvadl např. 0,8 až 0,9 nad závojem). Jako objektivního k.e. se používá hustoty negativu šedé plochy s přesně definovaným /činitelem odrazu, která je hodnocena ve vztahu k senzito-metríckč /charakteristice negativu film. materiálu. K tomu účelu se snímá šedá /tabulka. Podle uplatňovaného k.*. se také voli metoda stanovení expozice při snímání expozičních /zkoušek. V. t. E3ÍPONOMBTRIB BODOVÁ, BXPONOMBTRIB INTEGRÁLNÍ. kritéria kvality elektroakustického přenosu, hlediska, popř* vzorové vlastnosti, podle nichž posuzujeme jakost přenosu /zvuku; též vybrané tech. parametry n. základní přenosové vlastnosti záznamového a reprodukčního zařízení, na nichž jakost výsledného zvuku závisí. Poslech reprodukce /záznamu zvuku hodnotíme jeho přirovnáním k přímému poslechu téhož zvuku a stupeň podobnosti (n. shody) označujeme jako vimost záznamu a reprodukce n. jako věrnost reprodukovaného zvuku. Přímý poslech téhož zvuku lze málokdy realizovat, avšak k hodnocení stačí jeho představa a spolehnuti na pří-slušný akust. stereotyp vypracovaný ná- kritérium citlivosti fot, vrstev kvalita obrazu vyfeem. Tech. parametry (základni pře-nosové vlastnosti) elektroakust. přenosu jsou zejm.: útlumová charakteristika a kmitočtový rozsah, /odstup ruSivých signálů, harmonické a přechodné zkresleni, kolísáni posuvné rychlosti, smerová informace. Pro vysokou věrnost záznamu a reprodukce zvuku se požaduje: velký kmitočtový /rozsah s milým útlumovým zkreslením kmitočtové charakteristiky, velká /dynamika $ malým harmonickým a přechodným zkreslením, s malým základním /Šumem, a malá hodnota kolísání, popř. též správná a jednoznačná směrová jjnformace (v. t. stereofonie). kritérium citlivosti fotografických vrstev, určitý smluvený účinek dosažený za definovaných podmínek, podle něhož se stanovuje senzitometrická /citlivost. Prvotním a nejjednoduíäím k.c* byl práh /zčernám, tj. první pozorovatelné stopy obrazu. Pro vágnost tohoto k*c, se v moderních normách nahrazuje jiným prahovým k.c. - smluvenou >f/hustotou nad /závojem", tj. hustotou o pevnou hodnotu (zprav. 0,1 n. 0,2) vyšší, než je závoj. Druhým k,c, hojně používaným asi před 50 léty, je k. inerciální: bod inercie je průsečík prodloužené přímkové části senzito-metrickč /charakteristiky s osou úseček (u jednoduchých fot. emulzí tehdy používaných býval bod ínercie nezávislý na vyvolané /strmosti). Třetí skupinu tvoři k.c. gradientově, vztažené bud k bodu na senzitometiícké charakteristice, v němž se dosahuje smluveného místního /gradientu, n. k jednomu z krajních bodů, které příslušejí dosaženému smluvenému průměrnému gradientu nad definovaným intervalem expozic, popř. intervalem hustot, n. k bodu, odpovídajícímu nejmen-šímu užitečnému gradientu čí zlomkovému gradientu (tj. místnímu gradientu, který je smluveným zlomkem průměrného gradientu n. strmosti) apod.; zejm. zlomkového gradientu se využilo v senzitometrických normách (ASA) v období okolo druhé světové války. Čtvrtou takovou skupinou, která má velké uplatnění kromě jiných oblastí i v kinematografii, jsou k.c, střed- ních hustot, definovaná obdobně smluvenou hodnotou (popř. „nad závojem") jako exaktnější k.c. prahová, ale dané hustoty jsou blízké hustotě 1,0 n. vyšší; význam tohoto k.c. v kinematografii je ten, že při vhodné volbě a správném využiti zaručuje správnou a konstantní hustotu hercovy tváře v negativu. V /senzitometrii inverzních /materiálů se navíc uplatňuje k.c. průměrově) odvozené od geometrického průměru kritické expozice, odpovídající jednou nízké hustotě, podruhé vysoké hustotě, tedy světlům a stínům. kronika filmová, soustavné a piáno* vité film. zaznamenávání charakteristických událostí určité společenské oblastí, např. obce n. závodu. Při zpracování natočeného materiálu se událostí hodnotí, rovněž při zveřejňováni těchto filmů. K.f. stejně jako film* /letopis a film. občasník jsou film. formy, které mohou pro veřejnost soustavně natáčet film. /amatéři (kínoarňlitéři). kryt mikrofonni protivětraý (slang, vindSuc), přípravek sloužící k překrytí bezprostředního okolí membrány /mikrofonu a bránící vzniku turbulentního (nepravidelného) proudění vzduchu při větru zejm. na ochranné mřížce membrány a kolem čela mikrofonu. Toto prouděni je zdrojem typických rušivých zvuků. Výrobci mikrofonů nevěnují vždy zvláštní péči konstrukci účinného k.m.p* a v praxí bývají konstrukce k. často improvizovány a velmi vzdáleny od optimálního řešení. Aby nenastalo zhoršení přenosových vlastnosti mikrofonu, zejm. útlumové charakteristiky a směrové charakteristiky, realizuje se k.m.p* v kulovitém až hruškovitém tvaru jako pouzdro z materiálu, jehož akust. impedance se velmi blíží reálnému akust. odporu pouzdra, v němž je mikrofon umístěn. Materiálem bývá nejčastěji průzvucná tenká látka n. průzvuč-ná pěnová plastická hmota, kryt vodotěsný, speciálně provedený k.» do něhož je uzavřena film. /kamera pří natáčeni film. /záběrů pod vodou (v. snímání pod vodou), K.v. bývá doplněn stabilizačními křidly, bombou na stlačený vzduch,—tlakoměrem—ukazujícím rozdíl tlaku uvnitř i vně k.v, $ odpouSteam ventilem, akumulátorovou baterií, spouště-, čem a regulátorem otáček elektromotoru apod. (Např. k.v. Aquafiex franc. fy Eclair.) kryt zvukotěsný (slang, blřmp), tvarované zvukotěsné pouzdro skříně film. /kamery, jehož účelem je utlumit a zamezit pronikání hluku kamery do jejího bez-prostředního okolí (obr,). K.z. je vyložen vrstvami různých lehčích (textilie, plst, pryž) i těžkých materiálů (olověné desky), které maji různé rezonanční kmitočty, jejichž interferencí dochází k účinnému /útlumu zvuku (hluku). K.ss, Činí film, kameru rozměrnou, těžkou, drahou a obtížně ovladatelnou. Proto je snahou výrobců kamer vyrábět kamery odhlučněné} jejichž vlastní skříň je provedena podle zásad účinné akust. izolace a tlumení hluku a jejichž konstrukce pohybových mechanismů je provedena se zřetelem na nejtiššl chod. Tyto kamery jsou menši, lehčí a ovladatelné jako film. kamery ruční. V. t. hlučnost kamery. křivka viditelnosti v hledišti, čára, jejíž průběh je určen spojnicí bodů, představujících oči diváků v jednotlivých ža--dách /hlediště. K dosaženi dobré /viditelností je třeba vytvořit dostatečné převýšení řad sedadel, aby se získala potřební! výška oka diváka nad temenem hlavy diváka sedícího přímo před ním. Jestliže každý divák v kině vidí nerušeně celý povrch promítací /plochy, je podlaha hlediště konstruována podle ideální k*v. U hledišť s rovnou podlahou má k.v. podobu přímky, u podlah se spádem (pře- . výšení) má k.v. různý průběh. Nejčastěji sleduje tvar vzestupné k. směrem od první k poslední řadě sedadel. Průběh ideální k.v. v podélné ose sálu se různí od průběhu této fc., íetřené při bočních stěnách sálu. Plocha podlahy hlediště vzhledem k ideální viditelnosti, vyšetřované pro každé /sedadlo, je zborcená v příčném řezu sálem tak, že postranní sedadla jsou umístěna výše než boční sedadla stejné řady. V praxi se toto zborcení podlahy v příčném směru zprav, zanedbává a k.v. se vyšetřuje pouze pro osu sálu. Pro průběh k.v* je rozhodující umístění tzv. kritické přímky viditelnosti A, kterou chceme pozorovat ve vztahu k první řadě sedadel v sále. Je jí vodorovná přímka, kolmá ke svislé rovině souměrnosti, vedené-podélnou osou sálu. Kritickou přímku představuje u hlediště kina spodní hrana promítací plochy. Průběh k.v. ovlivňuje dále vertikální poloha oka diváka v první řadě sedadel vzhledem ke kritické přímce, vzájemná vzdálenost řad sedadel, výška sedícího diváka, výška temene hlavy diváka nad jeho okem a půdorysné uspořádání sedadel, ideální k.v. v h. se určuje jednak postupným grafickým vyšetřováním, jednak metodami matematickými a smíšenými (matematické a grafické). kříž maltézský, součást /mechanismu k.m. ve tvaru zvláštního ozubeného kola, Otevřený zvukotěsný kryt (blimp) s ruční kamerou Arriflex 16 namontovanou uvnitř. Dole je stupnice snímacích vzdáleností a stupnice don snímacích objektivu. 156 JhH ■ Maltézský-kříž ■promítaeEho-stroje-UM -70: J - těleso maltézského kříže, 2 - setrvačník .:maltézského kríže, 3 — kolo se šroubovými : zuby rozvodného mechanismu, 4 - komora jehož zuby s kruhově vykrojenou horní : plochou (koruna zubu) jsou odděleny hlubokými pravoúhlými mezerami (obr.). (Název je odvozen od čtyřzubého k, pro jeho podobu se znakem řadu maltézských rytířů.) K.m. mívá zprav, čtyři zuby; jejich počet však může být též jiný. Rov-:.,něž existují různé obměny k.m. (např. In, desaxiálm). V. t. obr. u hesla mechanismu* maltézského kříže, KSČ a film - problémům filmu, stejné jako cwtatiúm odvětvím kultury, věnuje ^strana trvalou pozornost; nejdúležitějším ze stranických materiálů, věnovaných výhradně filmu, je usnesení předsednictva ÚV KSČ o tvůrčích úlohách filmu z dubna 1950, nazvané „Za vysokou ideovost a: uměleckou úroveň československého filmu", které se stalo hlavni kulturně politickou směrnici pro čs. znárodněnou kinematografii do dalších let, platnou prak-!■ ticky dodnes; zdůrazňuje se posláni filmu vychovávat pracující v uvědomělé budovatele socialismu a obětavé obránce jeho vymožeností j po příkladu a v tradicí sov. ■ filmu, v duchu marx-leninského světového ■názoru je třeba velké myšlenky socialismu vyjadřovat ideologicky jasně a umělecky přesvědčivě, optimisticky a s vírou ve vítězství tábora míru a demokracie, bojovat proti bezideovosti a apatičností, proti schematismu a vulgarismu v uměni, proti měSráctví, předsudkům a návykům minu-JsSÍĽUJHmio_zo.b^ jeho nový vztah ke kolektivu; v historických filmech zdůraznit pokrokové revoluční tradic* naších národů od husitství až po vítězné boje dělnické třídy, vedené komunistickou stranou. K splnění sta-novených úkolů byly provedeny některé ^-organizační změny v práci /dramaturgie .a bylo doporučeno zřízeni film. komise při —Svazu čs, spisovatelů. 5 úkolem získat pro •spolupráci s filmem conejvětši počet spisovatelů a dramatiků; film. distribuci bylo .uloženo ve spolupráci se závodními kluby ;; umožnit nejširší masovou účast diváků na všech druzích pokrokových filmů. - Další závažnou směrnicí byla kritika a výzva UV KSČ, tlumočená film* pracovníkům £ maltézským křížůmt S — převodová soukolí, 6 - strhovael ozubený váleček pro film 70 mm, 7 - strhovací ozubený váleček pro film 35 mm. tehdejším ministrem školství a kultury na I. Festivalu čs. filmů v Banské Bystrici v únoru roku 1959; opětně bylo zdůrazněno místo, které filmu náleží v úsili o vytvořeni nové socialistické společnosti, a byl opakován požadavek překonat stále patrné vlivy buržoázni ideologie ; byla kritizována i stranická pasivita tvůrců, naturalismus a šedivost jejich děl, podléháni životní skepsi, beznaději a pocitu ukřívdě-nosti; vytýkána stísněnost a pocit deprese, které jsou vnucovány divákovi, což.vedlo k hluboké disproporci mezi úzce subjektivní, Životu odcizenou tvorbou a společenským úsilím lidu. Souhlasně se stranickou kritikou byla přijata rezoluce, v níž byl vytýčen požadavek užšího sepětí film. tvorby se zájmy a tužbami pracujícího lidu a nutnost stranického chápání naší současnosti. Třetím dokumentem, který byl výhradně věnován problematice čs. kinematografie, bylo usnesení ÚV KSČ z 23. 4. 1971, jehož podkladem byla zpráva o situaci a dalším postupu konsolidace v Čs. filmu, kterou bylo uzavřeno období neblahého vlivu oportunistických názorů v oblastí filmu, zasažené politickou krizí šedesátých let; provedenými kádrovými a organizačními změnami, obnovou stykůse socialistickými kinematografiemi, reorganizací dramaturgické práce, prověrkou film. programů a úpravou půjčovních podmínek byly odstraněný hlavní chyby a defor-..mace, které -pronikly-do.číímQSti-čs. kinematografie a vytvořeny tak předpoklady, aby se tvorba a distribuce filmů vyvíjely dále v souladu s kulturně-politickou linií strany a státu; zpráva byla vzata na vědomí a projeven souhlas s návrhy na další konsolidační postup a v zásadě byly odsouhlaseny i principy nové organizační struktury čs. kinematografie v podmínkách čs. federace; srov. československý pilm. Kudelski (Cheseaux sur Lausan-ne, Švýcarsko), výrobce magnetofonů NAGRA. kukátko, zařízení, které bylo dávným předchůdcem dnešního /kina. Po vhození mince bylo v něm možno pozorovat krátké film. scény. K. byla instalována ve zvláštních sálech v rámci objektů s jinými účely. kulisa, základní stavební prvek (plošný) ateliérové /stavebnice. Slouží ke stavbě stěn, rohů a dalších částí film. /dekorací, hlavně v /ateliérech. K. je tvořena dřevěným nosným rámem, vyztuženým příčkami, na němž je naklizena tenká překližka. V tomto provedení se nazývá též k. tvrdá, proti k. měkké, u níž je překližka nahrazena pevným textilním potahem. Rozměry k. jsou obv. normalizovány; vyrábějí se zprav, v modulové řadě (výškový a šířkový modul 12,5 cm), což umožňuje největsl vzájemnou návaznost jednotlivých k. při sestavování film. dekorací. K. se spojují sbíjením pomocí dřevěných lati, klínovými n. speciálními kulisovými /svorkami. V. obr. na sír. 158. kuloár, /předsálí /kina v podobě Široké komunikace, obklopující /hlediště ze tří jeho stran. K. má někdy I funkci /foyeru. V kině s /balkónem n. více /pořadími /sedadel bývá k. vytvářen v jejich základních podlahových úrovních, kuřárna, uzavřený samostatný prostor, vymezený pro kuřáky v přestávkách a před začátkem představení v našich /kinech; k, přiléhá obv, k /foyeru n./předsálí kina. Rozměry k. se řídí počtem míst v /hledišti. Na jednoho návštěvníka kina se počítá nejméně 0,025 m! podlahové plochy, přičemž plocha k. nemá být menší než 12 mE. K. nesmi mít přímé spojeni $ hledištěm, nesmí přes ni vést úniková /komunikace a musí mít dokonalou výměnu vzduchu, V některých zahraničních kinech je kouření dovoleno ve společenských prostorách kina i v jeho hledišti, a proto se tam k. nezřizují. Kouření v hledišti vyžaduje ovšem dokonalé a velmi výkonné větrací a klimatizační zařízení. kvalita akustická (prostoru), vlastnost prostoru, umožňující kvalitní vjem hudby, řeči, zpěvu n. jiného zvuk. projevu. K.a, prostoru záleží na jeho objemu, tvaru, /difuzitě a době /dozvuku. Předpokládá tedy vyřešení rovnoměrného zásobeni všech míst /hlediště kina zvuk. energií, dosaženi optimálni doby dozvuku, zamezení přístupu rušivých /hluků a při /promítáni se stereofonním zvukem dosaženi dobrého vjemu /lokality zdroje zvuku, kvalita obrazu, míra podobnosti mezi předmětem a jeho obrazem vytvořeným zobrazovací soustavou. Žádná skutečná soustava nemůže rozměrově a jasově věrně reprodukovat všechny detaily předmětu. Obrazem bodového zdroje nikdy není matematický bod, nýbrž určitá ploška (rozptylová ploška) konečných rozměrů s víceméně složitou strukturou. Hlavními příči-nami jsou r.np?. opt. /vady a /ohyb světla u opt* /zobrazování, /rozptyl světla v citlivé /vrstvě a její /zrnitost (v. senzito-mbtrie) u fot. zobrazování. K.o. se posuzuje budí subjektivní, porovnáváním obrazů téhož předmětu (zkušebního /obrazce), n. objektivně měřením některého fyzikálního parametru v obraze vhodně zvoleného předmětu. Mezistupněm mezí oběma způsoby je měření rozlišovací /schopnosti, při němž se sice užívá subjektivního kdtériajrozlišeni, avšak k, se vyjadřuje číselně, velikostí právě ještě rozliSených detailů obrazu. Objektivní metody kfstanovení k.o. jsou založeny na popisu obrazů jednoduchých předmětů, jako jsou svítící bod (ploška nepatrných 157 kvocient Callierův rozměrů), svítící přímka (úzká štěrbina), přímkové rozhraní mezi světlou a černou polorovinou n- sinusová mřížka (sinusový test). Tyto předměty jsou voleny tak, že je lze považovat za elementy libovolného zobrazovaného předmětu, lišící se navzájem jen intenzitou. Obraz předmětu se pak odvodí superpozici obrazů těchto elementů. K.o. je popsána funkcí vyjadřující rozloženi světla v obraze elementárního předmětu. Obecné je to funkce dvou proměnných; v případě bodu je to zřejmé, v ostatních případech je třeba vzít v úvahu též orientaci elementárního předmětu. Obraz sinusové mřížky je základem teorie /funkci přenosu kontrastu, podle níž se k.o. charakterizuje degradací /kontrastu sinusové mřížky při zobrazování, vyjádřenou v závislosti na prostorové frekvenci mřížky. K objektivnímu hodnocení jediným číslem se ze základních charakteristických funkcí odvozují různé parametry, které mají odpovídat subjektivně pociťované Ico. Např. z rozptylové plosky, představující obraz svítícího bodu, se jako kritéria k. užívá poměru osvčdeni ve středu rozptylové plošky k Intenzitě osvětlení v temže místě v případe dokonalého /objektivu bez opti vad (Strehlovo kritérium). Jiným kritériem může být velikost n. průměr plošky obsahující předepsanou část z celkové světelné energie; podobná kritéria lze odvodit i z obrazu svíticí přímky; z obrazu rozhraní se jako kritérium odvozuje max. n. průměrná strmost křivky, vyjadřující rozložení světla v obraze rozhraní, popř. střední hodnota dvojmoci Rozměry kulis používaných pro stavbu film. dekorací. strmostí této křivky (akutance) apod. Z funkce přenosu kontrastu jako kritéria se může užít hodnoty prostorové /frekvence, při níž dosáhne snížení kontrastu předepsané hodnoty, n. plochy vymezené funkci přenosu kontrastu až do určité předepsané prostorové frekvence. Jednočísel-ná kritéria nikdy nemohou popsat k.o. úplně, a proto se mohou osvědčit jen ve speciálních případech. kvocient Callierův (součinitel Callierův) Q, poměr směrované opt. /hustoty fiD, D|j k rozptylné hustotě aD, D+ daného vzorku: u aD Dm- s /Světlo dopadající na fot. vrstvu se Část. odráží, část. pohlcuje a část. prochází; přitom se rozptyluje na zrnité struktuře vyvolané vrstvy, takže část paprsků mění svůj směr. čím je absorpční médium vc vrství (vyvolané stříbro) hrubší (tj, čim je materiál hrabozmnôjší), tím je rozdíl mezi množstvím světla prošlým ve Směru dopadu a mezí veškerým prošlým světlem větší, a tím je tedy i k.C. vyšší. Proto se někdy k.C. používá k vystiženi /zrnitosti vrstvy; je však nutno mít na zřeteli, že k.C závisí i na vyvolané hustotě (a také na tom, že měření směrovaných hustot se velmi těžko definuje). I u barevných třívrstvých /materiálů může být k.C. následkem nehomogenit vrstvy vyšší než 1 (např. u materiálů s vtroušenými barvo-tvornými /komponentami). V. t. denzi- TOMBTRIE, GRANULOM ETR. *1 B, «1 12,5 WO 175 200 1 -* 25,0 WO m too 37.5 150 175 WO 50 WO 175 200 75 WO 175 200 WO 150 175 200 8, 12,5 25 37,5 50 75 100 25,0 25 37,5 50 75 WO 37,5 - 37,5 50 75 wo 50 - - 50 75 100 75 - ~ 75 100 100 - - - - 100 rwměry v cm laboratoř filmová, podnik sloužící k /zpracování kínemat. filmů a pro výrobu film. /kopií. Podle převažující pracovní náplně se dělí na l.f. denních /prací, tvořící zprav, jeden celek s film. /studiem, a l,f, distribučních -í-kopii, která bývá samostatná, často bývají oba typy J.f. spojeny dohromady. Náplň práce l.f. není přesně vyhraněná a kromě uvedených hlavních činností se může l.f. zabývat /přepisem zvuk. /záznamů, trikovou technikou, výrobou /diapozitivů, fot. pracemi, výrobou laboratorního zařízení, zpracováním amatérských /filmů, tech. /střihem, ražením n. leptáním dialogových /titulků apod. Kromě vlastních výrobních prostorů obsahuje moderní l.f, speciální sklady film. suroviny a rozmnožovacích /materiálů, zařízení pro klimatizaci prostorů, úpravnu vody a zařízeni pro dodávku různých druhů energie (páry, elektřiny, stlačeného vzduchu, chlazené vody). Základním zařízením l*h jsou vyvolávací /stroje a /stroje kopírovací. V provozu l.f. se klade zvi. důraz na čistotu a bezprasnost výrobních rnísmosti^stímsouvisii „očistný proces'* (záměna svrchního oděvu za pracovní úbor, přezouvání, automatické odsáváni prachu z odivu), jemuž by se měli podrobit všichni příslušní pracovníci. (Obr. a, ř, c.) labyrint, u studiových staveb akusticky předumený, labyrintově uspořádaný průchozí prostor bez dveří, který někdy může nahradit přetlumenč /zádveří 3 akuBt. dveřmi, vedoucí do prostorů akusticky chráněných (např. do film. /ateliérů). L. zabraňuje průstupu rušivého hluku z prostorů akusticky nechráněných. ladírna, prostor v rámci objektu zvuk. /záznamu (u hudebních /studií). Slouží k dolaďování nástrojů před produkcí ve studiu. Ke studiu patří 1. pro smyčcové nástroje a 1, pro nástroje žestové. L. musí být akusticky přizpůsobeny se zřetelem na druh laděných nástrojů, s krátkým /dozvukem a dostatečnou zvuk. /izolací vůči sousedním prostorům. Bývají zároveň úschovnou nástrojů, jsou vybaveny vhodnými skříněmi. L. se zprav, umisťují na stejné podlahové úrovni se zvuk. stu- ; díi, v jejich bezprostředním sousedství. lakýrna, jedna z dílen dekorační techniky. V 1. se natká nábytek a provádějí se . jiné lakýrnické práce pro scénu, pokud se tak neděje na /dekoraci přímo v ateliéru, lakýrník filmový, pracovník pro lakýr; nické práce na povrchových úpravách film. /dekorací n. výpravných /prostředků, lambéťie (slang, lampérie), ozdobné obklady stěn film. /dekorací v různých výškách: běžnfi se používá dřeva, tapct( plastických hmot pomalovaných, event. s reliéfem, fotodýh (někdy též jen obkladů namalovaných přímo na stěně). lambert (zn. L n. la), jednotka /jasu . používaná v anglosaských zemích; 1 L .—..10*/» nt. V. t. VELIČINY A JEDNOTKY FOTOMETRICKÚ. Laterna magica, uměl, audiovizuální,, výrazový /prostředek, v němž jc promítaný obraz a reprodukovaný zvuk spojen s akcí živého herce. V podstatě se používá 158 a) Vyvolávací hala - automaty. b) VyvoJávací hala - sušicí skřfně. Len film obdobného tech. zařízení jako u /Poly-ekranu. Promítací technika je v přímém spojení s moderní technikou jevištní. Podle běžné praxe a ustáleného právního názoru patří L.m. do skupiny děl hudebně dram., tj. jevištních. Tím jc dán způsob autorskoprávní ochrany a honorářového systému. Dnešní systém L.m. je původním nápadem čs. tvůrčích a tech, pracovníků: premiéra se uskutečnila na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. lavice optická, zařízeni patřící k základnímu vybavení opt. laboratoře: slouží k pokusnému sestavováni různých opt. /soustav a měř. metod. Základní součástí l.o» je dlouhá, vodorovně umístěná, přesně opracovaná litinová kolejnice (její profil má obv. tvar rovnostranného uojúhelnika, u přesnějších l.o. tvar podobný jako lože soustruhu, n. se používá dvou rovnobežných tyčí kruhového průřezu), po níž lze posouvat příslušně tvarované jezdce. Posuvy jezdců lze měřit pomocí stupnice upevněné podél ho* Jezdce nesou držáky posuvné výškově, popř. stranově, do nichž se upevňují různé opt. součásti (/čočky, /filtry, /objektivy, /hranoly, světelné /zdroje, /clony apod.). L.o. bývá dále vybavena přislušenstvim, jako jsou držáky různých velikostí a tvarů, stolky (popř. otočné), dony, světelné zdroje, /kolímá-tory, mikroskopy, odečítací lupy, vizéry, zařízeni pro jemné posuvy apod. lávka pracovni, podstiešní i. ve film. /ateliéru, usnadňující v ateliéru manipulaci s osvětlovacími /mosty, kabely a umožňující obsluhu těchto zařízení shora. Na Lp. bývají umístěna zařízení k zavěšováni osvětlovacích mostů, dráhy transportních zařízeni, kontakty kabelů napájejících /svítidla na osvětlovacích mostech k napojení na el. síť, odporové stoly, reostaty apod. L.p» slouží řadě různých dalších funkcí technol. charakteru. Dosud nejběžnější je systém l.p. ve dvou úrovních. Probíhají zprav, ve vzájemně kolmých směrech (1. příčné, L podélné). 2 nižších Lp. může personál ateliéru snadno zavěšovat na nosnou konstrukci (ve výši hlavy) potřebná zařízení (osvětlovací mosty aj.). Systémy l.p. sledují co největší zmechanizovaní různých pracovních pochodů v ateliéru a odlehčení jeho provozu v úrovni podlahy ateliéru. lektor dabingu, osoba řídící práci /úpravců textů formou kontroly předložených a upravených textů, překladů dialogových /listin a zajišťující podle potřeby spolupráci odborných a jazykových /poradců. Před zahájením vlastního natáčení upozorňuje režiséra filmu na zvláštností textu a předává mu upravený text v podobe /scénáře /cHcJcgŮ. Jeho povinností je zúčastňovat se studijního promítání a zajišťovat literární přípravu dabovaných celovečerních hraných a komentářových filmů. Odpovídá za ideově uměl. i odbornou úroveň textové složky filmu. Lctifilm, film. /středisko V Leningradě, v založené krátce po Velké říjnové socialistické revoluci. Jeho původní jádro, skládající se z pěti natáčecích /hal staršího typu, leží v centru města a zabírá prostor o rozloze 4,5 ha. Plocha samotných pěti ateliérů představuje 4500 m*. V tomto Vývojkárna. 15? lepení filmu areálu bylo v šedesátých, letech vybudováno moderní zvuk. /studio o objemu 3800 m3, které slouží především k /příjmu hudby velkých orchestrů a dále jako kontrolní /kino pro promítání 70mm filmů. V roce 1963 byla zahájena výstavba perspektivního film. areálu L. v Sosnové Poljang, asi 40 km od středu Ixningradu. Základem tohoto nového film, areálu, dosud ve výstavbě, jsou dva moderní ateliery o ploše po 1000 m4 s nejnovějsí tech. zařízením, které je z větší části výrobkem sov. průmyslu. Exteriérový pozemek studia je obklopen bytovou zástavbou, která značně zúžila volný /horizont a možnosti realizace velkých exteriérových staveb v bezprostřední blízkosti vlastního studia a jeho provozních zdrojů. lepení filmu, spojováni dvou částí film. /pásu, potřebné při film. /střihu n» po přetržení. Nejčastěji se k l.f, používá tekutého lepidla rozpouštějícího film. /podložku. Před 1. je třeba film na obou koučích v místě obrazového děleni zastřihnout, v místě slepky seškrábat emulzní vrstvu, popř. zdrsnit podložku, potřít lepidlem, přitisknout a nechat zaschnout. K Lf. slouží 4lepiíky3 které jsou bud jednoduché (pouze k přichyceni filmu a zajištění správné polohy slepky proti otvorům děrování), n. více či méně automatické (některé n. všechny uvedené operace vykonávají samočinně). Provedení a rozměry slepky mohou být rozdílné podle toho, o jaký film jde a jaké se na slepku kladou nároky (negativ, pozitiv, surovina, smyčka apod.). V poslední době se k l,f, používá adhezívní samolepicí pásky (převážně k spojování pracovních /kopií n, tam, kde je třeba větší rychlosti 10* Spojováni filmů adhezívnimi páskami lze s výhodou používat při L film. suroviny v temném prostředí, protože manipulace při tomto způsobu 1. ie podstatně jednodušší. lepička filmů, přístroj k spojování jednotlivých film. /pásů (např. při /střihu n. přetržení filmu při /promítání). Má za úkol uvést oba slepované konce filmu do správné vzájemné polohy, přesné je oříznout a během /lepení tisknout k sobě dostatečným tlakem. Většina 1, je opatřena i pilníčkem, kterým se jeden z konců filmu zbavuje v Šířce překrytí citlivé vrstvy, L. univerzální jsou zařízeny na lepení dvou n. i tří formátů amatérských /filmů (např. čs. 1. Trímat pro film 8 mm, 9,5 mm a 16 mm). V místě slepky má film. pás téměř dvojnásobnou tloušťku, což se někdy projevuje rušivé u filmů, se zvuk. /záznamem na rnagn, /stopě. Proto některé zahraniční typy 1. (např. Agfa-NSR) piluji konce filmu do tvaru klinu. U 1. Chemo Splicer firmy Eumig (Rakousko) se konce filmu zvláštními nožíky seříznou do zubovitého tvaru, přisadí se k sobě bez překryti a pomocí rozpouštědla se za ttaku spojí. V obou případech je tloušťka slepky stejná jako tloušťka filmu, L. pro film s polyesterovou /podložkou (např, filmy Single 8 mm) slepuji oba konce filmu speciální průhlednou fólií. lešení univerzální trubkové (pro stavbu film., /dekorací), montovaná trubková konstrukce kombinovaná s dřevěnými podlahami, pevně zakotvená n. pojízdná, sloužíc! vétfi. jako nosná či podpěrná konstrukce pro vysoká /pozadí n. rozsáhlé exteriérové stavby. 160 letopis filmový, dokumentární film. materiál natáčený postupně, do zálohy, v časovém sledu nějaké pozoruhodné akce (např. stavby vodního díla, podzemní dráhy, přestavby města), aby byly zachyceny všechny významné etapy jejího postupu. Plánovaný l.f. je pak cenným, nenahraditelným podkladem pro výsledný dokumentární /film. Letopisný způsob natáčení je užitečný také ve věd. výzkumu, v památkové péči a všude, kde časové změny vy* volávají potřebu obrazové dokumentace. líčeni, úprava zevnějšku, především hlavy (obličeje a vlasových partii), pomáhající vytvářet charakter dané role; nevyhnutelně doplňující složka hereckého /projevu. Divadelní L je výraznější vzhledem k větší vzdálenosti diváka od herce. Vyrovnává žlutavé světlo, které převládá v divadelním osvětlováni. Film. 1, je ovlivněno charakterem /osvětlení, /prací kameramana a vlastnostmi film. /materiálu, u něhož větš. dochází k určitému zkreslení zejm, barevného /podání. Divák sleduje výsledek na velkém plátně, často v nadživotním zvětšení (detailní záběry). Film. 1. se přizpůsobuje zevnějšek spektrální /citlivosti film. materiálu. Protože obraz na promítací /plose j*e značně zvětšen, je třeba věnovat film. 1. zvýšenou péčí. Televizní 1. počítá především s horním základním osvětlením, a také s tím, že většina tv záběrů je snímána více kamerami z různých úhlů. Základní horní osvětlení se doplňuje modelujícími světly. Výsledek pozoruje divák na tv obrazovce, jejíž rozměry jsou ve srovnání s promítací plochou malé. /Barva světla ovlivňuje skutečnou barvu i 1. (v. rab.). Základni 1. vyrovnává barvu pleti, obličeje, uší, krku, popř. ramen. Nanáší se -v stejnoměrné tenké vrstvě na celé partie. Je stejné pro film, divadlo a televizi a má být v souladu s přirozenou pígmen-tací pleti. Pro základní 1. lze použit více typů /líčidel (např. mastné, emulzní, tekuté, paneake). Stínováni je modelováni obličeje líčením. Tmavšími odstíny líčidla se dosáhne vi&uálního zmenšení, zúžení n. zkráceni některých partii. Světlé stíny make-upu mají opačný účinek. Mohou vytvářet n. zakrývat kruhy pod očima, vrásky, jizvy, znamení únavy n. věku. NanáSení pudru má fixovat 1. Pudru se používá vždy o odstín světlejšího, než je make-up. L* jednotlivých partií je obdobné pro divadlo, film a televizi: Oči: h pravého i levého oka musí být naprosto stejné, protože tvar jednoho ie zrcadlovým obrazem druhého. Doporučuje se vždy začít s 1. oka levého. Charaktôrním líčením se znázorňuji změny, kterým podléhá oko a jeho bezprostřední|okoli vlivem stárnuti, nemoci a únavy T(vrásky, kruhy pod očima, pokleslá víčka^opuchlá víčka, váčky pod očima, zapadlé oči). /Maskér dosahuje těchto změn 1. normálního zdravého oka vystínovánim prohlubní kolem očních důlků u kořene nosu tmavšími líčidly, zdůrazňěiurnjrýhy na horním vičku a naopak zesvědením partie pod obočím od středu očního důlku šikmo dolů. Pro výraznější změny oka se používá různých modelovacích materiálů n. plastických doplňků. Očni linka tvaruje oko a ovlivňuje jeho výraz. Nanáäí se tenkým štětečkem na okraj horního pohyblivého, popř. dolního víčka v různé šířce, délce a barvě. Oční stíny pomáhají modelovat tvar oka a ovlivňují hloubku výrazu. Nanášejí se štětečkem n.. stěrkou na pevné i pohyblivé horní, popř. dolní víčko. Světlé barvy nanesené těsně pod oblouk obočí otvírají a zvětšuji oční partie. Hnědé odstíny nanesené na linii přechodu mezi pevným a pohyblivým víčkem prohlubují výraz oka a zmenšujíívizuální převislé partie. Na pohyblivé víčko se nanášejí oční stíny v barvách, které doplňují celkovou barevnou harmonii. Oční řasy se zdůrazňují maskarem, nanášejí se obv, spirálovým Štětečkem; řasy se tím současně formují. Umělé řasy se přístřihují do žádaného tvaru a nalepují sc na nalíčené oko těsnč k oční lince a sčesávají se tak, aby splynuly S řasami přirozenými. Obočí. Tvar i barva obočí jsou velmi důležité. Obecné platí, Že srostlé obočí zužuje oční parete, zpřísňuje výraz, svislé vzbuzuje dojem únavy, příliš krátké obličej zakulacuíe. Tvar se upravuje vytrháváním chloupků pouze na dolitím okraji obočí a dokreslováním- Tvar obočí má harmonovat s tvarem oka. U mužů s postupujícím věkem obočí houstne a včtš. bývá tmavší než vlasy. Obv. se pouze sdú- Líčidlo červené oranžové žluté zelené modré fialové mizí světlá bělá silně tmavne tmavne do Šeda tmavne do modra žluté slabé mizí bělá, mizí tmavne do 3eda tmavne do šeda tmavne do modra silně tmavne světle zelená tmavé zelená tmavne do modra modré silně tmavne světle fialoví světle modrá fialové světle červené světlá růžoví světle modrá tmavne SVětlá jazní dermatografem čárkováním ve směru růstu- S česáním dolů se dosáhne dojmu vpadlého oka, vyčesáním směrem nahoru se oko zvýrazní. Nos je nejmarkantnějfilm rysem obličeje, a proto se jeho 1* musí věnovat zvýšená péče. Je nutné postupovat opatrně při úpravách nosu stínováním, aby nedošlo k porušení proporcí obličeje. Všechny změny musí vypadat přirozeně a nenásilně. Nadsázka se může projevit pouze v pohádkách, u masek klaunů n. při jiných příležitostech, kdy je Žádoucí vyvolat dojem neskutečné n. nepřirozené postavy. Změna tvaru nosu se provádí pomocí nosního tmelu n. plastické pasty, z nichž se žádaný tvar nosu vymodeluje přímo na hercově nose a dobře zalící. Zvětšení nosních dírek se může provést vsunutím korkových kroužků vhodné velikostí do nosních otvorů n. pomocí latexových doplňků. Vhodnou aplikací tmavého a světlého líčidla se provádí stínování. Xzc jím při líčení nosu dosáhnout zúžení, rozšírení, zkrácení n, naopak prodlouženi. Tmavší líčidlo nanesené na příliš patrné místo zakřivení nosu a vhodně použité světlé líčidlo mohou opticky vadu zakrýt. Hrubé struktury pleti sc dosáhne nánosem tmavšího líčidla, popř. červeně ve formě drobných skvrn pryžovou houbičkou. Rty jsou velmi významným výrazovým prvkem obličeje. Při I.se jim musí věnovat největší pozornost. Neni-li bezpodmínečně nutné měnit charakter obličeje změnou tvaru rtů, snaží se maskér pokud možno zachovat jejích přirozenou Unií, n. je upravit v určitých mezích na vhodnou míru. Úzké rty je možno zdůraznit, široká ústa a rty se potlačují nanesením základního líčidla na okraje a koutky. Při rozši- : řování úzkých rtů se nesmí vykreslit příliš vysoký oblouk od ústního koutku vzhůru, : neboť takto nalíčené rty nepůsobí esteticky. Obrys spodního rtu má zůstat pokud možno přirozený, pouze proporčně přizpůsobený tvaru horního rtu. Při 1» rtů se nikdy nepoužívá tmavých Červených tonů, dává se přednost střednímu n. světlému odstínu. Pro 1* něžných dívčích typů a dětí se používá včtš. jemných pastelových tónů. Rty se začínají líčit od levého koutku horního rtu a postupuje se -: směrem ke středu. Rtěnka se nanáší měkkým, nepříliš širokým štětcem, přebytek barvy se odstraní otisknutím rtů do ubrousku z buničité vaty. U mladých mužů se zachovává přirozená barva rtů & jen se nepatrně barevně osvěží. Rty starších mužů se nelíčí, jen se dobře očisti. Pro barevný film se příliš živá červeň rtů starších mužů _změkčj jemným nánosem modré barvy. Zuby. K získáni~ěle"ktu vadných zubů se používá nánosu hnédč zbarveného zubního emailu. Při vyžadované změně tvaru ..celého chrupu je nejlépe použít falešného chrupu. Čelisti. Pro I. čelisti je nejvhodnějšf .použit líčidel typu paneake, nanášených vlhkou houbičkou na Čistou, suchou nena--ličenou tvář. Stíny se nanášejí nejdříve a pak se tvář nalíčí základním líčidlem typu paneake. Jakmile je líčidlo suché, .Čelisti se lehce přepudrujL Hranice růstu vousu se zalící obv. základním nalíčením. , Neoholené zarostlé tváře se dosáhne nastři-: káním maškara; k vytvoření dojmu několikadenní zarostlosti nanášejí maskéri 5tě- Lepenívousů z ruky. téčkem přímo na hercovu tvář (potřenou Speciálním lepidlem) drobné ústřižky /vlasů, které potom tvarují do potřebného směru růstu vou3ů. (Obr.) Nehty. L. by se vždy mělo doplnit dobře upravenými nehty nalakovanými lakem v barvě použité rtěnky. jfizvy'se napodobuji bud nánosem koIÓ-dia, n. vymodelováním ve vrstvě plastické pasty (pasta nedráždí pokožku). L. dětí: musí být co nejméně nápadné. Dítěti musi být zachován jeho vlastní výraz. Používá se jen základního 1. k přizpůsobení barvy pleti osvětlení a dospělým partnerům. Obočí se dobře očistí, popř. velmi lehce zdůrazní, pro barevný film se velmi jemně pastelovým tónem zdůrazni červeň tváři, popř. rtů. Oči cHtěte mají velikost oči dospělých, působí tedy samy o sobě" velmi výrazně, a proto 8* nikdy nelíčí. Zdůrazněním oční partie se přidává dítěti věk. Pihy se větš. nezakrývají. L. charakterní umožňuje měnit v určitém rozmezí věkovou hranici, vzhled i typ herce. Kromě vlastního 1» se provádí charakterní L pomocí doplňků, obv. nosním tmelem, plastickými pastami n. doplňky z pěnového latexu. L. pro střední věk. Mezi 30 až 50 lety se na obličeji objevují typické znaky /stárnuti. Výyin těchto znaků závisí na typu, způsobu života a'zdŕävotäm^ stavu, Nej-typičtčjši znaky stárnutí jsou vrásky a rýhy v obličeji. Těchto efektů se větš. dosáhne použitím líčidel vhodných odstínů, obv. tmavších. K 1. pro toto životní období je velmi důležité, aby maskér dobře znal anatomií obličeje a zdůraznil vrásky jen na přirozených místech, L. pro starSí vík* Stínování a vrásky se zdůrazňují více než u středního věku. Někdy je nutné použit i celoobličejové /masky z latexu k dosažení žádaného účinku. Nenf-li k dispozici latexový doplněk, lze k vytvoření Žádaného vrásčitého vzhledu použít plastické pasty smíšené se základním líčidlem. Pastou se pokryje líčidla celý obličej a modelovací tyčinkou se do ni vyryjí vrásky. Tohoto způsobu se však může použít pouze pro krátké záběry. Při !. pro starší věk se vždy musí stejným způsobem líčit i viditelná Část hrdla. Vrásky se zdůrazní ostře ořezaným dermatografem. Vhodným způsobem se aplikují světla a stíny. Na rukou se zdůrazní žíly nanesením modré barvy, dojmu kostnatých rukou se dosáhne strnováním. Zpevňování pokožky se provádí pomocí dvou pruhů jemné gázy n. mušelínu. Jeden konec pruhu se přilepí do míst, odkud je třeba skleslou kůži povytáhnout, a volné konce se vážou pod parukou. Gáza n. mušelín se nalíčí stejným líčidlem jako hercova tvář. Pod. lze fixovat povadlou kůži na krku; v tomto případě se pruhy látky sváží vzadu na šiji. Chyby pH líčení vznikají nejčastěji nedostatkem líčidla v blízkosti hranice růstu vlasů, opomenutím nalíčeni uši, krku, týlu, rukou a paží, n. naopak zbytečně silným nánosem líčidla, silným nánosem červeně, dále odstraněním všech lesků, zejm. při líčení mužů, což působí na fot. záznamu nevýrazně a ploše. líčidla a jejich doplňky. Mastný základ 1. je směsí přírodních a syntetických olejů a vosků, vySších alifatických alkoholů, emulgátorů, plnidel a pigmentů. Emulzní 1. - tuková složka je směsi přírodních a umělých vosků a olejů a je emulgována ve vodě spolu s vyššími alifatickými alkoholy. Hodí se pro denní /líčeni a pro líčení rozsáhlých partií těla. Tekutý pudr obsahuje pouze složky ve vodě rozpustné, např. etylalkohol a glyce-rol. Pigmenty a plnidla jsou jemně disper-1 govány. Používá se ho k líčení mužů -štatistu. Paneake je tuhá emulze s vlastnostmi podobnými emulzriímu 1. Obsahuje tukové složky i látky ve vodě rozpustné, dále plnidla, pojidía a pigmenty. Slouží místo mastného základu pro charakterní líčeni. Nanáší se houbičkou o různém stupni vlhkosti. Transparentní 1. obsahuje jen složky ve vodě rozpustné. Používá se ho k znázorněni opálené pokožky u venkovských typů, Tmavší odstíny zbarvuji pokožku a lze je těžko odstranit. Tekuti mastné 1. obsahuje pouze tukové složky, plnidla a pigmenty. Je oesmytelné vodou a slouží téměř výhradně k líčení při filmování ve vodě. Dnes se ho používá zřídka, neboť bylo nahrazeno emulzním 1. s paneakem. Tuhý pudr obsahuje nerozpustné kremičitany jako např, talek, kaolin, nejedovaté stearáty a pigmenty. Slouží k fixováni nalíčení. Má být vždy o tůn světlejší než základní 1. a musí se vždy nanášet na zcela suchý základ. Krycí krémy mají vyšŠi krycí schopnost než ostatní 1.; vyrábějí se v široké paletě barev a používá se jich k zakrytí menších kožních vad. Plastické pasty obsahuji přirozené vosky a estery vícemocných alkoholů. Netaji teplotou těla a používá se jich k vytvořeni menších deformací obličeje. Jsou vodovzdorné, přilnavé, nebrání pohybu miratc-kých svalů a dobře se líčí. Pomtená 1.: hnědé, červenohnědé, šedé, šedohnědé, modré, šedomodré, zlaté a stříbrné stíny, krémové roujre, suché rouge, červená terakota. 161 list průvodní Nasazování latexové pleäe. Tužky na oboči a ríy zdůrazňují linie oboči n. obrysy rtů. Maskaro slouží k zdůraznění řas, OČni stíny se vyskytují v tekuté n. tuhé formě v mnoha barevných odstínech, očni linky ve forme tužky n. tekuté. Laky na nehty a vlasy. Latexové doplňky se vyrábějí z vodné emulze přírodního kaučuku, jejím napěněním a vulkanizací teplem v žádané formě. Jemně porézní struktura latexového doplňku připomíná pokožku, dobře se líčí a pružný doplněk je dokonale ovladatelný svaly hercova obličeje, takže nepůsobí rušivě ani pří záběrech zblízka* Používá se jich k vytváření nejrůznějších efektů -/stárnuti, deformace obličeje, stavů po úrazech, fantastických masek pohádkových postav atd. Při upevňováni se co nejtenčí okraje latexového doplňku nalepí na suchou čistou pokožku mastixem. Líčeni latexových doplňků se provádí speciálním 1. pro latexové doplňky stejné barvy jako I. použité pro zbytek obličeje. Není-li k dispozici špeciálni 1., musí se na doplněk nanést izolační vrstvička roztoku polyvinylalkoholu n, polyvinylacetátu a pak nalíčit běžným I. Bez izolační vrstvy však normální L dostanou na latexovém podkladu sedavý nádech. Latexového doplňku se může též použít jako základu pro /paruku, do kterého se vevážou praménky /vlasů, n. může být holý v podobě pleše (obr.). list průvodní, přechodný doklad každého kotouče n. svítku magn. filmu 35 mm, 17,5 mm n. 16 mm se zvuk. /záznamem, provázející kotouč během realizace filmu až do /mazání záznamu, n. /střihu magn. filmu. L.p. obsahuje název filmu, pořadové číslo kotouče, datum záznamu, údaj o jeho druhu (tj. o poloze zvuk. /stopy), o délce a obsahu záznamu (tj. /metráže, čísla /synchronů a samotných /zvuků), údaje o původu záznamu a instrukci pro /přepis zvuku. L.p. slouží k orientační evidenci při skladování kotouče v /archívu zvuk. záznamu, jako manipulační příkaz pro přepisové /studio, n. jako orientační doklad pro synchronizační /oddělení a pro /střižnu. L.p. se nepoužívá jako účetního 162 dokladu. K tomu účelu vydává každé pracoviště vybavené pro záznam n. přepis zvuku zvláštní výkazy. list výrobní, v podstatě protokol o předání schváleného filmu výrobcem distribuci. Jsou v něm uvedeny hlavní výrobní a časové údaje filmu, jakož i seznam zúčastněných tvůrčích a organizačních pracovníků filmu. listina dialogová, doslovný písemný záznam všeho, co se v příslušném filmu mluvilo, ať už to bylo v /dialogu n. v /komentáři n- v druhém zvuk. plánu. Slouží k přetlumočení filmu do cizích jazyků formou /dabingu n. cizojazyčných /titulků (v. t. verze). Před textem dialogu je vždy uvedena mluvící osoba a poznámka o emocionálním obsahu jejího projevu (napr. smutně, šibalsky, zoufale vykřikne, labužnicky zamlaská atd.). L,d. sestavuje /skript v předepsané lhůtě po dokončení filmu podle /míchačky n. kombinované a) Klasický typ loutky - najmladší princezna z Trnkova fiJmu Bojaja (1950). /kopie, takže l.d. obsahuje konečné zněni dialogu. L.d. slouží pro překladatele, popř. /úpravce textu. Jestliže nebyla l.d. obchodní organizací dodána, vytváří se Ld. odposlechnutím z originálu film. díla s příslušnou úpravou /překladu. Při tom se používá jako pomocného zařízení komerčního /magnetofonu. L.d. je ncodlu-čítelnou součástí film. /díla. listina montážní, výpis /dialogu a hlasových projevů osob jednajících v určitém filmu, včetně všech zvuků vydávaných ústy a nosem a podrobný popis všeho zvuk. dění ve filmu, včetně zvuk. /efektů, hlasů zvířat, /ruchů, /atmosfér a /hudby. U dialogů jsou uvedeny mluvící osoby, poznámky o emocionálním obsahu jejich projevu, dále současně znějící zvuky, hudba a jejich délky (/metráž, popř. stopáž). Přehled hudby bývá kromě toho vypracován samostatně. L.m. sestavuje /skript, popř. skript-specialista v předepsané lhůtě podle loutka filmová definitivní kopie filmu. L.m. slouží pro režii a zpracování cizí /verze filmu. listina titulková, soupis všech úvodních a koncových /titulků, popř. meziti-tulkú filmu. Tyto titulky informuji diváka o názvu filmu, o jeho tvůrcích od /autora /námětu, /scénáře až po /režiséra a jeho hlavní spolupracovníky (ve výrobním /štábu i externí), dále o hereckém /obsazení filmu apod. listina zakládací pro podtitulky, obsahuje všechny údaje nutné k založeni /podtitulků (jejich znění, délku, údaje 0 umístění v obrazové /kompozici apod.). Lodžské filmové ateliéry maji svůj základ v bývalé sportovní hale, která byla po roce 1945 adaptována k natáčení filmů. Přístavbou dalších studií a provozních budov se rozrostl tento film. areál tak, žc počátkem šedesátých let zde stály čtyři natáčecí /haly. Ateliéry nevybočují z běžného průměru jak svými výrobními možnostmi, tak techr zařízením: Zajímavá je v lodžském studiu jeho zvuk. základna. Je to novostavba z druhé poloviny šedesátých let, postavená podle přísných zásad akust. nepropustnosti (/neprůzvučnosti) systémem „dům v domě". logatom, umělý hláskový útvar z několika, zprav. 2 až 4 souhlásek a samohlásek, připomínající část slova, avšak neobsahující žádnou sémantickou informaci. Používá se ho pro účely poznatelnosti hlásek při statistickém měření /srozumitelnosti řeči při poslechu v daném prostoru. Pro každý jazyk je třeba zvláštní sestavy 1., která musí respektovat jak frekvenci výskytu jednotlivých hlásek, tak i frekvencí výskytu spojení jednotlivých hlásek i sa-■ mohlásek. Proti používání 1. bývaji i námitky, avšak tam, kde jde o rychlé posouzeni /akustičnosti prostoru, jsou 1. velmi operativní pomůckou. lokál, ve Velké Británii název pro kino na hlavní třídě příslušné obytné čtvrti; je zde středem společenského života. Do svého 1. chodívá společně rodina, někdy 1 celé příbuzenstvo. L. mívají 700 až 1000 sedadel, jsou považovány za velká kina; přes pohodlí a služby, které poskytují návštěvníkům, je vstupné poměrně nízké. cj Latexové části tela loutky nasazené na kovovou kostru. Promítáni je zde nepřetržité a každý může na jedinou, ten den zakoupenou vstupenku přijít do kina kdykoli, od časného odpoledne až do noci. Rady /sedadel v hledišti jsou v těchto kinech od sebe vzdáleny tak, aby sedící návštěvníci kina nemuseli při pozdějším příchodu ostatních vstávat. lokalita zdroje, parametr /hlediště kina s širokoúhlým /promítáním a stereofonic-kým zvukem: divák vnímá sluchově zvuk zdánlivě z promítaného obrazu. Dobrých parametrů z tohoto hlediska se dosahuje správným rozmístěním reproduktorových /soustav a efektových reproduktorů a správnou akust. /úpravou hlediště. loutka filmová, zahrnuje z těch. hlediska trojrozměrnou marionetu, 1. - předmět (zápalky, hračky, části oděvu, nářadí aj.), 1. reliéfní> ploškovou a 1. složenou z různých materiálů (kamenů, stavebnicových kostek). Trojrozměrná 1. dosáhla po .všech stránkách vysokého stupně dokonalosti v loutkových /filmech Jiřího Trnky. Po výtvarné stránce obsáhla široké rozpětí od primitivních hadrových panáčků (Špalíček, 1947) po dramaticky expresivní sošky (Staré pověsti české, 1963). Typ, charakter, základní emocionální ladění a psychologie dram. postavy jsou u těchto 1. vyjádřeny v rysech nehybné tváře a hlavně v partii kolem očí (v. obr. a). Velikost 1. se pohybuje mezi 20 až 25 cm, odpovídá zhruba lidským proporcím, ovšem nikdy není 1, miniaturou člověka (což by na plátně působilo nepřirozené naturalisticky). Z konstrukčního hlediska se 1. skládá z kovové kostry (obr. b), jejíž artikulace závisí na tom, jak je 1. pohybově exponována, tedy na charakteru a rozsahu akce dram. postavy, kterou představuje (l. komparsu stačí místo artikulované kostry drát). Tělo 1. může být z látky, z pěnové pryže potažené kůží n. z latexu (1. ve Snu noci svatojánské), který se lije do forem, a jednotlivé části tělíčka 1. se navlékají na kostru (obr. c). Hlava 1. může být malovaná n. vyřezávaná ze dřeva n. ztuhlého moduritu. Kostým L svým střihem a materiálem dotváří charakter a sociální zařazení postavy. Téměř Stejný postup je i u výroby 1. zvířat, které v Trnkových filmech nejsou nikdy zlidšťovány. V třicátých letech pracovali někteří autoři S 1. Z plastelíny (A. Ptuško, Nový Gulliver, 1935, J. Fainlevé, Modrovous, 1938). V posledních letech použil plastelíny jako hlavního výtvarného materiálu pro 1. výtvarník Ludvik Kadieček ve filmu Zajatec Modré planety (1962). Mezi trojrozměrné film. 1. patří hračky a různé předměty, které jsou výtvarně i pohybové antropomorfizované; Často jích používá ve svých dětských filmech Hermína Týr-lová (např. Ztracená panenka, 1959, Vláček kolejáček, 1959, Uzel na kapesníku, 1958). Předměty - 1. nemusí být nutně zlidšťovány; výtvarné stačí někdy ke zlidštění pohyb (V. Haupe: Změna straší, 1958; Bota, 1959). Zvláštní pozornost vzbudil Karel Zeman skleněnými 1. v poetickém filmu Inspirace (1949); jsou z vyfukovaného skla, jednotlivé části jejich těla jsou spojované drátěným očkem a při animaci se vyměňuji. Reliéfni 1. je kombinaci 1. trojrozměrné a ploškové; je to v podstatě rozpůlená (větš. podélně) trojrozměrná 1. 163 lumen a) Lux met r s fotonkou a měř. přístrojem, zabudovanými vů spol&Zném pouzdru. M4F. rozsahy se mSnl opticky zařazením donek pred fotonkou* a plochou řezu se pokládá na skleněnou desku. Ve srovnání s trojrozměrnou 1. má výhody ve větší akčnosti, a tím í v širším námětovém okruhu směrem k /satiře a /grotesce (J. Trnka: VáSeň, 19SI a B. Pojat: Úvodní slovo pronese, 1962) a v možnosti rozkládání, přeskupování a proměn 1« (B. Pojar: Pojďte, pane, budeme st hrát!, 1965-69), jež jsou zdrojem výtvarných a animačních /gagů. Výtvarníkem tohoto typu 1. je Miroslav Štěpánek, který ve spoluprácí na řadě filmů dosáhl vysoké uměl. a těch. úrovně. Do oblasti reliéfních 1. patří 1. složené ze stavebnicových kostek, z kamenů, z vlny. PloSková 1. se vystřihuje z papíru n. vyřezává z plechu či jíně tenké hmoty. Vystřižená U je buď artikulovaná podle kloubového systému, n. vystřižená v celku. Artikulovaná 1. se v ohybech buď volně spojuje podle článků, n. se spíná drátěnou spirálkou, která se před objektivem kamery přelepuje, aby nebyla vidět. V celku vystřižená 1. má výhodu v tom, že se může proměňovat pod. jako figurka v kresleném filmu, ovšem pro každou pohybovou fázi se musí znovu vystřihovat (B. Pojar: Kočičí slovo, Malováni pro kočku, Kočičí Škola, 1960—61). V posledních letech se v animovaném /filmu velmi Často uplatňují 1. ploškové a často jsou v akci téměř nerozeznatelné od kreslených figurek. lumen Czn. lm), jednotka světelného /toku, který bodový světelný /zdroj s rovnoměrnou /svítivostí jedné Aandely vy- sílá do prostorového /úhlu o velikosti 1 /steradiánu. V. t. veličiny a jbdnotky FOTOMETRICKÉ. lupa zaostřovacf, opt. zařízení film. /kamery, skládající se z /objektivu a /oku-láru, které slouží k pozorování, hlavně však k /zaostřování film. /obrazu na filmu n-na /matnici. L,z, přímá, mající tvar tubusu, který se zasunuje zezadu do kamery pro přímé pozorování a zaostřování obrazu vytvořeného snímacím /objektivem na filmu (jež nahrazuje matnici), nazývala se průhled. Zavedením neprůhledných film. materiálů negativních se tento způsob pozorování a zaostřováni film. obrazu vyloučil. L.z. lomená n. reflexní umožňuje pozorovat film na matnici použitím odrazných hranolů (n. povrchových zrcátek). Tato l.z, tvoři hlavní opt. Část některých kamerových /hledáků. lux (lumen na čtvereční metr, zn. Ix), jednotka /intenzity osvětlení v mezinárodní soustavě SI; je to intenzita osvětlení plochy rovnoměrně osvětlené tak, že na 1. m1 plochy dopadá světelný /tok 1 /lumen. V. t. veličiny a. jednotky fotometrické. luxmetr, přístroj k měřeni /intenzity osvětlení. Měřené /světlo dopadá na /fo-tonku (nejčastěji hradlovou, ale i emisní n. odporovou), k niž je připojen měř. přístroj (mikroampérmetr) se stupnicí v /luxech (obr. a). Fotonka a měř. přístroj mohou být zabudovány vě společném pouzdře (obr. b), n. umístěny odděleně u elektricky propojeny (obr. a). Měř. rozsah se mění bud opticky,zaíazením šedého /filtru, podjímaného skla, popř. /clony s větším počtem rovnoměrně rozložených otvorů před fotonku, n. eľeÄf-rícky připojením bočníku k měř. přístroji. Spektrální /citlivost fotonky se přizpůsobuje /citlivosti oka speciálním /filtrem. Podle údaje 1. se zaavětluje snímaná scéna ve film. /ateliérech, n. se jím určuje /expozice ve film. /exteriérech; přitom se bere v úvahu spektrální složeni světla a citlivost film. negativního /materiálu (v. SENZITOMETRIE). L. se měří intenzita osvětlení promítacích /ploch; osvědeni v /okeníčkách kopírovacích /strojů se kontroluje speciálními druhy I. Jako 1. lze použít také integrálního /jasoměru (/expozimetru) doplněného bílou rozptylnou destičkou. V. t. MĚŘENÍ EXPOZICSh m Mafiím, budapešťské film. ateliéry pro výrobu celovečerních hraných filmů (dřívější Hunniafilmy, mají celkem šest natá-čecích /hal o úlúnné ploše 3000 m1, které jsou dislokovány do dvou provozoven. Základní studio ve XIV, budapešťském okrese má čtyři ateliéry, vesměs velmi staré (z dvacátých, popř. třicátých let). Druhá provozovna se dvěma halami po 450 m* je v Budě na druhém břehu Dunaje. Již delší dobu je projekčně připravován nový natáčecí areál, který by měl být velkým přínosem z hlediska tech. vybavení a natáčecích možnosti. Na vysoké úrovni jsou moderní film. laboratoře, které dosahují pozoruhodných výsledků zvi. ve zpracování barevných filmů. magnetofon (magn. rekordér, slang, nahrávač), zařízeni pro /záznam zvuku na magn. /nosič záznamu (pův, pouze ochranná zn. výrobku AEG a Telefunken), vyznačující se použitím elektromagn; měniče* tzv. magn. záznamové hlavy, kterou se v podélném směru magnetuje v rytmu signálu zvuk. /modulace feromagn. vrstva na nosiči, pohybujícím se podélně rovnoměrnou rychlostí. Pří reprodukci signálu se záznam snímá podobným elektromagn. měničem, tzv. magn. snímací hlavou. Části m.: 1. Zařízení pro posuv nosiče přes magn. hlavy, tj. protiběžně pohony odvíjecí a navíjecí cívky, mezi nimiž je umístěn vlasím mechanismus pro posuv nosiče, frikční n. s ozubeným válečkem a příslušný mech. /filtr k omezeni kolísáni posuvné rychlosti. 2ř Můstek s magn. hlavami v pořadí směrem posuvu nosiče: mazací, záznamovou, snímači (reprodukční), alternativně: mazací, záznamovou, synchronizační (pilotní, pilotovací, zprav, systému Pilotton), snímací. 3. Vf oscilátor s dvěma oddělenými výstupy, z nichž jeden, s mazacím signálem, je zatížen mazací hlavou a druhý, s předmagnetizačním signálem, superponovaným se signálem zvuk. modulace, je zatížen záznamovou hlavou. 4. Záznamový zesilovač, jehož kmitočtová charakteristika je nastavitelná tak, aby kmitočtový průběh remanentní indukce nosiče kompenzoval Štěrbinové a hysterezni ztráty a ztráty vířivými proudy magn. hlav a deroagneti-zační ztráty nosiče pro reprodukci standardním snímacím /kanálem. Výstupní signál záznamového zesilovače je superponován s předmagnetizačním signálem a ■^^v^dten-aa-zázsam&vni^^ b) Ltíxmetrs oddčlenou fotonkou. Fotonka 1 je v držáku 2 (zprav, ve tvaru rukojeti) a je elektricky propojena s mikroampér-metrem v pouzdru 3. Měř. rozsahy ie mění efektricky připojováním bočnFků 4. ďukční zesilovač (snímací) s parametry odpovídajícími standardnímu snímacímu kanálu, na jehož vstup se přivádí signál ze snímací (reprodukční) hlavy a jehož výstup je připojen na výstupní linku a na vstup zesilovače výkonu pro poslechovou /kontrolu záznamu - aletrnativně též: 6. zesilovač synchronizačního signálu (pilotního), užívaný u synchronizovaných m., se vstupním omezovačem amplitudy ■ a restitučním obvodem, jehož výstup je zatížen nejčastěji příčně magnetující synchronizační (pilotovací) hlavou. 7. Obvody . pro elektronickou regulaci otáček motoru pro posuv nosiče záznamu, užívaně u synchronizovaných a nesynchronních mi, 11 - u luzném provedeni od stabilizace napětí ha svorkách motoru až po teplotně stabilizovaný, krystalem řízený oscilátor s děličem kmitočtu a výkonovým stupněm . pro. pohon synchronního motoru. Tyto obvody podstatně zmenšuji kolísáni posuvné rychlosti, ve speciálním provedeni nahrazuji i záznam synchronizačního signálu (pilotovací zařízení). Profesionální m* třídíme podle způsobu použiti ve filmu na: A. stacionární, síťové, nepřenosné, tzv. studiové; B. mobilní, pro provoz na síť : i na baterie s použitím měniče, přemisťované a používané jako součást mobilní zvuk. /aparatury; C. reportážní, pro provoz na síť i na vnitřní baterie, lehce přenosné, pracující v libovolné poloze. Podle způsobu pohonu, popř. synchronizace dělíme m» na: a) synchronní (tzv. magn. zvuk. ^kamery) s perforovaným nosičem, posou- : váným ozubeným válečkem; b) synchronizované, s neperforovaným nosičem, posouvaným frikčním mechanismem a vy-bavené synchronizačním zařízením, tj. zařízením pro současný příčný záznam signálu p kmitočtu v každém okamžiku úměrném /frekvenci obrazové kamery; c) nesynchronní, s neperforovaným nosičem a nezávislou rychlosti rovnoměrného posuvu nosiče. Nepoužívá se pouze kombinací Bc a Ca), magnetoskop (též videomagnetofon), záznamové a reprodukční zařízení pro záznam a reprodukci tv obrazového a zvuk, signálu na magn. /nosiči signálu. Profesionální m. vyrábějí zejm. Ampex a RCA, poloprofesionálni zařízeni včtši množství výrobců, kteří též vyrábějí m. komerční, určené k záznamu vysílaných tv programů ;. apod. Nejvyáší nároky jsou kladeny na do- ■ ■ držení rovnoměrnosti střední posuvné rychlosti magn. nosiče a magn. hlav. Nej-rozšířenéjšim profesionálním systémem je způsob Ampex, kde obrazový signál mo- ■ duluje nosný kmitočet, který je soustavou čtyř rotujících magn. hlav zaznamenán příčně na magn. pás. Při reprodukci se i, opět postupně čtyřmi rotujícími magn. hlavami snímá, koriguje a po sloučeni v souvislý signál amplitudově omezuje a de-moduluje. Posuvná rychlost nosiče šířky 50,8 mm (2 palce) je 30,7 cm/s, rel. rychlost mezí magn. hlavou a nosičem je 41 m/s, zaznamenaná šíře pásma 1 až 15 MHz. Odstup signálu od šumu je větší než 40 dB, průběh útlumové charakteristiky tv signálu do 5,5 MHz s odchylkami ± 0,5 dB, zkresleni diferenciálním ziskem je menší než 4 %, zkreslení diferenciální fazí pro černobílý záznam menší než 4*. : Pro barevný záznam musí být pro ne- ■=' zkreslené barevné /podání zkreslení dife- _ reneiáJrnLfáz^^ dřeno v čase ± 3 ns. Dosahuje se toho několikastupňovou elektronickou korekcí variací střední posuvné rychlosti nosiče a magn. hlav v průběhu tv řádku, tzv. Představená maketa. Dekorace zmenšená proporcionálně tak, aby navazovala perspektivní' na reálné části postavené deko- 1 raeo. btů tak natáčet i takové záběry, pro něž by postavení reálných dekorací bylo neúnosné n- neuskutečnitelné. (Maketa Týnského chrámu z filmu řež. Otakara Vávry Jan Hus.) Colortec u fy Ampex n. CATC u fy RCA. Poloprofesionálni a komerční zařízeni jsou jednodušší. Místo příčného záznamu se používá záznamu šikmého (podélného). Nosiče v šířkách od 25,4 mra do 6,25 mm jsou opásány kolem rotujícího válce s jednou n. dvěma magn. záznamovými hlavami, takže záznam se provádí pod malým úhlem sevřeným se směrem posuvné rychlosti nosiče, tzv. systém hetikálni, Průběh útlumové charakteristiky bývá kmitočtové nezávislý asi do 3 MHz. Také ostatní parametry bývají horší než u m. profesionálních. V posledních letech se zejm. v neprofesionálni oblasti stále více rozšiřují m. s tzv. odtechnízovanou obsluhou. Magn. nosič je ve speciální kazetě, jejíž vyjmutí a založeni do transportního mechanismu je automatizováno obdobně jako u magnetofonů kazetových. maketa animovaná, fázovaný statický /model provedený ve zmenšeném měřítku. Existují m.a, mechanicky, kterých se používá pří filmovaní námořních bitev, katastrof, zříceni letadla, srážek lokomotiv, a m.a. po okénku, které slouží při filmování akce fantastických n. pravěkých zvířat a nestvůr (Kíng Kong, Godzilía, Gapfl aj.). Znamenitého výsledku vTtomto oboru dosáhl Karel Zeman ve filmu Cesta do pravěku, v němž použil několik desítek m.a. pravěkých zvířat a přírody; byly to vědecky podložené rekonstrukce ve zmenšeném měřítku, které ve výsledném dojmu působily naprosto věrohodně. M.a. se často používá v trikových /filmech. maketa představená, film. opt. /trik, obdobný /dokreslovačce, jen místo představené malby je před kamerou postavena m., která perspektivně navazuje na reálnou část /dekorace (obr.). M*p. se nahrazuji horní části budov, střechy, stropy apod. Rovněž technika snímáni je podobná jako u dokreslovačky. M.p. se snímá buď jednou expozicí (současně s /reálem), n. postupně pomocí /masky a /kontramasky. makety (modely), zmenšené reprodukce předmětů, staveb n. krajin, používané často v trikové technice. M. mají jednak význam malíř na ekon, (místo rozsáhlých nákladných staveb se zhotoví pouze m.), jednak umožňují nasnímat scény, které by v /reám nebylo vůbec možné realizovat (např.. válečné scény, námořní a letecké bitvy, požáry, povodně a některé scény ve fantastických filmech). Zhotoveni m. jV velmi pracné a náročné, neboť pro dosažení max. věrohodnosti musí mít m. co nejvíce /detailů, zejm. důležitá je pak povrchová /úprava. Jestliže se v m. vyskytuje pohyb neovliv-nitelných živlů (např. oheň, voda, volný pád, výbuch), je nutné snímat vyšší frekvencí, kterou tento pohyb zpomalíme a vytvoříme dojem větší reálnosti. (Zvýšená obrazová /frekvence fz se vypočítá pomocí vztahu f z = 24 ]fz, kde z je poměr velikosti reálu k velikosti m.) Ve snaze dostat živé postavy do m. se často používá kombinace S jinými trikovými technikami, např. Zadní /projekcí, metodou putující /masky. V. t. obr. na str. 166. mokrosnímáni, snímaní předmětu, při němž se velikost obrazu blíží velikosti předmětu n. je poněkud menší. Kamera s prodlouženým výtahem, popř. se zařazenými mezikroužky je velmi blízko snímaného předmětu. Při m. je třeba /expozice delší, než kterou udává /expozimetr. Mezikroužky pro m. někdy mívají vyznačené prodlužovaci faktory, podle nichž se prodlouží expozice např. otevřením /dony n. snížením obrazové /frekvence malirna, soubor pracovišť dilen dekorační techniky. M* ^pozadí je poměrně rozměrný prostor s velkou výškou, rovnající se asi trojnásobné výšce normálního podia* ží. Má mít horní osvětlení i osvětlení ze strany. Malují se v ní rozměrnější části film. /dekorací, stavěné pootom v /ateliéru jako pozadí za okenní a dveřní otvory dekorací. K dosažení všech míst rozvinutého malovaného pozadí v m. slouží pohyblivé lehké můstky (elektricky poháněné pojízdné plošiny) n. zařízení umožňující svinuti, rozvinuti n. posun pozadí tak, aby kterékoli jeho místo bylo ze stanovišti malíře snadno dosažitelné. Malíř musí mít přehled přes-pozadi z náležitého 164 malíř filmový malíř- pozadí,—I.—uměl .—pracovník, který provádí malby /pozadí (krajin, ulic, domů apod.) a ve film. /dekoracích dekorativní malby (např. kopie fresek, obrazil, malby stropů) podle fotografií n. návrhů /architekta filmu (v. obr.); 2. v kresleném . /filmu profese, která se vyvíjela od doby, kdy se od pozadí oddelila animovaná /kresba na celofánových listech. M.p. pracuje podle detailního originálního návrhu výwacníka v rozměrech určených režisérem (normálni formát, panoráma). Výtvarnou techniku kresby n, malby určuje výtvarník. M.p. maluje často jedno pozadí ve více variacích, odpovídajících /velikosti zábérů (polocelek, celek), úhlům pohledu (v reálném filmu zabírá -kamera), které předpisuje scénář a určuje režisér, a různému osvětlení. Podle J. Halase je důležité, aby m.p. přizpůsoboval intenzitu barvy pozadi počtu použitých, ultrafáno-vých listů, poněvadž každá fólie ztemňuje O 5 % barvu pozadí. V. t+ MALÍ RNA. markýza, pův. ochranná stříška nad vchodem do budovy, u /kina velké propagační plochy vyvěšené n. vztyčené nad vchodem, oznamující program kina. M. bývají bud malované, n. světelné (neónové, žárovkové apod.). U nás byly i pokusy s tzv. m. ti3těnými, které se přenášely z kina do kina. M. je názorný propagační prostředek, bez něhož se žádné vétäí kino neobejde.. ................................................ maska, zařízeni sloužící k odstraněni n. potlačení některých vlastností souvisejících s obrazem, švédem, zvukem apod. V záznamu obrazu se může použít m. ome- maska kantromoska Příklad masky a komramasky. Ukázka snímání makety pro sov. film Pád Berlína (1949). odstupu a možnost řídit ze svého místa posun pozadí, popř. pohyblivé plošiny podle potřeby. Svinovaná pozadí se protahují Štěrbinou v podlaze m. (v. obr.) a skladují se obv. ve skladu pozadí, situova-ném pod m. K m. pozadí se obv. druží «. pro běžní práce, /lakýrna a m> písma s jednou volnou stěnou k zavěšování transparentů. U m. musí být příruční sklady barev a nářadí a kancelář mistra. M. pozadí bývá situována v návaznosti na montážní /halu, protože může sloužit k rozšířeni kapacity montážní haly. V. t. MALÍŘ POZADÍ. malíř filmový, pracovník pro veškeré malířské práce související s povrchovou /úpravou film. /dekorací (provádí i /patinování stěn malovaných film. dekorací). Malíma pozadí v dílnách dekorační techniky tv střediska BBC v Londýně. maska promítači plochy 166 ~"zují« rozměr obrazu (v /kameře, v pro-jnítacím /stroji) n. může m* sloužit k ovlivnění /reprodukce barev (u barevného ■ /filmu); v osvětlovací technice se užívá m. upravující podle požadavků tvar vystupujícího světelného svazku. Při /snímání n. /kopírování zakrývá m. určitou část obrazového políčka a chrání část film, /materiálu před exponováním. AI* se používá při trikové technice (dělený /obraz, putující /nt» apod.) (v. obr.). maska (herecká), pův. prostředek k za-: stření obličeje, zprav, dutá napodobenina obličejů lidských, zvířecích n. fantastic- .....kých, zhotovená z nejrúznějšich materiálů] . např. malovaného dřeva, kůže, tkanin, často bohatě zdobená. Používáni m. souvisí s náboženskými názory, spojenými s vírou v účinnost vlastnosti m. Obřadní, taneční, popř. válečné m* představovaly jednotlivé duchy, přírodní božstva, zemřelé předky apod. Divadelní,JJierecká) . m, je souhrn pomůcek a úprav hercova zevnějšku, zejm. obličeje, rukou a vlaso-: vých partii pomocí různých doplňků a /h-: Čidel. Návrh. m. schvaluje definitivně rc-. žisér za spoluúčasti kameramana a výtvar-- nika kostýmů (popř. i herce). M. se může začít vytvářet zakreslováním na hercovu civilní fotografii podle uměl. návrhu postavy, přičemž se již dá rozhodnout, jakých maskérskych doplňků se použije (latexových, vlasových apod.). Zhotovená m. (někdy v několika variantách) se zkouSi a fotografuje; u zvi. náročných m. se .provádějí zvláštní točené zkoušky. M, doplňuje hercův výkon a umožňuje mu co nejvíce se přiblížit charakteru dané role. (V. obr. a, ř.) maska mokrá, fot. film+ /trik, který :-, slouží ke zkombinováni odděleně nasníma- ■ něho obrazu /pozadí s obrazem herecké /akce a popředí. Nejdříve se nasnímá kamerou herecká akce a popředí, umístěné před černým sametem. Film. materiál se :■" vyvolá, ale neustálí; pouze se vypere a usuSt : Malíř pozadí pn práci. a) Vlastimil Brodský v masce s latexovými dopEňky (nos, posunutá hranice růstu vlasů). ve tmě+ V místě, kde byl naexponován herec, je vyvolán jeho negativní obraz, v místě černého sametu zůstává nadále bromid stříbrný, citlivý ke světlu. Po opětném založení tohoto materiálu do kamery se nasnímá druhou expozici obraz pozadí. Negativ se znovu vyvolá, ustáli a ususX Získá se tak kombinovaný negativ* Metoda m.m. však má dvě nevýhody: 1. kolem herce a popředí vzniká Černá kontura (Sabatleiův /jev), 2. při tmavím oblečení herce se exponuje pozadí část, přes herce a dochází k tzv. prosvítání. Dnes se již ra.ra. prakticky nepoužívá. maska promítací plochy, tmavé n. černé orámování promítací /plochy z nelesklého materiálu (zprav, látky). 1. M.p.p, ostře ohraničuje promítaný obraz; 2. pohlcuje světlo okraje obrazu, který m. překrývá; 3. zajišťuje pravidelný tvar promítaného obrazu i pří šikmé ose promítání (obraz by měl na promítací plo5e téměř vždy tvar lichoběžníku); 4. zajišťuje stejnou velikost a tvar promítaného obrazu při prolínání obrazu z jednoho promítacího /stroje na druhý (rozdílně zvětSení promítaných obrazů, způsobované byť i nepa- 167 maska putující materiál filmový amatérský o) Národní umělec Zdeněk Štěpánek -Jana Žižky (195/). trnými rozdíly v ohn. /vzdálenostech obou /objektivů); 5. přispívá k celkové estet. úpravě promítací plochy a tím i k vnímanému opt. obrazu při promítání. Pro stanovení velikosti tti.p.p. se bere za základ rozměr promítaného obrazu. M. by míla na všech stranách přesahovat do obrazu asi o 0,5 až" 1 % daného rozměru obrazu. Nevýhodou černé m.p.p. je, že pozorování jasného obrazu v tmavém rámu není přirozené a způsobuje proto částečnou únavu Zraku (obr.). maska putující, souhrnný název řady metod film. fot. /triků, které slouží k zkombinování oddělené nasnimaného obrazu /pozadí s obrazem popředí, tzn. částí /dekorace s hereckou akci. Obraz pozadí se s obrazem popředí kombinuje pomocí pásu s vlastní m.p., kterou tvoři kinemat. film s neprůsvitnou čemou siluetou popředí s čirým okolím a která při kopírováni 168 b) Princip metody putujíc! masky podle Mar-guetího: 1 - modré pozadí, 2 - žlutě nasvl-Cůná postava, 3 - barevný negativ popředí, 4 - černobílý negativ pozadí, 5 - duplikačnt pozitiv.získaný z..3.kopírováním.na.panchror...... matický materiál přes Slutý filtr, 6 - maska získaná z 3 kopírováním na kontrastní orto-chromatický materii! přes modrý filtr, 7 -duplikační pozitiv pozadí, 5-duplikátní negativ pozadí s vykrytím maskou ý, o^yyslodný kombinovaný černobílý d u pli kát ní negativ. vykryje na obraze pozadí místo, kam se při další expozici vkopíruje obraz popředí. M-p. Jejtechnicky nejnáročnější film. trik. V literatuře je popsána íada metod m.p,, které lze v zásadě rozlišit na metody xn.p. černobílé a metody m.p. barevné. Z metod čcrnobilýchje nejznámějšf způsob Wilham-sův. Herec s popředím se snímá před černým sametem a ze získaného negativu se zhotov! pás s vlastni m.p* několikerým kopírováním s využitím duph^čmhů procesu a kontrastních film. materiálů. Konečnou etapou je kombinované kopírování na trikové /kopírce, při kterém se při první expozici kopíruje pás se samostatně nasníroaným pozadím spolu s pásem m, a druhoujexpozicí pás s hereckou akd a černým pozadím. Výsledkem je kombinovaný duplikám! /negativ (obr. a). Řada metod černobílých m.p.využívá barevných film, materiálů. Popředí zasvětlené určitým barevným světlem a umístěné před pozadím zasvětleným světlem odlišné barvy se snímá na barevný negativní materiál. Ze získaného negativu se kopírováním přes barevné /filtry získá pás s vlastní m.p, a pás duplikačního pozitivu popředí na tmavém pozadí. Konečnou etapou je opět kombinované kopírování na trikové ko--■ pírcé. Příkladem těchto metod je např. angL způsob podle Marguttiho (obr. ř). Z metod barevné m.p. je známý především způsob využívající infračerveného zářeni -Óorbačeváv (obr. c% dále způsob využívající sodíkového světla - používaný angl. společností Rank (obr. d) a způsob í modrým pozadím, používaný amer. společností Metro Goldwyn Mayer. Metody s infračerveným zářením a sodíkovým světlem vyžadují speciální snímací dvoupásovou Vypnutá promítači plocha na rámu: P - promítač f plocha, AI - tmavá maska na promítací ploše. kameru, v níž se snímá současně tentýž obraz na dva film. materiály k získání barevného negativu popředí a pásu s vlastní m.p* Konečnou etapou je obv. opět kombinované kopírováni na trikové kopírce. maskér umělecký, tvůrčí pracovník, který vytváři podle /scénáře a záměru /režiséra všechny návrhy /masek film. postav, zajišťuje jejich výrobu včetně /paruk, vousů a dalších doplňků. V natáčecím it a) Princip metody putující masky podle WiHiamse: 1 - černé pozadí (samet), 2 - za-světlený herec (popředí), 3 - černobílý negativ popředí, 4 - černobílý negativ pozadí, S- duplikační pozitiv popředí, Sa « pozitivní obraz popředí na kontrastní materiál. 6 -maskazískanázía kopírováním na kontrastní materií!, 7 - duplikační pozitiv pozadí, fl - duplikát n f negativ pozadí s vykrytím maskou 6, 9-výsledný kombinovaný Černobílý duplikitní negativ. ■: /období vytváří masky hlavních představitelů, provádí ncjobtižnčjší /líčení, nasazování paruk, pleší, vousů, latexových doplňků. Podle výpravnosti filmu pracuje ve studiu tým 2 až 3 (někdy i více) m„ popř. /asistentů m* s vedoucím m.u. v ěele. M. musí ovládat dokonale nejen techniku líčení, ale musí se při studiu scénáře seznámit $ prostředím, historickou dobou, společenským postavením hrdiny, módou a estet. požadavky určeného období a v neposlední řadě i s anatomii hercova obličeje; musí umět uvážit maskérske možnosti požadované scénářem zvi. u charakterních rolí zabírajících dlouhý časový úsek života postavy. Velmi dúle-žitá je i znalost rozdílně /cidivosti, popř. barevně citlivostí použitého film. materiálu. Také světelnými efekty se může budí vyzdvihnout, n. úplně zmařit maskč-ravo úsilí. maskováni (film. materiálu), způsob zlepšeni /podáni barev, záležející v kombinaci dílčích obrazů s opravnými záznamy - maskami, z nichž každá je odvozena -z-pí ís 1 u5riíh&^il^^--o^^T-P-řitorr:-lzc bud opravovat vady /rozkladu a /skládání barev - tav. m. a masky kolorimetrické, n. : vady /přenosu barev - m. a masky přenosové, zlepšuje-U se pouze gradační jakost (např. /kontrast) dílčího obrazu, jde ogra- ■ dačnt m., pokud se opravují barvodělitelné vlastnosti (např. spektrální vady při rozkladu, čistota přenosu), jde o barvodělitelné m. Při vnějším m. J30u masky ha šamo- . statných podložkách a mohou být černobíle i barevné, při vnitřním m. jsou součástí dílčích vrstev - typickým příkladem je automatické m. založené na zbarvených : /komponentách. Při tiskové reprodukci, . při kopírování, při tv přenosu apod. lze ■ uplatnit i elektronické m.» kdy jsou masky tvořeny el. vazbou mezi dílčími signály při elektronickém zobrazení (mezizobra-zeni). materiál akustický, m, pro pohlcováni zvuku. Slouží v prostorové a stavební /akustice k úpravě doby /dozvuku, k zamezeni nežádoucích odrazů v uzavřených prostorách a k zlepšení zvuk. /izolace příček a stropů. Z hlediska pohlcováni zvuku lze m.a. rozdělit do tři skupin: m. porézní, m. využívající principu /rezonance (kmitající desky a /rezonátory) a složené konstrukce (děrované /panely). V. t. POHI.TIVOST ZVUKQVA. materiál filmový (surovina), film. /pás opatřený fot. citlivou emulzní /vrstvou, laboratorně nezpracovanou. M.f. se rozlišuje z hlediska svých /rozměrů (šířka 70, 65, 35, 32,16,8 mm), z hlediska svého použiti (snímkový n. kopírovací) a z hlediska typu fot. emulzní vrstvy (černobílý n, barevný, negativní, pozitivní, duplikační a inverzní). V. výroba filmového materiálu. materiál filmový amatérský, souhrnné označeni všech druhů úzkých /filmů, používaných v ldhoamatérské praxi. Dělí se na m.f. černobílé a barevné; dodávají se jako ifilmy inverzní, některé též jako filmy negativní a pozitivnu /Podložka m.f.a. musí být zhotovena z těžce zápalné hmoty (v, t. film bbzpbčný). Dělení podle šířky pásu: a) Film 1X3 mm. M.f.a. zavedený r. 1937 firmou Agfa, který však nedosáhl většího rozšíření. Film. /pás měl Šířku 8 mm s otvory /děrování po jedné straně. Rozměryobrazovéhopolíčkabyly4,8mm x x 3,6 mm, rozměry otvorů děrování 1,83 mm x 1,27 mm, jejich /rozteč c) Princip metody putující masky podle Gorbačeva: 1 - pozadí vyzařujíc! infračervené světlo, 2-světlo s determálnEm filtrem osvětlující herce, 3 « speciální dvoupásová kamera, 4 - Stepný hranol s objektivem kamery 3 s dvěma film. materiály (barevný negativ, infračervený materiál), S — exponovaný a nevyvolaný barevný negativ, 6 -maska získaná inverzním vyvoláním iníra-materiálu, 7 - nasním&nf pozadí na negativ 5 s vykrytím maskou 6 pomoci dvoupásové kamery, 8-výsledný kombinovaný negativ. 7 4 6) Princíp metody putující masky používáno firmou Rank: í - pozadí zasvícené sodíkovými výbojkami. 2 - světlo s didymiovými filtry, osvětlující herce, 3 - speciální dvou-pásová kamera typu Technicolor. 4 - Štěpný hranol s objektivem kamery.a dvěma film. materiály (barevný negativ, černobílý negativ), 5 - barevný negativ popředí, o - negativ masky, 7 « barevný negativ pozadí, 3 - duplikační pozitiv popředí, 9 - maska získáni z 6 kopírováním na kontrastní materiál, 10 - kontramaska získaná z 9 kopírováním na kontrastní materiál, 11 - dupli' kačnl pozitiv pozadí, 12- duplikátní negativ pozadí s vykrytím maskou 9, 13 - výsledný kombinovaný barevný duplikátnf negativ získaný kopírováním 8 přes kontramasku do 1í. 16* materiál filmový barevný 3,81 míru Obrazové /delení procházelo středem otvorů děrování. Plocha obrazového políčka byla 17,3 mm», využití plochy filmu pro obraz 61,2 %. Na 1 m filmu bylo 263 obrazových políček. Film se vkládal do kamery 1x8 mm zprav, v /kazetě o kapacitě 10 m. M, ani přístroje na film 1X3 mm se v dnešní době již nevyrábějí. b) Film Single 8 mm. MXa. o šířce pásu 8 mm, používaný v kamerách /systému Single 8 mm. Roku 1965 byl uveden japonskou hrmou /Fuji téměř současně se /systémem Super 8 mm fy Kodak. Rozměrově se film Single 8 mm přesně shoduje s filmem Super S mm, citlivá vrstva je vlak nalita na speciální polyesterové podložce tloušťky pouze 0,08 mm. Film Single 8 mm se vkládá do kamery Single 8 ve zvláStnich kazetách systému Single 8 mm. Promítat jej však lze i na všech, běžných projektorech systému Super 8 mm. Dodává se jako film inverzní černobílý i barevný. Výroba filmu Single 8 mm a příslušných film. přístrojů je omezena pouze na některé japonské firmy. c) Film 2 X 8 mm (Standard 8), M.f.a. zavedený r. 1932 firmou /Eastman /Kodak Co. Film. pás má šířku 16 mm a je oboustranně děrovaný (obr. a). Ostatní rozměrové parametry jsou shodné s fii- -ĚL □ a o o □ □ □: ,□□□□□□1 D I D 0 D 0 D 3,6 a} Zákízdnf rozměry filmu 2 X S mm. íni r-i"""Í-Íf""- ; b) Základní rozměry filmu Super 8 mm a Single 8 mm. mem 1X8 mm. Pří prvnim založeni do kamery 2x8 mm se o svitne podélně jedna polovina filmu, potom se cívka n. kazeta otočí, založí znovu a osvitne se druhá polovina. Po vyvolání se film /roz-řezávačkou po celé délce rozřízne a konce se slepí. Tím se získá projekce schopný film. pás o šířce 8 mm, ale o dvojnásobné délce, než měl původní m. Do kamery se film 2x8 mm vkládá buď navinutý na /cívce, n. v kazetě. Vyrábí se jako film inverzní (černobílý i barevný) a film pozitivní (černobílý). I když se dnes nové přístroje na film 2x8 mm po zavedení systému Super 8 mm již nevyrábějí, je stále nejrozšfřenejším amatérským film. formátem na celém světě. d) Film Super 8 mm. M.f.a. používaný ve film. přístrojích systému Super 8 mm. Byl uveden r. 1965 firmou Kodak. Sířke film. pásu je 8 mm, děrováni je po jedné straně (obr. 6). Oproti filmu 1x8 mm a filmu 2x8 mm byly rozměry obrazového polička zvětšeny na 5,7 mm X 4,2 nim, rozměry otvorů děrování zmenšeny na 0,91 mm x l,I4mmaroztečotvorůzvětSena na 4,23 mm. Tím se rozšířila plocha obrazového políčka na 24 mma (tj. o 50 %) a dosáhlo se využití plochy filmu pro obraz 73,2 %. Film se vkládá do kamery Super 8 mm ve speciálních kazetách, které tvoří funkční část systému Super 8 mm. Otvor děrování je umístěn uprostřed výšky obrazového políčka. Pro potřeby amatérů se film Super 8 mm dodává jako film inverzní barevný, v menším množství i jako černobílý. V dnešní době se nové 8mm film. přístroje vyrábějí na celém světě pouze na film Super S mm a v rel. malém množství na formáty příbuzné, tj. na film 2 x Super 3 mm a film Single 8 mm. c) Film 2 X Super 8 mm (film DS 8). M.f.a., který vznikl kombinací filmu 2 x 8.mm a filmu Super 8 mm. Film. pás má šířku 16 mm a v kameře se ho používá stejně jako filmu 2X8 mm. Rozměry otvorů děrování, obrazového polička a všechny další parametry jsou shodné s filmem Super 8 mm. Film 2 x Super 8 mm se vyrábí v CSSR (Fomapan DS 8) a v NDR iOmjo DS 8) jako film inverzní černobílý pro čs. kamery typové řady A 8 G - Supra. Film 2 x Super 8 mm je třeba považovat za přechodný druh m., umožňující naší výrobě plynulejší přechod na systém Super 8 mm. f) Film 9>5 mm. M.f.a. zavedený franc. firmou Pathé r. 1921. Film o Šířce 9,5 mm má jednu řadu otvorů děrování uprostřed pásu. Otvory jsou umístěny mezi jednotlivými obrazovými poličky (obr. c). Rozměry políček jsou 8,5 mm X 6,5 mm, rozměry otvorů 2,2 mm X 1,0 mm, rozteč otvorů 7,54 mm, využití plochy filmu pro obraz 79,5 %, Na 1 m filmu je 132 políček. Film 9,5 mm je určen pro amatérské film. kamery 9,5 mm, do nichž se vkládá bud na cívkách, n. v kazetách. Vyrábí se jako m. černobílý (inverzní, negativní i pozitivní) a film inverzní barevný. Před 2. světovou válkou byl film 9,5 mm značně rozšířen a oblíben hlavně pro rel. velkou plochu obrazového políčka a tím i velmi dobrou jakost promítaného obrazu. Po r. 1945 ztrácel rychle na významu. Dnes se nové přístroje na film 9,5 mm objevují jen zřídka a jejich rozšíření je minimální. g) Film 16 mm- M.f.a. o šířce pásu 16 mm, zavedený r. 1923 firmou Eastman Kodak. Používá se ho v amatérské i profesionální praxi. Vyrábí se s otvory děrování bud po jedné, n. po obou stranách (obr. ď}. TJ prvního druhu lze podél nc- děrovaného okraje umístit.....z™k,_/js.topy_ s opt, n. magn. zvuk. /záznamem. Rozměry obrazovéhopolíčka Jsou 10,4mm x 7,5mm (tj. 78 mm2), rozměry otvorů děrováni 1,83 mm X 1,27 mm, jejich rozteč 7,63 mm. 10 Obrazové-děíení-prochází-v-ůrovni středu otvoru děrování. Využiti plochy filmu pro obraz je 66,6 %, na 1 m filmu je 132 obrazových poliček. Film 16 mm se vkládá do kamery 16 mm buď na cívce, n. v kazetě. V amatérské praxi se uplatňuje hlavně c) Základní rozměry filmu 9,5 mm. d) Základní rozměry filmu 16 mm: A- 16mm film jednostranně děrovaný s magn. zvuk. stopou, S - 1émm film oboustranně děn* váný.' 16mm film inverzní černobílý i barevný. Pro potřeby profesionální práce (film., tv) se dodává v prakticky stejném sortimentu jako film 35 mm. materiál filmový barevný, obv. /m. vícevrstvý, sloužící k pořizování barevných obrazů určených pro pozorování okem, snímáni v barevné televizi n, k dalšímu /rozmnožování. Podle způsobu použití lze m.f.b. rozdělit na: 1- snímkové - negativní n, inverzní, 2. kopírovací - pozitívni n. duplikační. materiál filmový černobílý, /m.f. sloužící kpořizování černobílých záznamů (obrazu n. zvuku), tvořených kovovým stříbrem. Podle způsobu použití lze m.f.č. rozdělit na: 1. snímkový - negativní n. inverzní, 2. kopírovací - pozitivní n. duplikační, 3. zvuk. negativní m,( 4. speciální m. materiál filmový duplikační, /m.f., který slouží při duplikačních procesech. U dvoustupňového duplikačního procesu rozeznáváme m»f,d. pozitivní k zhotovování duplikačních /kopii a m.f.d. negativní k zhotovování duplíkátních negativů. J£..zhatamv2ni.dapli!^ nostupnovým procesem inverzní cestou jsou určeny m.f.d. inverzní. U kinemat. procesu černobílého se věta. používá procesu dvoustupňového. U kinemat. procesu barevného se používá procesu jednostupňového s použitím m.f.d. inverzních (např. Eastman Colour Intermediate Reversal) n. procesu dvoustupňového, kde se však k zhotovení duplikační kopie i dupli-kátního negativu používá stejného typu mi zpracovávaného na strmost 1,0 (např, Eastman Colour Intermediate). materiál filmový inverzní, /m,f., na němž lze dosáhnout pomoci speciálního zpracování záznamů, jejichž tonové podáni je v stejném smyslu jako předloha. 170 "Rozeznáváme m.fd. snímkové, kde výsledkem jé přímo pozitivní obraz, m.f.i. duplikační, určené pro výrobu duplikát-rich /negativů přímo z negativu, a m.f.l. kopírovací, k získáni kopií z pozitivních předloh- materiál filmový kopírovací, /m.f, sloužící k pořizování fot. záznamů kopírovacím procesem. Podle typu fot- emulzní MStvy lze ra.f.k. rozdělit jednak na černobílý a barevný, jednak na pozitivní, duplikační a speciální. materiál filmový negativní, /m.f. i rčený k pořizování negativních fot. záznamů obrazu (i zvuku). M.f.n. slouží výhradně k dalšímu rozmnožováni. Podle tvpu /vrstvy lze m.f.n. rozdělit jednak na černobílý a barevný, jednak podle /cídi-t sti na; 1. s nízkou citlivostí (kolem 13 DIN), 2. středně cidivé (kolem 20 DIN), * vysoce citlivé (od 25 DIN výše). Zvláštním druhem m.f.n. je m. k pořizování zvuk. /negativů. materiál filmový pozitivní, /m.f. pro pořizování pozitivních záznamů, určených k promítáni n. k dalšímu rozmnožování. materiál filmový snímkový, /m.f. \ rčený k /snímání kamerou. M.f.s. lze -rozdělit jednak na negatívni a inverzní, j*dnak na černobílý a barevný. Zpracováním m.f.s, lze získat bud negativ (černobílý n. barevný), n. pozitiv (černobílý n. barevný). ... materiál filmový speciální, /m.f. určený k pořizováni fot. záznamů neobvyklými cestami. Např. m.f.s. sensibi- klovaný k infračervenému záření, m.f.s. pro snímání z tv obrazovek, neuf-s. k pořizování dílčích barevných výtažků. materiál pomocný obratový, doplňuje obrazové /skici k vytvořeni lepši představy; slouží též jako studijní materiál : k podrobnému zpracování /návrhu film. ■ dekorace i při vlastním provádění stavby, např. malování /pozadí. Jsou to např. "fotografie doplňujícího /exteriéru, fotografie n. náčrtky z /reálu, na něž navazují ateliérové /dotáčky, reprodukce historíc- „kých fotografií z knih a časopisů. materiál rozmnožovací (v dabingu), podklad pro výrobu dabovaného film. díla. M.r. se skládá z: a) pozitivní kopie, >b) modré kopie, c) hudebních pásů, d) ruchových pásů, e) montážní /listiny, f) podkladů pod úvodní /titulky. M.r. se rozdělí mezi profese, kterým tyto dílčí m.r. příslušejí. Modrou kopii převezmou laboratoře k výrobě negativu, ruchové a hu- ::. debni pásy přebírá /mistr zvuku s /asistentem režie, montážní dialogové listiny přebírá překladatel, podklady pod úvody přebírá /mistr obrazové úpravy. Tito pra-.ťovnjci provedou kontrohi předaného m.r. a /střihač urči výrobní postup. Často se stává, že obchodní organizace nedodá některý z uvedených dílčích m.; pak se musí chybějící m. vyrobit vlastními prostředky. Bez úplného m.r. by nebylo možné dokončit výrobu dabovaného film. díla. materiály Jednovrstvé, /m.f., na jejichž film. /podložce je nanesena pouze "ledna citlivá /vrstva. VětS. jde o m. černobílé. materiály s čočkovým rastrem, jeden z prvních v Sirsíra měřítku komerčně využívaných systémů barevné kinematografie. První návrh tohoto systému pochází Z r. 1908 (Lippman); princip schopný hromadného použiti byl vypracován Ber- thonem r. 1909, z roku 1914 se datuje první postup použitelný pro hromadnou výrobu film. suroviny (Keller-Dorian). Obraz se snímá normální kamerou, v jejímž objektivu je vložen barevný /filtr, skládající se ze tří pásků v základních /barvách - modré, zelené a červené. Snímá se na film, jehož lesklá strana je opatřena velmi jemnými (asi 0,2 mm Širokými) válcovými čočkami (při výrobě se film ka-landruje mezi dvěma válci, z nichž jeden lisuje tyto čočky); v kameře je film přivrácen plochou opatřenou čočkami k objektivu. V emulzi se tak vytvářejí mikroskopické obrazy barevného filtru v objektivu. Film se inverzné vyvolá a promítá objektivem se stejným filtrem, jakého sé použilo při snímání (popř. jej lze vyvolat negativně a při promítáni použít filtru v barvách doplňkových). Tím se mikroskopické obrazy snímacího objektivu zobrazuji na promítací /plochu, přičemž světla procházející jednotlivými pásky filtru v promítacím objektivu aditivně skládají barvu snímaného originálu. Výhodou jsou levné pozitívni distribuční /kopie, stálost a trvanlivost kopií (používá se černobílého filmu, jemuž uděluje barvu až filtr v objektivu promítacího /stroje); velkými nevýhodami jsou barevné zkresleni (desatu-race) barev neostře zobrazených předmětů, např. v okrajích filmu n. mimo pásmo ostrosti (v. hloubka pole) (není možno clonit, protože se tím mění poměr barev jednotlivých pásků filtru) a velké potíže při duplikaci filmů (vznik moaré pro nemožnost dosažení registrace čoček při kopírování). M. s č\r. byly proto vytlačeny třívrstvými /m. a systémem /Techni-color. V poslední době se však znovu uvažuje o jejich používání k výrobě hromadných kopií barevných filmů z normálních tíívrstvých negativů na pozitivní m. s C.r.; při promítání takových distribučních kopií je třeba do objektivu promítacího stroje vložit filtr v základních barvách. Tohoto principu bylo použito v prvním materiálu Kodacolor (1928), v druhé modifikaci m, /Agfacoíor (1933) (podstatně lepší než předešlý), i řadou jiných výrobců. materiály třívrstvé" (principy), m. pro barevnou fot. /reprodukci, obsahující tři fot. citlivé /vrstvy, nanesené na sobě na společné /podložce. Každá z těchto vrstev se vyznačuje efektivní /citlivosti v jedné třetině spektra, takže se do ní podle zásad /rozkladu barev zaznamenává jeden dílčí obraz, který se při zpracování m.t, stává barevným. M.t. jsou dnes nejrozšiře-nější, protože zařízeni pro jejich zpracování (včetně snímání a /promítání) se od zaři-...zeni.,prQ zpracOTání. sru...černobílých lisí min. Zbarvení dílčího obrazu se dosahuje barvotvorným vyvoláváním (v, t. komponenta barvotvornA). U snímacích inverzních barevných m.tt jfi první vyvolávání (poskytující negativní obraz, který se v dalším zpracování stejné odstraňuje) obv. černobílé; barvotvorným vyvoláváním po reexpozici se získají tři dílci barevné pozitivy, vybarvené normálními (subtraktivnimí) barvivy. Obdobně je tomu u ostatních (např. duplikačních) inverzních m. U negativních barevných m. se barvotvorně vyvolává přímo primární latentní obraz, takže vzniká barevný negativ - obsahující více barviva ve světlech a méně barviva ve stínech. Obdobně se materiály třívrstvé vytváří barevný pozitiv kopírováním 2 barevného negativu. Prvním barevným m.t. byl inverzní film /Kodachrome, který však neobsahoval barevné komponenty vc vrstvách; barevné komponenty byly rozpustné a přidávaly se do bar-votvornč vývojky a dílčí barevné obrazy vznikaly postupným vyvoláváním. Způsobu Kodachrome se používá dodnes. Ostatní m.t. používají způsobu s komponentami ve vrstvách. Příprava m. s v troubenými komponentami, typická pro výrobky fy Kodak, je technologicky obtížná, avšak oddělení komponent od vlastní emulze do jiné fáze (hyetoofobním prostředím) umožňuje dosáhnout podstatně lepších kolorimetrických parametrů a vyšší stálosti barviv. Dosud nejlepších výsledků se u m.t. dosahuje způsobem Kodachrome, avšak proces je tak náročný, že tyto barevné m.t. musí vyvolávat servisní střediska fy Kodak. Dnešní moderní m.t. negativní a duplikační jsou maskovány pomoci automatické masky (v. t. maskovaní). V poslední době používá Kodak Ekta-chromé Professional Film, typ 7252 k maskování i Jahodova /jevu. Kromě těchto obvyklých typů m.t. existují (spíše v patentové lit. než v praxi) i typy neobvyklé, jako je „stahovací** m.t* (Stripping multí-layer film), kde se po černobílém vyvoláni vrstvy od sebe oddělí a přenesou každá na zvláStní podložku, appd. materiály třívrstvé (vlastnosti a třídění), m. Jilm., na jejichž /podložce jsou na sobě nality tři vrstvy zprav, odlišné spektrální /citlivosti. M.t. lze rozdělovat podle různých hledisek: 1. Podle účelu použití na m. snímací a m. kopírovací (rozmnožovací, duplikační). M. snímací se vyznačují vyšal citlivostí; spektrální citlivostí jejich vrstev jsou přizpůsobeny optimálnímu /rozkladu barev snímaného originálu (scéna, kreslená předloha) a určité /teplotě chromatičnosti světla (denni, umělé světlo). M. kopírovací mají proti tomu spektrálni citlivosti přizpůsobeny správnému přenosu tří dílčích záznamů kopírovaného m., tedy spektrálním charakteristikám barviv tohoto meziproduktu a zdroji kopírovacího světla. 2. Děleni ra.t. na m. pro meziprodukty a m. pro finální produkty vychází v podstatě z obdobného hlediska jako předchozí; je mj. v souladu i s použitými barvivy m.t. Téměř všechny m. pro meziprodukty dnes používají zbarvených /komponent pro automatické /maskování. Typickým meziproduktem v barevné kinematografii je např. třívrstvý negativ, dublpozitiv n. dublnegativ, typickým finálním produktem třívrstvý pozitiv. 3. Dělení m.t. podle charakteru fot. záznamu na m, negativní a m. pozitivní má spíše jen formální význam, Důležitějším třídicím kritériem je 4. charakter tohoto záznamu vzhledem k předcházejícímu reprodukčnímu stupni, podle něhož rozlišujeme m. inverzní a m. pro přímý proces (negativ-pozitiv). Liši se zásadně způsobem technol. zpracování (u m. inverzních dvojí vyvolávání - nejdříve černobílé a po reexpozici barvotvomé; tím se dosahuje reprodukční shody s předcházejícím stupněm). Oba druhy m. této skupiny mohou sloužit jako m. snímací n. kopírovací, mezi-stupňové n. finální. 5. Z hlediska charakteru nosiče vrstev lze m.t. dělit ještě na m. transparentní - na průhledné podložce (např. veškeré kinemat. filmy) a m. na 171 měření barev 0,100 0,200 0r300 OfiOO 0,500 Q60Q 0,700 Diagram chromatiíností ClE, kolorimetrický trojúhelník. materiály třívrstvé vyběl ovací neprůhledné podložce (barevný fot. papír). V. t. rozmnožování barevných filmů, reprodukce barev. materiály třívrstvé vybělovací, m. založené na principu vybalováni barviva se současným vybélováním stříbra. V principu se mvr,v. skládají ze tří fot. citlivých /vrstev, v každé vrstve je přítomno vhodné barvivo (tj. tři nonnální /barvy: žlutá, purpurová a azurová). Při expozici vzniknou tři negativní latentní dílčí obrazy, které se obvyklým způsobem vyvolají černobílou vývojkou a pak se bili ve speciální bělici lázni. V ní se nejen oxiduje kovové stříbro na stříbrnou sůl, ale současně se rozrušuje přítomné nonnální barvivo na bezbarvou sloučeninu. Zbylé barvivo proto tvoři inverzní obraz, řVLt.v. i proces sám jsou velmi staré (Béla Gaspar, okolo r. 1*32), ale jejich praktická citlivost byla tehdy velmi nízká, takže m.t.v. nenalezly vétäf praktické rozšírení. V posledním desetiletí však Švýcarská fa Cíba věnovala m.t.v, mimořádné výzkumné úsilí a zvýšila postupně jejích citlivost tak, že se dnes svou citlivosti přibližují ni.t. barevným s barevnými /komponentami (Gibachrome Print, Cibachrome Transparent). Po firmě Cíba uvedly m.t.v. na trh i jiné firmy (např. Agfa-Gcvaert). materiály vícevrstvé, film. /m., na jejichž /podložce je naneseno více citlivých /vrstev. 2prav. jde o třívrstvé /m., určené pro barevnou fotografii, matnice, planparalelni /destička, zprav, skleněná, jejíž jedna strana má jemně zrnitý povrch, obv. matovaný, který rozptyluje svazek např. rovnoběžných paprsků světla na něj dopadající (/odrazem, lomem, /ohybem) do různých směrů. Slouží: 1. Jako sekundární zdroj k získání rozptýleného světla, např. pro stejnoměrné osvětleni v /okeničce kopírovacího /stroje (v. rozptylovač světla); 2. k zachycení vzdušného reálného opt. obrazu (v, ZObra-zbní optické), vytvořeného např. objektivem; m. rozptýlí ^řízené paprsky z něho vycházející, Čímž se obraz stane viditelným na m. ze všech směrů při pohledu zpředu n. zezadu, avšak má zhoršenou kvalitu vlivem zrnité struktury m. M. může být zhotovena kromě ze zrcadlového skla též z jiného průhledného materiálu, např. z plexiskla n. jiné čiré plastické hmoty. Matování povrchu se vytvoří bud prudkým bombardováním jemným pískem, n. broušením pomoci práškového smírku, n. chem. naleptáváním povrchu skla fluorovodíkem, někdy též nanesením tenké vrstvy průsvitného zrnitého materiálu rozptylujícího světlo (např. vrstvy želatiny tvořící jemná zrna, n. vrstvy stříkaného matného syntetického laku n. pryskyřice na vyleštěný povrch desky). Někdy se matuje některá stěna opt. hranolu, která pak má funkci m. Malých m* se používá u kamerových /hledáků, např. velikosti 18 x 24 mm, a u fot. přístrojů, např. u nepravých Gidvoupkých") zrcadlovek 60 x 60 mm, ke kontrole zaostřeni obrazu. VětSÍ m. (např. 50 X 50 cm) slouží jako promítači /plochy při zadním promítání např. u čtecích přístrojů. V. t. plocha promítací pro zadní promítaní. mazání magnetického " záznamu, odmagnetování (smazání, zrušeni) magn. signálů, tj, odstranění remanentní indukce z magn. filmu n. pásku tak, aby byl 172 připraven k novému použití. M. se provádí automaticky na záznamovém /magneto* fonu tak, že se /nosič /záznamu zvuku vede přes mazací hlavu, umístěnou mezi odvijecí cívkou a záznamovou hlavou. Mazací hlava je konštrukčné podobná ostatním hlavám, ale má mnohem äirä i Štěrbinu, popř. dvě Štěrbiny. Jejím vinutím prochází vf mazací proud, takže se každé místo magn. vrstvy při průchodu Štěrbinou mnohokrát magnetuje střídavé v obou směrech a po opuštění Štěrbiny klesá amplituda střídavého magn. pole plynule až na nulu, takže v malé vzdálenosti za mazací hlavou je magn. remanence v magn. vrstvě nosiče nulová (záznam je smazán). Svitek magn. filmu n. pásku lze mazat i bez převíjeni pomoci mazaček různých konstrukčních provedení. Svitek nosiče záznamu je po určitou dobu vystaven působeni střídavého (50 Hz) magn. pole elektromagnetu a musi být plynulým pohybem z pole odstraněn před vypnutím st proudu. Tato manipulace odpadá u vysokonapěťových mazaěek, kde se svitek vkládá do cívky, která je součástí os-cilačního okruhu spolu s kondenzátorovou baterii. Před m. je obvod rozpojen a baterie se nabíjí elektrostatickým nábojem s velkou energií. Při m. se okruh sepne a tlumeně kmitajícím vf střídavým magn. polem vzniklým v dvce se záznam na svítku odmagnetuje, medailón filmový, volná forma dokumentární monografie významné n- populární osobnosti, nejčastěji z uměl., sportovního n. věd. světa, přibližující divákům osobnost a její dílo ve výrazné charakteristické zkratce. M. se obv, nepokouši o kritický portrét, nýbrž spise o zajímavý náčrt občanské podoby např. známého herce ve spojení s ukázkami jeho tvorby. mechanik frekvenční, pracovník /oddělení zvuk. techniky, odpovědný za tech. stav svěřených elektroakust. zařízeni. Provádí na nich opravy zjištěných cl. závad, drobné mech. opravy a úpravy, pravidelné preventívni tech. revize, cl. seřizování a měření podle plánu a dispozic nadřízeného pracovníka a po jeho schválení í nutné změny v konstrukci a el. zapojeni, mechanik servisu, pracovník /oddělení zvuk. techniky, odpovědný za tech. stav mech. a opt, částí svěřených zvuk, zařízení. Provádí na nich opravy zjištěných mech. závad, pravidelné preventivní tech. revize, mech, seřizováni a měření podle plánu a dispozic nadřízeného pracovníka a po jeho schválení i nutné konstrukční změny* mechanik zvukové aparatury, pracovník /oddělení zvuk.. technÍky,-odpogéd-: -ný za tech. zařízeni svěřené zvuk, /aparatury, kterou obsluhuje a udržuje ve stavu schopném provozu. Drobné závady od-* straňuje sám a účastní se tech. revizi a míření, které provádí /m. frekvenční a /tn. servisu. Před začátkem práce je m.z.a, povinen uvést aparaturu do chodu, tepelně ji stabilizovat, provést kontrolní měření, seřízeni, zkuSební /záznam zvuku a provozní zkoušky přišlu Sen3tvi. Během vlastní práce, zakládá fot... n. magn....../nosič.. zvuk. záznamu do zvuk. /kamery n. /magnetofonu, provádí zkušební záznam, podle potřeby spouätí a vypíná aparaturu a kontroluje správnost jejího chodu. Zajišťuje včasné doplňování příruční zásoby nosiče ■záznamu^-denně-odpisuje-jeho spotřebu, vyplňuje průvodní /listy (popř. též evidenční /karty a průvodní /karty) a výkazy, které slouží jako účetní doklady. Náplri práce i odpovědnost ra.z.a. je v podrobnostech různá pro aparatury ve /studiu hudebním, /studiu míchacím, /studiu přepisovém a pro mobilní zvuk. aparaturu. mechanismus drapákový, nejčastěji používaný s trh ovací /ra. film. /kamery, obstarávající přerušovaný /posuv film. 7 Schéma drapákového mechanismu: kulisa (1) vykonává pohyb kolem osy (2) a posouvá se po ní nahoru a dolů. Strženi film. pásu o obrazovou rozteč obstarává vačka (5), kwrá vodicím! plochami kulisy (<í) přesouvá kulisu nahoru a dolů. Zasouváni zubů (3) do děrováni a jejich vysouvání z děrováni na film. pásu je řízeno zakřiveným kotoučem (6), zasahujícím do kulisy (7). pjsu ve film. /dráze promítacího /stroje. 7 Jdadnixni součástmi m,m,k. jsou maltézský /křiž a unáleč. Koruna každého -rubu maltézského kříže je kruhově vy-(.njena á držena vnehybnč poloze zajiíťo-vadím kotoučem unášeče. Výřez kotouče unáSece dovoluje pohyb zubu v době, kdy do mezery kříže vstupuje čep unášeče. V prácí m,ai.k. se postupně opakují fáze schematicky zakreslené na obr. V první pohybové fázi (I) vchází čep unášeče do mezery zubu a výřez zajíšťovacího kotoule začíná uvolňovat pohyb kříže. V druhé S - fázi (II) prochází Čep zubovou mezerou a piitom otáčí křižem. Ve třetí fázi (III) 1 vystupuje čep z mezery a zajíšťovaci kotouč začíná stabilizovat polohu maltézského kříže. Ve čtvrté fázi (IV) je maltéz-' ský kříž v klidu; v neměnné poloze je udržován zajiSťovacim kotoučem. Na společném hřídeli s maltézským křížem je upevněn ozubený /váleček, který při po-í ~7~otoěení kříže o 90Ď-zajišt"uje- strh filmuj ľ tj. posuv o jedno obrazové políčko. Pře--===é=ffi^0d pohybu m.m.k* v hodinářství byl í znám jíž v 17. stol. V kinematografii ho poprvé použil r. 1896 Grimoin-Sanson [_ a před nim (1881) v jiné úpravě (s šesti-„.L—zubým křížem) Molteni a AnschUtz (1894). I * Někdy se vynález m.m.k. připisuje i ~ Messterovi, který jej však jen propočítal í g zdokonalil (1896, promítací Stroj se ^J-J^sedmizubým křížem, vyměněným později j~H za čtyřzubý). ! , mechanismus navíjecí, mech. ústrojí ™* kinemat. přístroje k /navíjení film. pásu | s-l v navíjecí /kazetě n. bubnu. Hlavní součástí m.ti. je třecí /spojka, v poslední době na-hrazovaná též hysterezním elektromoto-Éferem. V. t. tah navíjecí. mechanismus odvijecí (brzdicí), mech. ústroji odvijecí (zásobní) /kazety, obstaráte vající brzděni roztočeného kotouče film. |. materiálu, aby se po zastavení film. ka-| / mery při skončeni /záběru dále nerozvíjel. Z M.o. je v podstatě shodný s /m. navíjecím F* s ttm rozdílem, že třecí /spojka je místo pohánění brzděna, i _ mechanismus strhovaci, mech. za-1 f řízení pro přetržitou záměnu obrazových x /okének film. /pásu ve film, /dráze /ka-,1 mer, krokových kopírovacích /strojů a /strojů promítacích, M.s. lze rozdělit do tří skupin: m. s maltézským /křižem 2„ (v. t. mechanismus maltézského kříže), '' m. drapákově a m. zvláštních konstrukci. 1 -7t M» j maltézským křísem se liší od ostatních •f především tím, že film. pás je v neustálém ^ styku se zuby, jimiž se na něj přenáai po-|hyb z m.s.; v drapákových m. vstupuje zub | ^ /drapáku do /děrováni pouze v okamžiku rstrhu a pak z ného opět vystupuje a koná J j i zpětný pohyb. Drapjákové m» lze vyrobit * s vysokou přesností, popř. (při nižších 7 požadavcích na přesnost) poměrně jedno-• duše a levně. V prvním případě se jích ~%f~ používá ve film. kamerách; v méně náročné Z. upravé slouží jako m,s. (s drapákem ři--> zeným kombinovanou vačkou) v jednodu-chých amatérských promítacích strojích (v. t, projektor amatérský). Drapákový —^-m,s. vc svém principu nezaručuje přes-'*l nou polohu film. pásu po strhu (zuby dra-7 páku se po strhu vysouvají z děrováni); u kamer je ho nutné doplňovat spřaženým m* jistícím (jistícími /kolíky). M. maltézského kříže, který je schopen plnit tuto J funkci, používá se v profesionálních promítacích strojích. K m. zvláStníck kon- strukcí patli systémy s třecím posuvem film. pásu, systémy tlukačové aj. U těchto m. bývá film posouván podle své délky, a proto je nutné, pod. jako při opt. /záměně, doplňovat je kompenzaci /smrštění. mechanismus transportní, mech. ústroji film. /kamery obstarávající rovnoměrný /posuv film, /pásu při jeho průchodu kamerou z odvijecí do navíjecí /kazety. Skládá se obv. z jednoho n. více ozubených transportních /válečků s príslušníkmi přidržnými a vodícími /kladkami. Ozubené válečky jsou pohaněny ozubenými převody od hlavního pohonného hřídele kamery. MEOPTA, název některých národních ,ppdniků sdmžených.y.trustu.Záyodů.vaer. obecného strojírenství V Brné, které se zabývají výrobou mech. a opt. zařízeni. Pro oblast kinematografie vyrábí n. p, M. - Brno amatérské /kamery pro Smm a 16mm film, n. p. M. - Přerov promítací /stroje pro film 16mm, 35mm a 70mm> n. p. M. - Bratislava /diaprojektory a /zrcadla pro promítací stroje. měřeni barev (kolorimetrie, metrika barevná), odvetví /nauky o barvě, hledající určité (zprav, číselně n. symbolické) vyjádření, které by jednoznačně charakterizovalo /barvu (vjem barvy). Takového vyjádření barvy je třeba'např. pří sledováni kvality /podáni barev fot. n. tiskovým procesem, různými světelnými /zdroji, při sledování rovnoměrnosti výroby, při předpisováni a normalizaci barev apod. Charakteristiky barev se zjišťují bud přímým m. p omod p římýek kolorimetrů? v nichž se měřená barva srovnává s barvou o známých parametrech, n. pomocí spektrofotometrických m,, kďy se charakteristiky barvy vypočítávají ze spektrální charakteristiky; další, méně přesnou možnosti je přiřazeni dané barvy k určitému s ni shodnému clenu ze souboru (atlasu) barev, jehož jednotlivé členy maji určité systematické označeni. Vzhledem k trojrozměrnosti vjemu barvy se každé vyčerpávajíc! vyjádřeni barvy skládá ze tří čísel n. symbolů. Z číselných systémů je dnes nejrozSiřenéjSÍ systém CJE XYZ, odvozený od vlastností lidského /oka a vnímání barev, a to jednak pro normálního pozorovatele k pozorováni malých až bodových vzorků barvy (systém CIE 1931), jednak pro doplňkového pozorovatele k pozorováni větších barevných ploch - odvozen pro pozorovací úhel 10* (systém CIE 1964). V systému CIE ; fc Jsou rol. efektivní spektrální citlivosti receptoru s modrým a červeným filtrem.) je skutečná úroveň vstupního napětí), od- -běhová doba (doba, za kterou po odpojeni. vstupního napětí klesne výchylka měřidla ze vztažné 100% výchylky na 10% výchylku (— 20 dB; — 14 dB). V rozhlase, televizi a stále častěji i ve filmu se používá : špičkových voltmetra, které mají velmi krátkou dobu náběhu (2 až 10 ms), a také nepříliš dlouhou dobu doběhu po ukončení elektroakust. signálu (1,5 sV Donedávna se používalo ve filmu tzv. VU-. -metrů (Volume unit), které přibližně měří signál v souladu s vjemem lidského sluchu na rozdíl od předchozích špičkových volt- • metrů, jejichž údaj, označovaný jako dBm, udává spiše střední hodnotu signálu a je vhodný jako pomůcka, aby nebyl el. akust.. kanál trvale přemodulován. Doba náběhu VU-metrů je mnohem větší (300 ms) a jeho doba doběhu je rovněž delší. Mezi oběma typy je řada typů přechodných, měrícka délky filmu, zařízeni slou- : , lijící k měřeni /délky filmu. M,d.f. se obv. ;: skládá z; ozubeného /válečku, mech. převodu a /počitadla (v, obr.). Pro práci ve tmě se u m.d.f. používá svítících čísel •;• n. číslicových elektronek, popř, akust. signálů. Při měření délky filmu se vychází :: í\ z počtu otvorů /děrování j proto zvi. u starších seschlých filmů může dojit * vv'k" nesouhlasu mezi film, délkou a /délkou : filmu skutečnou. Často bývá m.d.f. součástí převijeciho /stolu n. jiného zařízení. V praxi se též používá m.d.f, bez ozube- :- ného válečku; délka převíjeného filmu je odvozena z obvodu hladkého valečku o rel. velkém průmSru, který je z větší své účasti opásán měřeným filmem. Tyto m. ; slouží převážné k měření délky film. materiálu, určeného k /snímání v /kameře, • protože šetří děrování, metoda Durtning-Pomeroy, film, fot. /trik, který slouží pro zkombinování ; zvlášť nasnimaného obrazu /pozadí s obratem popředí, v němž-se-obv.-odehrává Herecká akce. M.D,-p, je možné použít pouze pro černobílý film. Nejdříve se běžným způsobem nasnímá obraz pozadí. Z vyvolaného negativu se zhotoví tzv. ; žlutý transparentní pozitiv - slutá kopie. •;.(Je., možné využít vlastnosti barevného r: pozitívu a nakopírovat obraz pozadí přes aditivní modrý filtr pouze do modrocitlivé vrstvy, která po vyvolání bude žlutá, n. -^speciálnč vybělit černobílý pozitivní obraz, ..:zhotovit želatínový reliéfní obraz a ten ■iírobarvit žlutým barvivem. První způsob ■'^nevyžaduje speciální technologie.) Dále se do dvoupásové kamery založí žlutý pozi-•• "'• tív pozadí s vysoce citlivým panchroma-! tickým negativním materiálem. Herecká id akce a popředí jsou osvětleny oranžovým '-A světlem a jsou umístěny před pozadím, y.které je modré n, bílé, modře osvětlené. Modré paprsky z pozadí prokopirují žlutý pozitiv na negativní materiál; pouze v mis-•.. tech, kde je herec a popředí, je jimi modré ..Jpozadí zakrýváno, takže nedojde k překo-pírování. Žlutý transparentní pozitiv má Ipro oranžové paprsky prakticky nulovou : absorpci, takže popředí a herecká akce se iínaexponují na negativní materiál běžným , způsobem. Vzniká tak výsledný kombinovaný negativ, kde je část popředí originál-■= tním negativem a část pozadí je duplikát-ním /negativem. .:;■■■/ metoda zrcadlová (Schiiftanova), způsob film. opt. /triku, jehož principem je •;perspektivní spojení reálné části scény ;:;s malbou, fotografií n. modelem pomocí . ; povrchově stříbřeného zrcadla, umístě-: ;ného asi 30 cm před objektivem kamery , v úhlu 45° k opt. ose kamery. Zrcadlo vytváří v prostoru herecké akce neskuteč-: ný obraz (v. zobrazen! optické) předmětů MěříČka délky filmu: 1 - těleso meřičky, 2 - ozubený transportní váleček, 3 - dvojice vodících kladek film. pásu, 4 - stupnice desítek a jednotek film. metrů, 5 - nulovač stupnice, 6 - přídriná klapka, (maleb, fotografií) umístěných ve směru " kolmém na opt. /osu kamery, V určitých č kstech zrcadla se odstraní stříbro a vznik-Ivin otvorem objektiv zobrazuje předměty e směru opt. osy kamery, kde je reálná Část dekorace s hereckou akcí, a též neskutečný obraz malby (popř. fotografie i Lodelu). K vyrovnáni /ostrosti obou částí -^se používá předsádkové /čočky u části ■modelové. Výsledným obraz vzniká perspektivním spojením zrcadlového obrazu s reálem. Místo povrchově stříbřeného .Zrcadla se někdy používá dělicího /hra-í,nolu s polopropustnou vrstvou. Reálná "část se pak odděluje od modelu n, malby ■ pomocí /masky a /kontramasky (v. obr-). metr filmový, vžité označení pro počet obrazových /polí, popř. pro počet /roztečí otvorů /děrováni na film. /pásu o délce 1 m. Pro 35mm film má m.f. 52,5 obrazových polí, tj. 210 roztečí otvorů děrování. Pro 16mm film je m.f. 130 obrazových polí, tj. 131 roztečí otvorů děrování. Normalizovaného délkového m. nelze u distribučních film. /kopií použít, neboť /smrštěním se mění délka film. pásu, počet otvorů děrování je však stálý. metráž, I. slang, název pro /délku /záběru, /scény (v. t. délka filmu), někdy určovaná v odpovídající časové délce promítací doby. Rozeznáváme plánovanou m., tj. předpokládanou výrobním /plánem a /rozpočtem, a čistou m., tj. délku po čistém /střihu. Denní m. je plánovaný n. dosahovaný pracovní výsledek za jeden filmovací /den. (V současné dobé je např. stanovena průměrná čistá m. ve Film. studiu Barrandov na 65 m za filmovací den,) Důležitá je též na, nato-Sená, tj. celková délka zpracovaného film. materiálu při /natáčeni filmu- Bývá různá a závisí na mnoha okolnostech jako kvalitě a přípravě herců, rež„ druhu filmu (práce s dětmi, zvířaty, nebezpečné scény, /triky apod.). Co do programových jednotek rozeznáváme dlouhometráSní (celovečerní) filmy v délce od 1800 m výše, mas. do 3500 m, středometrážni Jilmy kolem 1O00 m a krátkometrážni filmy, obv. pod 600 m. 2. Informace o délce určitých úseků filmu, magn. filmu n. pásku v metrech, kterou je nutno znát z tcchnol. důvodů při /výrobě zvuku. M. lze zjistit měřič-kou metrů přesné, ^počitadlem metrů přibližně. Pro některé účely je vhodnější informace o časové délce úseku, tzv. sropáž. M. a stopáž jsou souměřitelné při známých rychlostech /posuvu filmu (v. tab.). V. t. HUDBA FILMOVÍ, LISTINA MONTÁŽNÍ, FŔEHLED HUDBY. míchačka Rychlosti posuvu filmu [cm/sj \^ fUm frekvence l&mm 17,5mm a35mm 70mm 24 obr./s 18,29 45,60 57,00 25 obr./s 19,05 47,50 59,375 metry dialogové (v dabingu), /metráž film. díla s výběrem scén opatřených cizím /dialogem; určuje ji /střihač. Ty čásd film. díla, které nejsou opatřeny dialogem (úvodní /titulky, /hudba, záběry krajin a různého prostředí, děj bez dialogu), se do m.d, nepočítají. M.d. slouží /vedoucímu výroby k určení finančních a časových limitů pro natáčení. mičtovka, slang, název film. /kamery vyráběné amer. firmou Mitchell Camera Corp, Glendale, California. Typy vyráběných m.: NC (35mm-exteriérová); BNC (35mm-ateliérová); High-Speed GC (35mm-rychloběžná); S 35 R-Mark II (35mm-ručnf, reflexní - normální i rychloběžná) se zvukotěsným /krytem použitelná k natáčení zvuk,film. záběrů (obr.na str. 176); BNCR (35mm-ateliérová, reflexní, popř. s tv /hledákem a dálkově ovládaným pankratickým /objektivem Servozoom)i Mitchellmatíc 16 (16mm-ruční, odhlučněná, reflexní). Firma Mitchell vyrábí též kamery pro široký /film 65 mm: FC (65mm-exteriérová); BFC (65mm-ate-liérová); AP-65 (reflexní, ruční). Kamery Mitchell mají pověst film. kamer nejlepší světové kvality. V. t. MITCHELL MARK III. míchačka, 1. zařízeni pro snímání (/reprodukci) zvuk. /záznamu z magn. filmu (též snímač zvuku, přehrávač, synchronní reprodukční /magnetofon), jehož Princip zrcadlové metody: í - kamera. 2 -zrcadlo, 3 - reáF, 4 - model, 5 - proxar. 175 míchání zvuku Ruční reflexní 35mm film. kamera s dvojitou kazetou na 300 m filmu typu Mitchell S 35 R, používána univerzálne jako kamera ruční, triková a rychloběžní, uzavřená ve zvukotěsném krytu, ij ako kamera ateliérová. posuv /nosiče záznamu je synchronní s posuvem obrazového filmu v promítacím /stroji, S promítacím strojem bývá takto spřaženo několik m. k účelům /míchání (obr.). V. t. studio MÍCHACÍ. 2. Slang, míchání zvuku. 3. Výsledek míchání zvuku, tj. výsledný záznam zvuku, v němž jsou na určitých místech filmu smíchány v určitých vzájemných poměrech /hlasitosti všechny zvuky, jmenovitě /dialog, /ruchy a /hudba, které v těchto místech filmu tvoří jeho zvuk, složku. míchání zvuku (mixáž, slang, míchačka), sdružování všech současných signálů, které tvoří výsledný zvuk filmu, tj. současný /přepis /dialogu, /hudby a /ruchů na jedinou zvuk. /stopu. AÍ. provádí /mistr zvuku, popř. /mistr zvuku specialista v míchacím /studiu na míchacím /stole za současné poslechové /kontroly, měření úrovně záznamu (v. měřič výstupní úrovně) a promítání obrazového pásu pracovní /kopie. Na vstupy stolu je zavedena /modulace z několika /míchaček, na nichž se synchronně snímají (reprodukují) záznamy zvuku z dialogových, hudebních a ruchových míchacích /pásů, předtím sestřižených a synchronizovaných ve /střížně (v. Střih zvuku, svnchroni-za.Ce), Mistr zvuku při m, reguluje vzájemné poměry /hlasitostí všech složek i celkovou úroveň signálu a korekčními /zesilovači provádí jejích úpravu, zařízením pro umělý /dozvuk a /ozvěnu upravuje prostorový /charakter zvuku a zkxcs-lovacámi /filtry některé zvuk. /efekty. Při m. se dotváří /kompozice zvuku a film se tu poprvé předvádí v úplné audiovizuální podobě. Mistr zvuku při tom provádí konečnou /režii zvuku podle záměru a v součinnosti s režisérem filmu a hudebním skladatelem (v. t. hudba filmovA). Při m. se vytvářejí i zvuk. přechody adekvátní přechodům v obraze, tj. zvuk. roztmi-vačky, zatmívačky, stíračky, prolinačky (v, t. tjAvaznost zvuku). M.z. se provádí postupné po „malých" dílech (čisté délky mast. 285 m), podle mixáŽního plánu (slang, plachty) sestaveného ve střižné" při střihu míchacích pásů a obsahujícího podrobný scénosled, k němuž jsou pro každý míchací pás v samostatném sloupci připsány /synchrony a heslové popisy všech zvuků a graficky vyznačeny jejích délky a umístění. Je-li m. některého dílu složité pro počet míchacích pásů, přechodů n. z jiných důvodů, rozděluje se na dvč ru několik postupných mixáží. Teprve poslední z nich je definitivní ta., předcházející jsou tzv. čpředmtchačky (předmiicy, předmixáže, slang, formixy). Předmichač-ky i definitivní m. se zaznamenávají na magn. film 35 mm, z něhož se provádí /přepis na fot. záznam. M* oficiálně konči smícháním svuku _ reklarnsího snímku. M. z. dosud nebylo úspěšné automatizováno, používá se jen různých predikačních pomůcek a /počitadel metrů n. stop, zařízeni pro synchronní zpětný /chod a tzv. , vpisovaciho zařízení k usnadnění oprav tn.Z* mlehárna, slang, název pro /studio míchací, mikro denzitometr, /denzitometr k měření opt. /hustoty na malých ploškách. Soudobé typy m. jsou výhradně fotoek; zvětšený obraz vzorku se promítá na Štěrbinu, která propouští světlo ze zvolené plošky na fotonásobič. Zprav, se používá registrujících typů, které produkují graf závislosti opt. hustoty na délkové souřadnici. V. t. granulometr, ostrost hranová. mikrofon smerový, m., jehož citlivost na zvuky dopadající z různých směrů je různá. Směrová citlivost se vyjadřuje tzv. směrovou (prostorovou, polární) charakteristikou, Nejčastějši charakteristiky maji Míchačka fy Perfeceona. 176 sr řezu tvary: a) kruhový, b) osmičkový, Ó) kardioldni (ledvinovitý), d) hyperkardio-idní a e) úzkého laloku. Tři poslední, ná- ežejícl tzv. jeáttosmérovým m., jsou pro /příjem zvuku ve filmu nejzajímavější, a to pro vhodnost k potlačováni nežádcu-cích /hluků přicházejících z různých smé- •ů z okolí. Namířením směru max. citlivosti m> na určitý zdroj je zvuk z tohoto Zdroje preferován, neboť se v m. mění na el. signál s vyšší úrovní než zvuky, které na m. přicházejí se stejnou intenzitou z ostatních směrů. Označení tvaru cha-, rúkteristik je jen přibližným údajem „__o vlastnostech m., neboť směrová cídivost je též kmitočtové závislá. Správnější je podrobnější popis směrovosti m., vyjádřený souborem směrových charakteristik změřených a vynesených pro různé kmitočty (v. obr.). mikrofon závisný (tzv. Lavatier), špeciálni m* určený k /přijmu zvuku při nošení na obleku účinkujícího. Bývá spojen & nňniaturním vysilačem pro přenos zvuk. /modulace. Od běžných studiových m. se liší malými rozměry. Zvýšeni citlivostí pro vysoké kmitočty asi o 10 dB začíná od kmitočtu 1 kHz a kompenzuje pokles vysokých kmitočtů v řeči se zřetelem na umístění m. při příjmu zvuku (srov. mikrofon SMŽRovÝ). Pro potlačeni rušivých /hluků vznikajících při styku tělesa m. s oděvem při pohybech těla je pouzdro vlastního m. dvojité a vlastní měnič je uložen v odpruženém závesu. Pokles kmitočtové charakteristiky v oblasti hlubokých kmitočtů pod kmitočtem 100 Hz přispívá ješté dále k potlačeni těchto hluků. mikrofonista, nejbližšt spolupracovník /mistra zvuku na scéně. Odpovídá za práci s /mikrofonem na scéhS a během /natáčeni dbá, aby se mikrofon nedostal do /záběru obrazové /kamery přímo n. i stínem a tím nenarušil řádný /příjem obrazu. Vede mikrofon podle předběžných pokynů mistra zvuku, přihlíží k tech. vlastnostem mikrofonu, zejm. k jeho smě- Smérovč charakteristiky mikrofonů: a) kruhová (kulová), b) osmičková, c) kardioídní, d) hyperkardioidnt (väe R.CA, typ 77-D) a s) tvar úzkého laloku (Sennheiser, typ MKH 804). mikrosnímání rové charakteristice a /akustičnosti film. dekorace. Mikrofon'je zavelen na mikro-fonní /tyči, kterou drží m. v rukou; v některých případech se rovněž používá Zavěšení na mikrofonním /jeřábu. Před zahájením natáčení kontroluje mikrofony a připojuje je stíněnými kabely k /aparatuře pro záznam zvuku. První m, (první asistent mistra zvuku)t je přidělen mistru zvuku pro práci s mikrofonem na scéně a při /příjmu zvuku vůbec. Je mu svěřeno příslušenství aparatury, jako kabely, mikrofony, mikrofonní tyče, protivětrné mikrofonni /kryty, mikrofonní jeřáby, závěsy atd., jejichž tech. kontrolu a zkoušky provádí s /mechanikem zvuk. aparatury a s druhým m, před pracovním pridelením na film. Před každým natáčením položí kabely mikrofonu, popř. reproduktorové a kabely pro dorozumíváni mezi scénou a aparaturou a připojí potřebná zařízení. Při zkouškách nacvičuje první m. podle pokynů mistra zvuku vedení mikrofonu, které pak provádí při vlastním záznamu zvuku. Při práci s mikrofonem je třeba respektovat i směrovost zvuku, v. zvuk xonkrbtni. První m. je pověřen instruktáží a zapracováním druhého m., za jehož prácí na scéně odpovídá. Druhý m. (druhý asistent mistra zvuku, řidič zvuk. vozu) je během natáčeni a během jeho přípravy na scéně pomocníkem prvního m.; pracuje s dalším mikrofonem. Řídí se pokyny prvního m. mikrosenzitometrle, oblast /senziu-metrie, zabývající se studiem jemné struktury fot. obrazu a těch vlastností fot. materiálů, které podstatně závisejí na struktuře citlivé /vrstvy a na velikosti, popř. tvaru obrazových elementů. Mikroscnzí-tometrické vlastnosti fot. materiálů těsně souvisejí především s opt. nehomogenitou citlivé vrsrvy. Tato nehomogenita je hlavni příčinou degradace /kontrastu fot, obrazu s rostoucí prostorovou /frekvenci (se zmenšováním rozměrů obrazových elementů); Vlastností fot. materiálu závislé na této degradaci se označují jako frekvenční vlastnosti (v. funkce prbnosu kontrastu, ostrost hranová, schopnost rozlišovací) a Část m., která se jimi zabývá, nazývá se někdy ^rezolvometrie, Opt. nehomogenita způsobená diskrétní strukturou fot. obrazu se označuje jako /zrnitost a jejím studiem se zabývá igranulometrie. Při praktické aplikaci se uplatňují jak frekvenční vlastnosti, tak zrnitost ve vzájemné interakci. Zejm. při hodnocení subjektivního působení fot. obrazu je obtížné separovat vlivy jednotlivých složek, v. např. dbfinich fotografického obrazu. V. t. aureola, granulometr, rez ol y o.m ítr. mikro snímáni (mikrokinematografie), snímání velmi malých předmětů pomoci mikroskopu. Pro m. se zprav, používá zvláštních přístrojů, jejichž základními Částmi jsou světelný /zdroj s osvětlovacími /kondenzory, mikroskop a samozřejmě film. /kamera. Světelný zdroj musí mít značnou /intenzitu, protože m. vyžaduje dosti velkou /expozici; používá se tepelných /filtrů, neboť teplo má nepříznivý vliv na živý preparát. Mikroskop má mít široký tubus (50 mm) a má být vybaven jinými opt. prvky než pro pozorováni. Místo běžných /objektivů se v mikroskopu používá /apochromátú; snímá se přes /okulár s menším zvětšením o. se okulár m míra doznívání vůbec nezařazuje. - Kamera je opatřena animacím /objektivem, popř. je bez něho. Výhodné jsou I6mm kamery, které umožňují pohodlnou manipulaci; lze však pracovat í s kamerami pro jiný obrazový formát. Zprav, se využívá snížené obrazové /frekvence (v. snímání nižší frekvencí). M, se uplatňuje zejm. při tvorbe véd. /ňlmú. míra dozníváni, pomocný parametr charakterizující kvalitu /akustičnosti prostoru v určitém místě prostoru vztahem mezi energii přicházejícího zvuk. vlnění vyvolaného měř. impulsem v prvních 50 ms a energií přicházející po uplynuti 50 ms. Jde vlastně o rozlišení v souladu s fyziologickými vlastnostmi lidského sluchu, který vnímá zvuk. vlnění do 50 ms od jeho nástupu jako vlnění přímé a po 50 ms jako vlnění odražené. Akust. vlastnosti prostoru jsou nepříznivé, je-li m.d. Velká. V. t. ZÄETHLNOST. mircd (urd), jednotka k vyjadřování /teploty chromatičnosti. Údaj teploty chromatičnosti v m. se z teploty chromatičnosti uvedené v /kelvinech vypočte pomoci vztahu Tm ford] ~ ÍOVT^ [KJ. Z tohoto vztahu jé též odvozen název jednotky - zkratka angl. názvu miere- recipro-cal degree. Vyjádření teploty chromatičnosti v m. má četné výhody: I m. odpovídá přibližné okem právě rozeznatelnému rozdílu v chromatičnosti teplotních zdrojů n. světelných zdrojů jim blízkých svou chromatičnosti G>barvou"); v mnoha případech jsou při vyjádřeni v m. závislosti teploty chromatičnosti na některých jiných veličinách lineární a rovnoměrně odstupňované; při vyjádřeni konverzní mohutnosti konverzních /filtrů v m, je údaj daleko univerzálnější a obecně platný, např. při složení dvou konverzních filtrů je výsledná konverzní mohutnost dána prostým součtem obou hodnot. Vyjádřeni teploty chromatičnosti v m. je proto předepsáno v C.SN 01 1718 jako základni. místnost odposlechová, (též poslechová), akusticky upravený prostor sloužící k poslechu zvuku při /příjmu, /přepisu a event. /míchání zvuku. Objem bývá v rozmezí 50 až 100ma. M.o. musí být u všech zvuk. /studií pro příjem, záznam a přepis hudby a zvuku. V. t. režie hudební. mistr ateliérový, /»m stavby film. /dekoraci, kterému je trvale přidělen určený /ateliér. Je odpovědný též za řádný stav přiděleného ateliéru a jeho zařízení, za opravy a tech. vybavení. mistr obrazové úpravy, tvůrčí pracovník pro výrobu úvodních /titulků k film. dílu. Musí ovládat techniku /střihu, techniku /snímání obrazu a estetiku, musí mít smysl pro míru a náležitou dávku fantazie a znát technologií laboratorního /zpracováni filmu, aby představy své a režisérovy dokázal realizovat. Spolupracuje těsně s řadou výtvarníků - kresličů písma a pozadí pro titulky. V dohodě s režisérem dabovaného filmu vytváří obrazovou část dabovaných filmů. mistr stavby filmových dekoraci, odpovědný pracovník organizující a řídící práce /stavěčů při stavbě film. /dekorace. Odpovídá za správný technol. postup a dodržování bezpečnostních předpisů, za kvalitu a předepsané provedení stavby. Stavbu film. dekorace provádí podle prováděcích /výkresů film. dekorace a podle /rozpočtu nákladů a materiálu, a to v kte- 178 rémkoli určeném /ateliéru n. /exteriéru s přidělenými stavěči a ostatními odbornými pracovníky. Spolupracuje s /architektem filmu a jeho /asistentem a podle jejich pokynů provádí doplňky, úpravy apod. Vypisuje výdejky na materiál a kontroluje jeho hospodárné zpracování. V. t. MISTR ATELtěBOVÝ. mistr zvuku, tvůrčí pracovník vytvářející zvuk, složku filmu, který se při své práci řídi záměrem /režiséra filmu a je mu odpovědný za uměl. i tech./kvalituzvuku ve filmu. Náplní práce m.z. je koordinační činnost tzv. /režie zvuku, s cílem dosáhnout vhodné skladby, tzv. /kompozice zvuku. Tuto činnost m-z. uplatňuje Pohled na část modelu Berlína, který na ploše 2000 m1 postavili barrandovští filmaři pro natáčení filmu Pád Berlína (1949). při přípravě - a -realizaci-filmu, zvi. při /přijmu, /přepisu, /střihu a /mícháni zvuku. K povinnostem m.z. patři zejm, : řízeni práce osádky zvuk. /aparatury a ostatních eléktroakust. zařízení, kterých používá, určeni způsobu natáčení a zpracování jednotlivých prvků zvuku (spolu s režisérem, /střihačem a vedoucím produkce), příjem zvuku při bežeckých zkouškách, konzultace se skladatelem film. /hudby, příjem /dialogů, /ruchů a /hudby na scéně, popř. příjem pomocného zvuku a potřebných samotných /zvuků, účast při střihu zvuku a montáži míchacích /pásů, příjem /postsynchronů, účast při příjmu hudebního /synchronu, kontrola -.: modelace světlem Povodňová vlna se řítí po skluzech Slapské přehrady, postavené v modelu v trikovém ateliéru. Pří takovém natáčení íe třeba přizpůsobit frekvenci snímání velikosti modelu a rychlosti pohybu. pracovní /kopie, kontrola míchacích pásů, míchání zvuku, kontrola první (kombinovane) kopie, schvalováni vzorové kopie a premiérové kopie, provedení všech práci spojených s vytvořením zvuk. složky ukázkového /snímku, míchání mezinárodních pásů filmu a mezinárodních pásů ukázkového snímku. mistr zvuku specialista, /m.z. specializovaný na určitou část prací při /výrobě zvuku ve film. studiu. Rozdělení prací bývá provedeno takto: příjem původního synchronního /zvuku, příjem pomocného zvuku, příjem /postsynchronů (v. t. MISTR ZVUKU" V DABINGU), příjem film. /hudby, realizace zvuk /efektů, realizace elektronické /hudby, /přepis zvuku, /míchání zvuku, /režie zvuku, /režie hudební, vedení /archívu zvuku. V různých film. studiích se specializace m.z. zavádí např. při nedostatku všestranné schopných pracovníků, a také prOTo7^e^aTo^ělba~]^^ z hledisek tvůrčích, tak i výrobních. mistr zvuku v dabingu, pracovník odpovídající za uměl. stránku dabované zvuk, části filmu a za technicky dokonalou /kvalitu zvuku. Je nejbližším spolupracovníkem režiséra při uskutečňování jeho m či. záměrů. Snaží se zachovat jednotnou nik, koncepci charakteru prostředí a.cha-ikteru jednotlivých postav při natáčeni dialogů. Spolupracuje s režisérem při řbčru herců-/dabérů a při provádění losových zkoušek a určování /barvy hlasu. Tech. a tvůrčí schopnosti m.z.v d* musí něřovat k vyřešeni společného úkolu, a to k vytvoření iluze hloubky a prostoru scény obrazu, k dokonalé /srozumitelnosti mlu- ■ veného slova, k nezkreslenému, tedy věrnému příjmu hercova hlasu a k vytvoření plastičnosti zvuku. Všechny tyto komponenty musí někdy zvládnout v jedné scéně. Postoj m,Ä,v d. k vytvoření zvuk, stránky film. díla musí být velmi citlivý, se smyslem pro míru a se zřetelem na subjektivní vnímáni diváka. Práci m.z.v d. nelze direktivně upřesňovat, neboť je to práce tvůrci a závislá na místních podmínkách. M-z.v d. spolu se /střihačem je hlavním činitelem při dokončovacích pracích a při závěrečné mlxáži, kde respektuje tvůrčí záměry režisérovy. M.z.v d. kontroluje dodané mezinárodní pásy: jestliže neodpo* vídají mezinárodním normám, vyřazuje je z dalšího technol. procesu a snaží se najit náhradu formou výroby pásů nových. Mitchell Mark III, nejnovějsí 35mm odhlučněná profesionální ruční reflexní /kamera, uvedená na trh r. 1972 firmou M. Kamera je vybavena mnohými zlep-"šenimi, jako ei. pohonem řízeným krystalem, což zajišťuje stabilitu nastavených obrazových frekvencí: 8, 16, 24, 25, 28 a 32 obr./s (nesynchronni běh je okamžitě signalizován světlem v /hledáku), automatickou /klapkou značkující jak obrazový, tak zvuk. záznam, řiditelnou rotační /závěrkou do úhlu otevření 170* aj. Dvojité kazety vedle sebe pro 120 m n. 300 m filmu 35 mm. Váha kamery bez objektivu je pouze 10,5 kg a hlučnost 30 dB. Kamera položená na rameno je vyvažována /kazetami s materiálem umis-etěnými vzadu. Vpředu je kamera opatřena dvěma držadly pro obě ruce, což umožňuje její velmi dobré ovládání při /snímání. V. t, aučlovka. mixér, slang, název pro /mistra zvuku, mizeni předmětů, film. /trik, který může být proveden jako m.p. náhlé, realizované pomocí /stop-triku, n. m.p. pozvolné technikou /prolínačky. mlha umělá, scénický /trik, který nahrazuje na scéně m, přírodní. M.u. se vytváří pyrotechnickým, /efektem pomoci kouřových n. mlhových hořlavých směsí n. zvláštním mlhovým přístrojem, který vytváří páry parafínového oleje, mluvčík, pomocný pracovník /úpravce textu, který předčítá upravovaný teit nahlas1 a řídí 3e pokyny úpravce textu.. M. čte všechny postavy film, díla, čímž umožňuje ůpravcí textu provádět změny ve slovních významech s odzkoušením césur, retníc, labiál českého textu. V současné době se od m. upouští, neboť úpravci textu mají ve svém oboru takovou praxi, že pomoc m. nevyžadují. model filmové dekorace, zmenšenina zhotovená při náročných a složitých stavbách film. /dekorací z lepenky,překližky n. sádry k lepší představě konečného provedení dekoraci a jejich povrchových /úprav. Někdy se doplňuje i náznakovým nábytkem. Slouží k usnadnění vlastni stavby dekorace v /ateliéru n. /exteriéru a ulehčuje též práci režisérovi a jeho spolupracovníkům při přípravě /natáčení. (V. obr.) modelaoe světlem, jeden z hlavních výrazových /prostředků kameramana. Záleží ve správné volbě /směru a úhlu světla. S výhodou se používá světla shora o sklonu asi 45", ze strany rovněž v šikmém úhlu kolem 45°. M. dosahuje kameraman soustředěným světlem umělým n. přímým slu* 179 modelář filmový ncčnim světlem. Tím se vytvoří prostorová /iluze předmětu i postavy. Nejsložitěji! a nejdifcrencovanějaí je m. lidské tváře, která jc hlavním objektem film. snímání. modelář filmový, pracovník zhotovující imhiatury ze dřeva, plastických a jiných vhodných materiálu, zejm, pro trikovou techniku. Podle potřeby vyrábí pro režiséra, popř* dalSÍ film. pracovníky /modely film. dekorací. V. t. makety. modulace perforaČni, nežádoucí rušivý signál, jehož opakovači kmitočet je dán poetem transportovaných otvorů /děrování film. /pásu za s, tzn. 96 Hz m 100 Hz u 35mm filmu a 120 Hz n-125 Hz u 70mm filmu. Proniká do /reprodukce zvuku, je-li zvuk. /záznam vadně vykopl-rovin, n. při posunutí snímací Štěrbiny /budiče zvuku do oblasti děrování film. pasu. Vzniká také při vadném magn. polevu, kdy číst zvuk, /stopy v oblasti okolí děrovaní má zhoršený styk se záznamovou n* tnímacl /hlavou a je příčinou amplitudové m. zvuk. signálu v rytmu perforačniho kmitočtu (slang, frčeni n. fr^fekt). modulace zvuková, nejčastěji el., avíak též magn., opt. n. jiný signál} jehož průběh odpovídá časovému průběhu akušt.signálu po lmeární transformaci vhodnými élektroakust., elektromagn.r elektro-opt. n. jinými měniči. Pojem m.z. byl převzat z rozhlasové techniky. modulátor světla (méně správně světelný ventil), obecný název pro elektroopr. mS-nié signálu zvuk. /modulace, používaný ve zvuk. /kamerách pro fot. /záznam zvuku, který v rytmu přiváděného el. signálu řídi množství světla (/intenzitu n. šířku světelného svazku procházejícího zázna* movou Štěrbinou). Druhy m.s* pro dnes jiš nepoužívaný hustotní záznam; doutnav-kový m., polostínový m. s elektromagn. zrcátkovým /oscilografem, Kerrův m., m. s elektrodynamickým páskovým oscilografem, m. s ultrazvukovým nosným signálem. Druhy m.a. pro dnes výhradní používaný plackový záznam; m. s elektromagn. zrcátkovým oscilografem, m. s elektrodynamickým smyčkovým zrcátkovým oscilografem a m. s elektrodynamickým páskovým oscilografem. modulátory expozice, jedna ze základních částí /senzitometru, jimiž se /expozice obměňuje definovaným způsobem. Podle toho, zda se obměňuje její časová n. intenzitní složka, rozeznávají se m«e. Časové a m.e» intenzitní. Nejzná-mějSími intenzitními m.e. jsou absorpční m.e., mezi které patří senzitometrický /ft/in a fot. m.e., a dále otvorové m.e. (např. clonky zařazované do opt. soustavy senzitometru, různě velké otvory n. odstupňovaná síta), vymezující plochu světelného /zdroje n. průřez světelného svazku. Fot. m.e* jsou plosky různé opt. /hustoty, naexponované a vyvolané na fot. materiálu. Otvorové m.e. jsou neselektivni (nemění spektrální složeni světla), absorpční m.e. Vykazují určitou spektrální selektivitu; dosahuje se jimi vsak větaiho modulačního rozsahu, tj. poměru mas. a min. expozice (popř. logaritmu tohoto poměru). Podle ťohb, zda sé modulaci expozice dosahuje na /senzitogramu několika diskrétních plosek rovnoměrně exponovaných ii jedné plochy se spojitě se měnící expozicí, rozeznávají se m.e. stupňové a plynulé. TJ rovnoměrných stupňových m.e* má 180 být logaritmus poměru intenzity světlá, prošlého dvěma sousedními stupni m.e*, konstantní; nazývá se modulační konstanta, popř. u senzitometríckých klínů klínová konstanta, U plynulých m. e. (senzitometríckých klínů) se modulační (klínová) konstanta definuje jako logaritmus poměru /intenzit osvětleni na dvou místech exponovaného senzitogramu, vzdálených od sebe 1 cm. Mole - Richardson Inc. (Hollywood), amer. firma založená r. 1927 Petrem Molem, vyrábějící dodnes veškerá osvětlovací zařízeni pro profesionální film. výrobu, včetně příslušenství a speciálních zařízení (stroje na umělou /mlhu a /stroje na vítr). monitor (obrazový), zařízeni řešené funkčně jako tv přijímač, používané v tv provozu k subjektívni kontrole obrazového signálu. Od tv přijímače se m. liší hlavně tím, že neobsahuje vf obvody. monitor záznamový, vysoce kvalitní obrazový /m., na jehož stínítku je reprodukován obrazový signál, který má být film. /kamerou zaznamenán na film (v. ZÁZNAM OBRAZOVÉHO SIGNÁLU FILMOVÝ). Jeho hlavni součástí je speciální obrazovka, která musí dát obraz s vysokou /ostrosti a rozlišovací /schopností a s vysokým /jasem a /kontrastem. Aby se na film nezaznamenala řádková struktura obrazu, je stopa elektronového paprsku obrazovky rozmítána vysokým kmitočtem (asi 20 MHz) ve svislém směru. Parametry m.z. maji značný vliv na volbu druhu a citli-vosti záznamového film. materiálu. Důležitou částí záznamového řetězu je nelineární korektor senzitometrické /charakteristiky fot. /emulze, který bývá součástí m«z. monoblok, označení užívané pro ana-morfotický snímací /objektiv, u něhož anamorfotická část (/predsádka) tvoří se1 sférickou částí objektivu jediný celek. V. t. ULTRASŮOPE. motto chromatičnost, vlastnost obrazu, vytvořeného v odstínech jedné barvy i lze ji získat: I. jednobarevným /filtrem, 2. jednobarevným /světlem, 3. kompozici barvy stejné n. příbuzné kvality (např. modrá v modrém, žlutá v žlutém) j označuje také převahu jedné barevnosti v celém obraze (modrá chvilka v podvečer, zelené přítmí lesa). M. v době němého filmu vyjadřovala náladu n. čas tzv. virázováním (noc - modrá, slunečný den - žlutý, les - zelený, růžová - milostné scény, červená - dram. děj apod,)j v současné kinematografii výrazový /prostředek pro citově, dramaticky vypjaté scény, pro subjektivní vize a představy (sen, halucinace, bezvědomí, vzpomínky), pro řešení kompozice v pohybové barevné grafice a film. /koíázicl^MTono^— chromatických ploch se někdy užívá Jako přechodových vazeb mezi /sekvencemi jako barevného názvuku pro daläl scénu. monolog, v dram. díle v podstatě /dialog, který vede postava buď sama se sebou (ve stavu vzrušeni, soustředěni n, duševního vyšinutí - např. Hamletův m. „Být či nebýt"), n. s jinou nepřítomnou postavou (např. J. Cocteau: „Lidský hlas"), n. dokonce s /rekvizitou (Hamletův m. nad Yorickovou lebkou). montáž, cizí výraz pro střihovou /skladbu ve filmu. V užSím smyslu nápadné střídání /záběrů různého obsahu. V. t. RAPID-MONTÁŽ, LISTINA MONTÁŽNÍ, STŘIH ZVUKU, mpntäžiiík," na^^^přišlůšnika skupiny sov. klasiků němého filmu z konce dvacátých let. Jejich teoretikem byl Sergej M. Ejzengtejn. M. tvrdili, že /montáž (střihová /skladba) je nadřazenou funkci nad /snímáním. Z nejrůznějaích /záběrů lze důmyslnou skladbou vytvořit /sekvenci, vyjadřující úplnou myšlenku. Představiteli m. byli kromě S. M. Ejzenätejna především Dziga Vertov, Vsevolod Pudov-kin, Alexander Dovženko. Mosfilm, největSÍ sov. film. /středisko, jehož výstavba byla zahájena v roce 1927. Do dnešních dnů prošlo toto středisko velkým rozvojem a jeho původní rozloha vzrostla třiapůlkrát, takže dnes zabírá pozemek o velikosti přes 50 ha. Je situováno na Leninských horách, nedaleko Lo-monosovovy university. V současné době Stoji M. svou produkcí filmů v čele všech sov. film, studii. Předurčuje jej k tomu rozsáhlá a vsím potřebným zařízením vybavená výrobní základna s 13 natáčecími /halami, jejichž celková plocha _.. je ,\ asi 13000 m1. Pracovní plocha jednotlivých hal se pohybuje od 300 m* do 2000 m\ V budoucnu se počítá s výstavbou ještě vět Jí haly, která by měla mít asi 3000 m*. Ve studiu M. pracuje na 5000 stálých zaměstnanců. Ateliérové provozy jsou vybaveny techř zařízením věta. sov. výroby. Jsou to především promítací stroje na 35mm a 70ram film, kamery, magnetofony atd. K pozoruhodným zařízením odděleni zvuk. techniky patří dvě studia pro přijem hudby,' především velké zvuk. /studio o kubatuře 10 000 m8 a rozměrech 32 x 24x14 mS. Tento víceúčelový prostor slouží také pro mixáž hudebních /filmů všech formátů, zvi. 70mm filmů, i jako kino^s kapacitou 1000 sedadel. Pozornost zaslouží trikové oddělení M.» které dosáhlo výborných výsledků u různých trikových postupů (Gorbačevova metoda putující /masky, popř, různé technologie). M. disponuje i vlastním dvousetčlenným hereckým souborem. Je zde i film. laboratoř na zpracování denních /prací, jakož Í kopii filmů do vzorové kopie. Současná výrobní kapacita M. se pohybuje mezi 35 až 40 celovečerními hranými filmy, vedle daläích snímků pro televizi a služeb, které studio poskytuje zahraničním producentům. V odděleni pro jazykovou úpravu filmů pak zpracovává několik desítek titulů, ročně. most aku9tlckýtnežádouci vodič zvuku, procházející z prostoru zdroje zvuku do jiného prostoru. Takovým vodičem v budově mohou být vlastní konstrukce budovy, zvi. ocelová n. železobetonová, různé kovové instalace a jiné konstrukce pro- trubí, kanalizace, topná vedení). Zvuk se jimi Šíři jejich kmitáním n. kmitáním celých Jejich soustav. V. t. konstrukce akustická. most osvětlovací, zařízení /ateliéru n. /studia, umožňující upevnění /svítidel v prostoru nad film. /dekoracemi. Obv. je m.o. zavelen na ocelových lanech n. řetězech (s nastavitelnou délkou) na stropní konstrukci atehěru, popř. je zavezen na osvětlovací ro5t (obr.). M.o. bývá zhotoven jako stavebnicová konstrukce jednoduchého provedeni ze dřeva, event. kovu, umožňující klasický způsob /zasvětlování dekorací, spojený s min. náklady: nevýhodou je poměrná těžkopádnost, znemož- ■-■ Klasický způsob zavěšování osvětlovacích ni os ců nad dekorací. Na mostě jsou in stalo víny světlomety napájené z trolejových lávek. ňuucí rychlou změnu zas vč tlení. Kombinace m.o. a roštové konstrukce se závěsy svítidel je univerzálně použitelná ja'k pro film, tak pro televizi. motiv (v dramatu), 1. ncjmenšl součást tematické výstavby díla; 2< samostat-. ná, třeba i vedlejší n. doplňující dějová ■ hrne, která je organickou součástí celkové kompozice díla. Moviola, obch. značka používaná též .. jako název srříhaciho /stolu vyráběného amer. firmou M. Manufacturing Co. -. Hollywood, u něhož se oba film. /pásy . (obrazový i zvuk.) posunuji ve svislé rovine. Krokový /posuv obrazového pásu při /promítání film. /obrázku na /matnici je zajišťován maltézským /křížem, na rozdíl od evropských typů stříhacích stolů, u nichž se promítaný obraz uklidňuje otá-. civym opt. /hranolem a film. pásy se posunují vodorovně. V poslední době vyrábí hrma M. též stříhací stůl s vodorovným posunem pásů a opt. vyrovnáním (v. zá- měna optická), který lze př skladování n. dopravě svisle sklopit. Firma M. vyrábí též znárn^ kamerový /jeřábek s hydraulickým pohybem ramena pod značkou M. Crab Dolly. . mrtvolka, slang, název pro film. obrázkové políčko, které se na trikové /kopírce rozkopíruje v delší /záběr. Takto vzniká statický, pohybově „mrtvý" film. obraz, kterého se často používá např. u titulků n. scén, kde chceme vyjádřit „zastaveni" času. muzeum kinematografické, věd. a osvětový ústav, který soustavně shromažďuje, třídí a zpracovává dvojrozměrné a trojrozměrné film. dokumenty a sestavuje z nich výběrové řady tak, že poskytuji dokonalý obraz vývoje světové kinematografie. Zpřístupňuje jc a popularizuje ve sbírkových sálech. Ostatní Část sbírek shromažďuje v depozitářích, kde slouží odborným pracovníkům k věd. studiu. Včtäí část světových m.k. je vybudo- MWA vána jako oddělení tech. m. a stojí mimo rámec film, /archivů (FIAF). Organizačně jsou začleněna v mezinárodni organizaci m+ ICOM. Každé tech. m* vlastní ťbto-kinemat. sbírky, avšak jen několik m. zachycuje ve vyčerpávajících radách vývoj světové kinematografie. Na těchto zásadách jsou instalována tato m.k. (razeno abecedně podle míst m.): Det Donské Filmmuseum (Kabenhavn), V. ARCHÍVY FILMOVÉ. Norsk Filminstitut (Oslo), v. archívy filmové. : i^CinémathŽque Francoise (Parts). F" Národní technické muzeum (Praha), odděleni /Interkamera. Oeorg Eastman House (Rochester -USA). Filmhistoríska Samlingarna (Stockholm), v. archívy filmové. Museo nazionale det cinema (Torino), založené v Turíně r. 1941 Marií Adrianou Prolo (ředitelka m. a autorka knihy o italském němém filmu) a Gíovannim Pastro-nem (film. rež., který pod pseudonymem Piero Fosco natočil řadu filmů). Nejdříve bylo instalováno v sálech Mole Antonel-liaua. Roku 1953 dostalo pevnou strukturu a stalo se členem FIAF. Teprve r. 1958 bylo otevřeno v nových prostorách paláce Chiablese. Roku 1965 dostalo tu. dhcSní název Národní film. muzeum (Museo nazionale del cinema). Rozsáhlé sbírky z historie kinematografie jsou instalovány v Šestnácti sálech. Vzácné jsou dokumenty z prehistorie, např. dokumenty z děl Gašpara Schotta (17. stol.), Giovanniho Bat-tisty della Porty (17. stol., kouzelné obrazy), laterny magiky Athanasia Kirchera, pantoskopy, dokumenty o fantasmago-riich, počátcích fotografie, stroboskopy, praxinoskopy apod. Z historie kinematografie uchovává toto m. památky na průkopníky. Jsou zde exponáty bratři Lu-miěrů, Edisona, Pathéa atd. Tyto Trojrozměrné esponáty jsou doprovázeny vývojem světového filmu ve fotografiích, plakátech a jiných dokumentech. M. vlastní rozsáhlé sbírky filmů, fotografií i odbornou knihovnu. Má také malý kinemat. sál, kde pořádá příležitostné výstavy. V osvětové činnosti spolupracuje se Školami, film. kluby apod. Ve vlastním kině pořádá semináře a cykly z historie světového filmu. Vydává bulletin Notisiario del Museo nazionale del cinema* muzikál filmový, nová] forma hudeb* ního /filmu, která těsně souvis! se zrodem a vývojem amer. m. divadelního, jehož výrazové prostředky přejímá, V m* je hudební složka dram. součásti děje, kde zpívané slovo a vokální partie jsou vlastně poučováním dialogu, právě tak jako herecká akce přechází ve formy taneční. Lze říci, že právě ve zhudebněném řádu a v náročném požadavku na herecký výkon, slovo, pohyb a stylizaci dosahuje m. své specifické žánrové povahy. (Amer. film West Side Story, 1960, rež. R. Wisea a*J« Robbinse podle předlohy A, Laurentse a scénáře E. Lehmana s hudbou L. Bern-steina, n. amer. film My Fair Lady, 1964, rež. G. Cukora podle divadelní hry Fyg-malión G. B. Shawa a scénáře A. J, Ler-nera s hudbou F. Loewa, v. obr.)- MWA, Mech. Werkstatte Albrecht (Berlin-W), výrobce míchaček, magnetofonů a synchronizačních souprav Syntro- 181 náboj elektrostatický na filmu navíjeni filmového pásu Audrey Hepburnová v titulní roli muzikálu My Fair Lady řež. George Cukora (1964). n náboj elektrostatický na filmu, el. množství vznikající vzájemným třením dvou dielektrik, např. třením podkladu film, /pásu o emulzní želatínovou vrstvu. Zvi. silný n. vzniká při tření film. materiálu o samet n. jiné tkaniny při /čištění povrchových ploch. Odváděním n.c. z film. pásu se zmírňuje přitahování prachových Částic, které se během /promítání usazuji na povrchové plochy filmu. Výboj a.e, lze pozorovat zejm. v temných komorách při manipulaci s neexponovaným film. materiálem, kdy v miste vybití pozorujeme světelný záblesk. Tento záblesk se exponuje na citlivou vrstvu a objevuje se po zpracováni. nadhled, kinemat. výrazový /prostředek. Kamera snímá předmět shora Šikmo až svisle. V běžném film. sdělování se užívá n., aby se vyjádřilo rozložení věci (např. letecký snímek města ukazuje rozložení města). N. však nepostihuje hmotnost a monumentalitu věcí. N. se dále užívá v běžném sdělování v hraných fil- mech, v dram. souvislosti, aby se vyvolal dojem nadvlády jedné dram. postavy, shlížející na jinou dram. postavu, n. pocit podmanění postavy, již vidí divák shora. Srov. PODHLED. nahrávání hudby, slang, název pro /záznam a /příjem zvuku hudebního díla n. /hudby film. v hudebním /studiu. náchhal, slang, výraz (z němčiny) používaný pio /dozvuk, popř. pro dobu dozvuku. námět filmový (syžet, sujet), první fáze tvůrčí literární práce, v níž /autor zachycuje nějakou skutečnost (událost skutečnou n. vymyslenou, n. dokonce její ložku (fólii n. film /podložku), opatřenou mezívrstvou k lepšímu spojení magn. vrstvy s podložkou. Magn. lak nesmí obsahovat shluky částic, aby nevzniklo amplitudové kolísáni zaznamenaného signálu. Povrch magn- vrstvy má být hladký, dobře skíuzný, aby nenastávalo nadměrné opotřebeni magn. /hlav, a proto se upravuje (kalandrováním, leštěním). Okraje polevu mají zprav, horší vlastnosti a bývají vyřazovány. 2. N. na Jilm. kopie na stranu lesku na malém licím stroji, zprav, ve film. laboratoři. Vzhledem k šířce stop od několika desetin mm do několika mm není elektroakust. kvalita polevu tak vy- zivrstvou lepidla, které lze teplem vy-tvrdir. Před nalepením (kašírováním) se :vc speciálním nalepovacfm stroji oddělí pomocná podložka, magn. vrstva se přitiskne na film. kopii a na vytápěné rotační dráze se přilepí tak, že není snímatelná. Elektroakust. kvalita takové magn. vrstvy je lepši než u magn. vrstvy ad 2. řlnaostro", slang, název pro /natáčení film, /záběrů na kinemat. /film. po ukončení všech hereckých zkoušek na scéně : a pro natáčení zvuk. snímku n, přepisu vc zvuk. /studiu, hudebním /studiu a míchacím /studiu. nástavec podpěrný, mech. pomůcka sloužící k podpírání těžkých snímacích /objektivů (anamorfotických /monobloků, teleobjektivů, pankratických /objektivů) obv. u ručních film. /kamer. N.p. bývá obv. odlitá podlouhlá deska vhodně profilovaná, upevňovaná na spodek kamery. ... nástavec prodluiovací (slang. Štuc), mech- pomůcka ^obv.-tvaru krátké, trubky s přírubami, používaná k zvětšení výšky -/stativů. (N.p. se dosahuje větší výšky opt. /osy snímacího systému nad podlahou film. /ateliéru.) N.p. se používá též k upev-. níní panorámovací /hlavy s film. /kamerou na horní příchytnou desku sklopného ramena kamerového /jeřábku n, na sloup točny kamerového /jeřábu apod. natáčeni filmu, název pro souhrn prací spojených s /příjmem a záznamem obrazu a zvuku na film. i magn. /pás na scéně. Zahrnuje herecké /akce odehrávající se v příslušné /dekoraci v /ateliéru I /exteriéru, osvětlené /svítidly a snímané film. /kamerou. /Dialogy a /zvuky jsou přijímány prostřednictvím /mikrofonu a zaznamenávány /magnetofonem na magnetofonový pás n. magn. film. Veškerá tech. zařízeni při n.f. obsluhují specializovaní pracovníci, kteří s členy výrobního /štábu tvoři pracovní skupinu, zajišťující . n-f. Název vznikl v raném období kinematografie, kdy obrazové kamery byly vybaveny klikou, kterou se při filmování otáčelo. N.f. se v běžné řeči spojuje s místem, ; druhem, způsobem apod., takže se mluví : o n. ateliérovém, exteriérovém, o n. /interiérů, /reálů, /rucbů apod. natáčení kontaktní, slang, výraz pro postup, při němž se současně (synchronně) přijímá obrazový i zvuk. /záznam. Používá se k tomu /aparatur, v nichž je : běh obrazové a zvuk. /kamery souběžný (synchronní). natáčení skladebné, cílevědomá realizace /záběrů tak, aby na sebe obsahové, formálně i logicky přesně navazovaly. N.s. se důsledně dodržuje v těch film. žánrech, které mají režijní /scénář. N.s. je nutné při dokumentárním zaznamená- pouhý zlomek), která však svou povahou slibuje být výchozím a nosným základem budoucího film. příběhu. Je východiskem příštího film. /díla a klíčem k jeho kompozici i /žánru. N.f. zpracovaný jako velmi jednoduchý popis děje může být posuzován jako samostatné Literární dílo a požívat autorskoprávní ochrany: závisí to však na rozsahu vlastního tvůrčího přínosu autora. Srov. synOPSB. nanášení magnetické, yrstyyi.l, n»ro-léváním ve speciálním licím stroji přímo v továrně, vyrábějící magn. nosiče. Polev se provádí v šířkách od několika desitek cm až asi do 1 m. Magn. suspenze (magn, lak) se nanáší rovnoměrně na vlastní pod- soká jako polevu z továrny na magn. nosiče. Profil stopy má řadu nepravidelnosti zejm- na okrajích, což zhoršuje kvatitu /reprodukce (špatný styk s čelem magn. hlavy). Povrch se dodatečné neupravuje. Životnost takto nanesených magn. polevů je rovněž menši. 3. N. lepením pasku s tenkou podložkou do vyfrézované drážky na film. kopii tak, aby povrch magn. vrstvy byl jen několik mikronů nad úrovní ro-.viny film. /pásu. Používá se ho u amatérských filmů. 4. N. nalepováním pouhé magn. vrstvy vyrobené z magn. laku, který ma velkou mech. pevnost (nejčastěji polyety-léntexeftalát). Magn. vrstva se v továrně na magn. nosiče nanese na podložku s me- 182 TtfánlHäeopakovatelňlŕ^^ fáze akce musí být natočeny tak, aby byla tato akce prostřednictvím film. zobrazení logicky a srozumitelně interpretována. N.s. provádí Často kameraman bez zásahu režiséra n. redaktora (metoda „střihu v kameře"). Publicistické a reportážní Žánry, film. magazíny apod., kde není podmín- . kou přesný záznam neopakovatelné akce, jsou složeny a sestřiženy z materiálu natáčeného skladebně pouze odhadem, zprav-bez režijního scénáře. V hraném filmu a publicistických film. formách je n.s. zajištěno režijním scénářem. Při natáčení některých scén ve filmech s inscenovanou akcí (hraný film, některé druhy dokumen- tárního filmu) není však způsob n.s. určen jednoznačně před natáčením a, během něho. (Některé scény jsou natáčeny v několika variantách, výsledná skladba záběrů je řešena při konečném sestřihu filmu.) N.s* musí ovládat zejm. režisér a kameraman. Základním požadavkem je srozumitelné a jasné sděleni myšlenky v /sekvencích vázaných jednotou akce, místa, času v logický celek. Při n,s. se dodržuje jednota směru pohybu, pravidlo o film. ose, jednota /osvětlení, /conality a barevného podání. natáčení z ruky, moderní způsob práce s /kamerou bez /stativů, uplatňující se zejm. v reportáži, v /dokumentu, ale i ve /filmu hraném. Označuje se také pojmem leoolníná, odpoutaná, volná kamera. /Kameraman drží kameru v rukou a opírá ji o rameno, prsa, popř. hlavu. Poprvé ji použil v roce 1924 něm, kameraman Karl Freund, když se objevily první kamery s pérovým pohonem. Dnes se používá kamer s el, pohonem (zdrojem jsou zprav, osmiwattové n. dvanáctiwattové akumulátorové baterie) pro němé i zvuk. natáčení 8,16,35 i 70mm nlmůjkameryvážiod 1,8 (fieaulíeu,v.obr.) do 3 kg s /kazetami na 30 až 120 m. (Výhodnější jsou těžší kamery, např. Eclair, Arriflex, Camčfiex, kterými sc dosáhne klidnějšího záběru i zdrženlivého pohybu.) Jsou vybaveny funkčními držáky, rukojetím, opěrnými růmennimí, prsními statívy apod., které umožňují dobré spojení a vyvážení kamery s tělem kameramana. Jako pomůcky se pří n. z r, používá řetíz-kového n. jednonohého stativů, n, se kamera zavěSuje na lana, ráhna, „Šibenice". Objektivy jsou opatřeny křidélky n. zdrs-něnými prstenci pro snadné /přeostřování během záběru. N. z r* vyžaduje dobrý nácvik, pevnou ruku, postřeh a ukázněné, organizované pohyby, aby obraz i při uvolněném pohybu zobrazil hlavní motiv přehledně a jasné. Vzhledem k požadovanému rel. klidu obrazu je výhodné při n. sc r. snímat pomocí objektivů s kratší n. normální ohn. /vzdálenosti. N. z r. umožňuje nejsložitěji! pohyby a přechody ve všech směrech a prostředcích, zbavuje diváky dojmu tech. pohybu a přibližuje film. obraz charakteru živého lidského pozorováni. IPozn.: Termínu volná kamera se někdy též používá pro častý pohyb kamery bez zřetele na to, jde-3i o h. z, r. (ruční kamerou) n. natáčeni ze stativů, jeřábu apod.]. V. t. prace kameramana. naturščik, název převzatý z ruské terminologie pro představitele dram. postavy ve filmu, který není profesionálním /hercem. nauka o "barvě, vědní obor zpracovávající všechny otázky týkající se /barvy a je-"jího vnímání. Řeší otázky fyzikální (spektrální emise a absorpce, spektrální složeni /světla), fyziologické (složení /oka i celého zrakového orgánu ve vztahu k vnímání barev, v. vidéní), psychofyziologické (vnímání barvy a zpracování počitku ve zrakovém orgánu a jeho zpětný vliv na vnímáni barvy, např. /adaptace oka, /kontrast apod.), psychol. (zpracování počitku v mozkové části zrakového orgánu, vytváření vjemu, vliv paměti a zkušenosti na vnímání a zpracování zrakové informace, např. preference barev, paměťové barvy, harmonie a disharmonie barev, psychický a emocionální vliv barvy, este-* tika barev, vzájemné ovlivnění barvy a tva- Ruční kamera Bcaulieu R 16 Automatic s revolverovou hlavou pro tři 16mm objektivy, popř. k zasunutí speciálního pankra-tického objektivy. ru apod.). Zvláštními obory n. o b, jsou n. o /měřeni barev (kolorimetrie, barevná metrika) a sledování /reprodukce barev. návaznost zvuku, souhrn vlastností /zvuku umožňujících zachovat jeho plynulost při nutnosti časové následného spo** jení (navázání) dvou zvuk. /záznamů /střihem n. prolnutím. N. je důležitá pro zachování přirozené plynulosti, kontinuity zvuku i tehdy, kdy v obrazu dochází ke změně scény n. prostředí ostrým /střihem, ryghlou /stíračkou apod. Náhlá změna obrazu ve filmu neruší, neboť v životě jsme zvyklí na přetržité vnímání vizuálních podnětů. Auditívni podněty však vnímáme nepřetržitě. Jsou-li jejich změny plynulé, nepůsobí rušivě; neočekávaně náhlé změny však jsme zvyklí spojovat s nebezpečím. Náhlé změny zvuk. podnětů jsou proto ve filmu někdy až nepřípustně rušivé, zejm. dojde-li k „ostrému" nástřihu hlasitého zvuku za tichou zvuk. /atmosféru a. naopak. V zájmu plynulosti se podobné přechody provádějí pomalejší zvuk. prolínačkou, zatmívačkou n. roz-rmívačkou (v. míchání zvuku). Je-li nutná střihová přestávka v tiché atmosféře, vy-» plňuje se /státem. N.z. má velký význam pro věrohodnost /dialogu ve filmu, kde téměř každá dialogová scéna je sestřižena z několika /záběrů. Změna zvuk. charakteru dialogu „skokem" při každém střihu by narušovala zřetelnost a jednotu audiovizuálního vjemu (v. kompozice zvuku), výsledný dojem by byl nepříjemně ruíivý a nevěrohodný. U dialogu je proto nutně dodržovat n. v těchto parametrech: /hlasitost, intonace a /barva hlasu, tempo, rytmus, dikce, prostorový /charakter zvuku, míra emocionálního výrazu. Zvláštní problematika ntZ. se vyskytuje u /stereofonie ve filmu. navíjení filmového pásu, pracovní úkon při manipulaci s film. materiálem n. při /promítáni, při němž se film. /pás naviji do /svitku n. na /cívku, N.f.p. má probíhat tak, aby jednotlivé závity byly těsně na sobě. Při n.f.p, je důležité, aby tah navíjecího zařízeni vzrůstal s průměrem svitku. Lze toho dosáhnout využitím zvyšované váhy filmu navíjeného na civku (vzrůstající váha cívky s filmem způsobuje v navíjecím zařízeni zvyšování třecích sil a tím i růst navíjecí síly). U promítacích /strojů se používá třecích /spojek: jsou konstruovány jako navíjecí zařízeni, u nichž 183 návrh dekorace se sila přenáší ze stroje na cívku suchým třením (s rostoucím průměrem navinutého filmu klesá navíjecí síla) n. jako navíjecí zařízení tzv. samováhová, která pracují rovněž na principu suchého třeni, avSak velikost třecí síly se u nich mění s vahou (množstvím) filmu navíjeného na civku. Min. tah, zaručující dostatečnou a rovnoměrnou tuhost navinutého svitku 35mm filmu, je 100 až 150 p a u lómm filmu 50 až 80 p. V. t. pŕevíječka, PJuTVijHNf filmu, stůl prevíjecí. návrh dekorace, provádí jej film, /architekt na základe schválených obrazových /skic, které předtím sám vypracoval tak, aby umělecky a výtvarně odpovídaly požadavkům /scénáře a záměrům /režiséra filmu. Při vypracováváni n.d. musí mít film. architekt i jeho /asistenti na zřeteli především možností, které jim poskytuje využití prvků ateliérové /stavebnice, tak aby vlastni realizace stavby /dekorace byla snadná, rychlá a hospodárná. Musí též dbát, aby výska staveb dekoraci nebyla zbytečně větší, než vyžaduje /uhel záběru film. /kamery, dále aby provedené povrchové /úpravy odpovídaly atmosféře plánovaných /záběrů a jejich nárokům. Ha základě schválených n.d, se pak kresli prováděcí /výkresy pro stavbu této dekorace. návrh kostýmu, barevná obrazová /skica provedená /návrhářem kostýmů podle tvůrčí představy /režiséra, charakteru herecké role a doby děje. návrhář kostýmů, navrhuje a vyhledává podle požadavku /scénáře a pokynů režiséra a výtvarníka filmu části kostýmni /výpravy, při čemž dbá, aby odpovídaly umělecko-defcorativnímu a výpravnému pojetí filmu (době, stylu, prostředí). Vypracovává skici /kostýmů a doplňků včetně návrhu vhodného materiálu. V. t. kostý-mér, název filmu pracovní, n., pod nímž se film natáčí a který se někdy H5I od n,, pod kterým je film uveden v kinech. Ke změně může dojít např, při zjištěni, Že původní n. plné nevystihuje děj filmu n. se stejný či podobný n. mezitím objeví u jiného distribučního filmu, popř. i z důvodů lepSí /propagace filmu, názvosloví filmové, soustava názvů (termínů) z film. oboru. Okolnost, že se kinematografie rozšířila během jednoho desetiletí do celého světa a byla ve svých počátcích technicky, výrobně a distribučně ovládána několika nejvyspělejSími a kapitálově nejsimčjšími zeměmi, způsobila, že se s vývozem filmů a zařízeni Sířila mezinárodně i odborná terminologie v jazycích těchto zemi. Až do čtyřicátých let převládalo v našem filmu anglosaské a něm. názvosloví. Za okupace vznikla ve Zlíně myšlenka na vytvoření prvního film. lexikonu. Tehdy se jako nezbytný předpoklad podobné akce ukázala nutnost revidovat nejdříve slovní zásobu film. oboru, sjednotit ji, fixovat a zbavit zbytečných slang, výrazů. Tam, kde je to vhodné a potřebné, stanovit nové termíny české, V tehdejším tiskovém orgánu Českomoravského film. ústředí, Film. kurýru, začala pravidelně vycházet jazyková rubrika jako podnět k diskusi filmařů ä lingvistů. Pb znárodnění čs. kinematografie a po vytvořeni přidružených odborných a teoretických pracovišť se do značně míry vžila pevná terminologie, zvi, těch. Záslužným činem bylo vy- m oběh filmové kopie dání Malého filmového slovníku Františka GUrtlera (1948), který nejen zachytil tehdejSí stav film. oboru, ale přispěl í k vytvoření systematického n.f. To dnes tvoří základ pro další lexikální práce. Vyšly i odborné slovníky česko-ruský a česko-anglický pro potřeby mezinárodní film. spolupráce. negativ, černobílý, popř. barevný fot> obraz, na nímž jsou světlé plochy zobrazovaného předmětu (originálu, předlohy) zobrazeny jako plochy o vyšší opt. /hustotě a naopak, popř. na kterém jsou /barvy předlohy zastoupeny barvami přibližně doplňkovými (např, obloha je zobrazena žlutě až červeně, trávnik purpurově apod.). V. t. uegativ DUPtrKÁTNÍ, negativ obrazu barevný, negativ obrazu černobílý, negativ originální, negativ zvuku. negativ duplikátnl, film. /pás s obrazovým záznamem černobílým n. barevným, zhotovený /kopírováním a dalším laboratorním /zpracováním. N*dr je určen pro výrobu (kopírováni) distribučních /kopii jako výchozí rozmnožovací /materiál. Podle druhu předcházejícího kopírovacího film. /materiálu se rozlisují postupy dvoustupňové, kdy n.d. vzniká kopírováním duplikační /kopie, a jednostupňové (inverzní), kdy se n.d. získává kopírováním originálního /n. a inverzním zpracováním. Z hlediska film. formátu může být n.d. vyroben ve všech provedeních, kterých se používá při výrobě film. /kopií, včetně vícenásobných formátů (32 mm - 2 x 16 mm, 35 mm - 4 X 8 mm apod.). Obsahu-je*Ij n.d. i příslušný zvuk. /záznam, mluvíme o n.d. kombinovanémi používá se ho pouze v černobílém filmu a pro nižší kvalitu zaznamenaného zvuku bývá jen nouzovým řeSením. N.d. se zhotovuje: 1. jako zabezpečovací (zajiSťovací) materiál pro pfípad poškozeni originálního n. (poškozená část se nahradí příslušnou Částí n.d.); 2. jako ochrana originálního n. (z originálního n. se pořídí jen několik kopii vysoké kvality, které se uloží; ostatní kopie se vyrábějí z n.d.); 3. pro mezinárodni výměnu filmů (zprav, se vyměňují n.d. n. duplikační kopie; distribuční kopie si vyrábí sama laboratoř země, která film zakoupila); přitom bývá n.d* doplněn úvodními /titulky v přlsluSném jazyce, popř. dialogovými /titulky; 4, k použiti v trikové technice (některé trikové práce vyžadují zhotovení n,d+; zhotoví se pouze příslušná část, která se při tech. střihu montuje do originálního n.). negativ obrazu barevný, film. /pás s barvivovým obrazovým záznamem, který má ve srovnáni s předmětem snímku obrácené jasové poměry a je v doplňkových barvách (v. rozklad barev). N.o.b. slouží k zhotovování barevných~fiUT[u/fcopii. Některé n.o.b. se pořizují na film. surovině s automatickými /maskami, což se ve výsledném negativním obraze projevuje jako celkové zabarvení obrazu připomínající barevný /závoj. Rozeznáváme n.o.b. originální a duplikami, v. negativ originální, negativ DUPLIKÁTNl, maskování. negativ obrazu černobílý, film. /pás se stříbrným záznamem obrazu, který má ve srovnání $ předmětem snímku obracené jasové poměry (bité předměty jsou v n.d.ě. tmavé a naopak). N.o.čV slouží k zhotovování pozitivních film. /kopii. /Kontrast obrazu a, bývá vždy nižší než kontrast film. kopie. Rozeznáváme n.o.č. originální a duplikát- ňi ; v. negativ originální, negativ "'bupOiäTNíľ negativ originálni, film. /pás s negativním obrazovým záznamem černobílým n. barevným, který vzniká laboratorním /zpracováním filmu exponovaného ve film. kameře. Je určen pro kopírováni distribučních, tv n. duplikačnich /kopii. Může být na filmu o žiřce 35 mm, 16 mm, 65 mm n. 70 mm. N.o. se po vyvoláni skladuje ve film. /laboratoři a po skončení natáčení celého filmu se setřihuje; tím vzniká sestřižený n,o« (v, střih technický). Sestřižený n.o. představuje vysokou uměl. i finanční hodnotu, a proto slouží k výrobě pouze omezeného počtu kopií ve Špičkové kvalitě; ostatní kopie se vyrábějí z /n. dupíikátníché Manipulovat s n.o. smi jen kvalifikovaný personál při dodržení předepsaných opatřeni. N.o. se při tech. střihu kompletuje do kotoučů v délkách do 300 m j v poslední době se zavádí výroba kopii zd,s kotouči do 600 m* Každý kotouč sestřiženého n.o. musí obsahovat na okraji pásu perforační /Čísla, exponovaná n. tištěná výrobcem suroviny, která slouží pro tech. střih negativu. Začátek každého sestřiženého xuo. obsahuje slepku, pořadové číslo záběru a stranový zářez n. nalepenou kovovou fólii pro impuls ke změně světla při /kopírování. negativ zvuku, film, /pás a negativním Černobílým opt. zvuk. /záznamem. V současné dobé sé n.z« používá až v konečné fázi výroby film. /kopií. Ve všech předcházejících etapách výroby filmu se zvuk zaznamenává a přepisuje na magn. pás. N.z. vzniká /přepisem zvuku konečného magn. záznamu ve zvuk. /kameře na film. n.z* a vyvoláním. Používá se ho na film. pásu 35 mm a 16 mm; v poslední době také na filmech 8 mm; časté je jeho použití u vícenásobných formátů (2 x 1$, 4 X 8). Zásadně se pracuje jen s originálním n.z., neboť kopírovací duplikační proces vnáäi do /reprodukce nepřijatelná zkresleni. DalSi n-z. téhož filmu se pořizuji opakovaným přepisem z konečného magn, záznamu /míchačky. neklid obrazu, označeni pro nepravidelnou stabilitu polohy jednotlivých obrazů na film. /pásu vůči otvorům /děrováni (způsobenou při snímáni zprav, nesprávnou funkci film. /kamery) a pro rušivý pohyb promítaného obrazu proti promítací /plose (který může být bud důsledkem nepravidelnosti při snímaní, n. též nedokonalého /promítání). Zdrojem n.o. ve. film. kameře (pfí snímání) nejčastěji bývá nepravidelný průchod film, materiálu, jehož /smratěni je větsi, než připouští rozměrová norma kinemat. filmu, nesprávná funkce s trhová ciho a jistícího mechanismu, nepřesné /vedeni film* pásu, nečistoty' vé film. /dráze, chvění rotujících částí n. uvolněný objektiv Ci jeho opt. prvky, popř. Spatně upevněná kamera aj. K odstranění n. sníženi n.o, způsobeného větním smrštěním filmu mají některé str ho-vaci /mechanismy kamer možnost nastavení různé velikostí strhu. N.o. při promítáni může být způsoben sparným vedením film. pásu ve film. dráze promítacího /stroje, deformacemi film. pásu při jeho oteplen! ve film. dráze, poškozením pracovních hran otvorů děrováni, n. značným opotřebením mech. součástek strho-vadho jnechani$jnu, popř. vibracemi celého promítacího stroje. Podle směru rušivého pohybu promítaného obrazu se ji. označuje jako horizontální, vertikálni, pbpř. složený, K měření n*o. způsobeného runeroú jsou vypracovány různé měř. metody a zařízení, n.o. u promítacích kinemat. obrazu může být: 1 . špatná kvalita (v. kvalita obrazu) ■.iiímacího /objektívu (vzniklá např. nesprávnou polohou /čoček po neodborném rozebráni objektivu, nešetrným, zacházením, nárazem apod.); 2. přílišné zaprášení, znečištění n, opočení opt- účinných ploch objektivu; 3. nepřesné /zaostření obrazu při snímání; 4. příliš rychlý /pohyb kamery n. snímaného předmětu při /expozici; 5. rel. pohyb citlivého materiálu vzhledem k objektivu (může být způsoben např. spatnou funkcí rotační /závěrky v kameře); 6. nedostatečná /hloubka pole užitého objektivu vzhledem k rozměrům zobrazovaného předmětu. N. není vždy vadou; často se jí využívá k dosaženi určitých uměl. záměrů, např. lepšího zojmu prostoru (ostrý detail, neostré pozadí) n. rychlosti (pohybující se předmět je neostrý). Určitého druhu n. („měkkého srazu") se dosahuje zvláštními prostřed-1 ' (/difuzinky). neprůzvučnost (tlumivost zvuku, zvuk. ~r ipropůštnč^tJI schopnost materiálů hT~ 1 instrukcí tlumit zvuk. vlny; míra jakostí i zolace zvuku. N. se udává v decibelech (dB). Roste s logaritmem váhy plošné jednotky materiálu, konstrukce, stěny. Neve Kupe r t & Comp, Ltd. (Mel-l )urn, Royston, Henfordshire, Velká Británie), výrobce míchacích /stolů, Nickel-Odeon, amer. obdoba bcrlín-' ých kin /Kintopp. NIKFI (Naučno íssledovatelsklj kíno-f toinstitut), vědeckovýzkumný ústav pro ' mematografii a fotografii v Moskvě. Zazlívá se podobnou problematikou jako .VÚZORT. nit (kandela na čtvereční metr, zn. nt), jednotka /jasu mezinárodni soustavy SI; je to jas rovnoměrného plošného zdroje, jehož 1 mi má ve směru kolmém k povrchu /svítivost 1 /kandely. V. t. veličiny a jednotky fotometrické. s,noc", označeni /záběru provedené skriptkou v denní /zprávě o negativu, upřesňující laboratořím způsob zpracováni natočeného záběru. Určuje, aby byl záběr při /kopírování zpracován tak, aby při /promítání působil dojmem nočního osvědenf. Srov. „den". nosič zvukového záznamu, prostředek, na kterém je vhodným způsobem trvale proveden /záznam zvuku tak, že ho lze s Časovým odstupem snímat a reprodukovat v původní akust* formě, 1. N.z.z* fot. je kinemat. /film s fot. /emulzí. Ve zvuk, /kameře se zaznamenává zvuk. signál na /negativ zvuku, z něhož lze po laboratorním /zpracování záznam rozmnožovat, tj. kopírovat ve formě zvuk, n. Častěji kombinovaných /kopií. Posuvná rychlost je pro 35mm film 47,5 cm/s (25 obť./s) a 45,6 Cm/s (24 obr,/s) a pro lomm film 19,05 cm/s (25 obr./s) a 18,3 cm/s (24 obr,/s). Požadavky kladené na n*z.z. fot. jsou zejm.: mech. pevnost a rozměrová stálost, odolnost proti mech. poškození povrchových ploch, jemnozrnnost, obrysová /ostrost, malý /rozptyl světla ve fot. vrstvě> stejnoro-dost emulze a malá opt. /hustota /závoje. Na kvalitu zvuk. záznamu nepříznivě působí zejm.: /zrnitost, zvyšující základní /šum a spolu s rozptylem světla také zhoršující přenos vysokých kmitočtů a působíc! nelineární (harmonické) zkreslení a usměrňovači jev. 2. N.z.z. magn, je kinemat. film n. neperforovaná fólie -pásek, vyrobené nejčastěji z acetylcelulózy, měkčeného polyvinylchloridu n. polyety-léntereftalátu komerčně nazývaného polyester (AC, PVC, PE), na nichž je nanesena feromagn. vrstva, jejíž aktivní částice jsou nejčastěji oxidy železa FesOs, krystalické fáze y n. oxid chrómu CrOa. Ve stadiu výzkumu a vývoje jsou tenké kovové vrstvy. Zvuk. signál se zaznamenává v /magnetofonu- Záznam lze rozmnožovat bud el. /přepisem, tj. snímáním a opětovným záznamem, n. kontaktním kopírováním obdobně jako fot. záznam zvuku, avšak s použitím slabého vf kopírovacího elektromagn* pole. Přepis lze provést též zvýšenou posuvnou rychlostí. Požadavky kladené na n.z.z. magn. jsou zejm. mech, pevnost, rozměrová stálost, hladký povrch magn. vrstvy a ohebnost, stejno-rodost magn. vrstvy, nízké harmonické zkresleni, velký kmitočtový rozsah, nízký šum, velký remanentni magn. tok, dostatečná koercitivní síla, ale dobrá smazatel-"liostVNákvíilitu zvuk, záznamu nepříznivě působí: nestejnorodost magn. vrstvy, působící Sum, který se mění s velikostí zvuk. signálu (tzv. modulační Sum). Nestejnorodost dále působí mlstni poklesy až vysazení úrovně zvuk. signálu (tzv. drop-out), malý remanentni tok, který je spojen s malým /odstupem rušivých signálů, a zejm. s harmonickým zkreslením zvuk. signálu; malá koercitivní síla působí omezení přenosu vysokých kmitočtů a pokles celkové úrovně zvuk. signálu. Vady n.z,z. se zdůrazňují při vícenásobném přepisu n, kopírování, a proto má být v technologii výroby zvuku počet těchto proce-* sů co nejmensl. O období dokončovací, pokračování /o-natáčecího. V o.d. se provádí /střih filmu, natáčení film. /hudby a /postsynchronů, /míchání zvuku a konečné /zpracování v /laboratořích až do schválení kombinované /kopie. V této době se pracuje též na ukázkovém /snímku a na vybrané sérií fotosek. Probíhá konečná likvidace výpravných /prostředků, uzavírá se vyúčtování filmu a sestavuje se závěrečná výrobní /zpráva. V, t. prach dokončovací. období hrací (termín hrací), o, udávané zprav, ve dnech, kdy se jeden film. program promítá v jednom kině. Je důležité při plánování využití distribučních /kopii v kinech. Zásadně rozlisujeme o.h, krátká (do 1 týdne) a dlouhá (nad I týden). Délka o.h. se plánuje podle očekávaného zájmu diváků o film. Pří tom je důležité si uvědomit, že pro úspěch filmu jsou lepSí tzv. nedělní n. sobotní o.h. než tzv. termíny vsedni. období aatáčecí, nej důležitější, nej-nároČnějSI a nejnákladnějSí část procesu /výroby filmu. V o.n, dochází k vlastnímu /natáčeni filmu za tvůrčí a organizační spolupráce /režiséra, popř. /vedoucího výroby a celého výrobního /Štábu se záměrem dosáhnout nejlepäích uměl. výsledků v daných tech. i ekon, možnostech. Řádná organizace práce je předpokladem pro optimální podmínky plynulého natáčení jak v /ateliérech, tak i /exteriérech a pro splnění väech úkolů předpokládaných /plánem výroby filmu v souladu s /rozpočtem filmu. Během o.n. současně /střihač ve spolupráci s režisérem provádí tzv. hrubý sestřih filmu, tj. sestaveni natočených vybraných /záběrů do větších film. celků. V. t. dispozice dbnní, práce dbnní, den filmovací. období přípravné, doba určená k přípravě vlastního /natáčení filmu. Hlavním úkolem v o.p. je zpracování režijního /scénáře (vycházejícího z literárního film. /scénáře), vypracování výrobního /plánu a finančního /rozpočtu filmu. Sestavuje se širší skupina pracovníků výrobního /štábu. /Režisér spolu s /kameramanem určuje obrazovou /kompozici filmu, s /mistrem zvuku zvuk. Část filmu, vyhledává se skladatel hudby, popř. textař písní* Průběžně se pracuje na návrzích a prováděcích plánech staveb, na /návrzích /kostýmů, hereckých /maskách, vyhledávají a zajišťují se /herci, exteriérové motivy, /rekvizity apod. Předběžně se zajišťuji potřebné /ateliéry, /exteriéry i /reály, tech. zařízeni apod. U rozsáhlých filmů se z časových důvodů výjimečně souhlasí i se zahájením staveb /dekorací n. žitím kostýmů ještě před schválením rozpočtu* O.p. trvá průměrně 2 až 3 měsíce; čím podrobněji a pečlivěji je příprava provedena, tím lépe probíhá pak vlastní natáčení filmu. Sestavením a schválením scénáře, výrobního plánu a rozpočtu filmu je příslušný film připraven pro vlastní natáčení. oběh filmové kopie, film. /kopie, potřebná k pořádáni představeni v kině, expeduje se ze skladu do kina. Po obehráni stanovených představeni v jednom kině 185 objekt účelový se film. kopie expeduje buď zpátky do skladu, n. do jiného kina. V druhém případe jde ó tav. „přechodový" způsob o.f.k. Je to způsob ekonomicky výhodnější než způsob první. objekt účelový, samostatný o. sloužící jedinému vyhraněnému účelu, např. /kino nezačleněné do objektu ještě s jiným určením. objektív, spojná opt. /soustava složená z /čoček, /zrcadel n. jejich kombinace, která vytváří reálný obraz. Ten se bud pozoruje okem (v. oko lidské), zprav. prc«třediiictvím dalšího opt. /zobrazení, n. se zachycuje na vhodný přijímač obrazu (citlivou /vrstvu, promítací /plochu, /matnici). Podle účelu lze rozlišovat o. mikroskopové, dalekohledové, fotogrammetrické, reprodukční, snímací á promítačů V kinematografii se používá především /o. snímacích ve film. /kamerách a /o, promítacích v promítacích /strojích a /diaprojektorech; některé opt. kopírovací /stroje jsou vybaveny o. reprodukčními. K hlavním charakteristikám o. patří ohn. /vzdálenost, popř. sečná /vzdálenost ohn., rel. otvor (v. číslo clonové), úhel zorného /pole, velikost obrazového formátu a údaje popisující /kvalitu obrazu (/funkce přenosu kontrastu n. rozlišovací /schopnost). Během vývoje siiimacich o. se podařilo postupně korigovat opt. /vady: /achromát s korigovanou barevnou a otvo-rovou /vadou (obr. a), Petzvalův o. s korigovanou otvotovou vadou á /kornou (obr. &), periskop se sníženou otvorovou vadou a korigovaným /zkreslením (obr. c), aplanát zobrazující větší rozsah pole bez komy (obr. d), /anastlgmat s korigovaným /astigmatismem. Dodnes se ustálilo šest typů; I. q. Petzvalův (obr. ŕ) k /promítání filmu a /diapozitivů (rel. otvor 1:2,2 až 1:1,4), 2. o. souměrný n* skoro souměrný (obr. e)pro /snímání obrazu v kinematografii a fotografii (až 1:1,4), 3. o. Tayhráv neboli triplet (obr./)pro fotografii (1: 4,5 až 1: 2,3), 4. teleobjektiv (obr. g) s velkou ohn. vzdálenostiaznačně zmenšenou vzdálenosti obrazové roviny od poslední Čočky, 5. o. zrcadlový (obr. ň), zprav, s velkou ohn. vzdáleností, o. /o. pankratický s plynule proměnnou ohn. vzdáleností při neměnné poloze obrazové roviny, u nás známý jako transfokátor. Montáž snímacího o.: Každý člen (samostatná čočka n. stmelená soustava čoček) bývá obv. uložen ve zvláštní /objímce, jež je upevněna v tubusu s objímkami zaostřovacími. /Ostření obrazu: Kromě o. Taylorova, u něhož lze zaostřovat též změnou polohy přední (frontální) čočky, nastavuje se ostrost obrazu změnou vzdálenosti o. od obrazové o*) Souměrný objektiv aplanát. 6) Světelný objektiv skoro souměrného typu zn. Bíotar (VEB Carl Zeiss Jena, NDR). f) Objektiv Taylorova typu s třemi volnými čočkami. a) Achromát, jednoduchý objektiv s korigo vanou barevnou vadou. b) Objektiv Petzvalův. c) Jednoduchý íoumferný objektiv, zvaný periskop. 186 g) Teleobjektiv: 1. Schéma teleobjektivu. Vhodnou kombinací spojného a rozptyl*' ného členu se dosáhne značného vysunutí hlavního bodu obrazového H' a tím velké ohn. vzdálenosti f* při poměrné malé défce objektivu. 2. Praktické proveden! teleobjektivu. roviny. Některé kinemat. /kamery pro S mm film mají o, pevné naBtavěrTna hy~ perfohální vzdálenost (v. hloubka polb); toto konstantní zaostření se nazývá j7* fokus. Rozdělení o. podle ohn. vzdálenosti, popř. podle úhlu zorného pole: normální o., jejichž ohn. vzdálenost /' se přibližné rovná úhlopříčce u obrazového formátu, dloukcohniskavé o. (/' > w), Širokoúhlé o. (/' < k). Zvyšováni úhlu zorného pole vede ke zvláštním konstrukcím Širokoúhlých o.; nejčastěji jsou to modifikace typu souměrného n. skoro souměrného. Zvláštním druhem širokoúhlého o. je /o. „rybí oko" s úhlem zorného pole h) Zrcadlový objektiv 1:4, f' = (VEB Carl Zeiss jena, NDR). objektiv amatérské kamery Tab. Schéma rozdělení základních veličin zjišťovaných při kontrole a měřeni objektivu objektiv rozměry fotometrie analyticky synteticky Objektiv COOKE KIMETAL 1 = 12,5 mm; 1 : 1,8 pro lómm profesionální ílím. kamery. (Výrobek fy Taylor a Hůbson) 180° i větším. Užití v kinematografu: Jako snímacích o. se používá o. souměrných n. skoro sourněrnýchj amatérske /kamery na úzký /film se vybavují složitými transfokátory, jichž se používá též v profesionální kinematografii při sportovních reportážích. K promítání slouží převážně o. Petzvalova typu; moderní amatérské /projektory a profesionální promítací stroje pro tzv. proměnný formát se vybavují transfokátory. Pro různé... účely se snímací i promítací o. kombinují = s /predsádkami. objektiv - kontrola a mčřenf, souhrn úkonů potřebných k ověření správné funkce /o-, popř. k určení jeho vhodné aplikace. K c* - k. a m. patří vnější prohlídka . opt. a mech. částí, kontrola funkce irisové: /clony a měření základních charakteristik (v. tab.)- K" charakteristikám o. patři roz-měrové a fotometrické parametry o. a ^kvalita obrazu jim vytvořeného. Rozměrovými parametry se rozumějí ohn. /vzdálenost, sečná ^vzdálenost ohn., rel. otvor (v. číslo : clonoví) a zorný /úhel. K fotometrickým ■■■■■ parametrům patří účinný rel. otvor, spektrální /propustnost, parazitní /světlo a rovnoměrnost osvětleni v obrazové roviné. -Kvalitu o. lze určovat bud analyticky* měřením jednodivých opt. /vad, n. synteticky,' pomocí kvalitativních kriterií (/funkce přenosu kontrastu, obraz rozhraní, rozlišovací /schopnost aj.), doplněných měřením /zkreslení, jehož vliv není v těchto kritériích zahrnut. V ktnemato- ohn. vzdálenost —, sečná vzdálenost _ zorný úhel I účinný otvor spektrální propustnost parazitní světlo rovnoměrnost osvětlení barevné vady o tvorova vada koma astigmatísmus zklenutí pole zkresleni přenosová funkce obraz rozhraní rozlišovací schopnost další kritéria vlnové aberace grařti je významné měřeni sečné "ohn. vzdálenosti, která ve spojení s odpovídá-~„ jícími mech. rozměry ^kamery rozhoduje o použitelnosti o. Pro přesnou ljustáš >4^~(nastavem) o. na kameře se používá /kolí-mátoru. Kontrola skutečné ohn. vzdálenosti, která se může lišit od jmenovité hodnoty uváděné výrobcem, je důležitá pro přesné trikové snímky. Znalost účinného clonového /čísla, jež se zatím neuvádí £s? metrického režimu při /záměně o. různých konstrukcí. Určování kvality o. se Jvžtš. omezuje na měřeni rozlišovací schop- r.rwL, jíž se dosud dává přednost před ná-h ročným měřením /funkce přenosu kontrastu. - objektiv amatérské kamery, opt. Vsouscava k vykresleni obrazu snímaného předmětu na: filmu v amatérské /kameře. jDT Podle vodorovného obrazového úhlu se ^ o.a,k. dělí na normální (kolem 22*), široko-^ uhle (asi nad 40°) a dlouhoohniskově ™ (zprav, teleobjektivy, asi pod 11°). Těmto hodnotám odpovídají u 8mm kamer o. :0;ohn. /vzdálenostech/= 12,5 mm, 6,25 mm a. 25 mm, u kamer 16mm o. 25 mm, 12,5 mm a 50 mm. Rel. otvor (v. číslo * clonové) normálních o.a.k. se pohybuje přibližně od 1: 1,8 do 1:2,8. U teleobjektivů se snižuje se vzrůstající ohn. vzdálenosti (např. pro / 135 mm u I6mm kamery bývá kolem 1; 4) a rovněž u širokoúhlých o. bývá poněkud nižší. Levnější 8nnn kamery jsou osazovány normálním o. s rel. otvorem asi 1:2,8, který je trvale zaostřen na hyperfokálni vzdálenost (v. t. ,„jfjLp.jjBKA ^.^^,,.f^£.^*mJ^^qku^> takže /ostřeni odpadá. Např™ při clonovém Čísle 4 sahá hloubka pole od 1,7 m do ůů (jsou to např. o. Mirar 2,8/13 mm na kameře řady A8G). Dražší o.a.k., zejm. o. světelnější, maji otočný zaostřovací prstenec doplněný větš. stupnicí hloubky pole. O.a.k. je buď nevýmčnný, n. je upevněn pomocí závitu n. bajonetového závěru a lze jej vyměňovat. Kvalitnější kamery mají dva n. tři o. o různých ohn. vzdálenostech upevněné na otočné n. posuvné hlavici, takže jejich výměna je snadná a rychlá. Místo širokoúhlých o. a teleobjektivů se u amatérských kamer používá také opt. afokálnich /předsádek, které ohn. vzdálenost základního o. buď zkracují, n. pro- dlužují. Při změně o. je třeba vymezit jeho obrazové /pole i v /hledáčku, což se děje pomoci obrysových čar, masek n. u hledáčku dalekohledového opt. predsádkou. Hlavice s více o. se dnes prakticky používá jen u kamer 16mm. Kamery 8mm a některé typy kamer I&mm se místo sady o. s pevnou ohn. vzdáleností standardně vybavuji o. s ohn. vzdáleností plynule měnitelnou (v. objektiv pankratický). 3-evnější pankratické o.a.k. (transfokátory) maji rozsah změny asi 1: 3 (např. od / ^ 10 mm do / = 30 mm u kamer 8mm), dražší 1: 6, 1: 8 i více (např. pankratický o. 2oom~Angenieux pro kameru 16 mtn má ohn. vzdálenosti v rozsahu od 12 do 240 mm, tj. 1: 20). Ohn. vzdálenosti se mění buď ručně páčkou Či otočným knoflíkem, n. automaticky samostatným elektromotorkem. Motorické ovládání pankratického o. je dnes běžné u řady kamer $mm a Super 8 mm. Některé z nich mají dokonce dvojí n. plynule měnitelnou rychlost změny ohn. vzdálenosti. Mezi nejkvalitněji pankratické o.a.k. patří Pan-dnor, Zoom-Angenieux a Schndder-Variogon. Kamery s pankra- 187 objektiv pan kráti c ký tickým o. vyžadují reflexní hledáček. V. t KAMERA AMATÉRSKA - TYPY, objektiv pankraticfcý, /o., u něhož se posuvem některých opt. členů dosahuje změny ohn. /vzdálenosti, přičemž $e poloha obrazové roviny nemění (obr.). Vedle běžných údajů se o.p. charakterizuje poměrem min. a max. ohn. vzdále-nosti/'min//'maK. Pro film, /kamery 35mm měl tento poměr zpočátku velikost 1; 4 (napr./'mm = 35 ram>f'max = 140 mm), později 1; 10 (25 mm až 250 mm); nyní se pohybuje kolem 1: 20 (25 mm až 500 mm). Korekční stav (v, vady optické) n. /funkce přenosu kontrastu se uvádí pro obě krajní ohn. vzdálenosti a pro ohn. vzdálenost střední. O.p. může nahradit celou sadu snímacích /o. s pevnými ohn. vzdálenostmi (např. o.p. Cooke Várotal /'min " 20 im»»/W m 100 mm> *:2,8 firmy Rank, Taylor & Hobson, v. obr.). Ohn. vzdálenost se mění ručnč n. servo-motorkem, který se dálkoví ovládá tlačítky z vodicí /páky. Moderní dálkové ovládání umožňuje volit rychlost změny ohn. vzdálenosti během /snímání (např. zařízení MitcheJ] Servo-Zoom). Plynulá změna ohn. vzdálenosti o.p- se uplatňuje především v reportážní kinematografii, kde nahrazuje /jízdu kamery. O.p. se vybavuje většina amatérských /kamer a některé amatérské /projektory; u promítacích /strojů profesionálních se o.p- používá v souvislosti s „proměnným formátem". Pro o.p. se u nás vžilo označeni transfokátor; jde o převzatý název firemního označení něm. /predsádky pro plynulou změnu ohn. vzdálenosti (v USA je obdobné označení zoom-lens podle o.p. značky Zoomar). objektiv promítači, /o. určený k /promítání kinemat. filmů a /diapozitivů. Jako o.p. se používá o, Petzvalova n. jiného typu. Hlavním požadavkem kladeným na o.p. je velká /světelnost a malé procento . parazitního /sváda. U o.p. pro amatérské účely se dále vyžaduje proměnná ohn. /vzdálenost (v. ob- jektiv pankratický). (Ohn. vzdálenost o.p. je určena vzdáleností promítací /plochy a velikosti obrazového formátu.) K hlavním představitelům o.p. pro 35mm film patří Kiptar 1:2 a Super-Kiptar 1; 2 a 1; 1,6 (ISCO, Gttttingcn, NSR), Ernostar, Alinar III, Kínostar (Zeiss Ikon, Kiel, NSR), Meostigmat (ME-OPTA, obr.). Moderní o.p. pro film Promítací objektiv značky Meostigmat (MEOPTA - Přerov). Super S mm se vyznačují velkou světelnosti (základni clonové /číslo až 1), a to í jde-li o o. pankratické (zprav, s rozsahem ohn. vzdáleností 15 mm a 25 mm, popř. 18 mm až 30 mm). Pro promltacE /stroje se zadní /projekcí jsou určeny o.p. malých ohn. vzdáleností (od 6,5 mm). O.p. pro 16mm film maji pevnou ohn. vzdálenost (mezi 25 mm až 100 mm) & základni clonové číslo 1,2 až 1,6; pankratické o. jsou dosud výjimkou (Vario-Kiptagon, 1:1,8, /' *a 20 mm až 60 mm, výrobce ISCO, NSR). objektiv „rybí oko" (fish eye), širokoúhlý /o. zvláštní kostrukce (obr.) s úhlem 2úrného /pole 180° i větším. Aby se dosáhlo velkého úhlu zorného pole, má o.„r.o." úmyslné zavedeno značné /zkreslení. Aplikace o. „r.o." je významná zejm. pro dokumentární snímky v úzkých prostorách a pro věd. kinematografii, objektiv snímací, /o. k /snímání obrazu film. /kamerou, jehož korekční stav (v. vady optické) vyhovuje náročným 325 mm Pankratický objektiv Cooktt Varotal pro film. kameru 35 mm. Rozsah ohn, vzdálenosti 1:5 (20 mm ai 100 mm), základní donové cisto 2,8. Váha 3,5 kg. 188 podmínkám opt. /zobrazení v kinematografii. Při značné /světelnosti má o.s. vytvořit ostrý a rovinný obraz odpovídající svou velikostí obrazovému formátu. Vedle korekce otvorové /vady je důležité snížení /komy a /astigmatismu. Mas. /zkresleni nemá přestoupit 2 %. Při korekci barevné /vady se bere v úvahu spektrální /citlivost použitého receptoru, zejm. Japonský objektiv „rybí oko" zn. Fish-éye--NJkkor. Konstrukce snímacího objektivu značky Cooke-Speed-Panchro. fot. vrstvy. Jako o.s. se zprav, používa o, typu souměrného n. skoro souměrného a o. z tohoto typu odvozených. Ze známých o»s. pro 35mm film je to např. /Cooke-Speed-Panchro 1: 2, f «* 25, 32, 40, 50, 75 mm (obr.) a Cooke-Dccp-Field-Panchro 1 : 2,5, /' = 100 mm (The Rank Organisation, Rank Taylor Hobson, Leícester, Anglie) Tessar 1:4,5, : /' = 50, 75, 105, 135 mni, Sonnar 1:4, /' = 135 mm, 1: 2,8, /' = 180, 300 mm (VEB Carl Zeiss Jena, NDR), Trioplan 1: 2,8, /' = 100 mm (VEB Feinoptisches Werk Görlitz, NDR), Jupiter 1:4,/' = = 135 nun (SSSR). Použfrá se též pan-kratických /o. pařížské firmy Angénlcu* 1: 2,6 a 1: 3,6 s rozsahem ohn. /vzdálenosti 24 mm až 240 mm, popř. 25 mm až 250 mm. U kamer pro standardní film 8 mm a pro film Super 8 mm převládají pankratické o.s. s rel. otvorem 1:1,8. : Poměr ohn. vzdálenosti /'min//'max se pohybuje v rozmezí 1:2 až 1:8; nejčastějsi bývá 1:3 až 1; 4. O.s. s pevnou ohn.. vzdálenosti majt rel. otvor 1: 1,8, /' 4Í^Tmery. O.o. má tvar vhodně osazeného " kovového tubusu, upraveného tak, aby 1 &b zajistil po zasazení neměnnou polohu sní-~ macík0 objektivu, což je obv. provedena tzv. bajonetovým zámkem n. bočními západkami- V. t. usazení objektivu, jCSTAÍ. oblina (kmitající, odrazivá), druh vypuklého (konvexního) povrchu, rozptylující zvuk. paprsky od něho odražené; při akust. /úpravách se často používá o. i sádrových s hladkým tvrdým povrchem, odrážejících /zvuk, n, o. překližkových, plechových, z plexiskla apod. Jejich kon- ---jtrukce bývá upravena tak, že o- mají nejen difúzni vlastnosti, ale pohlcují také zvuk některých kmitočtů, neboť působí obdobně jako kmitající /panel (v. obr.). '', V- t* konstrukce akustická. I oblouk elektrický (obloukový výboj), plynulý výboj mezi dvěma uhlíkovými elektrodami, popř.„elektrodami kovovými. El. energie přiváděná na elektrody se méní v teplí a vc /světlo. Pří vzájemném přiblí-" žení elektrod, na něž je přivedeno el. na- -- pití, začne jimi protékat el. proud, který rozežhaví jejich dotýkající se konce (tvo-" Mel velký přechodový odpor). Průtok proudu se nepřeruší ani při oddáleni elektrod do určité vzdálenosti; konce - elektrod jsou značné rozežhaveny, pro- - bíhá aktivní vypařování /uhlíku, který "" svými parami vyplňuje prostor mezi elektrodami. Zároveň vzniká i elektronický iontový proces, udržující obloukový výboj. Takto vytvořený výboj je doprovázen vyzařováním intenzivního bílého světla a nažloutlým plamenem hořících Částeček ' uhhků, které se od elektrod odděluji. Po zapálení o. je tedy třeba podle uhořívání uhlíků udržovat mezi nimi konstantní vzdálenost. O.e. má zápornou charakte-' ristiku (v. výbojky); el. proud se omezuje předřadníkem (zprav, ohmickým odpo-- rem). O.e. může být otevřený (hořeni na volném vzduchu), nr uzavřený (ve skleněné nádobě s CO a n. netečnou směsi plynu). V osvětlovací a promítací technice :se používá zejm. otevřeného o.e. Napájí se ■vétl ss proudem, i když existují konstrukce na proud st (jednofázový i trojfázový). Nevýhodou st o.e. je podstatně menší /svítivost (rozžíhaní a zhášení v rytmu napájecího kmitočtu způsobuje ochlazeni), celkový neklid svěda a hlučnost. (Zvláät-■nlm případem je tav. pískáni o., jehož příčinou bývají oscilace obvodu o.e. nejen při napájení st proudem, ale též při zvlněném proudu ss.) O. ss má obv. kladný uhlík o vítäím průměru (rychleji uhořívá). Vhodným poměrem průměru uhlíku se vytvoří rovnoměrné uhořívání. Na klad- 12,5 mnT^ž~Í5 mm. O.s. pro iomm film bývají také větš, pankratické s rel. otvorem 1 í 1,8 až 1 :5,6 a s poměrem / minffW od 1: 5 do I: I0i o.s. s pevnou ohn. vzdálenosti se vyrábějí v rozsahu . /' •-- 8 mm až 500 mm, objevováni předmětů, film, /trik, který může být proveden jako o.p. náhlé, realizované pomocí /stop-triku, n. o.p. pozvolné, realizované technikou /proh-načky. objímka objektivu, mech. přípravek umožňující snadnou a rychlou výměnu $ni- . macího /objektivu, jeho přesné zasazení do příslušného otvoru v čelní stěně skříní n. v otočné objektivově /hlavé film. /ka- Tinffinr"(při-ss-napájel nálevkovité prohloubení, nazývané kráter , o. Kráter je základním světelným /zdro-., jem o.e» Snaha o co nejvétsi světelný výkon vede k používáni vysokointenzitních uhlíků, pracujících 3 Beckovým jevem a se stabilizací o. (v. oblouk vysokoin- - TBNzrrHf). Vzájemná poloha uhlíků ovltv-_ __nuje celkovou konstrukci /obloukovky. ^ 0.e. se užívá kromě v průmyslu převážné y osvětlovací technice a promítací technice, aváak je pozvolna vytlačován /výbojkami. oblouk vysokointenzitní, obloukový výboj vysoké proudové intenzity mezi - dvěma poměděnými uhlíkovými elektro-^ dami (v. oblouk elektrický). Při napá- jení OfV. ss proudem je kladná elektroda vysokointenzítní (napouštěná, efektní) a Záporná je čistá (v. uhlíky elektrického oblouku). Na konci kladné elektrody se při hoření o. vytvoří hluboký kráter (7 až 8 mm), v němž se drží páry vzácných zemin. Tyto páry jsou hlavním světelným /zdrojem o.v. Vyäslho /jasu o»v. se dosahuje tzv. Beckovým jevem; O. je umístěn obraz; dělený pásu. Při o. emulzni strany se používá nové ochranné vrstvy, která se na ni nanáší. Lesklá podkladová vrstva (podložka) se opravuje nejčastěji na filmech určených ke /kopírování; proto se zařízení pro o. film. podložky používá zejm. ve film, /laboratořích. O. film, podložky záleží v jejím naleptání rozpouštědlem a přitisknuti na hladký n. marný skleněný válec Schéma rozvodu Tvzduehu dmýchaného oblouku: 1 - negativní uhlík, 2 - pozitivní uhlík, 3 - dmýchadlo, 4 ~ vzduchová tryska, 5 - chlazení zrcadla, 6 — odvod spalin.' v elektromagn. poli, které zatlačuje plamen kladné elektrody zpět do jejího kráteru. Páry vzácných zemín vytvoří plynnou kouli, která nemůže o. opustit, značně se rozežhaví a má vysoký /jas. Místo elektromagn. pole se stabilizované polohy plynné koule dosahuje usmerneným proudem vzduchu (tzv. dmýchaný o.), v, obr. Pravidelný tvar a stálost plamene i kráteru se někdy aajiäŕují pomalou rotaci kladného uhlíku kolem jeho osy. O.v. může pracovat 1 se st proudem (obě elektrody jsou pak vysokointenzitní). Při průměru kladných elektrod od H do 19 mm a při el, proudu 90 až 200 A má o.v. jas 7,8.10' až 10ř nt. Barva svěda závisí na přísadách v elektrodách (sloučeniny železa dávají převážně ultrafialové zářeni, sloučeniny ceria světlo bílé, vápníku žluté a stroncia červené.) O-v. se používá v /obloukovkách k osvětlováni scén a v lampových /skříních výkonných promítacích /strojů. obloukovky, zařízeni využívající fako světelného /zdroje el. /oblouku; slouží v osvětlovací technice v ateliérech i exteriérech a jako světelný zdroj v promítacích /strojích. (Pro poslední případ se více vžito označení lampová /íAříjř.) Obv. se používá o. s vysokointenzitnimi /uhlíky a napájením ss proudem z usměrňovače, s Teguiačním zařízením skládajícím se bud z regulačního transformátoru, n. tyristoru, popř. transduktoru. O. je vybavena automatickým posuvem uhlíků, který udržuje jejich stálou vzájemnou vzdálenost i konstantní polohu el. oblouku vůči opt. /soustavě o. a zaručuje stále stejný /jas oblouku. Automatika je obv. odvozena z napětí na oblouku, popř. je kontrolována ještě poloha kráteru fotoel. článkem. obnova povrchových ploch filmového pásu (rekono), postup, jehož cílem je opravit poškozenou emulzni n. lesklou podkladovou vrstvu (/podložky) film. /pásu. Před o.p.p. se musí film. pás vyčistit, O.p.p. usnadňuje nanést novou ochrannou /vrstvu na emulzni stranu film. (podle druhu a rozsahu poškozeni). Někdy postačí k o* pouze naleptaní podložky bez další manipulace. Tím se zaoblí hrany rýh a poškození se při dalěím kopírování neuplatňuje. O.p.p. do značné míry šetří film. /kopii před předčasným opotřebením. obrace čka, způsob /vazby dvou /záběrů, který se jeví jako objeveni se obrazu nové scény otočením obrazu scény předcházející. Zhotovuje se nasnimáním převrácení desky, na jejíž Jedné straně je fotografie posledního obrazu prvního záběru a na druhé straně fotografie prvního obrazu záběru následujícího. obraz dělený, film. opt. /trik, jehož principem je dvoji n. několikanásobná postupná /expozice jednoho obrazového políčka pomocí /masky a /kontramasky. Technicky se o.d, provádí buď při snímání kamerou, n. na opt. trikové /kopírce. Nejdříve se nasnlmá první část o., přičemž zbývající část je zakryta maskou. Film. materiál se vrátí při zavřené rotační /závěrce na začátek a nasnímá se dalSÍ část o.; přitom je exponovaná část zakryta tzv. kontramaskóu, Obv. se používá masek vnejSích, které se umisťují před objektiv do /kompendia. Podle typu /objektivu, zacloněni, vzdálenosti objektu a vzdálenosti masky vzniká rozhraní mezi exponovanou plochou a plochou zakrytou, ostré n. pozvolné. Hovoříme pak o masce ostré n. mlkké. Mimo tento způsob se používá u některých speciálních kamer masek vnitřních, umístěných před obrazovou /okeničkou v kameře. Triková technika o.d. slouží především k vytváření role dvojníků n. obecné k vytváření vícenásobné role stejné osoby. Techniky o.d. se též používá k snímáni davových scén s omezeným počtem /komparsistú, kteří zaplní pouze malou Část obrazu a zbytek se zamaskuje, /Kompars se pak postupně přesunuje, až se naexponuje celá plocha obrazového políčka. Techniky o.d» se používá rovněž při film. /montáží, u některých /dokreslovaček n, představených /maket apod. 189 obraz filmov/ obraz filmový, 1. fot. záznam skutečnosti, na pohyblivý film* /pás v některém ze štandardizovaných plošných /rozmeru (formátů). Přitom každé jednotlivé ' obrazové fakénko (políčko) zachycuje jen jednu pohybovou fázi trvání faktu. Chce-li se vyjádřit osobitost videní a tvůrčího zpracováni, tzv. autorsky rukopis, používá se pojmu /kamera jako synonyma o.f. -2. V struktuře režijního /scénáře vyznačuje o. dílčí část děje, odehrávající se v jediném prostředí (např. v jedné místnosti, v určité Části, krajiny). Při vypracováni výrobního /plánu á /rozpočtu filmu se scénář opčt zpětně rozkládá v jednotlivé o, a ty se seskupují podle společného prostředí v tzv. výrobní složky. - 3. Po stránce estét, je o. prmiárním výrazovým /prostředkem a základním nositelem významu, přičemž zprostředkovává nejen zobrazená fakta, ale prostřednictvím označené věci i další významy, vyplývající z. kontextu viděného a slyšeného. 0*f*, třebaže skutečnost reprodukuje, je ve skutečnosti novou kvalitou, novou realitou podle vnitřní i vnější vazby a podle záměrů film. /skladby.______ obraz promítaný, černobílý n. barevný, zprav, zvětšený o. /diapozitivu n. políčka kinemat, filmu vytvořený opt./soustavou /diaprojektoru n. promítacího /stroje na promítací /ploše. Zvláštní technologie promítání stereoskopických obrazových dvojic umožňuje vnímat o.p. trojrozměrně (plasticky). obraz vzdušný, skutečný o. předmětu (v. zobrazbnÍ optické), vytvořený opt. /soustavou, který lze pozorovat okem přímo. n. pomocí daläí opt. soustavy, popř. zachytit no stínítko (např. /matnici, promítací /plochu), popř. filmovat n. fotografovat. Rozlišovací /schopnost /objektivů měřená přímo v o.v. je větší než na film, /materiálu. obrazec zkušební (o. testový, test), předmět, zprav, rovinný, jehož se používá k posouzení /kvahty obrazu (opt., fot., fcinemat*, tv) a tím i k hodnoceni příslušného zobrazovacího zařízením Nejběžnějši o.k. jsou jednoduché geometrické obrazce (proužky, kroužkyj čtverečky apod,) různé velikosti, uspořádané tak, aby z jejich obrazu bylo možno subjektivně n. objektivně vyhodnotit kvalitu zobrazeni, vyjádřenou např. rozlišovací /schopností, /funkcí přenosu kontrastu n. Jiným kritériem kvality. Častá jsou různá uspořádání světlých a tmavých proužků (obr. a, b, c). Je-li kvalita obrazu závislá na směru proužků (např. u opt. obrazu mimo střed pole), je třeba proužky orientovat několika směry; jedna skupina proužků směřuje např. k opt. /ose, druhá je k tomuto směru kolmá. Velmi užívané jsou o.z. ve tvaru radiálni sektorové hvizdy (obr. d), označované v něm. literatuře jako Siemensovy hvězdice} změfi-li se v obraze tohoto o.z. průměr nerozlíšeného středu d, vyhodnotí se rozlišovací schopnost S jako S kRizd), kde A značí počet tmavých (n. světlých) sektorů hvězdy. Nejčastěji se používá o.z. o max, /kontrastu (tmavé plochy dokonale černé). Užitečné informace o kvalitě obrazů lze však odvodit i z o.z. se sníženým kontrastem. O.Z. se zhotovuji bud" jako odrazné na neprňhledné podložce osvědované zpředu, n. na průsvitné podložce osvětlované zezadu. O.z. pro hodnocení kvality obrazu jsou podstatnou 190 a) Proužkový zkušební obrazec v úpravě VÚZORT. b) Test Cobbúv v úpravě do spirály- III II c) Zkušební obrazec s plynula proměnnou Šířkou proužků. d) Zkušební obrazoc va tvaru radiální hvizdy. součástí zkušebních /filmů používaných při kontrole promítacích /strojů. Pro stanoveni /hloubky pole se o.z. rozmisťují v různých vzdálenostech od /objektivu. obrázek filmový, nejmenší obrazový (fot.) prvek filmu, jehož rozměry a umístění vůči /děrování jsou vymezeny film. obrazovým /okénkem /kamery % -írc-vacího /stroje. obrázky živé, nehybné o. n t.b. >I5 točícího se kola, jevící se db ikim r|.-vajícim se okénkem, v pohybu; byly známy již za času Ptolemaia (kolen l"n i i , ale teprve v 19. století se podsel" Li-ii» o* promítat. obsazeni filmu, přehled hereckých roh a jejích představitelů ve filmu. n oddelení dekorační techniky, o. zajišťující kompleaůiS odbornými pracovníky i potřebnými materiály realizaci film. /dekorací v /ateliérech i /exteriérech podle návrhů, stavebních plánů a výrobních . /výkresů předaných /architektem. Využívá přitom především možností fundu-sové /stavebnice. Potřebné části dekorací vyrábí ve vlastních /dílnách. Sleduje vývoj a zajišťuje zavádění nových technologii;=■ v oblasti dekorační film. techniky. V. t. predmontáž (päbd výroba) filmových dekorací. odděleni dispečerské (ve film. středisku), o. soustřeďující a shrnující poža-. dávky jednotlivých výrobních /Štábů, které formou pokynú v denních /dispozicích předává k zajištění příslušným ateliérovýjm provozům a tech. /o. O.d. rovněž sleduje-.? využíváni tech. zařízeni a pracovníků na jednotlivých filmech (především osvětlovací a dekorační techniky, agregátů apod.). oddělen! dopravní (ve film. středisku), o. zajišťující vlastními i najatými vozidly pro film. účely dopravu osob, materiálu a zařízení. Pečuje o speciální vozy pro -pieprávu-zvufcrV^ výrobu el. energie, o /vozy pro natáčeni kamerou za jízdy, o /stroje na vítr apod. Stará se o rozvoj a obnovu vozového parku, zajt5ťuje opravy a údržbu. oddělení fotografické (ve film. středisku), o. zajišťující snímky v /ateliérech i exteriérech, /portréty herců, pracovní ; /snímky z /natáčeni, makrozvětšeníny pro : film. /pozadí atd. O.Í. bývá umístěno i v rámci film. /laboratoří. odděleni herecké, zajišťuje uvolňovaní /herců z divadel, vede kartotéku všech činných herců pro potřeby film, /štábů, doplňuje ji potřebnými fotografiemi herců, : organizuje výběrové soutěže pro vyhledávání nových herců. ■ oddelení hlavní výroby (ve Film. b-udiu Barrandov), spojovací článek mezi ^ frobnimi /štáby a tech. provozy. Koordinuje požadavky výrobních štábů na tech. -ikladnu a /ateliéry, jakož i dokončovací práce filmů. Provádí kontrolu výrobních /plánů, řídí zpracování denních /prací v /laboratořích. oddelení investiční výstavby, sestavuje plány investiční výstavby a generálech oprav, zajišťuje realizací investiční výstavby film. /ateliérů v rámci vypracovaného a schváleného generelu, zajišťuje finanční prostředky pro nákup strojů a zařízení na obnovu a rozvoj tech. základny studia. Pečuje o provádění stavební údržby o'jjektú. odděleni osvětlovací techniky, soubor pracovišť a skladů, v nichž se opravují, li íržují a skladují osvětlovací tělesa všech Iřuhú a zařízeni světelného /parku jako -omínky, /šifóny, /uhlíky, Jkabely, spí-nici, odporové a řídicí stoly, transformá--nry pro film. exteriéry, /žárovky, /oblou-n>vkyj jejích /statívy, kamerové /vozíky a další podobná zařízení. Pro jejich údržbu írusí být v rámci o.o.t. opravny, zkušebny a vývojová laboratoř světelné techniky -i potřebným tech. vybavením a odborný-rii pracovníky. Důležitá je dobrá provozní ntvaznost některých pracovišť o.o.t. na ateliéry a na úroveň jejich osvětlovacích /mostů. O.o.t* zajišťuje komplexně při- ...slušným, zařízením a pracovníky /osvětlováni Slm. /dekorací v ateliéru i exteriéru '.podle požadavků /kameramana. Pečuje o tech. rozvoj osvětlovacích tech. zařízeni a vývoj osvětlovacích technologií. oddělení plánovací (ve film. středisku), sestavuje každoročně tech. hospodářský plán studia, sleduje jeho plnění, orga- ř. nizuje statistiku nejdůležitěfšlch výrob- : nich ukazatelů a ekon. údajů. odděleni pyrotechnické (ve film. středisku ), zajišťuje odbornými pracovníky, pyrotechruckými materiály a' prístroji veškeré potřebné pyrotechnické /efekty Vr filmu. V. t. pyrotechnik filmový. -- odděleni snímací techniky, zajišťuje provozní schopnost film. /kamer a ostatního příslušenství pro /natáčení, dbá o jejich řádnou údržbu a obnovu. Zajišťuje /služby ke kamerám včetně pomocného zařízení, jako jsou kamerové /vozíky, /jeřábky, /jeřáby, /koleje, /výtahy apod. Přiděluje na filmy fotoreportéry a zajišťuje - předepsaný fotoservis. Pečuje o obnovu a tech. rozvoj ve snímací te chnice a o vývoj nových technologií, oddělení synchronizační, pracoviště : slouzccí k /synchronizaci zvuku a obrazu : (ti. k zhotovení /dvoupásu) zvuk. denní :^-/pric&^,5^4oss£^ — dui kopie (/přepis) zvuk. /záznamu na v rnagn. filmu a z laboratoře příslušné ko-.-pie obrazu. Pracovníci o.s. vyhledají v denní /zprávě o negativu označe-: ná čísla /synchronů a synchronizační /klapky, zaznamenané v obou pásech, aby :. k sobě mohli přiřadit obrazové a zvuk, /záběry, které byly na scéne pořízeny sou-"časně. Na zvuk. /hledači klapek se. vyhledají a odstřihnou označené záběry ze zvuk. Pásu a. místa klapek se viditelně vyznačí :. mastnou tužkou. Na stahovacím /stole ■■■.se vyhledá vždy příslušný synchron v obrazovém pásu. /Okénko, na němž je zachyceno spojení ramen klapky, vyznačí se Stcjnč jako ve zvuku a zvuk. záběr se podle této značky na stahovací stůl založí. Záběry zvuk. pásu se na stahovacím stole pouze spojují svorkami a po dokončeni kotouče se slepují na lepicím stole. Obrazový pás se v o.s. zprav, nestříhá. Úvodní pásy dvoupásu se v o.s. označují startovacími synchronizačními /značkami, podle nichž lze zvuk. denní prácí založit do dvou-pásového promítacího /stroje n. na stříhací /stůl. Při předvádění se pak u každého záběru (synchronu) musí ozvat zvuk klapky přesně v okamžiku spojení obou jejich ramen v obrazu a ohlášené číslo synchronu musí souhlasit s číslem na nafilmované tabulce. O.8. se zřizuje jen ve velkých studiích a provozně bývá přiřazeno ke /střižnám. oddelení technické (všeobecně), ve film. studiích zajišťuje podle své funkční náplně příslušnou část realizace /výroby filmu. oddelení technické kontroly, provádí výstupní tech. kontrolu natočených filmů po obrazové a zvuk. stránce a sestavuje výsledné protokoly. Kontroluje dodržování technol. kázně v jednotlivých provozech, provádí a zajišťuje vstupní kontrolu tech. zařízení a materiálů. Během /výroby filmu spolupracuje s film, /laboratořemi a sleduje zprávy o stavu denních /prací z hlediska hlášení závad způsobených vinou negativního film. /materiálu n. tech. zařízením a provádí příslušná opatřeni. V. t. dozor technický. oddělení trikové techniky, zajišťuje natáčení a provádění všech druhů /triků, výrobu /maket, /modelů ve vlastní modelářské dílně, /dokreslovaček, úvodních /titulků apod. Sleduje rozvoj a zavádí nové technologie v oblastí trikové techniky. oddělení výpravy filmu, zajišťuje výpravnými prostředky a odbornými pracovníky, jednotlivé filmy. 0.v.f. má k dispozici skladové prostory, vlastní dílny pro výrobu a údržbu (dílna krejčovská, vlásenkářská, truhlářská, kovotepecká, cíze-lérská, obuvnická, čalounická, zbrojířská apod.). V. t. výprava scénická, prostředky výpravné. odděleni zásobovací a odbytové, zajišťuje materiály pro plnění výrobních úkolů studia, a to v množství, jakosti a lhůtách potřebných k zabezpečení plynulé /výroby filmů a ostatní činnosti studia. Odpovídá za správnou činnost skladů a řádné provádění odbytu a fakturace. oddělení zvukové techniky, o. film. studia, soustřeďující většinu pracovišť a pracovníků /výroby zvuku, kterou zajišťuje výrobrlimi prostředky i pracovními kádry, rámcově na základě výrobního plánu studia a podrobné u jednotlivých filmu na -- - základč požadavků- produkci. Organizačně se o.z,t. dělí na: 1. provoz zvuk. techniky, soustřeďující mobilní zvuk. /aparatury, zvuk. /studia a předváděcí /sině (V. t. prace denní, kontrola zvuku poslechová) 3 jejich osádky j 2. údržbu zvuk. techniky, soustřeďující pracoviště a pracovníky, kteří provádějí preventivní a běžné údržbové práce a opravy zvuk, zařízení a jejich příslušenství, část. i zařízení /střižen; 3. vývoj zvuk. techniky, soustřeďující pracoviště a pracovníky, pověřené vývojovými a jinými pracemi k zajištění tech. rozvoje v oboru zvuk. techniky, mj. návrhy norem a standardů a zavádění nových pracovních postupů. V. t. zvukař. odstup rušivých signálů odličování, odstraňování /líčidla pro" středky volenými podle typu líčidla. Ve vodě rozp. líčidla se nejlépe odstraní vodou a mýdlem, mastná líčidla se nejlépe odstraňují odhčovacím mlékem a dočisfo-vačem (často vazelínou). O, má provádět herec vždy sám a co nejšetrněji a nejpečlivěji. /Maskér má pouze sejmout /paruku a eventuální latexové doplňky po předchozím ovlhčeni okrajů lihem a odstranit zbytky lepidla na hercově obličeji, rovněž lihem. odpočívárna, místnost poblíž promítacího /souboru kina, určená k odpočinku /promítače, k provádění pomocných prací a k uloženi tech., provozních a osobních potřeb. U o. má být WC a umývadlo s tekoucí vodou. O. je nutné zřídit hlavně u /kin s nepřetržitým provozem. odraz světla, změna směru Sířeni /světla po dopadu na rozhraní dvou opt. prostředí, při níž světlo zůstává v původním prostředí. Odráží-li se světlo od hladkého, lesklého povrchu, postupuje směrem určeným zákonem odrazu (v. optika geometrická). Takový o. se nazývá zrcadlový. Na drsném, matném povrchu se světlo odráží do různých směrů, o. je razptylný, DocházMi na temže povrchu současně k zrcadlovému i rozptylnému o.s., mluvíme o smíSeném o>s. Zvláštní význam má o. rovnomírnS rozptylný, pří němž /jas plochy světlo odrážející je ve všech směrech stejný (plocha záři podle /zákona Lambertova). Existují též povrchy, na nichž dochází k vratnému o.s., při němž se světlo odráží přibližně do téhož směru, v němž dopadlo (např. perličková promí« tací /plocha). Mírou množství odraženého světla je ^činitel o., který je definován jako podíl světelného /toku odraženého k světelnému toku dopadajícímu. Plochy s rozptylným o. (např. promítací plochy) bývá výhodné charakterizovat pomoci čini-tele jasw, je to podíl jasu plochy v daném směru k jasu stejně osvětleného dokonalého /rozptylovače (plochy s q. rovnoměrně rozptylným, j"ež odráží všechno dopadající světlo; její činitel o. se rovná Jedné), O.s. umožňuje vidět předměty, které nejsou samy /zdrojem světla, jsou-li osvětleny světlem jiného zdroje. Množství odraženého světla závisí obv. na druhu a kvalitě odrazného povrchu, na dopadajícím světle (jeho spektrálním složení a /polarizaci) a na úhlu dopadu. odraznost, schopnost tělesa n. prostředí odrážet /světlo n. /zářeni, v. odraz světla. Dříve se pojmu o. užívalo též při kvantitativním hodnocení této schopnosti, pro něž se nyní zavádí označeni /činitel odrazu. odraznost zvuková, vlastnost některých materiálů s tvrdými hladkými povrchy odrážet /zvuk. O-z. se využívá při akust. řešení prostorů s akust. funkci. Zvuk, odražený od stropu a stěn, zvyšuje intenzitu a vytváří barvitost zvuk. vjemu posluchače; sluchově postřehnutelné zpoždění odraženého zvuku, způsobované velkým rozdílem drah odraženého zvuku a přímého zvuku ze zvuk. zdroje, zhoršuje však kvalitu poslechu, způsobuje /směšováni a zhoršuje /srozumitelnost. odstup rušivých signálů, dvacetinásobek logaritmu poměru napětí nežádoucích (cizích, rušivých) signálů vznikajících v tech, zařízeních pro /příjem, přenos, zpracování, /záznam a /reprodukci zvuku 191 60 45 3 56 odvíjení filmového pásu a jmenovitého napětí užitečného signálu, tj, signálu s nulovou úrovní, podle vztahu AorsIdJBl » 201og ~ • V. t. dynamika zvuku, äum základní. odvíjeni filmového pásu, proces při převíjeni film. /pásu (např. při príprave distribuční film. /kopie k /promítání) n. při jeho posuvu z odvijecí /cívky v horním ochranném /bubnu (při vlastním promítání). Aby nedocházelo k samovolnému o.flp. z odvijecí cívky, je odvijecí Část převíjeeího zařízení opatřena třecí brzdou; její tření určuje odvijecí silu. ohyb svetla (difrakce světla), odchylky od přímočarého siření /světla, které vyplývají z jeho vlnové podstaty j nejsou tedy způsobeny /odrazem, lomem, /rozptylem, ani nehomogenitou prostřed! (v. optika gbojmbtkicka). Zákonitosti o.s. vyplývají z Huygensova principu:. ^žL-li se. světelné vlněni z bodového zdroje, lze všechny body jeho vlnoplochy považovat za nové zdroje vlnění, které se Síří všemi směry a interferují spolu (v. interference světla). Je-li v cestě Sířeni světla překážka, přispívají k výslednému vlněni jen nezakryté části vlnoplochy. Interferenci se v některých místech světelná /intenzita zesiluje, v jiných zeslabuje. Pří velkých rozměrech překážek se však jednotlivé příspěvky prakticky rusí uvnitř geometrického stínu, takže světlo se šíři zhruba přímočaře. O.s. lze proto pozorovat jen na okraji stínu, za překážkou velmi malých rozměrů, n. při průchodu světla otvorem /clony. Poněvadž v každém opt. přístroji světlo prochází clonami, představuje o.s. konečnou teoretickou mez /kvality opt. obrazu. Proto nelze neomezeně zmenšovat vstupní otvor dílkové /komory, a proto ani nejdokonalejši /objektiv úplné zba- okenička, slang, název pro vyjímatelnou Část film. /dráhy n. rámeček, v němž je otvor nazývaný film. obrazové /okénko. okénko kabinové, skleněná planpara-lelní destička o tloušťce asi 6 mm v litinovém n. ocelovém rámu, kterým je upevněna v otvorech stěny mezi /promitárnou a /hledištěm kina. Slouží k průchodu světla z promítacího /stroje na promítací /plochu (o* promitad) a k pozorování promíta- U ti nové kabinové okénko k promítáni Širokoúhlých (anamorfovaných) filmů. ného obrazu (o. pozorovací)', zároveň má funkci akust. /izolace: zamezuje průstup hluku (zejm. během promítáni) z promí-tárny do hlediště. V promítáme, v níž se smi promítat prudce hořlavý film, musí být o.k. opatřena padacími závěsy, které jsou v otevřené poloze přidržovány elektromagnety. Závěsy jsou litinové n. ocelové desky; při požáru (po přerušení eL proudu přídržovacich elektromagnetu) těsně uzavřou zasklenou část obou o. (obr.). Na opt. kvalitu o.k. promítacího jsou kladeny Rozloženi světli v obraze bodu vytvořeném dokonalým objektivem bez opt. vad, u něhož je kvalita obrazu omezeni pouze ohy- vený opt. /vad není schopen zobrazit bodový světelný zdroj jako bezrozměrný bod. Při kruhové výstupní /pupile dokonalého objektivu je obrazem bodu malý světlý kotouček obklopený střídavě světlými a tmavými kroužky, jejíchž intenzity rychlé ubývá (obr.). Pro poloměr r středního jasného kotoučku platí v •** 1,22 &c (A je vlnová /délka světla, c clonové /číslo objektivu). Při jiném tvaru výstupní pupily n. je-li objektiv zatížen opt. vadami, ie ohybový obrazec složitější, 192 6 8 1Q 12 n bem světla: £ - osvětlení v rel. jednotkách. A - vlnoví délka světla, x - vťdáienostrod-stfedu obrazce, c •* clonové číslo objektivu. stejné nároky jako na opt. /filtr. O.k, je třeba udržovat v Čistotě a pravidelně je zbavovat /prachu. okénko obrazové filmové, otvor v rovinné části film. /dráhy některých kinemat. strojů (film. /kamer, promítacích /strojů, kopírovacích /strojů krokových), vymezující velikost obrazu na film. /pásu a určující polohu obrazu vůči otvorům /děrováni. O. nlmiho (přesněji plného — angl. full apertuře), jehož Sirka sahá od jedné řady otvorů děrování 3Smm filmu k řádě druhé, se ■-používalo-v"-kamerách- v dobách ně* mého filmu; dosud se ho používá k snímání diapásů n. při realizaci některých film, /triků. Zvuk. n. klasické o.o. (angl. acade-my apertuře) je poněkud- menší, aby na film. pasu zbylo místo pro opt. /záznam zvuku. O.o. Širokoúhlé (cinůmaskůptcké) k natáčení širokoúhlých /filmů se tvarem i velikosti lili od prvních dvou, O.o.f, v kopírovacím stroji je proti o. v kameře zmenšeno, aby se nekopírovaly event. nepřesnosti okrajů. O.o.f. promítacího stroje je opět ze stejných důvodů menší než v kopírovacím stroji. Rozměry o. jednotlivých zařízení a jednotlivých obrazových formátů jsou normalizovány. U promítacích strojů umožňujících promítat několik obrazových formátů (širokoúhlé promítáni) se vkládají do film, dráhy výměnné vložky s o. příslušejícím danému obrazovému formátu, v. obr* okno fundusové, stavební prvek, součást ateliérové /stavebnice. Skladují se převážně typizované o.f. razných druhů. oko lidské, zrakový ústroj ve tvaru vertikálně oploštělé koule, uložený v kostěné jamce, orbitě. V dutině je tukový polštář z vaziva, svaly, nervy, tepny a žíly. Stěna o,l, se skládá ze tři vrstev. VnějŠi tuhá a průsvitná vrstva o*l.3 bělima, přechází vpředu ve více vyklenutou bezbarvou a průhlednou rohovku. Pod bělimou je střední vrstvaj Sivnatka, skládající se Vložky (misky) s okénky obrazových for-... matů pro film. dráhy promítacích strojů: 1 - maska s okénkem o poměru stran 1: t ,375, 2 — maska s okénkem rozšířeného obrazo* vého formátu $ poměrem stran 1:1,35, 3 - maska s okénkem obrazového formátu širokoúhlého filmu s anamoHbvanjřm obrazem $ poměrem stran při promítáni 1 : 2,35, 4 - maska s okénkem pro promítáni 70mm filmu. z duhovky (iris), íasnatčho tělíska a cév-íatky. Duhovku tvoří prstenec (mezikruži), jehož barva určuje barvu o.I.i středový otvor proměnného průměru se nazývá zornice (pupila)* Řasnaté tělisko je prstencový útvar, jehož největši část je tvořena cilíárnlm svalem, uplatňujícím se při /akomodaci. Cétmatka, jemná cévnatá blána, vystýlá vnitřní povrch běiimy od fasnatého tělíska směrem dozadu. Vnitřní vrstva, sitnke, obsahuje světločivé elementy (čípky a tyčinky), nervové buňky a vlákna. Vlákna nervových buněk se sbíhají v místě zadního pólu zvaném terč (papila) zrakového nervu', papila neobsahuje světločivé prvky a nazývá se slepou skvrnou. Tudy opouštějí vlákna nervových buněk o.l. jako zrakový nerv, tvoříce tak počátek zrakové dráhy. Při zadním pólu o.l. je Ělutá skvrna, místo umožňující nejlepsi zrakovou ostrost, které obsahuje převážně čípky. Vnitřek-o.l.™obsahujc-prvky-opt. /soustavy, čočku a skliveei zbývající prostor jc rozdílen prstencem duhovky v přední a zadní komoru a je vyplněn čirou nitco-oční tekutinou, komorovou vodou. Pro normální funkci o.l. jsou nezbytné přidatné orgány: oční víčka, řasy, obočí, spojivka, slzné ústrojí a zevní oční svaly. Schematický řez o.l. je na obr. a, základni údaje o jeho opt, soustavě jsou uvedeny v tab. Rozlišovací /schopnost o.l. je určena velikostí světloěivých elementů sítnice, čípků* Na sítnici normálního (emetropické-hó) o.L se bod zobrazuje jako malý rozptylový kroužek. Dva body lze vzájemné rozeznat, je-li na sítnici mezi nimi alespoň jeden volný čípek (nezasažený světlem) (obr. 6). Rozlišovací meze ya = ľ (nej-mcn§í úhlové vzdálenosti obou ještě rozlišených bodů) se dosáhne pří pozorování černých čárek na bílém podkladě při vhodném osvetlení* Této rozlišovací mezi odpovídá na sítnici rozlišovací schopnost okruh zájmový kolem 150 čar/mm. Opt. soustava o.l. bývá zatížena všemi opt. /vadami, jež se zprav, neprojevují rušivě. Případy, kdy poloha obrazového ohniska o.l. je odlišná od polohy jeho sítnice, nazývají se souhrnně ametropie (na rozdíl od normálního stavu, cmetropie). Korigují se sférickými brýlovými /skly. Nesouměrnost členů opt. soustavy o.l. podle opt. /osy bývá příčinou Jastigmathmu o.l., který může být též kombinován s ametropií; koriguje a) Řez lidským okem: R - rohovka, K - komorová voda, D - duhovka, č - čočka, SK -sklívec, S-sítníce, F - předmětové ohnisko H, H' - hlavní body, N, N' uzlové body Tab. Některé údaje o opt. soustavě lidského oka podle Gullstranda uvolněná Akomodace maximální Opt. mohutnost (v, vzdAibnost ohnisková, v. t. oiopikie) přední plocha rohovky 48,83 dpt zadni plocha rohovky —5,88 dpt rohovka 43,05 dpt přední plocha čočky 5,00 dpt 9,375 dp' jádro čočky 5,985 dpt 14,96 dp' zadní plocha čočky 8,33 dpt 9,375 dpt celá čočka v oku 19,11 dpt 33,06 dp* opt. soustava oka 58,54 dpt 70,57 dpt Vsddíettostklamiůh bstttt a uzlových hodit Cv. body základní optické soustavy) od vnSjíiha vrcholu rohovky 1 jnrp 1,722 mm 2,086 mm hlavni bod obrazový 1,602 mm' uzlový bod předmětový 7,078 mm 5,633 tam uzlový bod obrazový 7,332 mm 5,997 mm Vzdálenost ohnisek od vnéjUho vrcholu rohovky ohnisko předmětové —15,707 mm —12j397 mm ohnisko obrazové 24,387 mm 21,016 mm Ohn. ^vzdálenosti ohu. vzdálenost předmětová —17,054 mm —14,169 mm ohn. vzdálenost obrazová 22,875 mm 18,030 mm b) Schéma struktury světlo čivých prvků sítnice lidského oka, cTpků. Obrazy A', E' budou vnímány odděleně, obrazy C, Cť splynou v jediný vjem. se sférotorickými brýlovými skly. Brýle mohou překážet (omezovat pozorované zorné /pole) při pohledu kamerovým /hledákem; proto je někdy výhodné zamontovat brýlovou korekci (brýlové sklo) přímo do hledáku. okruh zájmový, územní oblast, jejíž uživatelé a obyvatelé navštěvují /kino v ní umístěné. O.z. jsou v některých státech vymezovány jako podklad k vybudování optimální /sitě kin. Jejich vytváření je ovlivňováno různými faktory, z nichž Mavnimi jsou hustota osídleni a možnosti dopravního napojení i vnitřních dopravních spojů uvažované oblasti. Různé zásady ovšem platí pro vytvářeni o.z. ve městech a na venkově, kde jsou často návštěvníky kina i obyvatelé okolních vesnic, popř. samot. Hustší dopravní síť a krátké intervaly v jejím provozu dávají předpoklady k vytvořeni rozsáhlejších o.z. Za určitých dopravních a jiných příznivých podmínek (hustota osídlení) lze dva n. více o.z. vytvořit tak, Že se vzájemně prolínají, takže obyvatelé jednoho o. navštěvuji i kina protínajících se sousedních o. Tím je dána možnost většího programového výběru. 193 okulár okulár. opt, /soustava (spojná n. méně často rozptylná), kterou se pozoruje obraz (v. zobrazení optické) vytvořený /objektivem. Je to ta část vizuálního opt. přístroje (dalekohledu, mikroskopu, /hledá-ku kamery apod.), jež je nejblíže oku pozorovatele. Účelem o. je zvětšit obraz vytvořený objektivem, zobrazit jej do vzdá-* lenosti vhodné pro pohodlné pozorovaní a) Ramsdenův okulár. Předmětová ohnisko F je reálné; £' - rovina výstupní pupily. b) Huygensůvokutir. Předmětové ohnisko F je virtuální; E* - výstupní pupila. (obv. do /nekonečna n. do vzdáleného bodu lidského /oka) a zobrazit vstupní /pupilu přístroje do pupily oka, aby do oka mohlo vstoupit co nejvíce zobrazujících paprsků. Jednoduché o. bývají složený ze dvou plos-kovypuklých /čoček, jež jsou obráceny bud vypuklými stranami k sobě (o* Ramsdenův, obr, a), n. rovinnými plochami k oku (o. HuygensůV} obr. b). V ohn. rovině Ramsdenova o., která je reálná, mohou být umístěny různé značky (kříž, rysky, stupnice, posuvné vlákno), jimiž je definována obrazová rovina objektivu. Kvalitnější o., které event. kompenzují opt. /vady objektivu n. zobrazuji velmi široké zorné /pole, obsahuji čočky tmelené n. jsou složeny z většího počtu čoček- opakováni, název pro opětovné /natáčeni /záběrů jedné /scény, které se provádí pro větší výběr (vhodnější záběr) n. jako oprava chybného natočeného záběru, způsobeného např. přeřeknutím herce, nežádoucím hlukem apod. opakování záznamu, smyček, postup sledující kvalitu /synchronnosti a dokonalosti hereckého akust. projevu (mluveného slova, písně apod.) v /dabingu. Počet o.z.s. určuje /režisér dabovaného filmu. V složitějších scénách urči režisér ke konečnému sestřihu dialogového /pásu sestavit výsledný /dialog jedné scény (/smyčky) z několika stejných opakovaných záznamů smyček (napf, slovo z první části smyčky jednoho záznamu, střední Část věty z druhé opakované smyčky, závěr z třetí opakované smyčky). opera filmová, l.film. přepis operního díla: a) zfilmované divadelní operní představení, uchovávající nejen dílo, ale í autentické divadelní hodnoty interpretační (proslulé pěvecké výkony); b) film. adaptace operního díla film. realizací, bez rámce a tvářnosti divadelního představení; c) film. přepis o. špecifickými prostředky film. tvorby pří zachováni ducha a povahy díla. - Tyto tři typy o.f. neexistuji vždy vyhraněné; nejednou bývají různým způsobem kombinovány n. spolu splývají (např. opera A. Dvořáka Rusalka rež. V. Kršky, 1962, podle libreta J. Kvapila a scénáře V. Kaš-líka a J. Stalhcha, n. Fidelio L. v. Beethovena, rež. W. Fclsensteina, 1955, podle scénáře H. Eblera, n, Dalibor B. Smetany, rež. V. Kršky, 1956, podle scénáře V. Kršky a J- Beránka), d) O.f. může však být i volnou parafrázi operního díla (např. modernizovaná Bizetova opera Carmen pod názvem Carmen Jones, 1955, řež. O. PrenmnngerapodlenovelyP, Mériméea, scénáře H. Kleinera s texty písní O. Ham-mersteina. 2. Výjimečně jsou vytvářeny o.f. původní, psané a komponované přímo jako film. Jejich tvářnost se ovšem vymyká běžnému pojmu o., jak ukazuje franc. film Paraplička se CHerbourgu (1964) autora, scenáristy a rež. J. Démyho: každé slovo filmu se sice zpívá, ale film nepřestává být příběhem lidí současného světa. -0.f. slouží ovšem především k tomu, aby zpřístupnila tento hudební útvar co nej-širšímu obecenstvu, jehož převážná část by při náročnosti, jakou klade o. na své provedení, třeba nikdy v životě její dokonalé provedení nespatřila. operatér, nevhodný a zastaralý název pro těch. pracovníka obsluhujícího kine-mat. přistroj. Např. o* kamery (/kameraman), kínooperatér (/promítač) n. zvuk. o. (/zvukař). opereta filmová, film. /žánr,který střídá, obdobně jako jeho forma divadelní, samostatné zpěvní výstupy s mluvenými dialogy bez hudebního doprovodu, např. rakouský film Dvě srdce ve tříčtvrtečním (aktu (1930) rež. G. v. Bolvaryho podle námětu a scénáře W. Reíscha a F. Schulze, n. rakouský film Přehlídka lásky (1930) rež. E. Lubitsche podle scénáře E. Vajdy a S. Raphaelsona. - Srov. muzikál filmový. opona promítací plochy, jeden n. několik elektromechanicky ovládaných ro-zevíratelných závěsů z vhodného textilního materiálu. O.p.p. tvoří estét. Část Čelního prostora /kina a účinně chrání promítací /plochu před zaprášením n. zakouřením. Estét, funkce o.p.p. nesmí být porušena trhavým st. hlučným pohybem při rozevírání. Textilní materiál pro o.p.p. musí být alespoň část. průzvučný, aby umožňoval dostatečně kvalitní /reprodukci hudby před začátkem představení a o přestávce, tj, v době, kdy je o.p.p. uzavřena. O.p.p* se otevírají oponovým /zařízením, ovládaným dálkově elektricky z ovládacího /panelu z prostoru /promítače. opravna kabelů, pracoviště pro údržbu kabelů začleněné db~ rámce /oddéléňT" osvětlovací techniky. Uspořádání o.k. má plnit požadavek dobrého uloženi, přístupnosti a skladností opravovaných kabelů. Nejlepší formou skladování kabelů je galérie, obepínající prostor, na které lze rozvinuté kabely dobře- udržovat. opravna kulis, dílna k údržbě /kulis, /praktikáblů i jiných částí ateliérového /fundusu, používaných ke stavbě film. /dekoraci, O.k, patří svým charakterem do rámce truhlářských /dílen. ■ oprávnění promítaČsfcé, podmínka pro veřejné /promítání 35mm filmů; prokazuje se vysvědčením a protnitaiské /zkoušce. O.p. může získat uchazeč starší ÍS let, který zkouškou prokázal, kromě zna- 194 [ostí obsluhy promítacích zařízeni, též základní znalosti v oboru elektrotechniky, optiky, akustiky a promítací techniky, jakož i znalost bezpečnostních předpisů. V. t, promítač. optika, 1. nauka o /světle a /viděni. Podle základní představy, na niž je založen výklad opt. jevů, děli se na /o. geometrickou (paprskovou), o. vlnovou (fyzikální) a o. kvantovou* Část o. pojednávající o lidském /oku a vnímání světelných jevů se nazývá o* fyziologická. Pro stavbu opt. přístrojů je důležitá o. geometrická, v níž je základním prvkem světelný paprsek, který se v homogenním prostředí šiří přímočaře, O. vlnová pojednává o jevech, k jejichž výkladu je třeba vlnové teorie světla. Jsou to např. jevy /interference, /ohybu a /polarizace světla. Kvantová o, vychází z předpokladu světelných kvant (fotonů), tj, nejmenšlch částic energie zářeni, a vysvětluje především jevy, u nichž dochází k vzájemnému působení mezi hmotou a zářením (např, fotc^. jev, vznik, a strukturu /spekter apod.). Podrobné poznání a aplikace zákonů fyziologické o. je základem /kinematografie. V kinematografii se však využívá i rady dalších opt. jevů a zákonitostí ze všech časti o., např. opt. /zobrazování pří snímání, promítáni a opt. /kopírováni (o. geometrická), interferenčních /filtrů, protiodrazových /vrstev, dichroických /zrcadel (fyzikální o.), fotoel. jevu ve /fotonkách při fotoel. měřeních n. v /budičích zvuku (o. kvantová) apod. 2. Běžně užívané (avšak nepříliš vhodné) souhrnné označení opt. součástí (/Čoček, /hranolů, /zrcadel) n, opt. /soustav (napf. /objektivů, /kondenzorů) v přístrojích (např. o. promítacího /stroje). optika geometrická (paprsková), Část .. nauky o /světíc založená na představě světelných paprsků (matematických přímek), které se šíří přímočaře, jsou na sobě vzájemně nezávislé a na rozhraní dvou opt. prostředí se odrá&eji a brní. Světelný paprsek, dopadající z prostředí o /indexu lomu n do prostředí s indexem lomu »' pod úhlem dopadu e, dělí se na dva paprsky; jeden z nich se odráží pod úhlem odrazu e" = — e (zákon odrazu) a druhý se lomí pod úhlem lomu e'. pro který platí sin ť = sin s (zákon lomu, n obr. a). Dopadající, odražený a lomený "paprsekfspolu s kolmid dopadu (kolmice vytyčená'v bodě dopadu k rozhraní opt. prostředí) leží v jedné rovině. Podle dohody se úhly měří od paprsku ke kolmici dopadu; za kladný směr se považuje směr pohybu hodinových ručiček. /Intenzita světla odraženého při lomu závisí na úhlu dopadu a na indexech lomu obou prostředí (obr. 6, c); pří úhlech dopadu men- 60 90 bi Závislost Činitel, odrazu q nt úhlu dopadu e při přechodu svétla ze vzduchu ín = 1) d> skla (n' = 1,71). 1,0 > o,s o,s 0,í 0,2 0,0 ' oblast úplného ' odrazu 30 60 SO a) Dopadající paprsek svírá s kolmicí dopadu k úhel e; láme se pod úhlem s' a odraif se pod úhlem e". c) Závislost činitele odrazu q na úhlu dopadu s při přechodu světla ze skla (n = 171) do vzduchu (nf => 1). Při úhlech dopadu vět" ■ iích neř úhel mezný sra se všech no dopadající ívStlo odráží (q = 1). Sich než 30* je /činitel odrazu prakticky : určen výrazem l-"——--] . Ze zákona lo- \ b + «' / : mu vyplývá, že při přechodu do pro-- středí o vyšším indexu lomu (hustšího prostředí) je úhel lomu menší než úhel dopadu (lom ke kolmici) a naopak (lom : od kolmice). Pro přechod z hustšího do řidšího prostředí (« > n1) je důležitý úhel dopadu em = arcs in ~ , zvaný mez- «ý, jemuž odpovídá úhel lomu ď = 90*. . Dopadá-li paprsek pod úhlem větším, než je úhel mezný, neláme se a pouze se odráží podle zákona odrazu (nastává úplný odraz - totální reflex). Úplného odrazu se využívá nepi. u některých /hranolů. O.g. slouží jako důležitý nástroj při konstrukci opt. - /soustav; protože však nerespektuje ylno-; vou podstatu světla, nebývají její závěry, : zejm. v otázkách /kvality obrazu, vždy ve shodě se skutečným stavem. optika rastrová, soubor poznatků o vlastnostech, funkci a využití opt. rastrů. Rastrem se rozumí opt. člen složený z velkého počtu identických n. podobných prvků uspořádaných bud pravidelně (do řad, organizace filmové mezinárodní Zjednodušené organizační schéma dabingového studia uměl. rada ' i— ředitel studia I ■ sekretariát - plánování uměl, vedoucí ekonomícko-hospodářský-vedoucí lektor režiséři dispečink příprav- ~ ných prací překladatelé úpravci textu jazykoví poradci odborní poradci styk s ÚPF + ČST styk laboratoře. • hlavní h účetní —tech. vedoucí údržboví technici technologie vedoucí štáby ->vedoucí výroby* * režisér mistr zvuku ■*— střihač -i- herci dabéři odborní poradci mistr obrazové úpravy i vedoucí dokončovacích prací - finišer technici promítáni + asistent zvuk. mistra^— řidič výtvarnici pracovníci mixážních hal styk laboratoře styk ÚPF + ČST kruhů apod.), n. zcela nepravidelně. Využitím lomu, /odrazu, /rozptylu, /ohybu, přímočarého šíření n, /pohlcování světla lze konstruovat opt. rastry pozoruhodných vlastností, které mohou plnit různé opt, funkce. Prvky rastru jsou např. štěrbiny n. otvory jiných tvarů, /čočky (obv. kulové n. válcové), drobné elementy odrazné (zrcadla, hranoly), kuličky, vrypy apod. Bývají uspořádány na ploše, např. ve tvaru rovinné desky. Poněvadž technologie výroby rastrů je obtížná, uplatňuje se o.r. zatím především v těch aplikacích, u nichž se nekladou velké požadavky na přesnost rastrových ploch. Rastrů se užívá např. ve světelné technice k rozptylu světla. Lze vyrobit rastry s tak jemnými elementy, že výhodně nahrazují /matnice v zobrazovacích přístrojích, napf. v /hledačích fot, přístrojů a film, /kamer. Na podobném principu pracují rastrové promítací /plochy, k nimž lze počítat i promítací plochy perličkové. V zobrazovací technice mohou být rastry zařazeny např. ve funkci dalekohledových brýlí. Zvláštní význam má o.r. pro stereoskopické zobrazování, ať už jde o obrazy statické (plastické fotografie) n. kinemat. (Ivanovova metoda plastického /filmu). Jsou známy též rastrové způsoby k získání barevných fot. n. tv obrazů. organizace dabingu, účelné uspořádání, které umožňuje řešit technol. úkoly dané přemiouváním (dabováním) cizích /dialogů do mateřského jazyka v prostorách dabingového studia (v. dabing filmový). Dabingové studio je samostatným organizačním celkem, v jehož čele stoji ředitel studia; jemu přímo podléhá provozně hospodářský vedoucí, uměl. vedoucí a tech. vedoucí (v. schéma). Poradním orgánem, který pomáhá řešit řediteli podniku otázky ideologické a uměl,, Je uměl. rada. Ředitel podniku řídí a organizuje veškerou činnost studia, vytváří podmínky pro splněni všech plánovaných úkolů. Uměl. vedoucí zajišťuje nejvy&äí ideovou a uměl. úroveň, odborný a uměl. růst tvůrčích pracovníků, řídí práci /režiséra, /lektora, /úpravce textu a překladatelů. Provozně hospodářský vedoucí zastupuje ředitele v otázkách výrobních a ekon. a ve všech ostatních správních otázkách. Za svou Činnost mu odpovídají /vedoucí výrobních štábů, /vedoucí dokončovacích prací, hlavni účetní, vedoucí střihač, výrobní štáby, pom. provozy. Vedoucí dokončovacích práci zajišťuje provoz celého Studia a sdružuje pod sebou všechny, obsluhy tech. zařízeni a dopravu materiálu. Tech. vedoucí řidl po tech. stránce provoz studia a odpovídá za tech. připravenost studia k ekon. výrobě filmů, za tech, údržbu a obnovu zařízení a rozvoj technol. zařízení. Jemu jsou podřízeni všichni tech. pracovnici studia, široká problematika dabingu vyvolala v celém světě potřebu specializace film. pracovníků a s ni i potřebu typických organizačních opatření. Požadavek na rychlost výroby a malé výrobní náklady, charakteristické pro dabované filmy, dává tomuto organizačnímu útvaru charakter sériové výroby při současném zachováni všech uměl, požadavků. Jednotlivé profese jsou úzce specializovány. Jejich kvalita rostla dlouholetou soustavnou praxí; důkazem toho je u nás to, že před patnácti lety byla produkce deset celovečerních filmů do roka, kdežto v současné době (* menším počtem zaměstnanců) je to již sedmdesát celovečerních filmů, organizace filmové mezinárodní, zájmová sdruženi jednotlivých národních o., sledující společným úsilím svých členů, prosazení a dosažení max. uznání svých cdlů vymezených statuty. V řadě z nich jsou členy i některé z čs. film. podniků a o«: /Filmotéka /Čs. filmového ústavu je členem Mezinárodni federace filmových archivu (PIAF) se sídlem v Paříží. Tato federace sdružuje /archivy různých zemi, organizuje jejich spolupráci při identifikaci starých filmů, zprostředkuje výměnu zkušeností v oblasti uchování, konzervování a obnovy archivovaných film. kopii, pořádá semináře a odborné konference, sjednává s produkčními a distribučními organizacemi spolupráci a optimální pod- 195 organizace kinoamatérské činnosti minky pro předán! exploatovaných filmů národním filmotékám atp. Krátký film (výrobní skupina zpravodajských filmů) je členem Mezinárodni asociace zpravodajského filmu (SNA), rovněž se sídlem v Paříži. INA je sdružením producentů a výrobců /týdeníků, které napomáhá širšímu rozvinutí vzájemných styků pří spolupráci, zprostředkování, prodeji a výměně zpravodajských materiálů a informaci a prosazuje zlepšeni podmínek pro specializovanou práci svých členů. Krátký film (výrobní skupina populárně věd« filmů) je členem Mezinárodni asociace vid. filmu (AICS), která sdružuje producenty a výrobce věd., vysokoškolských, výukových a populárně věd, filmů k navazováni vzájemných kontaktů, rozvíjení a prohlubování spolupráce, výmeny zkušenosti a informaci, aby byly hledány a zveřejňovány možnosti co nejštršího uplatnění uvedených filmů. Krátký rum (výrobní skupina animovaných filmů) jc Členem Mezinárodni asociace animovaného filmu (ACIFA), která sdružuje producenty, výrobce i tvůrce kreslených a loutkových filmů k prosazování a hájeni společných zájmů. ACIFA pořádá pravidelně každý rok mezinárodní festivaly animovaných filmů střídavě v Mamai (Rumunsko) a v Annecy (Francie). Účelová zařízeni Krátkého filmu /INFORFILM-SERVIS je Členem Mezinárodního sdruženi distributorů informačních filmů (INFORFILM) se sídlem v Bruselu. Smyslem á hlavni snahou sdruženi je umožňovat a zlepšovat rozšiřování informačních, propagačních a reklamních firemních filmů v tav. nekomerční distribuci, při níž náklady režie oběhu filmů hradí firma n. organizace, jejichž informační filmy se zájemcům půjčují. Ústřední ředitelství Čs. filmu, jako zřizovatel /Filmového tech. sboru, jc členem Mezinárodni unie film. tech. společnosti UVNIATEC) se sídlem v Paříži. Unie je začleněna do rámce UNESCO. Jejím cílem je výměna včdeckotech* informaci a s tím spojené úsilí o další pokrok a rozvoj film. techniky. Cs. federace film. /klubů je členem Mezinárodní federace film. klubá (FICC) se sídlem v Paříži. Tato federace sdružuje národní svazy film, klubů a jejím posláním je výměna zkušeností a vzájemných informací o prácí s filmem v rámci film. klubů^ společné úsili o získání výhodnějších podmínek pro promítání filmů pro členy klubů, zprostředkováni výmen zvláštních film. programů atd. Film. novináři a kritici, sdružení v Klubu film. novinářů, jsou čleriy Mezinárodni federace film. tisku (FlPRESGI)* prosazující jednak stavovské zájmy, jednak usilující o zvýšeni odborné úrovně film. časopisů a film. rubrik ostatního tisku. organizace kinoamatérské činnosti, účelné uspořádáni práce film. /amatérů. Základní organizační jednotkou je film. klub. Kromě zřizovatelů sledují jeho práci okresní a krajská osvetová zařízeni prostřednictvím svých metodiků, kteří přitom • těsně spolupracuji s film. sekcemi (dříve poradní sbory), složenými ze zkušených kinoamatérů. Osvětová zařízeni poskytuji kroužkům odbornou pomoc, organizují pro ně speciální školeni, soutěže a přehlídky, starají se o hmotné zajištění okresních a krajských akcí, o propagaci této zájmové uměl. činnosti apod. Centrálním metodickým zařízením v čes- 196 kých zemích je Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti (na Slovensku Osvetový ústav), při němž pracuje /Rada českých (slovenských) film. amatérů, originál inverzní, film. /pás s černobílým tu barevným pozitivním obrazovým záznamem, který byl exponován ve film. /kameře a inverzně zpracován (v. zpracovaní filmu laboratorní). Od. je materiál, který nahrazuje originální /negatív, a proto je nutné s ním stejným způsobem zacházet. Výhodou o.i. je, že ihned po zpracování se získává film schopný /promítání a tím i posuzování; proto se ho používá vfiude tam, kde jde o rychlé a levné pořízeni filmu v jedné n. několika kopiích. Nevýhodou o.i, je nižší užitečný rozsah expozic proti negativním materiálům, menší možnost korekci barev a opt, /hustoty obrazu a nákladné rozmnožování. O.í. lze rozmnožovat dvojím způsobem: přímou inverzní cestou, kdy jediným kopírováním, se získá inverzní /kopie, n. pořízením duplikát-niho /negativu, z něhož lze pak zhotovit dostatečný počet kopií. O.L se používá převážně pro účely televize na 16mm filmu a pto amatérskou potřebu na filmu 8mm n. 16mm. ORWO, značka výrobků, které vyrábí VEB Filrnfabrik Wolfen-NDR. Značka vznikla zkrácením slov ORíginal WOIfen. Je to největší a nejznáměji výrobce fot. a film. /materiálů v zemích, socialistického tábora. Vyrábí široký sortiment fot, a film. materiálů pro profesionálni i amatérskou potřebu. Z ňhn. materiálů jsou to především černobílé obrazové negativy NP 55 (20 DIN) a NP 7 (27 DIN), barevný nemaskovaný negativní materiál ORWOCO-LOR NC 1 (16 DIN), zvuk* negativní materiál TF 7, materiály duplikační černobílé (DP 2, DP 3, DN I, DN 2) a barevné (ORWOCOLOR DC 2 a DC 6), materiály pozitivní černobílé (PF 2, 3, 5) a barevné (PC 7). Pro výrobu tv filmů vyrábí snímací materiály inverzní, které však lze zpracovat í jako Černobílý negativ (UP 32-21 DIN, UP 52-27 DIN). kondenzor-záznamová maska vžWcdem""lš"V.oi r*ojmú~o.ó. se používá v případě, kdy opt. soustava obsahuje šikmo postavenou, rovinnou odraznou plochu (/zrcadlo): o.o. je v tomto případě zalomena. Definici o.o. lze event. rozšířit na celou srumad, popř* promítací soustavu; v takovém případě se uvažují též středy mech, součásti ve funkci /clony (např. film. /okénko ve film. /dráze), která vymezuje světelný svazek. osa promítání, myšlená přímka procházející středy jednotlivých opt. Částí promítacího /stroje, jeho /zdroje světla, dutých /zrcadel, /kondenzorů, /okénka ve film. /dráze, /objektivu, /okénka kabinového a středu promítací /plochy. Úhel o.p. a horizontály nesmí u promítacích strojů v novostavbách kín překročit 3% v upravených kinech 5°. Úhel o.p. a vertikály u promítacích strojů v novostavbách kin nesmi překročit 3% v upravených kinech nemá překročit 5°. O.p. v 70mm kinech se může ve svislém směru odchylovat od středu obrazu max. o 5 % výšky obrazu-nad jeho vodorovnou osu. oscilograf, elektromech, měnič signálu zvuk. /modulace, tvofícE hlavní součást /modulátoru světla ye zvuk. /kameře pro plochový fot. zvuk. /záznam. Jsou známy tři typy o., z nichž o. elektromagn. zrcátkového se již nepoužívá. O. elektrodyna-mkkého (smyčkového) zrcátkového se používá již přes 30 lét"v něm. zvuk. kamerách. V opt. /soustavě modulátoru (obr. A) je vně o* umístěna nepohyblivá záznamová maska, jejíž obraz se promítá do zrcátka. Rovněž protišumové zařízeni je vně o. Tvoří Je pohyblivá, tzv. protisumová maska, umístěná v opt. soustavě, kterou světelný svazek prochází po odrazu na zrcátku o* Její pohyb je^dvozen od elektromagnetu ovládaného protiíumových řídicím signálem. Tvar protišumové masky odpovídá tvaru použité záznamové masky. O. elektrodynamioký páskový (řez v. obr. B), používaný v novějších amer. zvuk. kamerách, má dva rovnobežné ploché kovové pásky, uložené pohyblivě v poli trvalého (permanentního) magnetu. Magnctomo- zrcatko grosvětlowcí žárovka objektiv ^^^^ protťsumoYQ maska ■oěj&ktí-v— film A) Schéma opt. soustavy modulátoru se zrcátkovým oscilografem. (Vodivá smyčka se zrcátkem kmitá v poli trvalého magnetu v rytmu proudu zvuk. signálu.) * osa optická, přímka spojující středy křivosti všech zobrazovacích (lámavých i odrazných) ploch centrované opt. /soustavy. Světelný paprsek postupující po o.o. se neláme. Opt. soustava a všechny její vlastnosti jsou rotačně souměrné ťórické napětí, vznikající v páscích při průchodu proudu zvuk. modulace, např. při jejich zapojení podle obr. C/ŕ), má v obou páscích vždy opačný smysl, takže podle okamžité polarity proudu se pásky vzájemně přibližuji n. vzdalují. Tím zužuji n. rozšiřují rovnoběžný světelný svazek, t], obraz záznamové štěrbiny, který se pies ně promítá. Zapojením pásků v okruhu signálu zvuk. modulace a-v okruhu protišumového řídicího signálu podle obr. Cla) a b) lze vytvořit jed- po vyvolání vznikne spojitý přechod opt. /hustoty. 0.h» je určena průběhem tohoto přechodu. Pro mčfení o.h. se na zkoušený materiál kopíruje ostrý bíít a na vyvolaném vzorku se mikrodenzitometrem změří závislost opt. hustoty v okolí obrazu břitu okénko potový nástavec držáky závěsu pásku prstencový 'trvalý magnet í*-^ B) E ľektr o dynamický páskový osctlograf. pořádkové zvuk. /stopy s jednostranným n. dvoustranným záznamem. Pro razné druhy dvojčinného záznamu a pro víceřádkový záznam byly pův. konstruovány vicepáskovi o. Dvojčinný fot. záznam, .používaný dříve zvi* při výrobě míchacích •: /pásů, je dnes zcela nahrazen hospodárnějším záznamem magn,, a víceřádkového záznamu se dosahuje při použití dvoupás- ■■kového o. opt. vychýlením části svazku , pomoci planparalelnich skleněných desek n, hranolu. Ělektrodynamický páskový o. umožňuje fot. záznam zvuku, jehož jakost jc srovnatelná s jakostí magn. záznamu. Páskový systém je tlumen elektricky, ale vyžaduje účinnou ochranu proti přemodu-lování, při němž by se pásky vzájemným .nárazem poškodily. Záznamový zesilovač proto mívá kromě /kompresoru s možností seřízeni charakteristiky typické pro luntter ještě; „ostrý" omezovač amplitudy ; s, paralelně zapojenými, navzájem opačně :.; polovanými ndmeárními prvky. oslněni, nepříznivé ovlivnění zrakového : vjemu, rušící zrakovou pohodu a zhoršující n. znemožnujíd /vidění. Příčinou o. ■ je přdíSný /jas vzhledem k adaptačnímu na délkové souřadnici. Číslo udávající o.h. je nejčastěji úmerné kvadratické střední hodnotě /gradientu této závislosti; konkrétní definice se u různých autorů liší. O.h. lze stanovit rovněž měřením obrazu čárového rastru /denzitometrem; takto stanovená oJi. se však liší od o.h. měřené na obrazu břitu. 0.h. poskytuje jen dílčí informaci o frekvenčních vlastnostech fot. materiálu (v. mikrosenztto-metris). Hodnoceni podle oJt. může někdy dokonce vést k opačné klasifikaci obrn 'štěrbiny stavu zrakového orgánu, n. překročení ; schopnosti /adaptace zraku. RušHvě o. budí pouze nepříjemný pocit, omezující o. -: zhoršuje činnost zraku, oslepufiá o* zne-i.:.možriuie viděni. O. se může např. vyskytnout při špatném nastaveni světelných , /zdrojů v /proscéniu /kina. ostrost hranová (akutance), veličina -charakterizující schopnost fot. materiálu reprodukovat skokovou změnu /expozice, tj. reprodukovat rozhráni mezi různě exponovanými plochami. Opticky neho-mogenni fot. citlivá /vrstva převádí ná-slcdkcm difúze světla skokovou změnu expozice na povrchu na spojitou (plynulou) zmčnu expozice uvnitř vrstvy, takže proti švmovy sigúál modulace a) C) Dvě různí zapojen! elektro dynamické h o páskového oscllografut umožňující a) jednostranný (uniUteráínf) jednořádkový záznam, b) dvoustranný (bilaterální) jednořádkový záznam. materiálů než např. podle rozlišovac i /schopnosti. Zatím nejúplnějŠÍ informaci poskytuje přenosová funkce kontrastu, 2 níž lze pomocí senzitomettickč /charakteristiky Určit i O.h. V. FUNKCB PÄENOSU KONTRASTU. osvětlení expoziční ostrost obrazu, označeni pro určitou kvalitativní charakteristiku obrazu, užívané při subjektivním hodnocení jeho /kvality. Přesná definice o. zatím neexistuje. Intuitivně pociťovaný dojem o. neodpovídá vždy hodnoceni kvality podle jiných kritérii, např. podle rozlišovací /schopností. Z toho plyne, že o. a rozlišovací schopnost jsou navzájem nezávislé vlastnosti. Kvalitu obrazu nelze proto popsat jedním údajem. Dojem o, souvisí se zobrazením rozhraní dvou ploch o nestejném /jasu. Proto pokusy o stanovení fyzikální veličiny, která by odpovídala subjektivnímu' hodnocení o. (např. akutance, v. ostrost hranová), vycházejí z křivky vyjadřující rozloženi světla (popř. opt. /hustoty) v obraze přímkového rozhraní svědě a černé plochy. Z hlediska teorie /funkci přenosu kontrastu souvisí o.o, s hodnotami této funkce pro malé prostorové frekvence. ostřeni obrazu, mech. úkon prováděný ostřičem pří /zaostřování a /přeostřování. O.o. dálkové je zaostřování n. přeostřování pomocí bateriového elektromotorku, ovládaného tlačítky na vhodném místě, např. na vodici /páce. osvěcováni, /osvědování omezeného úseku krajiny, stavby n. předmětů umělými světelnými /zdroji, aby se výrazně zvýšil jejich /jas ve srovnání s okolím. O. zprav, nebývá součástí krátkodobé akce, jako je např. /záběr scény ve filmu n. televizi; má trvalejší charakter, i když rovněž Časové omezený. Někdy se pod pojmem o. rozumí i krátkodobá práce se svádem, např. při osvětlování zpěváka, konferenciera n, jiného herce v pořadu, který není určen pro filmováni. osvětlení expoziční, hodnota /intenzity o., která na film. /materiálu o určité /citlivosti vytvoří optimální /expozici objektu o jasovém rozsahu 1:100. Ve film. praxi se o.e. nejčastěji udává v tabulkách pro určité clonové /Číslo, danou citlivost film. materiálu a pro obrazovou frekvencí 24 obr./s. V. tab. na str. 19B. obraz štěrbiny * _proti$umavy signál modulace 6) V /interiérech, kde se vytváří osvětlení více světelnými /zdroji, bývá o.e. charakterizováno součtem hodnot hlavního a doplnkového o., popř. dalších o. V. t. o&vžtlovant vb filmu, osvětlení scény, zasvětlovAnÍ. 1W osvetlení kina Osvčúent «pozi£ni Citlivost Osvetlení [lx] DIN ASA 2,0 2,8 4,0 5,6 8,0 11 15 25 1 920 3 840 7 680 15 360 30 720 61 440 16 32 1540 3 080 6 160 12 320. 24 640 49 280 17 40 1200 2 400 4 800 9 600 19 20O 38 400 18 50 960 1920 3840 7 680 15 360 30 720 19 64 770 1 540 3 080 6 160 12 320 24640 20 80 : 600 1 200 2400 4 800 9 600 19 200 21 100 480 960 1920 3 840 7 680 15 360 22 125 385 770 1540 3 080 6 160 12 320 23 160 300 600 1 200 2 400 4 800 9 600 24 200 240 480 960 1 920 3 840 7 680 25 250 192 384 768 1536 3 072 6 144 26 320 150 300 600 1200 2 400 4SO0 27 400 120 240 480 960 1920 3 840 28 500 96 192 384 768 1536 3 072 29 640 75 150 300 600 1200 2400 30 800 60 120 240 480 960 1920 osvětleni kina, zajištění dobré /viditelnosti jak ve vstupních /prostorech, tak i v /hlediiti kina. VŽechny prostory kina musí mit el. o* Zvi. dobře musí být osvetlená místa, kde je zvýšené nebezpečí úrazu (schody, rampy apod.). /Svítidla musí být umístěna tak, aby návštevníci kina nebyli oaliovéni. O. hlediště musí být provedeno tak, aby bylo možně jeho postupné zhasínání a rozsvěcování. Kromě o* napájeného z el. sítě musl být ve viech prostorách kina tzv. přídavné (nouzové) o. 9 vlastním el. zdrojem, které se automaticky zapne, jakmile je přívod proudu ze sítě přerušen. Východy a nouzové /východy musí být světelně označeny tak, aby ne-ruSily /promítáni. Totéž platí o světelném označeni stupňů (/podstupňů) v hledišti. Místo původního červeného světla se nové používá k těmto účelům i světla modrého, které neodvádí pozornost diváka od promítací /plochy, Nepřímé o., kdy cloněné osvětlovací zdroje ozařují některé plochy povrchů prostoru, které teprve světlo odrážejí a rozptylují do prostoru, je příjemnější než přímé o. prostoru ze světelných zdrojů, které, mnohdy oslňuje. Důležitou úlohu mají světelné poutače před kinem i v hledišti, upoutávající před představením n. při jeho začátku (osvětlovací »8 rampy, reflektory s barevnými čočkami, osvětlené /opony apod.). Přirozeného (dtmúko) o.k, se v některých jeho prostorech při denním provozu používá zřídka. Kombinace žárovkového a zářivkového o.k. je vzhledem k různému charakteru jejich spektra obtížná, dá se vsak vhodnou volbou zářivkového spektra řešit. Použití /zářivek v hledišti není ekon. (stálé vypínání a zapínání zářivek zkracuje jejich životnost). O.k. přírodních se zprav. zajiSťuje svítidly na stožárech. Předpisy o nouzovém o. platí i pro přírodní /kina. osvětleni monotónní, o. vytvořené zprav, rozptýleným světlem. Nevykazuje větší rozdily v /intenzitě a nevytváří stíny. osvětleni nouzové, o. sloužící k bezpečnému zajištění min. o, uvnitř /ateliéru a v přilehlých prostorách při vypnuti proudu. O.O. je nezávislé na síťovém el. rozvodu a je napájeno z akumulátorových baterií n. /agregátu na výrobu el, proudu. osvětleni pracovní, normální o. (na rozdíl od o, film.), které umožňuje práci v /ateliérech. ..Při vlastním /natáčení ..se o.p. obv. vypíná, zejména je-li zářivkové (hluk, rozdílná /teplota chromaričnoati). osvětlení promítací plochy, fotometrická /veličina (v. t. intenzita osvětlení), určená podílem světelného /toku dopadajícího ... z /objektivu promítacího iřstroje na promítači /plochu a jejího plos- : ného obsahu. O.p.p. v /kinech závist na světelné účinnosti používaných promítacích strojů a podílí se spolu $ /činitelem odrazu promítací plochy na jejím /jasu. Pomocí o.p.p. (určeného /luxmetrem) se stanoví účinný světelný tok promítacího stroje, osvětleni scény (z hlediska expono-metrického), světelně tech. stav scény, zaručující její správné naexponovánf na film. /materiál. Tomu slouží expoziční /hodnoty, z nichž expoziční /o. je rozhodující pro stanoveni parametrů, snímáni. V souladu s umel. záměrem jsou pak v určité relací k o. expozičnímu vytvářena o.s.j jako doplňkové o., o. dekoraci apod. Pro optimální reprodukci scény je třeba zachovat i určitý její jasový kontrast (v. kontra$t predmetu): pro běžné film. materiály 1: 100, pro snímání barevných tv filmů 1 i 40 apod, V. t. osvětlování vb pilmu, zasvětlování. osvětlovač filmový, pracovník obsluhující podle pokynů vrchního /o. osvětlovací zařízení ve film. /ateliéru n. /exteriéru. V podstatě jsou to různé jednoduché úkony, jako nastavování světelného svazku ve vSech směrech a do příslušného místa, jeho soustřeďováni n. rozptylováni včetně úprav světelného svazku paprsků pomoci odstiňovacích /klapek, komínků, žaluzii a speciálních stínídel, dále spínání, přemisťování, připojování n. přepojování /svítidel na el. síť apod. osvětlovač vrchní, spolupracovník /kameramana. Zajišťuje podle jeho pokynů /osvětlení na scéně, řídi a organizuje práci film. /o. osvětlováni barevné, o. scény n. určitého syžetu barevnými světelnými /zdroji. Je možné při snímáni jen omezeně, pokud . je zdůvodněné scénou, obsahem n, situaci: např. odlesk požáru, západu slunce na tváři herce, scéna v baru, divadle, kabaretu, kde jde o efektní barevné osvětlení, průhled na podvečerní ulici s modrou náladou. Pokud barevné svědo mění ton lidské pleti, má se v temže /záběru n. v záběru sousedním ukázat příčina (zdroj barevného světla). O.b. ve scénách, které nejsou vázány vnitřní logikou, je jen světelnou formální hrou. V dokumentárním filmu je o.b. oprávněné tam, kde ve skutečností, existuje (signální světla, -světelné reklamy, výstavy, kovářská výheň, vysoká pec atd.), O.b. mění barevnou podstatu objektů a Často bývá formální, vnějškově efektní a někdy i porušuje barevnou jednotu scény. osvětlování ve filmu, použití vhodných umělých světelných /zdrojů, odrazných ploch a /desek rozptylujících světlo, prostorové účelně rozmístěných v /ateliéru, /interiéru, popř. i v /exteriéru, k vytvořeni potřebných a požadovaných světelných podmínek na film. scéně. Účelem o.v.f. je vytvořit v jednotlivých místech scény takové /intenzity osvětlení, které by ve spojení s /činitelem odrazu těchto míst : vytvářely /jasy, zaručující optimální tech.; kvalitu negativu a zároveň uskutečňovaly tvůrčí představy režiséra a kameramana. O.vX obsahuje dvě neoddělitelné a vzájemně se prolínající složky; tech. a uměl. Tech. stránka o., posuzovaná podle intenzit osvětlení (měřených /luxmetrem).. n. podle jasů (měřených /jas úměrem), je podmúiěna /citlivostí a senzitometrickýmí vlastnostmi použitého negativního film. /materiálu (zejm. rozsahem opt, /hustot) ä jeho laboratorním /zpracováním. UmSl. stránka o. záleží ve využití možnosti, které tech. vlastnosti /svítidel a fot. vrstvy poskytují. Postup pří o., zvaný /zasvětiovánf, je v podstatě charakterizován postupným, Da sebe navazujícím použitím trojího druhu /světla. Hlavním osvetlením se nejdříve napodobuji světelné poměry odpovídající skutečnosti (např. osvětleni sluncem, světlem rozptýleným mlhou apod.). Doplňkovým osvětlením nižil intenzity, v. pomSr světelný (popř, v kombinaci s odraznými n. rozptytoými plochami) se pak zasvčtlují partie s hlubokými stíny, n. se naopak zvyšuje /kontrast míst s malými jasovými rozdíly. Konečně se k zvý-genl estét, působeni a uplatnění vlastního . tvůrčího záměru používá osvětleni efektového (např. protisvěda, světla na pozadí), jímž se vytváří, zd určitá atmosféra a nálada. Základní tech. požadavky pro o. vyžadují, aby světelné zdroje měly stejnou /teplotu chromatíč-nosti (v. t. stabilizace osvětlení), aby rozsah jasů (vyjádřený rozdílem logaritmů extrémních jasů) byl v souladu se senzi-tometríckou /charakteristikou materiálu (nebyl podstatně vět&l než její lineárni část) a konečně, aby stíny na scéně byly jednoduché a neměnily směr při pohybu herců. Tech. zásady obecného charakteru i některé tvůrčí aspekty jsou obsaženy v univen^ním systému zvaném světelný /klíč, vlastní způsob o.v.f., označovaný též jako práce se světlem* je charakteristickým rysem výtvarných schopností jednotlivých kameramanů. osvit, fotometrická veličina (v. vbličinV a jednotky fotometrické) definovaná i jako součin /intenzity osvětlení B a času í, po který osvětleni působí. O. je třeba odliSovat .od zářivé veličiny /expozice. ošetřováni Amatérské kamery, zásady údržby amatérské /kamery k dosažení její dlouhé Životnosti a zachování bezvadného tech. stavu. Ncjdůležitějaí pokyny pro o.a.k.í Neotvírat skříň kamery v prašném prostředí. Vnitřek kamery vyčistit při každé výměně filmu. Prostor pro /vedení filmu a /okénko film, /dráhy čistit štětcem, nečistoty nalepené v dráze odstraňovat Špičatým dřívkem (nikdy ne ko- . vovýra předmětem). Mechanismus kamery zásadně nemazat, pokud na výjimku neupozorňuje návod k obsluze. Kameru chránit před nárazy a otřesy zejm. pří přepravě. Bez založeného filmu pohon kamery nepouštět vysokou rychlostí. U kamer s pérovým pohonem nenechávat při dlou- . hých přestávkách ve filmováni péro v na- - ísženéri7-$tsviir-Ncs s-ltr,t-prs fy-ns-Vobjcl:íiv.- -. Opt. částí (objektiv i /hledáček) pravidelně Čistit buď měkkým Štětcem, n. sepraným hadříkem. Při přechodu ze zimy do tepla otřit orosené části kamery, kromě skel objektívu a hledáčku. Kameru nosit v uzavřené braSně, objektiv chránit vlčkem. Uchovávat kameru na suchém místě. Akumulátor n. monočlánky el. kamery uskladňovat v teple. ošetřováni filmové kopie, souhrn pracovních úkonů a povinnosti všech, kdo přicházejí do styku s distribuční film. /kopti. Je vymezen pracovními řády, které stanoví podmínky evidence, kontroly, opravování, skladováni, .expedice a pro- mítání film. kopií. Základním předpokladem při o.f.k. je nejen čistota provozoven, obalů, dopravních (transportních) /beden, /trezorů na film a promítacích /strojů, ale i čistota rukou vSech pracovníků, kteří s film. kopií přicházejí do styku. V CSSR zákiaäm pohyby světlometu ozvěna třepotává nical, která ji v posledních letech předala firmě Richmark Camera Service, Bromí, N. Y. (Division O.). Pro Evropu má zastoupení O. angl. firma Ncilson-HordeU Ltd., Staines, Middlcseir, která vyrábí též vlastní typy trikových opt. kopírek pobyty stfflicích klapek Směry pohybu svítidla a příslušenství. ošetřuje distribuční film. kopíc „Programový fond film. kopií" a ten také odpovídá za jejich tech. stav od převzetí až do doby vyřazení. otvor proscéniový, o. ve stěně, dělící /hlediätč od /jeviště kina s promítací /plochou. Proporce o.p, jsou různé. Někde je oblíbena Čtvercová podoba o.p.» jinde opět podlouhlá (u tzv. panoramatických /průscénií, častých ve Velké Británii). Proscénium & o.p. se v kinech se širokoúhlým promítáním vyskytuji zřídka, neboť nepřispívají k dosažení žádaně návazností promítaného Širokoúhlého obrazu na hlediště kina. Mluvi-lí se o prosceniu a o.p., týká se to zprav, hlediště kina, kde se promítá jen film s klasickým formátem obrazu. ovládání svítidel, 1. činnost sloužící k umístěni /svítidla v prostoru n. k nastavení velikosti jeho světelně tech, veličin; 2. vžitý název pro zařízení umožňující tyto funkce. Pokud svítidlo ovládá přímo /osvětlovač z bezprostřední blízkosti, jde o o. lokální (např. nastaveni osvětlovací /soustavy svítidla, jeho instalace na závěsném zařízení, teleskopu, /lávce). K, o. s. slouží rovněž ovládací tyče. K dálkovému o. se nejčastěji používá el. servomotorů (zejm.ru osvětlovacích roštů);- Poloha svítidla se ovládá jeho otáčením kolem osy, jeho sklonem a výškovým umístěním (spouStěrám, vytahováním). Světelně tech. veličiny se nastavuji n. mění elektricky, mechanicky a opticky (v. regulace osvetlení). Směry jednotlivých pohybů o.s. v. obr. nahoře. Ojcberry, název opt. trikových /kopírek snímacích animovacích /stolů, kamerových /jeřábků a jiných kinemat. zařízeni (podle konstruktéra Johna Oxberryho). Tato zařízeni vyráběla pův. The Anima-tion Eímipment Corp., potom Oxberry Corp., New Rochelle, N. Y. Později převzala tuto výrobu firma Berkey Tech- \sklcpiti a animovacích stolů. V. obr. b) u hesla kopírka triková. označení nástupu dialogu (v dabingu), tech. opatřeni prováděné na strihacím /stole před rozsmyčkováním pracovní film. /kopie: je to pomůcka pro herce--/dabéra, která mu vizuálně indikuje začátek slova n. věty /dialogu. K o. se používá kroužku n, křížku, vepsaného ve film, (obrazovém) políčku s nepatrným předstihem vlastního začátku cizího dialogu. Nástup dialogu označuje /střihač, který má cit a zkušenost pro správné umístění uvedených značek. (Při vlastním natáčeni /„naostro" je totiž zvuk originálu vypnut, takže obraz je němý.) ozvěna, jev související s časovým rozdílem mezi /zvukem dopadajícím přímo do daného místa a zvukem odraženým, jehož /intenzita je tak velká, Že není maskován (překryt) zvukem následujícím. Příčiny vzniku o. se v podstatě nelili od příčin vzniku jiného rušivého jevu, JsměSováni zvuku; při směšováni je však stySet pouze zvuk jediný, kdežto pH o, lze jíž odlišit zvuky dva. O. nastává tehdy, je-li časový rozdíl mezi přímým a odraženým signálem včtši než 0,1 s; tomu odpovídá dráha asi 34 m. (Je-li posluchač y blízkosti zdroje zvuku, vnímá tedy o. při vzdálenosti odrazné stěny rovné 34: 2 — 17 m). O. je z hlediska /akustíčnostl uzavřených prostorů velmi nežádoucí, a proto se její vznik potlačuje dostatečně pohltivou, popř. difúzni akust. /úpravou odrazné plochy. ozvěna třepotavá (fhitter echo), zvláštní druh/ o„ která nastane tehdy, je-li zdroj zvuku mezi dvěma rovnoběžnými odraznými stěnami. Zvuk. rozruch od zdroje se pak odráží mnohonásobně na stěnách a prochází přitom kolem posluchače, který tak slySí mnohonásobné pravidelné opakování zvuku. O.t. může např. vzniknout ve velkém sále, kde jsou alespoň dvě stěny rovnoběžné. Zabráníme jí 199 ozvučení filmu volbou dostatečně pohltivého povrchu vždy alespoft u jedné z rovnoběžných, stěn, n. vyloučením rovnobežnosti povrchů prostorů vůbec. ozvučení filmu, název (nevhodný) pro proces, kterým se zajišťuje k obrazu natočenému na film. /pás zvuk. doprovod (primární /záznam dialogů a /ruchů, /přepisy, /postsynchrony, záznam hudby, opt. /záznam zvuku atd»). ozvučování amatérských filmů, dodatečné doplňování amatérských /filmů zvuk. doprovodem. Pro o.a.f. se dnes používá výhradně magn. zvuk, /záznamu, bud na samostatném magnetofonovém pásku, n. na magn. /stopě na filmu. Zvuk. doprovod amatérských filmů tvoří obv. /hudba n. /komentář, méně často /hluky n. /dialogy^ které vyžadují dokonalou /synchronizaci zvuku s obrazem. Běžně se používá i kombinovaného zvuk. doprovodu (např. komentáře a hudby). PK zvuk- záznamu na magnetofonovém pásku., je pro o.a.f. i pro jeho /promítání třeba zařízeni k udržováni synchronního chodu /projektoru s /magnetofonem. Bývá jim /synchronizátor; při menších nárocích na synchronizaci (např. při doprovodné hudbě, někdy i komentáři) uspokojivě vyhoví i /stroboskop. Amatérské filmy se ozvučují několika základními způsoby: /o. podle promítaného obrazu, /o. podle stopek a /o. metodou předběžného záznamu. V. t. FILM ZVUKOVÝ AMATÉRSKÝ. ozvučování metodou předbe&tého záznamu, způsob /o. amatérských /filmů při zvuk. doprovodu na magnetofonovém pásku. Postup: film se promítá přesnou a konstantní obrazovou /frekvencí a do /mikrofonu se dostatečně podrobně popisuje děj promítaného filmu. Zvuk se zaznamenává /magnetofonem. Každé místo, kde má podle zvuk. scénáře nastat změna ve zvuk. doprovodu filmu, se přesně označí akust. signálem, např. klapnutím na mikrofon. Pokud se přitom zaznamená i hluk /projektoru, není to na závadu. Po skončení předběžného záznamu s kontrolní projekci se místa s akust. signály označí na rubu pásku číslicemi (bílou barvou), odpovídajícími očíslováni zvuk. úseků ve zvuk. scénáři. Nahraný popis filmu přitom usnadní orientaci v akust. signálech. Vlastní o* se provádí po částech na tentýž magnetofonový pásek nasazováním jednotlivých zvuk, úseků (nejlépe přehráváním z druhého magnetofonu) mezi příslušné číselné značky. Hudební úseky se navazují obv. zvuk. stmívačkami a rozmuvačkami. Má-li být spojení provedeno prolínáním, je nutný /směšovaČ. O.m.p.z. je proti jiným způsobům o* pohodlnější a rychlejší, může je provádět jediný člověk, chyby lze snadno opravovat a /synchronizace zvuku s obrazem při konstantním chodu projektoru je velmi dobrá. ozvučování podle promítaného obrazu, způsob /o. amatérských /filmů při zvuk. /záznamu na magnetofonovém pásku n. na magn. /stopě na filmu. Pří o. na magnetofonový pásek se film promítá přesnou a hlavně konstantní rychlosti (nutný /syn-chronizátor n, /stroboskop) a současně se /magnetofonem zaznamenává zvuk přiváděný buď z gramofonu (obv. dvoutaliřd-véhó, umožňujícího snadné a plynulé navazování jednotlivých hudebních motivů), n. z druhého magnetofonu a gramofonu, 200 ze dvou magnetofonů, popř. z magnetofonu a mikrofonu apod. V těchto případech jc pro navazováni hudebních úseků výhodný /směsíovač. Přesný start /projektoru a magnetofonu se zajisti startovacími značkami na magnetofonovém pásku a na filmu. Magnetofon se spustí při promítnutí značky na plátno. Jednotlivé zvuk. úseky se nasazují podle promítaného obrazu na základě předem připraveného zvuk. scénáře. Úroveň nahrávky se kontroluje sluchátky. Pokud má zvuk, doprovod obsahovat i /komentář, je lépe nahrát jej předem na samostatný magnetofonový pásek a snímat jej z dalšího magnetofonu (při přímém záznamu z /mikrofonu Činí potíže hluk projektoru). Při o. na magn. stopu filmu je postup v podstate stejný. Práce je však jednodušší, protože zvuk. projektory maji konstantní promítací frekvenci i vlastni směSovač, Některé typy jsou vybaveny i trikovým zařizením, .kterýmiže provést přes pův. zaznamenaný zvuk na stopě další záznam, píičemž se první nahrávka pouze zeslabí (např. k hudbě se nahrává komentář n. /hluky). V. t. FILM ZVUKOVÝ AMATÉRSKÝ. ozvučováni podle stopek, způsob /o. amatérských /filmů při zvuk. /záznamu na magnetofonovém pásku. Postup: film se promítá přesnou a konstantní rychlostí a pomoci stopek se zjišťuje jednak doba trvání jednotlivých zvuk. úseků, předepsaných zvuk. scénářem, jednak čas jejich nasazení od začátku filmu. Po zapsání zjištěných údajů do zvuk. scénáře se provádí vlastní o. stejné jako /o. podle promítaného obrazu. Nesleduje se však obraz, nýbrž časové údaje souvisle běžících stopek. Výhodou je poněkud pohodlnější práce, neboť pří o. není třeba se starat o chod /projektoru a je též neustálá kontrola, kolik času zbývá do konce každého úseku a do nasazeni další částí zvuk. doprovodu. padesátka, I. slang, název snímacího /objektivu s ohn. /vzdáleností 50 mm; 2. slang, název starých obloukových /světlometů s průměrem fasetového odrazného zrcadla 50 cm. páka vodicí (slang, švenkpáka), obv. rovná trubka (duralová n. ocelová) opatřená na konci piryžovcorrukojetírjr přestavitelně zasouvá do příslušného otvoru panorámovací /hlavy a umožňuje snazší a přesnější /pohyb kamerou při /natáčeni. P.v. ramenní je vhodné tvarovaná trubka^ opatřená na konci půlkruhovou vidlicí pro rameno kameramana, k zajištění citlivých a přesných pohybů kamerou při současném sledování film. /záběru v za-ostřovací (pozorovací) /lupě n. /hledáku. PANA VISION 35, označeni snímacích anamorfotickýeh"/objektivů• - k snímáni obrazu na 35mm kinemat. nlmu (okeníčka o rozměrech 5í2, Los Angeles, pouze zapůjčuje do profesionálních film. kamer 35 mm. Sada F. 35 zahrnuje objektivy - ohn;— /vzdálenosti — (základních efektivních clonových /Čísel): 30 mm (T 3,0), 35 mm (T 2,5), 40 mm (T 2,8), 50 mm (T 2,3), 75 mm (T 2,3), 100 mm (T 2,8), 150 mm (T 3,5), ISO mm (T 3,0), 800 mm (T 5,6), 1000 mm (T 5,6). Označeni těchto objektivů je Auto Panatar. Speciální objektiv pro makrosnímky s označením Macro Panatar má základni údaje: f — SS mm (T 2,5). Dále jsou k dispozici vysoce světelné objektivy Super Speed Panatar.- 35 mm (T 1,4), 50 mm (T 1,4), 55 mm (T 1,4), 75 mm. (T 1,8), 100 mm (T 1,8). Kromě toho zapůjčuje fa P* anamorfotickč pankratícké /objektivy (transfokátory) Auto Pana-zoom s f = 40 až 140 mm (T 4,0), / = 80 až 250 mm (T 4,7), 50 až 500 mm (T 5,0). Dále půjčuje sférické snímací objektivy P. 35 k natáčeni 35mm filmů s poměrem stran obrazového pole 1:1,85 a tv filmů 35 mm. Tyto objektivy mají označeni P. spkerical (od T 2,0 do T 8,0} n. P. spherkal Super Speed (od T 1,1 do T 1,9). panel, díl upnutý po celém svém obvodě na pomocnou konstrukci, upevněnou na základni (nosnou) konstrukci. Používá se ho k akust. /úpravě prostorů; aby sé dosáhlo optimálni doby /dozvuku. P, pórovitý podle druhu materiálu a vzdálenosti p. od konstrukce základní (v. xonstäukcb akustická) a podle způsobu úpravy vzduchového poUtéíe (jeho vyplnění ještě jinými akust. /materiály) pohlcuje zvuk v určitém kmitočtovém pásmu. Kmitající p., rozkmitaný dopadem zvuk. paprsků, pohlcuje zvuk. energii v úzkém pásmu kmitočtů, ostatní odráží. Toto pásmo se upravuje raznou vzdáleností kmitajícího p. od základní konstrukce a různou úpravou vzduchového polštáře, popí. děrováním (perforovdním) kmitajícího p. panel ovládači, mech. součást el. rozvodu, umožňující spínat a rozpínat jeho jednotlivé obvody. Používá se ho např. v osvětlovací technice k ovládání jednotlivých světelných okruhů, a to jak k regulaci /intenzity osvětlení, tak pro event. nastavení polohy /svítidel a jejich /foku- saci (v. rbůulacb osvětlení). P.o. bývá vybavena každá /promitárna; umožňuje /promítači ovládat jednotlivé prvky zařízení kina (např. oponové /zařízení, /stmívá čc světel v hledišti, světlo v promítáme, zdroje ss proudu pro /obloukovky), aniž musí opouštět své stanoviště u promítacího /stroje. Některá kina bývají vybavena p.o* umístěným v prostoru hlediště, jimiž lze ovládat např. zaostřeni promítacího /objektivu, /hlasitost zvuku, popř. osvětlení a /oponu. —pum»ráma fiirmrv-ár^ /prostředek. Kamera umístěná na /statívu se při snímání otáčí vodorovně, svisle n. po výslednici obou směrů. Nejčastěji sleduje p. pohybující se předměty; horizontální p. např. spěchajícího člověka, letící míč, běžce na závodní dráze, vertikální p. např. start rakety. P. někdy odkrývá divákovi rozložení n, sled statických předmětů, např. stromy, lesy, louky v krajině, různé domy v ulici. Pro střihovou /skladbu je důležité, aby sc kamera v poslední fázi zastavila. Pohybující se předmět »vyjdc" ze /záběru. Bez zastaveni nelze plynule navázat panoramatický záběr 9 dalšími záběry* znalisemji film. plakát Josefa Vylétala. IJ'1 iL. paprsek zorný, myslená přímka ve-ctná od oka diváka k promítací /ploše. p;z. směřující a) k hornímu n. spodnímu kraji promítaného obrazu, b) ke vzdálenějšímu svislému okraji promítnutého obrazu svírá s rovinou promítací plochy pozorovací uhel ve směru a) vertikálním, b) horizon-tUním. paralaxa, vzájemný posuv obrazu po-, cirovaného předmětu v opt, přístroji a za-ctavovaci znaěky (kříže, stupnice apod.) při náhodné změně polohy oka pozorovatele- U fot. přístrojů a snímacích kamer 0 mačuje p. nesouhlas zorného /pole /hle-J iku s obrazem na říhnu, např. při změně j-ámaci /vzdálenosti. Pojmu p. se často p yuživá přímo pro tento nesouhlas. park světelný (lampový), souhrnné označení souboru všech /svítidel film. /studia, která svým množstvím a svými Hrony odpovídají předpokládané produkci fiímů. P.s. je poněkud odlišný pro film , televizi. P.s* je.~obY.~spravován/oddě-i-ním osvětlovací techniky. Úroveň p.s. 1 íusi: odpovídat současným výrobním t technologiím filmu. NynějSÍ směry sleduji vylehčenou, účelnou konstrukci svítidel, vět§. s Fresnelovými /čočkami. Mezi světelnými /zdroji se dává přednost halogenovým /žárovkám a xenónovým (.lýbojkám (pro přenosné /světlomety, zejm. v /exteriérech) před obloukovými světlomety, jejichž použiti v Evropě po- ■ olna upadá. Svítidla se zrcadlovými , kondenzory se uplatňují všude tam, kde je nutné dosáhnout Široké variability < Stelnčho svazku. P.s.JÍ/ib. má obv. světlomety o příkonech 0,5 kW až 20 kW (3 převahou o 2 až 5 kW)? proti tomu tv ;p.s. má světlomety o příkonech 0,5 až .10 kv7 (s převahou 1 až 2 kW). parodie filmová, /žánr, který těží komický účin z rozporu mezi nicotným obsahem lidských n. společenských projevů a jejich vnějším zdárdms dokonalým napodobením vnější formy dává pak vystoupit jejich vnitřní bezcennosti. Tak např. parodoval Arbtofanes Euripida .v komediích Archatňani a Žáby, také v Osvobozeném divadle patřila p. k jeho .' nejailnějším stránkám, např. ve hře Voskovce a Wericha Caesar scéna senátu a lidu římského aj. Příkladem p. bezcenné literatury je film Pytlákova sekovanka (1949) ŕ.iež. M- Frice a p. kovbojky Limonádový Joe (1964) řež. O. Lipského. - Příkladem p. /revue je amer. film Hellzapoppin (1941) rež. H. C. Portera. . paruka (vlásenka), umělá náhrada přirozeného /účesu; pokrývá větS, celou hlavu od linie růstu /vlasů až po týlovou kost, kde splývá s hercovými vlasy. Před zhotovením p. se provádí měření hlavy. Alen W^rWem-c^řir-íu^^ hlavy přes čelo k týlu a přes temeno lebky k týlu; b) podélná hloubka - od středu čela přes temeno k týlu; c) příčná hloubka - od jednoho ucha přes temeno hlavy k druhému uchu; d) zadní partie hlavy - od skráně ke skráni přes zadní partu Hlavy j e) Sirka čela - nad obočím .od jedné skráně ke druhé; f) šířka, krku-* měří se sirka konečného růstu vlasů vzadu na krku. Potoparuky slouží tam, kde není třeba měnit linii růstu vlasů; splývají s hercovými vlasy. Zadni poloparuka naopak kryje místa s řídkým vlasem vzadu na hlavě. pás clonový, druh neselektivniho /mo- dulátoru expozice, používaný v krokových kopírovacích /strojích k intenzitní modulaci světla. Je to p. z papírového kartónu (leatheroídu), rozměry i perforaci shodný s kinemat. 35mm filmem, do něhož se v rozteči 24 Txtrn vyrážejí různě velké otvory (clony) speciální raznicí. P.c. prochází optn /soustavou kopírovacího stroje a jeho krokový /posuv obstarává elektro-magn. zařízení. Impuls k posunu je dán mělkým zářezem vykrojeným na okraji kopírovaného negativu v místě, kde má dojit ke změně množství svitla procházejícího negativem {tzv, změna kopírovacího /Čísla). V. t. expohometrie kopírovacího procesu, kopírovaní barevných filmů. pás filmový, 1. název pro rozvinutou část neexponovančho n. exponovaného a laboratorně zpracovaného film. materiálu (jako protiklad k film. /svítku). 2. Díl distribuční film, /kopie, složený z jednotli-vých funkčních části: úvodního ochranného /p., úvodního určovacího /p., rozběhového p., obrazového (dějového) p., koncového vybihacího p., koncového určovacího p. a koncového ochranného p. Skladba jednodivých dílčích p. v díl distribuční film, kopie je normalizována a musí se po celou dobu života distribuční film. kopie kontrolovat, opravovat n. doplňovat. pás míchací, obecné označeni svitku magn. filmu 35 mm, 17,5 mm n. 16 mm s ateliérovým magn. /záznamem (v. stopa zvuková) některého ze tří druhů signálu, které vytvářejí výsledný /zvuk filmu. Podle druhu signálu (popř. obsahu zvuk. informace) se rozeznává p. dialogový, hu* debni a ruchový. P.m. se zhotovují ve /střižně při dokončovacích /pracích a slouží při /míchání zvuku v míchacím /studiu, přičemž se užívá vždy současně i několika p. každého ze tři druhů. P.m. se skládá z /přepisů příslušného druhu záznamu, synchronizovaných (v. synchronizace) s obrazovým záznamem a spojených /lepením v max. délce zprav. 285 m. Na začátku je p.m. opatřen synchronizačním úvodním /p-, který obsahuje synchronizační /značky, z nichž první je opticky vyznačena ležatým zakládacím křížkem, dalSí tři jsou zvuk. (slang, pipance) a souhlasí s číselnými značkami v úvodním pásu obrazu* P.m, mezinárodni tvoří zvláStní /předmíchačky hudby, ruchů, popf. též předmlchaSka zpěvu a hlasových sborů, zhotovené k účelu mícháni cizí /verze filmu. První dva druhy musí obsahovat všechnu hudbu a všechny zvuky, ruchy a /atmosféry, v nichž není mluvený n. zpívaný text. pás startovací (v dabingu), p. spojující začátek a kbriec obrazové /smyčky film. díla. Je opatřen synchronizačními značkami zvuk. i obrazovými a jeho délka se pohybuje od 2,5 m do 3 m. P.s. se vyrábí v laboratořích na objednávku příslušného /střihače jako důležitá pomůcka při technol. zpracování střihu dialogů, sloužící k dodržení /synchronu obrazu a zvuku. P. s. upozorňuji při natáčení. zúčastněné pracovníky na začátek akce, pás symctrizační, /nosič magn. /záznamu zvuku, jehož aktivní magn. vrstva je periodicky ostře kolmo na směr přerušovaná a slouží k indikad nesymetrie vf předmagnetizace a k seřizování její symetrie. Není-li předmagnetizační proud pás úvodní a koncový symetrický, obsahuje stejnosměrnou složku, která působí dodatečné nelineární zkreslení sudými harmonickými a zvýšení základního /šumu. Stejnosměrná složka způsobuje stejnosměrný magn. indukční tok p*s., což působí při reprodukci periodické změny indukovaného napětí ve snímací /hlavě. Jeho velikost jc měřítkem nesymetrie předmagnetizačního proudu. Stejnosměrná magnetiza.ee může být též působena zrna gnc to váným i částmi vedení nosiče v záznamovém zařízení, popř. zmag-netovanou snímací hlavou. Proto se před kontrolou p.s. musí tyto součásti správné odmagnetovat speciální demagnetizační síťovou tlumivkou. pás titulkový, Čirý film. /p. s černými dialogovými /titulky v průhledném obrazovém /poli, P.t. slouží jako jeden z rozmnožovacích materiálů pro výrobu kopií s dialogovými titulky pořízenými opt. cestou. Rozlišují se dva druhy p.t.: p. v plné délce, který má stejnou délku a úpravu dílů jako příslušný film a je určen pro kontaktní /kopírování kopií s titulky ze dvou negativů, a p.t. zkrácený, obsahující vždy jediný titulek, za nímž následuje čiré film. poličko, další následující titulek, čiré políčko atd. Tento druh p.t. je utčen pro kopírování dialogových titulků na speciálních kopírovacích /strojích s kontaktním kopírováním obrazu a opt. vkúpírováním titulků. Pro některé speciální druhy prací (titulkováni dupli-kátního /negativu) se používá tav. černého p.t.i který vznikne okopírováním bílého p.t. a jeho laboratorním zpracováním. Pro výrobu p.t. se používá tištěných papírových předloh, které se snímají speciální titulkovou kamerou. Negativ se po zpracování retušuje; z něho se pak vyrábějí p.t. určené ke kopírování. Vysoké nároky na čistotu a neporušenost dovoluji jednoho p. použít pouze k výrobě omezeného počtu kopií (někdy jen jediné); pro daláí kopie je pak třeba zhotovit nové p.t, pás úvodní a koncový, tech. vybaveni začátku a konce ucelených Částí film. /p. (např. dílů distribuční film. /kopie), nesoucích záznam obrazu a zvuku, n. pouze jeden z nich. Provedeni p.ú. a k. závisí na určení film. p. se záznamem. Např. p.ú. distribuční ikopU se skládá z ochranného p., určovacího p. a p, synchronizačního. Ochranný p. slouží k zakládání do promítacího /stroje a k ochraně dalších částí před poškozením. Určovací p. obsahuje název filmu, číslo distribučního /dílu filmu, označení jazykové /verze, poměr stran promítaného obrazu a druh zvuk. /záznamu. Synchronizační p. obsahuje /značky synchronizační pro správné založení kopie do promítacího stroje. Koncový p. se skládá z vybihacího p., koncového určovacího p. a koncového ochranného p. Vybíhad p. navazuje na konec obrazové části dílu a tvoři svou úpravou a délkou časovou rezervu při opožděném prolnutí. Koncový určovací p. obsahuje opět název filmu, Číslo distribučního dílu, označeni jazykové verze a též grafické označení konce dílu. Koncový ochranný p. slouží k ochraně předcházejících částí distribučního dílu před poSkozením. P.ú. a Ic jsou tedy pomůckou pro tech. obsluhu film. strojů a zařízení a nesmějí se divákovi promítat. K obdobným účelům slouží p.ú. a k. dalších druhů film. výrobků (/ne- 201 \ mých předmětů mají různou , Li-< t (p* lineární), n. tím, že vlivem atmosférických podmínek maji různý /jas (p. tonainí n. vzdušná). Dojem p. dále závisí na ohn. /vzdálenosti a kvalitě snímacího /objektivu: objektívy o malé ohn. vzdálenosti zdůrazňují p. lineární, objektivy s velkou pás zvukový gativů obrazu, /negativů zvuku, pracovních /kopií atd.). pás zvukový, magn. film 35 mm, 17,5 mm n. 16 mm se /záznamem zvuku, vyrobený a používaný vždy k určitému účelu při /vyrobí zvuku. 1. Nesynchronizované druhy p.z.: a) Archivní p., složený z několika archívních záběrů samotného /zvuku, z nichž každý má na začátku záznam hlásení identifikačního čísla. Nahrazuje se úzkým magn. páskem 6,25 mm, který je manipulačně výhodnější (v. t. archív zvuku), b) Playbackový p*> obsahující originální záznam n. /přepis /playbacku, opatřený úvodním a koncovým ochranným /p., někdy též synchronizačním úvodním p. se zvuk. synchronizačními /značkami. Nahrazuje se také úzkým magn. pášfcem, jehož reprodukce k účelům playbacku se provádí na speciálním miniaturním reprodukčním zařízení, které je manipulačně výhodné. Variantou playbackového p. Je hudební /synchron zhotovený k trikovému (kreslenému a loutkovému) /filmu, c) P* ^atmosféry, obsahující zprav. 300 m dlouhý, nepřetržitý záznam určité zvuk. atmosféry. Bývá opatřen úvodním ochranným p> se zakládací synchronizační značkou a používá se ho jako nastříhaného a nesynchronizovaného míchacího /p* - 2. Synchronizované druhy p.z. jsou jednak zvuk. části /dvou-pásuj a) denní /práce, b) pracovní /kopie, c) hotové ^míchačky (tzv, výsledný magn. záznam zvuku) n. jejího přepisu na magn. film n. /negativ zvuku (fot. záznam), jednak d) míchači p., tříděné podle druhu obsahu záznamu. patinovaní dekoraci, název (odvozený od patiny - měděnky) používaný pro povrchové /úpravy film. /dekorací, jež mají působit věrohodným dojmem zasiého, časem a povětrností poškozeného povrchu zdiva, střech, malby, starého dřeva n. starého nábytku apod. Tuto práci provádějí film. /malíři. pavučina umělá, imitace skutečné p., která se pro potřeby určité film. /dekorace vytváří z roztoku přírodního kaučuku pomocí speciálního přístroje. Ten se skládá z el. vrtačky doplněné rotujícími plechovými vrchliky pritlačenými k sobe, do nichž se naleje toztok kaučuku. Odstředivou silou vytéká mezerou po obvodě otáčejících se vrchiíků roztok tuhnoucí na vzduchu ve vlákno, které pak vrtulka na vrcholu vrchliku metá do míst, v nichž se maji vytvořit umělé pavučinové sitě. Perfectorie (Biel, Švýcarsko), 1. výrobce /magnetofonů, / míchaček, synchronizačních souprav a míchacích /stolů; 2. název používaný pro reportážní magnetofon P. BP 6A. perspektiva, nauka o tom, jak vytvořit ploáné (obv. rovinné) obrazy prostorových předmětů, aby budily dojem předmětů skutečných. Perspektivní obraz je středový průmět předmětu na určitou plochu (průmětnu); jednotlivé body obrazu na průmětně se získají jako průsečíky přímek spojující body předmětu s pevným bodem (středem p.). Souhlasí-li při pozorování obrazu poloha oka se středem p. obrazu, vidí pozorovatel všechny zobrazené předměty pod týmiž zornými úhly jako při pozorovaní skutečnosti a má nej-přirozenějSÍ dojem věrné reprodukce předmětu. Při nesprávné poloze oka jsou sorné úhly odlišné; pozorovatel, který při Synchronní 16mm magnetofon Perfectone. vnímání uplatňuje i své dřívější zkušenosti, může obraz interpretovat nesprávně (obr.). Také obraz vytvořený /objektivem je perspektivní. Středem p. je střed vstupní /pupily objektivu. Každý obraz vytvořený objektivem (nepřihlížíme-li k případům anamorfozy n. /zkreslení obrazu) je perspektivně správný. Je-li oko při pozorováni ve vhodné poloze, odpovídá vjem obrazu vjemu předmětu z místa vstupní pupily. Je-li však pozorovací vzdálenost příliš" velká (zprav, u obrazů pořízených objektivy Širokoúhlými s krátkou ohn. /vzdálenosti), zdá se prostor neúměrně protažený do hloubky; je-li naopak přiliž krátká (nejčastěji u snímků pořízených teleobjektivy), jeví se prostor plochým. Pro optimální pozorovací vzdálenost e v kině (z hlediska p.) .platí přibližně e - íí/y/p* kdew je vzdálenost promítacího /stroje od promítací /plochy, /'s ohn. vzdálenost objektivu použitého při snímání obrazu a /'p ohn. vzdálenost promítacího objektivu. Bylo-li při snímání filmu použito objektivů různých ohn. vzdáleností, nelze z Žádného místa vidět celý film perspektivně správně. Někdy i perspektivně správný obraz působí nepříjemným, neskutečným dojmem* Bývá to způsobeno bud nevhodným umístěním středu p. n. průmětny t(příli5 velký nos proti rozměrům. uíí"pří~ záběrech osob pŕílíä zblízka, sbíhající se svblé linie při naklonění kamery vzhůru apod.), n. příli$ velkým zorným /polem (protažené hlavy osob na okraji snímku zhotoveného Širokoúhlým objektivem). Znalost zákonů p. je v kinematografií velmi důležitá např. při zhotovováni film. dekorací (v. zkreslení pbrspbktivní filmových dekorací) a při různých trikových záběrech (/.dokresloyačka, m nika apod.). V. t. pbmpbktívä filmová. perspektiva filmová, vyjádřeni prostoru film. výrazovými /prostředky. Dojem p* při rovinné reprodukci obrazu vzniká tím, že obrazy různě vzdálených zná- Pří perspektivním zobrazení krychle ABCD (a) na průmětnu p ze středu perspektivy O i e obrazem vrcholu C bod C Je-li oko při pozorování obrazu v nesprávné potoze Ot ti. O,, zdá se krychle bud prodloužená (£>), n, zkrácená (c). Zná-li viak pozorovatel ze zkušenosti správnou hloubku předmětu, zdá se mu horní plocha Šikmá (d, e). AIP Ěň|;„ohn; vzdáleností p, vzdušnou, tonální. 1 V- ť PERSPBKTIVA. perspektiva zvuková, vlastnosti /zvuku dané polohou & orientací jeho zdroje . JJedem k posluchači (při přímém po-ťěchu), tj. zejm. rel. /hlasitost, konkrét-post, míra prostorového /charakteru zvuku a směrová informace. Při přenosu n přijmu zvuku několika směrových zdro-jů, současně vyzařujících a různě orientovaných, nastává jako důsledek p.z. mas-{ % kování vzdálenějších zvuků blízkými a nepřímých konkrétními /zvuky. Tento jev b.ívá nutné při /kompozicí zvuku zmir-™, ňovat n. zdůrazňovat záměrným výběrem, n ihrazujicím psychický výběr zvuku, ob-vykly a mimovolný pH přímém binaurál-ním slyšení, avSak při poslechu monofónni reprodukce prakticky nemožný. Při r alistické interpretací film. děje je třeba, i ^ aby vztah mezi p. obrazu a zvuku neod-p tfoval běžné zkušenosti, tj. aby odpovídal ľbecným audiovizuálním stereotypům. perspektivy vývoje dabingu, výhle-d ? vc smyslu stoupajících nároků jak na množství dabovaných filmů, tak na jejich kvalitu. Dabing umožňuje přetlumočení cizojazyčných filmů při zachováni jejich původní uměl hodnoty. Vyskytuji se sice n tzory, že dabing narušuje původní hodnotu film. díla, avgak tyto názory jsou dosti problematické. Význam dabingu vzrostl 7 ivedením televize. Tv divák zpohodlněl, protože v tv programu nelze použit titul-^ kovaných kopií hraných filmů (různé roz-** ^ m éry obrazovek televizorů a často i špatná čitelnost titulků). Tím se u diváka vy-' pěstoval návyk sledovat vizuálně i ty nej-J-j menSÍ detaily obrazového děje a vzniká íP zdáni, že divák v kině nestačí všechny ti- - tulky vnímat. Přetlumočení filmu pomocí f- titulku; působí na diváka rušivě. Nutnost 1 dabingu se projevuje hlavně u /filmů h- Širokoúhlých, kdy divák sleduje obrazový • _ děj horizontálně. Každý stát má své spe-i-^w" cifické metody k přetlumočení do mateř-í / Stíny a v některých státech již neexistuje |* - způsob jazykové úpravy titulkováním. ^ V současné době se u nás oblast jazykové v. úpravy dabingem rozšířila i na filmy ~f®ft charakteru muzikálů a operety. Prvními zdařilými snímky tohoto žánru byly filmy ■*• Sněhurka, Dumbo. O dalším rozvoji dabingu svědčí i to, že se během äestí let zvýšila tato produkce o 60 %. f " pětasedmdesátka, slang, název pro I1 snímací /objektiv s ohn. /vzdáleností 75 mm. pětatřicítka, 1. slang, název pro kine-[ mat. film 35 mm; 2, slang, název pro sní- - mači /objektiv s ohn. /vzdáleností 35 mm; j ■* 3. slang, název pro film. /kameru 35 mm. pětlkilo, slang, název pro /světlomet slušných dob, reklamní tabule, nápisy na autech). pixillation, /animace živých lidi po /okénku podle určitého stylu a rytmu tak, jako je oživována /loutka. Každá pohybová fáze hercova těla je snímána na jedno n. více okének film. pásu (podle rychlosti pohybu). Výsledkem p. je naprosto přesně kontrolovaný pohyb, kterému pohybové zkratky, zrychlení a neobvyklé pozice dávají jiný charakter, než má pohyb před kamerou. P. používal nejčastěji kanadský řež. Norman McLaren ve filmech Sousedé (1952), Dvě bagatelly (1952), Bajka s židli (1957), Zahajovací Uč (1960), Vánoční prskavky (1963), a v jedné /sekvenci filmu Canon (1964). H. Týrlová použila této techniky ve filmu Zvědavé psaníčko (1962) a Uzel na kapesníku (1958) v sekvencích souhry živého člověka s animovaným předmětem, P. se používá k podtržení fantastické polohy akce živých herců n. při souhře živého herce s animovaným předmětem n. loutkou, při níž má být pohyb obou stejnorodý, plac, slang, název pro /scénu, kde se odehrává herecká /akce (obv. /podlaha film. ateliéru). Odtud slang, názvy „pla-cové lampy", „placať* (/osvětlovač na scéně). plakát filmový, výtvarně řeáený propagační prostředek filmu, určený pro výlep na reklamních plochách, pro propagační skřínky n. interiér kina. U nás se vyrábí ve formátech AI a A3. Smyslem p.f. je výtvarné vyjádření myšlenky filmu, doplněné výrazným textem (název filmu, propagační slogan, představitelé a tvůrci). P,f. má dvojí význam: jednak je to poutač, jednak výtvarné dílo samo o sobě. (V posledních letech vzrůstá ve světě zájem o p.f. jako výtvarná díla: staly se dokonce předmětem obchodu.) Obě tyto složky p.t. musí být v rovnováze. Naše p.f. mají vysokou uměl. hodnotu, na jejich tvorbě se účastni celá řada předních grafiků (Teissig, Vaca, Ziegler, Vyleťal, Cho-těnovský, Fišer, Bidlo, Poláčková a další). Při výrobě p.f. je třeba dodržet několik zásad. Ke každému filmu je nutné vybrat vhodného výtvarníka a tento výtvarník musí film zhlédnout. Návrh p. schvaluje výtvarná komise, poradní orgán ředitele tľPF. Na film. /akce n. na významné filmy zpracovává návrhy p. více výtvarníků. Důležité je, aby tiskárna dodržela záměr výtvarníka, zejm. pokud se týká kvality papíru a barev. V. obr. plán, a) z dramaturgického hlediska označeni významu určité dram. akce a způsobu jejího rozvíjeni vzhledem k ostatním akcím na úseku /záběru, /scény n. /sek-Ji'^i-.^^.MR^^k .^ftos^y film. obrazu způsob umístění jednotlivých dram. akcí v prostoru před kamerou vzhledem k postaveni kamery a rámování obrazu. a) Dram. konstrukce kinemat. díla. je vytvořena rozčleněním zobrazovaných akcí do dram. p. s diferencovanými funkcemi. Prvním p. se rozumí rozvíjení ústředního děje. V druhém p. maji místo motivy, které ústřední děj doplňují, podporují a zvýrazňují (např. vykreslení prostředí, nálady). Pomoci druhého p. získává děj plastičnost, příběh pojme na téže plose mnohem více života, nálady a děje. Místo aby byl každý 2 tčehto dram. úkolů vyjádřen samostatným obrazem, soustředí se použitím druhého p. do jednoho obra- playback zu. Podle potřeby může dojít ve /scénáři k výměně funkcí obou p. v případě, kdy řeží vedlejäí děj část ústředního dram. problému. b) P. obrazové jsou mySlené roviny, jimiž se rozděluje obraz do hloubky, napřič hlavního paprsku. Nejběžněji! je označení přední, střední a zadní p. (popředí, střední p. a pozadí), n. první, druhý a třetí p. Číselné označeni určuje vzdálenost jednotlivých obrazových p. směrem od kamery. Uvnitř těchto obrazových p. se odehrává dram. děj. Hlavní akce se odehrává zprav, v druhém p. při natáčeni celku, při natáčení detailu bývá obv. účin jednotlivých p. potlačen, ústřední akce se v tomto případě odehrává v prvním p. Řeaení dram. akce ve více obrazových p. umožňuje přenášet důraz na různá jednáni a vytvářet zvláštní dějovou a výtvarnou /vazbu uvnitř záběru. Jsou-IÍ obrazové p. zprav, odděleny změnou barevné Skály n. /tonality, světelně n. úpravou /dekorace, bývají též zdůrazněny členěním zvuku. /Kompozice film. obrazu do obrazového p. umožňuje divákovi orientací ve vizuálním a dram, dějí. Charakter budování prostorových p. určuje styl filmu. Mělké členění kinemat. prostoru je blízké řešeni divadelní scény. Ve čtyřicátých letech vzniká v araer. kinematografii metoda prominlivých p. (metoda a proměnlivou Skálou hercových rozměrů), jejímž základem je hloubkové aranžmá herecké akce. Určitá herecká akce se např. během trvání záběru přesune od umístěni v prvním p. -dvojdetall, do pozadí, kde se zobrazí v celku. První a druhý p. vytvoří /detaily a /polodetaily dalších postav. Tato metoda se stala základem obrazové koncepce Orsona Wellese, dvojice režiséra Wylera a kameramana Tolanda, později např. sov. kameramana Urusevskéhó. Je jednou z výrazových metod moderní kinematografie. plán denni natáěecí, určeni rozsahu práce, kterou je nutno provést během filmovacího /dne. Z větší míry je dán /p. výroby filmu. V p.d.n. jsou stanoveny /záběry plánované k natočení a jejich čistá /metráž. plán natáČecí, dílčí Část výrobního /p. filmu, zahrnující Časové období nejdůle-žitějsí výroby, které začíná prraím a končí posledním /dnem filmovacím, plán výrobní filmu, časový harmonogram plánovaného průběhu /výroby filmu. Zahrnuje /období přípravné, natáčeci a dokončovací. Obsahuje údaje o počtu filmovacích /dnů, o hercích a jejích nasazeni, o stavbách, o potřebě a nasazení tech. zařízení. Další údaje se týkají /délky filmu, denní plánované /metráže a řady dalších podrobností. Podkladem pro vypracování p.v.f. je režijní (tech.) /scénář a poznatky získané během přípravných /prací. P.v.f. slouží jako hlavni podklad pro sestaveni /rozpočtu filmu. plán ZRBtavovací ateliéru (slang, za-stavovák), situační půdorysný nákres zastavění /ateliéru film. /dekoracemi, provedený obv. v měřítku 1 : 50, Plastorama, označeni jednoho ze způsobů Širokoúhlého (panoramatického) promítání. V. t. film &rúkúúklý. playback, 1. metoda odděleného /pří-* jmu zvuku ve filmu, při niž se originální zvuk, též nazývaný p. n. playbackový záznam, přijímá a zaznamenává zprav. I O příkonu 5 kW. phot (zn. ph), starSí jednotka /intenzity £ osvětlení; 1 ph «= 10 000 lx. V. t. veličiny - a jednotky fotometrické, PHOTOKINA, výstava světových výrobků z oblasti fotografie a kinematografie, pořádaná jako bienále v Kolíně n. Rýnem M (NSR); v posledních letech s ní bývá spo-r-_: jována věd. konference o fot. problematice výstavaÉ Ptcot Michel (Paris, Francie), výrobce zvuk. /kamer. I písmomalíř filmový, pracovník pro \ všechny písmomalířské práce při výrobě t _ film. /dekoraci a výpravných /prostředků (např, staré firemní tabule, nápisy z pří- 202 203 plenér ve zvuk. /studiu, někdy též na film. scéně, před /snímáním obrazu. Obraz se pak snímá za současné synchronní reprodukce p, z reprodukčního stroje (synchronního n. synchronizovaného /magnetofonu). Metody se používá zejra. k natáčení hudebních akci (v. hudba fílmovA). /Synchronnost obrazu se zvukem se zajišťuje jednak pečlivým nazkoušenírn a provedením /herecké akce, jednak úvodním zvuk. /pásem se synchronizačními /značkami a pomocným zvukem, přijímaným při snímání obrazu stejným způsobem jako původní synchronní /zvuk s obvyklou synchronizační /klapkou a /synchronizací zvuku při výrobě /dvoupásu. Při sestřihu hudebního míchacího /pásu se pomocný zvuk nahradí originálním p, (playbackovým záznamem). Jiný způsob synchronizace, osvedčený zvi. při rozsáhlejším použití metody p+, používá lepicích zvuk. synchronizačních značek, které lze nalepit na libovolné místo playbackového záznamu. Pří reprodukci značky se automaticky rozsvítí žárovka, umísténá v /kompendiu obrazové kamery, a po dobu akust. znění značky osvětluje obrazová okénka.-2. ^Originální playbackový záznam zvuku, přijímaný ve zvuk. studiu n. na scéně před snímáním obrazu n. jeho /přepis. - 3. Název pro reprodukční zařízení (synchronní n. synchronizovaný magnetofon), používané k reprodukci ori-gmálního záznamu n. jeho přepisu na scéně pří natáčení metodou p« - 4. Metoda postupné výroby záznamu zvuku, zejm. hudby, zvi. zpěvu s ins tru mentálním doprovodem. Zaznamenaný doprovod (např. orchestrální) se reprodukuje zpěvákovi (např. pomocí sluchátek) a jeho hlas se přitom zaznamenává a současně n. později míchá s doprovodem (v. míchaní zvuku). Vícenásobný postupný příjem a záznam se současným mícháním je tzv. multiplayback* Hodí se pro trikové záznamy, např. vícehlasý zpěv téhož zpěváka. Kvalita záznamu pH tomto způsobu trpí několikanásobným přepisem. plenér, přetíumený prostor v rámci objektu /záznamu zvuku (s velmi krátkou dobou /dozvuku, podobnou dozvuku v přírodě). P. se užívá k zvuk., záznamu scén, které se odehrávají v přírodě n. v prostorech „akusticky mrtvých*'. plocha promítací, p„ na kterou se promítají obrazy promítacím /strojem n. /diaprojektorem. Jejím úkolem je ekonomicky distribuovat dopadající. světlo (průchodem n. odrazem) do prostoru, v němž jsou diváci. Využívá-li se /odrazu světla (pozoruje-li se obraz ze stejné strany plochy, na kterou se promítá), jde o p.p. pro přední promítáni; je-li promítání založeno na průchodu světla, používá se při něm p,p, pro zadní promítám. V kinech se převážně používá p.p. pro přední promítáni. Odrazem tato p.p. světlo více či méně rozptyluje (v. Rozptyl světla). Jeji fotometrické vlastnosti popisuje smerová odrazná charakteristika, tj. závislost Činitele /jasu n. /činitele odrazu na úhlu, který svírá směr pozorováni s normálou p.p. (činitel jasu &v je poměr jasu p.p. v daném směru k jasu stejně osvětlené, dokonale rozptylné a ideálně odrazné p., která záři podle Lambcrtova /zákona.) TJ dokonale rozptylné p.p. bez světelných /ztrát se činitel odrazu rovná jedné pro všechny úhly (křivka 0 na obr, 204 a, V praží se ji nejvíce blíží vrstva kysl. horečnatého (činitel odrazu q ^ 0,98). Podobnou charakteristiku s poněkud nižším činitelem odrazu (). P,p. s Širokou směrovou charakteristikou (např. křivka 2, obr. a, b) je výhodná, pozoruje-li obraz vCtŠÍ počet diváků u p.p. smerových se charakteristika pootočí.Žvfáätnírn typem jsou přp. retror*. flexnl (např. p. perličkové), u nichž dochází k vratnému odrazu; při něm se světlo vždy odráží zpět směrem ke zdroji. Dobrá p, p. nesmi zhoršovat /kvalitu obrazu vlivem svého nevhodného povrchu, např. velkou /zrnitosti, hrubým rastro- -ís «510 5 až 1,0 mm, pravidelně rozmístěnými asi 4 až 8 mm od sebe, d. se používá tkanin s řídkou osnovou. Otvory snižuji světelnou účinnost p.p. asi o 8 až 15 %> musí být tak malé, aby je nejbližšl divák nemohl rozeznat. iRozptylné p.p. se zhotovují bud jako Ciute" robe z plastických hmot, n. nátěrem (postřikem) vhodné tkaniny bílým, matným lakem obsahujícím zinkovou n. titanovou bělobu, popř. zrnka perleti, n* jsou opatřeny vrstvou plastické hmoty (např. PVO obsahující titanovou bělobu. K získání směrových p. se používá náteru sedadel platí ustanovení normy ČSN 73 5251 Předpisy pro projektování investiční výstavby - kina. plocha promítací amatérská, druh /P*P* pro /promítání amatérských /filmů. P.p.a. mají podklad z tkaniny n. z plastické hmoty a jsou vždy neprůzvuč-né (proti průzvučným maji lepši od- ? *,0 Í%1 -WD 3,5 3,0 -300 2,5 -................... 2,0 -200 7,5 7,0 OJ 0 90 SO 90 a [»] B b) Směrové odrazné charakteristiky promítá* cích ploch jako na obr. a, vyznačené v pravoúhlých souřadnicích. hliníkovým lakem (p.p. metaUzované). PerlicTtovi p.p* obsahují čiré skleněné kuličky (fialotinú) o průměru 0,2 až 0,8 rnm, které jsou k tkanině (plátnu) přichyceny Lepicím tmelem s titanovou bělobou n. práškovým bJiníkem. Směrovou charakteristiku p.p. lze též ovlivňovat různým rýhováním n. rastrováním povrchu. Tím se idská např. směrová charakteristika ve vodorovném směru rozptylná a ve svislém směru velmi úzce smerová, která je zvi. řhodná pro promítáni širokoúhlého filmu. Velikost p.p. má být přizpůsobena velikosti hlediště a promítanému obrazu příslušnému jednotlivým obrazovým formátům. Musí být umístěna tak, aby diváci se všech sedadel dobře viděli na spodní okraj obrazu. Opt. /osa promítáni má procházet středem p.p. pod úhlem 90% nemá-lí nastat /zkresleni obrazu, popř. má být orámován vhodnou /maskou, nejlépe z černého sametu; její šířka se má přibližně rovnat 1/10 šířky obrazu. Maska má zasahovat Část. do opt. obrazu na p.p. P.p. se zhotovuji Jako rovinné n, zakřivené. Válcové zakřivení p.p. o šířce větší než 12 m napomáhá zvýšit efekt reálnosti Vnímaného obrazu Širokoúhlých systémů promítání. Zakřivení p.p, závisí na její tlrce a vyjadřuje se výškou kruhové úseče, vytvořené různě omezenou p.p. Při p.p. > Sirkách 12 až 25 m se pohybuje výška druhové úseče od 1,5 až do 5 m. Pro určeni velikosti, umístění a sklonu p.p., pro stanovení úhlu promítání a úhlů pozorovacích, jakož i vzdálenosti první řady razivost). Přenosné p.p.a. jsou bud závěsné s kovovými Či dřevěnými lištami podél horního a dolního okraje, n. stojanové. Ty j30u svinuty v pouzdře, z něhož se vysunou a pomocí pérového nosného systému se podepřou a vypnou. Pouzdro slouží obv. také jako podstavec, n. se rám p.p. připevňuje na trojnožku. Černým matným orámováním p.p. se dosahuje ostrého okraje promítaného obrazu a zvětšení jeho /kontrastu. plocha promítací pro stereoprojekci, p. pro stereoskopické promítáni: při použití /anaglyfů, tj. promítání transparentních anaglyfických filmů n. diapozitivů, hodí se jakákoli běžná /p.p. pro přední n. zadní promítání (v. projekce přední, projekce zadní). Pří užiti stereoprojekce dvěma lineárně polarizovanými svazky paprsků s polarizačními směry kolmo "k" sobě orientovanými, jimiž prosvětlíme v promítacím zařízení odděleně pravý a levý obraz (v. polarizace svetla), musí p.p.p.s. zachovat charakter dopadajícího světla., tj. po /odrazu n. /rozptylu nesmí být světlo depolarizováno. Tomuto požadavku vyhovuji dobře z běžných odrazných p.p. všechny druhy metalizovaných p. - hladké a. rastrové a rovněž p. perličkové n. s hliníkovou fólií. P.p. průsvitné, např. /matnice n. speciální p. pro zadní promítáni, vyhovují téměř všechny pro stereoprojekci polarizovaným světlem. Zvláštním druhem p.p.p.s,, popř. i pro tzv. polointegrálni plastickou projekci, je rastrová p.p., např. pro Ivanovovu metodu (v. film stereoskopický, optika rastrová); Elementy ploSina výkyvná této p.p.jsou dlouhé, svislé, několik mm široké, vypouklé válcové plošky, nalisované vedle sebe na čiré skleněné desce n. na desce z plexiskla. plocha promítači pro zadní promítání, průsvitná /p.p., na níž lze pozorovat promítnuté obrazy pomocí světla jí prošlého. Je to buď tuhá deska (skleněná n. z plastické hmoty, např. z acetylcelulózy), jejíž Jedna strana je jemné matována n, opatřena tenkou rozptylnou vrstvou z jiného materiálu, n. tenká fólie (0,5 až 1 mm) z průsvitného rozptylného materiálu. P.p.p.z.p. se používá např. u amatérských promítacích /přístrojů, u čtecích přístrojů a ve film. n. tv studiu při trikovém snímáni současné reálné Scény a pozadí promítnutého zadní /projekci (v. trik filmový). U p.p.p.z.p. je důležité, aby měla dostateční Širokou směrovou charakteristiku a aby při pozorováni nerušil nepříjemný „Žhavý bod", tj. jasně zářící promítací /objektiv prosvítající p. Má-li p.p.p.z.p. dávat kontrastní obraz i v místnosti ne zcela dokonale zatemněné, nesmí dopadající rušivé světlo odrážet; její /Činitel odrazu musí být malý; tomu dobře vyhovuji tmavě šedé p. (např. zn. Harkness). V. t. matnice. plocha promítací triková (retroreflex-ní), speciální druh odrazné /p.p. s vratnou odrazností, vyznačující se velmi úzkou Smerová odrazná charakteristika promítací plochy trikové (retroreflexnf): S-dopadající paprsek* $' - retroreflexnl svazek odražených paprsků, fiv - činitel jasu. měrovou charakteristikou (0,5' aá 3°). Světelný paprsek S (v. obr.) dopadající na p.p.t. pod úhlem « se neodráží podle zákona /odrazu souměrně vzhledem ke kolmici dopadu k, nýbrž vrací se zpět ve směru S jako mírně rozptýlený svazek S'. Této vlastnosti se využívá k současnému trikovému snímání reálné scény a pozadí promítnutého pomocným statickým n. ki-nemat. přístrojem (v, trik filmový). P.p.t. je zprav. p.p. perličková; skleněné kuličky jsou zalepeny n. zalisovány do lesklé hliníkové fólie, přičemž tmel je tmavě šedý až černý, takže na denním světle se p.p.t. jevi tmavou až černou. ploSina výkyvná (slang, kývavé plato), 205 počitadlo. Dekorace lodní kabiny postavená na výkyvné ploíinS. příhradová nosná konstrukce z ocelových úhelníků připevněná na vypouklé kotlové dno o průměru asi 2,5 m, na jejíž horní části je obv. dřevěná plošina* Kotlové dno položené na ocelové desce umožňuje vy-kyvování celé konstrukce i s ploäínou v libovolném směru. /Dekorace postavené na plato před promítači /plochu zadní /projekce se při natáčení přiměřeně vykyvují, což vzbuzuje dojem naklánění a kývání plovoucí lodí (v. obr.). - počitadlo, mech. měř. a kontrolní přístroj film. /kamer k měření délky exponovaného filmu. P« metru (n. stop) udává na stupnicí počet m (n. angl. stop). Používá se ho obv, u film. kamer ateliérových a exteriérových. U ručních kamer p, nahrazuje ukazatel množství filmu, zamontovaný přímo v /kazetě. P. film, /obrázků-(políček) udává počet osvítnutých film. obrázků film. kamerou. Používá se ho obv. u přesných kamer (trikových) při snímání kreslených, loutkových n* trikových /filmů. Podle konstrukce jsou p» ciferníková, jejichž ručka ukazuje příslušný údaj na kruhovém číselníku (ciferníku). Jsou jednoduchá, ale méně přesná. P, bubínků v á jsou tvořena skupinou bubínků, které mají na obvodu číslice od 0 do 9. Bubínky jsou mechanicky zpřevodovány tak, že se při jednom otočení prvního bubínku otočí další pouze o jedno číslo. Jsou složitější, ale přesnější. Pohyb je odvozen mechanicky n. elektricky od /pohonu kamery. P.mají možnost vynulování údaje po ukončení natáčení. podáni barevné, vyjádření, jak správně jsou /barvy originálu daným procesem /reprodukce barev reprodukovány, tj. jak se shoduj! n. liší barvy originálu a reprodukce. Toto vyjádřeni může být kvalitativní (převážně subjektivní) n. 206 kvantitativní (opírající se o objektivní kolorimetrické měřeni originálu a reprodukce). Ztráta barevné (kolorimetrické) informace při reprodukcí barev se nazývá barevná degradácii soubor barev, který lze na konci barevné reprodukce vůbec realizovat, představuje barevný rozsah. P.b. závisí na gradačnich vlastnostech procesu (vétš* odvoditelných ze senzitometrických /charakteristik), i na vlastnostech barvodéli-telných (věts. odvoditelných ze spektrálních vlastnosti procesu). podhled, kinemat. výrazový /prostředek. Kamera snímá předměty zdola, z „Žabí perspektivy". P. zakrývá rozloženi věcí, zdůrazňuje však jejích hmotnost a monumentalitu (např. domu, pomníku). V hraném filmu v dram. kontextu má p. v běžném sdělování vyvolat dojem nadřazenosti postavy snímané zdola, její pýchu atd. Srov, nadhlbd. pódium, zvýšená úroveň podlahy před promítací /plochou v /hledišti kina, které slouží ještě k jiným účelům (přednáSky, sólové výstupy apod.). podklad úvodních íittliki^oznaoení-pro „pozadí", na němž jsou výtvarné umístěny vlastní /titulky. P* může obsahovat hrané /záběry z filmu, n. jej může tvořit neutrální plocha (látka, obraz, malované /pozadí atd.). podklady pro výrobu clzojvzy&ixýčb kopli filmu, obsahují materiály nutné k zajištění /výroby filmu v příslušné řeči. Jsou to především mezinárodní pásy filmu, titulková /listina, dialogová /listina, montážní /listina ápod, V. t. pasmíchacuY podlaha ateliérová, p» nejčastěji z prken n. fošen kladených různým způsobem (naplocho n. nastojato) na dřevěné polštáře n. nalepených asfaltem na betonovém podkladu. V moderních ateliérech n- studiích (zějmVtv)bývají"p.a."bezespáré.; Nejjedno* dušši je pokrýt dřevěné p.a. vrstvou asfaltu smíšeného s pískem n. pryžovou či dřevěnou drti. Nově se p.a. provádí tak, že se na betonovou základní vrstvu nanese vrstva štěrkové hmoty (podobné xylolitu) n. plastické hmoty, jež se vybrousí, do roviny a potáhne něicolikamilimetrovou fólii z plastické hmoty. Někdy se tato fólie . lepí přímo na vyrovnanou betonovou základní vrstvu. V ateliéru (film. n. tv)> který je vybaven touto podlahou, používá se tzv. tv způsobu stavby dekorací, kdy se kotveni /dekoraci provádí bez tlučení hřebíků do p.a»j kotví se pomocí litino- . vých n. betonových závaží. podlaha dekorační, p. vytvořená na /p. ateliérové, jejíž provedení odpovídá film. /dekoraci. Jde v podstatě o všechny druhy p., jež přicházejí podle návrhu /architekta v úvahu. Jsou to především p.d. lepené, řešené tak, že se na ateliérovou p. napne juta, na kterou se nalepí papír. Papír se pak pomaluje požadovanými vzory n. se na něj nalepí přímo foto-dýhy, látky, plastické hmoty apod. P.d* ;■■ dřevěné jsou z prken, parketových dílů n. vllsek, jež se kladou na vyrovnanou ateliérovou p. a podle potřeby se pak" patinují. P.d. kamenné, dlaždicové se vy- . tvoří kladením kamenů, dlaždic Či kostek . z betonu n. jiného keramického materiálu do vrstvy písku na ateliérové p. Mnohdy se přírodní materiál imituje tvarovanými a zbarvenými kusy hobry, dřeva n. sololitu. K dosažení zvláštních efektů se kladou p,d» skleněné. podlaží zvýáoné, stavba ve film. /dekoracích, kterou vyžaduje herecká akce (např. scény na rampách, galériích, jevištích)* . Nejčastěji jde o /pódia sestavená z /praktikáblů obv. ve větších půdorysech, než vy- . zaduje vlastní herecká akce, aby se získal pracovní prostor pro kameru n. pro upevnění stěn dekorací. Mezi konstrukci a podlahu se vkládají vrstvy měkkého papíru n. plsti, aby se pří pohybu herců zamezil nežádoucí /hluk, rušící /záznam /zvuku. podložka filmová, podklad film. /ma- ■■■■■ teriálu, sloužící jako nosič fot. citlivé ; - /vrstvy a po zpracování materiálu jako nosič fot. záznamu. Z hlediska chem. složení rozeznáváme p.f. hořlavé (nitro* celulózové) a bezpečni (triacetátové). Pro ; některé speciální účely se vyrábíůlm, materiál nap. z jiných plastických hmot (polyester, nylon apod.). Z hlediska barevnosti : rozeznáváme p.f. bezbarvou n. p.f. zabar- . vené. V současné době se film. materiály vyrábějí téměř výhradně na p. bezpec- : ných. Materiály na bezpečnostní p. jsou na kraji značeny Safety Film n. písmenem materiálů s hořlavou p. platí, vzhledem k jejích vysoké hořlavosti, zvláštní bez- ■ pecnostní předpisy. podložky pod objektiv, ocelové des- . tičky definované tloušťky a zprav, podkovovitého tvaru, kterými se podkládají /objektivy amatérských /kamer při /ma- . krosnimání. Nejmenäí vzdálenost, na kte- < rou lze zaostřit, je určena vysunutím; objektivu pomocí zaostřovaciho pistence. Jestliže toto vysunuti pro snímání z velmi krátké vzdálenosti nestačí (např. při /záběrech brouků, květin), objektiv v tělese^ kamery se povolí o několik závitů (pokud je upevněn na závit) a podloží se p., k niž se dotáhne. Zaostřená vzdálenost závisí V"jia ohn. /vzdálenosti použitého objektivu, na nastaveni jeho zaostřovaciho prstence ř (zprav, se nastavuje na co) a na tloušťce p. podpěrka prsní (ramenní), mech. h pomůcka nahrazující podpěrnou funkci < /statívu při natáčení film. /záběrů ruční /kamerou v chůzi n. při jiných pohybech kameramana. Je zhotovena z trubek n. páskového duralu, vhodně tvarovaných ■■-pro pohodlné upevnění na ramenou kameramana. V. t. STABILIZÁTOR POlOíiY KAMERY, DYNALBNS. podstavec praktikáblový, základní nosná čáít /praktikáblu nesoucí prakti- ^káblovou /desku, zhotovená z dřevěných (někdy též kovových) rámů spojených ve ;k svislých stycích kovovými závěsy, které umožňuji p, skládat tak, Že při skladování a transportu zabírají min. prostor. Půdorys- ■ ným tvarem p. je Čtverec 100 cm X 100 cm ^ rt. obdélník 100 cm x 200 cm n. rovnosbran-:i ný trojúhelníkostranělQOcm; výšky jsou odstupňovány po 15 cm do 105 cm, další :. jsou 180 cm a 300 cm. podstup e ň (podstupnice), svislá plozena schodu (pod jeho našlápnou plochou), s V /hledišti kina se do p. umisťují oavětlo-v vaci tělesa k jejich označeni v přítmí. : V. t. osvetlení kina. podtáčeni (podtoěeni), slang, název , pro /natáčení film. /záběrů nižší obrazovkou /frekvencí než 24 obr./s. P. se dosa-:;vhuje dojmu zrychlených pohybů při /promítáni normální rychlosti. P. se někdy ^používá k prodlouženi doby /expozice kinemat. /filmu v /kameře při nedostatečných světelných pocmiinkách V. t. päb- ■ tAčení. podtitulek, běžně používaný a vžitý ■:název (nevhodný) pro dialogový /titulek ■% nn kopiích cizojazyčných filmů. podvozek pérovaný, speciální mech. ■iJSařízcní tvořené trubkovým přihradovým .■nosníkem o rozměrech 2x4 m a výšce .0,5 m, uloženým pomocí silných spirálo-i-ivých per na vlastním trubkovém p* p. ,; má stejné půdorysné rozměry a je opatřen ii.ětyřmi otočnými kolečky potaženými pryži. ;;.P.p. slouží k uložení různých vozidel r;. (auta, autobusu, vagónu aj.) n. jejich Částí ľJ s cestujícími, umístěných před promítací /plochou zadní n. přední /projekce. Při ;s. /natáčeni se příslušným vozidlem n. jeho :.:.Části přiměřeně otřásá tak, aby po nafiimo-i. váni herců společně s promítaným ubíha-- jícím pozadím vznikl dojem skutečné ■jízdy vozidla. ■v. podvozek pro odstavné steny, mech. ^zařízení z nosného kovového (nouzové •i dřevěného) rámu z úhelníků n. trubek, . vybavené pryžovými pojízdnými kolečky a speciálními svčrkarni k uchycení na rámy -|TkuHs,-z "nicM-ie^frtvn^ ? zhotovena. Na podvozkovém spodku jsou plošinky k umístěni litých n. betonových. :: závaží, zajišťujících stabilitu p.p.o.s. ..s upevněnou odstavnou stěnou. pohádka filmová, film. vyprávěni so. smyšleném, neskutečném světě, v němž 1 ; vládhou vedle zákonů reálného života ■J_ zákony nadpřirozené. Smyslem p.. je ...yytvofit představu takových poměrů, i v nichž se mohou splnit i nejtajnější Udské w *ny a přání a kde vždy vítězí dobro nad ^zlem. (Např. film PySná princezna, 1952, ■ftež. B. Zemana podle p. B. Němcové.) ;.-Mnohé p. mají zcela zjevně dobrc-druž-^ né rysy (motiv cesty, hledání, pronásledovaní, odplaty) a tento prvek napětí spolu 3 rysy neobvyklosti, někdy strašidelností, jindy humoru způsobuje, Že je p.f. pro všechny tyto své vlastnosti jedním z nej-oblibenějších /žánrů. - Vedle lidových p. jsou i p. umělé, které se liší od prostonárodních tím, že vnášejí do příběhu vážné problémy obecné, i melancholii a tragiku __prostpr_zobraz^^ /soustavou (např, /objektivem) a vymezený obrazovým formátem. Jeho velikost se vyjadřuje úhlem p.z., tj. dvojnásobkem úhlu, který s opt. /osou, svírá paprsek, vedený okrajovým bodem zobrazovaného p. a středem vstupní /pupily objektivu (obr. a). Úhel p.z, se nesmí zaměňovat ...se zorným úhlemi zorný úhel svírají pa- : prsky spojující okraj pozorovaného předmětu s lidským /okem (přesněji s jeho uzlovým bodem, v, body základní, obr. b). Úhel p.z* snímacích /objektivů závis! mj. na ohn. /vzdálenosti a na obrazovém formátu {tab. I, II, III, IV). polo čolek (PC), druh /záběru, jehož velikost je určena velikosti celé lidské postavy v těsném zarámováni, P. zdůrazňuje postavu herce a jeho gestickou akci, pozadí věta. jen spoluvytváří atmosféru. Vyjadřuje spíše vnější než vnitřní dění, vytváří dostatečný prostor pro pohybové složky herecké /akce. V. t. velikost záběru. obrazový/ prosfafl předmětový prostor o) Vyjádření úhlu zorného pole (2r) sevře* ného paprsky, vedenými % protilehlých vrcholů obrazu středem vstupní pupily (VP). iornjúhel.. polodetail (PD), druh /záběru, jehož, /velikost je vymezena rámováním hlavní zobrazené postavy n. skupiny dvou až tři postav pod loket n. do pasu s vyváženým odpovídajícím prostorem .kolem. Při zobrazeni dvou postav se někdy tato velikost záběru označuje jako dvcjpohdetaií. P., pod. jako /detail, soustřeďuje. pozornost diváka na postavu, vyvolává pocit íesnejáf psycho], komunikace mezi vnitřní situaci postavy a divákem. Herecký projev je v p. vétš, soustředěn do mimiky obličeje. Tab. X. Úhly p.z. snímacích objektivů pro obrazový formát 16 mm X 22 mm (film 35 mm) Polyekran Tab. II. Úhly p.z. snímacích objektivů pro obrazový formát 7,5 mm x 10,4 mm (film 16 mm) Ohn. vzdá- Ohel p.z. [•) lenost [mmj horizoútálxlE .vertikaraS 18,5 61,4 46,7 20 57,6 43,6 22 53,1 40,0 24 49,3 36,9 25 47,5 35,5 28 42,9 31,9 32 37,9 28,1 35 35,0 25,7 40 30,8 22,7 42 29,4 21,6 50 25,0 1B,3 60 20,8 15,2 75 16,7 12,2 80 15,6 11,3 90 14,0 10,2 100 12,6 9,1 110 11,4 8,3 120 10,5 7,6 125 10,1 7,2 135 9,3 6,8 150 8,4 6,1 165 7,7 5,5 175 7,2 5,2 180 7,0 4,8 ...........200 6,3 4,6 210 6,0 4,4 240 5,2 3,9 250 5,0 3,7 300 4,2 3,05 350 3,6 2,6 400 3,15 24 500 2$ 1,8 600 2,1 1,5 800 1,6 1,1 1000 1,3 0,9 Ohn. vzdálenost M Úhdp.z.t°] horizontálni vertikálne 15 36,6 27,6 20 27,1 20,5 25 21,2 16,9 35 15,7 11,1 50 11,4 8,1 75 7,2 5,2 100 5,3 4,5 150 3,4 2,5 Tab. III. Úhly p.z. snímacích objektivů pro obrazový formát 4,14 mm X 5,64 mm (film Super 8 mm) Ohn. vzdálenost [mm] Úhel p.x. [°J horizontálna vertikálně 3 3S,8 29,0 10 313 23,4 13 25,6 18,1 15 21,4 15,7 20 16,1 11,8 30 10,7 7,9 40 8,1 5,9 50 6,4 4,7 60 5,4 3,9 70 4,6 3,4 30 4,0 3,0 Tab. IV. Ohiy p.z. snímacích objektivů pro obrazový formát 3,6 mm X 4,8 mm (film 8 mm) Ohn. vzdálenost [mra] Úhel p*z» n horizontálně vertikálně 123 19,7 14,8 25 9,9 7,4 38 6,6 5,0 polostin, jeden z důsledků osvetlení, který se výrazně podílí na /modelad předmětné náplní obrazu vedle vlastního /stínu, Vzniká na oblých předmětech n. při tangenciálním osvětleni* Polyekran, č$. systém současného i postupného automatického /promítání /obra** zů na několik prostorově rozmístěných promítacích /ploch se zvuk. doprovodem. 209 pomSr'stran obrazu -m a) Premftirna Polyekranu. p) Tvar a rozmístění promítacích ploch Polyekranu. Na rozdíl od Širokoúhlého /filmu, který pro působení na diváka používá zvětšeného formátu obrazu, dosahuje se u systému P. většího emotivního účinku rozdelením obrazových informací na několik dílčích obrazů, jež spolu smyslově souvisejí. Systém P., úspčshě předvedený v čs. pavilonu na Svetové výstave v Bruselu (1958), skládal se ze sedmi promítacích /strojů (obr. a) a osmi /diaprojektorů; obrazy se promítaly na osm promítacích ploch (obr. ř). Obrazy jsou černobílé n. barevné, dynamické (pohyblivé) n. statické, jak to vyžaduje uměl. záměr. Celé zařízeni je ovládáno a synchronizováno z jednoho automatického centra, kde se též signalizuje event. porucha. Centrum dále obsahuje zdroje zvuk. doprovodu. Autor- 210 skoprávnč-jde o samostatný-typ film. díla, -chráněný podle stejných zásad jako /dílo film. Tech. stránka P. je chráněna č». patentem č. 95765 „Způsob obrazového a zvukového předvádění". Z tvůrčího, režijního i těch. hlediska jde o formu znač* nč náročnou, pro diváka vSak velmi atraktivní. poměr stran obrazu, podii výšky promítaného obrazu k jeho Sirce, charakteristický pro určitý obrazový formát film. polička (v. obr. dole). Obrazového /pole 0 P.S.O, 3 ; 4, tj. 1:1,33, poprvé použil Edison. Tento p.s.o, byl později, zejm. u zvuk. filmů 35mm> změněn na p.«.o. 1 :1,375. P.8.o. používaný v současné době v našich kinech spolu s dalSími para" metry je uveden v tab. na str. 211. poměr svetelný, p. intenzity doplnkového osvetlení k /intenzitě osvetlení hlavního. P*s> zjiäťuje a upravuje /kameraman tak, aby při respektování tech. možností citlivé vrstvy získal obraz podle svého tvůrčího zámeru (v. osvštxování vb filmu). Z tech. hlediska je volba p. s. určena /Činitelem odrazu, /barvou « povrchovou strukturou zasvetlovaného předmětu (v. zasv&ti.ovjIní), senzitometrícký-mi vlastnostmi negativního film, /materiálu a jeho laboratorním /zpracováním. Základni intenzita osvetlení se voli tak, aby reprodukci matné pleti a pokožky od-povídaly střední opt. /hustoty negatívu.. Podle zásad světelného /klíče se postupným zasvěcováním /ateliéru, /reálu, popř. i /exteriéru vytváří nová umelá Svetelná skutečnost, která se skutečnosti v přirozeném osvětlení podobá a v něčem se od ni liSl, Film. materiál není schopen uspokojivě reprodukovat velké světelné /kontrasty předmětu; předmět s nízkým kontrastem není v obraze výrazný. Kameraman ovládá r>.s. na předmětu pomoci /osvětlovačů. Objektívne jej kontroluje meličem dopadajícího světla - /luxmetrem. Vychází zprav, z intenzity dopadajícího hlavního světla. Volí intenzitu doplňkového světla-(např. 1/2), světlo na pozadí (1/3 n. 1/4 intenzity hlavního světla), protisvčtlo a efektní světlo (1:1 i vlče). Bud* vyrovnává (změkčuje) světelnou skutečnost,'*n. zvyšuje její kontrast; v následujících /záběrech a celých /sekvencích udržuje stálé p.s., drží hercovu tvářové stanovených Pomér stran obrazu používaný v čs. kinech © . Poměr stran . obrazu Rozměry obrazového pole [nimXmm! Rozměry okénka ve film. draze promítacího strofe ímmxmm] Využiti plocha obrazového pole [mm1] Formát,, popř. systém Šířka film. pásu [mm] Záznam zvuku 1:1,375 16x22 15,2x20,9 318 „klasicky" formát opt. i: 1,66 16 x 22 kompozice obrazu provedena v obrazovém poli 13,2 X 22 12,6x20,9 264 standardní formát, popf.des-anamorfoza Širokoúhlého filmu ope 1:1,85 11,9X22 113X20,9 237 používaný výjimečné 35 opt. 1:2,35 18,6X22 18,16X21,3 390 Širokoúhlý (anamorfo-tické zobrazeni) opt, popř, ítyřstopý roagn. 1:2,55 18,6x23,5 18,16X23,2 420 Širokoúhlý (anamorfo-ticko zobrazeni) ctyřstopý magn* 1:2,2 23,0x48,6 22,0X48,0 j 1117 panoramaticky 70 íestistopy magn. Porovnání pomerú stran obrazů jednotlivých obrazových formátů: 1 - klasický obrazový formát 1 :1.375,2- rozšířený obrazový formát 1:1,06 {nahrazuje v mnoha kinech zastaralý kEasický obrazový formát), 3 - roz-itřený obrazov? formát 1:1,85, 4 - Široko- úhlý obrazový formát s anamorfovaným obrazem a opt. záznamům zvuku 1 i 2,35, 5 -Širokoúhlý obrazový formíe s anamorfovaným obrazem se Čtyřstopym magn. záznamem zvuku 1; 2,55. jp.9. tak, aby dosáhl světelné jednoty na ^.postavách a ve film. prostoru. V exteriéru ,&nV.Y rtálu s přirozeným světlem vychází Sz^dané intczity světla přirozeného zdroje r-ípřotísvětlo, okno jako světelný zdroj, * obloha jako světelný zdroj) a k němu volí ^dýplňkové osvětleni (pomoci odrazných J/desek n. dosvětlovacích /svítidel). P.*. {se z) laťuje a upravuje také subjektivně po-iíaocí Seděno n. olivového skla, jimž se pozoruje scéna. Ovládání p.s. je základem správné reprodukce a patři jednak k tech. ^adatnosti. kameramana, jednak k jeho výtvarným schopnostem a umel. mistrovství, -^-popelník (slang), prostor /obloukovky, .víloužící k shromažďování zbytků spálených /uhlíků, poradco odborný, pracovník přizvaný 7^jdu> špecialista pH tvorbe /scénáře a /natáčeni scén vyžadujících odborný dohled, —aby- 3e---dosáhio--8níemí^ -dojmu (např. ve filmech z oboru lékařství, vojenství, vědy a techniky, dále v histeric- "ikých /filmech, ve sportovních snímcích ""spod.). portrét herecký, reprezentační podobizna herce ve filmu, divadle i televizi, ^Sloužící jednak k dokumentaci, jednak * tiskovým a propagačním účelům, zejm. ^festivalech a přehlídkách. Uplatňuje se aUvné ve /foyerech kin a divadel jako zá-Třaný obraz. Zobrazuje tváře herců větS. ■ detailu, v civilu, zprav, v efektním film. wítle, nejčastěji en face v horním předním >líde s protisvětlem tak, aby vynikly .JJaynl typické rysy hercovy tváře. Tyto Ph. se často rozšiřují v masovém měřítku jako pohlednice a herci je příležitostně podepisují. PJx. v roli, v kostýmu a masce je obvyklý v divadelní fotografii, méně častý ve filmu, a je určen jak pro tiskové účely, propagaci, reprezentaci, tak pro vývěskovou /fotografii. V poslední době se vedle černobílého p.h. uplatňuje také barevný pJi, Pojetí těchto p. je převážně statické, světlo ateliérové umělé a jejich pozadí a n. prostředí neutrálni, zprav, tmavit /tonality. Výsledné fotografie se zvetSují na formáty 50 cm X 60 cm, 80 cm X 100 cm, a proto Jsou výchozími negativy často velké ploché filmy až do 24 cm x 30 cm. Negativy se upravují retuáí. P.h. se zhotovuje bud přímo ve film., ty studiu, na scéně divadla, n. se snímá ve zvláStním fot. ateliéru. V poslední době; zhotovují p4t» i významní fotografoyé-pométfs^ menťaristé-výtvarnlci. Tím se dnes mění tradiční portrétní oficiální klišé v moderní p.h., poznamenaný rukopisem 1 pojetím autora. V. obr. za str, 200. pořadi, označení oblasti /sedadel v určité výškové úrovni /hledlStě kina. Jednotlivá p. mívají ze vstupních /prostorů kina samostatné přístupy. postsynchron, typ /záznamu a metoda odděleného /příjmu zvuku ve filmu, kdy se příjem zvuku a jeho synchronní záznam provádějí dodatečně po snímaní obrazu ve zvláštním zvuk. /studiu, kde se nčnaý obrazový pás postupné, bud v krátkých /smyčkách, n. v elektronicky programovaných úsecích, promítá hercům, kteří při tom mluví předepsaný text podle po- povolování filmů hybu úst a gest zachycených ve filmu* Metody p. se používá i k vyrobí cizojazyčné verze filmu (v. dabing filmový). Pokud zůstává původní text zachován a na scéne byl pořízen záznam, původního zvuku, který je z objektivních důvodů nepoužitelný, použije se ho při příjmu p. jako pomocného zvuku, reprodukovaného hercům pomoci sluchátek synchronně s promítnutým obrazem, Angl. název loo-ping («■ p.) pův. označoval dnes ménfi obvyklou metodu p,} při niž se nepromítá obraz, ale pouze reprodukuje pomocný zvuk. Pro obé metody p. se /synchronnoat zajiSťuje synchr onizačními /značkami a /synchronizací zvuku při sestřihu míchacího /pásu. Pro záznam hudebního /synchronu se v hudebním /studiu včtS. používá metody v podstate totožné $ p. posuv filmového pásu (v promítacím stroji), pohyb film. /pásu při jeho průchodu promítacím /strojem. Za jednotku času projde každým místem transportního /mechanismu promítacího stroje stejná délka film. pásu, určená obrazovou /frekvencí /promítání (němý n. zvuk. film). P.f.p. se zprav, charakterizuje rychlostí pohybu. U 16irun filmu je rychlost p. 122 mm/s (němý film), 190,5 mm/s (zvuk, film). V 35mm filmu (zvuk.) je rychlost p.f.p. 475 mm/s. Ve film. /dráze se film posouvá krokové. Rozmer krokového p. je dán rozměrem obrazové rozteče filmu. Na obr. (str. 212) je cesta film. pásu promítacím strojem z horního ochranného /bubnu do dolního ochranného bubnu. Film. pás prochází soustavou /kladek, válečků a transportních /válečků ozubených, dále film. a zvuk. dráhou. Všechny části promítacího stroje, s nimiž přichází film. pás při svém pohybu do styku, musí umožňovat spolehlivý a bezpečný p., aby se nezměnil tech. /stav. film. kopie, tj. aby nenastalo zvýžené opotřebeni n. poškozeni povrchových ploch film, pásu n. hran otvorů jeho /děrováni. poškozeni filmové kopie, zhoršení tech. /stavu distribuční film. /kopie černobílých i barevných filmů lómm, 35mm a 70mm, se /záznamem zvuku opt. i magn., závislé na vlivu znehodnoceni povrchových ploch film. /pásu, /děrování, zvuk. /stopy apod. Míru opotřebeni a min. počet uskutečněných promítnuti v klasifikacích 1 až 4 stanoví Oborová norma ČS. filmu 19 8015 Technický stav filmové kopie. Ustanovení této normy se vztahuje na všechny distribuční složky, včetně provozovatelů kin, a na všechny, kteří pracují s film. kopiemi a zabývají se jejich /o5etřo-váníin. Podle uvedené normy je sestaven seznam p. a závad, obsahující hlavní druhy, rozdělené na skupiny závad větiího a menšího rozsahu tak, jak se projevují při kontrole a opravách distribučních film. kopií. V seznamu jsou závady úzce specifikovány na oblasti: a) vad vybavení jednotlivých /dílů film. kopie, b) vad děrování, c) vad spojování, slepováni na film. pásu, d) vad cmulznl strany film. pásu, e) vad podkladové strany film, pásu, f) vad obalové techniky, g) vad označování distribučních film. kopii, metráže, nesprávného vedení dokumentu „Stav film. kopie** apod. povolováni filmů k veřejnému promítáni; podle statutu Cs. filmu, vydaného na základě vládního nařízeni č. 13/1962 Sb. o organizaci Čs. filmu, schvaluje veškeré dlouhé i krátké filmv k veřejnému pro- 211 povrch reliéfní ml tání Ústřední ředitelství Cs. filmu, které tuto činnost vykonává v ČSR prostřednictvím dramaturgické komise /TJstřední půjCovny filmů (tzv, výberová komise). Bez schváleni této dramaturgické komise nesmí být tedy u nás žádný film veřejně promítán. Obdobnou působnost má i dramaturgická komise /Slovenského filmu. Výjimečné rozdílné rozhodnuti obou komisí o některém filmu, k němuž v praxi dochází velmi zřídka, řeší se dohodou obou národních kinematografii. povrch reliéfní, plastické zobrazení na ploSe. V /akustice plastický povrch, ovlivňující jeho zvuk. /odraznost n. /po-httivost a jeho /difúzitu, Nejčastějsími formami p*r. a akust. funkci jsou kazety, /keaony, /obliny, pilastry, niky, kulové Vyseče apod. pozaďář, slang, název pro /malíře pozadí. ■.................. pozadí filmových dekorací (slang, begraunď, z angl. background), nutný doplněk film. /dekorace ateliérové s průhledy z /interiéru do okoli n. do krajiny, n* exteriérové^dekorace stavené v /ateliéru, popř. e^erierové d v níž se má změnit p. (zakrýt nevhodné). Perspektivním spojením natočené film. dekorace s uměle vytvořenými p. se získá požadovaný výsledný dojem reálného prostředí, v němž se odehrává herecká akce. Nejbéž- práce dokončovací něj8ím p. ve film. ateliéru jsou oblaka a mraky. Podle provedeni se rozeznává: P. malované, provedené /malířem p. na papírovém n. plátěném (kalikovém) podkladě, podle fotografie krajiny n. města n. Pudle namalované perspektivní předlohy požadované krajiny čí okolí. Maluje se barevně n. pouze v šedé stupnici. K usnadněni a urychlení práce se s výhodou používá /diaprojektoru n. skioptikonu, kterým se předloha promítne na napnutý podklad, obtáhnou se kontury a pak se provede vlastni malba. Pro malování ve větších výškách nad podlahou slouží výsuvné /věže. V některých zahraničních studiích se též provádějí p. malovaná na plátně ve zvláštní dlouhé maliraě o dvou podlažích se Štěrbinou pro převinování z jednoho do druhého. Svinuté p. se přenese do ateliéru, kde se napne mezi dvěma trámky či trubkami na podlaze a u stropu. Po skončení natáčení sé opět svine a uskladní pro opětovné použití (pod. jako v divadle). P. far. (obv. černobílé) se zhotovuje lepením fot. papírů v pasech Šířky 1 m s fot. obrazem krajiny n. okoli, vyrobených s použitím diaprojektoru n. speciálního zařízeni pro tuto výrobu. Pásy se pak retušují, popř. domalovávají. P. transparentní se provádí jako velkorozměrný barevný diapozitiv (např. 6 X 4m), zezadu rovnoměrně prosvědený rozptýleným svět- lem, ^promítané se vytváří použitím zadní n. přední /projekce, a to bud jako statické (diaprojekce), n. pohyblivé (kinetická i projekce). P. horizontálni (slang, horizont) je p. velkých rozměrů, nahrazující v ateliéru pohled na přirozený /horizont ve ; volné krajině. K dosažení hloubkové n. vzdušné /perspektivy se při natáčeni přední napínají průsvitné materiály (tyl) n se před ním vzduch mírně zakouří. P. pc* hybtivi {panoramatickí) se provádí piev,:. vinováním namalovaného p» na plátne:: na dvou bubnech (vodorovně n. svisle) nVs namalováním p. na velký buben (popf,;: s nalepeným fot. n. tištěným p.). Ve zvláit-nich případech se malované p., napnuté,; v nosném rámu, posunuje po kolejích n,.-na trubce u stropu ateliéru. P. plastické?* n. reliéfní přiléhá a navazuje na vlastní stavěnou dekorací; vytváří perspektívni^ zkrácení p. Obv. se ještě kombinuje s pt malovaným n. fot. P. se ve film. ateliérech.; vyrábějí v různých rozměrech od několikera* až do setm1. P* ateliérové pevné]t pffcí pevněno na nosné konstrukci ze /atcnýřii; postavených po obvodu ateliéru a upev-T něných na ochozech, zavčtrovaných a vyztužených dřevěnými latěmi. P. ateliéroví, skládací je provedeno jako montované trubkové Ieäení n. dřevěná konstrukce, na níž se pak opět napíná plátno čj juta;:; Používá se též nosných trubkových raraů; na pojízdných podvozcích. V exteriérech-' se napíná nosné plátno p. na dřevěnou kon- ■ strukcí ze stenýřů a trámů, n. se upevňuje na trubkové montované /lešení, např. za vodními bazény pro natáčení záběrů na moři (v. obr, na str. 213). pozadí v kresleném filmu, část obrazu, před kterou se pohybuje animovaná /kresba. Může to být plocha jednobarevní n. s měnícími se barvami, s abstraktní kresbou n. s namalovanými /dekoracem (interiér, exteriér). Na p. je vyjádřena /per-; spektiva dekorace, atmosféra scény, které' se před n£ odehrává; p- je namalováno; z různých úhlů pohledu (které jsou v reál-: pém filmu zachyceny kamerou), v růi-' ném osvětleni atd. U kresleného /filmu: snímaného v několika vrstvách (v. kamesa „mtjltiplan") se od p. odděluji ty části. dekorace, které režisér s výtvarníkem urči pro jednodivé vrstvy. Podobný postup je i u loutkového /filmu, kde se od p. oddělují ty části dekorace, které se zhotovuje v miniaturních trojrozměrných modelech, - P* navrhuje výtvarník filmu, který určuje jeho kompozici, styl, výtvarnou technito; a barevné pojetí. P. maluje v ateliéru /malík p. V některých případech si režisér pro, návrh dekorace volí jihého výtvarníka ne& iro návrh postav (pro Brdečkův film; Clov~lk '~p^~lub~aou navrhoval ůefcorůcei M. Rombcrg). Kromě malovaného p| Cesta film- pásu v promítacím stroje: í — cívk*.,. 9 filmem v ochranném bubnu, 2 - soustaw.-kladek vyústky horního bubnu, 3 - mfcchi*; nismus magn. budiče zvuku, 4 - ozubení; transportní váleček horní, 5 - film. drih*; s okénkem, 6-strhovací ozubený vileZífe* mechanismu maltézského kříže, 7 - zvuk dráhavopt. budicí zvuku, 8-ozubený ťWW; portní váleček dolní. 9 - soustiva klade! vyústky dolního bubnu, 10 - cívka s fiErrrtnt v dolním ochranném bubnu. - Vodní bazén na exteriérovom ú zo mí s val-[ • kým pozadím k natáčeni film. záběrů na vodě. (Ptnewood - Anglie. --se po tížívá též fotografiu n, spojení gra-,j fiky s fotografii. 'k"*6^ pozice klíčová, základní akční fáze animované /kresby, kterou kresli /ani-" raátot. Jde o p„ v nichž pohyb animované kresby začíná, mění směr n. charakter i končit Jednotlivé p.k. spojuje mezi sebou rfr.?ař určitým počtem kreseb odpovídají--ím rychlosti a rytmu pohybu. Podle složit j ;ti a rychlosti pohybu může být p.k. \íf la pátá, Šestá, dvanáctá n. dvacátá F čtvrtá fáze. Podle charakteru týmové práce i* $tudiu kresli animátor p.k. jen ve skice, íehi asistent provádí čistou detailní kres-i™7 bu, fázař kresli mezifáze mezi p.k. a in-f 1 tervaľista všechny chybějící fáze (schéma i " ze studia W. Disneye). j pozitiv, fot, obraz, j'ehož opt. /hustoty | (popř. /kolority) odpovídají /jasům (popř, koloritům) originálu (plochy o vy* j " s okých jasech jsou zobrazeny /ako plochy E__o malých ope. hustotách a naopak). P« $e | obv. získává /kopírováním /negativu; v amatérském a tv /filmu se též používá ^přímého inverzního zpracováni film. materiálu (v. matbriAl filmový inverzní), ••.••V. t. pozitiv duplikační, kop í a distribuční. ;glpoziävdu^ |s Pozitivním obrazovým, zvuk. n. kombi-vnovaným záznamem, zhotovený pfekopi--Továním z /negativu obrazu a zvuku, popř. duplikátního /negativu. Fot. charak-s^ftrUtika je blízká pozitivním obrazovým |emulzím, avšak má mens! /strmost, takže ■ se nehodí k promítáni. K zlepšeni j. —fot. vlastností bývá podložka zbarvena Se-ffdým n. modrým barvivem (proto se p.d. |fllang. nazývá modrák). Slouží pro /kopírováni obrazu. Zvuk. /stopa na p.d» se Jtiehodí k dalšímu kopírování. Správně poá být zvuk. stopa i na kopiích, kopíro-|roných z dupUkátních materiálů, vykopí-licvána z negativu zvuku, vyrobeného 212 přepisem z /přepisu magn. /záznamu zvuku hotové /míchačky. 2. Název film. suroviny určené pro kopírování duplikamich záznamů obrazu a zvuku. požadavky akustické, žádané akust. vlastnosti pro prostory s akust. funkcí, např. úroveň /hluku v prostoru, optimální doba /dozvuku, /slyšitelnost, /srozumitelnost, /difuzita prostoru apod. práce denní, název pro pozitivní obrazovou kopii vybraných /záběrů filmu natočených během filmovacího /dne. Po zpracování v /laboratořích a úpravě ve zvláštním synchronizačním odd. se předvádějí /režiséru a «fatwm členům výrobního /štábu k výběru nejvhodnějších záběrů pro další zpracovaní filmu. práce denní zvuková (p.d» synchronizovaná, dvoupás p.d.), kopie obrazu s přiřazeným synchronizovaným /přepisem původního synchronního /zvuku, obsahující /synchrony, které byly natočeny a určeny ke kopírováni během určitého pracovního dne. Výrobní postup p.d. začíná na film. scéně oddělenou, ale současnou výrobou obou záznamů, z nichž pak prochází dalším výrobním. postupem každý zvlášt Záznam obrazu (snímání) se "na"sčénč pořizuje /expozicí" negativního filmu v obrazové kameře, zvuk. záznam v synchronním /magnetofonu zprav, na magn. filmu 35 mm „oboiistrannĚ" (záznam na zvuk. stopách 1 a 3 v protí-Bméru)n. v synchronizovaném magnetofonu na magn. pásku 6,25 mm. Na začátku (n. na konci) každého synchronu se v obrazu i ve zvuku zaznamenává synchronizační /klapka a číslo synchronu. Na konci pracovního dne se osvitnutý negativ s vyplněnou denní /zprávou o negativu předá do laboratoře, kde se vyvolá a a označených synchronů se pořídí kopie. Magn. /nosič záznamu se s vyplněným průvodním /listem a kopií zprávy o negativu předá do přepisového /studia, kde se z označených synchronů původního záznamu pořidi kopie přepisem na magn. film 35 mm. Originál se uloží v /archivu zvuk. záznamu, kopie se předá do synchronizačního /odděleni, kam i laboratoř dodá kopií příslušného obrazu. Zde se provede synchronizace p,d., tj. väechny synchrony, které jsou na obou pásech zaznamenány, se uvedou do /synchronnosti podle čísel synchronů a synchronizačních klapek. Začátky obou pásů se opatří zakládacími synchronizačními /značkami pio zakládáni do dvoupásového promítacího /stroje. Při předváděni se zakládací značka na obrazovém pásu založí do /okeničky promítacího stroje a jí odpovídající značka na zvuk, pásu se založí na snímací (reprodukční) magn. /hlavu /budiče zvuku pro ateliérový záznam (v. stopa zvukovA). Ze synchronizačního odděleni vychází p.d. připravena ke kontrolnímu dvoupás ovému předváděni, tzv. výběru p.d. K tomuto účelu a ke kontrole dvoupásu pracovní /kopie je ve film. studiu zřízena kontrolní předváděcí /síň (předváděčka) s kvaUtnhn zařízením pro /reprodukci zvuku a se vzornou /akustičnosti prostoru, vybavená dvoupásovými promítacími stroji. Poměry při předváděni obrazu a zvuku maji odpovídat poměrům ve středním kině. Výběr provádí režisér, věta. za účasti kameramana, /mistra zvuku, /skriptu a vedoucího produkce tak, že zprav, při druhém předvádění urči vybrané synchrony. Zápis o výběru, tzv. výbérku, zapíše skript a odevzdá jej /střihači, který nevybrané synchrony z p.d.z. vyřadí a uschová. Zbytek, tzv. vybranou p.d.» předá střihač ve formě dvoupásu číslovacímu oddělení k synchronizačnímu /číslování a očíslovanou po návratu zařadí do pracovní koř pic tzv. hrubým střihem, práce dokončovací, p< prováděné po 213 práce kameramana vlastní realizaci filmu, tj, po jeho natočení v ateliéru a exteriéru. P.dU týkající se zvuk. sloSkyjUmat 1. Poslechová /kontrola zvuku pracovní /kopie (určení /dialogu k /postsynchronu, určení film, /hudby). 2. Příjem a přepis postsynchronu dialogu. 3. Příjem a přepis postsynchronu /ruchů, 4. Příjem a přepis hudebního /synchronu. 5. Výber a přepis zvuku z /archívu zvuku. 6. Sestřih zvuk. části filmu, tf. /střih zvuku dialogu, hudby a ruchů a jejich umístění (nasazení) v míchacích /pásech. 7. Kontrola míchacích pásů (se zřetelem na jejích použitelnost pro /míchání zvuku; týká se zvi. pásů dialogových a provádí ji /mistr zvuku s technologem zvuku /oddělení zvuk* techniky). 8. Mícháni zvuku. 9. Prepis /míchačky, tj* výsledného magn. /záznamu zvuku na /negativ zvuku fot záznamu. 10. Laboratorní /zpracování kontrolní kopie a vyrovnávacích kopií. 11. Poslechová kontrola vyrovnávacích kopii. 12. Laboratórni zpracování vzorové kopie. 13, Poslechová kontrola a schváleni vzorové kopie. 14. Laboratórni zpracováni premiérové kopie. 15. Poslechová kontrola a schváleni premiérové kopie. 16. Sestřih zvuk, časti ukázkového /snímku. 17. Míchání zvuku ukázkového snímku. 18. Příjem a přepit poatsyoehronu ruchů pro mezinárodni rníchad pásy. 19. Sestřih ruchových míchacích pásů pro mezinárodni míchací pásy. 20. Míchání zvuku mezinárodních míchacích pásů, 21, Mícháni zvuku mezinárodních míchacích pásů ukázkového snímku, - Uvedená varianta p.d. je mař. a v praxi bývá často zjednodušena, zřídka zkomplikována. práce kameramana, metody kameramanovy činnosti, lišící se podle účelu a cíle, kterému slouží. 1, Reportážní /film vyžaduje max. samostatnost a rychlost rozhodování) aby bylo zachyceno víc podstatné a neopakovatelné z událostí a pominuto vše nepodstatné. To znamená, že kameraman musí snadno proniknout do středu dění, bud s užitím lehké přenosné /kamery, obv. ruční, n. transfokacni optikou, která umožňuje okamžité a podle potřeby měnit ohn. /vzdálenost. Podmínkám prostředí, které nelze složitě a předem zasvětlovat, přizpůsobuje se kameraman-roportér super-senzidvním materiálem a malými vysoko-mtenzitnimi osvětlovacími tělesy. Koneckonců určitá nepřesnost a syrovost zasvětí Cní dávají snimkum autentickou hodnověrnost. Reportážní p. často vyžaduje dobré fyzické £ nervové fondy, např. při natáčení přírodních katastrof, demonstraci a válečných snímků. Jen v druhé světové válce zahynulo při výkonu povolání přes dvě stě kameramanů. 2. Dokumentární /film používá celé škály natáceci techniky od reportážní až po ateliérovou. Vc výukových /filmech, užívá často i časosberpých kamer. Osvětlovací technika se musí přizpůsobovat bud barevnému, n> Černobílému snímáni a navíc ještě zvláštním podrrunkám, které si vyžadují nejrůzněji! prostředí. Např, snímky operačních léčebných zákroku nesměji tušit výkon lékařů ani umístěním kamery, ani nadměrnou teplotou osvětlení. /Snímáni pod vodou vyžaduje opět speciální vodotěsné kryty proti tlaku vody a opt. osvětlení přizpůsobené rozdílnému vnímáni vzdálenosti ve vodě. Snímky v podmínkách mrázů vyžadují elektricky vytá- 214 pěné kamery a nettihnoud oleje, natáčení v tropech vyžaduje naopak kamery chlazené a film. materiál zajištěný proti vlhku. Televize užívá k filmově dokumentárním účelům převážně 16mm kamer, velmi lehkých a nehlučných, aby bylo možné snímat s obrazem současně i zvuk. 3. P.k. v drarn. kinematografii je zaměřena především na snímání člověka - herce, který jakožto nositel drarn. myšlenky a dění je středem uoscenačnlho procesu. Vše, co člověka obklopuje, věci, prostředí, atmosféra denní a xocní doby, |e důležité jen ve vztahu k němu. Portrétní kamera je podřízena dramaturgickému a režijnímu záměru, zobrazuje a podtrhuje drarn. akci, pomáhá dotvářet charakter postavy, její fyzickou podobu, věk a psychický stav (světlem, /výřezem, /úhlem záběru). Co do posloupností začíná p.k. v období příprav fot. zkouškami, při nichž se předem prakticky prověřují všechny úkoly, která režijní /scénář kameře ukládá, zjišťuje se kvalita a vlastnosti negativního materiálu, specifické tech. a trikové postupy, fixují se herecké /masky, popř. se natáčejí herecké /zkoušky, hledá se styl fotografie (např. hloubkové snímky, kontrolní n. měkké fotografie romantické, realistické n> expresionistické vidění). Účelem zkoušek je, aby se během výrobního období neexperimentovalo a neztrácel se drahocenný čas. Vlastní natáčení klade pak navíc před kameramana odlišné tech. a uměl. úkoly, jde-Ií o natáčení v exteriéru, v ateliéru n. v reálu. Základním a zároveň nej-obtížnějSím úkolem kameramana je totiž udržet kontinuitu /zasvetlení a /expozice jednotlivých, na sebe návazných /záběrů, i když jsou často natáčeny bez logická posloupnosti, v různém Čase a na různých místech, (Ve filmu neexistuje široká možnost natáčení variant, které by umožňovaly výběr té nejvhodnějši alternativy, jako jí má např. uměl. fotografie.) K tomu účelu kameraman určuje a mčří před každým záběrem hladinu osvětlení celé scény, i jednotlivých objektů pomod /lux-metru* Jako pomůcku pro udržení kontinuity dává vést expoziční záznamy. Ať už kameraman pracuje s přirozeným denním n. umelým světlem, upravuje je a doplňuje pomoct odrazných /desek a osvStlovadch těles, vykrýva nežádoucí reflexy, při barevném /filmu uměle doplňuje a mění barevnost scény, a to tak, aby dosáhl výsledného realistického dojmu osvětleni z jednoho zdroje (potlačení falešných stínů), n. aby scéně vtiskl záměrně stylizovaný charakter. Vývoj techniky a zkušenosti získané dosavadními pokusy v oblasti stereoskopického /filmu nasvědčují tomu, že v budoucnosti se bude ki- torním... ./zpracováni obrazu, jež ma pokud možno srovnat expoziční úchylky negativu. Dříve se tak dělo subjektivňíni odhadem ve spolupráci kameramana s /cislovačem. V poslední době se odhad nahrazuje korekd, zpracováním pomoci barevného /analyzátoru Hazeltíne, kde elektronickým systémem je přímo z barevného /negativu obrazu stanovena správná hodnota pro zpracováni pozitivu př> vinnosti kameramanovy konči schválením první distribuční /kopie. práce s filtry, souhrnné označeni praktická aplikace opt. /filtrů v kameramanské praxi. V černobílém filmu se p.sf. soustřeďuje buď na jasově věrnou reprodukci barevných tónů do černobílé stupnice, n naopak na záměrné zvýšení či sníženi /kontrastu obrazu. (Filtr určité barvi „zesvěduje" předmět téže barvy a činf tmavším předměty barvy doplňkové: např při použití Žlutého filtru se modrá obloha reprodukuje jako Sed, která dává vyniknout bílým oblakům; se sytě červeným filtten se dosáhne ,,nočmho efektu" — obloh* se reprodukuje čemě; sytým zelenýa filtrem se získá jemné propracováni zelených odstínů.) Výsledek dosažený barevným /filtrem závisí na spektrální /ad> vosu' /emulze, na rozdělen! a kvalitě barevných tónů předmětu a na druhu světla Opt, filtry a fólie lze kombinovat (skládat za sebou), popř. lze různé části obrazu současně filtrovat různými filtry, popi s odlišnou opt. /hustotou (půlené filtr, šedé a čirá, žluté a červené, čiré kombinované se žlutou, popř. červenou). Šedých., filtrů se používá pro rovnoměrné snížení /jasů celého obrazu (jestliže kameraman chce pracovat s nízkým clonovým /číslem ■>: objektivu, aby /hloubka pole byla malá);,., půlené šedé filtry slouží k potlačení vysokých jasů Části obrazu (západ slunce, sni- : máni podvečerní nálady v ulidch apod.). V barevném filmu se používá konverzních n, kompenzačních /filtrů pro zmčnu /teplo- .:; ty chromatíčnosti světla, která má být v souladu se spektrální /dtlivostí. (vyváže- .; ním) negativního n. inverzního film. /materiálu. Přitom se zprav, vychází z objektiv- > nlha údaje /měřiče teploty chromarič-nosti. Modré konverzní filtry slouží při: p rád s barevným filmem typu T (Tages-licht) při umělém světle, a naopak orán- ■ •■ žových konverzních filtrů je třeba použit k snímáni na film typu K (Kunstlicht) n. ;■ G (Gluhlampenlicht) při svítíc denním. Každé zařazení filtru vyžaduje změnu /expozice podle /činitele filtru. F.s f. jc ■ významným výrazovým /prostředkem ka- : mcramanské /práce; dotváří nálady a posiluje drarn. a výtvarné působeni film, /obrazu, _ U=ffl=tJ ĽT.T--TJ 100__ lrss7il | rozloženy ň a,pľoktiká6hvý'\ j| spodek \\ ---„f ta/ praktikábl!) vý \ spodek pmktíkábloiá deska praktikdtíovy 'spodek H prsků směřujících na promitad /plochu, . snižuje /osvětlení promítací plochy, /jas:-a /kontrast promítaného /obrazu. (V. t, svJfcrto parazitní,) V promítacím /souboru n. v úpravně film. /kopií poškozuje povrchové plochy film. /pásu, snižuje op-ricko-světelnou /účinnost opt. soustavy promíutího /stroje, zvyšuje ohřev opt. Členů v soustavě a podílí se na zvýšeném.,: opotřebeni pohyblivých části promítacího stroje. Prašnost v prostorách kina se snižuje /větráním n. /klimatizací se vzduchovými filtry, udržováním čistoty všech podlahových ploch, stěn a míst, kde je možnost usazování p» praktikábl, základní stavební prvek ateliérové /stavebnice, tvořený rozkládů-_draj3íey£jRÄr^^ káblovým /podstavcem a kryri prakúkáb-lovou /deskou. Základní půdorysné rozměry jsou 100 cm X 100 cm a 100 cm x 200 cm. Výšky p. jsou odstupňovány po 15 cm do 105 cm, další jsou 180 cm a 300 cm. Rozměry p. jsou voleny tak, aby na sebe vzájemně navazovaly a umožňovaly i spojeni s fundusovými /schody (obr.). P» slouží k rychlému sestaveni velkých /podlí, zvýšených /terénů á /podlaží n. k umístění /světlometů. Při skladování ve složeném stavu zabírá praktikáblový podstavec min. prostor. praní filmu, jedna z velmi důležitých operací /zpracování filmu, 2áležejlci v průchodu filmu vodní lázní. Rozeznáváme p. mezipTocestú a konečně. Při mezip roce sním p> se z filmu vypírá předeházejíd lázeň a film se připravuje na lázeň následující; při konečném p, se odstraňuji z vrstvy zbytky ustalovače, které mají nepříznivý vliv na trvanlivost obrazového a zvuk. /záznamu. Při p,f. je důležitá teplota a tvrdost vody. Se vzrůstajíd teplotou roste „účinnost„vypírání;_na^,některých místech procesu zpracováni se musi teplota vody udržovat v úzkých tolexandeh. Nízká tvrdost vody může způsobit poškození emulzni vrstvy vzhledem k vysokým osmo-tlckým tlakem při vypíráni koncentrovaných roztoků. Příliš vysoká tvrdost vody působí vylučování vodního kamene na filmu v podobě bílého prášku. Při p rum. zpracování filmu se vyskytuje problém množství a jakosti spotřebované vody; proto bývají větší film. /laboratoře vybaveny vlastními zdroji a /úpravnami vody. Množství spotřebované vody je též značně závislé na způsobu aplikace vody na rum a na vlastnostech zpracovávaných film. materiálů. proces inverzní barevný prefokusace, přesné prostorové nastavení polohy svíticího zdroje výrobcem světelného /zdroje vzhledem k vztažným rovinám (obv. objímce), P. umožňuje snadnou záměnu světelného zdroje i u přesných opt. /soustav bez dodatečné /justáže; používá se jí u promítadch /strojů, kopírovacích /strojů atd. premiéra filmu, první veřejné /promítání filmu v určité zemi n. místě. Je-li film promítán veřejnosti vůbec poprvé, jde o světovou p., která obv. bývá slavnostně uvedena představením tvůrců filmu a jeho herců, za účasti význačných pozvaných hostů z veřejného a uměl. života. Význačné světové mezinárodni film. /festivaly maji vé svých podmínkách požadavek, aby přihlášený film měl svou světovou p. na festivalu, n, musí jit o premiérové uvedení mimo zemi výrobce, popř. alespoň o p. v zemi pořádající festival. Z obchodních, reklamních n. náborových důvodů se pořádají tzv. předpremiéry, tj. výlučná, časově omezená promítání filmu ve vyhrazeném kině, popř. v místé natáčení filmu, jako dik za pomoc, kterou místní občané, veřejní činitelé a organizace poskytli vý-robmmu kolektivu. V ČSSR bývá zprav, film premiérově uváděn současně ve vice městech. Srov. premiéra filmu obnovená. premiéra filmu obnovená, nové uvedeni staršího filmu, k němuž půjčovna filmů obv. pořizuje nově kopie a novou pro-pagad. U či. filmů může dojít k p.f.o. kdykoli, u filmů zahraničních dochází k ni obv. tehdy, bylo-Ii pro zájem návštěv-. níků prodlouženo n. nově získáno monopolní oprávněni k promítání. proces inverzní barevný, způsob laboratorního /zpracováni barevných in- C I b červeně svitla tlli. citlivá pro modř (se složkou pro liať) citlivá zele/l (fisiolkeii pro purpurovou) citlivá pro červen (se složkou pro modrozelenou) citlivá pro modř (se složkou pro žluť) citlivá pro zeleň (se složkou pro purpurovou) citlivá pro červeň (se složkou pro modrozelenou) citlivá pro modř (se složkou pro žluť) citlivá pro zelen (st složkou pro ourůurovou) citlivá pro červeň (si složkou pro modrozelenou) Proces inverzní barevný systému Agfacolor. 215 proces inverzní černobílý verznich /filmů (zcjm. amatérských). Pro materiály systému /Agfacolor sa postup skládá z .černobílého vyvolávání, sekundární expozice bílým světlem, barevného vyvolávání, /bělení a ustalování, mezi nimiž |e zařazeno /praní ve vodě. Uspořádání jednotlivých vrstev filmu, jejich citlivost k barvám a obsah doplňkových barevných složek je na obr. Vznik barevného obrazu objasní přiklad: Zasáhne-H vrstvu červené světlo (obr. I), proniknou jeho pap«kyyrstvami car, které jsou k němu necitlivé a působí pouze na vrstvu a. Po vyvolání filmu ve vývojce pro černobílý materiál se bromid stříbrný vyredukuje na kovové stříbro pouze ve vrstvě a {zčernáni bude závislé na intenzitě světla). Materiál se pak exponuje rozptýleným bílým světlem (tzv. sekundární -/expozice) a vyvolá se v barvotvamé vývojce (obr. ID. Protože -vrstva a obsahuje jen kovové stříbro, nemůže být dále vyvolávána. Vývojka tedy působí pouze vé vrstvách 6 a c, s jejichž barvotvomými /komponentami vytvoř! ve vrstvě b purpurové barvivo, ve vrstvě c barvivo žluté. Po odstraněni kovového stříbra z vrstvy v bilid lázni (obr. III) dostáváme film, obsahu-jící pouze purpurové a žluté průhledné barvivo, které v procházejícím bílém světle vytvoří Červený obraz, Ustahvánlm z záverečným praním proces konči. Obdobně vznikají kombinaci barevných složek v Jednotlivých vrstvách všechny ostatní barvy. P.l.b. lze uskutečnit i amatérsky, jo vsak choulostivý na čistotu použitých chemikálií i na teplotu a složeni lázni. ' proces inverzní černobílý, způsob laboratorního /zpracováni Černobílých inverzních /filmů. Postup je znázorněn na obr. Jednotlivá místa filmu jsou při /expozici zasažena světlem různé /intenzity (Šípky odlišné tloušťky). Vyvoláním v první Otesáními) vývojce se osvětlený bromid stříbrný přemění na kovové stříbro a vznikne tak negatívni obraz (obr. A). Potom se film vkládá do běliá {.inverzní) lázni, v níž se působením dvojchromanu draselného a kys. sírové stříbro přemění na síran stříbrný, který se odstraní praním (obr. B). Ve vrstvu zbývá pouze bromid stříbrný, na který při expozici nepůsobilo světlo. Film se pak exponuje bílým světlem (tzv. sékundáriú exposice) a vyvolá se v druhé (.pozitivní) vývojce. Množství vyredukovaného stříbra závisí hlavně na projekce zadní Proces inverzní černobílý* 216 množství zbylého bromidu stříbrného a jen v malé míře na sekundární expozici. Výsledkem je pozitivní obraz (obr. C). Po každé lázni se film vypírá. Proces se uzavírá ustahvánim (k odstranění zbytků neosvětleného bromidu stříbrného) a závěrečným /praním. Pro různé značky inverzních filmů předepisují výrobci lázně odchylného složeníj popsaný p.i.c. je však u všech stejný. producent, 1. mezinárodní txrmín p. odpovídá našemu pojmu výrobce filmu, kterým jsou film. výrobní studia jako socialistické organizace. V některých státech (např. v USA) získává obv. p. na smluvním podkladě od autorů veškerá práva, tedy nejen ta, která pro vytvořeni filmu nutně musí získat, takže v přeneseném slova smyslu lze mluvit o p. jako o vlastníku všech autorských práv ke všem dílům ve filmu užitým n, pro Jeho výrobu vytvořeným. Nikdy se vsak p. nestává autorem filmu. 2, V ČSSR se termín p. častěji vyskytuje v souvislosti s označením Šéf produkce n. produkční, tj. /vedoucí výroby filmu. produkce, označení pro skupinu hospodářských pracovníků výrobního /štábu. V širším slova smyslu slang, označení pro /výrobu filmu. produkce dabovaných filmů, výroba dabovaných filmů (v. dabing filmový), závislá na kapacitě natáČedch studit a přidružených provozech, na počtu provozních zaměstnanců a na určených Časových limitech. Každý z titulů dabovaných filmů potřebuje pro svou výrobu samostatné organizační a hospodářské vedeni, které přísluší /vedoucímu výrobního Štábu. Vedoucí výrobního štábu odpovídá vedeni podniku za plnění časových limitů a finančních nákladů. Do p.d,f. se započítávají přípravné práce 9 organizováním předváděni film. díla, organizováni /výběru herců (s nítníž se sjednávají časové podmínky a finanční smlouvy) a práce na sestavení natácedho /plánu (což vyžaduje dokonalé seznámeni se scénářem /smyček a určeni počtu smyček, v nichž bude herec účinkovat). V této fázi přípravných prací se sestavuje předběžný rozpočet finančních nákladů spolu s natáčechn plánem 9 různými kombinacemi smyček tak, aby časové nároky byly při natáčeni min. a herci-/da-béři byli v stanovených /frekvencích max. využiti. Aby byla tato hlediska splněna, nelze v natičecím plánu sestavit smyčky v dějovém sledu, i když existují výjimky. V období natáčení se vedení výrobního štábu zabývá organizováním a zajišťováním herců-dabérů, určováním doby natá-' cení, sledováním plnění denního programu a materiálové spotřeby ■a-mas.-vyiTŽ^tm _ přidělených natáčedch časů. Velké obtíže bývají v zajišťování denního programu s herci-dabéry, kteří působí i v jiných odvětvích umění (film, divadlo, rozhlas, televize). V období dokončovacích prad se p.d.f. zabývá organizací misáže, /kontrolou /dvoupású, konečným sestřihem, výrobou úvodních /titulků, laboratorním /zpracováním, včetně všech dalších práci spojených a dokončením dabovaného film. díla. Proces výroby -film, díla končí předvedením a schválením první kombinované /kopie. P.d.f. uzavírá výrobní proces rozpuštěním pracovního štábu a zúčtováním finančních nákladů (srovnáním plánovaného a skutečného rozpočtu). .....prognostika y_pblastí filinu, výzkum* né předvídáni toho, co v tomto oboru přinese budoucnost. Vyžaduje to již nyní rychlost, složitost a komplexnost tech. i společenských přeměn v kinematografii a téměř explozivní růst nových podmínek v této oblasti. Na základě filmologických analýz údajů o minulém a současném stavu, a zcjm. na základě prognóz, začíná se dnes provádět určování trendů budoucího kinemat. a filmovS-kuI turního vývoje. Jde 0 aplikovaný výzkum především těchto okruhů: 1. Budoucnost film. techniky, technologie a výroby, 2. perspektivy film. tvorby, 3. vývoj film. trhu, 4, budoucnost distribuce filmů, 5. nadcházející proměny film, hlediště a jeho prostředí. P. v o.f. pomáhá při řízení a rozhodování ve všech těchto okruzích. Pro soustavu závazných organizačních opatřeni, postupů a podmínek k dosažení pohticka-kultujních a umělecko-výchovných cliů film, kultury, jež u nás tvoři centrální plán ústředního ředitelství Čs. filmu, může se p. uplatňovat jako paralelní úvaha, kterou je ovšem třeba chápat jako pravděpodobnostní model budoucnosti, tzn. jako soustavu možných alternativ n. variant řešení budoucího film. vývoje. Obecné trendy: Zavedení nových audiovizuálních systémů znamená kvalitativní obrat nejen v kinemat. technice, ale v celém pojetí filmu, mj. i při tvorbě a dístri- . bud jeho děl a programů. Pojem „film" ve smyslu materiálu a pojem „kinematograf" ve smyslu nosiče signálu bude napříště zahrnovat nejen princip fotocitíi-vého celuloidového pásu, snímání kamerou a klasický způsob promítáni prosvícením. Rozšíří se nové systémy a principy. Vzroste váha videomagn. záznamu, elektronického snímáni a promítání, popř. 1 systému holografického n, pomoci laserových paprsků. Význam barvy bude stoupat v kvsntitatívrdm Í kvalitativním smyslu, v ohledu tech. i psychol. Kinematografie se musí ve výrobě přizpůsobit potřebné rychlosti využíváním metod prevzatých z televize. Film. signál bude šířen pro-Středníctvim ^videokazet, mdeodesek apod., což bude mít důsledky psychol. a společenské. Vnímání filmu se v dohledné době bude sice i nadále uskutečňovat skupinově, pjH „velkých podívaných" (v kinech s 35mm a 70mm promítáním v budovách, v /kinech v přírodě, ■ v. /autokinech), avšak dojde též k jeho větfii individualizaci (v ,^nktoritnfch" kinech, spojených B mi-mofilm. provozy, i v prostředí soukromém, v domácnostech, v rodině, Jako Je tomu dnes v případě televize). Klasické /hlediště kina se bude dále diferencovat (např. ...roz5ířením„p.Q.c^^ diváků, zcjm. středního a staršího věku, bude vyvážen emancipačním využitím filmu jako sdělovacího prostředku, uspokojováním diferencovaných diváckých potřeb a zájmů. Místo formule „jeden vysílající - mnoho příjemců" bude možno uplatňovat formuli „každý příjemce potenciálním vysílajícím", neboť z hlediska distribuce představuji budoucnost decentralizované programy, jejich svobodnější individuální výběr, a to nejen mezi kiny ve velkém městě, ale i v soukromí, na „domácím" nosiči signálu. Svobodnějším výběrem programů se dosáhne větší aktivity film. diváků (s možnostmi zpětné vazby), čímž se mohou vytvořit optimál- Jníjäí podmínky k realizaci stále se zvětšujícího volného času. V okruhu film. "íj tvorby dojde k ještě většímu míšení /žán--3 j patrně se dále bude zvětšovat proluka aiezi filmem jako „velkou podívanou", pí bude realizovat početný štáb pracov-iu>u, a filmem jako intimním poselstvím , ' jednoho autora. Perspektivu mají nově konstituované tvůrčí kolektívy, zaměřené ji-umk na nové tech. principy snímáni ft vysíláni, jednak orientované i na spéci-". fickou film. problematiku a tematiku, j ' program druhý (někdy označovaný 1 jako druhý programový okruh), soubor fihnú, které vzhledem ke své uměl. nároč-■"""!^*flíMti, námětové výlučnosti a mimořád-^iioíti zpracování nejsou určeny širokým facám diváků, a proto jsou programovány ] " - zvláätnlm způsobem, např. v určité dny, 1111 Prohtížečka cs. 16 mm. výroby Meonet 16 na film , ve zvláštních akcích n. v určitých kinech ' (v. kino náročného diváka). Fílmy p.d. _ bývají často pro lepši pochopeni a hlubší orientaci diváků uváděny se zvláštním urfar naéním materiálem. pro hlíze čka, přístroj pro kontrolní /projekd a výběr /záběrů při /střihu I amatérského /filmu. P. (v. obr.) je v podstatě malý /projektor s ručním pohonem, kterým se promítá obraz z plynule se po-" fiumijfcího filmu buď zespodu na /matnici ■tt rozměrech asi 4 cm X 6 cm. n. zepředu b) Princip projekční plochy pro přední projekci: 1 - podložka z plastické hmoty. 2 -zrcadlící fólie (staniol), 3 - skleněné kuličky, 4 « černý tmel* a) Princip přední projekce: f - kamera, 2 « projektor, 3 - polopropustné zrcadEo, 4 - speciální vysoce odrazni promítací plocha, 5 - zasvětlený herec, 6 - světlomet. filmu v m a dobu projekce v s, /lepičkou a očíslovanými přihrádkami k roztřídění - záběrů. P. se vyrábí pro film Standard 8 mm, Super S mm a 16 mm. projekce kontrolní, výraz užívaný ve studiích pro kontrolní promítáni denní /práce n. ucelenějších celků v různém stupni rozpracování filmu. Tohoto výrazu se rovněž nevhodně používá pro předváděčku. projekce* přední (Alekanův-Gerardův i-trnt promítací /plochu velikosti asi 9 cm x 12 cm. Proti okolnímu osvětleni je - ^-matnice, popř. plocha chráněna stínítkem, i " ah'* obraz Je dostatečně kontrastní i při PJia za denního světla. Tempo projekce le ďno rychlostí otáčení ruční kličky. Na r'«J 1 od normálního projektoru je zaklá-, dáni filmu do p, velmi jednoduché a rychlé, -rvlze promítnout oběma směry i krátké části "ilatn a zastavit si obrázky na libovolnou frlu. Malá nízkonapěťová projekční Žá-~tovka vyvíjí jen málo tepla a film proto nepoškozuje. Tlačítkem se vyráži do **fBfe film. páBU vroubek, kterým se Pres lě označuje místo střihu. P. bývá vy-j^prtrena i /počitadly, udávajícími délku moderní ková metoda (v. trik filmoví), která slouží obdobně jako zadní /p. pro kombinováni herecké /akce a popředí s obrazem /pozadí. Obraz pozadí se promítá promítadm /strojem n. /diaprojektorem umístěným vedle kamery (osa promítacího zařízení svírá se snímad osou kamery úhel 90"), přes polopropustnč /zrcadlo umístěné před kamerou v úhlu 45°, na speciální vysoce odrazivou promítači /plochu. Herec' a popředí Jsou před touto plochou a spolu s obrazem pozadí se snímají kamerou (obr. a)* Protože Činitel /jasn pro-mítací plochy, tvořené v podstatě malými skleněnými kuličkami (obr. ŕ), je značně vysoký, stačí malá /intenzita osvětlení promítaného obrazu pozadí k tomu, aby se vytvořil exponovatelný obraz. Obraz pozadí se promítá I na herce, avšak není nijak rušivý, neboť oblek i tvář herce maji ve srovnáni s promítací plochou tak nízký činitel jasu, že je obraz pozadí pro kameru „neviditelný". Herec a představená /dekorace se osvětlují běžnými svítidly na takovou intenzitu, aby se dosáhlo souladu mezi jasem promítaného pozadí a jasem popředí. Nevýhodou p.p. s kinetickým projektorem, ve srovnáni se zadní p<> je nemožnost pohybu kamery. U dlaprojekce přední je, podle Čs, patentu Hermanova a Slezákova, možné panorámovat kamerou pomod speciálního diaprojektoru, promítajícího část panoramatického diapozitivu, který se při panorámováni v diaprojektoru synchronní posunuje. P.p. je proti zadní p. energeticky výhodnější; není třeba tak silného světelného zdroje projektoru; p.p. nemá presvetlený střed obrazu pozadí a poskytuje větší trikové možnosti, např. představeni pouze částí promítací plochy. projekce zadní, film. /trik, jehož principem je snímání herecké /akce a /deko- a) Princip zadnf projekce: 1 - kamera, 2 — projektor pro zadní projekcí, 3 - polo propustná projekční plocha, A - ivítřctlo, 5 - zasvětlený herec (popředí). 2Í7 projektor amatérsky Při natáčeni zadní projekce snfmá kamera dej, odehrávajíce se v dekorací, zároveň * předem natočenou scénou, která se při natáčení synchron ně ^promítá na transparentní plochu. race popředí, umístěné před polopro* pustnou promítací /plochou, na kterou se zezadu promítá výkonným promítacím /strojem obraz předem natočeného /pozadí (obr* a, 6). Obraz pozadí je nutné na-snímat s výhledem na jeho další použití, zejm. je nutné dodržet stejnou /perspektivu, výsku a dovolené /pohyby kamery jako při vlastním snímáni p*as. a je třeba dbát plocha pro p.z. je obv, zhotovena este-ft celulózy a vyžaduje se u ní vysoká trajispa, rence a zároveň co největSÍ /rozptyl v.gila Protože jde o protichůdné požad^fcy nebývaj! difúzni vlastností nijak v, 3^ okraje promítaného obrazu jsou trnfivgj než jeho střed (vlivem větSí Šikmosti dopadajících světelných paprsku v rarlď, obrazu než v jeho středu). Světlejší 03e film 9,5 mm a film 16 mm (v. t. materiál' FILMOVÝ AMATÉRSKÝ). Některé p.a. JS0U< zařízeny na projekcí dvou n. i tři film.-formátů (Standard 8 mm a Super 8 mrůj m Standard S mm, 9,5 mm a 16 mm),; Pokud neumožňují /reprodukci zvuku, jdftí 0 p.a. němé, v opačném případě; o p.a. zvuk. Základní uspořádání němého p.a. je znázorněno na obr. A. Z odvijeci /cívky a je film tažen ozubeným podávadra; /válečkem 6, za nímž tvoři horní volnou? /smyčku c. Ve film. /dráze d se na okamžik zastaví a světlem projekční /žárovky se,; obraz promítne na promítací /plochu.: /Drapák « strhovadho /mechanismu po-: sune pak film o Jedno políčko dolů. Bé-; hem /posuvu filmu je světelný /tok přerušen křídlem rotační /závěrky /. Závěrkál »ypů p>a* 8 mm jsou bud nízkonapěťové Eárovfcy C& až 21,5 V, 50 až 150 W), n. /žárovky halogenové, s nimiž p. dosahují světelného toku až 110 lm. Kapacita cívek je 60 až 240 m, nejčastěji 120 m. /Objektiv má základní clonové /Číslo 1,3 a ohn. na vysokou tech. kvalitu získaného negativu. Z negativu pozadí se zhotovuje špeciálni kopie pro p.z., která se svým charakterem podobá duplikátnlmu /pozitivu. Promítací stroj pro p.z. se vyznačuje především vysokým světelným /tokem a kvalitním drapákovým strhovaeim /mechanismem, zajišťujícím geometrickou stabilitu promítaného obrazu. Promítací kromě toho přerušuje světelný tok ještě" jednou n. dvakrát (závěrka dvoukřídlá ru;,: trojkřídlá) během projekce každého políčka. Odstraňuje tím kmitání promítaného obrazu. Po vytvoření spodní volní,:, smyčky g a průchodu přes podávací vále-;: ček h se dostává film již opět plynulým pohybem na navíjecí cívku. Zvuk. p*& mají v prostoru za spodní volnou smyčkc-% vestavěno jeatě zařízení pro opt. n. magn*; zvuk, /záznam na filmu. U různých p*.\; se vyskytuji menSI konstrukční odchylkyi : popsaný princip je vsak vždy týž. P,a.. Zmm umožňuje promítat amatérské filmy Standard S mm, Super S mm a Smglí. 8 mm. Světelným zdrojem moderních A) Základní uspořádání nemého amatér-' j> jkého projektoru. /vzd álenost buď pevnou (zprav. 18, 20 n, 25 mm), n* plynule měnitelnou (obv. od 15 do 25 mm). Zavádění filmu do p. bývá ...samočinné. Konec filmu se zasune do Štěrbiny vodícího kanálu, p. se uvede »■ v chod a film proběhne až k navíjecí cívce, popř. se v ní i samočinně zachytí. Přitom ae automaticky vytvoří i správné velikosti volných smyček před film. dráhou a za ni. Strhovůcí drapák p. bývá jednozubý, dvou-.-.vzubý n. trojzubý. U němých p.a» B mm obstarává pohon stroje včetně ventilátoru pro chlazení žárovky a film, dráhy obv. ■■: senový komutátorový elektromotorek s reostatem pro plynulou změnu promítací ry- 218 chlosti. Některé němé p. a všechny p.zvuk. mají konstantní promítací rychlost 16, 18 * n. 24 obr./s. Zvuk. p.a, k mm (obr. J3) i; jsou vybaveny zařízením pro záznam a reprodukci zvuku z magn. /stopy na filmu. /Zesilovač má výkon kolem 4 W a bývá 1 ^ opatřen i směšovacím zařircním pro mixáž zvuku ze dvou n. tří zdrojů při nahrávání. — Pomocný1 reproduktor jc obv. vestavěn ve " íkHni p., hlavní se připojuje k zesilovači a umísťuje k promítací /ploäe. P.a* 9%5 mm slouží k promítání amatérských filmů 9,5 mm. Svou koncepcí a základním vybavením odpovídá p.a. 3 mm. P.a. 9,5 jsou pouze němé. V souvislosti s postup-„ ným zánikem filmu 9,5 mm se nové typy vyskytuji jen ojediněle, P.a. itf mm umožňuje promítání amatérských 16mm filmů němých n. zvuk. P.a, 16 mm bývají snadno skladné a přenosné. Svou koncepci vsak v podstatě odpovídají profesionálním 16mm p, stäáonárním. Jako světelného zdroje se obv. používá promítací žárovky 110 V o příkonu 500 ai 1000 W5 s níž dosahují p. světelného toku 300 lm i více. Objektiv má základní clonové číslo 1,3 a ohn. vzdálenost 40 až 50 mm. /Zakládání filmu je zpra^v. ruční, u některých nejno-vějSíeh typů samočinné. Obrazová promítací /frekvence je bud" plynule měnitelná, n. konstantní (16 a 24 obr./s); obv. se používá asynchronního elektromotoru s kotvou nakrátko a s pomocnou rozběhovou fázi, n. sériového elektromotoru s odstředivým regulátorem. Dvoukřídlá závěrka tohoto typu p« má jedinou frekvenci 24 obr./s. U některých lomm p.o. se dvoukřídlá závěrka samočinně změní na trojkřidlou při přepnuti p. z frekvence 24 obr./e na 16 obr./s. Zvuk* pm* ISmm jsou vybaveny bud* zvuk. /budičem pro reprodukci zvuku z opt. zvuk, stopy, n. zařízením pro nahrávání a reprodukci zvuku z magn. stopy, popř. oběma zvuk. systémy (obr. C). Pro magn, zvuk. systém slouží dyě magnetofonové /hlavy (mazací a kombinovaná hlava záznamová a repro-dukčni), které se pH reprodukci zvuku z opt. stopy odklápějí, aby se neopotřebovávaly. Zesilovač pro magn. zvuk, systém mívá směšovací zařízení pro mixáž zvuku ze dvou n. tří zdrojů při nahrávání. Výkon zesilovače bývá kolem 10 W. projektor pookénkový, promítací /stroj umožňující promítat jednotlivá obrazová /pole kinemat. rxlmu v libovolných Časových intervalech. P.p. je vzhledem k vysokým nárokům na stabilitu promítaného obrazu vybaven drapákovým strhovaeim /mechanismem s jistícími B) 1 v ik Fnm prii V—r h miř ř1a-k t- < projev herecký filmový /koliky. Svetelným /zdrojem bývá projekční /žárovka. P.p. se používá v trikové technice a je součástí opt, trikových /kopírek. projev herecky filmový, všechno to, čím a jak se /herec na film. plátně projevuje, tj. jak se pohybuje, jak se chová, jak se tváří a jak mluví. VSechna tato „jak" jsou hercovým osobitým tvůrčím přínosem do společné tvůrčí dílny, kde z autorské představy, uložené do textu role, má 3 pomocí režiséra a prostřednictvím herce vzniknout živý obraz člověka. Rolí je dáno, co herec koná a mluví, co hraje, na herci záleží, jak to koná a mluví, jak hraje. P.h., herecký výraz, je tedy viditelný a slyšitelný způsob, jakým herec z role vytváří postavu, jak ji ztělesňuje. Specifickým znakem p.h. je, že působí současně na dva smysly: zrak a sluch, Že je vnímán audiovizuálně. Proto i výrazové prostředky jsou dvojího druhu: opt, a akust. Opt. zahrnuji všechno viditelné; celkový vzhled, /kostým, /masku a hlavně pohyb, gesto a mimiku, Akust, zahrnují všechno slyšitelné: zvuky lidského hrdla, slovo a /řeč. Působí bud1 synchronně, v organické jednotě, n. asynchronně, ve strukturální jednotě film, obrazu. Vyjadřovací schopnosti těchto prostředků jsou různé odstupňované a diferencované. Vzhled film. postavy závisí především na tělesném zjevu samotného herce. Vhodnou úpravou kostýmu a masky lze ovSem přirození vlastnosti tělesného zjevu i tváře zdůraznit n. potlačit, zakrýt n, odhalit, v nutných případech pomocí vatonů, vycpávek, knírů, vousů, /paruk, latexových přílepů a jiných pomůcek „velké kosmetiky'* celkové vzezření výrazně změnit (v. líčení). Cílem je vytvořit vhodnou vnější charakteristiku, která divákům podává první zprávu o postavě: o základních rysech její povahy, o jejím společen- 219 projev herecký filmový C) témm čs. projektor Meoclub 16 na opt, a magn. zvuk. ském, dobovém n. i územním zařazeni, o jejím osobním životním stylu, popf. o její okamžité vnější n. vnitřní životní situaci. Kostým a maska tak nejen spojují herce s prostředím, ale ovlivňují jeho p., inspirují jeho hru a nékdy se hry přímo zúčastni, jde-li např. o zápletky s přetvářkou, převleky a záměnou osob. Navíc je tu důležitý účinek psychol. Púsobi-li kostým a maska na diváka sugestivní, působí na herce autosugestívne: napomáhá jeho vnitřní promine, zakrývá jeho privátní osobu a tím ho zbavuje zábran a umožňuje mu projevit se zcela uvolnčnč. Proto tuhá antická maska, která se jako zhmotněni hereckého výrazu stala emblémem herectví, není symbolem „herecké přetvářky", ale herecké pravdy: zakrývá tvář, aby odhalila dusi. Pohyb, gesto a mimika jsou dynamické prvky p*h. Je to řeč svalů a nervů, prvotní výraz vnitřních hnuti. Předchází slovnímu p. jak ve vývoji dítěte, tak ve vývoji film. herce. Prostý tělesný pohyb nevyjadřuje sice vic než sama sebej ale je-U proveden účelně a anatomicky správně, má svou přirozenou krásu a jako nejjednoduSSl forma p.h. patří k prvotním film. zážitkům. Lze v to zahrnout všechny funkční pohyby od chůze a béhu přes pracovní 220 výkony až k ukázkám tělesné obratnosti, VySsi formou je pohyb vázaný s psychikou a něco z ni vyjadřující; je bezděčným příznakem n. vedomým znakem vnitřního hnutí a stává se tak gestem. Radí se sem i gesta konvendonáhu, jako jsou různé pozdravy, a gesta obřadná. Výsostnou oblastí hereckého výrazu je hercova tvář a jeji mimika. Teprve film. /detail odhalil v plné síle její schopnost odkrývat i sebemenším hnutím hloubku lidského nitra. Mluva téia ve svém úhrnu nemá sice prostředky k vyjádřeni íntelektuálnich pojmú a obsahů, zato .dokOÄa.le_doy_cde_ vyjádřit city a nálady a je soběstačná ve vyjádření pudových n. vědomých snah, které vycházejí z citu a vedou k Činu. Kromě toho má velkou schopnost charakterizační. ,,Vnirřhí maska", kterou herec formuje svým vnitřním hmatem z charakteristického držení těla, vedeni gesta a výrazu tváře, je mnohdy účinnejší než maskérska výpomoc vnejSími pomůckami. Mluva těla je materskou buňkou herectví a její dva. krajní citové p.» smích a pláč, jako dva j,pratvary dramatiky", se staly základem /komedie a /tragedie. Slovo doplňuje a dovršuje sdělovací funkci gesta a mimiky svou schopností vyjádřit obsahy citů, nálad a snah, ab- straktní, pojmy, ú^tép^ůs^vy a mý&-_ lenky. Slovo je organickou součásti lidského p*, a proto je zahrnuje jak divadelní teoretik do „postulátu totality hereckého výkonu", tak film. teoretik do požadavků ,dntegrálního realismu". Podíl slovního p. na hře usměrňuje již Aristoteles doporučením „rozvíjet děj spíSe jednáním osob než slovy!**, což se takřka neliSí od film. zásady „rozvíjet děj obrazem a ne dialogem!** Přesto je postaveni slova ve filmu a na divadle rozličné. Divadlo ze slova vychází, film došel ke slovu teprve vývojem. Na divadle všechno, co nemůže být ukázáno, musí být řečeno. Ve filmu může být ukázáno daleko více než na jevišti, a proto film může Setřít slovy. Na rozdíl od divadla připouští film ve svých epických polohách i řeč nepřímou a nedram. Pro herce je slovo na divadle jakýmsi básnickým věnem, ve filmu spise zvuk. surovinou. Pro diváka je oviem účinek slova ve filmu a na divadle stejný: logické Členení a dynamické zpracováni řeci působí na jeho rozum, aby chápal sdělené mys--lenky a představy, zatímco intonace a tem-poryttmis řeči, barva hlasu a melodie mluvy působí na jeho cit. Vedle rozumové informace a citové sugesce má hlasový p, i funkci charakterizační. Nejen obsah řeči a individuálne n. sociálne laděný vyber slov, ale zejm. způsob mluvy, tzv. „hlasová mimika", pomáhá kostýmu, masce, gestu a mimice tváře vytvořit divákovu představu o postavě. Rozpory mezi cha-rakterizačnímí rysy jednotlivých složek p,h. jsou často využívaným zdrojem komických účinků i je-li např. oblečeni v rozporu s chováním postavy, způsob mluvy s obsahem řečí atp. Jinak mají podle principu kontinuity všechny složky působit jednotné a podle principu pravdivosti má ■. divácká představa takto vyvolaná souhlasíc se skutečným charakterem postavy, protože divák nesmí být klamán. Tvůrčí problematika p-h. tkví v otázkách psychol. V životě vzniků gesto i mimika jako výraz vnitřních hnuti, slovo se rodí z myšlenek. Tak má působit i p.h,, ačkoli pohyb je předem naaranžován a slova ulomena v paměti. Podle jedněch k tomu stačí, aby herec potřebný výraz dobře odpozoroval a s chladným mozkem napodobil (Diderot) j podle druhých je třeba usilovat o vyvolání celého procesu tak, jak probíhá v živote, aby výraz byl co nejpravdivěji! (Stanislavský), Že nejde o ne-překlenutelný rozpor, ukazuje už Aristotelův poznatek, že „vnějSl chováni a výraz a jemu odpovídající cit se navzájem vyvolávají". Zvláštnosti filmu je, že v ncm p.h* nepůsobí na diváka přímo, ale zprostředkované, a tak nezáleží pouze na herci, na jeho skutečnem zjevu, mimickem výrazu a hlasovém p,, ale na obrazových hodnotách toho vSeho. Tyto hodnoty spoluvytvářejí jednak způsob tohoto zprostředkování kamerou a mikrofonem, jednak se tu uplatňují nové, specificky film. .vlastnosti p.h.: fotogeníčnost tváře a fono-geničnost hlasu. Základním požadavkem na pJa.f. je jeho pravdivost. Na ní se v£tí. mysll,i když se mluví o přirozenosti, bezprostřednosti, prostotě n, střízlivosti. Požadavek pravdivosti bývá vc filmu zdůrazňován tak, že se nékdy zdá, jako by pravdivost byla výsadní vlastnosti film. hereckého výrazu. Nutno přiznat, že film se svým fot. charakterem přimyká k ži- Jf. i Votni pravdě co nejblíže. Ale pravdivost : se od herce žádala a žádá jak ve filmu, tak i-na dhradle, jen její podoby jsou různé, pravda film. plátna je jiná než pravda jevištní, ale je jako ona svérázným obrazem pravdy životní a není s ní tedy totožná. Polarita této dvojí pravdy, pravdy životní a pravdy film, obrazu, formuje pravdivost hereckého výrazu, protože jak proměny skutečnosti, tak proměny obrazu nutně vyvolávají ptooaeny 1 v p.h., který k nim oběma musí vždy znovu zaujímat pravdivý, vyvážený vztah. Historie p.h.f. je proto historií těchto proměn a i^rzných podob jeho pravdivosti. Pravdivost Lumiěrových neherců byla autentická. Ale p, divadelních herců ve filmech Mčlíesových byl také autentický; byl pravý, protože herci tu vystupovali jako herci na jevišti a kamera je pozorovala jako pokojný divák, obrazové proporce zůstávaly—beze.....změny, „vztah k životní pravde byl dán stylem frašky, a tak v p»h. nadále vládla jevištní nadsázka. Pravdivost film. obrazu záležela zatím v tom* že život v něm nebyl nahrazen hrou a hra se nevydávala za život. Teprve v ,^rekonstruovaném dokumentu** a ve film. „obrazech ze života" začíná „hra na pravdu*', v níž pravdivé je nahrazeno tím, co je pravdé podobné, a rozhodující je pocit pravdivosti, který má nikoli herec, ale divák. Film. herecký výraz se rodí teprve s objevem film. detailu. Režisér Griffith se přiblížil s kamerou k hercově tvári a ta, náhle nevídaně zvétSená, vyplnila celý film. obraz. Relace v obraze se prudce změnily a musel na ně reagovat i herecký výraz. Musel se vzdát jeviätni nadsázky, která byla záběrem zblízka jeStě mnohonásobně nadsazena a působila nesrvůrnč. Opřel se naopak o jemná mimická hnuti, která se dosud ve velkém jevištním obraze ztrácela a v hledišti divadla byla sotva postřehnuteliiá, zato v detailním záběru nabyla velké ceny a působivosti. Od tohoto okamžiku se film, herecký výraz začíná osamostatňovat a diferencovat od p. divadelního. V ateliérové praxi usiluje o nový pJh. už cílevědomě první film. herecký soubor vedený režisérem V. Jassctem. Film. kritika zde brzy chválí „střízlivou hru herců*'. Jde jistě, o střízlivost rel. V němém filmu ani nemohla z pJa. vymizet rázem veškerá nadsázka, protože gesto a mimika musely něčím nahradit chybějící slovo. V tom ovšem byla spatřována nikoli slabina, ale přednost film. p*> ba samo film. specifikum, a nadšeně se mluvilo o ,ímezínarodní řeči gest". První, kdo se nad film. hereckým vyraženi pYofSÍon"álííě—zmy^Íei7~byir~Sien-Francouzské komedie, herec Le Eargy. Hledal způsob, jak v novém, „němém*' odvětvi hereckého um čni nejlépe nahradit slovo gestem a vyhnout se pří tom konvencím pantomimy, přemiře gest, typické pro filmy Méliésovy, a prázdné posuneme. Dosel k požadavku „pomalých, odměřených, výrazných gest" a na tomto principu vytvořil herecké studie nebývalé psychol. hloubky a výrazové střídmosti. Jeho „film. výraz" si rychle získal následovníky v Evropo i v Americe a patřili mezi ně í takoví herci jako Ch. Laughton n. E. Jarmings. Jesdiže směr nastoupený Le Bargym vedl film. herecký výraz k pohybové askezí, ba k jakési nehybností, k pravému opaku vybízel přiklad hrdinky prvních amer. seriálů, Pearl Whiteové. Francouzi její jméno psali Perle Vite a překládali Rychlá Perla. Toto jméno se pak stalo synonymem pro rychlost a pohyb, v nichž byly právě objeveny „nejvJastnějaí 2naky fil-movosti". Le Bargy a Pearle Whiteová dospěli tedy k protilehlým krajnostem, ačkoli oběma llo o totéž: o pravou filmů-vost hereckého výrazu. Pro jednoho to bylo zvnitřněni a psychol. intenzita v rámci film. detailu, pro druhého naopak extenzita bez psychologie a elementární aktivita v rámci film. hybností. Pravdivý vztah p.h. ke zvoleným vlastnostem film. obrazu byl v obou případech dodržen, a tak se otevřel prostor pro vznik a diferenciaci různých film. stylů. Pozornost se ovsem upíná k film. realismu, který se chce co nejrychleji vyrovnat realismu v literatuře a ostatních uměních. Programově o to usiluje režisér L. Feuillade ve svém film. seriálu Život jaký je. Ale Skála hereckých výrazových prostředků je záhy taková, že rež. D. Gríffith může natočit každý ze čtyř dílů své Intolerance v jiném hereckém stylu. O něco později je tvárnost p.h.f. podrobena expresionisty i nerealistické zkouS-ce. V malovaných kulisách rozkládajících perspektivu a v nepřirozeném osvětleni, ve výstředních kostýmech a maskách se museli herci vyrovnávat předevSlm s výtvarným režimem tohoto deformovaného světa. Proto setrvávali co nejdéle v naaranžovaných pózách a nejnutnějši pohybové akce prováděli pak co nejrychleji, aby co nejméně ruSili výtvarnou kompozici film. obrazu-kresby. P.h. se přeorientoval od životní reality k realitS obrazu. Přesto ani vztah k žívolní skutečnosti nebyl přeruSen n. obelhán, byl jen proměněn. Objektivní vidění světa se změnilo na subjektivní. Herecký výraz už nehledá podobnost s vnějškem člověka, jehož prostředrtfcivim by vyjádřil nitro, nýbrž chce jeho vnitřní stavy vyjadřovat přímo, „Caligari je hereckým zosobnením ne člověka, ale stavu jeho duše, zmítané neklidem, krutosti, fantastičnosti a Šílenstvím". Zaujala-li tato nerealistická postava v Širokém povědomí místo po boku takového Harpagona n. Dona Juana, pak jiatě i diky tomu, že herecký výraz našel svůj pravdivý vztah ke skutečnosti, aniž se jí vnějškem přímo podobal. Zákonitá reakce na expresionistickou stylizaci vtiskla p.h. „vtíravou přemíru prostoty** a vedla až k naturalismu kammer-spielů. Dosvědčuje to např. kritický popis: Janningsova Tartuffa, který byl „Šilhavý, uslintaný, rozcuchaný, Žkytavý, výstřední**. "Nicméně p&.f. si ru v poměrně krátké dobé opět ověřil rozsah svých výrazových prostředků od jedné krajnosti k druhé a brzy dosáhl i „vrcholu filmovosti", který je pro Moussúiaca totožný s max. střízlivosti hereckého výrazu, k níž dospěl režisér C. B, De Mílie ve filmu Podvod důsledným použitím detailních záběrů. Mezitím si herec ověřil i další film. zvíáStnoat, že totiž jeho zprostředkovaný p* ztrácí ve filmu nadřazené postavení, které má na divadle a stává se souřadným článkem složitější struktury film. díla. Vyznávač montážní metody režisér L. Ku-ležov dokonce dokazoval svým anekdotickým experimentem, že „vhodným spoje- p r oje v herecký filmový ním záběrů herecké tváře 8 jinými záběry maže film vyjádřit všechny emocionální stavy téměř bez hercovy účasti". Promítl totiž týž nevýrazný detail Možuchinova obličeje střídavě &c záběry na talíř polévky, . na rakev a hrající si dítě a diváci byli nad-Beni, jak mistrně hercův výraz postupně vyjádřil hlad, smutek a otcovskou něhu. Nicméně i při omezení na gesto a mimiku dosáhl p.h. v němém filmu pozoruhodných výsledků a v DreyerovS filmu Utrpěni Panny Orleánski i svého mistrovského vrcholu, který ovSem byl současní znamením konce. Herci tu při natáčeni mluvili skutečné dialogy, aby vymýtili ze svého p. poslední stopy snah nahradit slovo mi-rnickou nadsázkou a hráli tak přirozeně, že diváci tohoto némého filmu už citelné postrádali zvuk slova. Ten na sebe také nedal dlouho Čekat, Podle vlastních zákonů, které porušením jiných zákonů vyvolávají smích, vyvíjel se p.h. film. komiků. Ve svých prvopočátcích byl inspirován, kresleným humorem a divadelním kabaretem, nikdy nešetřil nadsázkou a bohaté těžil z antické i staré franc. fražky. Film. /groteska si vytváří, jako kdysi komediální divadlo, své ustálené typy: opilce - Bumbálka, manžela - Parohatého, apače - Neraotory a Policajta. Vděčně využívá film. darů rychlosti a volného pohybu v nesčetných honičkách, ale dokáže uplatnit ve film. detailu psyohol. postřeh & jemnou hru herecké tváře, jak ji do komiky vnesl Chaplinův „učitel a vzor" Max Linder ve svých „rafinovaných synkopách prudkých gest a náhlých ssamlk", Frigo naopak, jako by využíval „Kulesovova efektu**, těží svou komiku ze zastaveného výrazu a nehybné tváře. Ale aejvčtäí z film. komiků, Charlie Chaplin, neváže se žádnými film. pravidly, spoléhá jen na svůj p.h., trvá na celkových záběrech, protože hraje „právč tak nohama jako obličejem*', a detailu používá jen tam, kde „mimika obličeje je důležitější než mimika téia". Je ovlem jedním z mála hrdinů němého filmu, který se dokázal vyrovnat s novým výrazovým prostředkem film. herce: se slovním p. ve zvuk. filmu. Zvuk. ifilm konečně umožnil fJtotaiitu hereckého výkomi" i na film. platní. Dal heret možnost promluvit i mlčet. Zato jeho pohyb zpočátku omezoval statickým mikrofonem. /Postsynchron, zavedený režisérem Ernstem Lubitschem, rozložit hercův p. na dvé samostatně snímatelnč složky a tím jej opět zcela uvolnil. Současné mu otevřel nové, ryze film. možností. /Dabing a /playback je dvojí způsob, jak synchronizovat mimický a slovní p. dvou různých herců a jejich spojením vytvořit umělou, v reálu neexistující jednotu. Asynchronní spojení obou složek pak vytváří volné nerealistické, fantazijní, specificky film. vazby obrazu a zvuku a tato změna ve struktuře film. obrazu vyvolává i změny vc struktuře p.h. Důsledkem jedné z nich je např. vyřešení otázky vnitřního monologu, jak to v prvním angl. zvuk. filmu a Anny Ondrá-kovou Cfeji xpovSďt 1929) ukázal Alfred Hitchcock. Pod nový zorný úhel se samozřejmě dostala i pravdivost hereckého výrazu. To, co bylo jesté nedávno pokládáno za „filmově střízlivé**, jevilo se najednou jako „grimasa a kouleni očima**. Usiluje se o novou film. pravdu. Tento verismus žádá od herců ústy režiséra G. W. Pabsta; 221 prolínaEka promítání barevného filmu Ivan Mistrlk ve filmu řež. Jiřího Krejčíka VySSÍ princip (1960). „Neříkejte lidem, jak je to krásné, říkejte, jak je to pravdivé.** P.hX je tedy způsob, jak herec hraje film. postavu. Jádrem p.h. je vnitřní hnutí, jeho výrazem je odpovídající hnuti vnější. Obé tato hnutí mají schopnost navzájem se vyvolávat. Na tomto principu a na mimickém napodobivém pudu je založen přenos hercova prožitku a účinek jeho p. na diváka. Kritériem p.h. je jeho pravdivost. Ta je formována pravdivými vztahy jednak ke skutečnosti, jednak k zvláštnostem film. obrazu. Tvůrci paradox pravdivosti hereckého výrazu tkvi podle Diderota v tom, že jen chladný rozum dovede věrně napodobit výraz citu: hercovy slzy kanou z mozkuj podle Sta-nislavského zase v tom, že pravdivého výrazu herec nejspíše dosáhne, když o nčj přímo neusiluje, když nemysli na to, jak hraje, ale na to, co hraje. Pravdivost hereckého výrazu nevylučuje rozmanitost stylů. Styl pJi.f. je vždycky především odrazem současného životního stylu, ale může být silné ovlivnčn i estetikou jiného uměl, stylu, např. literárního n. výtvarného. Ve svém vývoji prošel film. herecký výraz mnoha krafnostmi a mezi nimi rozložil své výrazové škály a zaujal svůj ži- votni prostor. Vždycky ovšem zůstává „zrcadlem nastaveným člověku", jak to odpovídá smyslu a posláni všeho herectví. prolínačka, způsob /vazby dvou /záběrů, přičemž jeden obraz postupně mizí a současně se postupně objevuje obraz následující. P. jednoho záběru do druhého se používá pro časové n. prostorové oddělení děje, někdy slouží jako přechod mezi dějem reálným a vyprávěným n. snovým. P. lze realizovat přímo v kameře pří snímáni: konec prvního záběru sc plynule zatmí, při zavřená závěrce-se-vrátr-nhin-materiál v kameře zpět na začátek /zatmí-vačky a nasnímá se druhý záběr s /roztmi-vačkou na začátku. Častější a výhodnější je p. ze dvou předem nasrumaných záběrů zhotovená jako laboratorní /trik na trikové /kopírce. Jestliže se p* provede v temže prostředí (dekoraci) pří pevné poloze kamery, avšak se změnou herců ň. předmětů, dostaví se efekt pozvolného /objevováni n. /mizení předmětů n. osob. promítači odborný pracovník," který je oprávněn obsluhovat promítací zařízeni a manipulovat s distribuční film. /kopií v /kinech, předváděcích /síních, popf. při jiných formách /promítáni l€mm, 35mm a 70mm filmů. Podle vyhlášky ministerstva kultury Č. 121 (Úř. 1. ze dne II, června 1954, částka 72) smi distribuční film, kopie promítat pouze ten, kdo s úspěchem vykonal promítažskou /zkottiku před zkušební komisí českého (Slovenského) filmu. P. jsou rozděleni podle dosažené kvalifikace do těchto tříd: 1, tE. - p. 16mm filmu - základní kvalifikace, H. tř. - p. 35mm filmu - základni kvalifikace, _IIL_j:l. - T>.^ových_tňcbxi.cJ^i.LpXOroJt^ ní - základní kvalifikace, IV. tř. - p. nových technologií - mistr (nejvyšší kvalifikace). Získanou způsobilost k promítání si p. zachová trvalou prací v kinech. Jestliže tuto práci přeruší na dobu delší dvou let, získá novou způsobilost pouze po složeni nové zkoušky. Povinnosti a práva p. jsou zahrnuta do „Pracovních řádů" pracovníků kin. V současné době platí ustanovení „Výnosu Ústředního ředitele Čs. filmu 2. 17 ze dne 20. 12. 1968 o úpravě platových a mzdových poměrů pracovníků kin". promítání, opt. /zobrazení zprav, rovinných předmětů (např. /diapozitivů, 222 Spencer Traey a Fredric March ve filmu reř: Stanlaye Kramera Kdo seje-vítr (1960). kinemat. /filmu), při kterém se skutečný, převrácený a větŠ. zvětšený obraz vytváří , na promítači /ploše a může být pozorován větším počtem diváků. Obraz se pozoruje (n. tež snímá, v. snímaní) bucí ve /světle odraženém od promítací plochy (přední /projekce), n. ve světle procházejícím a.rozptýleném plochou {zadní /projekce, zadní /diaprojekce). Druhého způsobu se používá zejm. pro ůhn. /triky. P* je tedy podmíněno osvětlením (prosvětlením) promítané předlohy (např. obrazového /pole iia .filmu^a-jejäjn^ plochu a je spojeno s pozorováním promítaného obrazu. Podle druhu zobrazované předlohy a konstrukce promítacího zařízení se p. děli na dynamické (v- stroj promítací) a na statické (v. diaprojektor), P. filmů v /kin5 má umožnit vjem kvalitního obrazu z různých míst /hlediště kina. Přitom je třeba respektovat řadu ppt. a světelně tech. požadavků (v* adaptace oka, jas, neklid obrazu, osvětlení promítací plochy, perspektiva filmová) a dodržet velikosti geom. rozměrů a fotometrických veličin (v. VBLIČ1NY a jhd- íNOtky fotometrické), které z nich vyplývají. P* filmů (v užším smyslu též předvádiní Jilmů) se uskutečňuje v kinech s provozem pro veřejnost, v předváděcích /síních, ve školách, v klubech, v závodních kinech apod. V počátcích kinematografie trvalo p. filmů (představeni) 15 až 20 min. Postupem času se ustálilo na době od 1,5 do 2 h. Od p. /dvojprogramů, zavedených v některých zemích, se upouští, neboť pobyt v temném prostoru kina a dlouhodobé pozorování obrazu vede k únavě zraku. V. t. promítání amatérského filmu, promítAní barevného fjlmu. .......-promítání amatérského.-fiíniu, způsob předvádění amatérského /filmu. P.a.f. se uskutečňuje bud doma, n. v klubovní místnosti. Rozměry a druh promítací /plochy se voli podle velikosti a tvaru místnosti a světelného /toku /projektoru. Odstup prvni řady diváků od plochy má být rovný asi dvojnásobné šířce obrazu, odstup poslední řady asi pěti až šestinásobku šířky obrazu. Diváci ve středu místnosti pak pozorují obraz v nejpříznivějším zorném úhlu oka kolem 25°. Sirka řad diváků závisí na směrové charakteristice promítací plochy. Projektor má být umístěn na stabilním podstavci v blízkosti zásuvky a vypínače a pokud možno vždy až za poslední řadou diváků. Protože jsou amatérské promítací plochy neprůzvučné, staví se reproduktor vedle plochy, nikdy za ni. Místnost má mít svčtlotčsné závěsy, aby parazitní /světlo nesnižovalo /kontrast obrazu. Protože všechny úzké /filmy mají bezpečnou (nehořlavou) podložku, není třeba zvláštních bezpečnostních opatření. Klubovní promítací místnost bývá vybavena promítací kabinou s několika stojany pro projektory, gramofonem, /magnetofonem, /zesilovačem, /mikrofonem pro hlášení obecenstvu, kontrolním reproduktorem, rozvodnou deskou k ovládání všech cl. zařízeni aj. Stěna mezi kabinou a místností je opatřena několika okénky pro p. a kontrolu obrazu. Před začátkem p. je třeba vyčistit film. /dráhu a film. /okénko projektoru, předběžně zaostřit /objektiv a zkontrolovat správnost navinuti filmu na /cívce; po založeni filmu zjistit krátkým spuštěním projektoru, zda film správně probíhá strojem. Po začátku p. se má obraz na promítací ploše co nejrychleji doostřitj během p, je pak nutná stálá kontrola kvality obrazu i zvuku. promítání barevného filmu, způsob p. barevných film. /kopií, který se od p. černobílých filmů liší některými zvláštnostmi. Kromč zvýšeného /jasu promítací 223 promftarna /plochy (mín, 35 nt> a zvýšených požadavků na kvalitu /reprodukce zvuku se klade zvlaž tni důraz na spektrální vlastnosti promítacího svetelného /zdroje a promítači plochy. Světelný zdroj má mít alespoň přibližně spojitě /spektrum. Malé odchylky v podílech v modré, zelené a červené Části (dané např. /teplotou chromatičnosti) dovede zrakový orgán kompenzovat barevnou adaptací, při velkých odchylkách je tato kompenzace doprovázena úbytkem rozlišitelností barev, (Při p.bvf* byly nepoužitelné např. /výbojky v promítacích strojích Philips, které sice vyzařovaly bílé /světlo, ale jen o několika čarách v modrozelené a v červené části spektra.) Při výrobě barevných kopií se má přihlížet k promítacímu zdroji, kterým se bude kopie promítat. promítárna, místnost sloužící k instalaci hlavního strojního, el., akust. a pomocného zařízení, používaného při /promítáni. Tech. zařízení p. a pomocné zařízeni pro provoz v p. má být rozmístěno tak, aby: /promítač nemusel ópustčt stanoviště obsluhy promítacího zařízení. Ke každému Promítárna s příslušenstvím: í - promítací stroj UM 70/35, 2 - promítací okénko, 3 - pozorovací Okénko, 4 - kontrolní reproduktor, 5 - ovládací panely v promítáme. promítacímu /strojí je proto soustředěno jeho ovládání a ovládání /zesilovače, kontrolního reproduktoru, stykačů spínajících zdroje ss proudu pro /obloukovku n. xenónovou /výbojku, /osvětlení hlediště, osvětlení p., ovládáni oponového zařízení, popř. i /diaprojektoru, el. gramofonu, /magnetofonu, mikrofonu apoď. Diaprojektor, /gong, gramofon, magnetofon, mikrofon apod. mají být umístěny poblíž promítacího stroje, na němž se zahajuje nim. představeni. Ovládání uvedeného zařízení bývá soustředěno do ovládacího /panelu (obr,), V. t. $ín předváděcí. propadlo, zařízeni v /ateliéru, umožňující přechodné sníženi části jeho /podlahy. Takto získaného prostoru lze výhodné využívat při verrifcalizujlcich dekoračních stavbách o více podlažích jejich postavením do p., čímž se omezí používáni /praktikáblů (např. vestavení schodiítě, výtahů do pj. Názory o velikosti p. se různí. Atsdí, H. Junge' (Velká Británie) doporučuje p. dosahující 1/4 az 1/3 podlahové plochy ateliéru o hloubce rovnající i. se 1/10 jeho výsJtyi-Feldmana^PJcnáíttT' (Francie) p. rozměrů 6 m x 10 m o Houba* 3 m, /Commission Supérieure Techaiq^. Ctuéma p. délky o 5 m menší užitkoví Sirky ateliéru a o sirce rovnající se 3/5 dflp ky p,, & hloubkou nejménS 3,5 m. N&i vhodné je umístěni p. na konci atelieru. Běžným řešením zakrytí* p. v podlahové' úrovní ateliéru jsou rychle demontovatelnj i montovatebié panely vhodných rozměrů;' položené na rozebíratelnou slť podpor, ných sloupků v p. n. na jinou vhodnou nosnou konstrukci. Prostor p. i kryty musí být upraveny tak, aby neporušily akust. podmínky v ateliéru. P. se čašto-upravují pomocí van z plastických hmot na bazén. Nčkdy se v ateliéru vyžaduje zařízení pro natáčení scén pod vodou (v, snímání pod vodot;). Je to železobetonový bazén, s Jednou stenou zasklenou dostatečně tlustým sklem, za nímž je pro* stor pro kameni. Vzhledem k obtižha s konstrukcí a nesnadným čistěním zasklené stěny se doporučuje k natáčeni pocV vodou používat ponorného kesonkú s kamerou, do níž se lze dívat shora. Bazény ■ maií být vybaveny vlnostrojem a přívodem teplé vody. propagace filmová, jedna z ncjdůléžP tčjSích činnosti ve film. distribuci. Má za úkol informovat diváky o vSech rumech přicházejících do kin a současno upozorňovat na ty filmy, 11 nichž je společensky: žádoucí největáí počet diváků. Na rozdíl >od p. n. reklamy zboží je tedy p nimiž přijde návštěvník při vstupu do /kina nejdříve do styku, tj. /zádveří, pokladní /hala, čekárna, /šatna, /foyer, popř. /předsálí. Dobré koncepční vyřešení p.k.v. je —předpokladem pro dobrý /provoz v kině. prostředky k natáčení jízd s filmovou kamerou, i. mech. pojízdné speciální zařízení, umožňující skutečné /jízdy a film. /kamerou při natáčeni film. /záběrů (např. kamerový /vozík, kamerový /jeřábek, kamerový /jeřáb a /vůz pro natáčení jízd) n. též normální Či speciálně . upravené dopravní p. (drezína na kolejích, vlakové vozy, tramvaj, saně, člun, lod, lanovka, letadlo, helikoptéra apod.); 2. pan-kratický /objektiv, umožňující natáčení zdánlivých jízd s film. kamerou (nájezdů n. odjezdů). prostředky výpravné, souhrn předmětů nutných k vybaveni (vypravení) vSech film. /dekorací a /scén při /natáčeni Divadlo; Film: herecký /projev formován k silnějšímu účinu /výřezem, zvi. /detailem a /pohybem kamery. živé slovo užívá se ho synchronně i ve volné vazbě, popř. s tech. deformací. Malířství: prostor, kompozice, barva Fotografie: Film i obohaceny pohybem, stereoskopii, popř. proměnlivostí ploch (v/Po-lyekranu) a navíc podrobeny chem. laboratornímu zpracování. převzata autentičnost film. /obrazu, tj. prostředí a reálii, zhodnoceny zkuSenosti s /osvětlováním a oživeni doplněno vícenár sobnou /expozicí, /triky a fázovým pohybem. Hudba: rytmus, melodie vývoj od pouhého doplňkového, náladového doprovodu ve významnou součást celkové zvukové /dramaturgie filmů. Nejpůvodnějšim tvůrčím přínosem filmu je bezpochyby střihová /skladba. Obrazová a zvuk. skladba řadí materiál, rytmizuje jej a umocňuje účinek všech výše uvedených p.v. k výsledné syntéze. Střih vytváří nové časové a prostorové relace (v. prostor silmovy). Široká paleta p.v. umožnila filmu vytvořit kompleančjsí obraz sveta, společenských a individuálních vztahů, než je v možnostech kteréhokoli jiného umění. Tech. vývoj v5ak není u konce, a proto nelze zatím považovat ani vývoj p.v.f. a tv za uzavřený. provoz černý, provozní postupy film. /výroby, potřebné pro její realizaci z hlediska scénické techniky. Do rámce p.č. patří veškeré /fundusy a /sklady nábytku, /dekorací, /rekvizit a jiných potřebných materiálů, dílny dekorační techniky, montážní /haly, přistavné /prostory, /přípravny apod. P,č. prolíná až do vlastního /ateliéru ve fázi dostavby dekorací v ateliéru před vlastním natáčením a po skončení natáčení ve fází /bouráni dekoraci v ateliéru. Procesy p.č. jsou druhou výrobní fází film. výroby. 225 provoz čistý provoz čistý, postupy film. /výroby, zajíSťujici realizaci z hlediska ideové přípravy, uměl. a herecké tvorby. Do rámce p.C patří objekt přípravy výroby, tvůrci /příslušenství /ateliérů, ateliéry samotné ve fázi natáčení (v ateliérech dochází ke styku p.č. s /p. černým), dále pak objekt zvuk. /záznamu, film. /střižny a svým dílem Ĺ film. /laboratoře. Procesy p.č* patří do oblastí první a převážně i třetí fáze film. výroby. provoz diváků, pohyb návštěvníků ve vstupních a společenských prostorech /kina a v jeho /hledišti, P-d. je bud jednosměrný, kdy cesty přicházejících návštěvníků a odcházejících návštěvníků jsou oddělené, nekfíží se n. se neztotožňují (obr. a), n. zpětný* kde nástupní i odchodní komunikace jsou vždy společné (obr. 6). Zpětný p. by měl být jen u kin s jedním denním představením n. tam, kde je přestávka mezi jednotlivými představení-xoi delší než 1 hodinu, takže střetáváni přicházejících a odcházejících návštěvníků nepřichází v úvahu. Ideálního provozního Schématu diváků (za předpokladu jejich určité kulturní úrovně) se dosáhne vyloučením přísného vzájemného oddělováni některých vstupních a společenských pro- nouzQvé východy storů kína, při kontrole vstupenek až před samotným vstupem do hlediště (obr. e). Toto řešení umožňuje volnejší pohyb návštěvníků kina v jeho rozsáhlejším společenském prostředí a lepší a intenzivnější využívání jeho vybavení (bufet, hygienická zařízení apod.j, P.d* u /kin bateriových prokazuje ekonomičtější využívání vstupních a společenských prostorů návštěvníky všech jeho promítacích /sálů pfi dostatečné posunutých začátcích představení (obr. d). P.d. v /kinech s nepřetržitým promítáním vyžaduje takovou organizaci stálého plynulého přicházeni a odcházení návštěvníků z hledišti, aby přihlížející diváci byli co nejméně roseni (obr. *). Napomáhá tomu vhodné vyřešení uliček mezi dvěma nepříliš Širokými bloky /sedadel (jedna střední, nástupní ulička a dvě postranní uličky, sloužící k odchodu z hlediště) a větší odstup mezi řadami sedadel. ............... provoz kina, postup děni v kině před /promítáním filmu, během něho a po jeho skončení. Rozlišujeme /p. diváků a /p* obsluhy. P. obsluhy kina má být zcela nezávislý na p. diváků; jeho tech. část je zprav, jinde, než je p. diváků, jehož všechny pochody je nejlépe řídit pokud možno v je- nouzové východy dihč úrôviui'ä toliejvýhcdňěji v přízemi. Při svažitém terénu se ho zprav, při výstavbě kina využívá tak, že p. diváků se rozvine do více podlaží, takže vstupní prostory kina a ostatní příslušenství jsou event. pod hledištěm, kina n. nad nim. Od běžného p»k> se poněkud Uši p. v /kině bateriovém, v /kinech s nepřetržitým promítáním, v /kinech přírodních a v /autolanech, a konečně v kinech v rámci objektů s ještě jinými kulturními účely, v kinech zahraničních a ve víceúčelových promítacích /sálech. Předpokladem účelné koncepce objektu kina je respektováni jeho provozních požadavků. provoz obsluhy, postup dění v tech. a jiných provozních prostorech /kina. P.o, se nemá křížit s /p* diváků. Jde o cesty z /promítárny do akumulátorovny, hlavni rozvodny, prostoru za /proscéniem (zvuk. soupravy), o přísun materiálu do tech, částí kina i zboží do bufetu, popř. i o p* . malé dílny pro zhotovování reklam a dekorací k propagaci filmů. provozovna filmová, objekt, který byl podle platných předpisů řádně kolaudován a který svými tech. parametry odpovídá všem platným tech. normám. P,f. je rozdělena na /hlediště a přilehlé prostory I 1*3 I —Htf.— pokladna O r bufet w A ▼ a) nouzový východ nouzový východ vstup N—'—' ___x \\JiuM-šatna • ( /i, 1 ■■„■ y • cekám promítači\-a topiče pokladna kancelář vedoucího htediSti a) Schéma jednosměrného provozu diváků v kině, o) schéma zpStného provozu diváků v kině c) ideální provozní schéma diváků : v kínS, d) schéma provozu diváků v bateriovém kina, schéma provozu diváků v kiné s nepřetržitým provozem. (—- cesty . přicházejícího diváka, - - - cesty odcházeli' čího diváka, ♦ * * pohyb diváka o přestávce.) určené obecenstvu a od nich provozně zcela oddělené místnosti pro umisťováni tech. zařízení k promítáni filmů (v. soubor promítací). Bezpečnost provozu (hlavně však stav tech. zařízeni p.f.) průběžně prověřuje krajský kontrolní technik z krajského film. podniku, který pak vystavuje předepsané tech. osvedčení, jehož platnost nutno zprav, po dvou letech obnovovat. Tech. prověrky p.f. se provádějí jak v zájmu bezpečnosti návštěvníků, tak i v zájmu ochrany národního majetku; jde o uchování a péči o tech. zařízení kina, ale hlavně lze prováděnou kontrolou preventivně zabránit poškozování film. kopií. Smlouvami uzavíranými mezi /Ústřední půjčovnou filmů a krajskými film. podniky se ještě navíc zajišťuje, že film, kopie ne-. budou půjčeny k promítáni do těch p., u nichž uvedené náležitosti nebyly splněny a tech* osvědčení nebylo vydáno, popř. obnoveno.--------------------------------- proxar půlený, /predsádka vkládaná před /objektiv kamery, které se používá v technice opt. /triků k dosažení ostrostí různě vzdálených snímaných objektů. průduch, otvor n. vzduchovod pro přívod n. odvod vzduchu z místnosti. P. sé užívá např. v /promítárnách pro hořlavý film, ve skladech hořlavého filmu a v místnostech, kde se s hořlavým filmem pracuje. P. jsou opatřeny zařízením, které při zvýšené teplotě (požáru, vzníceni filmu) otevře naplno přívod vzduchu (uzávěry & Wbodovým kovem), a tím podpoří rychlé shořeni filmu, aby se zamezila jeho exploze. Při explozi otevřený p. omezuje možnost porušení konstrukce místnosti explozi. V promítáme pro hořlavý film vyúsťují p. pro přívod čerstvého vzduchu v dolní Části prostoru na protilehlých stranách; pro odvod zkaženého vzduchu je pak p. ve stropě blíže promítacích strojů (s průřezem rovným součtu průřezů p. pro přívod čerstvého vzduchu). Tento p. má být vybaven zařízením pro nucené odsávání vzduchu. průmysl filmový, vývojové výrobny prototypů, ale í sériová výroba některých speciálních tech. zařízení pro film, /ateliéry, /záznam zvuku, film. /střižny, film. /laboratoře a /kina. Provozy p.f. nemusí mít bezprostřední kontakt s provozy film. /střediska a nemusí být proto budovány v jeho rámci. Pojem p,f, se stal v ČSR oficiálním názvem podniku s dříve uvedenou funkcí (/Filmový průmysl). průvlak mezi ateliéry, slang, název svislého dělicího prostoru mezi dvěma film. /ateliéry o šířce 3 až 4 m, jehož účelem je požární a zvuk. /izolace. V praxi se p.m.a. využívá jako příručního skladového prostoru pto"'t'échTzařízeni. V p.mTáT jsou někdy schodiště a el. výtahy do pod-střeší ateliéru a na ochozy a stoupací el. vedeni napájející el, rozvod v podstřeši (slangově troleje). Dále jsou zde umístěny vzduchovody pro přívod a odvod vzduchu s parními ohříváky a prachovými filtry, odvětrací vzduchovod s utlumeným labyrintem pohlcujícím hluk zvenku, mechanismus k zdviháni a spouštěni propojovacích vrat mezi ateliéry, WC apod. průzkum realizace filmu, provádí se tehdy, je-li nutné předem ověřit některé výrobní, hlavně tech. realizační možností před rozhodnutím, zda je možno film schválit do výroby. Jde např. o ověřeni zvláštních trikových technologií, o zajiště- ní výroby náročných výpravných /prostředků, o obhlídku vzdálených zahraničních /exteriérů, o přípravu zvláštních tech. zařízeni apod. V rámci p.r.f, se také sestavuje aproximativní (přibližný) /rozpočet a výrobní /plán filmu. prvek fotoelektrický (snímač, receptor n. detektor záření),souČástel.obvodu ovlivňující jeho činnost v závislosti na dopadající zářivé energii (v. veličiny a jednotky fotometrické). Mezi p.f. používané v kinematografii patři emisní a hradlové /fo-tonky, fotoel. násobiče, fotodiódy, foto-tranzistory a fotonky odporové. Kromě fotonek hradlových a některých speciálních fotonek emisních potřebují pS. vnější zdroj el. energie. P.f. jsou charakterizovány účinnosti (závislostí změny výstupní el. veličiny na změně vstupní veličiny opt.) a rušivými vlivy (proudem za tmy, popř. šumem). Pro praxi se zprav, uvádí integrálni citlivost, tj, výstupní proud n, napětí vyvolané dopadem světelného /toku při dané /teplotě chromatíčnosti [A/lm, V/lm] (v. lumen). Charakteristiky p.f. mohou záviset na vlnové /délce dopadajícího zářeni (charakteristika spektrální), na intenzitě záření (charakteristika světelná), na podmínkách napájení (charakteristika voltampérová), na kmitočtu modulace zářeni (setrvačnost), na Čase (stárnutí), na opt. a el. přetížení (únava), na teplotě a jiných provozních podmínkách. P.f. se používá v /expozimetrech, /lux-metrech, /jasoměrech, /denzitometrech a zvuk. /budičích* přecloňování, plynulé uzavíráni n. otevíráni irisové /clony během jednoho /záběru; používá se ho pří /přechodech (/panoráma, /jízda) z jednoho jasově odlišného prostředí do druhého (např. z místnosti do okna, z exteriéru do interiéru, ze stínu lesa do volné prosluněné krajiny apod.), aby se dosáhlo správné /expozice. P. má převážně tech, charakter, jen ve výjimečných případech slouží jako dram. přechod ve scénách vizionářských (náhlé zesvčtleni n. ztmavěni obrazu), které musí být dořešeny dramaturgicky a režijně proto, aby nevznikl dojem pouhé tech. nedokonalosti n. přímo chyby ve snímacím postupu. předfiltr, samostatný korekční /filtr n. modulační prvek kopírovacího /stroje, měnící základní množství, popř. spektrální složeni kopírovacího světla. Podle druhu (typu /kopírování) rozeznáváme p. šedé, barevné, aditivní, subtraktivní', způsob jejich realizace závisí na konstrukci kopírovacího stroje. P. odpovídá svou hodnotou /citlivosti kopírovacího, obv. pozitivního materiálu (rel. citlivosti jeho vrstev, jde-li o materiál barevný) a funkčně se tak liší od kopírovacího /čísla, popř. barevné filtrace kopírovaného produktu, obv. negativu, jejichž hodnota závisí na hustote tohoto média, popř. na požadovaném účinku, kterého se má kopírováním dosáhnout. Jmenovitá hodnota p. se určuje bud empiricky /testováním kopírovacího materiálu, n, početné z jeho senzitometrických /charakteristik. V. t. bxponometkie kopírovacího progbsu, kopírovaní barevných filmů, sencombt, určování opravno filtrace. předhistorie kinematografie se chápe obv. jako a) historie záměru zachycovat obraz skutečnosti v pohybu, podávat o ni zprávu n. výpověd, Z2£ předhistorie kinematografie b) historie jednotlivých dílčích izolovaných vědních oborů, jež kmematografii vytvářejí (optiky, akustiky, elektro-akustiky, elektrotechniky, elektroniky, mechaniky, fotochemie, senzitometrie, fyziologie atd,), zvi. s přihlédnutím k úsekům, které mají pro kinematografii klíčový význam, c) vlastní historie komplexního jevu kinematografie, vymezená prakticky počátkem 19. století. Jako příklad vývoje ve skupině první se uvádějí obv. první formy zachycení pohybujících se tvarů na kresbách v Alta-miie ve Španělsku, ve Font de Gaume ve Francií, na skalních malbách v údolí Val-toria ve Španělsku, kresby v severní a jižní Africe, které všechny svědčí o tom, že již v období mnoha tisíciletí před naším letopočtem ona výše zmíněná touha byla u lidi nejrůznějších oblastí neobyčejné silná. Zajímavé je přitom zjištění, že již tyto primitivní pokusy postihují vcelku úspěšné základní princip zachycení pohybu, totiž fixací jeho jednotlivých význačných fází. Stejný princip se pak projevuje na mnohem vyšší úrovni ve vybraných památkách staroegyptských, kde dosahuje vrcholu proslulým zobrazením zápasu černé a bílé postavy, rozfázovaného do 218 fází, odpovídajících přesně současné animační technice. Obtížnější technikou jsou poznamenány kresby na velkých balvanech ve Skandinávii i na Sibiři, princip zobrazeni však zůstává shodný. Pod. fázované pohyby se pak nalézají ve značném množství na řeckých vázách už od 6. stol. př. n. 1., Si o několik století později na vázách skytských. První teoretický popis naznačující znalost rozkladu pohybu na fáze a snad i zpětnou jejích syntézu v pohyb je pak v I. stol. př. n. 1. u Tita Lucre-tia Cara, Alternativní větev výkladu p. leží spíše v oblasti p. scenáristickč, kdy šlo o to uvědomit si, jak takového způsobu zobrazení využit k souvislému vyprávění o události. Počínaje u kreseb podávajících zprávu o bitvách egyptských faraónů z druhého tisíciletí př, n. L, přes mykénské malby n. asyrské reliéfy n. reliéfy na triumfálních obloucích či sloupech ve staré Čine z období kolem přelomu našeho letopočtu, bayenské gobelíny z počátku druhého tisíciletí až po fantasmagorie z konce 1S. stol. & obrázkové scénáře kramářských písní. Ve všech těchto vývojových etapách šlo především o zanecháni sdělení, svědectví, podání zprávy, teprve postupně přistupuje prvek fantaskně-fabulační. Druhá vývojová řada p. začíná kdesi při prvních pozorováních opt. jevů v Číné, Egyptě i Babylónu, s prvními poznatky o světle a stínu, zrcadlech, jakož i s prvními nálezy křemenných čoček v Ninive (kol. 60t> př. n. 1.), pokračuje pak Aristotelovými poznatky o setrvačnosti oka (340 př. n. 1.), Archimedovými opt. soustavami využitými při obraně Syrakus (212 př. n. 1.) a popisem zobrazování pomocí zrcadel u Herona Alexandrijského (100 př. n. 1.). Ptolemaios ve svém Alma gestu popisuje pak zákony /odrazu a lomu světla (150n.l.), ve stejné době se pak Galenos znovu vraci ke studiu zákonů vidění ve vztahu k pohybu, Odobí velkých převratů v tehdejším civilizovaném světě uprostřed prvního tisíciletí nebylo příznivé rozvoji věd. myšleni, a tak až teprve na sklonku tisíciletí arabský alchymista Geber se poprvé setkává 227 předhfetorie kinematografie s jevem, který o více než tisíc let později umožnil vznik kinematografie jako takové, totiž s vlivem světla na dusičnan stříbrný (750 n. 1.). Ke studiu zákonů vidění se znova později vracejí Ibn el Haitam Alha-zen, Ibn Sina (kolem r. 1000), jakož i o 150 let později arabský filosof Averroes, Další období je poznamenáno poměrně koncentrovaným bádáním opt. Tak např. významné práce vykonal oxfordský profesor Roger Bacon, který kromě studia opt, soustav podal také popis camery obscury (1267); opt. zákony popisuje také Polák Witeliusz a John Peckham. R. 1450 zkonstruoval Leon Alberti přístroj ke kopírováni kreseb, nazývaný „Camera lucida". Tuto etapu pak dovršil Leonardo da Vinci podrobným popisem camery obscury. Camera obscura se pak stala v období humanismu oblíbenou pomůckou pro věd. práci i prostředkem okouzleni těch, kteří k ní míli přístup. Svědčí 6 tom řada dalších prací jako např. Cesarianova, Či popis aplikace camery obscury ke studiu zatměni Slunce (Erasmus Reinhold 1540). Giroiamo Cardano (1550) zavádí místo prostého otvoru do komory čočku. Battista delia Porta kromě podrobného popisu uvádí pak již také různé způsoby použití a předvádění komory (1558). Danielo Barbaro (1558) se znovu vrací, tentokrát ke zdokonalené cameře ludděj aplikací camery obscury v astronomii se zabýval i Johannes Kepler (1604), Toto období pak vrcholí v Římě v období konce třicetileté války inverzí camery obscury, totiž první projekcí „kouzelné svítilny** - laterny magícy Atanosiem Kircherem (1644 až 1645), který pak popsal své pokusy v proslulé knize „Are magna lucis et umbrae". Období humanismu přineslo znovu i práce fotochem. (Vitruvius a Fabrícius 2565), leč zatím se nepodařilo zachovat různé zčernáni světlem zasažených solí stříbra tak," aby bylo možno mluvit o možnosti zachycení byť primitivního obrazu. To se nepodařilo ani o 150 let později Johannu Schnezovi ani Johnu Pristleyovi ani Jacquesu, Charlesovi, který již zmíněného jevu využíval k vytvářeni portrétních siluet na chlorostřibrný papír (17S0). 17, a 1S. století přispělo budoucímu zrodu kinematografie svým obecným rozvojem vědy. Významné jsou tu např. práce Newtonovy (zejm. o setrvačnosti oka ■ a z teorie barev), ďArcyho (1765) a Mara-tovy (1779). Na druhé straně se rozviji i technika realizace věd. objevů. Tak např. Johanu Zuhn konstruuje přenosnou laternu rňagicu (1685) a na ilustraci jeho přístroje je zřetelně zachycen rotační diapositiv se sedmí fázemi jednoduchého pohybu otáčející se postavy. Důležitý zlom ve společenském využiti projekce obrazů je pak období tzv. fantasmágorií (na přelomu 18. a 19. století), vyznačující se významným rysem budoucí kinematografie, totiž větíím počtem diváků pozorujících projekci. 19. století « v němž proběhla třeti vývojová řada - pak svým prudkým vývojem průmyslové těch. vytváří konečně předpoklady k syntéze jednotlivých poznatků. Rozvoj elekttetechniky přináší nové výkonné světelné zdroje a pohonné motory, rozvoj prám. výroby strojírenské možnost zhotovení přesných transportních mechanismů atd. Přitom rozvoj průmyslu a prům. metod vytváří předpoklady pro přechod jednotlivých objevů z laboratoří do Siro- 228 kého prům. využiti, což je i jedním ze základních předpokladů vzniku kinematografie jako velkého prům. odvětvi. Spolu s tím i velké přeměny společenské struktury přímo vytvářejí potřebu vzniku nové zábavy, přístupné í ekonomicky nejsirším spadají do krátkého období třicátých let. K prvnímu spojeni fotografie se strobosko-pem dochází pak r. 1852 Dubosquem CBioscope), o rok později přichází se svým zdokonaleným projektorem Uchatius. Do stejného období přichází Jan Evangelista o) Fázováni kresba na řecké váze (6. stel. př. n. I.). masám zejm. městského pauperízovaného obyvatelstva. Činnost v jednotlivých vědních oborech se stává cílevědomější, programovější. Zvi. intenzívně jsou konány práce směřující k fot. zachyceni světa, ať už jde o první práce N. Niěpce (1814) m později (1822) jeho „Heliographt", n. konečně o spolupráci Daguerrovu, jež přinesla 7. 1. 1839 ohlášení vynálezu da-guerrorypie. Stejně významný byl i přínos optiky, která svými objektivy (Chevalier, a zvi. pak Petzval, 1840) položila základ celé další etapě vývoje zobrazovacích systémů. První polovina 19. století přinesla také rozhodující pokrok v analýze a syntéze pohybu. Jakkoli šlo nejdříve jen o hračky, jako např. thaumatrop dr, Parise (1826), přece jen tu byl položen základ pro pozdější práce Plateauovy (phenakUti-skop), Fara davový, Stampferovy (strobo-skop% Hornerovy Czootrope), jež všechny b) Robertsonovy Fantasmagoriů (konec 18. stoL) Purkyné svým kimsiskopem (forolytem), pozoruhodným zejm- tím, že mu posloužil průkopnicky jako studijní pomůcka pro lékařskou pedagogickou činnost. Purkyné také jasnozřivě odhadl možnosti, které se v nových „hračkách" skrývají, a před-povédél skvělou budoucnost film. uměni. Závěrečnou etapu zahajují r. 1867 věd. výzkumy Mareyovy o pohybu koně, rozvinuté o 10 let později Muybridgem ve Spojených státech s mimořádnou systematičností a podrobností (Muybridgeovy pohybové studie prakticky všech životních situací si dodnes zachovaly svůj význam, nemluvě již o jejich dokumentační hodnotě jako obrazu tehdejšího světa). Vý-znanmými proměnami prošly i vlastni světlocitUvé materiály. Po zavedení skla jako podložky (Niěpce 1847) přicházejí želatínové fot. desky (Maddox 1871), celuloidový pás (Goduin 1887), až konečně zahájení piům. výroby film. pásu (Eastman v Rochesteru 1889), jež se stalo dalším z významných předpokladů vzniku kinematografie. Posledni desetiletí 19. století pak bylo přímo nasyceno nejrůznějšimi pracemi v nejrůznějších zemích světa, jež probíhaly prakticky paralelně, takže je obtížné dobrat se jasného názoru o prioritě (je-li to ovšem vůbec účelné). Tak např. Le Prince (1889) používá maltézského /kříže, perforovaného film. /pásu, spolčeného objektivu pro snímání i promítání. Edison patentuje svůj způsob perforace filmu (1891), kterého se pro jeho univerzálnost používá v podstatě dodnes, zároveň Spolu s Dicksonem, vytváří kine-tograph) r. 1892 bratři Skladanowští v Berlíně začínají pracovat na bioscopu3 objevuje se Boullryho patent na cinématographe. Marey vypracoval projekční chronograf (1893), Díckson s Edisonem přinášejí ktnetoskop a natáčejí první kinetoskopové filmy.v prvnímiilm..Atud^ V Evropě i Americe se pak r, 1894 šiří jednak kinetoskopové salény, kde bylo možno individuálně pozorovat krátké programy, jednak v různých zemích dochází k experimentálním projekcím (Robert Paul, W. Fricse-Greene, Alberini a další). Zdánlivě mimo tuto linii probíhaly práce Emila Reynauda, začínající r. 1876 prvním modelem prastinoskopu, zatím jen pro individuální pozorování. Roku 1879 však přiSel Reynaud se svým divadelním praxinoskopem, což vedlo r. 1892 k otevřeni Reynaudova opt. divadla, jež bylo realizaci prvního programového záměru veřejně předvádět pohyblivé obrazy s fabulova-ným příběhem. Jakkoli tech. řešení tohoto problému nemělo perspektivu dalšího rozvoje, neboť bylo v podstatě jen do znač-, ne dokonalosti rozvedením myšlenek předchozí epochy, přece je Reynaudův přínos mimořádný, a to i pro další vývoj kinematografie jako umění, neboť je vlastně přsmým předchůdcem tvůrců animovaných filmů. Jeho kresby na papírových páscích je také ostatně možno film. technikou zrekonstruovat. ■ Až konečné pak bratři Auguste a Louis Lumiěrové sloučili všechny dosud existu> jící prvky věd., tech., ale i prům., organizační a komerční a uspořádali 28. prosince 1895 v Paříži v Grand Café na bulváru Kapucínů první veřejné kinemat. předsta- c) Purkyňflv forolytový kotouček s fázemi činností srdce. d) Lu m térů v promítač Istro veni s programem. Tento den se pak obecně považuje za okamšik zrození jilmu. Tímto datem konči p. a začíná velká, složitá, oslnivá historie novéno společenského, ekon., tech. a uměl. fenoménu, jakým se stala pro dvacáté století kinematografie -výraz své epochy. (V. obr. a, ŕ, c, d.) předloha, v tenninologíi film. tvorby v StrSím smyslu obecné označení první fáze přípravy filmu. P* může být nejen existující román £i povídka, divadelní n. rozhlasová hra, hudební dílo apod,, ale predsádka /scénář. Od p. v uvedeném dvojím pojetí nutno odliSovat p., kterou jsou existující předměty a různé další materiály dokládající a dokumentující historické prostředí) modu, styl, krojové oblečení atp., jako jsou obrazy, dobové fotografie, kroje a různé další předměty, které inspirují a spolu-urcují pojetí a tvorbu film. výtvarníka (/architekta, /kameramana, /návrháře kostýmů, /maskéra atp.). předmíchačka (slang), předběžné /míchání zvuku. přodmontáž (pře d výr obu) filmových dekoraci, výrobní technológia fihn* staveb, kdy se z ekon. důvodů zhotovují hlavní části film, /dekorací (celé stěny n. jejich velké části) před vlastní stavbou dekorací v /ateliéru. Do ateliéru se po jeho uvolnění dopravují speciálními vozy na převoz dekoraci (vlečné n. stěhovací vozy s nízkou ložnou plochou). Pak se tyto předvyrobené Části snadno a rychle spojí, dokončí, upraví či opraví, doplní výpravnými /prostředky, čímž se zvýší efektivnost využití vlastního ateliéru. PXd. se proyádi v montážních /halách n, /přípravnách. predsádka, jednoduchá n, složená opt /soustava, která se nasazuje na /objektiv a která ovlivňuje opt, /zobrazeni. Podle účelu lze p, rozdělit na afokáttú pto změnu ohn. /vzdálenosti snímacích /objektivů, na änamorfoticki, jimiž se uskutečňuje anamorfotické /zobrazení v širokoúhlém /filmu, a na stereoskopické pro potřeby stereoskopického /filmu; zvláštní druh p. tvoři předsádkovi /čačky. Afokáln} p. je holandský dalekohled (obr. a) i pK zobrazení nekonečně vzdálených předmětů vytváří v /nekonečnu obraz s jiným zvětšením, který se dále zobrazí objektivem do jeho ohn. roviny obrazové (v. body základní). Používá sc dvou druhů afokál-ních p.: zvětšujících, k prodloužení ohn. vzdálenosti, a zmenšujících (obrácený dalekohled), k jejímu zkráceni. Protože afo- oj Schéma holandského dalekohledu, jehož "princípu používá afokáíní predsádka. Členy 1, 2 tvoří afokáíní opt. soustavu (obrazové ohnisko prvního členu je totožné s předmS- i určitá skutečná událost, ať již historická n. současná. Je pravidlem, že p. je vyjádřena písemnou literárni formou a pak je z hlediska autorského práva samozřejmě autorskoprávně chráněna i jako dílo literární. Není-ti však zachycena a zpracována literárně (jde-li např. o skutečnou událost), pak nutno hovořit pouze o /námětu. Termínem p. filmu v u£Sím smyslu se však někdy označuje jen film. povídka n. film. tovým ohniskem druhého členu). Svazek rovnobežných paprsků, které vstupují do dalekohledu pod úhlem t, opouští jej rovnoběžná pod větsim úhlom t*. kalní p. je přídavný člen, jehož vliv neby při konstrukci objektivu respektován a který tedy zavádí opt, /vady, omezuje se její použití na amatérský /film. P* pro plynulou změnu ohn. vzdálenosti, které by patřily do skupiny p. afokálních, jsou dnes nahrazeny pankratickými /objektivy. Ana* morfotickd p. je též afokáíní opt. soustava; její zvětšeni ve svislém směru je však větší zprav, dvakrát než ve směru vodo- 229 předsálí kina rovném. Konstrukce anamoifotických p. jsou různé: nejčastěji bývají složeny z válcových, čoček (obr. b). Pouze k /promítání se používá hranolových, zrcadlových n. kombinovaných p. (obr. c, d, é). Stereoskopická p. je opt. soustava složená ze /zrcadel n. hranolů (obr. /). Pří /snímáni vy- promítóoi přepojovač křížový b) Ret válcovou anamorfotickou predsádkou. c) Rez hranolovou anamorfotickou pfed-sidkou. Svazek paprsků v rovině nákresny o ilři t opouStí předsidku se změněnou Siří t"; v 'rovině kolmé k nákresně se itfka svazku nemění. d) Promítací objektiv 1 ve spojení s anamar-fotickou predsádkou složenou z dutého zrcadla 2 a vypuklého zrcadla 3. tváři s objektivem stereoskopickou dvojici obrazů snímané scény umístěných na ŕilrn. políčku vedle sebe n. nad sebou; pří promítání se pomoci p. každý z této dvojice zobrazí na společné promítací /plose (zprav, se používá polarizovaného světla, takže obrazy mohou ležet přes sebe). předsálí kina, prostor před /hledištěm kina, z něhož se do hledUtě přímo vstupuje. Obklopuje-K hlediště kina, mívá podobu /kuloáru, jehož funkci o přestávkách mezi promitáním do určité míry plni. P.k. je zároveň prostorem vytvářejícím zvuk. /izolaci mezi vstupními prostory a hledištěm kina. Funkcí p.fc. tam, kde není, má /foyer kina. představení filmové, reprodukce film. /díla před divákem. Tím, že je film předváděn v podobě fixované jednou provždy, HSÍ se od divadelního p., které je dílem pokaždé novým, m čnícím se vlivem okamžité kondice herců, odezvou hlediätS a jinými okolnostmi. To ovSem neznamená, že divák v kině není spoluúčasten na dram. procesu, ale film. záznam zpětně ovlivnit již nemůže. Přesto tu existuje atmosféra vzájemného ovlivnění diváků, které se 230 často mění od p. k p. podle složení publika. Po právni stránce rozeznáváme p. veřejná a p. soukromá. Za veřejné se považuje ohlásené p., na které si může zakoupit vstupenku každý neidentifikovaný návštevník, n. na které pořadatel umožnil volný přístup veřejnosti. Za soukromé e) Kombinovaná anamorfotická predsádka. Světlo proSlé objektivem í se odráží na rovinné ploše a na duté zrcadlové ploäe hranolu 2 a dále na vypuklé zrcadlové ploše a rovinné plose hranolu 3. i. promítám f) Zrcadlová stereoskopická predsádka. Předmět i se pomocí dvojíce rovinných zrcadel 2 a objektivu 3 zobraz! jako stereo* skopicki dvojice 4, (Při promítáni je chod světla opačný; dvojice obrazů vytvořených různě polarizovaným světlem se zobrazí do roviny promítací plochy í.) (uzavřené) p. se podle oficiální definice považuje předvádění, na něž byli pozváni zainteresovaní odborní zájemci, popř. jedinci, jejíchž jména jsou pořadatelům předem známá. Zvláštním typem slavnostního p. je první p. (/premiéra). Po ekono-ndefto-organizační stránce p, v. provoz kina. předvádění filmů, neveřejné /promítání filmů pro tvůrčí pracovníky, kulturní pracovníky, novináře apod. Uskutečňuje se zprav, v předváděcích /síních n. také mimořádní ve veřejných kinech mimo dobu jejich hlavního provozu. předze&UovaS mikrofonní, / zesilovač určený k impedančnímu přizpůsobení výstupů měniče - mikrofonu, popř. též k napěťovému zesileni el. signálu. Může se ho používat bezprostiedně u vlastního mikrofonu n. jako součástí míchacího /stolu* U kondenzátorových mikrofonů je jeho existence technicky nutná. P.m. se vyznačuje nízkým základním /Šumem, aby nebyly ani signály odpovídající nízké úrovni zvuku maskovány. P.m. musí mít malé harmonické zkreslení při velkém rozsahu dynamiky, který musi odpovídat dynamice přirozeného zvuk. signálu, neboť plynulá regulace . citlivostí^ podle změny úrovně zvuku není možná. P.m. mívají stupňovitě přepínatelné zesíleni, popř. též kmitočtovou korekci k danému typu mikrofonu. Některé p.m. mají možnost omezeni zesílení v oblasti nej hlubších kmitočtů, aby bylo potlačeno intermodulační zkresleni spolupůsob odstraněn kročejový /hluk. přehled hudby, seznam (výpis) všech /synchronů film. /hudby n. jejích úseků použitých ve filmu. U každého úseku je uvedena stopáž, jméno autora a označení scény. P.h. sestavuje /skript, popř. skript, -specialista v předepsané lhůtě podle definitívni kopie filmu. P.h. slouží jako podklad pro ochranu (zvi. mezinárodní) autorských práv původců film. hudby. V. t. mbtrAž. přechody filmových obrazů, ze sce-náriscického hlediska způsob takového spojování /obrazů, který nejlépe slouží kompozičnímu záměru. Jsou nejrůzněj-Šfho druhu, např. p. asociaci (příbuznost obrazu n. zvuku), kontrastem (dojmová protichůdnost), metaforou (přímý n. skrytý příměr či symbol). Jiné jsou p. vycházející z techniky filmu (členící znamení, interpunkce): ostrý /střih, /prolínačka, /zatmivačka, /roztmivačka, /stíračka. překlad dialogů, práce překladatele,... kterému byla předána k zpracováni dialogová /listina v cizi řeči. Je nutné, aby překladatel viděl celé film. dílo v originále a seznámil se tak s /žánrem, stylem a hovorovou řečí originálu. P.d. je někdy velice obtížný, zvi. jde-li o klasická díla s veršovaným dialogem (Hamlet), n. o /muzikály, kde písňový text je funkční, stejné jako dobové dialogy ä slangy. V. t. dabing filmový. přenos barev (v barevném filmu), přenášení tři dílčích obrazů ze snímacího materiálu (např. origmálního /negativu) na další meziprodukty až do finálního pozitivu (distribuční /kopie). Technicky se v kinematografii realizuje zejm. /kopírováním barevných filmů pří jejich /rozmnožováni ; pfi využívání barevného /filmu v televizi pokračuje p.b. až k barevné obrazovce. Podmínkou správného p.b. je, aby se dílčí obrazy do sebe nezamieňa-valy (čistý p.b.) a aby měly vzájemně stejnou gradační kvalitu (gradačně správný p.b*) i splnění obou podmínek představuje věrný p.b. První podmínka je kritická u tři vrstvy ch barevných /materiálů, protože spektrální oddělení jejich tří dílčích obrazů závisí na spektrálních charakteristikách příslušných barviv. Trojice barviv, kterými se jednodivé tři dílčí obrazy vybarvuji na fot. meziproduktech (negativy, duplikační materiály), je na první pohled stejná jako barviva normálni; Žluté, purpurové a azurové. Každé z nich absorbuje svědo v jedné třetině (úseku) spektra, a to v úseku, v němž je citlivá ta vrstva materiálu (na který se kopíruje), do níž se má příslušný dílčí obraz přenést. ~Mím~ťě'to~ab'^ hustota barviva. Kromě toho prakticky použitelná barviva absorbuji i v druhých dvou úsecích spektra, a to v míře vyjádřitelné tzv. vedlcjHmi hustotami barviva. Nedokonalým spektrálním oddělením dílčích obrazů při kopírováni dochází k jejich vzájemnému zamíchávání a nemůže být dosaženo čistého p.b* Čistý p.b, by vyžadoval takovou ideální trojici barviv, aby vedlejSI hustoty byly nulové. Ve skutečnosti ťbrnú tak bývá výjimečně, a proto se musí používat /maskování (přenosového barvodélitelného), aby byl p.b. co nejlepsí a nebylo jim ohroženo celkové barevné /podání. Celkovou kvalitu p.b. popisuje Předváděčka, malé kino ve film. studiu, kde tvůrčí štáb denně kontroluje natočenou práci z předešlé pracovní směny. matematicky v prvním přiblížení tzv. přenosová matice, jejímiž prvky jsou v podstatě hlavní a vedlejší hustoty. V. t. EtBř&o- dukce barev, rozklad barhv, skladaní bakbv. přeostřování, plynulá změna polohy /objektivu ve směru opt. /osy vzhledem k rovině citlivé /vrstvy (v /kameře) n. obrazového políčka (v promítacím /stroji), jejímž účelem je vytvořit ostrý obraz požadovaného předmětu n. zajistit /ostrost obrazu na promítací /ploSe. Mění-Ii se vzdálenost snímaného předmětu (osoby) od kamery ve větším rozsahu, než je /hloubka pole, je třeba přeostřit. Osový posuv objektivu v kameře se ovládá jed- ■ noduchým mechanismem, který na stupnici ukazuje vzdálenost předmětu, na Htferou-JerzaostrentřríVp podle vzdáleností odměřených při zkouSce v jednotlivých místech dráhy herce. Podobně je tomu pří /jízdě kamery. Kame-taman-reportér n. dokumentarista pře- . ostřuje sám během natáčeni podle vzdálenosti hlavního snímaného motivu. P. na tv kameře se děje posuvem snímací tv elektronky (objektiv je přitom v klidu). P. je dále výrazovým dramatizáčnírn prvkem, kterým lze přenést těžiště akce z jednoho motivu na motiv druhý, P. bez pohybu herce ve scéně n. bez pohybového podnětu je „technické", působí tvrdě, deformuje prostorové vztahy (někdy vsak může být z tvůrčího hlediska I záměrné). P. při promítáni se používá při nesprávném nastaveni promítacího /objektivu. Při promítáni /diaprojektorem se p. uplatni u /diapozitivů s nestejnou tlouäťkou. Některé moderní kamery a diaprojektory jsou vybaveny zařízením, jež umožňuje dálkové p.j vyrábějí se i diaprojektory se samočinným (automatickým) p» přepis zvuku, 1. kopírování /záznamu zvuku metodou p., tj. snímáním signálu zvuk. /modulace z reprodukčního (snímacího) zařízeni (např, /magnetofonu, /míchačky) a současným záznamem tohoto signálu na zařízení pro záznam (např. magnetofonu, zvuk. /kameře). Obě zařízení jsou při tom spojena řetězcem pro el. přenos signálu zvuk. modulace. Je-li třeba, jsou snímací a záznamová zařízení synchronizována, aby se zajistila /synchronizace zvuku. Pro nejběžnějSi p.z., tj. z magn. filmu na magn. nim, používá se magn. kopírky (v, t. duplex). P*z* se zprav, provádí beze změn (tzv. p. 1: 1), méně často se změnou /úrovně n. s korekcemi pomocí korekčního /zesilovače. Při /míchání zvuku se provádí simultánní p.z.j tamtéž cvent. střih p. pomocí vpiso-vacího zařízení. - 2. p.z, v ^dabingu se provádí z úzkého magn. pásku na perforovaný magn. film, zprav. Šířky 35 mm. Z řady záznamů zvuku příslušných k dané /smyčce obrazového film, záznamu urči režisér k přepisu optimální záznam. Perforovaný magn. film umožňuje /synchroni- zaci obrazu při konečném střihu dialogového pásu. P. jednak Setři spotřebu perforovaného magn. pásu, jednak umožňuje daläí zpracovaní na normalizovaném tech-nol. zařízeni ve /střižnách a míchacích halách. P. se uplatňuje i při výrobě ruchových a hudebních pásů. - 3. Kopie záznamu zvuku, získaná metodou p. (v. ad 1). Výsledný záznam je, podle použitého zařízení, magn. n. fot. Při /výrobě zvuku se originální záznam zvuku, zhotovený některou z metod /příjmu zvuku, skladuje v /archívu a k daUhnu zpracování, tj. k výrobě /dvoupásu zvuk. denní /práce a pracovní /kopie, /střihu zvuku a mícháni, slouží výhradně p. na magn. filmu. Pfi dokončovacích /pracích se z hotové míchačky, tj. z výsledného magn, záznamu zvuku, provede p. na záznam fot. (slang, „na světlo*'), který se podrobí laboratornímu /zpracováni. Při výrobě stereofónni verze se hotová stereofónni michalka přepisuje pomocí magn. zvuk. kopírky (v. t. copycord) na zvuk. /stopy vyrobené /nanášením magn. vrstvy na distribuční /kopii. přepojovač křížový, tech. zařízení umožňující rychlé, snadné a přehledné sestavení cesty signálu zvuk. /modulace ve zvuk. /studiu podle okamžité provozní potřeby. Nejčastěji má formu tabule s maticově (sachovitě) uspořádaným polem zásuvek, na které jsou přivedeny vstupy a výstupy vSeeh zařízení studia, takže jejich 231 přestavba bropojením Izé hbóvolný vystup připojit pomocí propojovací vidlice (zástrčky) na libovolný vstup (v. obr.)- Kromě toho se používá těžp.k.šňůrovýchn. reléových; jejich název je odvozen od propojovacích prvků. h moči kličky, kterou sé tfáéi trn přes jednoduchou převodovku (dvě ozubena kola - převod do rychlá), n. elektromotorem. Otočné trny jsou buď svislé, n. vodorovné. P. pro amatérské filmy bývají přenosné, zprav; jednoduché konstrukce a se sklop- výstup křížového /". t přepojovače (^!mj?r.'JfPL. pro zpracován! signálu) vsřup křížového 3± přspůjovoče ■ \ (výsf/jpy zdrojtí sľgnala) i Krížový přepojovač. přestavba, stavební úprava film. /dekorace, které se již použilo pro /natáčení. -P. se připraví pro natáčeni jiných scén n. jiného filmu, což znamená úsporu nákladů na /bourání a novou stavbu, přetáčení, 1. opakované /natáčeni film. /záběru, který je nutno znovu natočit (přetočit), je-li původní při kontrole denních /prací vyhodnocen jako nevyhovující, . 2. Slang, název pro natáčení se zvýšenou obrazovou /frekvencí, než je normální (24 cbr./s), např, pro výsledné zpomaleni pohybů při promítání normální frekvenci. V. t. snímaní vySSí frbkvbncí. 3. Též termín pro /převíjení obrazového n. magn. film. materiálu z jednoho kotouče na druhý. přetlumenf, akust. /úprava prostoru, v němž je třeba dosáhnout zvi. krátké doby /dozvuku (např. u vstupních zádveří do /ateliéru, zvuk. /studií, u /pleném apod.). P. se dosáhne obložením povrchů takového prostoru akust. materiály n, konstrukcemi s vysokým koeficientem /pohltivosti zvuku. převiják, slang, název pro převijeci /stůl. V kinech, kde se promítá hořlavý film, je p. umístěn v /převijární, zvláštni místnosti sousedící s /prornítárnou. U kina s promítáním jen filmu bezpečného bývá p. přímo v promítacím /souboru. převijárna, místnost v promítacím /souboru, sloužící k uložení filmů v /trezoru, k /převíjení filmů, ke kontrole tech. stavu distribučních film. /kopií, k jejich opravám a /čištění. P. musí být suchá, bezprašná a v kinech, v nichž se manipuluje s distribučními film, kopiemi s magn. stopami (magn, /záznamem zvuku), umístěna mimo dosah rušivých magn, polí, vytvářených magn. n. elektromagn. zdroji, kterými je promítači soubor vybaven. přcvíjeĚka, zařízeni k /převíjení filmu, jímž je vybavena každá /promítánia (v. t. přbvijárňa).Skládá se ze dvou nosných ramen, připevněných na základovou desku, popř. tvořících s ní jeden celek, /Cívky a /středovky se nasazuji na otočný trn ramen. Převíjeni se děje ručně po- 232 stálý spoj vymenny spoj nespojena hými rameny pro lepäj skladrióst^ ovládají se ručně. Funkci amatérské p. často nahrazují ramena /projektoru. V, t, přívijAk. převíjeni filmu, práce s film. /kopiemi, při niž je třeba film. /pás převinout ze /středovky na /cívku, z cívky ná středov-ku n. z cívky na cívku. P. se provádí pH přípravě film. /programu, při kontrole film. kopie, při /lepení a /čištění film. pásů a před odesláním film. programu z kina. Pro p.f. se má používat výhradně převíjecího /stolu. přičeš (ohon, cop, chignon), volné prameny /vlasů spojené na jednom konci a připínané do vlastních vlasů, příjem obrazuj všeobecně používaný výraz pro /natáčení n. /snímání obrazu film. /kamerou, příjem zvuku, Činnost zahrnující výběr zvuku (v, režie zvuku), jeho zachyceni /mikrofonem, poslechovou /kontroíu a úpravu pro /záznam, s cílem dosáhnout záznamu zvuku vhodného pro zamýšlenou /kompozicí zvuku. Vytváření zvuku pro film vyžaduje podle podmínek natáčení různé metody p.z., vzájemně se lišící způsobem zajišťování /synchronnosti s obrazem. Podle použité metody rozeznává-typy záznamu: původní synchronní „čistý**, konkrétni /zvuk s min, prostoro-výnr /charakterem a s min. hlasitostí doprovodné atmosféry a ruchů. V tomto případě se obv. zaznamenává zvlášť samotný zvuk vhodné atmosféry, popř. jiných zvuků dosažitelných v typické h. z hlediska režijního záměru žádoucí formě. Jejich /přepisů se použije k výrobě ruchových míchacích /pásů a konečná kompozice zvuku se dotvoří až pří /mícháni zvuku. Opatřeni a prostředky, které umožňují provést vyhovující záznam původního' synchronního zvuku, jsou zaměřeny především na potlačeni nežádoucích hluků a na zajištěni /srozumitelnosti, konkrétnosti ä dostatečné úrovně hlasitosti hlavního funkčního zvuku. Jsou to: použiti signálních a jiných zařízení, usnadňujících dodržováni ticha na scéně (v ateliéru zejm. zvuk klaksonu, užívaný jako návěst před Snímáním, výstražná světla, automatické závěry dveří), použití bezhlučných zařízení a bezhlučných konstrukcí a povrchů podlah pří natáčeni, dobrá /akustičnost dekorace, použití směrových /mikrofpnú> jejich vhodný výběr, umístění á vedení v souhře š korigováním signálu (v. zesilovač korekční) a regulaci úrovně ná míchacím /stole, při dialogit též zajištění /fonogennosti textu, zajištění dostatečné " srozumitelnosti dialogu dobrou výslovnosti, přiměřeným tempem a hlasitostí mluvního projevu herců. Při dostatečné hlasitosti dialogu lze sice uskutečnit vyhovující záznam původního synchronního zvuku i v poměrně hlučném prostředí, avšak zvyšováni hlasitosti zároveň omezuje výrazové možností hereckého projevu, a proto je lze požadovat jen do určité míry, individuální pro jednotlivé herce a pro okamžité podmínky. Nelze-li z jakýchkoli důvodů realizovat záznam původního synchronního zvuku (např. v exteriéru n. reálu), pořídí se na scéně pouze záznam pomocného zvuku, tj. zvuku znehodnoceného, avšak syndbronního, popř. též záznam samotných zvuků jako v případě 2. Piatný definitivní záznam dialogu n, jiného hlavního zvuku se uskuteční dodatečně, metodou postsynchronu vc zvláštním zvuk. /studiu. Z hlediska možností hereckého /projevu má tato metoda určité nedostatky, neboť část pozornosti i úsilí herce je při příjmu postsynchronu zaměřena na snahu o max. synchronu o$t a mluvený projev se odbývá téměř bez ■ pohybové akce. Metody playbacku, při níž se platný definitivní zvuk zaznamenává před snímáním obrazu, lze též použít pro některé případy natáčení v hlučném prostředí. Protože však herec musí na scéně svou akci (při dialogu i pohyby úst) synchronizovat podle reprodukovaného zvu- n mm SK m /zvuky samotný /zvuk, /playback, /post-synchron a jeho variantu hudební /synchron. O použiti určité metody p.z. rozhoduje /mistr zvuku větŠ. již při přípravě natáčení, mnohdy však až bezprostřeó^énpxed-knj-mužér~fcoHttm>-úsp^ -- /záběrem, po poslechové zkoušce á po- jehož rytmus je pravidelný, tedy při možností optimálního výběru hudbě (zpěvu, hře na nástroj, tanci a ji- zvuku přímo na scéně. Vyhovující záznam původního synchronního zvuku lze získat ve dvou případech: 1. je-li možno vyvážit /hlasitost hlavního funkčního zvuku (zprav, /dialogu) s hlasitosti zvuk. /atmosféry a ostatních funkčních zvuků tak, aby záznam zhotovený na scéně představoval definitivní kompozici zvuku ve shodě s režijním záměrem. Potlačeni všech nefunkčních a nežádoucích n. rušivých zvuků (/hluku) je při tom samozřejmým předpokladem; 2. lze-li hlavní funkční zvuk (zprav* dialog) zaznamenat jako téměř ných hudebních akcích). Pro dialógové scény je tato metoda vhodná zvi. tehdy, jestliže požadavek synchronnosti není phhš důležitý (velké celky, noční scény, mluvicí osoby mimo obraz, v hlubokém stínu n. zády ke kameře atd.). Záznam hudby a natáčení hudebních akci metodou playbacku jsou výhodné z hlediska plynulosti (kontinuity) zvuku. Pomocí playbacku lze i scény střihově náročné natáčet bez problémů $ /návazností zvuku. P.z. provádí mistr zvuku za spolupráce /mikrofo-nisty, /mechanika zvuk. aparatury a ce- lého film. štábu. Reguluje při tom úroveň signálu a koriguje jeho kmitočtový průběh poniocí ovládacích prvků míchacího StOlU (v. t. ZESILOVAČ KOREKČNÍ) Za Stálé poslechové kontroly zvuku a za vizuální kontroly pomocí mdikačního /měřiče úrovně. Těchto prostředků mistr zvuku používá k přiměřenému modulovaní zvuk. záznamu, tj, k takové kvantitativní a kvalitativní úpravě signálu, aby výsledný záznam odpovídal požadavkům návaznosti o zamýšlené zvuk. kompozice pří respektování /kritérií kvality elektroakust. přenosu. příprava lázni (vývojkáma), vžitý název pro prostor v objektu film. /laboratoři, $e zásobními nádržemi pro cirkulující a regenerační roztoky, vybavený odstředivými čerpadly s rozváděcím potrubím a armaturou k dopravě roztoků do vyvolávacích automatů. V klasické koncepcí film. laboratoří bývá p.1. obv. situována pod sálem S vyvolávacími /stroji. příprava stavby filmové pracovní období před zahájením stavby film, /dekorace, určené k přivezení potrebných stavebních prvků ateliérové /stavebnice, k rozměfování á vykreslováni půdorysů film. staveb podle zastavovacího /plánu křídou na podlaze /ateliéru n. zatlučením kolíků do země v /exteriéru, k navážení dalších požadovaných materiálů (např. zérniny, stromů) apod. V. t. DEN KRESLICÍ. přípravky upevňovací, pomůcky používané ve film, /dekoracích k upevňování různých doplňků na stěny dekoraci (/svorky se švěrkou, speciálně upravené svěrky aj.). přípravna, prostor související bezprostředně s vlastním film. /ateliérem, s nímž je spojen velkými, akusticky izolujícími, obv. dvojitými vraty. Stejně tak má p. velká (nejlépe posunovací n. zdvihací) vrata na okolní komunikace n. na dvůr studia. P. slouží zejm. k přípravě film, /dekorací, k dočasnému uskladnění předmětů /výpravy (nábytku, spedálního vybavení natáčených /interiérů) n, k /před-montáií některých rozměrných částí dekoraci (zejm. v zimě)* Správně využitý prostor p. zlepšuje využití atdiérové plochy pro vlastní /natáčení. Výhodné je též, ústí-li do p. dveře nákladních výtahů, jimiž se do p. dopravuji potřebné prvky ateliérové /stavebnice ze skladu /fundusu. příslušenství amatérské kamery, vybavení a doplňky amatérské /kamery, které lze rozdělit na základni a zvláštní. Základní p* tvoři nezbytnou výbavu každé amatérské kamery. Zahrnuje pohonný motorek (pérový n. el.), ústroji pro /posuv filmu, /dvky n. /kazety na film, /objektiv, /hledáček, /spoušť, /počitadlo metrů. 'Zvla¥ím~&rj&&^^ — tčji vybavených přístrojů n. jím lze přístroj doplnit dodatečně. Je to zejm. mechanismus pro změnu obrazové /frekvence, mechanismus pro /expozicí jednotlivých poliček, zámek spouště pro trvalý chod, samospouSť, signalizační zařízeni délky zaberu, zpětný /chod (částečný n. úplný), počitadlo jednotlivých poliček, uzavíra-tdný sektor /závěrky,. sluneční /clona, /kompendium, snímací /filtry, pistolový držák, expoziční /automatika aj. příslušenství kina, prostory /kina potřebné k zajištění jeho plynulého /provozu. Je to jednak společenské p.k., nutné pro /provoz diváků, jednak próvozni p.k.j nezbytné pro techniku promítání a pomocné provozy kina (promítad /soubor, hlavni rozváděč, sklady, prostory pro personál kina apod.). příslušenství optické filmové kamery, pevně zabudované n, výměnné opt. prvky, přístroje a zařízeni potřebné k funkčnímu provozu film. /kamery. K p.o.f.k, patři /objektívy razných ohn. /vzdáleností, popř, /objektiv pankraticfcý, /predsádky, barevné, šedé, polarizační a speciální /filtry, trikové a jiné opt. /hranoly a /klíny, /kompendium n, sluneční /dona, /hledák a event. /expozímetr, /luxmetr n. /jasoměr. příslušenství provozní, u ateliérové /skupiny n. /bloku prostoty černého /provozu jako /přípravny, přístavné /prostory, komunikace, manipulační prostory apod, příslušenství technické, u ateliérové /skupiny n. /bloku tech, prostory s různým zařízením, potřebným pro provoz ateliérů; v rámci objektu /záznamu zvuku tech. prostory jako /promítárny apod. poslušenství tvůrci, v ateliérové /skupině n. /bloku a v objektu zvuk. /výroby prostory účinkujících (šatny sólistů, komparsů) a výrobních /štábů (kanceláři veďoudch produkčních skupin, režisérů, kameramanů, mistrů zvuku, architektů aj.). P,t, je součásti čistého /provozu. přístavek exteriérový, poměrně malá film. /dekorace postavená ve vyhlédnuté krajině, Čímž se získá požadovaný výtvarný charakter pro exteriérový /záběr. přístroj odposlechový, pomocné dek-troakust. zařízeni používané ve /střižnách k pomocnému odposlechu /záznamu zvuku při vyhledávání synchronizačních /značek (/klapek), V podstatě je to nf zesilovač s reproduktorem, připojený ná odposlechovou magn, hlavu, svisle namontovanou s 2 n. 4 vodícími válečky na příslušné nosné základové desce. P.o. je buď přenosný^ n. pevni zamontovaný v převíjecim /stole. P.o, namontovaný na postranní desce stříhacího /stolu se též nazývá ruční prota-kovačka. přístroji vyrážecí okrajových zářezů, p. k zhotovování okrajových zářezů (výseků) bud do negativů 35mm filmů v místech, kde je nutné provést změnu kopírovacího světla při /kopírování kopií obrazu n. do pozitívni kopie obrazu při číslování obrazového a zvuk. pásu na Číslovacím /stroji. přístroje exponometrlcké měřicí, 1. p. používané při /snímání (/expozi-metry, /jasoměry, /luxmetry) a p. zabudované do snímacích zařízení] /kamer a fot. přístrojů; 2. p., kterými se měří /expozice u zvětš. a kopírovacích zařízení. přístroje fetemeirickéyzařízení k měření fotometrických veličin, v. veličtny a jednotky fotometrické. Rozeznáváme p.f. vizuální, u nichž je měř. orgánem přímo lidské /oko, a p.f, objektivní, u nichž je receptorem záření fotoel. /prvek (/fo-tonka), kterým se měření převádí na měření el. veličin. Nutným předpokladem je, aby fotoel. receptor svými spektrálními vlastnostmi odpovídal lidskému oku. Dosahuje se toho obv. speciámímí /filtry (např. zelený filtr Víscor používaný u selenových hradlových fotoel. článků). V praxi maji větší význam p. objektivní, práce s nimi je rychlejší a méně únavná. P. vizuálních se používá hlavně při laboratot- půjčování filmů ních měřeních výzkumného rázu. Základem všech měř. metod ve /fotometru je několik fyzikálních a fyziologických : zákonů, které umožňují zákonitě modulovat měřená a srovnávací světla, např. změnou vzdálenosti zdroje (/zákon čtvercový), Integrátor: Z - světelný zdroj, S - stínítko, O - okénko, F-fotometr k měření osvětlení v okénku. změnou doby trvání periodických světelných signálů (/zákon Talbotův), pomoci barevných /filtrů (v, pohlcení zäŕení), n. omezováním průřezu světelných svazků /donou. Z p.f. se v kinematografii nejčastěji používá /luxmetrú k měřeni /intenzity osvětlení snímané scény, promítací /plochy v kině apod., /expozimetru k stanovení správné /expozice a /jasom&rů k měření /jasu svítících n. osvětlených ploch. K měřeni celkového světelného toku -zdrojů a svítidel s nerovnoměrnou svítivosti se používá integrátoru (Ulbrioh-tovy koule). Je. to dutá koule opatřená na vnitřním povrchu bilým matným nátěrem s velkým /činitelem odrazu (obr.). Do středu koule se zavěsí měřený světelný zdroj. Na jednom místě koule je okénko, chráněné zvláštním stínítkem před přímým světlem zdroje. Intenzita okénka je při mnohonásobném odrazu světla uvnitř koule téměř přesně úměrná světelnému toku měřeného zdroje, přítlak filmového pásu, působení mech. tlaku na obrazový film. /pás ve film. /dráze v místě film. /okénka přídač-nou /destičkou pro zajištění klidu obrazu a /rovinnosti film. materiálu v ohn. rovině snímacího /objektivu film. /kamery, půjčováni filmů (kinům, organizacím jednotlivcom), činnost, kterou u nás provádějí /Ústřední půjčovna filmů v Praze, Slovenská požičovňa filmov v Bratislavě a krajské podniky pro film, koncerty a estrády: 1. P,f. kinům se uskutečňuje podle podmínek obsažených ve smlouvách mezi půjčovnou a krajským film. podnikem a mezi krajským film. podnikem a kinem. Půjčovna vydává jednotlivé film. programy v kopiích daných k dispozici krajským film. podnikům, které je pak programují jednotlivým kinům. Filmy jsou zařazeny do kategorií (v, kategorizace fh.mů), podle nichž je odstupňována výše půjčovného, placeného kinem obv, nikoli pevnou Částkou, nýbrž procentním podílem z vybraného vstupného. Část půjčovného zůstává krajskému film. podniku k úhradě jeho režie, větší díl dostává půjčovna na nákup filmů (přesněji monopolních práv k filmům), k pořizováni dostatečného počtu kopií, na /propagaci a ke krytí svých administrativně tech. ná- 233 pum pák kladů. V konkrétních, půjčovních smlouvách jsou vzájemné vztahy upřesněny, je. stanovena možnost slev půjčovného jednak v případě filmů reprízovaných, jednak za filmy promítané v kině až po jejich tv vysílání - jsou stanoveny zásady o zacházen!, ochraně a odpovědnosti za film. kopie, o dodávkách propagačního materiálu apod. Film. kopie formátu 16 mm se dodávají ze skladů jednotlivých krajských filmř podniků. 2. P.f. socialistickým organizacím mimo stálá kina provádějí krajské film. podniky na základě zvláštních půjčovních podmínek. Kopie se půjčují jen k promítáni na promítacích strojích, na které vydal krajský kontrolní technik tech. osvědčení.-Sazby půjčovného jsou odstupňovány podle velikosti míst, v nichž je film promítán, podle kategorie filmu i podle jeho délky. Půjčovní podmínky obsahují též ustanovení o.formě.objedT.. návek a odpovědnosti za film. kopie. 3. Pí. Čs. televizi provádějí jednotlivé podniky Cs. filmu (obě půjčovny a /Čs. filmový ústav ze Své filmotéky) podle podmínek zvláštních smluv uzavřených mezi Čs. filmem a Čs. televizí. V zásadě platí, že Čs. televizi jsou půjčovány všechny druhy filmů čs. i zahraniční produkce, u nichž je smluvně získáno právo k tv vysílání s tím, Že dlouhé filmy dabingu. Práce r*fc. je v podatati Jednodušší v tom smyslu, že namluveni /komentáře není tak náročné na /synchronnost pronášené řeči s obrazem originálu. R.k. dbá, aby délka komentáře byla v souladu s dějem obrazu originálu, s jeho správným smyslem a aby komentář měl správnou intonaci. Vzhledem k těmto požadavkům vybírá r»k» •/spikry (herce-/dabéry) a pořizuje $ nimi zkušební snímky. Protože většina komentářových filmů jc poučného a populárně věd, 238 charakteru, spolupracuje r.k. velmi často s odborným /poradcem (k upřesněni správné terminologie příslušného oboru), režisér pomocný, nejblížší spolupracovník r., někdy nazývaný druhý r,; u nás s povinným vysokoškolským vzděláním. Jeho úkolem je výběr a režijní vedení tzv, druhého plánu na scéně, tj. /komparsu a /epizod, samostatné aranžmá menších scén, příprava zadních /projekcí, natáčeni atmosférických zvuků a /ruchů, kontrola scény a dram. /rekvizit, spoluodpovědnost za dodržení denního natáčecího /plánu a za hladký průběh natáčení, spolupráce při dokončovacích /pracích, Rotosyn, rozběhový výkonový měnič (motorgenerátor n. elektronický měnič) fy Siemens pro rozběh a doběh zařízení pro synchronní /reprodukcí obrazu a zvuku. V. t. SYNCHRONIZACE. rovinnost materiálu, jedna z důležitých podmínek k zajištěni ostrého a nezkresleného film, /obrazu v celé ploše obrazového polička při /expozici a při /kopírování a /promítáni kinemat, filmů. Dosahuje se Jí /přítlakem film. pásu přítlačnou /destičkou. rozezrUvání a dozníváni obrazu ve filmu, zvláštní jev typický pro lidské vnímáni film. obrazu, popř. /záběru v čase. Pojem je převzat z hudební terminologie. Jde o vzrůstající n. klesající zájem diváka o jeden n. několik svázaných záběrů. R, a d.o. lze dosáhnout prostě /roztmí-vačkou n. /zatmívačkou, přechodem z bílého kontrastního obrazu k půlténovému obrazu n. jeho vybělením v jediném záběru. Dále rozvíjením akce, jednání, n. naopak ústupem akce. Dozníváni obrazu je charakteristické téměř pro všechny poslední záběry filmu, za nimiž n. na nichž se promítá titulek „Konec'*. R. obrazu bývá na zaěátku filmu, n. v záběrech, kterými začínají nové /sekvence. R. obrazu podporuje vzrůst /kontrastu, proměna barev, rozvíjeni akce, nástup postav z hloubky obrazu, postupné zvyšování pohybových elementů apod. U doznívání obrazu je tomu právě naopak: od obrazu již níc neočekáváme, řekl v5e, děj nepokračuje, Oba způsoby jsou vlastní vyspělým film. tvůrcům, kteří dovedou citlivě odhadnout všechny scénické prvky film. záběru a mají smysl pro dram. obrazový přednes, rozklad barev (ve filmu), vytvoření tří dílcích obrazů, odlišených efektivní spektrální /citlivostí, kterou se obraz hodnotí (rozkládá), tedy citlivosti zahrnující do citlivosti vlastního receptoru i spektrální charakteristiku event. použitého /filtru. Podle toho, v kterém úseku spektra jsou maxima této efektivní spektrální citlivosti, rozeznává se modrý, želený a Červený dtlčt" obraz. Tento jediný princip ř. mtže být V podstatč realizován několikerým způsobem: a) Dílčí obrazy se zachycují postupně za sebou. Tohoto způsobu se kdysi též používalo v kinematografu: snímalo se trojnásobnou obrazovou /frekvenci a před /kamerou rotoval karusel s příslušnými výtažkovými filtry. Při /promítání pozitivu se postupovalo obdobně. Film měl trojnásobnou délku a dílčí obrazy byly umístěny střídavě postupně za sebou. Výhodou tohoto postupu byla jednoduchá realizace, nevýhodou tzv, časová para-laxa (dílčí obrazy pohybujících se předmětů byly snímány v postupných fázích pohybu, což se při promítání projevovalo jejich barevným orámováním). by Obrazy se zachycují třemi kamerami současní, I tento způsob našel uplatnění v kinematografii, odpadly při něm problémy časové paralaxy a trojnásobné rychlosti, přistoupily však problémy Se vzájemným rejstříkem obrazů (krytím) a s prostorovou paralaxou, protože tři kamery neměly společnou opt. /osu a dílčí obrazy se tedy lišily navzájem podobně jako stereoskopické dvojice. Při promítáni bylo možno dosáhnout dokonalého rejstříku jen u předmětů v jedné předmětové rovině, c) Obrazy se zachycuji speciálními /kamerami s jediným objektivem a s opt. děliči soustavou na tři citlivé vrstvy. Tohoto způsobu používala např. původně firma /Technicolor (při klasickém tři barevném hydrotypíckém tisku): děliči hranol obsahoval polopropustné zrcátko, které odklonilo jeden dílčí obraz o 90", kdežto druhé dva byly zachycovány na /bipak. Tento způsob byl prakticky bez zásadních . nedostatků kromě složitosti snímací- kamery a obtíži při rejstříku, d) Obrazy se : zachycují najednou na jedno místo fot. materiálu tak, že se umístí těsně vedle sebe formou mikromozaiky, tj. mozaiky^ nerozlišitelně při pozorováni. Sem patři systémy s mozaikovými filtry ať nepravidelnými n. pravidelnými a systémy s /ma- : teriáíy obsahujícími čočkový rastr. Jejich podstatnou nevýhodou bylý nepřekonatelné komplikace s rozmnožováním filmů, takže tyto systémy nemohly přesáhnout rámec amatérské kinematografie, c) Obrazy se zachycují do jednotlivých vrstev nad sebou nalitých, Byly sice popsány způsoby (především v patentové literatuře), kdy se po obvyklém černobílém zpracování jednotlivé vrstvy oddělily od sebe a přenesly „stazeium" na oddělené podložky (.tzv. stripping-film systém)* ale prakticky se tento způsob realizoval formou třívrstvých barevných /materiálů. Tento způsob má velké přednosti v samočinném rejstříku obrazů, může používat prakticky stejných kamer a promítacích strojů jako černobílý film. Od Černobílých materiálů se liší jednak svým chem. zpracováním (barvotvornó vyvolávání atd.) a /kopírováním (filtrace), jednak přísnějším režimem při celé práci. Na finálních pozitivech (přímé inverzní /materiály, distribuční /kopie atd.) se nakonec vybarví tři získané výsledné dílčí ■; obrazy přímo ve vrstvách trojicí normálních barviv; u fot, meziproduktů (negativy, duplikační film. /materiály) nejde o skládáni barev, ale o jejich /přenos; proto je třeba dílčí obrazy navzájem od. sebe odlišit. Dosahuje se toho spektrálním oddělením: jednotlivé tři dílčí obrazy ~~še sice vybarvi rovněž žlutým, purpure^ vým, popř. azurovým barvivem, ale v tomto . případě nejde vlastné o tH normální barvy; : HSi se od nich svou funkcí i požadovaným průběhem (i když v praxi vzhledem k možnostem velké rozdíly nebývají). Dílčí obrazy na oddělených podložkách se nazývají barevné výtažky. rozmery filmového materiálu, šířka, . tvar a velikost /děrování, poloha děrování a /rozteč děrování film. materiálu. Tloušťka film. materiálu se pohybuje kolem 0,14 mm a zprav, se u běžných rozměrových náčrtků neudává. V ČSSR jsou r.f.m. stanoveny normou ČSN 666510. V některých zvláštních případech se dodává film, materiál ve vícenásobných šířkách mm a) Základní rozměry filmu Rozměr mm A 34,975 ± 0,025 B 475 ± 0,01 2 ± 0,07 mas. 0,1 P 25,37 ± 0,05 G wítX. 0,025 475 ± 0,4 b) Rozměry otvorů děrováni v mn> Druh děrování— Rozměr C £> H P (pozitívni) 2,8 + 0,005 - 0,015 1,98 ± 0,01 0,5 ± 0,03 - CS (CinemaSoope) 1,98 ± 0,01 1,85 + 0,015 -0,005 0,33 ± 0,03 — BH (Bcll-Howcll) 2,8 + 0,005 - 0,015 1,85 + 0,015 -0,0O5 — 2,08 *) Je-li použito děrování CS (CinemaS cope), mění se vzdálenost otvorů děrování od hrany filmu £:; Es na 2,18 ± 0,05. a teprve po zpracování se film rozřezává na základní formát (např. 2x8 mm, 2 X 1tí mm, 4x8 mm apod.). R.f.m. nejsou zcela stálé, jsou ovlivňovány teplotou, vlhkostí, mech. namáháním a stářím. V, tab. a obr. rozmnožovaní barevných filmů, postup záležející v /kopírování buď finálních pozitivů (distribuční /kopie) z origi-nálního /negativu, n. dublováni, které v podstatě záleží ve zhotovení několika dupltkátních /negativů (z origmálnlho),, z nichž se kopíruji distribuční kopie. Dublování se používá z několika důvodů: aby se Šetřil originální negativ, aby bylo možno pořídit velké množství kopií, aby bylo možno prodat rozmnožovací /materiál a aby tu bylo určité pojištění proti zničeni originálního negativu. V podstate jsou možné tři cesty dublování barevných filmů. Nejstaral je způsob rozpracovaný firmou Agfa, kdy se mverzním /procesem vykopíroval a vyvolal z origmálnlho negn- t piínio Juph^ámíncgathrr^nmý-způ--sob vyvinula firma /Kodak a záležel v tom, Že se z origmálnlho negativu vykopírovaly tři dílčí černobílé výtažkové pozitivy a z nich se pak dohromady skopíroval duplikami negativ. Brzy však firma Kodak nahradila tento způsob třetím, přes tří-vr&tvý duplikační film, charakteristický tím, Že se odstraňuje rozdíl mezi materiálem pro zhotoveni duplikačních /pozitivů a duplifcátnlch negativů (jako je tomu u černobílých filmů) a používá se téhož materiálu, U systému inverzního je v podstatě dublováním každé kopírování a je možné dvojím způsobem: bud se z originální inverze pořizuji daläi duplikátni inverzní kopie, n. se z ní vyhotoví duplikační nega- tiv, z něhož se pak rozmnožují distribuční kopie na pozitivy. V. t. eastmancolor, kopírování barevných FIXMÍr, MATERIÁLY třívrs tvé (vlastnosti a TRfflěNf). rozpočet filmu, souhrn plánovaných výrobních nákladů, sestavený z jednotlivých dílčích položek. Jsou to především náklady na literární práce, mzdy a honoráře pracovníků výrobního /Štábu, /herců, /komparsu, externích spolupracovníků apod. Daläi položku tvoří náklady na stavbu /dekoraci, nájem /ateliérů, film, /materiál, cl. energii, /výpravu, kamerovou a zvuk. techniku, včetně /výroby zvuku a trikové techniky. Do r.f. je nutné zahrnout i náklady na dopravní prostředky vlastni a pronajaté, cestovné, stravné, nocležné, veškeří nájmy, náhrady, různé služby. Dále náklady na zajištěni n. vypůjčeni výpravných /prostředků, laboratorní /zpracováni, a konečně příslušnou výrobní režii. R.f. se sestavuje na podkladě t ech, /scénáře a výrobního /plánu -filmu.------------------------~—■—---------- rozpočet stavby dekorace, podrobný rozpis finančních nákladů a materiálů na jednotlivé film, /dekorace příslušného filmu, R.s.d. obsahuje popis jednotlivých pracovních operaci s určením rozsahu práce, počtu pracovních hodín podle norem (podle statistického průměru n. odhadem podle zkušenosti) a tomu odpovídající mzdy. R.s.d. je doplněn podrobným soupisem materiálu, nákladů na dopravu, /bourání a úklid pracoviště. rozptyl světla (difúze svčda), odchýlení světla od původního směru vlivem malých částic v prostředí, jímž se svědo Siří (rozptylný prostup"), n. od něhož se odráží (rosptylný odraz). Rozptýleným roířezávařka filmu Druhy äiroľa'm'- P-poa'tivn! CS-Cinemascůps \JL\ BR-Mtí*mt Rozměrová norma ČSN pro kinemat. film 35 mm. světlem se dosahuje menšího /kontrastu při /zasvětlovánl scény („mékké" osvětleni); r.s. se využívá v dífúznlch filtrech. Každá promítací /plocha musí vykazovat r.»»i jeho velikost charakterizuje činitel difůzniho poměrného odrazu, tj. poměr světelného toku difúzně odraženého od povrchu k světelnému toku kolmo dopadajícímu na povrch. Nežádoucí r.s. v opt. /soustavách je jednou z příčin vzniku parazitního /světla. rozptyl zvuku, odchýlení zvuk. paprsků po jejich odrazu od nějaké plochy do různých směrů. R»z., který je důležitý pro akust, /kvalitu prostoru, dosahuje se odrazem od různé tvarovaných ploch, z nichž konvexní plochy účin r.z. zesilují. Žádoucí r.z. podporuji /povrchy reliéfne uspořádaná a vhodné rozložení ploch odrážejících zvuk. rozptylovač svčtla (difuzor světla), těleso n. zařízení, jímž se mění prostorové rozdělení světelného /toku převážné /rozptylem světla. Ve svetelné technice se jako r.s. používá sítek z řídce tkané látky n, z kovu, vkládaných před /zdroj světla (v. sifón); funkci r. má též mdlena n. matovaná baňka /žárovky. /Jasoměru s nasazeným r. ve tvaru bílé matné destičky n. polokoule lze používat ve funkeř /luxmetru k měřeni /intenzity osvětleni, rozřezávačka filmu, zařízení pro podélné rozříznuti vyvolaného filmu 2 X $ mm n.filmu 2 X Super 8 mm. Musí splňovat tyto požadavky: dávat rovný a čistý řez po celé délce filmu, dodržet přesné-stejnou šířku 3 mm obou polovin filmu a nepoškozovat líc ani rub filmu. R.f- RozřazávaČka fit mu 2x8 mm. 239- rozsah kmitočtový zvukového záznamu R.e.vk, musí být proveden podle platných předpisů a cs. norem, musí být udržován v řádném stavu a jeho zařízení smí (v. obr.) se obv. skládá ze základny I, II, v jejímž středů je umístěn řezací nůž (Čepelka), z bočních čel III pro vedeni filmu a z vika IV, kterým se film přitkčuje k základné a k řezacímu noži. Podélné okrajové vodící líäty na základné i víku chrání obrazovou plochu filmu před poškrábáním. Rozříznutí se provede podélným protažením filmu. rozsah kmitočtový zvukového záznamu, pásmo kmitočtů, které lze zaznamenat a reprodukovat s nízkým zkreslením, aniž je zvuk, signál s nízkou úrovní rušen šumem /nosiče n. jinými rušivými signály. Zaiízenísideálnimr.k.by přenášelo signály vSech kmitočtů slyšitelných lidským sluchem, tj. od 16 až 20 Hz do 15 až 20 kHz a v dynamickém rozsahu od prahu citlivosti po práh bolestivosti (120 dB); Dnešní stav kmitočtového a dynamického r. zvuk. záznamu je v tab. roztec děrováni, vzdálenost středů dvou sousedních otvorů /děrováni kine- obsluhovat odborně skolený pracovník (/promítač). Požadavky na r.e* v k. závisejí na třídě a na skupine kina. Z hlediska bezpečnosti jsou kina rozdílena do čtyř třid a do tři skupin. Do 1. třídy jsou zařazena kina s počtem nad 750 míst, do 2. třídy s 500 až 750 místy, do 3. třídy s 250 až 500, do 4. třídy kina s počtem míst do 250. Do skupina A patří kina s úrovní podlahy hlediště o více než jedno poschodí nad n. pod úrovní ulice n. volného prostoru. Kina skupiny B mají úroveň podlahy o více než % poschodí nad n. pod úrovní ulice n. volného prostoru. Skupina C zahrnuje kina, jejichž úroveň podlahy je méně než % poschodí nad n- pod úrovni ulice n. volného prostoru. Pro instalaci platí ustanovení čs. norem, a to: ČSN 34 1310 - Elektrická zařízeni v divadlech, kinech a podobných místnostech; ČSN Kmitočtový a dynamický rozsah zvuk. záznamu Formát Druh záznamu Kmitočtový rozsah. [Hz] Dynamika [dB] Harmonické .zkresleni [%] 70 mm magnetický (kombinovaná kopie) 30—12 000 50 3 35 mm magnetický (stiidiový) (kombinovaná kopie) 30—15 000 30—10000 65 45 3 5 35 mm fotografický (kombinovaná kopie) 40— 9000 45 5 .16 mm magnetický (studiový) (kombinovaná kopie) 30—12 000 30—10 000 53 40 3 5 16 mm fotografický (kombinovaná kopie) 100— 6 000 25 10 Fozn.r Hodnoty jsou průměrem dosahovaných kvalitativních parametrů. mat. filmů. Je jedním ze základních /rozměrů nim. materiálů a vybočeni z předepsaných norem způsobuje poškození film. /pásu a /neklid promítaného obrazu. Základní hodnotou pro r.d. u filmu 35mm je 4,75 mm s toleranci ± 0,01 mm. Někteří výrobci film. materiálu zavedli pro materiály s negativním děrováním tzv. zkrácenou r.d. (short pitch) a hodnotou 4,74 mm, která lépe vyhovuje při kopírování na průběžných, kopírovacích /strojích. K měření r.d. se používá speciálních měřiček. roztmívačka, základní expoziční kamerový /trik. Obraz je na začátku tmavý a postupně se rozsvětluje, až přechází v normální záběr. R. se používá obv. na začátku určité části filmu. Technicky se r* provede: 1. v /kameře při snímání postupným zvyäováním /expozice z nulové hodnoty tím, že se pozvolna otvírá výřez rotační /závěrky, 2. dodatečně jako laboratorní/trik na trikové /kopírce, 3. postupným chem. zeslabením začátku negativu (chem. r.). Spojením r. a /zatmívačky vzniká /prolínačka. rozvod elektrický v kině, cl. instalace v /kině včetně zařízení k ni příslušejících (rozváděčů, pojistkových skříní apod. ). 240 34 2320 - Elektrik ČSN 34 3100 - Pracovní a provozní předpisy pro elektrická zařízení; ČSN 73 5251 - Předpisy pro projektování mvestiční výstavby - Kina. K r.e. v k. se používá typizovaných rozváděčů: hlavního, podružných a speciálních. Pojistkové skříně slouží k rozšířeni počtu okruhů přídavného, popř. nouzového /osvětlení. Na kabmovém rozváděči jsou jištěny väechny obvody /promitámy, promítací /stroje, usměrňovače, oponovč /zařízení, ventilátory apod. Ve světelné Části rozváděče jsou jištěna osvětlení promítárny, přípravny filmů, zásuvek apod. Osvětleni v Mní musí být podle předpisů ESČ rozděleno na osvětlení hlavni, které normální osvětluje všechny prostory v kině a které je napájeno ze sítě, a na osvětleni bezpečnostní, nouzové, přídavné n. úklidové. Pro instalaci v kině musí být vždy vypracován řádný projekt, v němž jsou uvedeny základní údaje, které musi být v plném rozsahu respektovány jak pří provádění instalace, tak i při její údržbě. Do tohoto projektu se musí zakreslit všechny změny, které byly uskutečněny během provozu kina. rozvody energií, různé r.e. vybudované na území i v provozních budovách film. /studii k zajiStěni výroby filmů. Jsou to: r.e. ěL (vn, nn, mn, připojení transformátorů, napájeni /světlometů a strojů, nouzového /osvětleni, telefonů, požárních /hlásičů, rozhlasu; obloukové svědomety se napájejí ss proudem z usměrňovačů n. měničů, v. obr.) i r,e. tepelné (topná nízkotlaká i vysokotlaká pára pro vytápění, /sušeni filmů, teplá voda k umývání); r. svi- Pohled do měnírny film. studia, vybavené rtuťovými usměrňovači pro přeměnu st proudu na ss, jehož se po filtrování používá k napájení obloukových světlometů. Celkový výkon usmSrňovaíC je 2 X 10000 A 2X120V. tiplynu (pro varné kotle kuchyni restaurace a kantýny", laboratoře a dílny), r, tlakového vzduchu (k připojení malířských pistoli, tvářecích strojů, ovládání el. odpojovačů a spínačů v rozvodnách transformační stanice a měnírny aj.). Kromě těchto r.e. jsou ve film. studiích r. tlakové pitné vody a vody poSární (k hasení a napájeni parních kotlů, umývání podlah ateliérů aj,). Na tento r. jsou ve film. laboratořích připojeny tzv. /sprinklery. Vytápění a /větráni ateliérů je umožněno r. teplovzdušnými. V dílnách pro zpracování dřeva jsou r. podtlakového potrubí (vzduchu) k odsávání pilín a hoblovaček. Pro spojení mezi jednotuvými provozovnami a kancelářemi slouží r. línek telefonních a závodního rozhlasu z vlastní telefonní a rozhlasové ústředny. R, požárních hlásičů z požární ústředny slouží k zajištění požární bezpečností nejdůležitějaich objektů studia. ruchař, pracovník vytvářející technikou /postsynchronu synchronní./ruchy, provázející hru herce. R. musi být vynalézavý, mít smysl pro rytmus, a. uměl. vkus. Bez ruchů by byl děj na plátně ochuzen o přirozené zvuk. prostředí, prostor a atmosféru. Prostředky, s kterými r. pracuje, jsou zprav, jednoduché /rekvizity (skleničky, strojky, sláma, písek, dveře atd.), R, bývají specializováni na určité druhy ruchů. Jedna skupina např. provádí kroky všech postav, a to jak jednotlivců, tak celého davu. Chůze postavy je v dějovém sledu různá (běh, pomalá a rychlá chůze, chůze ženy, chůze muže), probíhá v různém prostředí, na různém podkladu (na dlažbě, betonu, dřevěné podlaze, na koberci, v písku, trávě atd.). K tomuto účelu je ruchové /studio vybaveno krátkými chodníky z příslušného materiálu, tak aby se potřebný zvuk kroků dal věrně napodobit. Druhá skupina r. provádí tzv. pokládačky a jiné doprovodné ruchy (pokládání různých předmětů, zavírání a vrzání dveří jak skleněných, tak výplňových n, těžkých, včetně zamykání, převracení listů knihy. Šustění bankovek, zvonění zvonku, cinkot skleníček atd.). Všechny tyto zvuky musí být synchronní s obrazem (v, synchronizace v dabingu). ruchy (hluky), neartikulované zvuky, vydávané ve skutečnosti určitými jevy: svi3těhi větru, hluk motoru atd, pro film se zaznamenávají buď přímo v realitě (Šuměni vody vodního toku, hluk stroje v továrně apod.), nT se vytvářejí uměle zvláštními zvuk. postupy. Uměle se napodobuje např. cval koni, praskaní ohně. Do film. díla se vkládají při /míchání zvuků. rundak, slang, výraz pro kruhové horizontální /pozadí. rychlóběžSa, slang, riäžev pro /kameru" rychlostní kinematografie. rychlost filmu, délka filmu prošlého kine mat. strojem n. přístrojem za jednotku času, obv. 1 sekundu. R.f. němého 35mm při obrazové /frekvenci 16 obr./s je 304 mm/s (tj. 1 angl. stopa/s = 60 stop/min). R.f, zvuk, 35mm při obrazové frekvenci 24 obr./s je 456 mm/s (tj. 90 stop/min), aby bylo možno získat kmitočtový rozsah opt. /záznamu zvuku alespoň do 9000 Hz, pro kvalitní /reprodukci zvuku. R,f, tv 35mm při obrazové frekvencí 25 obr./s je 475 mm/s, *.f. němého lůmm činí 121,9 mm/s, zvuk. 182,9 mm/s. R.f. Širokoúhlého (65w»i) 70mm je 570 min/s. R.f. synchrónni je označeni pro naprostou shodu r, obrazového a zvuk. /pásu při natáčení zvuk. záznamu synchronního. ryáánka, slang, název používaný dříve pro film, /kamery Cinephon BT (kamera ateliérová), Cinephon BR (kamera exteriérová) a Cinephon BH (kamera ruční), pův. vyráběných firmou Ing, Ry3án -Praha. rytmus ve filmu, uspořádáni vnitřní, v neustálém pohybu se vyvíjející struktury film. díla, výsledek skladebného úsilí (v. skladba střihová). Je fixován jak v celkových dramaturgických proporcích díla, tak v množství, rozděleni a vrstveni obrazového a zvuk. materiálu, v jejich vzájemném vztahu, proporcionalitě a v důrazu kladeném na jednotlivé tvarové prostředky. Intenzitu r. a jeho výkyvy určuje základní hladina toku film. dění, daná délkami a střídáním /záběrů, /pohybem kamery i /pohybem před kamerou, tempem /dialogů, výstavbou zvuk, kulisy a dynamikou /hudby. Z této základny pak vystupuji (a členi ji) zdůrazněné leitmotivy či výrazové prvky, které se bud refrénovitě opakuji, n. postupně gradují v odstupňovaných Časových intervalech, sugerujících pocit určitého řádu. Hlavními stavebními prostředky r, jsou tedy tempo, opakování a gradace. Určitou dobu se projevovala v hodnocení rytmických kvalit ve film. tvorbě snaha předvádět je jen na kvalitativní hodnoty, vyjádřené v číslech, např. v matematických řadách, převáděných na počet střihových film. /okének. R.v.f. vsak není jen otázkou exaktních propočtů, nýbrž i uměl. citu. řeč filmová imitovaná, zvláštní případ ř.f.: abstrahuje od pojmové konkrétnosti slovo, využívá jeho emotivního výrazu. Technicky se jí dosahuje buď elek-tromagn. zkreslením přirozené ř., n. záznamem ř. ze zvláštního akust. prostředí. V běžném Životě nemá smysl, avšak v kinematografii ji lze povýšit na dramaturgicky i dramaticky účinný prostředek. Film. divák vnímá především její výraz -napětí, Spád, frekvenci, rytmus, melodickou křivku, vzruch, •uklidnění - a tím se dostává i ke smyslu toho, jaký druh hovoru zastupuje. Jinými slovy, ř,f.|, reprezentuje mas. stylizaci hovorové f., v níž pojmová konkrétnost slova je' cele "zastoupena emociálním výrazem. Tato deformace větíS. směřuje ke karikatuře a grotesce; může vystupovat v úloze zvuk. kulisy i ve funkci konkrétní emotivní modelace řečového výrazu. řeč filmová reálná, na rozdíl od /ř.f. imitované je reprezentována především film. /dialogem a film. /komentářem. Dialog ve Jilmu - v protikladu k činohře, ale v souhlasu s románem - není (pouze s výjimkou filmů zpracovaných po výtce způsobem jeviStnä dram, dua) základem pro jednání film. postav. Některé film. /žánry se sice o ř.f.r. opírají více, jiné jí vsak mohou vůbec postrádat (např. ani- ře£ filmová reálná movaný /film, film. poezie). Jestliže v činoherním dramatu má dialog vleobsa-hujtel funkci a posláni, ve filmu ji má kamera. Kamera je rychlá jako zrak n. myšlenka, je rychlejší (ve vyjádření věta. jevů) než f,f,r. Proto ve filmu nemá dialog (opít na rozdíl od činohry) ani vůdčí poslání, ani není hlavním nositelem dějových prvků, ani hlavním prostředkem, oživujícím, zrycnlujícím n. zpomalujícím spád a dramatifinost fikn. díla. Rovněž jeho kvantitativní hustota může být libovolná. Nositelem dram. času není dialog, ale kamera. Dialog ve filmu je tedy závislý na prostoru a poslání, které mu v Širším slova smyslu určí kamera. Z toho plynou jeho specifické rysy. Ve filmu je zbytečné říkat, co divák sám bezprostředně vnímá prostřednictvím vizuálního snímku. Naopak, každé zdvojeni viděného film. řečí n. dialogem působí směsné. Dialog ve filmu má jen tehdy opodstatněni, jestliže nezdvojuje viděné, ale opt. obohacuje o nové obsahové a výrazové stránky. Jednota ř.f.r. s vizuálním záběrem neni ovládána vzájemnou duplicitou, ale rel, samostatnou funkcí obou prostředků, tj. souhrou, logickým spájaním a vazbou obou složek. Film. dílo nepotřebuje dialog k tomu, aby film. postavu charakterizoval jako „živého" člověka. Dialog vsak rUm potřebuje pro rozvinutí dějové motivace jako nezbytné součásti projevu člověka, potřebuje ho i k hlubfií charakterizaci vnitrního světa film. hrdinů. Z toho vyplývají dramaturgické funkce dialogu: ke zdůvodněni jednáni mezi lidmi dialog jako nezbytná součást reality k dokreslení psychic-" kých vlastností k názorovému střetnuti mezi Udroi . k vyjádřeni citového stavu Komentář je příznačný předevSím pro /film dokumentárni (zpravodajský film, reportáž, vlastní dokument, věd. film, propagační snímek, instrukční film apod.); pokud se vyskytuje ve filmu jiného typu, má povahu přeneseného prostředku. Komentář se může omezovat na pouhé konstatování faktů, které divák potřebuje znát, aby porozuměl natáčeným /záběrům, v zásadě vsak vede diváka a usměrňuje jeho pozornost. Podle druhu žánru vystupuje v hlasu komentátora větší n. menSi míra emotivní zainteresovanosti, míra objektivního odstupu n. naopak neskrývané subjektívni účasti. Citové zaujetí se promítá do stylizace a formulování myšlenek, ale i slovního výrazu (patos, všednost, žertovnost interpretace apod.). Komentár má být „zaujatý, angažovaný", jako byl „zaujatý" tvůrce filmu pro objekt natáčeni, má být natolik „odborný*', jak byl „odborný" přístup autora k látce, může být tak „ironický a satirický", s jakým důvtipem byl volen ráz záběrů. Komentář ve fabulačních filmech, pokud se v nich vyskytuje např. v expozici n, závěru filmu n. při spojování třeba film. povídek, stoji takřka vždy mimo sféru dram. děje, tedy opět jako zástupce hlasu režiséra n. jiného autora filmu. Konečně může mít i funkcí lyrického úvodu v podobném smyslu jako /hudba, je-li stylizován v náležité poetické, básnické rovině, 261 řec ve filmu řeč ve filmu. Pokud byl film němý, vyjadřoval myšlenky a pocity dram. postav mimicky, gestem n, obrazovým symbolem. Když bylo nezbytné tlumočit slovem, co si lidé na platně fikali, vypomohl tištěný /titulek. R.v.f. se tedy objevovala jako stručný text vstřižený do děje. I když tu byly snahy přizpůsobit jej graficky, působil vždy cizorodě v sledu obrazů, které přerušoval čtenářskými pauzami. Po stránce mezinárodni srozumitelnosti byla ovšem výhodou tohoto způsobu snadná vyměnitelnost titulků podle jazyka země, kde se film promítal. Avšak v okamžiku, kdy technika obohatila film o /záznam a /reprodukci zvuku, bylo nezbytné, aby film také promluvil. Vpád ř. rázem rozvrátil všechny dosavadní estét, kánony němě kinematografie. Počáteční hypertrofie mluveného a zpívaného slova se stala zpomalující zátěží pro /rytmus a dynamiku filmu. Dosavadní scenáristé neměli zkušenosti, někdy ani předpoklady, pro psaní mluvených /dialogů. Dram. autoři, kteří byli přizváni na pomoc (dialog wríter) brzy zjistili, že se forma diva-dolních dialogů, jim blízká, nehodí pro film, kde se často slovy opakovalo jen to, co lépe vyjádřil /detail tváře n. jiný obrazový prostředek. Bylo třeba vytvořit nový typ film. dialogu, spíše útržkovitý než plynule sdělný a více emocionální než racionální. Kino-pravda (cinéma-vérité), aby zbavilo dialog jakékoli literárnosti a předem koncipované myšlenkové struktury, uplatnilo dokonce v natáčeni metodu tzv. spontánního dialogu, tj. dialogu, který herec improvizuje na danou situaci a téma. Nebezpečím této metody je však snadné sklouznutí do naturalismu. Právě neustálá snaha o dialog, který by se blížil živému hovorovému jazyku, znemožnila, aby si film vytvořil vlastní „jeviStní ř.", jako si jí vytvořilo např. divadlo. Mimo dialog se uplatňuje ř. v dram. filmu ještě formou vnitřního monologu, tj. jakéhosi myšlení nahlas, aniž herec promluví. - Z hlediska, film. využití ř. se tedy rozlišuje /ř. Jilm. reálná a /ř. film. imitovaná. Oba tyto druhy film. f. vytvářejí čtyři kvalitativně odlišné kategorie: a) ft. jako film. dialog — představuje vzájemnou mluvu dvou herců n. mluvu film. postavy k divákovi. I monolog je jen zvláStnim případem konverzace film. postavy s divákem. Tato kategorie film. ř» je příznačná hlavně pro hrané fabuláčni filmy, méně již pro filmy dokumentární oblasti a filmy animované. b) ft. jako film. /komentář - doprovodný, interpretující prostředek film. /záběru. Komentář se řadí k vizuálním snímkům jakoby zvenčí, mimo promítací plochu. Je to hlas komentátora, jehož očí jsou objektivy kamery a jenž zprav, zastupuje autora filmu. Je příznačný hlavně pro /filmy dokumentární. c) ímitovaná ř. — případ deformovaného dialogu. Neobsahuje srozumitelné pojmy jako ř. reálná, přináší jen náznak ř. Působí bezprostředně smyslově, pod. jako některá /hudba a některý /hluk. Je příznačná zejm. pro film. /grotesky. d) Slovo jako zástupce hluku - nejty-pičtějši je hluk davu, hovor společnosti, při němž nerozeznáváme, o čem se hovoří, a na jehož pozadím se třeba odvíjí reálný dialog. Ze zvuk. intonace (napětí, barvy, intenzity, rytmu) pouze -vyciťuje- 242 me, v jakém psychickém a emotivním rozpoložení je příslušný kolektiv. řízení polohy obrazu (při promítání), 1. výšková regulace obrazu vzhledem k /okénku film. /dráhy: 2. název zařízení ve film. dráze n. v transportním /mechanismu promítacího /stroje, které tuto regulaci umožňuje. Úkolem ř.p.o. je zarámovat obrazové /pole na film. /pásu do okénka film. dráhy tak, aby (na promítací /ploše) nebylo vidět obrazové /dělení mezi dvěma sousedními obrázky na film. pásu. Pii /promítání se obraz v okénku zarámuje pootočením /mechanismu maltézského /kříže, vertikálním přestavěním polohy strhovacího ozubeného /válečku n. presu* nutím okénka ve film. dráze. Fřesouvá-li se při ř.p.o. okénko film. dráhy spolu s promítacím /objektivem, zachovává promítaný obraz na promítací ploše svou polohu. U starších typů 16mm promítacích strojů se však přesouvá pouze okénko film, dráhy, zatímco osvětlovací a zobrazovací soustava zůstávají na společné opt. /ose. V tom případě obraz na promítací ploše mění svou polohu a /promítač musí upravit opt. osu tak (zprav, jiným sklonem celého promítacího stroje), aby byl celý obraz opít v prostoru /masky promítací plochy. řízení vozíků a jeřábků kamerových, ovládání pohybu mobilních zařízeni při /jízdách s film. /kamerou, ft.v. aj.k. je provedeno jako r. synchrónni (.paralelní) n. jako ř. diferenciálrú. Při ř. synchronním se všechna čtyři kola podvozku (někdy zdvojená), ovládaná řídicí pákou, natáčejí kolem svislých Čepů o stejný úhel. To umožňuje jízdu s kamerou ve všech smírech i tzv. krabováni (název podle charakteristického pohybu mořského kraba), tj. okamžitý bočný n. příčný pohyb na předcházející pohyb podélný. Při i*, diferenciálním se kola podvozku, ovládaná rovněž fídid pákou, natáčejí kolem svislých čepů o úhel, který je závislý na poloměru zatáčky. V. t- JEŘÁB KAMEROVÝ, JEŘÁBEK KAMEROVÝ, VOZÍK KAMEROVÝ. sádxovúČka, slang, název pro sádrovou omítku provedenou ve film* /dekoraci. sádrovzta Ořrukatéma), pracoviště souboru dílen dekorační techniky. Zhotovují se zde části a detaily film. /dekoraci ze sádry n. papírové hmoty;-S.-rmOT^ýí-cco--statečně prostorná, dobře osvětlená, se závěsnou drahou, popř. kladkostrojem pro transport větších kusů. Jsou v ní pracovni a sklápěcí stoly, stoly na Šablonování rotačních těles, stroje na míšeni hlíny, malý bazén, přívod studené a teplé vody, montážní kanál v podlaze a poklopem apad. K s. přiléhá ateliér sochařů a prostory pro vařeni klihu s parním n. plynovým kotlem, prostory k uskladňování želatínových forem (matric), pomocných potřeb a sádrových modelů a sklad sádry, popř. ve formě sila. Vzhledem k snadnému roznášeni odpadu sádry do okolí musí mít a. zvláštní šatny a hygienická zařízeni (sprchy), kde se pracovníci umyjí, převléknou a přczujl dříve, než opustí oblast svých dílen, sál promítací, prostor upravený technicky, akusticky a architektonicky pro /promítáni filmů. Kladou se na něj podobné požadavky jako na /hlediště kina} někdy se hlediště kina označuje jako s.p-kina. S.p. bývají obv. v rámci objektů, které slouží ještě jiným účelům než pro. mítání filmů. satira filmová, odrůda film, /komedie, která stupňuje Svůj smích až v kritický, útočný výsměch. Víta. jde o vášnivý až hněvivý přístup k mravním n. společenským problémům a nedostatkům, směřující fe bezohlednému odhalení povahového n. veřejného zla, s úmyslem je odstranit. S. odhaluje vždy rozpor mezi požadovaným ideálem a skutečným stavem. Jejími charakteristickými prostředky - v metodě í formě - jsou karikatura, /parodie, travcsde, spojeni vždy s hořkým, zraňujícím vtipem, sarkasmem, (Např. sov. film Revizor, 1952, scenáristy a rež. V. M. Petrova podle divadelní hry N. V. Gogola, italský film Rozvod po italskú, 1961, rdí. P. Germiho.) V. obr. na str. 243. sbory v dabingu, osoby vytvářející zvuk. kulisu k davovým scénám film. díla. Počet osob (žen, mužů i děti) se určuje podle charakteru a závažností scény. S. zvukové reagují na pokyny /asistenta režie, který je řídí. S. vytvářejí davové výkřiky hrůzy, překvapení, údivu, smíchu, potlesku, nesrozumitelnou mluvu a nesrozumitelný hluk prostředí vždy k přísluš* nému záběru n. scéně. Pro b. se zvlášť upravují obrazové /smyčky, obv. v delší /metráii než u normálních smyček dialogových. S* jsou složkou film. díla a vytvářejí věrnou iluzi prostředí příslušné scény a tím dramaticky působí na diváka, scéna, 1. prostor, kde se natáčí herecká /akce ve film. /dekoraci (v /ateliéru n. /exteriéru); 2. ve film. /scénáři úsek dramatu, který řeší Část celkového děje. Jejím vnějším znakem je jednota času, Je-Ji drama bojem dvou protichůdných sil, pak jsou s. jednotlivými fázemi tohoto boje. Proto má každá s. svůj vlastni dram. děj. Je jaksi malým uceleným dram. útvarem v celku dramatu, který má svou vlasmi expozici, vyvrcholení i závěr. Výjimečně může s. splývat s film, /obrazem: větš. se však s. skládá z několika obrazů, scénář filmový literami, konečná fáze autorovy práce na film. /námětu; v definitívni formě zaznamenává vše, co lze ve filmu vnímat opticky a akusticky. Musí být hotovým uměl., filmové dram., literárním dílem, které podává ucelený děj filmu, obsahuje úplný popis prostředí, v němž se film. příběh odehrává, podává räfeíery--^z^2á^«GSii-4^ast^ scénografie Marcello Mastroianoi ve filmu řež. Pietra ■Germiho Rozvod po italskú. jících osob děje s jejich /dialogy a konečně obsahuje i popis /zvuků, popř, udává charakter doprovodné hudby, popř. s označením hudebních dél, kterých se má z dějových n. dram. důvodů ve filmu užít. Způsob psaní literárního s. není nijak kodifikován. V praxi se ustálily tři formy: jedna používá levé a pravé strany každé stránky, kam rozděluje část vizuální a akust.j druhá používá způsobu psaní běžného v próze; třetí se přiklání k formě psaní divadelních dramat, kdy je vizuální část uváděna v závorkách mezi dialogy. Všem společné Je děleni látky na /obrazy, označené zprav, pořadovým Číslem (někdy i s označením místa a času děje v záhlaví). Pro potřeby plánovací a rozpočtové obsahuje někdy s.f.l. ve svém úvodu sumáře a přehled o počtu obrazů, o /metráži, ateliérových /dekoracích, /exteriérech a /reálech s udáním místa, zda a v kterých obrazech bude nutno použit zadní /projekce, a hlavné celkový výčet obrazů, které musí absolvovat představitelé hlavních postav děje, vedlejších rolí, epizod a přehled o účasti a počtu komparsistů. Autorem a. jc jeden n. více scenáristů, včetně režiséra, a to bud současně, a. jeden po drujuírnjjakjftkj^ ■;;;■:)* po etapách t/synopse, novela) a novi spolupracovníci přidávají nové podněty a myšlenky, či upřesňují věcné podrobnosti do komplexní představy. Někdy bývá tamostatným spolupracovníkem na e. autor dialogů. V poslední době si někteří i režiséři sami píši s. na vlastní náměty (tzv, autorský /film). -.—*cénář hudební, druh /»., který stanoví závislost děje n. obrazové části filmu na hudbě. Vytvoření sA. není ve film. tvorbě časté (přichází v úvahu především ,-, u hudebních /filmů), b i když je samostatným dílem vyjádřeným písemnou formou, jeho samostatné užiti nepřichází prakticky <-v-v úvahu. Autorem s.h. je zprav, skladatel, u něhož bylo současně objednáno i vytvoření film. /hudby. scénář obrazový, souhrn obrazových /skic n. nákresů všech základních /záběrů sestavených podle /s. literárního, používaný nejčastěji v kresleném a loutkovém /filmu. scénář režijní (kniha režijní), rum. s* opatřený techmeko-inscenačnura poznámkami (proto bývá někdy nazýván teck, a.). Udává počet /záběrů, z nichž se budou skládat jednotlivé /obrazy i celý film, popř. s označením a nákresem /výřezů ..„a..s-vyčíslením. Jejich předpokládané" /metráže, S.tv obsahuje také poznámky o technice snímáni (/jízdy, /jeřáb, zadní /projekce apod.), požadavky na trikovou techniku, na rozsah a provedení staveb s půdorysným zakreslením hereckých /akcí, poznámky o užití /hudby a dram. /zvuků, které /dialogy budou snímány kontaktně a které jsou určeny k /postsynchronu. S.r. vzniká jako výsledek studia výrobní přípravy a je podkladem a východiskem důlcích dílčích pracovních s. (hudební /s., střižný s.j tzv. /„střeva" atd.). scénář technický animovaného filmu, zpracování literárního /s. do film. vidění budoucího filmu,- vycházející ze specifičností animovaného /filmu. Kromě rozdělení akce animované /kresby, /loutky n. předmětu do /záběrů, popisu jejich akce, určení druhů /záběrů a úhlu pohledu (kamery) obsahuje velmi přesné Časové vymezení délky záběrů a /scén (je závazná pro hudebního skladatele, který často komponuje hudbu před /animaci) a skici základních situací. S.t.a.f. je. převážné dílem /režiséra; pokud není režisér také /výtvarmkem filmu, přibírá jej ke spolupráci (pepř. též /animátora). Výsledná podoba s.t.a.f. odpovídá individuálnímu způsobu práce řež. Např. Trnkův s,t, obsahoval podrobné realizační poznámky pro jednotlivé pracovníky filmu; k složitým celovečerním filmům kreslil podrobný obrázkový seriál po záběrech, zachycující Jeho vizuální koncepci budoucího filmu a sloužící jako orientační pracovní plán animátorum. Tčchto obrázkových fi. používal pro všechny celovečerní filmy W. Disney. S.ť.a.f. McLarenových, kreslených přímo na film. pás, skládá se jen z numerického záznamu počtu /okének pro jednotlivé pohybové akce. scénář zpětný* s. rekonstruovaný na základe již hotového film. /díla k účelům studijními především k analýze střižné metody. scénografie, jak jíž název napovídá, m science-fiction filmová grafickí- f esenl /scény. Důraz je položen na slovo scéna, v němí je skryta vlastni podstata a obsah úkolu. Scéna nent pak chápána jen jako jednotlivý iluzivní prostor, přizpůsobený potřebám herecké /akce a f ežijniho aranžmá, ale jako neoddělitelní část celkové dramaticko-výtvarné koncepce, která má vizuální složce dila vtisknout jednotný řád a styl, popř. určit barevní ladení. Tuto koncepci propracovává scénograf spolu s /režisérem a /kameramanem již během slovesné anticipace film. látky do režijního /scénáře, a to na základe podrobné analýzy prostředí, doby, dram. dění, autorské myšlenky a umél. /žánru. Maže být chápána v přísné autentickém - souladu s., časovými a místními reáliemi anebo v záměrném protikladu k nim, 8 cílem zbavit obraz popisné služebnosti. Scénograf navrhuje n. vybírá sám n. se svými spolupracovníky scénickou /výpravu. Š. vytvářejí výtvarníci, nejčastěji /architekti, s film. specializaci. Osobitým scénografem byl např. i Jiří Trnka, science-fiction filmová, /žánr odvožený od svého literárního vzoru. Je to příběh položený mimo současnost, veta. do budoucnosti (např. angl. film Svit za sto Ur, 1956, scenáristy a rež. W. C. Menziese podle románu H. G. Wellse), nékdy väak i do minulosti (amer. film Výlet do XVI. suUň, 1944, rež. W. Forda). - Jádrem déje je konflikt mezi současnou civilizaci a odliSnými podmínkami jiného světa, založeného věti. na fantazii. S.Cf. čerpá své náměty zprav, z oboru techniky, z domýšleni jejich možností a jejích dosud nepředvídaných účinků. lípSí úroveň tohoto žánru představuji dila, která se zabývají lidskými (psychol., společenskými) problémy, vyplývajícími ze střetnutí dvou odlišných dob. S.f.f. je mimořádné uzpůsoben sloužit tomuto účelu svými specifickými výrazovými i tech. prostředky (amer. film Z001: Vesmírná odysea, 196«, rež. S. Kubricka, v. obr. na str. 245). V. t. UTOPIB FILMOVÁ. sedadla v hledišti kina, jednotka vnitřního zařízeni /hledišti kina. S, v h.k. je pevné, fixované v určité poloze, která mí umožňovat sedídmu divákovi nerušené pozorováni celé promítací /plochy. Volne stojícího s. v h.k. lze používat jen v lóžích. Půdorysné mají být s. v hledišti rozmístěna soumérné od svislé roviny, procházejíc! * kolmo středem promítači plochy S. v h.k. jsou uspořádána v řadách, sledujících pokud možno tvar mírného oblouku, konkávniho proti promítací ploäe. S. jednotlivých řad maji být vystřídána. VyslHdini s. umožňuje dívat se mezi hlavami ostatních diváků v předcházející fadé. Platí to hlavné pro zadní polovinu hlediště; u íad přednějších při promítání klasického formátu obrazu vidi divák sedící mimo střed lépe promítací plochu mezi hlavami diváků před ním sedících na sedadlech nevystřídaných. U širokoúhlého /promítání běžný způsob vystřídání s. nevyhovuje a je zde třeba pamatovat na dostatečné pfevyieni s. za sebou následujících řad. Vzdálenosti první a poslední řady s. od promítací plochy jsou stanoveny normou (CSN 73 5251). Norma stanoví též max. počet s. v jedné řadě a vzájemnou vzdálenost jednotlivých íad. Ta má být taková, aby přicházející návštěvník průchodem mezi řadami rušil di- 244 váka již sedícího co nejméně. V zahraničí se používá často 9. výkyvných, umožňujících dočasné zvětšení vzájemné Šířky řad při jejich procházeni. Sklopná s. v h.k. musí být při manipulaci tichá. S. mají být upravena tak (čalouněním a jinými úpravami), aby jejich zvuk. /pohltivost byla přibližně stejná jako zvuk. pohltivost diváka; tím se dosáhne toho, že různé obsazení hlediíte nemá vliv na jeho dobu /dozvuku. sedmdes&tka, 1. slang, název pro ki-nemat. nim Sirky 70 mm; 2. slang, název pro starou /obloukovku s fasetovým odrazným zrcadlem o průměru 70 cm. segment dekorační, kruhové úseče vyskytující se ve film. /dekoracích převážně jako okenní n. dveřní překlad, součásti kleneb stropů v historických stavbách. Vyrábějí se ze dřeva, sololitu, hobry, ojediněle i ze sádry. V poslední době se využívá pěněného polystyrenu, který je lehký a snadno opracovatelný. Z filmu Krásko z Morm (1924) rež. jaková Protazanova, natočeného podle vedecko--fantascického románu Alexeje Tolscého Aelita. éektbrOvánif slangu výraz pro uzavírán í ■ ■ n. otevírání rotační kamerové /závěrky během natáčení tak, aby se zajistila opt. /expozice snímku při přechodu ze světlého do tmavšího prostředí n. naopak (např, při přechodu z /exteriéru do /reálu). S. se nemění /hloubka pole (na rozdíl od její změny při nastaveni jiného clonového /čísla), což je výhodné k udrženi stylové jednoty obrazu. Např. v interiéru se při , normálním otevření sektoru na 170° použije clonového čísla 2,8: při přechodu do exteriéru se přivírá sektor na 20° a tím se vyrovnává expozice, aniž se mění velikost irisové /clony a hloubka pole. sekvence, významově ohraničená skladebná část film. /díla. Skládá se věta, z několika /záběrů. V. t. obraz filmový. SELA (Svenska Elektronik-Apparater AB, Stockholm - Bnskede, Švédsko), výrobce profesionálních elektroakust. zařízení, zejm. míchacích /stolů a záznamových zařízeni. Od firmy AGA převzala 2001: Vesmírná odysea, angf. film rež. Stan* c/e Kubricka o létu na jupiter. modernizaci a údržbu zařízeni /AGA-Bal-tiCj např, kamer pro fot. /záznam zvuku. Sencomet (Sensítometric Control Me-tho d - s enziiometrícká řidiči metoda), původní čs. způsob senzitometríckého řízení barevného fot. procesu, využívající bodové /exponometrie a monochromatické /denzitometrie. Byl vyvinut ve /VÚZORT se zaméřením ke kinematografii. S. vychází z principu,, podle něhož je reprodukce pestrých, barev optimální tehdy, je-li současné správné reprodukována stupnice barvy nepestré. K tomu účelu šubTutuuje reálné—žStTSry—nfórT" testem « srdmkem čtyřpolíčkové šedé /tabulky, pro kterou jsou předem stanoveny optimální senzitometrické parametry, jichž má nabývat v jednodivých fázích daného reprodukčního procesu. Denzitometrické vyšetrení testu provázené rychlým početním postupem poskytuje potřebné informace o záběrech, k nimž. byl test pořízen a ic východiskem pro následující pracovní úkony. Tak např. ve stadiu negativu se vyhodnocováním testů získávají údaje směrodatné pro kopírování na pozitiv, jmenovitě kopírovací /Číslo a opravná filtrace. Údaje se registrují a bezprostředně se jich využívá i při vyhotoveni prvních kopii sestřižených filmů. Metoda S. dále slouží k stanoveni praktické /citlivosti negativních materiálů, fot. účinku snímacích /filtrů, k určování /předfiltrů pozitivních materiálů a jejich třídění, k senzitometrické kontrole snímacích /objektivů, kopírovacích /strojů, úrovně pozitivního procesu a dalším cílům. Hlavním znakem metody je zcela objektivní tech-nol. postup, nutnou podmínkou její praktické aplikace je měření /jasu snímacích objektivů bodovým /jasomčrem a měření testů monochromatickým /denzitome-"trém. Směrné pracovní údaje se píi postupu S. určuji pomocí počitadla a číselných tabulek n. nomogramú, Byl rovněž vyvinut analogový počítač, indikujicí požadovaná data v době několika Bekund. V, t. exponohbthie kopírovacího procesu, äopíeďvAkí barevných film0> testovämí barevné, určovaní opravné filtrace. Sennheiser Electronic (NSR), výrobce profesionálních mikrofonů, sluchátek, příslušenství a některých měř. přístrojů pro zvuk. techniku. senzlbUace, chemicko-fyzikálni úprava spektrální /citlivostí fot. /emulze. Podle s. rozeznáváme fot. emulze: senzitometrie 1. nesenzibfíované, citlivé pouze k modré a fialové barvě světla, používané pto kopírování z černobílých rozmnožovacích /materiálů. 2. ortůůhromacická, cidivé k modré a zelené oblasti viditelného /spektra, používané pro negativní zvuk. záznam, zejm. vsak jako zeleně citlivé emulze u třívrgtvých barevných film. /materiálů, 3. pemehromatické, citlivé ke vSem barvám viditelného spektra. Vžechny typy černobílých snímkových a některé typy speciálních /materiálů film. duplíkač-ních mají panchromatickou s., 4. se speciální s.> zcitlivčné k očitému druhu záření, podle způsobu použití. Např. ínframateriály, citlivé fc infračervenému záření; materiály určené k snímání z tv n. jiných fluorescenčních obrazovek a pod. senzitogram, fot. záznam odstupňované řady /expozic v /senzitometru na citlivý film. /materiál. Je určen k stanoveni senzitometrických vlastností materiálu. V. t, charakteristika sbnzito-metrická. senzitometť, měř. přístroj umožňující udělit zkouSenému fot. a film. /materiálu odstupňovanou řadu přesně známých /expozic. Základními prvky každého s. jsou svetelný /zdroj, /závěrka, /modulátor expozice a zařízeni pro upevnění (popř. posun) materiálu i u některých typů s. se mohou konstrukčním řeSením funkce těchto základních elementů s. kombinovat n. nahrazovat. Světelným zdrojem dneSních s. je zprav, /žárovka; napájí se ze stabilizovaného zdroje a parametry napájeni (nejlépe příkon) se nastavují na cejchovní hodnoty. Změny /teploty chromatičnosti světla, popř. jiné změny spektrální charakteristiky zdroje sc dosahuje zařazovanými /filtry konverzními, korekčními apod. Podle způsobu modulace ejrpozice {v. moduxatory expozice) se děli s. na s. s Časovou a intenzitní modulaci, na s. i nepřerušovanou a přeruSovanou (jnter-miteníní) modulaci a na s. s modulaci plynulou a stupňovou. Podmínkám obvyklých fot. a kinemat. snímků nejvíce odpovídají s. s intenzitní nepřerušovanou modulací; plynulá modulace je účelná pro automatické vyhodnocováni /senzitogra-mů registračním /denzitometrem, kdežto k měření neregistmjícirni denzitometry je výhodnější modulace stupňová. Časové modulátory expozice zhusta nahrazují u s. závěrku. V některých s, fe světlo světelného zdroje vedeno k materiálu opt. ^soustavou, jindy je s. prakticky bez opt. elementů. Výsledkem expozice v s. je /senzhogram. S. uzpůsobený ták, že umožňuje navíc ještě exponovat švédem rozloženým do /spektra (aby bylo možno stanovit spektrální /citlivost a dalSí vlastnosti), nazývá se spektrosmzitometr a získává se jim spektrosenzitogram. senzitometrie, nauka zabývající se měřením citlivosti. Fot. s. vyšla také z tohoto úkolu, ale zahrnuje kromě toho též studium reprodukce tónů a barev i vlastnosti charakterizujících jemnou strukturu obrazu. Makrosenzitometňe se věnuje měření a vyjadřování fot. vlastnosti vrstev ciriivých na světlo pří exppziei světlem (zářením) ve velkých plochách, ať spojitého spektrálního složení (zejm. bílým světlem) - integrální s., n. jednotlivými 245 seníitometrie Inverzních materiálů Tom. a - Jexry,„PojaroYÍ.medvidcQ.a. Jejich vztah je buď přátelský, n. konfliktní. K získáni vetři obliby se zvířata objevuji v různých profesích a převlecích, ve starších filmech napodobuji někdy populární film. hvézdy. Základním prvkem v dram. výstavbe jejích akce Jsou především /ságy, které v letech třicátých převazovaly nad déjovou linií. V čs. animovaném /filmu byl velmi populární seriálovou figurkou pan Prokouk (K, Zeman, 1947—49) (v. obr.), ve filmu pro deti Mileruv krtek, jehož charakter, vlastnosti a nápady jsou přizpůsobeny vekové úrovni detského publika. Nový rozvoj a., hlůvnfi dětských, podnítila televize (Křemílek a Vochomůrka, vodník Česilko, Rumcajs ad.). shazovač, součastjtransportního /mechanismu promítacího /stroje, zamezující při poruše zařízeni, zejm. při přetrženi filmu, přistup film. /pásu do některých míst pohybového ústrojí. S. chrání stroj před poškozením, které by způsobil film napěchovaný mezi mech. součástkami (v. t. střbva), S* se zhotovuji zprav, z plechu jako rovinné destičky, popř. tvarované Štítky. Pan Prokouk, hrdina loutkového seriálu Karla Zemana. monochromatickými zářeními, reprezentujícími určitý rozsah spektra - spektrálni s. Mikrosenzitometrié zahrnuje měřeni /zrnitosti (Jgranufomeiríe), rozlišovací /schopnosti (črezolvometrié), měření hranové ^ostrosti a měřeni difúze světla, hodnocení infůrmačtú kapacity apod. S. se někdy dělí na černobílou, studují-li se fot. vlastnosti černobílých materiálů, a na barevnou při hodnoceni fot, vlastnosti igradatnich i barvodíltielných) materiálů určených k /reprodukci barev, zejm, film, /materiálů barevných; jejich metody se postupně sbližuji. S. studuje fot. a film. materiály z hlediska véd. - teoretická &., n. se zřetelem na potřeby jejich výroby a zpracováni -provozní s. V tomto případě; si může klást za cíl bud kontrolovat, zda jsou výroba čí zpracování stále stejné - s. kontrolní, n. může ze svých výsledků vyvozovat závěry pro nápravný zákrok do výroby n. zpracováni - s. řidiči. S. těsní souvisí s /fotometru, kolorimetrii, chemii fot. procesu, ale i s dalšími védifind obory. V. t. zkouška sbn7it0metríčka. senzitometrie inverzních materiálů, vědní i aplikovaný obor zabývající se fot. vlastnostmi inverzních film. /materiálů. Od s. /negativů a /pozitivů (jejichž senzí-tometrická /charakteristika je funkce rostoucí) se H5I především tím, že senzito-metričká charakteristika inverzních materiálů je funkci klesající, tj. že v oboru použitelných /expozic opt. /hustota s rostoucí expozicí klesá. Dále u inverzních materiálů není definován /závoj, ale jen min. hustota, odpovídající expozici, jejíž zvýšeni již nezpůsobí pokles hustoty; neexpo-novaná místa maji max, hustotu. Při stanovení /citlivosti se využívá vétš. gradientových /kritérií citlivosti n. průměrového kritéria citlivosti. seriál, několik samostatných filmů propojených mavnlmi dram. postavami, jejich interprety a nékdy i dejovými prvky, E=aaf 33,3 . 33,3 f I i i i i i i i i i i. I—JJI—Jl 99,9 33,3 33,3 r i__Ji—li—i 33,3 100 fáty ý cm Stavebnicové schody Jednostupňové, dvou* stupňové a třístupňové. avšak obsahujících uzavřené příhody (v. film sbsiálovy). V kresleném a loutkovém /filmu to jsou populární figurky n. antropomorfizovaná zvířata. Kreslený film. s, vznikl z kreslených novinových s.; často z nich přímo postavičky přejímal (námořník Pepek z kresleneho_s._E._C.., Segara), n. napodoboval určité film. hvézdy (Betty Boop inspirovaná tanečnicí Helenou Caneovou ; Mí. Magoo připomíná vzhledem í hlasem komika W. C. Fieldse). Pro seriálovou figurku je důležité, aby a divákem navázala kontakt; proto většina antropomorfizovaných zvířat představovala vyhraněné a snadno poznatelné lidské charaktery a typy (mylák Míckey je průměrný dobrosrdečný chlapík, kterému štěstí přeje; kačer Donald ie haSteřivec pes Pluto dobrák; zajíc Bugs Bunny odzbrojuje prodvrúky svou neotřesitelnou nevšímavostí). Rada postaviček se objevuje postupem doby n. od začátku ve dvojicích (Míckey a Mínie, Pepek a Olive, Shure Brothers Inc. (Evanston3 Illinois, USA), výrobce mikrofonů a pře-nosek, schod, základní prvek ateliérové /stavebnice, který slouží k vytvářeni schodišť ve film. /dekoracích. Obv. se provádějí prken jednostupňové, dvoustupňové rozeznat.; Vyjadřuje se obv. reciprokou hodnotou, tohoto mezního rozměru, např. jako počet čar (popř. dvojic světlých a tmavých pruhů) připadajících na jednotku délky, např, na 1 mm [r/nunj. Reciproká hodnota s.r* se nazývá rozlišovací mez; měří se bud* v délkových jednotkách (mm, /on), n. úhlově (např. v úhlových minutách n. vteřinách) zorným /úhlem právě ještě rozlišeného detailu. S.r. není A) Roztftovac! schopnost Sot soustavy objekt! v-fot. vrstva v závislosti na kontrastu K zkušebního obrazce. Týž objektiv (o ohn. vzdálenosti 105 rňtň a clonovém Čísle 6) : mořen na jemnozrnné pozitivní emulzi (křivka o) a na nrubozrnnejií negativní emulzi (křivki. í>). při různém zaostřeni a jako s.r. materiálu se udává nejvyšší hodnota stanovená v souboru snímků. Pro velmi hrubý odhad se nékdy používá přibližného vztahu 1/S0f — = lfSQ + 1/S& v němž S0t značí s.r. soustavy objektiv -f fot. vrstva, S0 s.r. objektivu a Sr s-r. fot. vrstvy. Při zaclo? není objektivu se s.r. zpráv, postupně zlepšuje (obr. £Q, až dosáhne maxima (obv. mezi clonovými /čísly 5.6 až 11). Pří dalším zmenšováni průměru /clony začíná převažovat vliv /ohybu světla a s.r, klesá. Pro stanoveni kvality obrazu má s.r. omezený vyznaní. Při téže a.r. se mohou obrazy podle subjektivního hodnocení značně lišit zejm. v tom, co se označuje jako ^ostrost obrazu. S.r. a ostrost jsou dvě různé vlastnosti, které nemusí nabývat optimálních hodnot současně. Zaleží na účelu obrazu, které z nich se při hodnoceni bude přikládat vetší význam. Siemens A, G (Karisruhe, NSR), výrobce elektroakust. zařízeni, míchacích /stolů, kamer, míchaček a synchronizačních souprav. simplífllm, název metody opt. film. /triku a název příslušného opt. zařízeni, které se umísťuje před snímací /kameru a umožňuje obrazové spojení vystřižené fotografie n, kresby s reálnou scénou. Metoda je významná především z hlediska ekon+, neboť umožňuje nahradit fotografií nákladné film /dekorace. Celé zařízeni s. ň) Rozlišovací schopnost Spi soustavy ob-jektív-fot. vrstva v závislosti na clonovém Eísle c objektivu, měřená na jemnozrnné emulzi (křivka o) a na hrubozmné emulzi (křivka b). si m pli film se skládá v podstatě ze čtyř /Čoček, z nichž první dvě mají funkci /objektivu, který vytváří vzdušný /obraz reálně scény. Do roviny tohoto obrazu se umisťuje vystřižená fotografie o velikosti 18 cm x 24 cm. Druhé dvě čočky zařízení 8. tvoří /kondenzor, který umožňuje nasnímat kombinovaný obraz, tvořený /reálem a fotografií, kamerou umístěnou v opt. /ose zařízeni. Protože je obraz reálu v zařízení s. převrácený, umisťuje se rovněž fotografie ve stejném smyslu a kamerou se snímá bud zpětným /chodem, n. speciálně zavěšenou převrácenou kamerou. V průhledu kamery n. v hledáku zařízení s, je vidčt výsledný kombinovaný obraz- Fotografie se osvětluje šikmo ze stran otvory v zařízení s. a intenzita /zasvětlení se určuje vizuálním porovnáním s reálnou částí v /hledáku kamery. Důležité je rovněž správné spojení /perspektivy fotografie a reálu. S* se používá v exteriéru i ateliéru 'především k nahrazení velikých staveb (obr. a, b) n. k vytvořeni určité krajiny. Při použiti kresby místo fotografie lze snadno vytvořit určitou stylizovanou dekoraci. a) Princip simpllnlmu: í - reál bei fotografie, 2 - výsledný obraz. b) Trikové zařízení símptifilmu. a třístupňové s* o normalizované výšce 15 cm v různých délkách po 50 cm až do délky s. 2 m s šířkou 33,3 cm (obr.). V. t, PRAKTIKÁBL, STAVEBNICE FRAKTI-KABLOVÁ. schopnost rozlišovací, kritérium /kvality obrazu (zobrazení) vyjadřující s. zobrazovací opt. /soustavy n. fot. materiálu reprodukovat rozlišeně malé detaily. S.r. se stanoví pomocí vhodných předmětů (zkušebních /obrazců, testů), které se zobrazí zkoušeným přístrojem (/objektivem, promítacím /strojem, kopírovacím /strojem, fot. vrstvou, /kamerou apod.). S.r. sc určuje podle velikosti nej-menŠích detailů, které lze v obraze ještě 246 pojem přesně definovaný. Kritérium roz-lišenosti lze subjektivné posuzovat různě; u čárových testů se např. může požadovat určení správného počtu proužků n, správné určení směru proužků apod. Kromě toho hodnota s.r. závisí na řadě dalších činitelů, -^apřv-na—tvars:—a—/kontrastu--zkušcbního-obrazce, způsobu jeho osvětlení, způsobu vyhodnocováni obrazů (obr. A). Proto Jze srovnávat jen hodnoty s.r. získané za přesně identických podmínek. S.r. snímacích /objektivů se obv. měří pomocí fot. snímků. Tím se však určuje s.r. soustavy objektiv + fot. vrstva, která závisí jak na vlastnostech objektivu, tak i na vlastnostech fot. materiálu. PH měřeni e.r. fot. materiálů se zkušební obrazec zobrazuje na zkoušený materiál /rezolvometrem. Vyvolaný obraz se zprav, hodnotí mikroskopicky tak, že se na každém snímku stanoví nejvyšší prostorová /frekvence, při které lze ještě bezpečně rozeznat smer čar. Hodnotí se série snímků s různou expozicí, popř. 247 síň předváděcí Velkí kontrolní předváděcí sffí film. studia používaná pro kontrolu tech. kvality íóvftfň, 35mm a 70mm filmů sů šesti kanátovým stereozvukem. (Film. studio Pinewood -Anglie.) síň předváděcí (předváděčka), soubor /hlediSté, /promítárny s promítacím /zařízením a přípravny filmů, sloužící k neveřejnému /promítání filmů. Používá se jí ke kontrole denních /prací ve film, /studiích, v /laboratořích, V programových fondech film. kopií, v /archivech film. kopií, v půjčovnách filmů, ve film, podnicích apod. (Obr.) síť distribuční, Ve film. distribuci pojem zahrnující celou organizaci (instituce, podniky a zařízení), zabývající se využitím filmu a oběhem film. /kopií. Patří sem film. půjčovny, /sklady filmů, kina a všechny instituce vlastníci tzv. registrované promítací přístroje. U nás reprezentují sjb\: /Ústřední půjčovna filmů, krajské podniky pro film, koncerty a estrády, kina národních výborů, kina ROH. Dále např. závodní kluby, osvětové besedy, Školy, nemocnice, organizace apod., které mají promítací zařízení a které si půjčují distribuční n. zakázkové filmy. síť kino fiká ční, celostátní plán vhodného rozmístění /kin vhodné sedadlové kapacity, umožňující co největšímu počtu občanů za približne podobných podmínek zhlédnout domácí i zahianičhi filmy. Předpokladem pro vyřešeni optimální s.k. je vytvoření vhodných zájmových /okruhů ve městech i na venkově, 3 přihlédnutím k jejich hustotě osídlení, k společenské skladbě obyvatel okruhu, zaměstnání a věkovému rozloženi a k možnostem dopravního spojení míst uvazované oblastí. síť ochranná (svítidla), zařízeni zabraňující proniknutí nežádoucích Částic do chráněného prostoru. S.o. se používá např. u /svítidel s čočkou n. u svítidel s nezakrytým světelným /zdrojem jako ochrany proti úlomkům n. střepinám skla při jeho poškození. S.o. před /světlometem s řízeným svčtlem působí jako difu-zor a může způsobit i zabarvení světla. akáhačka, pracovní název postupného barevného testu, kdy testovaný snímek, zprav, barevný /negativ, je pro /určení 248 opravné filtrace kopírován na pozitivní materiál pod různými, systematicky řazenými kombinacemi subtraktivnich barevných /filtrů. Event. modifikace je možná i v aditivním systému kopírováni postoupnou kombinaci dílčích /expozic* Vyhotovená a. slouží k určení optimální kombinace korekčních /filtrů podle subjektivního výběru /číslovače barevného filmu. Původní es, provozní zařízeni pro zhotovování s. navrhl a patentoval v roce 1947 B. Krdhn z Film. laboratoří Praha-Barrandov. V. t. kopírování barevných filmů, tbstovAn! barevné. skica doplňková (slang, přesný roz-krea), detail (podrobnost) obrazové /s. rozkreslený pro účely dílenské výroby tam, kde má film. /dekorace zásadní význam. S.d. se obv. provádí ve větším měřítku, 1 ; 10 až 1 :1. skica obrazová, výchozí podkladová dokumentace pro /návrh film. /dekorace. Obsahuje základní výtvarnou myšlenku /architekta a dává představu o charakteru dekorace, u barevných filmů í o barevné kompozici dekorace, charakteru /osvětlení a směru /záběru kamery. Obv. představuje jeden ze záběrů, jak jej po natočení uvidí diváci. S.o. bývá doplněna půdo* rysnou /s*, doplňkovou /s. a pomocným obrazovým materiálem. skica půdorysná fi3H30v£--dc3:oraccr-doplněk obrazové /s., umožňující vytvořit si přesnější představu o půdorysném rozmístění film. /dekorace. Hlavním účelem s.p. je určit prostorové řešeni dekorace, rozmístění nábytku, stanovit objem stavebních a dekoračních prad. Podle g.p.f.d. se pak sestavuje ateliérový /komplex film. dekoraci. sklad filmů, prostory pro /skladování film. /materiálu, a to bud film. suroviny, n. filmu již zpracovaného; S. hořlavého film* materiálu se skládají z většího n. menšího počtu skladových kobek vhodně seskupených se zřetelem na požární bezpečnost i provoz. Tři až šest kobek tvořivá film, skladovou jednotku, která je od soused- ních skladových jednotek důkladněji izolovaná požárními zdmí. Dělicí příčky mezi skladovými kobkami i požární zdi (mezi skladovými jednotkami) musí přesahovat konstrukce sousedních kobek, aby zabránily přeneseni event. požáru z jedné kobky do druhé. Každá skladová kobka na prudce hořlavý film musí mít samostatný /průduch vyústěný nad střechu n. do volného prostoru (max. objem kobky je 30 m1 o teoretické skladovací kapacitě asi 5000 kg filmu, v praxi se skladuje v jedné kobce asi 3000 až 3500 kg filmu, Světlost průduchu min. 1 m1). Uzávěry průduchů, které se při vzniku ohně automaticky vyklápějí (uzávěry zajištěny páskem filmu n. pojistkou z Woodova kovu), odcházejí zplodiny event. exploze a při výbuchu se vyrovnává vzniklý přetlak, takže vlastní konstrukce zůstane neporušena. Otevřeným průduchem se do kobky zvenku dostává kyslík, který podporuje rychlé shořeni filmu, takže se zabraňuje dalším explozím. Kromě zaskleni je plocha průduchu ještě chráněna lehkým galvanizovaným drátěným pletivem, které chrání skladovou kobku proti vhazováni předmětů (velikost oka mas. 3 mm) a zmirňuje tepelné účinky event. plamenů vyälehávajicich z průduchu. Síť také brání rozptylu roztříštěného skla, popř, vylétáváni plecho---vých--kx3bic- -se.v2zilccaýin^J[OT.em._J^a_ vnitřní straně průduchů má být ještě mříž k ochraně proti vloupání n. poškozeni obsahu kobky. Ha obou protilehlých koncích manipulační uličky v kobce je východ z kobky, jeden do provozní komunikace druhý do volného terénu s dobře těsnícími dveřmi, odolnými proti ohni a opatřenými samouzavfrači. Únikové dveře ďo terénu se nesmějí zamykat; kliku mají pouze zevnitř. Film je třeba skladovat při konstantní teplotě ä vlhkosti vzduchu (klimatizace). Přirozené větráni skladových kobek se zajišťuje samostatnými průduchy laby* rintově vedenými s vyústěními, chránenými kovovými síťkami. Každá skladová kobka pro hořlavý film musí být vybavena ..samočinnými sprchami (tzv. /sprinklery), které se, vedou do provozu při vzestupu ..teploty^ (nutno pamatovat na dostatečný odpad vody). Skladové jednotky o třech až sesli kobkách jsou od sebe odděleny ve své provozní komunikaci dveřmi, které : se pří zvýšení teploty automaticky zasou- : vají (uzávěry zajištěné filmem n. Woodo-vým kovem) j normálně jsou stále otevřené. . Před úniky ze skladových kobek n. provozních komunikaci k nim příslušejících bývají tzv. ochranné valy, aby se event. plameny, Šlehající těmito otvory, ohýbaly podle valů vzhůru a neohrožovaly okolí (v, obr. a, b)f Bezpečný (nehořlavý) film lze skladovat i v prostorech, kde se s nim pracuje, bez omezení jeho množství kost :film. /ateliérů (obv. v suterénu budovy), kde se uskladňuje ateliérová /stavebnice a její doplňky. V tomto prostoru je též přiručni dílna a kancelář odpovědného skladníka, který je vybaven příslušnou kartotékou všech skladovaných dílů a doplňků, doplněnou někdy fotodokumentaci dílů pro rychlou orientaci, sklad kostýmů, prostory pro skladováni všeho, co je zapotřebí k oblečení a úpravě herců podle /scénáře. Jsou to obleky všeho druhu, klobouky, čepice a Jiné pokrývky hlavy, různé druhy obuvi, kožených předmětů, zbroj všeho druhu, šperků, různých doplňků apod. Textilní obleky se mají skladovat nejlépe v zasklených skříních (pro dobrý přehled), v prostorech neu3luně- 'průduch sprinktewvá topné trubky £ .—-plechové T krabice na stojato papírové krabice na ležato §^ prú vozni jata komunikace půdorys př/Čný řez a) Schéma skfadové jednotky pro hořlavý film. skládání barev Na a,n* se kladou rel. vysoké nároky, které vyplývají z požadavku dobrého přehledu o uskladněných předmětech (film. /architekt má mít dobré pedminky při výběru předmětů potřebných pro určitou scénu). Předpokladem dobrého provozu s.n, je vodorovná i svislá mechanizace dopravy nábytku (síť dostatečně velkých výtahů, úměrně širokých komunikaci a vybaveni skladů vhodnými nízkými podvozky na přepravu nábytku). V objektu a,n. bývá pamatováno i na s. ^rekvizit. Uspořádání s. má být obv- takové, že podlaží v úrovni terénu slouží k uskladněni různých vozidel, historických kočárů, starých modelů aut, starých děl apod., ve vyšších podlažích bývá historický i moderní nábytek, veškeré hudební nástroje, ještě výše pak osvětlovací tělesa všeho druhu, lustry, kandelábry, nástěnná ramena, svícny, lampy, dále obrazy, rámy, zrcadla a v nej-vyšäím podlaží drobnější rekvizity (dekorační předměty, vázy, sošky, knihy, atrapy, nádobí, předměty denního života apod.), konečně pak a. koberců, závěsů i záclon, dekoračních textilii apod. U každého druhu s. jsou kanceláře administrativy pro evidenci a kontrolu výdeje a příjmu půjčovaných rekvizit, údržbářské dílny, popř. umývárny skladovaných předmětů. S.n. vyžaduje pro údržbu, skladovaných předmětů, popř. i pro výrobu speciálních kusů truhlářskou /dílnu s malou strojovnou a příručním s. předmětů určených k opravě, malou dílnu čalounickou, lakýrnickou a zámečnickou. S.n, nesmějí zabírat příliš mnoho prostoru; musí dávat předpoklady k vytvářeni prostorů větších rozponů a k vytvářeni prostorných skladových kójí. Objekt s. má mít nejméně dvoje pracovní vrata, jedna pro přísun zvenku. ochranný tirénni val pro hořlavý film. a bez omezení velikost! skladovacích prostorů. I když se použitím bezpečného [ filmu na provozní problematice jeho skla-í dování (údržba, /obnova «* rekonovánl apod.) nic nemění, jeho zavedením se podstatné omezilo budováni všech uvedených bezpečnostních protipožárních opatření, která jsou při s» bezpečného filmu zbytečná, zjednodušila se jejich koncepce a podstatně se omezily investiční náklady, sklad fundusu, vhodný prostor v blíž- nych, tmavých, dobře větraných a udržovaných, chráněných před hmyzem a myšmi. U a.k, bývají též sklady textilu kůží a jiných materiálů, z nichž se obleky Šiji, a krejčovské dílny s převlékacími kójemi. V rámci objektu a.k. bývají dílny údržbového charakteru, jako prádelna, Čistírna, dezinfekční prostor, barvírna, sušárna a žehlirna. sklad nábytku, prostory k skladováni nábytku různého druhu a různých stylů. z rampy, druhá pro manipulaci me&a sklady, dílnami a ateliéry, S.n. musí být vhodně temperován, zvi. v prostorech nábytku a hudebních nástrojů, kde je třeba udržovat pokud možno stálou teplotu i vlhkost vzduchu. (V. obr. na str. 250.) skládání barev, závěrečná fáze tříba-revné /reprodukce barev, při niž se z tři dílčích obrazů vytváří barevný obraz. Záleží v tom, že bud tři černobílé dílci pozitivní obrazy, prosvícené trojicí zá- 24? skladba asociativní Sklad nábytku. kladmck /barev (modré, zelené a červené svStlo), dopadají na totéž místo sítnice ■oka, n. Že bílé svitlo prochází trojicí pozitivů, z nichž každý je vybarven jedním z normálních barviv (barviva o normálních ■barvách: Žluté, purpurové a azuroví), V prvním případe se hovoř! o aditivním *.b. a výsledná barva vzniká aditivním mícháním tří základních barev; v druhém případe jde o subtrakrivrd s.b., při němž se subtrakd bílého světla promítacího zdroje (tj. absorpci trojici normálních barviv přes sebe přeložených) zrněni jeho spektrální charakteristika (proto je nesprávné hovořit o subtraktivníra „mícháni" barev). Aditívni s»b. se technicky realizuje v podstatě těmito principy: a) tři dílčí obrazy ■se promítají třemi promítacími /stroji n. /diaprojektory na společnou promítací /plochu; b) tři dílčí obrazy se promítali jedním promítacím strojem rychle za se* bon (trojnásobnou frekvenci) na totéž místo; c) tfi dílčí obrazy se promítají svými plošnými mikroelementy navzájem oddelené, ale tak těsně vedle sebe, že je ■oko nerozeznává. Barevná světla v základních barvách se obv, realizuji žárovkou a třemi opt. filtry. Vlechny tfi způsoby naäly své uplatněni v kinematografii, pH-•čemž třetí způsob je znám zejm. ve formé /materiálů s čočkovým rastrem. Při sub-trak ti vo tm s.b. mohou být normální barviva od sebe oddělena do jednotlivých vrstev (např. třivrstvé barevné /materiály) n. být v jediné vrstvě (např. hydro-typický tisk - v. teoínicolor). Souhrn (množina) barev, který lze složit ze základních barev (při aditivním s.b.) n. barev normálních (při subtraktivním s.b.) 250 se nazývá rozsah barev daného procesu. Kromě Cistě aditivního a cistě aubtraktiv-ního s.b. se zejm. v tiskových technikách vyskytuje aditívni' subtraktivnl fcb. V. t. prbnos barev, rozklad barev. skladba asociativní (též asociativní montáž), výrazový kinemat. postup, jehož smyslem je bud vyjádřit, jaké spojité (asociované) představy napadají dram. postavu při přítomné činnosti n. v přítomné situaci (např. bleskově se ji vybavuje podoba vzdálené ženy, nepřítele n. í krajina), n. navodit v divákově vědomi vzpomínky na události, postavy atd., které souvisejí s přítomnou situací dram. postavy (jsou s ni ve shodě n. v rozporu). S.a. se v počátcích kinematografie uskutečňovala vícenásobnou /expozici: v jednom záběru ti. v záběrovém sledu viděl divák současně přítomnou akci n. situaci, i akcí, situaci, podobu atd. asociovanou. Později se asociace označovala prolnutím, aby divák pochopil, že jde o asociovanou připomínku—jĽ/nev-se provádí prostými skladebnými postupy, nejčastěji vkládáním velmi krátkého a zřetelného /záběru (např. tváíe Ženy) do souvislé řady vyprávěcích záběrů. V. t. skladba stäthova. skladba filmová, obecné struktura film. /díla, tj. jeho vnitřní výstavba, kterou lze objektívne analyzovat a zjistit. S.f. vytváří dramaturgická výstavba film. díla, způsob inscenace v obrazech, výtvarně (kameramanské) reäení /záběrů b celého díla, zvuk. (hudební, ruchové atd.) řešení atd. V užáím smyslu střihová /skladba. skladba paralelní (též montáž paralelní), výrazový kinemat. postup. Vyjadřuje skříň lampová významovou souvislost dvou i vice dějů a motivů, které se odehrávají na různých ; místech současně (synchronnost dějů). N Takovou paralelitu lze slovně vyjádřit Časovou spojkou „zatím co". S.p. může '': vyjádřit i významovou souvislost dějů :? odehrávajících se v různém čase (diachion- -■; nost). S,p, $e provádí tak, že se vzájemně prokládají delSl záběrové řady, např. /sekvence. Každá z nich reprezentuje jiný dějový usek a motiv. S*p. se liSí od /střihu Mřížového jednak tím, ic v něm jde o roz- ; ložené zobrazeni jednoho motivu, jednak : tím, že se v střihu křížovém střídají krátké záběry, reprezentující dílčí motivy. skladba střihová (montáž, slang, střih), Tvůrčí činnost, při níž se dílci významové jednotky, /záběry, slučují tak, aby působily na diváka jako plynulé dění a zároveň aby vzájemným působením : ' vytvářely hlubší a složitější významy. S.s. je podmíněna skladebným /natáčením, —tedy—hod^e-tc ^S-z^i^-J!iaxabmýjúx-^í^_. dem a jejich prostými (gramatickými) i vyžšími (syntaktickými) zásadami. Např. záběry se mohou v divákově vjemu slučovat, je-li každý z nich současné se sousedním shodný i rozdílný. Pro divákovu orientaci je nutné, aby záběry byly podři- : zeny jednotám: jednotně pohledů (tzv. ose), jednotě Světelného charakteru, jednotí pohybu předmětů atd. PK s-s. vznikají vysál skladebné a výrazové jednotky: /sekvence, věty, souvětí. S.s. provádí /střihač na strihacím /stole. Záběry upravené pro s. (v ikonické i fbnické části) se slepí (v. lepení filmu). Vznikne pracovní /kopie, podle niž se upraví negativ, pokud se nenatáčí na inverzní /materiál ._ (v. t. stahovaní negativu). Ze staženého . negativu'se zhotovuji kombinované /kopie pro promítání v kině n. duplikační /pozitivy pro zhotovování duplikétních /negativů. skladování filmového materiálu může ovlivnit fot. i mech. vlastnosti film. materiálu. Podmínky s,f,m, nejsou u všech typů materiálů stejně přísné a jsou stanoveny výrobcem; jsou to zejm. teplota a relt vlhkost vzduchu. Předepsaným s.f>m. bývá vázána jeho záruční /doba. Obecně správné $,f,ra, vyžaduje: I. nízkou teplotu (pro černobílé materiály 14 až 18 "C, pro barevné materiály 5 až 10 °C), 2. rel. vlhkost 50 až 60 %. Sklady pro film, materiály jsou obv. řešeny s klimatizačním zařízením, které udržuje optimální skladovací podmínky. Při s.f.m* za vySŠí teploty a vyäši rel. vlhkosti dochází fc urychlenému stárnuti, tj. k snižováni /dtEvosti a /gradace, zvyšováni /závoje a u barevnýchnr^tetiálů7 které jsou zvi. choulostivé na správné dodržení skladovacích podmínek, k barevnému rozladení. Film. materiály uskladnené při nízkých teplotách je třeba několik hodin před vlastním použitím přenést do prostředí s normální teplotou, jinak vzniká nebezpečí, že se na podchtazeném materiálu vysráží vzdušná vlhkost. Vysokou péči je třeba věnovat s.f.m* v tropech, kde je obv. materiál skladován v chladničkách a dopravován v těsně uzavřených obalech s pKdáním vysušujících látek (sílikagel, chlorid vápenatý apod.). sklady filmové, prostory, v nichž se skladuji materiály, potřeby a /rekvizity nutné k provozu film; /dílen, k údržbe film. objektů a k natáčení hraných filmů. ; S.f. se děli na ústřední, v nichž se materiály skladují centrálně, zprav, pro celé film. studio, a na příruční (u film. dílen a ateliérů), kam se dočasne ukládají předměty pravé používané při výrobé filmů. V. t. sklad fundusu, sklad kostýmů, skla£> nábytku. sklenár filmový* pracovník pro všechny sklenárske práce související s výrobou film. /dekoraci a /výpravou filmů, sklo brýlové, /čočka meniskového tvaru používaná v brýlích pro korekci vad lidského /oka (v. vidění, akomodacb). S.b., především tzv. bodově zobrazujícího ($ korigovaným /astigmatismem), lze použit jako jednoduchých předsádkových : /čoček pro změnu ohn. /vzdálenosti /objektivu. sklo optické, homogenní s. bez šlír, s přesnou hodnotou /indexu lomu a dalších charakteristik, z něhož se brouíením ; a leSténím vyráběj! opt. zobrazovací a osvětlovňci prvky (např. /čočky, /hranoly,__ opt. /filtry, /kondenzory). Základní cha-: rakteristiku s.o* tvoři /index lamu njy pro ř světlo sodíkové Cáry D (vlnová /délka .. X *= 589,3 um), n. n± pro světlo héliové : Čáry d (A = 567,6 nm), a střední disperze A» ==• »p — wo> rozdíl indexů lomu pro vodíkové cáry F (A = 486,1 nm) a C (i 656,3 nm). (Vlnové délky /svčtla se vurčuji čarami ve spektru plynů a pár.) Důležitým údajem s.o. jé Abbeovo Hsto . t> b , "P * popř. jeho převrácená hodnota, zvaná rel. disperze* Rozsah indexů lomu nj> e.o» je od 1,45 do 1,90, čísel y od 70 do 21. Rozděleni základních ■ druhů s.o. podle «rj a v je uvedeno v tab. Tab, Rozdělení základních druhů s.o. Druh skla «» v Nékterá označení sklárny VEB Schott Jena (NDR) korunové obyčejní 1,43—1,56 70—58 BK 12, BaK 5 flintové obyčejné 1,62—1,81 37—21 F4.SF6 korunové téžké 1,60—1,68 60—50 SK 23, SSK 7 flintové lehké 1,54—1,56 46—43 LLP 1, LP 4 Pro přehled se 3,0, zakresluji do giafu; každé 9,0* je určeno souřadnici v a pořadnici nrj (obr.). Velký vyber a.o. umožňuje konstruovat a korigovat (v. vady optické) složité /objektivy o velké /světelnosti (v, t. číslo clonové). séra při /výrobě nlmu, zastupující /střihače na scéne. Při vlastním /natáčení sleduje a zaznamenává uspořádáni /scény, mimiku herců, smér jejich pohledů, gesta, oblečení, úpravu kostýmů, účesů, jejich postoje, hlasovou intonaci, hru s /rekvizi- 1,65 UO 1,75 1,70 US 1JS0 1,55 tíO f * /' L iF BaSF / V / w L oK // 7 SS/I 8c "F A PS t mi p") K KF -Cl FK 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 - v 25 Diagram opt. skef. Jednotlivé typy podle chem. složeni, jež }% vyjádřeno též označením skla, jsou v diagramu vymezeny rfir* aými oblastmi. sklo optické filtrové! homogenní s.o, (v. t. filtr absorpční), tj. chemicky a fyzikálne stejnorodé ve všech svých částech, čisté (bez bublin a nečistot), mající viude přesné stejný činitel lomu. Tedy s. bez slir, do jehož skloviny byl při jejím taveni ^p3fjmi#eíí -něiaký- kov- n..-kysUčník aped., který s» dává určitou spektrální /propustnost, napf. z dopadajícího zářeni zadržuje některé vlnové /délky, např. infračervenou část zářeni (v. filtr tepelný), n. z bílého světla zadržuje např. vlnové délky odpovídajíc! barvě zelené, modré, fialové apod. (v. filtr barevný). Směs zbývajících vlnových délek světla, prosiého s.o.f., dává světlo výsledné složené /barvy. sklon kamery, poloha /kamery, při které je opt. /osa snímacího systému film. kamery odkloněna z vodorovné polohy. Při sklonení kamery směrem dolů se vytváří /nadhled, při jejím otočeni nahoru se vytváří /podhled. V. t. rakurs kamery. skript (skriptka), spolupracovník /reži- tami a jiné okolnosti důležité pro návaznou scénu. Sleduje a zaznamenává stav scény, časové trváni /dialogů a změn pro /post-synchron, hudební /záběry. Vede záznamy 0 způsobu /osvětleni scény, postavení /kamery, podklady pro sestavení denní /zprávy. Zúčastňuje se prací na připraví 1 na sestřihu filmu. Spolupracuje s /mistrem zvuku, vede evidenci synchronních čísel, /metraž jednotlivých zvuků, záznamy pro postsynchrony, hudební /synchrony, míchací /pásy. Pracuje na dialogové /listině. skříň lampová, vhodně upravený kryt, v němž je umístěn /zdroj světla používaný u promítacích /strojů, /diaprojektorů apod. S.l. může být opatřena promítací /žárovkou, /obloukovkou n. vysokotlakou xenónovou /výbojkou (v. obt. na str. 252). Bývá vybavena absorpčním /filtrem zabudovaným v její stěně (k pozorování zdroje světla) n. též opt. /soustavou zobrazující el. /oblouk (k seřizování /uhlíků). 25t skupina ateliérová. Lampová skříň pro vysoko intenzi tni uhlíky: í - skříň z lahké slitiny, 2 - oblouková latn-pa, 3 - držák záporného uhlíku, 4 - driik kladného uhlíku. 5 - podpěry obou uhlíků, 6 - rukojeť k manipulaci s držákem záporného uhlíku, 7 - rukojeť k manipulaci s držákem kladného uhlíku, ô - točítka k ovli- skupina ateliérová, dva až tři film. /ateliery spolu s tvůrčím /příslušenstvím a přlsluSenstvim černého /provozu v jediném objektu. Budováni ateliérů ve s. o třech ateliérech se v údobí druhé svétové války zdůvodňovalo snahou o co nejlep£i využití ateliéru: zatímco v jednom ateliéru se stavějí /dekorace, v druhém se natáčí a v třetím se již natočené stavby bourají. Praxe vSak později ukázala, Že pro práci jedné produkce zprav, stačí dva ateliéry: doba pro postavení scény je totiž podstatně delší než pro její zbourání. Později se dospělo £ k využiti tříateliérové skupiny současně dvěma produkcemi, se vzájemně posunutým terminem zahájeni a ukončení natáčení; první produkci stačí v začátcích výroby filmu jeden ateliér, kdežto druhá v plném průběhu výroby filmů využívá dvou ateliérů. Jakmile první produkce pokročí s výrobou tak, že již potřebuje dva ateliéry, vstupuje druhá do konečného výrobního stadia, které již dokončuje v jediném ateliéru. Dokonalé shody mezi dvěma produkčními skupinami se ovšem těžko dosáhne i tam, kde je film znárodněn. Přesto byly tyto úvahy podkladem k řešeni některé film. výstavby, dokud se neuplatnil nový způsob výstavby dekoraci v montážních /halách s tím, že se doba stavby v ateliéru zkracuje na minimum. skupina dramaturgická* kolektiv pracovníků, který odpovídá za dramaturgickou přípravu filmů v rámci svého dramaturgického plánu. Ve skupině jsou soustředěni /dramaturgové a scenáristé. skupina zařizovscJ, s. pracovníků provádějících montáž a demontáž osvětlovacích /mostů a inst&lad /svítidel včetně 252 dinl unií e c kli vřeten obou uhlíků, 9 -elektromagnet, 10-zahořovací klapka, JI -táhlo k ovládání polohy dutého zrcadla, 12-duté zrcadlo v litinovém koíi, otočné kolem vodorovná i svislé osy, 13 - záporný uhlík, 14 - kladný uhlík. přívodů el. energie ve film. /dekoraci. V. t. DEN ZAňlZOVACl. Slovenský film, výrobně hospodářská jednotka kulturního charakteru, zajišťující tvůrčí a tech. základnu dalšímu rozvoji slovenské národní kinematografie. V čele S.t je Ústřední ředitelství S.f. v Bratislavě, s dalšími organizačními složkami film. tvorby, techniky a laboratorního zpracování filmů, se samostatným podnikem Slovenská požičovňa filmov Bratislava. S.f. organizuje, řídi, koordinuje a kontroluje po stránce ideové, uměl., tech. a hospodářské tvorbu filmů, jejich úpravu, laboratorní zpracováni a půjčování filmů v SSR. Konstituováním samostatného integračního seskupení S.f. byla nastoupena nová etapa rozvoje slovenské národní kinematografie, jejíž organizační a tvůrčí základ by] úspěšně položen znárodňovacím film. /dekretem čís. SO/1945 Sb. a utužen společnou vzájemnou spoluprací s českými film. tvůrci a odborným:-pracovníky. složky, samostatné desky, do nichž se vkládají jednotlivé volné listy režijního /scénáře, shromážděné podle jednotlivých staveb /dekorací a doplněné příslušnými tech. údaji (označení dekorace, počet /záběrů s čísly /obrazů a záběrů a jejich délkami v m, seznam účinkujících herců, štatistu i /fcomparsú, seznam /rekvizit s důležitými tech. poznámkami). Slang, název pro s. je /„střeva"; .......-.......................... služba stavební, název pro specializovaného pracovníka, obv. zkušeného truhláře, který v době /natáčení provádí podle pokynů /architekta n. /kameramana různé stavební práce, opravy, úpravy £1 malé -doplňky.„ůlm.__/4ekorac^ jak to vy- '_ íadujc natáčená scéna. služba u kamery (angl. gríp), název pro pracovníka, který je k dispozici /kameramanovi a jeho /asistentům. Stará se o přepravu /kamery a příslušenství, usazuje kameru na scéně na /stativ n. pohyblivé zařízení. Obsluhuje kameroví /vozík, kamerový /jeřábek i velký kamerový /jeřáb, staví kolejovou dráhu apod. Obv. jsou na scéně vždy dva pracovnici. Při vStSim počtu kamer n. při pohyblivém zařízeni je počet přiměřeně větší. V. t. JÍZTM KAMERY. slyšitelnost, pojem vyjadřující kvalitu vnímáni sluchovými orgány. Oblast s, je u Udí individuálni. Jejími mezemi jsou práh slyíeni a práh bolesti, při nichž sluchový orgán začíná vnímat zvuk n. pociťovat bolest. Oblast s. je v rozsahu od 16 Hz do 12 až 20 kHz, v závislosti na osobě a věku, & jehož přibýváním horní mezní km i-točet klesá. směr Bvětla, úhel, pod kterým /světlo dopadá na předmět n. scénuiCharakteii---zovaný délkou /stínu. Působeni s, se projevuje jak u světla přímého a soustředěného, tak u rozptýleného. Film. praxe s výhodou volí horní Šikmé úhly svitla, pod. jak dopadá světlo v /exteriéru (slunce, obloha) n. v /interiéru (okna umístěná v horní Části stěn)- Tím se dosahuje přirozené stínové hry na dekorací, tváři, pc^tayách a předmětech. S.s. určuje-dále logiku světelného řečení scény, zejm. v interiěnt. Dopadň-li světlo hlavního světelného zdroj např. okny zleva, musí být hlavní světlo na tvářích a postavách také zleva, S.s. vytváří ve scéně charakteristickou atmosféru (krčma s horním osvětlením u stropu - hluboké stíny pod očima, chodba s velkými okny zprava, bar s typickým horním a spodním osvětlením apod,). S.B. v /atelieru je dán výškou osvětlovacích /mostů a pracovních /lávek nad scénou. Na nich jsou rozmístěny světelné /zdroje obv. ve věnci Tak, aby bylo možné osvětlit shora asi v úhlu 45° vertikálně i horizontálně každou Část scény. /Zasvětlováni scény se provádí spojováním světelných kuželů jednak na /dekoraci, jednak na akci, S,s, je velmi důležitý pro dodrženi světelné jednoty scény. směsovae, zařízeni pro /směšováni signálů z několika zvuk. zdrojů, používané při /ozvučování amatérských /filmů. S. bývá opatřen dvěma n. více vstupy pro připojeni gramofonu, /magnetofonu, rozhlasového přijímače, popř. i /mikrofonu. Signál přiváděný každým z těchto vstupů je veden přes samostatný regulační poten-ciometr. Nastavováním potenciometru se upravuje úroveň hlasitosti současně pri-áděných^sjgnálŮ do vhodného vzájem- ného poměru j takto smíšený signál se odvádí a výstupu s, do nahrávacího magnetofonu. .Mikrofonový vstup bývá obv. doplněn /předzesilovačem. Do některých magnetofonů a zvuk. amatérských /projektorů bývá a. již vestavěn. S. lze navazovat jednotlivé zvuk. úseky zvuk, stmívá č • kami, roztmívačkami, prolínačkami a provádět /míchání zvuku (např. /komentáře s hudebním doprovodem). Na obr. je zapojení jednoduchého s. určeného pro dva zdroje o vysoké impedanci (např. dva magnetofony). V. c. film zvukový amatérský, stůl míchací. směšování (akust.), jev vznikající při poslechu dvou stejných zvuků časově po- sunutých o více než asi 0,06 s, neni-li jeden zvuk maskován druhým. Projevuje se značným snížením akust. /kvality poslechu, zejm. zmenšením /srozumitelnosti ÍečL,ÍČ 8. může dojít při poslechu v uzavřených prostorách vlivem nežádoucích odrazů zvuku, zvi. při jeho soustředěni, pře-kročí-li zvuk odražený v místě soustředěni práh maskování přímo dopadajícího zvuku, je-li mezi oběma zvuky splněna podmínka Časového posunutí. SMPTE (Society of Motíon Picture v sekundových intervalech, jsou doprovázeny v opt. zvuk. /stopě téhož pásu zvuk. synchroiúzačnímí značkami (slang, „pí-pance") vždy v délce jednoho obrazového pole. (Tyto značky jsou předsunuty vždy o 21 poli před obrazem.) Úvodní pás zvuk. s, má přesně stejnou délku jako úvodní pás obrazové sv a na souhlasném místě má zakládací opt. značku (ležatý křížek). Výjimečně se též opatřuje magn. zvuk. synchronizačními značkami. Popisovaných s. se používá při /příjmu zvuku 0}5M N I N-c 0,ô M Schéma směsovače s dvěma vstupy. and Television Engineers), Společnost film. a tv techniků, sdružující tech. pracovníky různých film. a tv společností v USA. Vydává časopis JSMPTE (Journal of S.). smrštění filmu, změna /rozměrů používaných film. /materiálů, projevující se především v podélném směru zmenSením /délky film. /pásu a tím i /rozteče otvorů /děrování. S.f. je způsobeno především jeho vysýcháním. Znalost těchto odchylek je nutná pro konstrukci transportních ozubených /válečků n. zubů drapákových strhovacích /mechanismů. Bez nebezpečí lze promítat distribuční film. /kopie pouze do dovolené hodnoty s. Dojde-li k jejímu překročení, nastává při průchodu film. pásu transportním /mechanismem poškození hran otvorů děrováni. Velikost s.f. se udává v procentech. Na I6mm film. pásu je max. přípustné s. 1 %> na film. pásu 35mm filmu 1,2 %. Pro kontrolu velikosti s.f. existují speciální měřidla, jednak i abs. údaj rozměrů rozteče otvorů děrováni. Nadměrnému s.f. lze zabránit vhodným /skladováním a peóUvým /ošetřováním distribuční film. kopie. S.f. bývá" příčinou /neklidu obrazu. smyčka, Část Z. obrazového filmu n. 2. zvuk. /pásu, tj. magn. filmu (vystřižená z /dvoupásu pracovní kopie), jejíž začátek a konec jsou spojeny úvodním " /pásem tak, že tvoří uzavřený celek. Úvodní pás obrazové s. má pro 35mm film délku 3 až 5,5 m a obsahuje soubor obrazových a zvuk. synchronizačních /značek. První z nich, zakládací, je vyznačena ležatým křížkem; poslední tři číslované značky, vykopírované na obrazových /polích /dialogů, /ruchů n. hudebního /synchronu metodou /postsynchronu. Obrazová s, se zakládá do promítacího /stroje zakládací značkou do /okeničkys k ní náležející zvuk. s. (obsahující záznam pomocného zvuku) se zakládá zakládací značkou na snímací magn. hlavu /míchačky, 3přažené s promítacím strojem pomoci synchronizačního měniče (v, studio míchací, studio zvuxovb). Míchačka i promítači stroj jsou opatřeny smyčkovým zařízením, tj. bud plochou kazetou o Šířce nepatrně větSí, než je Šířka film. pásu, do níž se film vlastní tíží hadovité skládá, n, soustavou kladek, z nichž Část má přestavitelnou polohu. -3. Uzavřená část pásu (jehož začátek a konec na sebe navazují slépkou) se záznamem zvuku, jehož reprodukci je třeba plynule opakovat a který slouží ke /kompozici zvuku při /míchání. (Reprodukce z krátké a. lze použít jen u zvuku, který má monotónní charakter, např. u některých .Jednoduehých^zyuk., /atmosfér.) .-, 4. Uzavřená část pásu magn. /nosiče záznamu (pásku n. magn. filmu), zakládaná do záznamového zařízení (v. magnetofon, kamera zvukovA) k nepřetržitému záznamu zvuku. Používá se ji a) v zatíženi pro umělý dozvuk a ozvěnu (zpožďování signálu magn, s.), b) při záznamu vzácných zvuků, nesnadno opakovatelných, např. při „lovení" zvuků zvěře a ptactva v přírodě (po příjmu žádaného záznamu je nutné zařízení vypnout, aby se „úlovek" při dalším oběhu s. nesmazal), c)'při příjmu a záznamu metodou postsynchronu na magn. s., jejíž délka je shodná s délkou obrazové s. ad 1.—5. část film. pásu mezi transportními prvky (např. mezi ozubeným sníh umělý /válečkem a /drapákem, mezi hnací a zá-držnou stranou kombinovaného válečku apod.), mezi nimiž se měni rovnoměrný pohyb na krokový n naopak, n. mezi nimiž dochází k uklidnění zbytku nerovnoměrnosti pohybu filmu, V. HLTft MECHANICKÝ (např. v zařízeních pro snímání, kopírováni a promítání obrazu a v zařízeních pro synchronní záznam, přepis, kopírování a reprodukci zvuku). smyčka filmová v dabingu, velmi malá Část pracovni film, /kopie, rozstříhané na kusy v délce 5 až 10 metrů (někdy i vice), obsahující celý /záběr, jeho část (někdy i více záběrů) s dvěma n. více větami film. originálu. Začátek a konec «.f. je spojen startovacím /pásem, čímž je umožněno vícenásobně nepřetržité předvádění. Rozděleni originálu film. díla do s. se řídí složitostí a délkou věty textu. S.f. se předvádí pomocí smyčkového /zařízení umístěného na promítacím /stroji upraveném k tomu účelu. Každá s.f. je opatřena pořadovým číslem včetně s. němých (bez textu). Toto označeni je nutné pro rychlou orientaci při záznamu zvuku a k uvedení kopie do původního stavu při konečném sestřihu obrazu se zvukem. smyk kamerou, způsob /vazby dvou /záběrů, který bývá realizován tak, že na konci prvního záběru se prudce panorámuje kamerou např. vpravo a přeruší se snímání; druhý záběr je započat opět prudkou /panorámou ve stejném směru a končí na žádaném objektu. Po sestřihu záběrů v místech s. se při promítání jeví vazba záběrů jako prudké panorámováni z jednoho objektu na druhý. S.k. je možné provést v libovolném směru. sníh umělý, napodobenina různých druhů s* přírodního (ležící n. tající s., poletující čí padající vločky). Připravuje se z různých materiálů, někdy pomoci speciálních zařízeni. Dříve se jako ležícího s.u. používalo naftalínu smíchaného se sádrou, solí n. bílým pískem. Později slou- Speeiál.ni stroj na výrobu vloček umělého sněhu frézováním bloku ledu n, polystyrénu. snímání žíl k tomuto ú£elu nastrouhaný lehký materiál zvaný „íporka", který se v poslední době pro zdravotní závadnost nahrazuje polystyrénovými vločkami frázovanými z bloků polystyrenu. Tající vločky s.u. se vyrábějí frézováním ledového bloku na vločky a jejích vyfukováním cl. ventilátorem (obr.). Jiný druh s.u. se vyrábí z mo-čovmoformaldehydové pryskyřice napěněné saponátem a rozprašované ze zvláätní trysky, do niž se oba přípravky dopravuji ze dvou zásobníků tlakovým vzduchem, snímání, 1. postupná /expozice jednotlivých /obrazů na film, negativní /pás opt. /soustavou film. /kamery takovou obrazovou /frekvencí, aby při /promítání filmu vznikal vjem plynulého pohybu; 2. jiný výraz pro /natáčeni při výrobě animovaných n. trikových /filmů, při nemž se obv. používá pookénkového chodu film. kamery C/s. po okénku) j 3. v tv a rozhlasové technice proces přeměny obrazu n. obrazového /záznamu, zvuku tu zvuk. /záznam na el., popf. magn. signál a naopak. S. obrazu scény se uskutečňuje snímacími elektronkami v tv /kamerách, s. zvuku /mikrofonem, e. záznamů vhodnými měniči v přísluSných snímačích (např. snímací hlavou v /magnetoskopu n. /magnetofonu). snímání nižší frekvencí, jednoduchý kamerový film. /trik, jehož principem je s. frekvencí nižäí, než je frekvence při promítání; pohyb na výsledném promítaném obrazu je pak proti skutečnosti zrychlený. V běžné film. praxi se tohoto způsobu používá k dosažení groteskního rychlého pohybu n. pří s. sermířského souboje, rvačky apod., čímž se umožňují hercům pomalé pohyby a odstraňuje se nebezpečí jejích poranění. Extrémním případem s.n. f, je /s. po okénku, nazývané též 8. laso-sběrným* snímání po okénku, exponováni jednotlivých pohybových fázi objektu před kamerou na jednotlivá obrazová /okénka film. /pásu, založeného v kameře; používá se k tomu speciální kamery s mech. prerušovaným pookéhkovým posunem. (S.p. o. lze též chápat jako extrémní způsob /s, nižší obrazovou /frekvencí.) Kamera je vybavena stavícími kolíky pro fixaci obrazu v /okeničce a zvláštním zařízením pro jednotlivé expozice a pro s. v řadách n. sériích různou obrazovou frekvencí Cod 10 obr./s až po 1 obr./den). Moderní kamery jsou doplněny povelovým magn. pásem a spínači. Pro nesnímání celého /záběru se zprav, vypracovává tzv. okén-kevý scénáři který předem určuje situací obrazu pro každé obrazové okénko. S.p.o. se uplatňuje v kresleném, loutkovém a věd. /filmu, při výrobě /titulků a pří kombinaci různých trikových metod (např. pookéoková zadní /projekce). V kresleném filmu mění kameraman před každou expozicí podle předepsaného pořadí ultrafá-nové folie s pohybovými fázemi; v loutkovém filmu si řídí posun film. pásu v kameře /animátor sám podle předem rozpočítaného rytmu a rychlosti pohybu v souladu s nastavenými pohybovými fázemi. Pohyb snímaný po okénku vyvolává při /promítání, filmu iluzí plynulého pohybu animovaného předmětu. Ve věd. filmu se a.p.o. uplatňuje při sledování pomalých pohybů, nepostřehnutelných lidským okem (růst krystalů, rostlin) a označuje se též jako s. časosbirné. Vyskytly se 254 i zajímavé pokusy natočit s.p.o. reportáž n. /dokument svého druhu (skrytou /kamerou se např. celý týden snímal „den na pláží"; průběh celého týdne s vhodně volenými slunečnými i dcítívými dny se při promítání zkrátil na několik minut). Pro s.p.o. se dodávají kamery zn. Port-man, /Oxberry n. čs. kamera FTP 300. snímání pod vodou, způsob natáčeni* který umožňuje moderní film. technika (vodotěsná kamera, osvětlovací zařízení), technika potápěčů (dýchací přístroje, pryžové obleky, zajiäťovací zařízení) a Čistá voda. NejčístSl a nejprůhledněfSÍ moře jsou Sargasové, Karibské, Rudé, Středozemní, z jezer Badersee, Bajkal, Lake Talve. Viditelnost pod vodou měříme pozorováním bílého kovového terce v různých hloubkách. V průzračných vodách lze snímat do vzdálenosti max. 20 až 30 m v průměrné hloubce do 10 m pod kladinou v postačujícím přirozeném světle. Viditelnost závisí na výšce slunce. Ve věrjích hloubkách se k osvětlení používá hořčíkových pochodni n. el. vodotěsných zdrojů. Protože při s.p.v. dochází ke ztrátě /kontrastu, je výhodné používat materiálů o vy53í /strmosti. Lze pracovat také s barevným materiálem; /reprodukce barev se stanoví podle barevné /tabulky v různé hloubce. Film- kamera pro s.p.v» je zabudována do vodotěsného kovového krytu vybaveného stabiHzačiróoi plochami ve svislé a vodorovné poloze a držáky se spouStf pro kameru. Stupnice pro ostření s ovládací páčkou a stupnice clonových /čísel jsou umístěny vně krytu. Kromě reflexního /hledáku se nejvíce osvědčil ikonografický rámový hledáček z plexiskla n, kovu s výřezy pro různé ohn. /vzdálenosti objektivů. Přetlak v krytu některých kamer (vytvořený např. hustilkou po uzavření krytu) zabraňuje proniknutí vody. SvÄeiné /zdroje pod vadni hladinou jsou napájeny z baterií n. z el. soustrojí na lodi vodotěsným kabelem. Reportážní pohyblivé svítidlo tvaru torpéda, poháněné lodním Šroubem, navrhl a zavedl Dimitrij RebikorT. Světelné zdroje a svítidla jsou chlazeny vodou. Používá se vysokotlakých xenónových lamp, které odolávají tlaku do 100 m hloubky. Pro tv s.p.v. byly vyrobeny 1000W dakuvzdorné žárovky. Torpédo je těsně spojeno s kamerou tak, aby světlo dopadalo na předmět Šikmo zepředu (reportážní osvětleni). Všechna zařízení, která přicházejí do styku s vodou, jsou vyrobena z nexezavějicích kovů. Střibiozin-fcový akumulátor je uložen v tělesu vodotěsného krytu kamery n. osvětlovacího zařízení. Malá lómm kamery maji zesílený pérový pohon. Také k měřeni /expozice, popř. /intenzity osvětlení se vyráběj! vodo- těsné /expozimetry, popř. /luxmetry, které odolávají tlaku vody do hloubky asi 10 m. Expozice se věta. určuje podle tabulek, n. podle výsledků praktických expozičních zkoušek. Při s.p.v. se předměty zdají být o 1/4 blíže, než jsou ve skutečnosti; na zdánlivou vzdálenost je také třeba, zaostřit (např. při skutečné vzdálenosti 1,33 m se nastavuje na stupnici 1 m, při 5m vzdálenosti 4 m, při lOm asi S m). S oblibou sc používá /objektivů o kratší ohn. vzdáleností, které mají při středních clonových číslech okolo 5,6 dostatečnou /hloubku pole. Kameramani pracují z bezpečnostních důvodů ve dvojicích a musí mít potápěčský výcvik. Pro s.p.v. v mělkých vodách a.pro snímáni dna lze pracovat s tzv. vodním periskopem (vodotěsný dutý hranol s horizontálně umístěnou skleněnou planparaleltii /destičkou ve svém dně, n. doplněný jedním či dvěma rovinnými /zrcadly, nakloněnými pod úhlem 45* a planparalelní destičkou zabudovanou ve svislé stěně). Kamera nemusí mít kryt, protože zůstává na vzduchu. Pro prům., instrukční a věd. filmy se provádí s.p,v. ve velkém potápěčském zvonu, vybavením i "osvětlovacím zařízením. Kamera pracuje ve vzduchovém přetlaku. Sportovní snímky v bazénu se zhotovuji z pozorovacích oken po stranách bazénu. Pionýry ve s.p.v. byli Hans Hass a Jacques-*-Yves Cousteau (Výprava Xarifa a Svít ticha). Pro trikové s.p.v. jsou v /ateliérech zřízeny vodní bazény s velkými skleněnými stěnami. Dnes je fotografování a filmování pod vodou přístupné i amatérům. snímáni rentgenové, s. obrazu, který vzniká na rentgenovém Štítu fluorescenci. Umožnil je vznik rentgenové fotografie (abreografie, fluorografie) spolu s vývinem značně citlivého materiálu pro s. ze Sutu (Fluorapid). Pro rentgenovou kinematografii jsou vyrobeny speciální 35mm i lómm rentgenové kamery, které snímají.... pohyblivý obraz přímo ze Štítu. Staral speciální kamery měly značně otevřený sektor (až 240°) .se /závěrkou potaženou olovem a zabezpečením /kazet proti záření X. Moderní kamery pracuji se sektorem 180°, který je synchronizován s emisí paprsků v okamžiku snímku; kamera je vybavena přesným strhávacim zařízením a stavěcími koliky; kazety jsou na 60 až 120 m, obrazová /frekvence bývá až do 100 obr./s (k zachycení rychlých dějů v lidském těle, např. průtoku krve v cévách a žilách, funkce srdce). Rentgenové kamery jsou vybaveny /objektivy střední ohn. /vzdálenosti o velkém rel. otvoru (1:0,95), v- £í$lo clonové. Jejich nepatrná /hloubka pole je pro s. z plochy postačující. Formát obrazu bývá často pozměněn (např. Arriflex 35 mm snímá na formát 22 x 18,67 mm, australská kamera NHF má čtvercový formát). Pro nepřímé s. byly zhotoveny intenzifikátory a tv řetězy, z nichž lze rovněž snímat. S.r. sc neomezuje pouze na obor lékařství, je velmi důležité v oblasti průmyslu (zkoumáni kvalit výrobků z kovů, konstrukcí, přístrojů a jejich funkci), ve vojenství i některých oblastech kulturních (zkoumáni muroií, hrobů apod.). S.r. provádí obv. kameraman-spedalista, dokonale ovládající vlastnosti obsluhované kamery i vlastnosti použitého rentgenového přístroje jak z hlediska těch., tak z hlediska zdra-votního, protože paprsky X jsou nebezpeč- kinematografie, kde SC tohoto Způsobu S. ' používá obecně k analýze rychle probíhajících dějů. V těchto případech se snímá speciálními vysokofrekvenčními kamerami, kterými, se dosahuje frekvence až 1 000 000 obr./s. V. t. kinematografie rvchlostní. snímání zpětné, jednoduchý kamerový /trik, jehož principem je opačný směr chodu filmu v kameře (film je v kazetách založen opačně a kamera běží zpětným chodem). Při /promítání jsou pak vSechny pohyby Časově obrácené, $.z, se používá jednak při s. normálně zahraných dějů, člroí se dosahuje obráceného pohybu často $ komickým účinkem (herci chodí pozpátku, plavec skáče z vody apod.), jednak při : s. dčjů, které pro svou složitost n, riskant-nost jsou zahrány zpětně. TJ nebezpečných scén, kdy např. automobil má zastavit těsně na okraji propasti či před jdoucím ; hercem, se s.z. kombinuje často ještě se zrychlením pohybu^omocL/s..juWJrek- - venci. S .z. se používá též často v kombinaci t /fázováním při s. titulků, kdy se nápis .vytváří skládáním z jednotlivých písmen d. různých materiálů (s. se začíná od hotového nápisu). Efekt lze také uskutečnit dodatečně po normálním nasnímánf jako laboratorní /trik na trikové /kopírce. snímání zvýsonou obrazovou frekvencí, natáčení frekvencí vy§äí než 24 Obr./s. V. kinematografie RYCHLOSTNÍ, snímaní vyšší frekvencí. snímek, 1. výsledek ťotochem. transformace opt. obrazu vytvořeného objektivem ve. fot. vrstvě, synonymum terminu fotografie. 2. Film. /dílo. Častěji se tímto ■ termínem označuje (v recenzích'a kriti-.:: kach) dokumentární /film. snímek ukázkový (ukázka, slang, for-Span, mezinárodně trailer), krátký film průměrné délky 60 m, obsahující ukázky z filmu, který bude v kině promítán. Ideální postup při jeho výrobě zátěží ve vytvořeni /scénáře, podle něhož se s.u. :: natočí již během natáčení filmu. Někdy tc - Často ke Škodě věci - používá materiálu, který po sestřihu není ve filmu použit. Některé s.u. bývají sestaveny z fotografií a atraktivně zpracovaných tí-. tulku. Důležitým činitelem s.u. je /komen-: tář. S.u. končí zprav, titulkem „Uvidíte . v našem kine". S.u. k filmům domád výroby zpracovávají u nás podniky film. tvorby (FSB, SHF Koliba); je povinnou - součásti dodávky filmu /Ústřední půjčovně filmů. S.u. k zahraničním fiím-ňm pořizuje zvlaž tni výrobní skupina Krát- . kého filmu, vétS. upravením původních s.u. dodaných zahraničním partnerem. Vedle s.u. k jednotlivým filmům se někdy pořizují také s.n, na film. /akce (např. anketou, patři s.u. k nejúčinněji im propagačním prostředkům. Jeho účinnost je ovšem omezena jen na diváky účastnící se film. představení. soubor promítací (nespr. blok kabinový), místnosti a prostory k /rozvodu a usměrnění el, proudu, k manipulaci s film. /kopiemi při kontrole, úpravě a soustava optická budiče zvuku /čoček, /zrcadel, včetně /clon), s kulovými, rovinnými n. asférickýmí plochami. Pokud je s.o. složena pouze z osově souměrných prvků, jejichž středy křivosti leží na opt. /ose, nazývá se centrovaná. S.o* slouží k opt, /zobrazeni. Druhy 9.0.; dioptrická (složená z čoček, popř. jiných lámavých prvků), katoptrická (ze né zdraví. snímání vyáäl frekvencí, jednoduchý kamerový film. /trik, jehož principem je s. obrazovou frekvencí vySäi, než je frekvence při /promítání; pohyb na výsledném přemítaném obrazu je pak proti skutečnosti zpomalený. S,v.f. se provádí trikovou /kamerou s rychloběžným motorem, přičemž v hrané kinematografii se používá frekvence max. do 200 obr.fs. S.v.f. slouží k zdůrazněni plynulosti pohybu (např. tanec, skok, pád), k vyjádřeni snových vizi, ve sportovním filmu a v trikové technice přímo při a. /maket, v nichž se vyskytují výbuchy, oheň, voda apod. S.v.f, je rovněž celým zvláštním odvětvím vid. -FFPrnrceTé^PupIr^^ — okruh apod.). Tyto s.u. jsou zprav, delší. ..Distribuci s.u* provádí propagační oddě-lení Ústřední půjčovny filmů na krajské podniky pro film, koncerty a estrády (KPFKE) a ty je zasílají do kin tak, aby jejich promítání předcházelo uvedení příslušného filmu. Distribucí do daláich ...kin provádějí.kina.sama.podle dispozice KPFKE. U filmů, na jejichž výsledcích je mimořádný zájem, bývá s.u. zařazován za film. /týdeník. Tím se dosáhne max. účinnosti i za cenu zvýšených nákladů na film. ■ materiál. S.u. jsou pořizovány na formátu 35 mm & 16 mm téměř ke všem filmům. - Podle názorů pracovníků kin, zjištěných Soubor promítací: A — promftárna, & -úpravna filmů, C - strojovna - rozvodna, O — předsíň (odpočívárna), E — umývárna se sprchou, F - úniková schodiště. /promítání, k instalaci promítacího zařízení, k odpočinku /promítačů a jejich hygieně. Rozsah, počet, velikost a rozmístění jednotlivých místností je dán technologií promítání, Sirkou filmu, stupněm náročnosti provozu podle typu /kina a druhem podkladu film. /pásu (podklad bezpečný n. podklad prudce hořlavý). S.p. ve stálých kinech pro veřejnost jsou budovány pro promítání filmů výhradně s bezpečným podkladem. S.p. pro některé předváděcí /sině musi svým provedením odpovídat požadavkům požární bezpečnosti pro promítání filmů s nitrocelutózovým prudce hořlavým podkladem (CSN 73 5251 Předpisy pro projektování investiční výstavby - Kina). S.p. v kinech s každodenním provozem se obv. skládají z /promí-tárny, úpravny film. kopii, rozvodny (strojovny), předsíně, umývárny, WC, popř. odpočívárny (Šatny). Vhodné uspořádání s.p. je na obr. soustava optická, souhrn zob razová--dch prvků (lámavých n. odrazných ploch, zrcadel), katodioptrichá (z Čoček a zrcadel). Z konstrukčního hlediska je s.o. charakterizována poloměry křivosti jednotlivých prvků, /indexy lomu, vzájemnými vzdálenostmi vrcholů zobrazovacích ploch (tj. jejích průsečíků s opt. osou) a geometrickými rozměry (průměry prvků). Poloměry křivosti zobrazovacích ploch jsou kladné (záporné), je-li střed křivosti napravo (nalevo) od vrcholu. Pro účely opt. zobrazení v paraxiálnfm /prostoru lze s.o. jednoduše popsat pomocí základních /bodů jejichž polohy se určí z konstrukčních údajů. Podle ohn. /vzdálenosti obrazové /' se s.o. dělí na spojné (f* > 0), rozptylné (/' < 0) a afokální (/' = oo), S,o. lze vzájemně kombinovat; obraz vytvořený jednou s.o. se považuje za předmět pro daläí s.o. Kombinaci několika s.o. lze chápat jako jedinou s.o, a charakterizovat ji polohami základních bodů. Příklady s.o.; čočka, /objektiv, /okulár, lidské /oko. soustava optická budiíc zvuku, šou- fl) Základní schéma opt. soustavy budiče zvuku s tzv. mikroprojekcí: Ž — žárovka (např. 6 V, 5 A s jednou spirálkou vlákna), K - kondenzor s kulovými spojkami, Š-Štěr- bina, O - objektiv (mikroskopový), P -film. pás vyvolán é kopie, Z - zvuk. záznam ŕ na nějž se promítl obraz Štěrbiny f, FT - foto nka. 255 soustava optická kopírovacího stroje bot opt. prvků, kterým se z opt. /záznamu zvuku na film. /pásu vymezuje úzký proužek kolmo ke stopě záznamu. Množství světla, které projde tímto proužkem, závisí na Sirce zvuk. /stopy v tomto místě (u plo-cfiového záznamu) n. na její opt. /hustotě (u hustotního záznamu). Pro3Ié světlo dopadá na katodu /fotonky. Pohybující se v s.o.b.z, anamoríbtického /zobrazení pomocí válcových /čoček n. svétlovodných tyčinek. soustava optická kopírovacího stroje, soubor opt, členů, /kondenzorů a /čoček, včetně svetelného /zdroje v kopírovacím /stroji, jehož účelem je rovnomerné prosvětlit, popř, opticky zobrazit negativ K s. osvětlovací patří světelný zdroj, kondenzory včetně zrcadlových," "popř/světlo-vodné kanály. Jako světelného zdroje se u kopírovacího stroje používá /žárovek s wolframovým vláknem, zprav, promítacích, o příkonu od 200 W do 1000 W. Vlasmi osvětlovači s. tvoří kondenzorové čočky (kulové n. asférické) n. dutá (kulová či elípsoidni) /zrcadla o velké apertuře (obr. a, bt c, d). Nikdy se k získání lepši rovnoměrnosti osvetlení a pro hospodárnější využiti světelné energie používá tzv. svčtlovodnýck kanálů (obr. b), v nichž se následkem mnohonásobných odrazů stává světelný svazek homogenním, takže vložením clony modulátoru se rovnoměrnost osvětleni prakticky neporuší. Při náročnější úpravě se musí (za cenu světel- . ných ztrát) zařadit do a.o.k.s, rozptylné členy jako /matnice, destičky z podjlma* ného skla apod, (např. obr. c). Nejdůleži- b) Základní schéma opt, soustavy budiče zvuku s tzv. makro projekcí: Z - žárovka (např, 6 V, 5 A), K - tříčoěkový kondenzor, F - film. pás vyvolané kopie, Z - zvuk. záznam, ZO - zvuk. o ke n ička. např. 3 mm X X 3 mm, 0 - objektiv (mikroskopový), P - rovné promítací stínítko, š - Stérbina (otvor), např. '30 mmX 0.3 mm, S - spojná čočka, FT - fotonka. a) Opt. soustava krokového kontaktního kopírovacího stroja (Debľie-Matipo X, Paříž 1942) se ČtyřČoČkovým kondenzorem a s elonkovým pásem: Z - kulové zreadEo kovové (hliníkové, 0 85 mm), Z - žárovka (např. 120 V, 100 W), U - rotační závěrka, o' - osa otáčení rotační závěrky,* CP - clon-kový pás (původní konstrukce Debrie), PF - neutrální (žedý) výměnný předfiltr (k nastavení základní hladiny osvětleni), O - difúzni planparalelnf sklo (bílá pod jímané), K - ctyrčockový kondenzor, PO -prosvétlovacf a současné kopírovací oken íčka 16 mm X 22 mm, N - negatív ofarazu (film 35 mm), P - citlivý pozitivní pás (35 mm). b) Opt. soustava krokového kontaktního kopírovacího stroje $ dvěma světlovodnýmí kanály (výrobek Film. průmyslu. Praha -Barrandov s ozn. OZX 2): Zi-elipscldnl zrcadlo 0 220 mm, Ž - promítací Žárovka Tungsram bíplánová (např. 120 V, 500 W, n. sov. K-22, 30 V, 400 W). TF - tepelný filtr (Schott BG 21, tloušťka 3 mm), Z, -kulové zrcadlo 0 140 mm s kruhovým otvorem, U - rotační závěrka, SKi - světlo-vodný hranol (na vstupním konci ětyřboký, na výstupním konci osmiboký), CP-clonkový pás (dvacet otvorů 0 6 mm až 0 18 mm), PF - výmenný předfiltr neutrální n. barevný pro základní úpravu Intenzity a spektrálního složeni světla. SKi - dutý zrcadlový čtyfboký logaritmický kanál {se zakřivenými stěnami). PO - prosvétlovací (kopírovací) okenička, N - negativ obrazu n. jiný obrazový film 35 mm; P - citlivý pozitivní pás, o' - osa otáčení rotační závěrky. zvuk. záznam tak moduluje^vznikajíci fotoel. proud. RozliSují se dva základní typy s.o.b.z.: 3 mikroprcjekci (obr. a) a s makroprojeká (obr, b). U prvního způsobu se prosvětlení Štěrbina zobrazuje na film do místa zvuk, záznamu mikroskopovým objektivem ve zmenšeném měřítku, V druhém případě se Část zvuk. záznamu promítá ve zvětšeném měřítku na neprůhledné stínítko, v němž je vyříznuta pouze úzká, pro světlo prostupná Štěrbina, která ze zvuk. záznamu vymezuje jen úzkou část. Aby světlo vystupující z úzké Štěrbiny mohlo být soustředěno a rovnoměrné rozloženo na kruhové n. zhruba čtvercové katodě fotonky, bývá výhodné použít 256 na fot, vrstvu. K s.o.k.s. patří též /modulátor expozice, popř. při kopírování barevných obrazů modulátor pro korekci barvy světla. Schémata některých typických s,o-k.9. jsou uvedena na obr. a, b, c, d. Na s.o.fc.s, se kladou velmi vysoké nároky. Musi zajišťovat vysokou hladinu (až několik set tisíc hO a rovnoměrnost (něko* lika %) osvětlení filmu exponovaného v kopírovací okeničce. Musí umožňovat jednoduchou mráulaci. intenzity a barevného tónu exponujícího světla v širokém rozsahu; rovnoměrnost osvětlení se musi zachovat při váech stupních modulace. Podle funkce lze s.o.k.s. rozdělit na s. osvětlovací, s. expoziční a s. zobrazovací. tějsTyástTs, expoziční je modulátor ínten-zity, popř. barvy kopírovacího světla. Je to zařízení k nastavování intenziry a barvy světla potřebných pro správnou expozici; nutné zrniny se dějí automaticky podle předem stanoveného programu n jsou řízeny značkami na okraji negativního film. /pásu. TJ starších typů se intenzita osvětleni měnila podzhavováním žárovky předřazenými el. odpory (modulátor odporový). U novějších kopírovacích strojů se používá článkových modulátoru, které nemění spektrální složení světla, a proto jsou vhodné i pro /kopírováni barevných filmů. Jsou to clony s kruhovým n. obdél-. nikovým otvorem proměnné velikosti, za- řazené na- vhodném místě s.o.k.s. U většiny kopírovacích strojů je clonkový modulátor uspořádán jako tzv. clonový ipás z černého neprůsvitnčho papíru, na okraji "děrovaného, v němž se předem vyrazí otvory potřebných velikostí; velikostí otvo- , ru se řídí intenzita osvětlení v kopírovací okeničce. Téhož principu se používá i k modulaci barvy světla u subtraktivnick kopítek. Do otvorů členkového pásu se vlepují (n. zasunují do zvláštních kapsiček) barevné subtraktivnl filtry (zprav, žela- : tlnové) o různých opt. /hustotách. U aditivních kopírovacích strojů stačí modulovat intenzitu tří barevných paprskových svazků (červený, zelený, modrý) pomocí tři nezávislých modulátorů např. ve tvaru mech. Štěrbiny tvořené dvěma lamelami; otáčením lamel se mění Šířka obdélníkového otvoru jimi vytvořeného. K expoziční s. nutno počítat též /filtry (barevné n* nese-lektivní), jimiž se nastavuje základní hladina osvětlení, popř. základní barevná filtrace (tzv. ^předfiltr). Zobrazovací s. je jen u opt, kopírovacích strojů. Jejím účelem je zobrazit negatív na pozitivní film. surovinu bud v měřítku 1:1, n« zmen&eně (u redukčních kopírovacích strojů). Přitom soustava optická pro optický záznam zvuku je nutné používat velmi dokonale korigovaných reprodukčních objektivů, speciálně konstruovaných k zobrazeni z konečné vzdálenosti. Někdy se do zobrazovací s, zařazují dva objektivy (např. u redukčního kopírovacího stroje) jako tzv. tandem; negativ je pak v ohn. rovině prvního objektivu, pozitivní film v ohn. rovině druhého objektivu, takže mezi oběma objektivy .je rovnoběžný chod paprsků, U násobných kopírovacích strojů se místo druhého objektivu dává s. několika objektivů (např. dvou, jako na obr. c), jejíchž Čočky bývají poněkud seříznuty, aby opt, osy mohly být dostatečně blízko u sebe. Zobrazovací s. zvuk. redukčního kopírovacího stroje bývá anamorfotická (v. zobrazení ana-morfotické) n. zobrazuje opt. záznam zvuku dvakrát vedle sebe, aby stopa záznamu na redukovaném filmu měla Šířku dostatečnou podle normy. c) Opt. soustava obrazová krokové redukční fHm. kopírky 35/32(2 X 16) mm (konstrukce fy Elafítro-Akustischůs Laboratórium, Berlin, NDR): Z - kulové zrcadlo 0 70 mm, Ž - žárovka Osram 125 V, 500 W, AK ~ dvoučočkový kondenzor ~ I. asférická spojka, 2. kulová spojka, TF - tepelný filtr (determálnl), M - matná rozptytná skleněná destička, CP - elonkový pás s kruhovými otvory 6 mm až 13 mm, S,, Sa - spojné čočky, PO — 35mm prosvěelovacf oken íčka rozměrů 16 mm X 22 mm, N - negativ obrazu na filmu 35 mm, Oi - objektiv Zelss-Biotar 2/100 mm, Oai Os - dva objektivy Zeiss Tessar 4,5/50 mm, U - rotační závěrka, o' - osa otáčenf rotační závěrky, KO - kopírovací oke nicky 7,5 mm X 10,76 mm (dvě), P - citlivý pozitivní film. pás 32 mm. Ž TF á) Opt. soustava kontaktního průtažného (Štěrbinového) kopírovacího stroje (Bell & Mowoll, USA 1965) pro aditivní kopírování barevných filmů: Z-ž$rovka12QV,1 000 W, ÍC- dvoužožkový kondenzor, Tf - dva tepelná filtry, C - pevná clona, Zt - dichroické (interferenční) rovínnézrcadloodrážejlclčerveno paprsky apropouätSjíeľmbdré a zelené, Si - spojná čočka, Z, - dichroické zrcadlo odrážející zelené a propouštějící modré paprsky, Z3-zrcadlo odráŽejícf modré paprsky, S„ Sť - spojné čočky, ZA - zrcadlo odrážející Červené paprsky. Z» - dichrc-ícké zrcadlo odrážející zelené paprsky a propouätôjící Červené, Sa - spojná ěoíka (do nl vstupují ptprsky zelené a červené, smítané aditívna* 4r s3 l 4 S v na paprsky žluté), Z» - dichroické zrcadlo propouStějfcI žluté a odrážející modré paprsky (za nfm jde směs vžech tří óarev), S - spojná čočka (kolektiv), V - dvě válcové čočky soustřeďující paprsky do kopírovací Štěrbiny (okeníěky) ?, která je v kovové film. dráze FD, za niž sa plynule pohybuji v kontaktu na sobě ležící negativ obrazu N (vyvolaný barůvriý negativ) a citlivý pozi* tivnl film P, MSi - dvoukřídlý clonkový modulátor modrého svazku paprsků, MÍ, -modulátor zeleného svazku paprsků, MŠl -modulátor červeného svazku paprsků, Fj, Fa, F3 - držáky k zasunuti tpeciálnlth filtrů, např. korekčních n. Interferenčních úzko-p Samových {kopírování dubl ovacích fttmů). a) Základní schéma opt. soustavy pro opt. zvuk. ziznam: Ž - bodová Sírovka (např, 6 V, 5 A), K - rockový kondenzor, AI - maska, 0Ll 0» - aehromatEcké objektivy, G -smyčkový gatvanometr, Z - kmitající zrcátko galvanomatru v olejové lázni, Ki - kolektivní čočka galvanometru (okemZki). S - pevná úzká Štěrbina, např. ze dvou tenkých plíS-ků, f — citlivý film. pás, popř. jeho okraj, z - místo na filmu, kde se naexponuje zvuk. záznam. soustava optická pro optický záznam zvuku na filmu, systém umožňující /záznam zvuku na kinemat. film ve zvuk. film. /kameře (^zařízeni pro /přepis zvuku). Prostřednictvím zrcátka smyčkového /osci-lografu, jehož kmity odpovídají el. sig-náluzaznamenančho zvuku, zobrazuje masku vhodného tvaru na Štěrbinu před plynule se pohybujícím film. pásem; každé poloze zrcátka odpovídá pak určitá velikost naexponované plosky o konstantní opt. /hustotě (plochový záznam) n. určitá hustota naexponované plosky při neměnné velikosti (hustotní záznam). Hlavními součástmi s.o»p.o.z.z, jsou; maska vhodného tvaru (obr.) prosvětlená zdrc* jem pomocí kondenzorové soustavy, kmitající zrcátko a dva objektivy zobrazující masku na pevnou úzkou Štěrbinu. Rovnoběžný světelný svazek mezi oběma objektivy se pří tom odráží od zrcátka galvanometru, takže při otáčení zrcátka se obraz masky pohybuje a na Štěrbinu padne postupně obraz různých 257 soustava osvětlovací částí masky. Má-li např. neprůhledná maska tvar trojuholníka^ exponuje se na film podle polohy zrcátka vždy různě dlouhý proužek. Podle orientace trojúhelníka vzniká na filmu plochový záznam buď nesouměrný (jednocetný), n. souměr* ný (dvojčetný). Má-Ii maska tvar několika trojúhelníků, opakuje se v záznamu týž obrazec několikrát (záznam vlcečetný, např. Šestiřádkový). Je-li místo masky opt. /klín, zobrazí se na štěrbině podle polohy zrcátka jeho více n. měně propustná části našponuje se proužek konstantní Šířky, avšak proměnné opt. hustoty (hustotní záznam). soustava osvětlovací (prosvétlovací), kombinace světelného /zdroje a /kondenzoru, popř. daläích opt. prvků (/matníce, tepelného /filtru); její funkci je účelně osvětlit (prosvětlit) určité místo n. plochu. S.o. tvoří podstatnou součást mnoha za-. řízeni: /svítidel, kopírovacích /strojů, promítacích /strojů, zvuk. /budičů, /diaprojektorů. U přístrojů vytvářejících obraz (v- zobrazení optické) musí být s.o. přizpůsobena též zobrazovací opt./s.; optimálně je využita pouze ve spojení s urěitým /objektivem při určitém zaclonění (v. číslo clonové). soustava reproduktorová zvuková, několik zvuk. reproduktorů o různém kmitočtovém rozsahu, spřažených v s., která pokrývá prakticky celé kmitočtové pásmo /slyšitelnosti; V kinech, v nichž se promítají film. /kopie pouze s klasickým obrazovým formátem (1: 1,37), opatřené pouze jednou zvuk. /stopou, používá se tzv. jednokanálové /reprodukce a s.r.z. se umisťují doprostřed za promítací /plochu. Při Širokoúhlém promítání se používá film. kopie s magn. /záznamem zvuku ve čtyřech zvuk. stopách a 70mm film. kopií s šestistopým magn. záznamem. U všech systémů promítání, při nichž se užívá více než dvou stop pro záznam zvuku (a tedy reprodukce s počtem kanálů větším než dva), je důležité: a) rozrnístění s.r.z* za promítací plochou a v prostoru hlediště, b) optimálni doba /dozvuku v hlediSti, umožňující spolehlivě lokalizovat zdroj zvuku (hrající s.r.z.) za promítací plochou ták, aby divák vnímal zvuk přibližně z téhož prostoru, v němž pozoruje jeho zdánlivý zdroj, tj, např. mluvícího herce n. hrající hudební nástroj. soutěže a festivaly amatérské, organizované podniky film, /amatérů. Nej-významnější jsou národní s., vypisované každoročně ministerstvem kultury, ÚRO, /Radou film. amatérů, popř. jinými institucemi. Probíhají postupně v rámci film. kroužku, okresu a kraje. Nakonec se koná ústřední kolo s. NejlepŠÍ oceněné filmy doporučuje Rada film. amatérů pro mezinárodni s. a f., především pro s. /UNICA, festivaly v Rapallo, v Olbii, v San Feliu, v Kelibií, ve Skopji aj* Kromě národních s> se v CSSR pravidelně pořádají speciální s. a f. Mezi nejznámějsi patři s. filmů natočených na 8mm formát, nazývané Rychnovská osmička a Oravská osmička, s. 16mm filmů hraných (Brněnská Šestnáctka), s. filmů publicistických (Benátky film. amatérů), rodinných (Přerovská revue), animovaných (AMATRIK), potápěčských (Karibská mušle), humorných (HAF), zdravotnických, tech. aj. spektrum světelného zdroje, obraz, který vznikne rozkladem složeného /světla 258 zdroje v jeho jednobarevné (monochromatické) složky. Graficky se s. popisuje spektrálni křivkou, tj. závislostí mezí vlnovou /délkou a spektrální veličinou (např. spektrálním /jasem). Pokud s.s.z. obsahuje všechny vlnové délky, nazývá se spojité (např. s. /žárovek); skládá-li se z jednotlivých spektrálních čar, popř. Širších, zprav, neostře ohraničených pruhů, jde o a. lárově, popř. pásové (např. s. /zářivek, el. /oblouku). S.s.z.k /promítání barevných /filmů musí být spojité v roz~ mezí od 400 do 750 nm. spektrum Wiencrovo (s. zrnitosti), funkce charakterizující /zrnitost fot. obrazu na základě analogie zrnitosti fot. obrazu a Sumu informačních systémů. S»W. udává závislost intenzity Sumu na prostorové /frekvenci. Analytický charakter s.W. umožňuje matematicky jednoduchou formou popsat interakci zrnitosti s opt, systémy, charakterizovanými přenosovou /funkcí kontrastu. Dále je možné s použitím s.W. popsat vliv jednotlivých zařízeni, materiálů a technol. operací (např. pozitivního materiálu, kopírky atd.) na zrnitost meziproduktů a výsledného pozitivu. S.W. v sobě obsahuje i informaci o zrnitostí podle starších definic, zejména o střední kvadratické odchylce transparence. (V. obr.) ■ !F -Ifř Ô UŮ 80 720 c/mm Wi en e rovo spektru m skupiny mate riál Ů Agfa-ť3evaert (podle Friesera). Pořadí materiálů podle Wienerova spektra odpovídá pořadí podle zrnitostí, jak se projevuje v praxi. spífcr, slang, název pro /komentátora (hlasatele) cizích filmů. Srov. mluvčík. spojeni perspektivní, film. /trik záležející v kombinovaném opt. /zobrazení dvou n. více různorodých objektů, které vytvoří jediný obrazový "celek-. S7i£ je-umožněno opt. vlastnostmi /objektivu, vytvářejícího obraz na rovinném film. políčku. Nejčastějšími případy s.p. jsou modelové stavby, /dokre slováčky, přední a zadní /projekce. spojka třecí, hlavní ústroji navíjecího /mechanismu, slang, nazývané frikce, vyvíjející potřebný stálý tah pro navíjeni filmu v navíjecí /kazetě. Tah se získává třením mezi kotoučem spojeným s hřídelem /stíředovky kotouče 'filmu "a'kotoučem poháněným řemínkem od /pohonu kamery. Klouzáním obou kotoučů se vyrovnává rozdíl otáček středovky při zvětšujícím se průměru navíjeného kotouče filmu. Kotouče jsou k sobě přitlačovány tlakem spi- rálového péra. Regulaci přítlaku se dosahuje regulace tahu s.t» U moderních kíne-mat. přístrojů a strojů se s.t. nahrazuje použitím tzv. hysterezních elektromotor-kú, vyvíjejících stálý tah při otáčkách od nuly do jmenovitých, bez nebezpečí jejích Spálení. spot (slang), označení bodového /světlometu. spoušť amatérské kamery, základni /příslušenství amatérské kamery pro její uvádění v chod. S.a.k. je buď tlačítková, n. pálková. V prvním případě je umístěna na skříni kamery, v druhém případě je součásti pistolového držáku, který se buď ke kameře připevňuje, n. s ním tvoři jeden celek (v. obr. u hesla kamera amatérska - typy). S.a.k. bývá dvoupolohová. Stlačením s. v jednom směru se uvádí kamera do souvislého chodu, v opačném směru se při každém stisknutí s. exponuje pouze jeden obrázek. Pro jednotlivé snímky používají některé amatérské kamery s. ohebně, zašroubované do zvláštního otvoru ve skříni. Zámek udržuje kameru v trvalém chodu, aniž je třeba s. stale tisknout. Pro takové záběry, při nichž nemůže být kameraman přímo u kamery (např. záběry hnízdících ptáků, plaché zvěře), slouží 8. dálková* Na kratší vzdálenosti (2 až 4 m) postačí s. mech. (ohebná), pro větší vzdálenosti je nutná s. el., spojená bud kabelem,ri. oviádáná bezdr^ sprbakler, vodní sprcha uvádějící se při zvýšení teploty prostředí automaticky do provozu- Vodní clonu, která ochlazuje blízké okolí a zabraňuje rozšířeni požáru, vytváří řada sprchových růžic, jejíchž uzávěry jsou zajiatěny snadno tavitelným Woodovým kovem. S. se používá v růz-. ných rozsáhlých skladech, ve /skladech hořlavého filmu apod. Ve film. /ateliérech se od použití s. upouští pro možnost zbytečného poničeni /dekorací, popř. exponovaného filmu stříkající vodou. (Požární bezpečnost v ateliéru se zajišťuje stálými požárními hlídkami.) srozumitelnost řeci, poměr počtu správně zachycených k počtu vyslovených mluvních prvků, vyjádřený v procentech. Mluvními prvky mohou být slabiky, slova n. věty; hovoříme o s. slabikové, slovní n. větné. Pro s. slabikovou se používá pojmu poznatclnost, který je přesnější. Při poruchách přenosu dochází nejdříve k narušeni s. slabikové, pak s. slovní a nakonec s* větné. S. závisí na řadě faktorů, zejm. na správné výslovnosti, /akustič-nosti prostoru, hladině rušivého hluku v poslechovém prostoru, hladině hlasitosti užitečného signálu, při elektroakust. přenosu na jeho kvalitě. V. t. ponogeknost, kritéria kvality elektroakustického přenosu. stabilizace osvětleni, souhrn opatřeni a prostředků, sloužících k dodržení stole velikosti světelného /toku a /teploty chro-matiěnosti světla jak krátkodobě (během snímání), tak i dlouhodobě (po dobu života světelného /zdroje). S.o. je zajišťována stabilizátory el. napětí obv. elektronický- ■ mi (tyristor, transduktor). Dlouhodobá stabilita teploty chromatiénosti světla je ovlivněna užitým zdrojem světla, přičemž nejstabilnější jsou /výbojky a /žárovky halogenové. Aby se dodržel požadavek s.o. u světelných zdrojů, je nutné je vyměnit po. určitých provozních hodinách, což je dáno druhem světelného zdroje, nupř. žá- stav kopie technický rovka halogenová 3200 K asi po 200 h, žárovka klasická 3200 K asi po 50 h, výbojka plazmová halogenidová 3200 K asi po 8000 h. stabilizátor polohy kamery, přídavný elektromech. přistroj k účinnému udržování nastavené polohy ruční film. /kamery, při /natáčeni film. /záběrů z ruky n. z pohyblivých dopravních prostředků (auta, člunu, letadla aj.)» vyuziva-jící stabilizační schopnosti gyroskopu. V podstatě se skládá z pouzdra připevněného vhodným způsobem ke spodní částí rufiní kamery. V pouzdru je zamontován malý setrvačník (gyroskop), roztočený élcktromotorkem na vysoké otáčky (20000 za min). Elektromotorek je napájen st el. proudem o kmitočtu 400 Hz, dodávaným el, měničem z akumulátorové baterie o napiti 12 V. V. t, dynalbns, zařízeni na proti vibrační upevnení kamer. stahováni negativiiř sestavování /záberu nasnímaného negativu v pořadí a délce podle pracovní /kopie. Do negativu se zároveň vkládají tech. přechody (/proli-načky, /zatmivačky apod.), které jsou v pracovní kopii pouze naznačeny. Konečná úprava film. /pásu natáčeného na inverzní /materiál vyžaduje jiný postup s. stahováni zvuku, střih' (montáž) míchacího /pásu (zvi. dialogového a hudebního) z nových /přepisů podle vzoru, který byl zhotoven ze zvuk, /pásu dvou-pásové pracovní /kopie vyřazením pomocných Zvuků (v. playback, fostsyn-Chron, príjem zvuku). S,z. se provádí proto, aby míchací pásy byly zhotoveny z neopotřebeného zvuk. pásu. Zvuk. pás pracovní kopie bývá značně opotřebován, takže při jeho reprodukci je kvalita zvuku snížena. stand-In, angl. slang, označeni pro osobu, která při přípravě /záběrů filmu, při zkouškách pohybových a zkouškách /zasvetlováoi dekorací zastupuje představitele hlavní role. S.-1. urychluje natáčeni a hlavně usnadňuje práci velkým hereckým hvězdám, aby si mezi dvěma záběry, popř. obrazy odpočaly a připravily se na svůj další herecký výkon. Z této činnosti nevznikají s.-i. žádná práva k hereckému výkonu jim zastupovaného, umělce. S.-i, nelze zaměňovat za herecké dublováni, star, film. hvězda, jejíž popularita je záměrně udržována štáby specialistů velkých film. koncernů. stárnutí filmu, souhrn změn, které se na distribuční film. /kopii projevují během doby pozvolným vysýcháním, chem. rozkladem, změnou geometrických rozměrů a /smrštěním. Důsledkem s.f. je sníženi mech, odolnosti, ztráta ohebnosti. změna /roztečí otvorů /děrování, porušení fot. /záznamu zvuku, obrazu apod. Příčiny: nevhodné/skladování, neodborné : /balení před transportem, zvýšená teplota, zvýšené tlaky, tahy a brzděni film. /pásu při manipulaci s film. kopií apod. stárnutí lícením, 1. s. postupné - používa se ho tam, kde /scénář zahrnuje dlouhý Časový úsek. Pro role musí být vybráni takoví herci, u ruchž lze vhodným nalíčením nenásilně znázornit mladý, střední i starší včk (obr. nahoře). Pro stáří lze použit latexových doplňků k vytvoření váčků pod očima. 2. S. rychlé - může být úspěšně provedeno jen ve filmu pomocí : řady /zatmívaček. Snímá se vždy jen několik /okének film. materiálu pro každý Ukázka stárnuti líčením stupeň /líčení. Po prvním záběru normálního líčení se přidávají vrásky a vlasové i latexové doplňky. Všechny záběry se pak spojí a dosáhne se tak dojmu plynulého s. herce před očima diváka. stat, původně „statická" opt. zvuk. /stopa, tj. fot. zvuk. /záznam bez zvuk. /modulace, obsahující pouze základní /šum vzniklý v záznamovém zařízení a v /nosiči záznamu. S. se používalo při /střihu a /stahování míchacích /pásů s fot. záznamem, k vyplnění střihových přestávek v zájmu /návaznosti zvuku. Pojem s. je dnes přenesen na magn. záznam velmi tiché zvuk. /atmosféry přijímané (mikrofonem) za ticha v ateliéru n. zvuk. /studiu. Používá se ho obdobně při výrobě míchacích pásů s magn. záznamem. statív kamerový, podstavec k umístěni film. /kamery při /natáčení filmu, udržující kameru v nastavené výšce nad terénem n. nad podlahou. S.k. třínohý je opatřen třemi dřevěnými n. kovovými, teleskopicky vysunovatelnými nohami (ručně přestavi-telnýmí), dole ukončenými kovovými bodci k zapíchnutí do terénu (v /exteriéru), nahoře sklopně upevněnými ke spojovací kruhové desce (n. mise), na kterou se upevňuje panorámovací /hlava. Proti klouzání bodců na tvrdém hladkém po- vrchu se používá pod s.k. třínohý skládací dřevěné n. kovové tříramenné podložky. Pro snadné přemisťování se staví s.k. třínohý na kovový, obv. trubkový trojúhelník, opatřený třemi volně otočnými n. řiditelnými pogumovanými kolečky a stavěcími šrouby k zajištění pevné polohy. Podle váhy se s.k. třínohé dělí na lehké, středně tě£ké a těžké. Podle střední výšky se pak s.k, třínohé dělí na malé, středně velké a vysoké, které lze zvýšit prodlužovacím /nástavcem (obr., str. 260). Pro /záběry z /podhledu se používá pod panorámovací hlavu s.k, nízkého, obv. provedeného jako nízká litá třínožka, která se upevňuje na podlahu. S.k. třínohé se transportuj í v ochranných plátěných n. kožených pouzdrech. S.k. hydraulický (slang, nazývaný „pumpák**) je s. sloupový, s teleskopicky vysunovatelnými dily, což jsou v podstatě hydraulické písty. Šlapáním na nožní páku spojenou s olejovou pumpou je tlakový olej tlačen pod teleskopický hydraulický píst, čímž se výška s. zvětšuje. Stlačením páčky pře-pouštěcího ventilu se výška s. snižuje. S.k. hydraulický je upevněn na nízkém podvozku s třemi n. čtyřmi otočnými pogumovanými kolečky a stavěcími šrouby. Při /jízdách s kamerou se s.k, hydraulický staví na kamerový /vozík. Pro zvláštní účely se používá s.k. sloupového s mech. výsuvem. Některé tv s.k. mají uvnitř teleskopického sloupu vyvažovači protizávaží, umožňujíc! dosáhnout změny výšky opt, /osy tv kamery tlakem n. tahem na ovládací kruh. stativ svítidla, nosné zařízení /svítidla. Skládá se z upevňovacího zařízení (držák, příchytka) svítidla a vlastního s. (obv. ve formě třínožky), popř. uchycovacího zařízení, umožňujícího připevněni svítidla např. na součást /dekorace. S.s* může být pevný n. skládací. " ^ stav kopie technický, kvalita kopie určená mírou opotřebeni povrchových ploch, s. /děrování, kvalitou obrazové části, s. opt. zvuk. /stopy n. magn. /záznamu zvuku, počtem a s. slepek, délkou jednotlivých /dílů a hodnotou /smrštění film. pásu, průběžně hodnocená od doby, kdy byla distribuční film. /kopie dána do oběhu, až do doby jejího vyřazení-Údaje a hodnoty vyplývající z míry opotřebení film. /pásu slouží k zařazeni distribuční film. kopie do jednotlivých klasifikačních skupin 1 až 4, kdy rozhoduje velikost opotřebení n. poškození, které se v dílu film. kopie soustavně vyskytuje, při čemž se vždy posuzuje zvi. děrováni, s* povrchových ploch, záznam zvuku opt. i magn., počet slepek v jednotlivých dílech, ztráta na délce cttW velikost smrštění a počet uskutečněných předsta- 259 stavba Sada tří stativú pro film. kamery. Maly statív s nohami kovovými, střední a velký s nohami dřevěnými, teleskopicky vysunovacími, opatřenými kovovými bodci k zapfch- nutí do terénu. Na středním stativu je upevněna třecí panorimovací hlava 5 nasazenou ramenní vodici tyčí, používáni pro panorámování s těžkou ateliérovou film. kamerou. '" ven'ír&fcľŕ.'"se urcujěp^dTe"čfc 198 015, která platí pro všechny distribuční film. kopie a je závazná pro ty, kdo s nimi pracuji. stavba, slang, název pro pracovníky /odděleni dekorační techniky (dříve s. dekorací), přesněji pro skupinu těch pracovníků, kteří provádějí přímo s. film, dekorací. stavba terénu, součást film. /dekorace větš. povahy exteriérové, stavěné v /ateliéru (dlážděné náměstí n. náves, rybník či stoupající cesta apod.). Provádí $e tak, že sc na dřevěnou nosnou konstrukci z trámů n. smontovaného trubkového /podlaží pokrytého prkny naveze zemina a upraví -$e do žádaného tvaru povrchu. Při meníim zatíženi se staví nosná konstrukce zvýSe-ného terénu z /praktikáblů. V. t. lešení UNIVERZÁLNÍ TRUBKOVÉ, STAVEBNICE PRAK-TIKÁBLOVÄ, TERÉN MĚNITELNÝ. stavebnice ateliérová, soubor norma- :■. lizovaných stavebních montážních a dekoračních prvků používaných pro stavbu film. /dekorací (obr.). Základními prvky s.a. jsou /kulisy, /praktikábly, /schody, /okna a /dveře, /vzpěry a /svorky. V. t. FUNDUS, STAVEBNICE PRAKTIKAbLOVÁ. stavebnice praktikáblová, soubor normalizovaných /praktikáblů všech modulů, výšek a tvarů, /schodů a překlade- Stavba dekorací. Používá se při ní hlavně skládací stavebnice a normalizovaných stavebních prvků. _yýen /desek, který je součástí ateliérové " /stavebnice. V. t. systém modulový stavebních rozměrů filmových dekorací, stavěč filmový, pracovník vyučený ■■■■ některému řemeslu, který provádí /stavbu, /bourání a přestavbu film. /dekorací podle pokynů a pod vedením /mistra stavby- Sténá odstavná (přístavná), Část film. /dekorace předem určená v prováděcích ^výkresech, kterou je třeba během natáčeni odstavovat (n. přistavovat), aby se ziikal prostor pro /záběry, /jízdy s ka-" merou, protizáběry uvnitř dekorace interiéru, pro vhodné osvětlení apod. V. t. podvozek pro odstavné STĚNY. steradián (zn. sr), jednotka prostorového /ůhLu. Prostorový úhel jednoho s. vymezuje na povrchu koule o poloměru 1 m plochu 1 m1. stereofonie, metoda přenosu zvuk. signálu včetně směrové informace o poloze —jednotlivých zdrojů— /zvuku~^-vzhledem k posluchači, umožňující „prostorovou" orientaci posluchače a „prostorové" vní-: máni (směru šíření) zvuku. Prvním přiblí-"" žením ke splnění požadavku přenosu smé-■ rové informace je současný přenos sig-. nálu alespoň dvěma kanály, jejichž výstupní měniče jsou umístěny vedle sebe - na vodorovné přímce. S. ve filmu se :.. uskutečňuje soustavou 4 n. 6 kanálů, s 3 n. 5 reproduktory ve stejné výšce za promítači /plochou a vždy se /soustavou tzv. efektových reproduktorů umístěných v hle-dišti po stranách, vzadu a nahoře, napájených signálem ze zbývajícího kanálu a určených kq zvuk. zvýrazněni prostoro-vosti děje filmu, např. reprodukcí /atmosfér n. přírodních úkazů jako zvuku deště, . hřměni atd. Příjem původního synchronního /zvuku a /postsynchronu u filmů vyráběných ve stereofónni verzi se provádí monofonním způsobem, se záznamem v jediné /stopě, který se pří /míchání „rozmíchá" do tří kanálů a zaznamená v jediném magn. pásu ve třech stopách-Pouze příjem a záznam hudebního /synchronu, popř. i zvuk. atmosfér se provádí přímo tříkanálovým stereofonnim způsobem. S. nebylo zatím ve filmu tvůrčím způsobem využito tak, jak se púv. očekávalo. Pří stereofonnim záznamu zvuku se touž velmi komplikuje problém /návaznosti zvuku. Přechod střihem do jiného směru (pohledu) i v temže prostředí je ve zvuku fyziologicky nepřirozený, a proto rušivě nápadný; nahradíme-Ii jej plynulým přechodem, musíme potlačit směrovou informaci, tím porušit stereofónni jev a tun i prostorový vjem. K vytvoření „stereofonních" tech. scénářů by se film musel vzdát některých dosud obvyklých ~ obra žovycE /prechodu^—popř:—z£Sa"3ne"' měnit /rytmus střihu. stilb (zn. sb), starší jednotka /jasu: 1 Sb = 10ĎOO nt. v. t. VBLIČINY a jednotky fotometrické. stin, místo o nízkém /jasu, které vytváří překážka s malým /činitelem prostupu, vložená do cesty dopadajícímu /světlu. Osvědí-li se předmět, vzniká na jeho neosvětlené části s. vlastni a ve směru paprsků dopadajících na průmětnu (podložku n. stěnu) s. vržený. Podle tvaru předmětu, charakteru světla a vzdálenosti světelného /zdroje se u vlastního i vrženého s. rozlišuje s. plný n. polostin. S. vytvořený při svícení bodového zdroje je ostrý, s. při plošném zdroji má široký pruh polostínu. Plný s. nevzniká při rozptýleném světle, vytváří se např. světlem slunečním (při bezmračné obloze), protože světelné paprsky jsou prakticky rovnoběžné. Nej-tvrdší s. bez jakéhokoli prosvětleni (plné s.) vznikají při měsíčním osvětlení. Délka b. závisí na směru dopadajícího světla. Je-li předmět osvětlen více světelnými zdroji z ví-cesmérfi, vznikávíoe s. vržených i vlastních. Kontury do sebe zasahují, plný s. je pro-svědován z jiného směru, mění se i charakter vlastního s. S, modeluje objekt, zvyšuje dojem prostorovosti předmětu, charakterizuje a zvýrazňuje povrchovou strukturu materiálů, dotváří členitost objektu i prostoru. Ostrý a plný s, zvyšuje Různé druhy provedení stiríěky. /kontrast na předmětu, polostín jej zmírňuje. S. je důležitou kompoziční součástí fotografie i film. fotografie. Ve filmu i ve statické fotografii se pracuje velmi málo1 3 plným s. Obv. se stíněné partie předmětu prosvětluji doplňkovým světlem tak, aby i ve s. byla dostatečná kresba. S. vc filmu je vždy pečlivě organizován, je základem výtvarného i světelně dynamického řešení. Kameraman odpovědný za světlo-stinné řešení se zprav, vyhýbá mnoha s. vrženým v různých směrech. Vytváří jednotu/směru světla a tím i jednotu s*; osvětluje předměty a postavy shora tak, aby se S. promítaly dolů na podlahu, nikoli na stčny. S. však používá jako náladových n. dram. prvků ve scéně, vyjadřuje n □ .d] Q a e a H a u m □i 3E Q 261 stí racka jimi pohyb, celou akci n, její část, např. když s. zastupuje herce. Přestože by film. fotografie byla bez s. ochuzena, je nejvČtSí snahou kameramana potlačit zejm. vržené a. na minimum, aby dostatečné vynikla hra herců, nerušená doprovodem mihajících se *. Dezorganizace s. ve film. fotografii je příznakem nedostatečné profesionality. stírařka, způsob /vazby dvou /záběrů, při němž se obraz nového záběru začne Sířit do obrazu prvního záběru a „stírá" jej. S, mohou mít různé tvary, nejjednoduš-£1 jsou rovné, složitější pak kruhové, hvězdicovité apod. S. sé zprav, realizují na opt, trikové /kopírce pomocí stíracího zařízení n. pomoci předem zhotovených /masek a /kontramasek. V. obr, na str. 261. stmivač, zařízení, kterým lze měnit (snižovat n. zvyšovat) /intenzitu osvětlení v /hledišti kina. Tuto změnu lze zajistit jednak postupným zhasínáním (vypínáním /zdrojů švéda), jednak vhodným el. a., např, odporovým, transformátorovým, tyra trůnovým, transdufctorovým n. tyristo-rovým. S. mohou být vybaveny bud* ručním, n. dálkovým ovládáním ze stanoviště /promítače. V. t. regulace osvetlení. stmívání, snižováni /intenzity osvětlení v /WediSti kina pomoci vhodných /stmívaců. S. umožňuje návštěvníkům /adaptaci oka na /jas promítací /plochy v okamžiku zahájeni /promítání. /Osvetlení kina musí být řešeno tak, aby se divák po vstupu do kina postupně adaptoval na intenzitu osvětleni v hledišti a na jas promítaného obrazu. stojka (v dekorační technice), volně stojící /kulisa n. kulisová stěna, podepřená, zavětrovaná a připevněná k ateliérové /podlaze n. zakotvená do terénu (v exteriéru). V. t. ZAVĚTROVÁNt DEKORACÍ. Stopl (z angL), režisérův povel k zastaveni kamery a ukončení natáčeni /záběru, stop-trik (přerušované natáčení), jednoduchý kamerový /trik, jehož principem je dočasné zastaveni chodu kamery, při němž se provede změna v zorném úhlu objektivu kamery, odstraní n, umístí se nové předměty v /dekoraci n. se provede změna osob. U ostatních předmětů n. osob nesmí dojít v této době ke změnč polohy, rovněž poloha kamery zůstává 262 'nezmenená. Po dokončení změny se pokračuje ve snímáni. Pro výslednou podobu /záběrů se použije ostrého /střihu v negativu. S-t. se používá pro náhlé /objevování a /mizení předmětů a osob, pro náhlou změnu kostýmů herce a v nebezpečných scénách (pády, výbuchy, válečné scény), kdy ve vhodném okamžiku je herec vyměněn za figurínu n. artistu. stopa vyrovnávací, u distribučních film, /kopií lómm filmu opatřených magn. s. a magn. /záznamem zvuku 8. nanesená na podkladové straně film. materiálu v prostoru mezí otvory /děrováni a hranou film. /pásu. S.v. zajišťuje stejnou tloušťku film. pásu a umožňuje rovnoměrné /navíjení filmu na /cívku. stopa zvuková, plocha záznamu zvuk. signálu na /nosiči zvuk. záznamu. Šířka, umístění a stranová poloha s.z. jsou mezinárodně núrmaUzovány, aby byla možná výměna zvuk. /záznamů pořízených na různých zařízeních. Umí 31 Ční a rozměry $.z. na kinemat. filmu 16 mm, 35 mm a 70 mm jsou na obr. Mimo a.z* bývají na magn. páscích ještě synchronizačni záznamové s. (v. synchronizace). &3 skůp stopky,, výstražná světla umístěná nad všemi vstupy- do-/ateUéru zevnéi uvnitřr doplněná světemými transparenty na chodbách a v přilehlých prostorách s nápisem „Ticho, natáčí se". Na viditelných místech budov jsou rovněž uchyceny světelné ma-jáčky. Účelem je upozornit pracovníky film. střediska., zejm. vně ateliéru, Že se natáčí a současně signalizovat zákaz vstupu do ateliéru. S. mohou být rovněž kombinovány s el. blokováním všech vstupních dveří. strmost G, směrnice přímkové části senzitometrickč /charakteristiky (tangenta úhlu, který svírá přímková Část charakteristiky s osou expozic). Dříve to byla prakticky jediná používaná veličina k vystihováni /gradace jakožto gradační vlastnosti fot. vrstvy; protože však senzito-metrická charakteristika moderních materiálů velmi často nevykazuje přímkovou část, přechází se v poslední době obecně k používání /gradientů (s, lze chápat jako průměrný gradient přímkové části). Další užívané (méně vhodné n. nespr.) názvy jsou gama, činitel gama, činitel (faktor) kontrastu, vyvolávači Činitel (faktor} apod.; a) Film 16 mm, pfochový fot. záznam zvuku, kombinovaná kopie: Íkop-Sířka kopírovaná. Šz — šířka záznamové stopy, Žg - Šířka snímací Štěrbiny. c) Film 35 mm. plochový fot. záznam zvuku -kopie: íjjoP - šířka kopírovaná, Šz - žlřka záznamová stopy, šs - šířka snímací štěrbiny: ,05max. S,6 3*5,5 mh 2 «J—3 Smg7-3 b) FiJm 16 mmř magn, láinam zvuku, kombi-..... novaná kopie: ímgi-šířka majgn. polevu pro zvuk. záznam, fmgs - Šířka magn. vyrovnávacího polevu, ís - Šířka snímací štěrbiny. S z - á (řka z&znamová stopy, ím- šířka mazací štěrbiny. ...dl. Film 35 mm, mísn. záznam jednostopý . ažtřístopý: írae - šířka magn. polevu pro zvuk. záznam, SB - Šířka snímací štěrbiny, Sz-šířka záznamové stopy, ?m - šířka mazací Štěrbiny, 1 - levý kanál, 2 - střední kanál, 3 - pravý kanál. v tomto smyslu je naprosto nespr. použití ■ pojmu „gradace**. stroboskop, zařízení používané v amatérském /filmu k dodržování přesné a konstantní rychlosti /projektoru zejm. při /promítání filmů se zvuk. doprovodem na separátním magnetofonovém pásku. S, je obv. kotouč o průměru asi 3 cm, jehož vyrábí a.č. dvoupásový. Rychlost číslování s.č. je 800 m filmu za h. stroj čističi, zařízení k /čištění film. pásu. Rozeznáváme; I, S.Č. k čiSteni zasychá; bývá větš. stavěn jako motorový převljecí /stůl, kde se film při převíjení dotýká dvou n. více kartáčů s jemným vlasem rotujících proti pohybu filmu. 68,55 stroj kopírovací filmový Z. S.č. k čvSténl organickými rozpouStědly; má zprav- skříňový tvar různé velikosti a film v něm prochází příslušnou kapalinou. K zvýšeni účinnosti čištění se používá ultrazvuku n. aplikace rozpouštědla na film pomocí trysek. 3. S.Č. k čištění vodnými roztoky; v podstatě malý vyvolávací /s., jehož kyvety jsou však místo lázněmi potřebnými k zpracování filmu naplněny čisticími roztoky, čisticí účinnost těchto s. bývá zvyšována různým pomocným zařízením, např. rotujícími kartáči, houbami, různými druhy stěrek apod. S.č, tohoto typu musí být vybaveny sušicí skříní obdobné konstrukce jako u vyvolávacích s. stroj kinematografický (přístroj kinematografický), obecný název pro a. (pristroj) určený k /výrobě, /natáčeni, /zpracováni a /promítáni kinemat. filmů. V. t. KAMERA FILMOVÁ, STROJ ČÍSLOVACÍ, STROJ ČISTICÍ, STROJ KOPÍROVACÍ FILMOVÝ, STROJ PROMÍTACÍ, STROJ VYVOLÁVACÍ. , stroj kopírovací filmový (kopírka), a) Krokový kontaktní kopírovací stro OZX 2A-35 (Film. průmysl - Barrandov). e) Film šířky 70 mm, entgn, záznam íestí-stopf - kombinovaná kopie: 5mg„- šířka magn. polevu pro zvuk, záznam, is-Šířka snímací Štěrbiny, íz-SÍFkazáznamové stopy, ím - Šířka mazací štěrbiny. 1 - levý kanál, 2 - levý střední kanál, 3 - střední kanál, 4 « pravý střední kanil, S - pravý kanil, 6 - efektový kanál. plocha je rozdělena určitým počtem stejných bílých a černých kruhových výsečí, které se pravidelně střídají. S. se připevňuje na některé z ozubených /válečků, posunujících v projektoru film, a osvětluje Se doutnavkou, která se zhasíná ů rozsvěcuje podle kmitočtu el. sítě {tj. u nás 50 Hz). Otáčí-li se s, rychlosti, pro kterou byl počet jeho paprsků vypočítán, pohyb pa-. prsků se zdánlivé zastaví. Odchylky od této rychlosti se projevují zdánlivým pomalým pohybem paprsků bud po směru otáčeni s. (promítací frekvence je vyšší než žádaná), n. proti jeho směru (frekvence je nižší). Rychlost projektoru se řídi reostatem. Potřebný počet výsečí na 8. se vypo- j 100.« , , čítá ze vzorce d = —^— , kde a je součet Černých a bílých paprsků na s., / promítací frekvence [obr./s], z počet zoubků l-ra-nnn^rt-ntVin vál^kn, t\H—HČĽOi—jfi—S*_ připevněn (za předpokladu, že zoubky zabírají do každého otvoru /děrování), Vyjde-li číslo necelé n. liché, zaokrouhluje se na nej bližší celé sudé číslo. S. může obsahovat i dva systémy dílků, z nichž např. vnější odpovídá frekvenci 16 obr./s a vnitřní 24 obr./s. V. t. jev stroboskopický, ozvučovaní amatérských filmů. stroj Číslovací, s. k samočinnému synchronnímu číslováni dvou pozitivních 35mnt film. /pásů (obrazového a zvuk.) pro účely /střihu. Pův. se číslování obou pásů provádělo ručně bílou tuší. Angl. firma Moy uvedla před lety na trh jedno-pásooý s.č.; Film. průmysl Barrandov 263 stroj kopírovací filmový stroj promítací 6) Opt. redukční kopírovací stroj T FPD 35/32 (s otevřenými kryty). zařízeni ke /kopírováni filmů. Je to automatický mechanickoopt. s„ kterým se postupně prosvětluje mateiný pás (pás negativu obrazu, /záznamu zvuku apod.)j pohybující se současně s film. surovinou, na niž se obraz matečného pásu exponuje. /Expozice se řídí automaticky podle předem určeného programu. K základním částem s.k, patří světelný /zdroj, /modulátor světla, drána pro matečný pás obrazu, dráha pro matečný pás zvuku, dráha pro film. surovinu a kopírovací dráha obrazu a zvuku. S,k, jsou konstruovány pro kopírováni perforovaných filmů různých šířek <8, 9,5, 16, 35 a 70 mm). U některých s. lze na týž film. pás kopírovat obraz i opt. záznam zvuku. Podle způsobu transportu filmu se rozeznávají s.k. krokové a plynulé (kontinuální, průtažné, Štěrbinové). U krokového s.k. J3ou film. pásy posouvány mechanismy a /drapáky (pod. jako ve film. /kameře n. v promítacím /s.) synchronně tak, že se oba současně zastaví v místě prosvětlovací okeničky. V tom okamžiku se otevře /závěrka a celé film. poličko se najednou naexponuje na pozitivní film. TJ s.k. plynulých se oba filmy pohybují plynule za prosvětlenou štěrbinou. Štěrbina je osvětlena trvale, světelný /tok není závěrkou přerušován. S.k. plynulé maji větší rychlost kopírování, a proto se jích používá k sériové výrobě kopií. Rovněž s.k. pro kopírování záznamu zvuku se konstruuji jako plynulé. S.k. krokové jsou přesnější a lze na nich dosáhnout kvalitnějších kopií. Uplatňují se proto zejm. při kopírování duplikačních film. /materiálů. Podle způsobu přenosu obrazu se s.k. děli na kontaktní, u nichž je v okamžiku expozice matečný film s film. surovinou v těsném 264 b) Lampová skříň s obloukovým zdrojem Světla: f - těleso lampové skříně, 2 - přední víko lampové skříně, 3 - opt, ukazatel kráteru, 4 - duté eliptické zrcadlo, S - držák záporného uhlíku, ó - držák kladného uhlíku, 7 - kladný uhlík, S - záporný uhlík, 9 - světelný uzávěr, 10 - zapínací a ovládací tlačítka, 11 - mář. prístroja voltmetr a am-pérmetr. dotyku, a na opt., u kterých se k přenosu obrazu z matečného pásu na film. surovinu používá opt. /zobrazení pomoci reprodukčního objektivu. Jako opt. jsou konstruovány s.k. určené k trikovým pracím, k stranovému převrácení obrazu při některých speciálních procesech, dále s,fc» sloužící k zmenSování n. zvětšování obrazu např. z 35 mm na 16 mm (tzv. s.k. redukční). U s.k. násobných lze z jednoho negativního pásu Současně kopírovat 2, 4 n. až 8 zmenšených kopií, K tomu účelu se používá film. surovin vyráběných v tzv, vícenásobných formátech, které se teprve po úplném zpracováni rozřezávají na pásy potřebné šířky. Násobné s.k. slouží také pro kopírování zvuk. záznamů; musí se väak u nich použit anamorfotického /zobrazeni n. zařízeni, které zobrazí dva stejně záznamy vedle sebe. (Jinak by při redukci z filmu 35mm na film 16mm vySla Sirka zvuk. záznamu příliš malá.) Speciálním typem jsou s.k. titulkové, určené pro vko* pilování dialogových /titulků. Jsou to kombinované s., u nichž obraz bývá kopírován kontaktně a titulek se na přísluS-rtých místech vkopíruje opticky. S.k. určené pro kopírování barevných kopií obsahují zařízení, jímž lze měnit barvu kopírovacího světla. Podle způsobu barevné modulace se rozlisují s.k. subtraktivni, u nichž se barevná korekce provádí pomocí barevných kopírovacích /filtrů pro subtraktivni /skládání barev, a 6.k,adiHvm\ u nichž se tři základní barevné svazky paprsků (červený, zelený a modrý), jejichž intenzita se moduluje třemi samostatnými modulátory, mísí aditivně. Nejsložitěji! části s.k, bývá zařízení pro modulaci světla, jehož úkolem je změnit barvu a intenzitu světla u každého záběru podle předem určeného programu, který se do s. vkládá ve formě různých pásů, u moderních •3a 2 íl**r h - ÉI SjfS s.k. pomoci děrných pásek pro počítače, impuls pro změnu expozice je dán negativem, který má na příslušném místě -(zprav; u změny záběru) zářez vyseknutý do okraje filmu n, nalepený kroužek kovové fólie. Skutečné provedení s.k. je na obr. a, b. V. t. soustava optickA kopírovacího stroje, kopírka triková, kopírka zvuková. stroj na vítr, zařízeni k výrobě umělého /větru. Věta. se používá ventilátorů s el. pohonem, při větších výkonech ventilátorů poháněných spalovacími motory automobilovými n. leteckými; v těchto případech se místo ventilátoru používá přímo letecké vrtule. V. obi. na str. 313. stroj promítací (projektor), zařízeni tloužtci k /promítáni kinemat. filmů. Podle Hřky film. /pásů se s.p. dělí na 35mm, na široké 70mm a na úzké 8mm, 0,5mm a lómm. Moderní s.p. zn. Mcopton IV k promítáni vSech obrazových formátů na 35mm filmu, s možnosti /reprodukce zvuku z opt, i magn. /záznamu,""je na obr. a. Skládá se ze sloupového stojanu spojeného ge stolem, z promítací /hlavy spojené s magn. /budičem zvuku a ochrannými /bubny a z lampové /skříně. V lampové skříni (obr. i, str. 2fi4) je světelný /zdroj (např. u s.p. Meopton IV /obloukovka pro vysokointcnzitní /uhlíky) a ostatní části opt. osvětlovací /soustavy, tj. eliptické /zrcadlo, popř. tepelný /filtr, korekční opt, člen (/kondenzor, rozptylná /Čočka), event. opt. ukazatel kráteru. Jako světelných zdrojů se v přenosných s.p. používá zprav, /žárovek, v stabilních s.p. 70mm, 35mm n. lomm obloukovek (s Černými a. vysokointenzitními uhlíky); v některých moderních s.p. bývají xenónové /výbojky, popř. halogenové /žárovky. Obloukovka má automatický posuv uhlíků, vodící vřetena, držáky uhlíků, podpěry oj Promítací stroj Meopton IV; í - sloupový stojan, 2 - stál, 3 - promítací hlava, 4 -ma?n. budič zvuku, S - horní ochranný buben, 6 — dolní ochranný buben, 7 - lampová skříň s obloukovým; zdrojem světla, 8 - promítací objektiv s anamorfotíckou predsádkou. c) Rozvod hnacích sil v promítací hlavě: f - pohonný el, motor, 2 — Kardyho spojka, 3 - královský hřídel, 4 - tlakové olejové čerpadlo, 5 - hřídel dolního ozubeného válečku, 6 - hřídel zvuk. dráhy v opt. budiči zvuku, 7 - mechanismus maltézského kříže, 3 - otáčivá závěrka, 9 - hřídel horního ozubeného válečku, 10 - tocítko k řízení polohy promítaného obrazu 11 - hřídel a navíjecí třecí spojka v dolním ochranném bubnu. uhlíků a světelný uzávěr. Vodici vřetena,, držáky uhlíků a táhla koše dutého zrcadla mají u většiny lampových skříní stavěči točítka k ručnímu ovládáni. Lampová skriA je opatřena vetracím komínkem. Promítači hlava bývá zprav, uzavřené konstrukce a je rozdělena na prostor, v němž je uložen rozvod hnacích sil (obr. c), a prostor s transportním /mechanismem unášejícím film. pás při promítání (obr. d). Rozvod hnací síly může být proveden jako: a) postupný, u něhož je použito čelných kol se šikmými n. rovnými zuby, b) královským hřídelem, z kterého jsou pravoúhle pomoci ozubených kol poháněny příslušné transportní mechanismy (strhovací /mechanismus, transportní ozubené /válečky, tlakové olejové Čerpadlo, závěrkový hřídel apod.), c) smíšený, u něhož jsou oba piedcházejici způsoby kom- 265 stroj promítací binovány, V prostoru promítací hlavy bývá dále- zařízení—sloužící -k /chlazení film. dráhy a k chlazení prostoru lampoví skříně. Zprav, se používá chlazení vzduchem ru kombinovaného chlazení vodou. Dále se tam umísťuje zařízení zajišťující účinné a spolehlivé mazání jednotlivých části mech. rozvodu. U moderních konstrukcí s.p. se používá centrálního oběžného mazáni tlakovým olejovým čerpadlem, jímž se olej v potřebném množství přečerpává do horního zásobníku, z něhož se trubkami n. kanálky rozvádí k příslušným mazaným místům. V centrálním oběžném mazání se používá olejových filtrů magnetických a plstěných. V předním prostoru promítací hlavy je umístěn transportní mechanismus, který slouží k posuvu film. pásu z horního dp dolního ochranného bubnu. Transportní mechanismus se skládá z vyústky v horním bubnu, vodicích /kladek a válečků, Transportních ozubených válečků, film. /dráhy, strhovaciho /mechanismu maltézského /kříže (n, dra-pákového /mechanismu), mech. /filtrů v budiči zvuku a vyústky v dolním bubnu. U většiny moderních konstrukci je přední část promítací hlavy uzavřena zasklenými dvířky, která snižují hluk způsobený transponovaným filmem a zabraňují též znečisťování filmu /prachem. Hlava s.p. nese horní a dolní ochranný buben, který chrání film. kopii pjíed mech. p o Škozením. V horním bubnu je třecí brzda, zabraňující samovolnému /odvíjení filmu z cívky; v dolním bubnu je zařízení (obv. třecí /spojka), zajišťující rovnoměrné a těsné /navíjeni filmu na cívku. V budiči zvuku jsou mech. filtry, které snižují kolísáni /rychlosti filmu (obr. e); pro reprodukci zvuku z opt. záznamu se používá tzv. prosvětlovacich ýšárovek o malém napětí. Sloupový stojan nese zprav, stul, na němž je uchycena promítací hlava a lampová skříň. Svou maslvnosti zaručuje stojan stabilitu s.p. při promítáni. Spojení stolu se stojanem umožňuje potřebný sklon opt. /osy tak, aby obraz byl vždy promítán 4) Přední prostor promítací hlavy, určený pro transport film. pásu při promítání: i - těleso promítací hlavy, 2 - magn. budič zvuku, 3 - horní ochranný buben* 4- prední zavírací dvířka budiče zvuku a promítací hlavy, s - horní ozubený váleček, 6 - pří-drřný váleček, 7 - segment bezpečnostní světelné uzávěry, 8 - film. dráha. 9 - objektiv. 10 - strhovací ozubený váleček, 11 ^ kladky v opt. budiči zvuku, 12 - zvuk. dráha, 13 - dolní ozubený váleček, 14 - přfdržný váleček, 15 - kladka u vyústky do dolního ochranného bubnu, íf> - olejoznak. ě) Samostatný magn. budič zvuku: í - vodicí kladka, 2 - přidrž n é válečky, 3 - ozubený váleček, 4 « válečky zvuk. dráhy, s - magn. hlava, 6 - vodicí kladka, 7» přidaný váleček, d - mech. filtr, 9 - regulace mech. fiíeru. 266 na tu Část promítací /plochy, která je vymezena /maskou. V prostoru stojanu bývá uložena deska s el. zařízením a el. instalací s.p. Mimoto bývá každý s.p. opatřen ještě dalším zařízením, sloužícím jednak k ochraně film. kopie za provozu, jednak k prolnutí z jednoho s.p. na druhý. Jsou to: /shazovač filmu u ozubených válečků, bezpečnostní zařízení ovládané zvětšením /smyčky nad film. dráhou, bezpečnostní klapkou u otáčivých závěrek, která chrání film. pás před poškozením teplem při poklesu obrazové /frekvence, a prolínací zařízení. Film. pás se při promítání odvíjí z cívky v horním ochranném bubnu, prochází dvojici kladek ve vyůstce, je veden soustavou kladek a válečků (rychlost jeho posuvu je určována transportními ozubenými válečky), dále je veden film. dráhou a po projití budičem zvuku se opět navíjí na cívku v dolním ochranném bubnu. Pohyb veškerého mechanismu pásu) obstarává eL motor, věta. přírubový, aucosynchronní. K vytvořeni opt. obrazu na promítací ploše slouží opt, zobrazovací soustava. Při promítáni 70mm filmů se zprav, používá konstrukci slučujících promítání filmů 70mm s promítáním filmů 35mm. Na obr, / je S.p. UM 70/35. Koncepce těchto s.p. je výhodná zejm. pro středně velká města, v nichž se promítání filmů 70mm musí z programových důvodů doplňovat i promítáním filmů 35mm. V malých kinech s promítací /vzdáleností mas. do 24 m slouží s.p. pro 16mm film. Mají lampovou skříň vybavenou promítací žárovkou o příkonu 1000 W (obr. g, str. 268} n. lampovou skříň s vysokointenzitní-mi uhlíky pro el- proud do 50 A (obr. A, str. 269). K promítání ve Školách, v klubech, v závodních kinech, v osvětových zařízeních apod. se často používá i6mm s.p. přenosných s promítací žárovkou o příkonu 1000. W, s možností reprodukce zvuku z opt. i magn. záznamu a s možností vlastního záznamu zvuku na magn. stopu. stroj titulkový, zařízení pro dodatečné doplnění film. /kopie dialogovými /titulky. Podle technologie výroby se s.t. děli na razící a lepiaci. Při prácí se s.t. razícím se emulzní vrstva filmu (před vstupem do s.) navlhčí vodným roztokem, jehož složení závisí na stupni utvrzení vrstvy. Titulky se razí do emulzní vrstvy vyhřátým tiskařským Štočkem. S.t. razící existuji v mnoha provedeních: od nej jednodušších s ručním máčením emulzní vrstvy a podáváním titulků podle značek na kopii až po plně' automatické s* s programovým podáváním Štočků a projekční kontrolou vyražených titulků. ským štočkem do tenké voskové vrstvy, která se nanáší na film na vstupu s. Film se pak ponoří do leptací lázně, která vyleptá místa vyražená ve vosku; výsledkem je průhledný („bílý") titulek v obrazovém poli. Obrazový a zvuk. záznam je proti nežádoucímu vyleptání chráněn voskovou vrstvou. Po leptání následuje smytí voskové vrstvy ponořením, filmu do organického rozpouštědla a usušení. Všechny uvedené pochody se na s.t. leptacim dějí při jediném průchodu filmu. stroj tvářecí podtlakový (též plastikářský n. vakuový lis), zařízení k podtlakovému /tvářeni plastických fólií, použí- vaných pro účely dekorační techniky (v. obr. na str. 270).). stroj vyvolávací, základní zařízení film. /laboratoří pro /zpracováni filmů. Soudobé s.v. se konstruují jako průběžné; film je plynule transponován všemi potřebnými lázněmi a sušicí skříní (v. sušení filmu) takovou rychlosti, při níž se dosahuje potřebného působení jednotlivých členů s.v. S.v. se skládá ze vstupu se zásobníkem, mokré části, Sušici skříně a výstupu filmu. Vstup s. tvoří zakládací buben a zařízení, které upozorní obsluhu na blížící se konec odvíjeného filmu. Zásobník zajišťuje zásobování s. filmem po dobu zakládání dalšího kotouče s filmem. Mokrá část s. se skládá z jednotlivých nádob (velkých kyvet) naplněných příslušnými roztoky a vybavených zařízením pro transport filmu. Film je ve s. veden f) Promítací stroj U li 70 k promEtáry 70mm i 35mm filmů. stroj vyvolávací pomocí kladek uzpůsobených šířce filmu. Transport bývá bud! zubový, kdy vždy jedna z řady kladek je opatřena ozubeným válečkem a pohání film, anebo bezzubý (frikčnO, kdy je film poháněn bez pomoci zubových transportérů. Systému bezzubému se v poslední době dává přednost, protože je pro film bezpečnější, dosahuje se jím vyšších rychlostí a ve s. umožňuje vyvolávat filmy různé šířky a tvaru perforace. S.v, se vyrábějí pro práci potmě n. na denním světle. S. prvního typu jsou jednodušší, s. na denní světlo poskytují obsluze lepší pracovní podmínky. K příslušenství s,v, patří zařízení pro regeneraci lázní, odstraňovače přenášené kapaliny mezi jednotlivými, lázněmi, cirkulační okruhy lázní, tempera ční systémy, příprava vzduchu pro sušení, zdroj stlačeného vzduchu pro sfukovače atd. 267 stroje animaĚní g) Promítací stroj Meopton I s žárovkovým zdrojem světía k promítáni film. kopif í opt. i magn. záznamem zvuku. stroje animační, s, k částečné n. k úplné mechanizaci /animace. Pracuji podle různých principů: Animograph (sestavený ve výzkumném středisku O.R.T.F. ve Francii) vytváří pohybové mezifáze podle systému polaroiďni substituce; u stroje Techtmmation (USA) se postupné zmény fází zakládají na systému rozdílu polarizačních os. Oba s.a. snižují počet kreseb na ultrafánovych fóliích a používá se jich hlavně pří realizaci tv kreslených /filmů. -Modernější s.a. se zakládají na systému elektronkových počítačů a celý proces 2ÓS animace ;e zmechanizovaný: u typu j4bi-mač kreslí elektronický paprsek ovladatelný dačítkem (elektronická „tužka**) na plochu kontrolní obrazovky kresbu, kterou snímá v reálném čase kamera umístěná před obrazovkou. Plocha obrazovky je rozdělena na třicet dílů a každý z nich je samostatně ovládán, takže /animátor může kresbu nejrúznějaínv způsobem.....obměňovat ..(de- - formovat, rozkládat, zmenšovat, stočit...). Kromě stylizovaného pohybu může Ani-msc přenášet do kresby realistický pohyb přímo z člověka (herce, tanečníka). Umož- ňuje to zvláStní zařízeni umístěné na kloubech "aivého~modelu~ars""jeho"pomocí se každý pohyb přenáíí synchronně do kresby* která nemusí mít nutně lidskou podobu. Jiný typ s.a. Scanimae pracuje s materiálem dodaným zvenčí (kresba, fotografie, malba provedená jakoukoli technikou, reálný předmět). Materiál se snímá speciální tv kamerou, která jej přenáší do počítače Scanímacu a odtud na obrazovku, na níž je pohyb obrazu ovládán z řídicího panelu. Obraz může být rozložen do pěti části a každou z nich lze v různém rytmu samostatně animovat. Scanímacu se používá k animací film. titulků (Getting Straight), k přechodu techniky hraného filmu do animované (2001: Vesmírná Odysea) i amer. řež. Saul Bass používá již běžně 8.3. při realizaci reklamních kreslených filmů. V CSSR se rovněž dělaly pokusy s mech. animací; jejich výsledkem je Animogt&f* který modifikuje a rozkládá pohyb kresby. Výhodou s.a* je podstatné zkrácení výrobní lhůty a snížení nákladů animovaných filmů vyloučením (Animac, Scantmac) n. zjednodušením (Animatograph, Technamation) procesu animace na ultrafánových foliích (včetně práce /konturistů a /koloristu); ovšem přes tyto výhody neniůžé zmechanizovaná ani elektronická animace nahradit uměl. fantazii, vynalézavost a imaginaci animátora. strojky senzitometrické vyvolávací, zařízeni na senzitometrické /vyvolávání senzítometrických /zkoušek. Hlavní důraz se klade na reprodukovatelnost vyvoláváni; kapacita a výkon s.s-v. nejsou rozhodující, i když nejsou zanedbatelné. Lze je třídit jak podle metody senzitometrického vyvoláváni, tak i podle toho, zda se obsluhují ručně, n. zda je vyvoláváni zčásti n. zcela automatizováno. strojovna promítárny, část promítacího prostoru, v níž jsou instalovány usměrňovače, eL /rozvody, /stmívaČ, popř. další el. zařízeni pro /provoz kina. S.p. musí být umístěna Vždy tak, aby veškeré její zdroje magn. pole byly vzdáleny nejméně 2 m od všech míst a zařízeni, kde se s film. /kopiemi a magrt. /záznamem zvuku pracuje a kde se tyto film. kopie ukládají. strop kulisový, s* z /kulis vzájemně spojených a položených na stěny film. /dekorace n, zavěšený na lanech ze ft. /ateliéru. Používá se ho jen ve zvláštních případech, vyžaduje-h se např. štukový s., vytvoření zakouřené atmosféry scény /interiéru (s.k. zadržuje kouř, který jinak ve vysokém ateliéru rychle stoupá nahoru). K dosaženi rozptýleného osvědeni v interiérové scéně slouží s, z transparentní zavěšen ze s. n. upevněn ke kulisovým stěnám. strop svítící, souvislá, rovnoměrně svítící plocha z materiálu rozptylujícího světlo (popř. doplněni rozptylovací mřížkou), nad kterou jsou umístěny světelné /zdroje. S,s. se užívá v provozovnách, kde nemají být /stíny a kde se má dosáhnout dobré rovnoměrnosti osvětlení (např. tnaskéma). —středisko filmové, komplexní seskupení speciálních objektů % film. provozy, umožňující /výrobu filmů od počátečních až po konečné výrobní fáze. Vzhledem k svému charakteru a podmínkám klade- ným pipvoznimi požadavky budují se obv. s.f. poblíž města n. na jeho obvodu, v poměrně klidném a čistém prostředí, v odlehlosti od Železničních trad, nádraží, rušných komunikací, leteckých línek, hlučných provozů apod., zřídkakdy v rámci města n. poblíž jeho centra. Hlavni film. provozy bývají v s.f. rozvinuty převážně horizontálně, v jediné provozní úrovni. Film. výroba má pět základních výrobních fázi; 1. ideové vytvářeni 3 přípravu filmu, 2. /výrobu a stavbu /dekoraci, 3. /natáčení, 4. zpracování zvuk. /záznamu a exponovaného film. /pásu, 5. výrobu film. distribučních /kopii (obr. a na str. 270). První, Čtvrtá a pátá výrobní fáze (/provozy Čisté) nejsou vždy vázány na prostředí s.f. Druhá a třetí výrobní fáze mají převážně charakter /provozu Černého a objekty, v nichž probíhají, jsou výraznou částí s,f. Ateliérové /skupiny n. /bloky s ústřednimí-film./dílnamí-deko-rační techniky a potřebnými sklady jsou -nejúčelnějši a nejvariabilněji využitelnou koncepční formou. Ostatní části a provozy nuvaji charakter pavilónové výstavby (obr. c, d na str. 270 až 272). Základní náplň komplexního s.f. lze charakterizovat takto; 1 - hlavni vstupní areál; 2 - objekt řízení a správy, sociální zařízení, zařízení pro odpočinek, rekreaci a zábavu, parkoviště; 3 - ústřední šatny a hygienická zařízeny 4 - příprava výroby (tvůrčí příslušenství - pracovny dramaturgů, lektorů, scenáristů, výrobních /štábů, pracovní předváděčky, /střižny knihovna, dokumentace, čtené /zkoušky, zkušebny; provozní /příslušenství - kanceláře provozu, /Šatny herců, komparsu, příruční /sklady kostýmů, sklady náznakových dekorací) nábytku, /rekvizit, příruční dílna). Příprava výroby v této podobě je dosud nerealizovanou představou; 5 - ateliérové skupiny n. bloky (/ateliéry, trikové ateliéry, /přípravny, manipulační a odstavné prostory a jiné provozní příslušenství, tvůrčí příslušenství - šatny herců a komparsu, maskérny, příruční /kostymémy, kanceláře výrobních štábů, kanceláře provozu); 6 - území pro natáčeni exteriérových scén; 7 - krátký film P[ fflQQOetlCkV ŽQlfíQR} /////^/^ Mk* 35*>m (15mm) střihová ráže, poíámí st y í ba spod., L - zvuk. studio; M - laboratoře N, - střižny 0 - sklady film. materiálu, p - správní a administrativní objekty, T-restaurace, kantina, klub, V - hřiSte, X - bazén, 1 - hlavní reprezentační vstup, 2 _ vrátnice pro přísun materiálu. kamery 3 Sled zdbérů- J'-,3*-,l' Elektronický střih film. obrazu. ného běhu dvou kamer (v. t. electronic-cam) vybírá místo s., tj. okamžik přechodu obrazového záznamu z jedné obrazové kamery na druhou (obr.). Výbčr okamžiku budoucího a. se zaznamenává několik ms dlouhým záznamem např. kmitočtu I kHz do řídicí stopy zvuk. pásu na strihacím stole. Současné se záznamem střihové značky A se na třetím tv obrazovém monitoru vystřídá obraz film. snímače 1 ta obraz film. snímače ž> zatímco na prvním a druhém tv obrazovém monitoru vého pásu J i 2. Podle těchto monitorů se vybírá budoucí okamžik š. a budoucí 3led záběrů jc viditelný na třetím obrazovém monitoru. Pokud se volba místa s. nezdaří, vymaže se střihová řídicí značka zvláštní mazací magn. /hlavou a volba se provede znovu. Po skončeni práce na celém svitku lze při plynulém běhu vpřed vidět výsledek budoucího s. elektronickým přepínáním obrazu z obou pásů na monitor výsledného obrazu. Vlastní mech. s. může být proveden také pH zpětném bčhu, Čímž se ušetři čas jednoho převíjení, n. lze také s, provést na synchronních ozubených válečcích podle značek v obrazových pásech. Výhodou je možnost s. zastaveni rozbšh kamery 3 kamery 2 obrazový pás T 35 mm (76mni) obrazový pés i 35mm (16mm) kamery Z zvlášť a /zábery jednotlivých motivů se při skladbě prokládají. Je třeba dbát na to, aby divák byl orientován o miste a vzájemném vztahu väech motivů, a také zvyšovat dynamiku V2tahů motivů, např. zkracováním záběrů. Běžným motivem s.k, je pronásledováni dvou n, více postav, známé z dobrodružných filmů. V. t. SKLADBA PARALELNÍ. střih ostrý, spojení dvou sousedních /záběrů, významově příkře rozdílných, ve střihové /skladbě bez interpunkčního .jmamení___(y. _t.... 1ntbrj>tjnkcb ...FILMOVÁ). Smyslem s .o. je často energické zkráceni doby mezi dvěma dějovými úseky, někdy významové zdůraznění (akcent), vyvolané překvapivou změnou prostředí, děje a /rytmu. střih technický, sestřih film. /pásu, jehož smyslem je pouze tech. n. výrobním účelům slc-užící úprava, nikoli vsak tvůrčí zásah do uměl. díla. Typickým a nej-častějaím. příkladem s.t. jc s. negativu podle pracovní /kopie sestřižené uměl. /střihačem. Pří s. negativu se používá tzv. stahovacích stolů, kde se synchronně pohybuji dva n. více pásů. Negativ musí být při s.t. střižen naprosto přesně podle předlohy; pomůckou pro přesný .s.t. střih v dabingu a jeho kontrolu jsou tzv. stopová (perfo-račnO čislas která jsou výrobcem film. suroviny exponována n. ti Stěna na okraj negativního film. pásu vedle otvorů děrování. Stopová čísla se při kopírováni naexponujf i do kopie. Zvlážmí význam mají stopová čísla v kopiích denních /prací, které slouží pro uměl, sestřih, O s.t. mluvíme též pří stahování inverzních originálů za předpokladu, že se děje na základě sestřižené pracovní kopie. střih v amatérském filmu, rozdělení nasnimaného film. materiálu v jednotlivé částí (/zábery) a jejich nové sestaveni (slepeni) v /sekvence a celý film. S. v a.f, se realizuje zprav, ve dvou fázích. Při 3. hrubém se vyřadí záběry technicky vadné, opakované n. z jiného důvodu neupotřebi-telné. Ponechané zábery se sestřihnou na předběžnou délku a slepí v logickém sledu pohybu i děje. Po kontrolní projekci následuje s. čistý, kterým se podle zásad střihové tískladby vytváří /rytmus, tempo a styl film. díla. Tato práce patří mezi tvůrčí film. činnosti, a proto pro ni platí tytéž zásady a postupy jako pro film profesionálni.'Tech. stránka s, v a.f. vyžaduje některé montážní (střihačské) pomůcky: ZprohlíŽeČku, /lepičku a desku se závěsy n. s přihrádkami k třídění záběrů. střih v dabingu, kvalifikovaná činnost /střihače a jeho /asistentů, jejímž cílem je uměleckotech. úroveň a dokonalé sladění obrazových a zvuk. prvků film. díla. S* prochází všemi technol. fázemi dabovaných filmů. S. začíná rozstřmáním pracovní kopie na /smyčky pro /úpravu testu a pro vlastní /záznam zvuku. Střihač, který patří mezi tvůrčí pracovníky výrobního /itábu, určuje délku dialogových metrů, vybírá němé smyčky („áčka") a všechny smyčky opatřuje číselným označením pro snadné pozdějíí sesazení obrazu a zvuku v hrubém a. Hrubý sestřih provádí průběžně s natáčením a snaží se, aby byl v podstatě hotov současně s dokončením /záznamu dialogů. Před roz-smyčkovánim kopie označuje střihač na obrazové kopii nástupy jednotlivých dialogů jako pomůcku pro herce-/dabéry. Po skončeném natáčení dialogů se provádí vlastní s. jemným s. v dialogovém pásu. Střihač založí obrazovou i zvuk. smyčku n. pás do stříhacího /stolu a tam, kde se zvuk nekryje s obrazem, zkracuje n. prodlužuje césary mezi slovy, vyhledává pro každé slovo přesně umístění a tím dosahuje přesné /synchronizace zvuku s obrazem. Při hrubém sestřihu dostává střihač k zpracováni dialogový pás s natočenými zvuk. smyčkami, které nejsou viditelně označeny; musí tedy pomocí stříhacího stolu opatřeného reprodukčními hlavami dešifrovat číslo nahlášené klapkou a vyhledat k němu obrazovou smyčku. S. se má provádět souběžně, okamžitě po dodání zvuk. materiálu z natáčeciho studia. Po synchronizaci jednotlivých smyček jsou smyčky opét spojeny do scén a kotoučů, na nichž jsou již dialogy v nové řeči. Tyto částečné dvoupásy se kontrolují v dvoupásové projekci, aby střihač mohl posoudit kvalitu provedeného s. při standardním promítání. Střihač se po dohodě s rež. zúčastňuje natáčeni dialogů. Provádí s /mistrem zvuku kontrolu dodaných nedialogových pásů a jejich potřebnou střihovou úpravu jako přípravu pro závěrečnou mbráž celého film. díla, kterého se 273 střih zvuku rovněž zúčastňuje. Pro /míchačky provádí startování všech míchacích pásů pro synchronní rozjetí v. sehrávacich zařízeních. Prostřednictvím finišera (v. vedoucí dokončovacích prací) předává střihač do laboratoří kompletní obrazovou servisku k stažení negativu, spolu se zvuk. přepisem opt. záznamu výsledné mhcáže. střih zvuku, část tvůrčího i tech. procesu při vytváření zvuk. složky filmu a při /výrobě zvuku, vyznačující se zejm. výběrem a sestavováním části /záznamu zvuku do časové posloupnosti (následnosti) při současném udržování souvislosti a /syn-chronnosti s obrazem a při optimálním využiti /návaznosti v místech spojení. S.z. je důležitým nástrojem /režie zvuku, sloužícím k dosaženi zamýšlené /kompozice zvuku. S.z. se připravuje během přípravných ptáci dohodou mezi řež. filmu, /mistrem zvuku, /střihačem a vedoucím produkce o volbě pracovního způsobu, popř, postupu při /příjmu a záznamu zvuku a jeho dalším zpracování. S.x. začíná /synchronizací zvuku ve /střižně n. v synchronizačním /oddělení. Po výběru se /dvoupás zvuk. denní /práce předá do střižny, kde se vybrané /synchrony po synchrohuáčrúrn /číslováni zařadí do dvoupásové pracovní /kopte. Tvůrčí proces s. filmu se technicky realizuje převážně v dvoupásu pracovní kopie, tj. tik, Že se při s. obrazu v obrazovém pásu provádí současný s,z. ve zvuk. /pásu. Při dokončovacích /pracích se pro /mícháni zvuku provádí montáž (s.) míchacích /pásů',ze zvuk. pásu pracovní kopie se zhotoví dialogový míchací pás (v. t. sťahovaní zvuku) vyřazením pomocných zvuků (v. playback, postsynchron, příjem zvuku), z /přepisů /postsynchronu /dialogu se sestaví dalSÍ dialogový míchací pás, z přepisu hudebního /synchronu hudební míchací pásy a z přepisů postsynchronu ruchů, z přepisů samotných /zvuků a ze zvuků přepsaných z /archívu zvuku ruchové míchací pásy. Tím se ve střížně připraví zprav, převážná část kompozice zvuku, která se dotváří později při míchání. Montáž míchacích pásl provádí střihač za spolupráce rež. filmu, mistra zvuku, hudebního skladatele, skript a asistenta: 5. Při montáži se sestavuje míchací plán, tj. přesný zápis o umístění jednotlivých synchronů v míchacích pásech, s grafickým záznamem navazování, popř. překrývání. Jako se střihovou /skladbou vytváří /rytmus filmu, tak se pomocí s.z. vytváří střihový rytmu3 jeho zvuk. složky. Tento rytmus je dán střídáním různých druhů tzv. hlavního zvuku, který v určité scéně n. sledu scén převládá a v následující scéně n. sledu scén je vystřídán jiným. Výraznou stupnici druhů hlavních zvuků tvoří např. již jejích základní třídění: dialog — /hudba - /ruchy - tichá /atmosféra. Nutnost zachování přirozené plynulosti zvuku vyžaduje již při příjmu zvuku ohled na návaznosti které je třeba při s.z. využívat, popř. též stále vyhledávat místa optimami návaznosti v záznamech zvuku, která je nutno spojit nástřihem n. vzájemným prolnutím. Při montáži míchacích pásů se připravují zvuk. přechody. Mají odpovídat interpunkcí obrazové, ale v zájmu plynulosti zvuku se zprav, provádějí „měkčeji" než přechody obrazové. Např. i změna obrazu tzv. ostrým /střihem je častěji provázena rychlým prolnu- 274 tím (zvuk. prolínačkou) než nástřihem n. ostrým s.z» Příprava /prolínaček se provádí tak, že se záznamy zvuků, které je třeba při mícháni prolnout, nasadí (tj. vstřihnou) do různých pásů tak, aby sc A) Lepení magn. filmu perforovanou lepicí pifkou. některých dílů-tak>-aby -bezpr«tledně na začátcích a koncích dílů nebyly důležité zvuky, zejm. dialog. Později, při nástřihu dílů A + B v kombinované distribuční kopii a při nepřesnosti přepínáni promítacích strojů v kině může jinak docházet k jejich částečné, avšak ruSivé ztrátě. Důležitým tech. úkonem při s.z* je lepeni magn. filmu. Obvyklé provedeni slepky je 5ikmý střih a podlepení perforovanou lepicí páskou, s přehnutím okrajů až k per-foračním otvorům (v. obr. A), Střihové přestávky v míchacích pásech se podle potřeby vyplňují /státem n. jakýmkoli nepoškozeným film. pásem nalepeným tak, aby byla ve styku se snímací magn. hlavou jeho lesklá strana (v. obr, 2?). Nůžky používané pro s. magn. filmu je nutné pravidelně odmagnetovávat. Zmag-netované nůžky způsobí v místě s* zá- SnífnacUreproduHnh magnetická híovQ magnĚttcka vrstva nosiče slepka . , magnetická vrstva slepka nosiče etni/Ue viohnéhú filmu B) Provedeni střihové přestávky ve zvuk. pásu. Tlouíťka filmu je v obr. záměrně přehnána. v místě předpokládaného prolnutí vzájemně překrývaly (přesahovaly). Tento způsob nasazováni se nazývá přetahování zvuku. Před příjmem a záznamem postsynchronu dialogu a ruchů i před příjmem a záznamem hudebního synchronu je nutné rozstřihat obrazový pás pracovní kopie na /smyčky a po skončení těchto prací uvést jej opět do původního stavu, aby bylo možno získané záznamy nasadit do míchacích pásů a synchronizovat je s obrazem, včetně střihových oprav drobných nepřesností, zejm. v dialogu (asyn-chronnosti, slang, asynchrony), které se i při velmi pečlivé práci metodou postsynchronu vyskytují. Při montáži míchacích pásů bývá nutné přemístit děleni znam nežádoucího ruSivého signálu, který se zvukově reprodukuje jako „lupnuti". Použitím s.z. lze měnit i vnitřní rytmus zvuku, dokonce i smysl informace (obsah informace) obsažené ve zvuku, v určitých mezích též prostorový /charakter zvuku a pracnějšími postupy i časový průběh sig-nálu zvuk. /modulace. Jde o využití s.z. ve filmu méně časté, např. k účelům zvuk. /efektů, častější pti skladebních postupech obvyklých v elektronické /hudbě. -S.z. elektronického se za dnešního stavu techniky ve filmu užívá poměrně máto: a) v zařízeni pro elektronický postsynchron, kde se speciálním programovým zařízením spouští, zastavuje a vrací současné magn. film s pomocným zvukem, magn. film. chodba unikavé galerie Schéma bunky pro hořlavý film. surovina, a obrazový film, založené v míchačce, magn. kameře a promítacím stroji, které jsou vzájemně spřaženy synchronizačním měničem a mají možnost rychlého zpětného chodu. Záznam zvuku při opakování plynule navazuje na předcházející záznam vždy přesně na temže místě pásu a vždy přesně na jiném zvoleném místě plynule končí. Tyto rychlé zvuk. roztmí-vačky a zatmívačky provádí automaticky elektronický spouštěcí obvod a jejich umístění se kontroluje, popř. též určuje číslicovým počitadlem obrazových polí s paměťovým zařízením. Odpadá tu mech. s.z., tj. příprava smyček a nasazováni zhotovených záznamů postsynchronu. Všechny pásy zůstávají celistvé a pásu s výsledným záznamem lze použít přímo jako míchacího pásu. b) Ve vpisovacim zařízení* používaném pří opravách míchání zvuku, kde lze ručně ovládaným klíčem provést v magn. kameře rychlý-plynulý-přechod z režimu snímání (reprodukce) na záznam a naopak. Přeložením klíče se urči vždy jen začátek přechodu a vlastní roztmi-vačku n. zatmí vačku signálu provede automaticky elektronický spouatěcí obvod. střihač, tvůrčí film. pracovník, provádějící ve /střižně střihovou /skladbu. Pracuje podle tvůrčího záměru /režiséra a organizuje väechny práce spojené se sestřihem filmu. Po dobu nasazení na filmu řídi práci 1. a II. /asistenta 8.» část. i práci /skriptu, čľ. odpovídá rež. za umělecko--tech. úroveň střihové skladby a 2a správný /rytmus a abs. /synchronnost filmu. střižna, místnost n. soubor pracovať pro střihovou /skladbu, kde pracuje /střihač a jeho /asistenti. Skládá se zprav, ze dvou prostorů s příslušenstvím, vytvářejících jednu střižní buňku (v- obr. na str. 274). S. musí být snadno zatemnitelné a je třeba v nich udržovat konstantní klima, optimální pro práci s film. materiálem, a úzkostlivou čistotu. Bývají soustřeďovány ve film. /středisku do vlastního objektu, z něhož je dobré napojení na film. ■/ateliéry, na /studio zvuk. záznamu, na film. /laboratoře, /sklady filmu. studio dialogové (v dabingu), prostory sloužící k výrobě dialogového pásu, zpívaných textů a hudebního /synchronu. S.d. má zvláäí upravenou /akustič-nost, stanovenou pro příjem řeči, s možností změnit ji pro příjem hudebního synchronu. V s.d. se soustředuje pracovní /štáb s provozní posádkou (obsluhou) technol. zařízení. K plněni technol, požadavků potřebuje s.d. tyto provozní prostory: 1. Projekční kabinu s reprodukčním zařízením k normálnímu předvádění vSech ™ibrmätu~fíTm. pasu s možnosti předváděni /smyčky dvoupásovým promítáním. 2. Prostor vlastního natáčecďho s, pro příjem /dialogů, záznam zvuku malých hudebních těles, zpívaného dialogu. 3. Prostor režie k umístění příjmového primárního zařízení, kde pracuje spolu s /mistrem zvuku režisér. 4, Prostor záznamu k umístění záznamového zařízení, kde pracuje první /asistent mistra zvuku. 5. Prostor k umístění magn. materiálu. 6. Prostor dozvukové /komory k vytváření halových Bcén. Celkový letecký pohled naareM Studia Hamburg v NSR. studio filmové Studio Din© de Laurentilse, 5. po- techniky. V trikovém oddělení je zařízeni stavené v jihovýchodní předměstské oblasti k natáčeni zadní a přední /projekce. Sa-Říraa jako výsledek mnohaletého výzkumu ma konstrukce natáčecích hal a použité a praktických zkušeností řady film. odbor- stavební materiály splňuji vSechny podniků. Patři v současné dobé k nejmoder- minky dokonalé zvuk. /izolace před pro- Axon o metrický průmět dialogového studia s uspořádáním provozních místností s důležitým tech. zařízením. nějšun film. /střediskům ve světě. Disponuje 5 natáčeclmi /halami, z nichž dvě mají po 3000 m3, dvě po 700 ma a jedna hala 1400 ma. Ve dvou ateliérech jsou vodní bazény se snímacími okny k /snímání pod vodou a s platů o rozměru 10x20 m, které lze vysouvat a spouštět pomocí hydraulického zařízení. Rovněž zde jsou přístroje pro umělé vlnobití. Výrobní dílny pro stavbu /dekorací maji i dostatečné skladovací prostory jak pro stavební materiál, tak pro prefabrikované části. Odděleni osvětlovací a zvuk. techniky jsou vybavena nejmodernějšimi výrobky film. mkánim rušivých vlivů zvenčí a poskytuji spolehlivou ochranu před nebezpečím požáru. Nejmodernější klimatizační zařízení na principu pomalé výměny vzduchu (2,5krát za I h) udržuje stálou teplotu na 18 °C v zimě a na 26 °C v létě. Provozní budova má 150 místností, mezi nimiž jsou 3 promítací sály, 18 střižen, studio pro synchronizaci, produkční kanceláře, 30 Šaten pro herce, maskémy, oblékárny pro kompars, chem. čistírna a prádelna aj. studio filmové, název pro film, /ateliér, někdy nespr. používaný i k označeni film. /střediska jako celku. Označení s.f. ^^^^^ satí 275 Studio Hamburg slouží nikdy i jako název určitého film. podniku (např. Film. studio Barrandov). Studio Hamburg, moderní ateliérový komplex postavený po druhé světové válce, po roce 1947 {v. obr.). Původní film. studio bylo později přeměněno na studio víceúčelové, takže nyní slouží k natáčeni celovečerních hraných filmů (asi 5 až 10 titulů ročné), k natáčeni tv snímků a živých pořadu (asi 200 tv filmů, programů a seriálů o vysílací době po 30 až 90 min), jakož i k nahrávkám hudby pro gramofonový průmysl, pro potřebu filmu, televize, rozhlasu a pro různé reklamní účely. Spolupracuje těsně především s II. něm. tv programem (II, Deutsches Fernsehen) a se Severončmeckým rozhlasem (Norddeutscher Rundfunk). V pracovní náplní S.H. je i /dabing cizojazyčných filmů do němčiny a výroba cizojazyčných verzí něm. filmů v počtu asi 150 titulů ročně. ' Celková plocha S.H. je dnes 70 000 m1 se 40 budovami a celkem 11 natáčečími /halami o ploše 5350 ml. Zaměstnává 500 stálých a 700 ambulantních externích pracovníků. Pro přípravu dekoraci slouží 5 předmontážních hal. Všechny ateliéry jsou vybaveny vysílacím zařízením pro přenos černobílého i barevného obrazu, jakož i živých (live) programů. K nejmodernějším zařízením patří osvětlovací, skládající se ze stropních osvětlovacích roatů se svítidly na elektricky ovládaných zasuň ovací c h teleskopech. Čtyři ateliéry jsou vybaveny zařízením fy Siemens pro dálkové ovládání světlometů, doplněným děrnoštítkovým přístrojem, který umožňuje registrovat zasvčtlení řady po Sobě následujících scén pro pozdější natáčeni „na ostro". Další čtyři haly disponují osvětlovacím zařízením firem AEG a Strand--Electric, které rovněž umožňuje programováni dvaceti různých zasvětlení scény pomocí paměťových obvodů. Tech. vybavení a výrobní dílny jsou na vysoké úrovní. K pozoruhodným zařízením patří dvč soupravy /Electronic-Cam po třech kamerách. S.H. patří mezi tři centra v NSR, kde lze natáčet tv programy třemi alternativami barevného snímání: 1. jednou film, kamerou na barevný film, 2. třemi film. kamerami zařízeni Electroníc--Cam na barevný film, 3. elektronickým příjmem barevného obrazu s možnosti záznamu na magn. pás n. pro živé vysílání. studio hudební, sál střední velikosti (1000 až 2000 m*) s dobrou /akustičností prostoru, vybavený k /příjmu zvuku hudebního /synchronu a /playbacku zvláštním přísluženstvím v přilehlých místnostech^ hudební /režie (míchací /stůl a poslechové zařízeni, zprav, s možnosti tříkanálového stereofonního zapojeni, průhled, do sálu a na promítací plochu, akust, /úprava místnosti), /promítárna (promítací /stroje se smyčkovým zařízením, v. smyčka), místnost záznamových zařízeni (synchronní /magnetofony, jednostopé a vícestopé nesynchronní magnetofony, křížový /přepojovač apod.), komora k vytvářeni /dozvuku, popř. též dozvuková deska a smyčkové dozvukové zařízení, /ladírna (zkušebna), sklad hudebních nástrojů, příruční sklad záznamového materiálu a další potřebné provozní místnosti (např. Čekárna), Film. /hudbu věta. interpretuje symfonický orchestr, a proto musí být nJa.* dimenzo-' 276 Pohled do hudebního studia v mnichovských ateliérech společnosti Bavaria-Film A. G. V popředí míchací stůJ, odd5Feny od vlastního nahrávacího prostoru velkým skláněném oknem. V pozadí promítací plocha. váno a provozně vybaveno (též příslušenstvím) pro průměrný počet 50 až 60.pracovníků; v pracovních Špičkách se zvyšuje až na dvojnásobek. (V. obr.). studio míchací, větší předváděcí /síň (v. práce denní zvuková), sál n. zvuk. /studio, vybavené k /míchání zvuku míchacím /stolem a zvláštním příslušenstvím v přilehlých místnostech (v, obr. tt, ŕ): /promítárna (dva speciální promítací /stroje s možností zpětného /chodu, několik /míchaček, poslechový zesilovač), místnost záznamových zařízení (kamery pro fot. a magn. záznam zvuku, křížový /přepojovač), /komora k vytvářeni /dozvuku, popř. též dozvuková deska a smyčkové dozvukové zařízení, strojovna (usměrňovače pro obloukové světelné /zdroje, synchronizační Zařízení), temná komora, příruční sklad film. suroviny, popř. místnost /komentátora, tj. /hlasatelna a příruční /střižna. Míchačky, promítací stroj, synchronní /magnetofon a kamera pro fot. záznam zvuku jsou drženy vc-vzá--jemně synchronním chodu el. n. mech. hřídelem (jde o synchronní start, běh, zastavení a zpětný chod). Používá se systému selsyn, /Rotosyn, Synchrostart apod. Proto má s.m. místní silový rozvod napájený ze zvláštního výkonového měniče (selsy-nový vysílač n. rozběhový měnič apod.), který umožňuje synchronní start, chod, zastaveni i zpětný chod těchto strojů. Míchací /pásy se záznamem /dialogu, /hudby a /ruchů jsou založeny na- míchačkách a z nich se signály zvuk. /modulace přivádějí na křížový přepojovač, kterým je lze libovolně rozdělit na vstupy míchacího stolu n. ostatních zařízení. Výstupní signál z míchacího stolu se vede přes křížový přepojovač k příslušným záznamovým zesilovačům do zvuk. kamer, odbočka téhož signálu a signál ze snímací hlavy, popř. z odposlechové fotonky se vedou rovněž přes křížový přepojovač na míchací stůl k přepínači pro volbu odposlechu „před" n. „za" záznamem. Zvolený signál je přiveden na vstup odposlechových zesilovačů, na které jsou zapojeny reproduktorově soustavy za promítací plochou v sále a informatívni odposlech v promítáme. Na křížovém přepojovači lze signál odbočit n, rozvětvit a vést do pomocných zařízeni, např. zpožďovacích zařízení pro umělý dozvuk n. ozvěnu, do zkreslovacích /filtrů, n. spojovací linkou do jiného studia. S.m. mívá hlasatelnu pro příjem /komentáře, tj. zvukově izolovaný, akusticky upravený prostor malého obfemu s krátkou dobou dozvuku i při nízkých kmitočtech, s průhledem na promítací /plochu n. s tv obrazovkou k sledování promítaného obrazu. Místnost Spojeny s pracovištěm /mistra zvuku v sále povelovým /zařízením, hlasatelna se sálem též světelnou návěsti. Míchací stůl v s.m. bývá vybaven jako pracoviště pro dva mistry zvuku, po obou stranách mívá další pracovní místa s osvětlenými pulty pro rež. a skript. Na míchacím stole se soustřeďuje i většina ovladačů pomocných zařízení: předposlechová tlačítka jednotlivých vstupů (po stisknutí se ozve z pomocného reproduktoru signál, který je právě na příslušném vstupu stolu, i když je jeho další postup regulátorem uzavřen), dálkové ovládání a zpětná indikace délky dozvuku (užívá se u dozvukové desky, jejíž účinná délka se ovládá servomoto- rem), nulovač /počitadla metrů (číslicové počitadlo bývá pod promítací plochou), vypínače predikačních návěstidel - tzv. prcsigňátoru zvuk. modulace (pro každý míchací pás pruh žárovkových návěstí, která se postupně rozsvěcují podle postupu modulace záznamu k snímací hlavě míchačky), vypínač návěstidla panoramatického potenciometru pro stereofónni rozpis (vodorovný pruh žárovkových návěsti nad promítací plochou n. pod ní, která se rozsvěcují u místa zdánlivého zdroje zvuku rozpisovaného monofonního záznamu, tak jak je určeno okamžitou polohou panoramatického potenciometru), klíč vpísovacího zařízení (jeho přeložením se mění režim magn. zvuk. kamery z reprodukce na záznam a naopak, což umožňuje opravovat úseky mixáže, aniž je nutné míchat vždy celý díl znovu). studio pro úpravu textu (v dabingu), samostatná technol. jednotka, které se minimu ÍXzfe V«*™"*' ?////////////////////////////////y/77V^^ studio přepisové využívá jednak jako pracoviště pro /úpravu textu, jednak jako předváděčky pro kontro^ lu kopií. S.p.ú.t. patří organizačně a provozně k /dabingu a skládá se ze dvou provozních prostorů, projekční kabiny a vlastního studia (sálu). Projekční kabina je vybavena dvěma promítacími /stroji a nf ústřednou pro /reprodukci zvuku, kde lze technol. zpracovat předváděné /smyčky, /dvoupásy, kombinované /kopie s opt. záznamem, kombinované kopie s magn, záznamem, odposlech a přepis zvuku z kombinovaných kopii. Vlastní a* je vybaveno stolem pro úpravu textu, odposlechovou reproduktorovou kombinací, promítací plochou (propouštějící zvuk) a křesly pro kontrolní orgány. Promítací plocha musí být tak velká, aby pohyby rtů herců originálu bylo vidět i v záběrech celků. /Úpravce textu ovládá na dispečerském panelu, vestavěném ve stole, vypínání a zapínání zvuku za promítací plochou, aby mohl nerušeně pronášet upravený text s event. kontrolou originálu. studio přepisové, pracoviště určené a technicky vybavené k provádění /přepisu zvuku pro účely /výroby zvuku vc filmu. Skládá se zprav, z manipulačního prostoru, v němž jsou všechna zařízení sloužící k snímání (reprodukcí) signálu zvuk. /modulace a k jeho zaznamenávání, a který je spojen průhledem a povelovým /zařízením s přilehlou akusticky upravenou místností pro odposlech, vybavenou míchacím /stolem s korekčním /zesilovačem, popř. i malým křížovým /přepojovačem a reproduktorovou /soustavou pro poslechovou /kontrolu zvuku. Používaná zařízeni pro snímáni (reprodukci) signálu: profesionální gramofon, reprodukční synchronní /magnetofon 35 mm, 17,5 mm, 16 mm, magnetofon 6,25 mm vybavený zařízením pro synchronní přepis zvuku, /míchačka k snímáni fot. záznamu zvuku. Zařízení pro záznam signálu: magn. zvuk, /kamera (záznamový synchronní magnetofon) 35 mm, 17,5 mm, 16 mm, zvuk. kamera pro fot. záznam, synchronizovaný 277 studio přípravy filmů magnetofon 6,25 mm. Snímací;i záznamová zařízení, zejm. na magn. film, musí být vybavena výmennými magn. hlavami ,pzo různý počet a různé umístění.zvuk. ./stop. studio přípravy filmů:, zkušební film. /s., provozní celek, zatím snad do důsledku jeStě nerealizovaný. S.p.f; mi sloužit výrobní fázi od tvůrčích návrhů přes nastudováni filmu /režisérem, celým výrobním /Štábem a /herci až po /zkoušky ve zkušebnách. Protože tato činnost ještě nevyžaduje film. /ateliéry, přenáší se zatím často z film. /střediska do městského centra. Soustředěna ve vlastním objektu ať už v rámci film. střediska n. mimo ně, dávala by předpoklady k hospodárnější, protože připravenější výrobě ve film. stredisku,, k lepšímu využiti film. ateliérů pro vlasmi /natáčení, V dnešní praxi zastávají funkci s.p.f. zprav, pronajaté místnosti n. i se pracuje doma, : v kavárnách apod. studio ruchové (v dabingu), prostor sloužící k výrobě zvuk. /efektů, /hluků a /ruchů, způsobených pohybem věcí a herců v synchronním dějovém sledu scén film. díla. S.r, tvoří samostatný technoh celek, kdese ozvučují film. díla bez /dialogů. Výroba a uplatnění ruchů dokresluje iluzi prostředí a děje, /atmosféru a /prostor. Divák tyto zvuk, efekty vnímá podvědomě} kdyby však film. dílo nebylo těmito efekty opatřeno, působil by děj na diváka nevěrohodně. Ruchy v s.r. vytváří skupina iruchařů (vedená /asistentem režie) pomocí různých /rekvizit s cílem věrně napodobit zvuk originálu. Tyto zvuky přijímá pomocí tech. /vybavení dabingu (a také posuzuje) /mistr zvuku. . Studio Universa! PJctures, ateliérový komplex společnosti Universal Píctures v Hollywoodu, náležející k největším nim. areálům nejen v USA, ale i na celém světě. Současná roční produkce filmů však zdaleka neodpovídá výrobní kapacitě 42 natá-ěecích /hal. Vzhledem k dlouholeté existenci tohoto studia (první haly pocházejí z třicátých let) jde o ateliérovou základnu z včtSí části staršího typu. Ateliéry, z nichž největsi má rozlohu 2000 m*, maji beze-spárovč podlahy a jsou vybaveny klasickými stropními pracovními /lávkami k zavěšováni osvětlovacích /mostů. Stavba film. /dekorací se provádí obvyklým způsobem pomocí fundusové /stavebnice. Značně se vsak využívá nových plastických materiálů. Vybavení jednotlivých provozních dílen a ateliérových provozů je ve srovnáni s velikostí základny rel. malé. Zde, pod. jako v jiných amer. studiích, se však rozsáhle uplatňuje spolupráce se specializovanými půjčovnami tech. zařízení, film. kostýmů n, /rekvizit. Jinak tech. zařízení, která S. vlastní přímo, nevybočují z běžného průměru zařízení jiných světových s. Ve S. jsou mimo jiné dvě míchací haly, dvě postsynehronní s, a jedno /s. ruchové. Před několika lety byla postavena nová pamáctipodlažní správní budova, která kromě řidicich složek zahrnuje i všechny tech. provozy. Část hereckých šaten, především pro prominentní herce a režiséry, je řešena formou dokonale vybavených bungalovů. Ve S.pracuje asi 5000 stálých zaměstnanců. Za pozornost stoji rozsáhlý exteriérový pozemek v.sousedství ateliérů, na. němž jsou postaveny desítky velkých film. sta* veb, popř. celých komplexů. Vzhledem k příznivému kalifornskému podnebí mohou tyto exteriérové stavby „hrát" v různých filmech řadu let, aniž při tom trpí vlivy počasí. Navíc přinášejí tyto stavby film. společnosti jeSté dalSÍ užitek: jsou íaci, které nebývá určeno k přijmu zvuku pomočí mikrofonu.' Ú těchto s. bývají oddělené místnosti pro poslechovou /kontrolu zvuku, s průhledem do manipulačního prostoru. Jednodívé typy těchto s. se označuji podle specializace účelu jako a) /s. přepisové, b) s. pro zvuk. triky, šitovyrtnM{j_ syňcňrwiiQČBt' měnič 'sfrfůío ta D hřiiový preps/woe Funkční schéma zvuk. studia pro- postsyn-chron. totiž za vstupné zpřístupněny I ŠtrSi veřejnosti a ročně je zhlédne asi l milión návštěvníků. studio zvukové, pracoviště sloužící k tvůrčí prácí při /příjmu, úpravě /záznamu, /přepisu, snímání a /reprodukci zvuku. Bývá různě vybaveno a technicky specifikováno podle svého bližšího určení: 1. uzavřený prostor s optimální /akustič-nosti a dobrou zvuk. /izolací, určený k příjmu zvuku a vybavený k tomu účelu i zvláštním příslušenstvím v přilehlých místnostech- NejjednoduSším typem s.z. je a) film. ateliér. Jde zprav, o velký prostor, kde je zejm. splnění požadavku akust. izolace technicky náročné. Ostatní požadavky nejsou příliš přísné, neboť užitá akustičnost je tu dána převážně^afcusric--ností film. dekorace, b) S. pro /postsyn-chron /dialogu n. /ruchů (obr.), c) /S. hudební, d) /S. míchací. Menäí film. studia mívají univerzálně řešené s.z., které vyhovuje všem tímto účelům zcela co do vybavení (srov. obr. funkčního schématu s. míchacího) a kompromisně co do akust. řešení. Určitou akust. výpomoci je užívání oddělovacích akust. /zástěn. Pro postsyn-chron ruchů je výhodné, jsou-li zřízeny přímo ve s; mělké bazény s pískenJTdlažbou, dřevěným povrchem a vodou a v při* lehlé místnosti sklad rekvizit. - 2. Pracoviště sloužící k zpracování zvuk. záznamu, s menšími nároky na prostor a akust. izo- -f- stálý spoj ■+- výměnný spoj c) s. pro elektronickou /hudbu (též s. pro experimentální hudbu apod.). Studios La Vicrorine, film. ateliéry založené r. 1920 jedním z průkopníků francn filmu Léonem Gaumontem. O jejich rozkvět se pak zasloužil Rex Ingram. V poslední době byly od základů renovovány a poskytují film. produkcím řadu výhod: 1. jsou vybaveny moderním tech. zařízením, 2. leží na jedné z důležitých evropských křižovatek a maji dostatek tech. i řemeslných pracovníků, 3. mohou nabídnout ve svém nejbližším okolí exteriérové motivy jedinečné krásy a rozmanitosti a stálé slunečné počasí pro natáčení po většinu roku. S.L.V., náležející společnosti SOVIC, leží takřka v centru Nizzy _na™fŕanc~ Kŕviere, uprostred olivového háje, četných palem a stoletých blahovič-. níkú. Mají 6 natáčecích hal. Tři z nich, které se mohou vzájemně propojit v jeden celek, měří po 360 m1, daUÍ pak 300 ma, 370 m' a 630 m!. Na pozemku studia je umělý bazén 24 m x 18 m k /snímaní pod vodou. Okolních 40 000 ma plochy lze použít pro stavbu a natáčení exteriérových motivů. Osvětlovací technika disponuje uhlíkovými i Žárovkovými /světlomety, "především ručními odlehčenými /svítidly s halogenovými /žárovkami Vybavení studia doplňuje 40 hereckých Satén, oblé-káma pro kompars, 4 střižny, promítačky, produkční místnosti aj. Studios Pinewood, jedno z film. studií Rankovy- organizace (v. rank), náležející v současné době k největším výrobnám filmů a tv programů v Anglii, Pinewoodské ateliéry jsou situovány v krásném přírodním'rámci asi 30 km západně od středu Londýna. Ve své principiální skladbě se jeho Část podobá řeSeni filmového /stře-' diska v /Denhamu; jeho koncepce je vsak soustředěnější. Dilny dekorační techniky i jiné provozy leží mezi ateliérovými /komplexy s typickým „hřebenovým" uspořádáním příslušenství vSech účinkujících. Z celkového počtu 12 ateliérů je 8 staršího data, avšak zbývající 4 byly postaveny v tetech 1966 až 1969 a patři proto k nejmodernéji zařízeným halám, Pine-woodská výrobní základna slouží dnes jak filmu, tak i televizi. Tomu odpovídá i tech. vybavení zvi. nových hal: stropní osvětlovací rošty, možnost použití svítidel pro film. i tv natáčení, dálkové spínáni světlometů doplněné -paměťovým- -zařízením, podlaha z plastické hmoty s hlazeným povrchem, možnost položení druhé podlahy pro stavbu „těžkých" film. dekorací. Při film. stavbách se bohatě využívá plastických hmot (polyvinylové fólie, polystyrén a sklolamináty). K vybavení studia patří venkovní bazén 60 m x 70 m s obrovským pozadím 73 m X 18 m (v. obr. na str. 213). Vybavení jednotlivých ateliérových provozů a tech. zařízení jsou na úrovni současné světové film. techniky a běžně se obnovuje a doplňuje. Pro pohodlí externích produkcí a herců slouží komfortně zařízené produkční místnosti a šatny, V S.P. pracuje asi 2000 stálých zaměstnanců mimo externisty, herce a pracovníky zakázkových produkci. stůl míchací, tech. zařízení sloužící k zesíleni, regulaci úrovně, sdružováni, korigování kmitočtového průběhu, regulaci, popř. též kompresí dynamiky el. signálu při /příjmu, /přepisu a /mícháni zvuku (obr.). S.m. má mít malé harmonické a přechodné zkresleni, vyrovnanou kmitočtovou a fázovou charakteristiku, velký /odstup rušivých signálů, velkou provozní spolehlivost a dobré kombinační možnosti zapojení jednotlivých prvků. Rozmístěni ovládacích prvků má být přehledné a funkčně racionální, aby jejích obsluha byla rychlá a snadná. Skladba jednotlivých prvků s.m. sc liší podle účelu, jemuž mají sloužit. NejvýhodnéjŠÍ je modulová stavebnicová koncepce, kdy lze z řady základních prvků sestavit s.m. požadovaných vlastností. Základní prvky s.m. jsou mikrofonu í Zesilovače s přepínatelnou citlivostí, korekční /zesilovače, regulátory úrovně signálu (tlumiče), univerzální zesilovače k vyrovnáni ztrát v pasivních prvcích, výstupní (linkové) zesilovače, /měřiče výstupní úrovně a poslechové zesilovače. I když se různé s.m. dost podstatně UÍI, je pro většinu z nich typická dvoustupňová regulace signálu. V prvním stupni se jednotlivé signály upravují každý zvláSť podle individuálních požadavků a potřeby a jejích úroveň se řídí vstupními regulátory. Pak jsou elektricky sdruženy a úroveň sdruženého signálu se řídí sdružovacím regulátorem, zvaným někdy též výstupní. Některé s.m. mohou mít i více výstupních regulátorů - tlumičů., pokud je to z provozních důvodů žádoucí. Zvi. složité uspořádání mají s.m. pro vicekanálový přenos (dvoukanálová, tříkanálová a pětí-kanálová /stereofonie). V těchto s.m. se používá i tlumičů speciální konstrukce, kterými sc upravuje směrová informace stereofonního signálu (lokalizátory, smerovacej, n. kterými se z nesmerového mo-nofonního signálu vytváří umělý pseudo-směrový signál rozdělením signálu do jednotlivých přenosových kanálů (panoramatický tlumič - panpot). S.m. jsou bud! pevné, nepřenosné pro použití ve zvuk. /studiu, n. lehké, přenosné pro /příjem zvuku v /exteriéru a /reálu. stůl prosvětlovaci, zařízení používané v kresleném /filmu při animování. Je to s* se skleněnou matnou deskou, zdola osvětlenou. Na ní překresluje /fázař pohybové fáze (v dalším posunu) a /kon-turista je obkresluje na ultrafánové fólie. Při /kresbě přímo na film. pás se používá speciálního s.p., který sestavil Norman McLaren. Ke s. je připevněno šikmo sklo- 77-10-9 _ If 13 n 75 16 V ?é ^27 stůl převíjecí pené kreslicí prkno, které má na levě straně výřez, odpovídající Šířce film. pásu. Výřez je zdola osvětlený a probíhá v něm film. pás. Jakmile autor nakreslí do jednoho okénka pohybovou fázi, sešlápne pedál, okénko se ve výřezu posune, další prázdné okénko naskočí a do něho Se pomocí soustavy zrcátek promítne zdola kresba z předešlého okénka; podle ní kreslí autor další posun kresby (pohybovou fázi). Poněvadž jde o miniaturní kresby, je nad film. pásem umístěna velká lupa. stůl převíjecí, jednoduché zařízení k převíjení kotoučů filmu. Nejčastěji jde 0 dva kruhové talíře s trnem uprostřed, na který se film. kotouč nasazuje otvorem /středovky. Podle polohy talířů se s.p. dělí na horizontálni, vertikálni n. se Šikmým uložením talířů, podle druhu pohonu na ruční n. motorově. Často se s.p. kombinují s jiným zařízením; při /převíjení filmu se pak mohou vykonávat současně 1 další operace (měření /délky, /čištění, prohlížení, obrazová projekce, zvuk, /reprodukce, mech. kontrola filmu apod.). kresba n. titulek fíinden/ůWL1 čočky pci.—■ ~J projektor synchronizovaný s kamereu a) Schéma, trikového sto f u s projekcí vzdušného obrazu. Míchací stůl Sitral Siemens: í - tlačítko předposleehu (před tlumiči), 2 - tlumiče, 3 - tlumiče sdružovací* 4 - tlumiče přídavných vstupů s úrovní + 6 dB, 5 - tlačítkový volič, 6 - tlačítkový volič a regulátor dozvuku, 7 - tlačítkový vypfnač korekcí, 8 -korekční zesiiovač, 9 - vscupní voíič, JO -tlačítkový vypínač tónového generátoru, 11 - rám elektronických jednotek, 12 -přec'-zesilovač, 13 - skupinový zesilovač, J4 ™ tónový generátor, 15 - varovná světla, 16 -výstupní zesilovač, 17 - zesilovač dozvyko-vého kanil u, 18 - oddělovací zesilovač, 19 - povelový mikrofon, 20- měřič úrovně, 31 « předposlechový zesilovač s reproduktorem, 22 - seřízeni měřiče úrovně, 23 -skupinový volič, 24 - regulátor hfasitosti poslechu, 25 « regulátor hlasitosti před-poslechu, 26 - tlačítkové přepínače odposlechu a mírných bodů, 27 - záznamový přepínat, 29 - záznamový a povelový vypínač, 2.9 - povelový zesilovač, 3Q - krycí destičky neobsazených polí, 31 - vysílací vypínač, 32 - spínač k spojení sdružovacích tlumičů, 33 - přepínač velikosti úrovně. 279 71 Stůl snímací Svaz filmových archívů Latinské Ameriky rycMosti...s......pohonem...rufiním..n.__ cl. (Při výrobe programů pro /Polyekran se používá např. osmi i více pá3ů.) Pásy se na jedné straně s. odvíjejí ze čtyř rozebíratelných /cívek a na druhé straně se opět navíjejí na čtyři podobné cívky. Cívky jsou obv, nasazeny na společném hřídeli, s nímž jsou spojeny třecími /spojkami, jež vyrovnávají různé průměry navinutých /svitků. /Synchronnost zajišťují čtyři ozubené /válečky, nasazené opět na společném hřídelí uprostřed s.s. (Tím je umožněno mech. rozpojení.) S.r* se používá ve film. /laboratořích (ve /střižnách negativu) k zhotoveni origmálního /negativu obrazu z původních negativů jednotlivých /záběrů, které jsou po natočení a vyvolání sestřiženy na s.s. přesně podle pracovní /kopie obrazového pásu. S.s. se používá též ve střižnách ke kontrole synchronní délky míchacích zvuk. /pásů a pracovní kopie obrazového pásu. Ve střižně v/oddělení trikové techniky slouží s.s. k přípravě jednotlivých obrazových pásů. V některých střižnách se místo s*s. používá synchronizačních (.stahovacích) válečků, stůl střihači, tech. zařízení, na němž /střihač ve /střižně jednak skládá obrazové /záběry do významové jednoty, jednak je slučuje (synchronizuje) se zvuk. složkou. Na s.s. je stínítko, na němž střihač pozoruje obrazový záznam a současně jeden n. více /budičů zvuku, které umožňují poslech /záznamu zvuku. Výsledkem práce je pracovní /kopie na pásu obrazovém a jeden n. více zvuk- pásů- S.s. různých typů se vzájemné HSi svou konstrukci: umožňují promítáni obrazového pásu magn. n. opt. záznamu zvuku na zvuk. pásu či pásech. Elektronické s.s. umožňují přímý převod negativního obrazového pásu na pozitivní a současně i změnu záběru bez střihu (v. obr. a, b, c na str. 281 a 282). V. t. sxwrjBA střihová- stupeň citlivosti, číslo charakterizující /citlivost fot. /materiálu v logaritmické stupnici. S.c. je úměrný zápornému lc- b) Trikový stůl s projekcí vzdušného obrazu. Stahovací stůl fy Arnold a Richter, K. G. Pro zvláštní účely se stavějí s.p., které mohou převíjet více pásů najednou (střihači /stoly, triková zařízení apod.). stůl snímači (trikový), zařízení pro snímání kresleného /filmu a snímání některých film. /triků. Hlavni částí s.s, je základní horizontální deska, kam se umisťují jednotlivé kreslené fáze, titulky apod., a vertikálně umístěná triková /kamera, která má možnost vertikálního posunu. Základní deska s.s. má často možnost horizontálního posunu n. možnost malé zadní /projekce pomocí opt. kondenzorové soustavy. Z nej známějších je s.s. /Oxberry (v. obr. a na str. 279 a obr. b). stůl stahovací, mech. zařízení používané při dokončovacích /pracích ve /výrobě filmu (obr.). S.s. umožňuje synchronní pohyb obv. čtyř kinemat. pásů v obou směrech s plynule regulovatelnou 280 ■. u iiu. Někdy se voda na povrchu filmu odstraňuje pryžovými stěrkami. S.f- musí ba ostatečné, aby film nevycházel ze stroje mokrý, nesmi však být nadměrné, protože pak je film křehký, kroutí se a jeho ii *i>st je podstatně menší. Přesušený film kromě toho znemožňuje některé do-c ti.1 lé operace, jako je polev filmu magn. 7vuk /stopami, leptání dialogových /titul-1 ů . p >d. rovna (ve film. středisku), dílna v rámci /dílen zámečnických, v sousedství /kovárny, vybavená Svařovacím stolem a cl. agregátem, s dobře větraným a prosvětleném skladem lahví se stlačeným plynem a kyselinami, s přívodem vody a se špalí-kovou podlahou. b1 az filmových archívů. Latinské \ijui'iky (Union des Cinematheques _ iLiii.rique Latine - UCAL). Jeho členy i -n r to archívy: (/'..' MATBCA COLOMBIA (Bogota), CINEMA TBCA NACIONÁL G. B. H silia), ( l^tMATBCA ARGENTINA i u Hios Aires), j) rihn 'tfin .ci s-ül Č. snsc-Ll-cc a v/ros/ (Film. Frille - b-irrandr«; ru m tili i / i ní ' In i imiuľu. |imi i1-»/, r "«i [í'edrl 3-3 zvjl : _s r-a opt ,i rvi zL-zram. Vp-i.-» ■ tlt.-> r.u r pmJitu> » Obrazovku v pozadí, rozSIŕenoii na promítáni *iriV*o ihlrih lilriii', \i> tuM i n i ■> klasický formát. garitmu kritické expozice podle vztahu h* = A — B log kde A a B jsou smluvní konstanty (z nichž A ke voli tak, aby různé druhy materiálu — např. negatívni a im -r/ii - _ . ť_in_ rr* Lľlľ n u měly stejné /číslo citlivosti, a B bývá 10, abv ď*-i irbiá Cithvit 1 i -z .i <.m Číslem o 3 vyšším; log 2 0,3.; 0,3 , B — = 0.i líi = jí . '."č H* j_ 'jľ(.uhl.n i hodnota logaritmu kritické expozice. Z dnes používaných scnzitomctrických /systémů používají logaritmického vyjádření pomocí s.c. systémy ČSN, DlN, TGL; dále sem patří systémy Scheiner, Gcvaert, ASA (log.) V. t. senzitometeib. Super Baltar, obeh. značka sférických snímacích /objektivů, určených pro 35mm film. /kamery, vyráběných amer. firmou Bausch & Lomb Co. Sada objektivů S.B* obsahuje objektívy s těmito ohn. /vzdále-nostmí (a základními efektivními clono-..... vými čísly): 20 mm (3,0); 25 mm (2,3); 35 mm (2,3); 50 mm (2,3); 75 mm (2,3); 100 mm (2,3). sušení filmu, poslední operace při laboratorním /zpracování filmu. Děje se v suaárně, která je součástí vyvolávacího /stroje. Do sušárny se vhání ohřátý vzduch, který film během jeho průchodu sušárnou usu&f. V poslední dobé se používá tzv. nárazového s., kdy se ná mokrý film vhání pod tlakem tryskami horký vzduch o teplotě 40 až 50 5C. Výhodou nárazového s. je kratSi doba s. filmu a s tím spojené menší nároky na velikost sušicí skříně. Při s. je důležité, aby se zachovala čistota filmu. Proto je třeba filtrovat vháněný vzduch b) Fílm. střihači stal americko-něm. výroby značky Steenbeck-Combination. Na stole lze stříhat fiímy 35 mm i 16 mm se zvuk. páiem opt. n. magn., rozměrů 35 mm, 16 mm a 17,5 mm. Obraz můře mít klasický n. širokoúhlý formát. a udržovat celý systém v Čistotě; dále je nutné zamezit tvoření kapek na filmu, které vždy zanechají rušivě působící Stopy. Před vstupem filmu do sušicí skříně prochází film smáčecim roztokem, který snižuje povrchové napětí vody a zabrání tvoření kapek, Smáěecí roztok se někdy kombinuje se stabilizační lázní. Mezi smáčecim roztokem a sušicí skříni bývá zařízení, které odstraňuje povrchovou vodu s filmu. Nejčastěji se používá tzv- sfukovačá. což jsou štěrbiny, v nichž se s procházejícího film- pásu sfukuje voda vysokým tlakem CINEMA TECA DÉL INSTITUTO NACIONÁL DE CULTURA Y BELLAS ARTES (Caracas), CINEMATECA DE CUBA I.CAJ.C (Habana), CINEMATECA UNIVERSITÄRE (Chile), CINEMATECA UNIVERSITARIA (Lima), CINEMATECA DE LA UNIVERS1-DAD ANTÓNOMA DE MEXICO (Mexico), CINEMATECA MEXIČANA (Mexico), 281 světelnost svíčka c} Film, stříhací stůl polské konstrukce a výroby SpefikíT na' 16mm formát filmu. Vzadu obratový, vpředu zvuk. pás buď magn., n. opt. ČINEM A TEC A URUGUAY A (Monte-video)) CINEMATECA DEL MUSEO DE AR-TE MODERNO (Rio de Janeiro), CINEMATECA BRASILEIRA (Sao Paolo). světelnost, veličina používaná k označení fotometrických vlastností opt. /soustav, především /objektivů. Při zobrazováni plošných předmětů se s. 5 definuje jako pomčr /intenzity osvětlení E obrazu k /jasu L předmětu: 5 = E}L = nr. .cos*«/(4<:1), (r je /činitel prostupu objektivu, c jeho clonové /číslo a « úhlová vzdálenost předmětu od opt. /osy). S. není v celém obrazovém poli stejná; ke krajům obrazu jí ubývá {v. vtnětacb). Clonové číslo je k určení s. nutné, ale samo nesúci. Ve starší literatuře nebývá někdy s. přesně rozlišována od ret. otvoru (v. číslo Clonové), popř. od clonového čísla. Při zobrazování bodových předmětů nemá uvedená definice smysl. Pro tento případ se s. definuje jako poměr /svítivosti předmětu a světelného /toku vystupujícího ze soustavy. světleni (intenzita s., zn. M), fotometrická veličina (v, vbličjny a jednotky potom btrické), definovaná jako podíl Světelného /toku 0 rovnoměrně vystupujícího z plochy zdroje k obsahu S této 0 plochy: M = . S. nemá zvláštní jednotku; jeho velikost se měří v /lumenech na metr čtvereční. světlo, elektromagn, /zářeni o frekvencích přibližné mezi 3,9.10u až 7,9 .101* Hz (tj. o vlnových /délkách mezi 380 až 750 nm), které lze indikovat lidským /okem, neboť podrážděním zrakového orgánu vyvolává zrakový vjem, a které se hodnot! intenzitou tohoto vjemu. Někdy se k němu nespr. počítá i záření infračervené a ultrafialové. Vzhledem ke své poměrně krátké vlnové délce se s. Síří v homogenním prostředí prakticky přímočaře. Pouze některé jevy, např, /interference, /ohyb, /polarizace světla, dokazuji jeho vlnovou povahu. Zářeni různých kmitočtů vnímá oko jako s. různých /barev, v, t, vidění. S., které obsahuje záření pouze jedné vlnové délky (prakticky záření z velmi malého intervalu vlnových délek), nazývá se jednobarevné {monochromatické). Skutečná s. jsou vsak věta. s. složená (polychromatickd), tj. směsi záření různých vlnových délek. Soubor všech spektrálních Čar příslušných určitému s. se nazývá spektrum. Jsou-li ve s. obsaženy jen některé frekvence (např. ve s. /výbojek), skládá se spektrum z jednotlivých barevných proužků (spektrum čárové); jsou-li ve spektru zastoupeny všechny vlnové délky (např. ve &. /žárovek), jsou monochromatické obrazy velmi hustě u sebe, popř. se přes sebe překládají, a spektrum se jeví jako plynulý sled barev od fialové přes modrou, zelenou, žlutou, oranžovou k červené (spektrum spojité). Pro praxi je důležité s, bílé, v němž jsou obsaženy prakticky všechny spektrální oblasti, přičemž Žádná oblast není příliš potlačena ani přiliS zdůrazněna. Jé tó např;"TräehntT~ Poněvadž pod označením s. bílé se podle okolnosti rozumějí s. dosti rozdílného spektrálního složení, J30u pro účely měř. techniky definována bílá normalizovaná s., Jejichž spektrální složení ie přesně určeno normou. Pro teoretické úvahy má význam bité s. ekvienergetické> v němž jsou všechny vlnové délky zastoupeny se stejnou energií. V. t. spektrum světelného zdroje, zdroje světelné. světlo parazitní, ruSívč/s. prekrývaj ící opt. obraz (v. zobrazení optické) a snižující jeho /kontrast, popř. zhoršující jeho /barvy. Zdrojem s.p. jsou vícenásobné /odrazy s. na lámavých plochách opt. /soustav, zejm. na plochách sousedících se vzduchem (v^optiká^gěomětoiciU), odrazy s. na lesklých součástkách film. /kamer, kopírovacích a promítacích /strojů a rozptyl s. na nečistotách (zejm. na částečkách prachu, mastných skvrnách). Při /snímání a /kopírování se s.p. zvyíuje o s. odražené od citlivé /vrstvy a zpět k ni od /objektivu, pří /promítáni přistupují odrazy a rozptyl s. na kabinovém /okénku, s. odražené od promítací /plochy a zpět od stěn. /hlediatě kina a od film. diváků, směrem k ní a s. bezpečnostních /svítidel. Při snímání a kopírování nebývá sníženi kontrastu s.p. kritické a do určité míry je lze event. kompenzovat laboratorním /zpracováním filmu, kdežto ztráta kontrastu při promítání je nenahraditelná. S.p, patří k fotometrickým parametrům opt. soustav (v. objektiv - kontrola a méäbní) j jeho velikost se vyjadřuje poměrem /intenzity osvětlení s.p. k intenzite osvětleni světlem vytvářejícím opt. obraz. (Prakticky se tento poměr určuje při zobrazení rovnoměrně svítící bílé plochy s malým černým terčem uprostřed.) S.p. lze snížit protiodrazovýrni /vrstvami, použitím /kompendia, popř. sluneční /clony, vyčerněním lesklých součástek a vhodným nátěrem tmavých stěn v blízkosti promítací plochy. světlo smíšené, s. vytvořené několika světelnými /zdroji o různé /teplotě chro-matičribstiľ Pro /snímání, zejm. há barevný film. /materiál, jehož spektrální /citlivost vyžaduje s. určité teploty chromatičnosti, je s.s. nežádoucí. Světelné zdroje používané současně mají mít nepříliš rozdílné spektrum; např. v /exteriéru se scéna do-světluje vysokoíntenzitnimi /obloukovkami. Pokud jsou rozdíly spektrálního složeni světelných zdrojů odlišné, je třeba použít konverzních /filtrů. Např. na okna, jimiž v /interiéru (/reálu) prochází denní s., lepí se barevné (oranžové) fólie, aby bylo možno použít k osvětlení místností žárovkových zdrojů. světlo v amatérském filmu, tech. a tvůrčí prostředek, který v amatérském /filmu plní tři základní funkce: umožňuje fot. záznam skutečnosti na citlivé /vrstvě filmu, zdůrazňuje hloubku a /perspektivu obrazu a spoluvytváří atmosféru prostředí. S. pHmé vychází od světelného /zdroje (Slunce, /světlometu), s. nepřímé vzniká /odrazem a /rozptylem s. přímého od okolních předmětů. Podle směru dopadajících paprsků se dělí na s. čelní (frontální), směřující od kamery k snímanému objektu, s. boční (stranové), osvětlující objekt v různém úhlu z pravé n. levé strany, a protisvSilo. směrující Šikmo n. přímo proti kameře. Podle funkce, kterou má s. v obra- Pohled do moderního film. ateliéru s mechanizovaným stropem, z něhož visi na teleskopech různé typy světlometů s odstiňo-vacfmí klapkami. Mezi teleskopy jsou vidi-telné spuštěné čtvercové teleskopické vzduch o vody pro větrání ateliéru. Na dře- — včné podlaze uprostřed je kamerový jeřá- Anglie.) bek s hydraulicky ovládaným ramenem, na kterém je namontována panorámovací kličková (kolébková) hlava s ateliérovou kamerou. Po obou stranách jsou teleskopické statívy světlometů 10 kW s elektro-mech. výsuvem. (Film. studio Pinewood — ze, dálí se nu s. hlavni, $, doplnkové as. pomocné. S. hlavní je nejintenzivněji!; obv. to bývá s. boční, někdy též prott-světlo, výjimečně s. čelní. S. doplňkové slouží k přiměřenému vyjasnění stínů, s. pomocné vytváří různé světelné /efekty. Nejčastěji se ho používá jako protisvětla, neboť vykreslením světelných obrysů předmětů zdůrazňuje jejich tvary a odděluje jc od pozadí. S. může na snímaný objekt dopadat z výše očí, shora n. zespodu, músľ však být vždy pro danou situaci logické, Charakter s. je dán také stupněm jeho koncentrace n. rozptýlení. Při natáčeni amatérských filmů se používá bud s. denního, n. umělého. S. denní je v ama- térské praxi najbežnejší. Jeho směr je dán polohou Slunce na obloze, a proto se amatér omezuje pouze na vhodné umístěni snímaného objektu vzhledem k Slunci a kameře a volbu tech. pomůcek a podmínek (/filtrů, /expozice aj.). Tmavé /stíny vznikajíc! zejm. při /záběrech proti s. je treba vyjasnit, nejlépe odraznými /deskami s polepem ze staniolu n. bílého pa- píru. "Polední s* se svými krátkými stíny" není pro natáčení vhodné. Pro 5. umělé se v amatérském filmu používá prakticky výhradně el. fot. /žárovek ve světlometech upevněných na stojanech, na nichž se dají vysunovat, otáčet a sklápět. Pro natáčení amatérských filmů se nejčastěji používá svědometů, pro „měkké" usměrněné s. (fot. světlomety hliníkové), světlometů bodových (spotlight) typu Mole a světlometů na „měkké" rozptýlené s. Ty lze nahradit i hliníkovým světlometem se stínítkem z průsvitné tkaniny (/sifonem). Podle daného druhu s. je třeba též volit druh film. materiálu. Při zasvětlování scény v amatérském filmu se obv. nejdříve nasazuje s. hlavní a potom s. doplňková a pomocná, kterými je třeba dostatečně vysvítit i pozadí scény. Charakter osvětlení a směr zejm. hlavního s. se musí dodržet ve všech záběrech téže scény. světlomet, /svítidlo, které opt. prostředky řídí světelný /tok světelného /zdroje tak, že se vc vymezeném prostorovém /úhlu dosahuje vyššf /intenzity " než při použití prostého světelného zdroje. K opt. vybavení s. patří refraktor, resp. reflektor, tj. jednoduchá opt. /soustava, která lomem, resp. /odrazem světla mění prostorové rozložení světelného toku zdroje; dále pak odstiůovací klapky n. žaluzie (tj. clony uzavírající světelný tok při zapnutém světelném zdroji), /Sifóny a svě- ' telné /filtry. Podle vrcholového úhlu kužele, do něhož se soustřeďuje světelný tok, děli se s, na úzkoúklě (5 až 15°), normálni (8 až 52°) a na Širokoúhlé (30 až 90°). Podle opt. soustavy se rozlisuji s. -í nemenným svazkem, jejichž zdrojem bývají reflektorové /žárovky, a na s., u nichž lze vzájemnou změnou vzdálenosti světelného zdroje a opt. členu měnit úhel svazku vyzařovaného světelného toku; k nim patří s. čočkové, s. se stupňovou čočkou (v. čočka fresnblova) a s. zrcadlové. Světelným zdrojem s. bývají žárovky, /obloukovky n. /výbojky. Žárovkové s. jsou vybaveny obv. stupňovou čočkou a používají žárovek o příkonu od 500 do 10 000 W. Obloukové s. používají bud dutých zrcadel o průměru až 1000 mm, n. kondenzorových čoček; jejich obloukovky (zprav, s vysoko-intenzitnimí /uhlíky) jsou stavěny na el. proud 65, 120, 150 a 225 A. Důležitou charakteristikou s. je /intenzita osvětlení vytvořená v určité vzdálenosti, popř. její plošné rozdělení. (V. obr. na str. 284.) svíčka, starší jednotka /svítivosti definovaná svítivostí dohodnutého prototypu lampy; např, Hefnerova lampa definovala Htfn&rovu s. (zn. HK); později určitý žárovkový etalon definoval mezinárodni S. (zn. SI). Údaj svítivosti vc s. nelze exaktně přepočítat na svítivost v /kandelách, protože světelné /zdroje použité k definici jednotek svítivosti maji různé spektrální 282 283 svitek filmu kace v hledišti tak, aby byla možná orientace; nemají .osvětlovat promítací /plochu a nesmějí oslňovat diváky, svítidlo, zařízení, jímž se účelně upravuje rozložení světelného /toku umělého světelného /zdroje, popř. 8e mění i jeho spektrální složeni. S. obsahuje části, které zajišťují upevnění, el. zapojení a spolehlivou Činnost světelného zdroje a event. dalšího příslušenství a které je chrání před vnějšími vlivy; tyto díly vylučuji nebezpečí dotyku el. částí pod napětím, vznik požáru, event. úrazu (v. t. sfí ochranná). K opt. vybaveni s, patří světelný zdroj a osvětlovací opt. /soustava, jejímž účelem je usměrnit, soustředit n. rozptýlit světelný tok s min. ztrátami světla; osvětlovací soustavu tvoří rozptylovač (difuzor), popř, reflektor n. refraktor (v. světlomet^ a Světlomet ARRI sc stupňů lor*i Cic i 1.1 OtI- 11 ±50 V Halogenový světlomet ARRI typu Liliput 200 W. složení. Přibližně platí 1 SI = 1,02 cd, 1 HK = 0,92 qd. V- t, veličiny A jednotky potombtricke. svitek filmu, pás neperforúvaného n. perforovaného filmu. V kinematografii to mohou být s. perforovaného filmu 8mm, 9,5mm, 16mm> 35mm a 70mm. Jednotlivé s.f. mohou mít určitou délku, odpovídající platné normč n. kapacitě /kazet, do nichž se vkládají před /expozicí. U distribučních film. /kopií se pod pojmem s. rozumí obv. výrobní n. distribuční /dil filmu. svítidla bezpečnostní, s. tvořící součást hlavního /osvětlení /hlediště, která lze ovládat pouze z určeného místa v hlediäti a jež jsou ve funkci během /promítáni. Slouží jen pří nevolnosti diváka bčhcm představení, pro rychlé poskytnutí první pomoci, S.b, mají osvětlovat pouze sedadla, stupně podlahy a únikové komuni- Halogenové žárovky v odlehčených světlo* metech. a) Vysokůintcnzhtní rozptyJné svítidlo (..minibrutte') vybavené halogenovými žá. rovkami. event. /masky. K pomocnému zařízení s, so počítají mech. prvky pro ovládám pohybu s., světelného ?droje, drřáky k před-iradéní světelných filtrů, difuzorů apod. El. s. používaná v kinematografii především k /osvětlováni lze dělit na s. plošná a na ^světlomety. Plošná s. patří do skupiny s. rozptylných, jež vytvářejí neurčité rozhraní mezi světlem a stínem; světlomety jakožto s, směrová se vyznačují zprav, ostrým ohramčením osvětleného prostoru. TJ plošných s. se převážně využívá světla difúzne odraženého od vnitřních stěn krytu (lampové /skříně) s. (s bílým matným nátěrem n. jemně zrnitým hliníkovým povrchem), n. světla rozptýleného difuzo-rem (matnicí, opálovým sklem, sklem rastrovaným), čí rozptýleného přímo mdlenou, opálovou n. opaiizovanou baňkou světelného zdroje (zprav. /Žárovky). Jako světelných zdrojů se v plošných s. používá obyčejných i halogenových /žárovek (obr. a), popř. /výbojek (umístěných v obdélníkových kovových krytech zvaných „vany", „panchromy", jež mohou být event. uspořádány do řad - „&aíeríí")j popř. /obloukovek (v plošných s. zvaných 3>duarce*? obr. &). Základní fotometrickou charakteristikou s. je závislost /svítivostí na směru vyzařovaní, popř. rozložem ""Víhíěnzuy osvetieni v rovine kolmé k ose synchron, pův. označení zvuk. /zázna* mu původního synchronního /zvuku, který se provádí současně se snímáním obrazu na film. scéně a který se podle synchronizační /klapky nasazuje do /dvoupásu denní /práce, pracovní /kopie a později do míchacího /pásu. Dnes se pod pojem s. zahrnuje provádění n. zhotovení film. záběru, tj. záznamu obrazu n. zvuku, n. současný záznam obojího, pořizovaný bez přerušeni pod určitým číslem s. Po každém přerušení se při dalším spuštění kamery n. magnetofonu začíná další s., označený a evidovaný pod dalším číslem. Souhlasných čísel s. pro obraz i zvuk se používá jen tehdy, jestliže se přímo na scéně provádí záznam původního synchronního zvuku. U ostatních metod /příjmu zvuku se čísla s. liší od obrazového čísla (tzv. „tabulky") a příslušnost zvuku k určitému obrazu se eviduje pomocí písemného záznamu sestaveného podle pořadových Čísel hlášených do záznamu zvuku. S. hudebnU zvuk. záznam film- /hudby, jehož příjem se provádí převážně metodou/p03t-synchronu v hudebním/ studiu. Podle po-* třeby se část hudebního s. přijímá též metodou /playbacku n. jako samotný (hudební) zvuk, tj. bez obrazové /smyčky. synchron hudební (v dabingu), zvuk. /záznam hudby a zpěvu s českým testem. Ve většině filmů se vyskytuje dránu hudba spolu se zpěvem, který se musí v některých případech nazpívat v českém znění, a to b) Uhlíková obloukovka „duarc" Diagram svítivosti eT. oblouku p?i Šikmá poloze uhlíků. Jinou používanou charakteristikou je úhel poloviční svítivosti, tj. úhel sevřený směrem o max. svítivosti a směrem o svítivosti poloviční. V. t. ovládání svítidel, regulace osvětlení, svítivost (zn. ľ), fotometrická veličina (v. veličiny a jednotky fotometmcke), vyjadřující schopnost přibližně bodového /zdroje světla vyvolat zrakový vjem (v. vidění), definovaná jako podíl světelného /toku <3> k prostorovému /úhlu *o, v němž je světelný tok rovnoměrně rozložen: ľ = . Jednotka s., /kandela, patři k základním jednotkám mezinárodni 284 soustavy SI. Prostorové rozložení s. zdroje zaznamenané graficky (obr.) se nazývá diagram s. svorka kulisová, mech. přípravek k rychlému bezhřebíkovému spojení základních stavebních prvků film, /dekorací, především /kulis. V současné film. praxi se používá s.k. různých konstrukcí z oceli n. duralu, s využitím kombinace posuvných klínů, stahovacích šroubů, excentrů n. vzpřičených tyčí, jež umožňují snadné a rychlé sevření n. uvolnění spojovaných rámů kulis. tehdy, je-li text písně ve film. díle funkční. V opačném případě se hudba i text ponechávají v originálu. Rozhoduje o tom /režisér dabingu. Je-li v rozmnožovacím /materiálu hudba samostatně (bez originálního textu v cizí řeči), je nazpívání českého textu poměrně jednoduché; použije se pouze playbackové techniky. Je-li v hudebních pásech text písně v cizí řečí nahrán spolu s hudbou, musí se při-kroěit k natočení celého kompletu (hudby i zpěvu) tímto postupem: odposlechnout zpěv a hudbu z originálu, hudbu zazname- synchronizace nat v notách a text v českém překladu, určit instrumentaci, korepetovat a nahrát na perforovaný synchronní magn. pás, který slouží jako /playback k dalšímu zpracování. S.h. se natáčí podle rytmu obrazové /smyčky: záleží na zkušenosti dirigenta, aby rytmus odpovídal originálu film. díla. Po natočeni S.h. se nazpívá Český text. Není-li herec-/dabér schopen vzhledem k svému hlasovému fondu píseň nazpívat, vybere se profesionální zpěvák s podobným hlasem. synchron zvuku s obrazem při promítáni, časový soulad promítaného /obrazu a reprodukovaného /zvuku, zajištěný u zvuk. filmu posunutím zvuk. /záznamu mimo záznam obrazový tak, aby obraz byl v okénku prosvětlován ve stejný okamžik, kdy se ve zvuk. /budiči snímá záznam zvuk. /stopy. Proto fe začátek zvuk, záznamu na film. pásu přesazen o vhodnou vzdálenost proti startu obrazu: u opt. záznamu zvuku na 35mm filmu o 21 obrazových /polí, u 16mm filmů O 26 obrazových polí. TJ magn. záznamu zvuku na 35mm film. pásu je začátek zvuk. záznamu přesazen za začátek obrazu o 2S obrazových polí a u 16mm filmů s magn. záznamem zvuku o 28 obrazových polí. Tyto odstupy určují velikost /smyček před film. /dráhou a za ní a tím potřebný s,z* Pro diváky ve velkých hledištích víak nelze s.z, so. obecně zachovat; nelze zajistit, aby diváci na všech místech v hledišti vnímali mluvené slovo v okamžiku, kdy sledují obraz pohybu úst herce. Asynchron ve velkých hledištích kin je způsobován rozdílem rychlosti šířeni zvuku a světla. Sedí-H divák ve vzdálenosti 34 m od promítací plochy, vnímá zvuk se zpožděním 0,1 s, což se při promítači frekvenci 25 obr./s rovná 2,5 obrazovým potím. Bude-li divák (v letním kinu) např. ve vzdálenosti 68 m, bude se zpoždění zvuku rovnat 0,2 s, což odpovídá asynchronu 5 obrazových polí. synchronizace, I. činnost n. postup, kterým se dosahuje časového souběhu nosiče obrazu a zvuku při /záznamu a /reprodukci film. záznamu, tj. obrazového a zvuk, /pásu. Při současném přijmu obrazu a zvuku je ne j jednodušší S. pomoci synchronní eí. sítě buď elektrovodné, n. autonomní (prevozné, tvořené měničem napájeným z akumulátorových baterií). Obrazová kamera i synchronní /magnetofon jsou poháněny autosynchronními motory, po jejichž rozběhu n. před zastavením je v obraze a zvuku zaznamenána ve shodném časovém okamžiku synchronizační ^značka pro časovou a obsahovou identifikaci, Miniaturizace tečh. zařízení vedla k používání přenosných lehkých páskových magnetofonů, s jejichž zavedením začal vývoj řady různých synchronizačních systémů, z nichž nejpoužívanější, zejm. u nás, je systém Neopilot. Od původního řízení posuvné rychlosti zvuk. pásu otáčkami obrazové kamery se dospělo tech. vývojem k výrobě obrazového a zvukového záznamového zařízeni s vlastní stabilizací jmenovité posuvně rychlosti S velikosti odchylky několika setin s na časovém úseku několika desítek minut záznamu a s možnosti identifikace sobě odpovídajících /synchronů v obraze a zvuku i při činnosti několika obrazových kamer, střídajících se v činnosti při časovém sledu záběrů téže scény film. děje. Při /playbacku 285 synchronizace v dabingu je bud současné ze sítě synchronizováno reprodukční zvuk. zařízeni a obrazová kamera,n. je reprodukční zvuk. zařízení řízeno synchronizačními signály z obrazové kamery. Z hlediska dodržení s. je důležitý při střihovém zpracování /střih zvuku. Při snímání obrazu a zvuku se nevyžaduje izochronní rozbéh a doběh, ale stačí pouze synchronní bčh obrazového a zvuk. pásu, kdežto při /míchání zvuku je nutné dodržet zejm. izochronní rozběh a synchronní běh a nověji je velmi žádoucí i izochronní doběh a izochronní rozběh zpět, synchronní zpětný běh a izochronní zpětný doběh všech zvuk. záznamových a reprodukčních zařízení (zvuk. pásy) promítacího stroje n. film. a tv snímače {obrazového pásu). Dosáhne se toho použitím speciálních motorů, tzv. selsynů, n. synchronních motorů napájených z autonomního synchronního generátoru v době rozběhu a doběhu film. pásů vpřed n. zpět (např. /Rotosýri; Sýrichro-start apod.). Používaných těch. zařízení jednotlivých firem i možností součinnosti je velké množství. Volba kombinace závisí na způsobu naráčení a na požadavcích kladených na /synchronnost záznamu obrazu a zvuku se zřetelem na subjektivní poznatelnost /asynchronnosti zrakem a sluchem. 2. Střihové zpracování obrazu a zvuku, při němž se k obrazovému pásu přiřazuji při střihu zvuku jeden n. více zvuk, pásů tak, aby při jejich současné synchronní reprodukci byly väechny záznamy synchronní. 3. Postup při střihovém zpracování denních /prací v synchronizačním /oddělení. 4. Způsob, kterým se dosahuje (např. použitím playbacku) časového souladu obrazové akce na scéně při snímání film. obrazu. 5. Způsob, kterým se dodatečně nahrazuje technicky nekvalitní původní záznam zvuku novým záznamem zvuku, získaným metodou /postsynchronu k předem nasnímanému film. obrazu. 6. Nevhodný název pro /dabing. V. t. PŘÍJEM ZVUKU, STUDIO ZVUKOVÉ, SYNCHRON HUDEBNÍ, ZVUK PŮVODNÍ SYNCHRONNÍ. synchronizace v dabingu, sladěni obrazu a zvuku, aby tvořily jeden celek. Se s. se setkáváme v celém technol. řetězci při výrobě dabovaných filmů v různých obměnách. S. v d. začíná /úpravou textu, pokračuje v natáčecím studiu, dále pak ve /střižnách, kde je hlavní těžiště práce pro dosažení /synchronu obrazu se zvukem (mluveným slovem). /Střihač napravuje chyby v předešlých procesech a po zjíStění, že se zvuk nekryje s obrazem, zkracuje n. prodlužuje césury mezi jednotlivými slovy, aby dosáhl dokonalého synchronu. S. pokračuje v mixážni hale (synchronnost mixážních pásů s obrazem) a končí v laboratořích při výrobě první kombinované /kopie {před sazen i zvuku o 21 obrazových /polí). synohronlzátor, zařízení k udržování synchronního chodu amatérského němého /projektoru s /magnetofonem při reprodukci zvuk. doprovodu filmu ze samostatného magnetofonového pásku. S. pracuje na principu elekiromech., el. n. elektronickém. S..se.připevňuje k magnetofonu a s projektorem se spojí buď ohebným hřídelem (u prvního systému), n. el. vícežilo-vým kabelem (u obou druhých systémů). Obr. ukazuje princip s, elektromechanického, jehož napojení vyžaduje na projektoru 286 jen malé úpravy. Magnetofonový pásek é přichází od snímací /hlavy magnetofonu do systému*kladek s., upevněného k jeho boku. V s. je pásek ve styku s kladkou e, na kterou je přitíačován stavitelným válečkem a. Kladka e je poháněna projektorem prostřednictvím ohebného hřídele d a ozubeného převodu. Jestliže se rychlost (zvuk;)" mfdŕmäčém reprodukci. V některých případech, kdy vizuální informace o činnosti zvuk. zdroje není příliš zřetelně zobrazena (šepot v přítmí, hra na klavír bez záběru kláves apod.), je přípustná odchylka o něco větSi, Rušivě působí, není-lí reprodukce synchronní, neboť nastává rozpad časové iden- Lfspořádání a zapojen! elektromech. syn-chronizicoru. projektoru proti magnetofonu zvýší n. sníží, budou otáčky kladky e větší n. menší a pásek přiváděný do s. konstantní rychlostí bude napínán n. povolován. To způsobí pohyb výkyvné kladky c, která je spojena s řídicí pákou reostatu, umístěného uvnitř s* a zapojeného do. proudového okruhu elektromotoru projektoru. Zařazováním většího n. menšino odporu do tohoto okruhu se rychlost projektoru neustále přizpůsobuje magnetofonu. Kladka e bývá výměnná (pro různé rychlosti pásku). Kvalitní elektromech. s. dosahuji přesnosti synchronizace až ± 0,1 s při projekci 100 m filmu. El. s. se používá ménč, neboť projektory se musrpro-jejich— připojeni již konstruovat n. náročně upravovat. Jejich podstatou jsou dva rotační vypínače periodicky zapojující a vypínající odpor, zařazený v sérii do prívodu elektromotorku projektoru. Elektronické s. používají synchronizačních signálů ve formě magn. impulsů, zaznamenaných na magnetofonový pásek se zvuk. doprovodem bucT na jedné volné stopě, n. na volném místě mezi stopami. Signály se zesilují a přivádějí-kTelé,'jehožkontakty-mají touž funkci jako vypínače u el. s. Přizpůsobení projektoru je však poměrně náročné. V. t. OZVUČOVANÍ AMATÉRSKÝCH FILMŮ. synchronnost, časový soulad mezi vizuálními (obrazovými) a auditivnimi lity smyslových vjemů reprodukované akce. Obdobně rušivé působí, není-Ľ zřetelně viditelná činnost zvuk, zdroje doprovázena odpovídajícím zvukem. V některých komických záběrech se tohoto jevu naopak využívá. synopse, druhá z obvyklých fází práce na film. /námětu. Podává zhuštěnou formou příběh v jeho posloupnosti s nejdůle-žitějšimi postavami a s jejich charaktery, bez /dialogů n. pouze s jejich náznaky a bez vypracování jednotlivých /scén. Obvyklý rozsah s. 10 až 15 stran. syntezátor (syntezér, syntetizér, syntetizátor), soustava elektronických zaří- skládat vertikálně i horizontálně do složitějších, např. hudebních útvarů. Součástí povéjSích s. bývají vnější programové systémy s nosičem informace n. paměťové systémy, v nichž lze reprodukovatelně zakódovat vertikální i horizontální skladbu vytvářených jevů. Při jejich konstrukci se usiluje zejm. o snadný a snadno opra-vitelný způsob kódování potřebných para- ■ metrů, tj. o způsob, který by vyhovoval hudebnímu skladateli tak, aby při ovládáni kódovacího systému mohl hudebně tvořit, bucľ jako pří použití hudebního ná- ■ stroje (např. při improvizaci), n. obdobné -jako při psaní partitury. Podle typu s. ■ a použitého programového systému mívá . partitura zvláštní grafickou formu n. podobu děrné pásky n. existuje jen ve formě stavu buněk elektronické n. feromagn. paměti. Dosud nejzdařilejší s. jsou amer. Moog a ARP, britské Digitana a sov. ANS> nejsou.vsak urč^^ .. filmu. ___systém EBÍt (Electronic Beam Recor- . der), zařízeni pro film. záznam tv signálu píimým elektronickým paprskem na ki-nemat. film, vyvinuté firmou 3M (Minnesota Mining & Manufacturing, USA). Pracuje na principu expozice citlivé fot. vrstvy kinemat. filmu elektronovým paprskem, modulovaným tv signálem ve . vakuové komoře zařízeni (obr,), Odstraněním obrazovky se podstatně zvýšila kvalita záznamu obrazu, neboť plně odstraňuje degradaci jemných detailů v obraze vlivem rozptylu světla rozzářením ze světlých míst do tmavých, k němuž dochází ve vrství každého luminoforu. Při expozici elektronovým paprskem, který má vyšäi expoziční energii než světlo, lze použit jemnozmných, málo citlivých fot. vrstev s rozlišovací /schopností, která přesahuje 1000 řádek na lůmm filmu (úplně odpadá rozptyl expozičního záření v citlivé vrstvě a v /podložce film. pásu), takže kvalita záznamu leží had možnostmi snímání jemných detailů na záznamu obrazu : u profesionálních tv film. snímačů. Řádková struktura tv rastru je potlačena roz-mítáním. Zařízení je vybaveno automatikou k dynamickému řízení zaostření elektronového paprsku do roviny povrchu citlivé vrstvy, jakož i automatikou k správ- elektrensvý •poprssk -zení—k vyivšíSTÚ~éřéktfmičKÍ}i(> /žiíuk~uT~ zejm. pro účely elektronické /hudby, obsahující event. i zařízení, které umožňuje programové řízení některých úkonů při realizaci hudební partitury. Zvláštní s. řeči jsou zatím mimo zájem zvuk. filmu. -Systémy vytvářející signál pracují na principu analýzy, tj. zjednodušováním (filtrací) složitých kmitočtových struktur, i na principu syntézy, tj. skládáním jednodušších signálů do složitějších kmitočtových strukTur"n;siožitějšího časového průběhu signálu. Složitost výsledného akust. jevu není nutně podmíněna složitostí vy tvářecího systému. Výsledné jevy lze zpracovat /upravovačem signálu a používat jich jednotlivě jako zvuk. /efektů, n. je dále ft —n—o——\- V / vycti/íovact J cívka 1------1 "" lasobntky film. materiálu Elektronový záznam tv signálu na film. - nému řízeni osvitu, takže výsledná kvalita obrazu při profesionálně stabilním laboratorním zpracování netrpí nestandardností expozice. Posuv filmu je plynulý jako u metody /Vidwprinting. Určitou komplikací je nutnost dosáhnout vysokého vakua ve vlastním záznamovém zařízení, což bylo nutné zcela nově vyřešit, stejně jako problémy spojené s elektronickým zobrazovacím systémem. Zařízení bylo vypracováno též pro záznam barevného tv signálu. systém modulový stavebních rozměrů filmových dekorací, s. umožňující hospodárně používat řady prvků ateliérové /stavebnice, skladované ve /skladu fundusu, jejichž rozměry jsou normalizovány s určitým rozměrovým modulem. Modul je volen tak, aby vyhovoval požadavkům architektonických proporcí a potřebám nejčastěji používaných staveb film. /dekorací. Základní rozměrový modul /kulis na šířku i na výsku je 12,5 cm. Modul /praktikáblů na výšku je 15 cm při půdorysu 100 cm X 100(200) cm. Modul /schodů na výšku je 15 cm, na šířku 33,3 cm a na délku 50 cm. systém signalizace (v dabingu), soustava sloužící k rychlé orientaci a předáváni informací pracovníkům zúčastněným na výrobním procesu v natáčecích studiích. S.s. je pro obor film. /dabingu specifický, určený charakterem a podmínkami při natáčení /dialogů, /hudby a /ruchů. Informace se předávají jednak fó-nicky, jednak různobarevnou světelnou signalizací. S.s. zajišťuje 1. spuštění záznamu /magnetofonu, 2. přepis z úzkého magn. pásu na široký, 3. zákaz vstupu do studia a příkaz k zachování ticha, 4. začátek dialogu pro herce (hlavně při /komentářích), 5. indikaci synchronizačních /značek a hlášení. Signalizace je zčásti ovládána ručně z různých pracovišť a dále pak automaticky po uvedeni příslušného technol. zařízení do chodu. systém Single 8 mm, s, 8mm filmu, zavedený r. 1965 japonskou firmou Fuji. Formát filmu s.S.8 je zcela shodný s filmem Super 8 mm, lze je promítat i na stejných promítacích /strojích. Prakticky stejné jsou i jeho výhody a možnosti uplatnění. S.S.8 se však Lodliguje druhem podkladu filmu a zcela jiným řešením film. /kazety Single 8, které je přizpůsobena i konstrukce kamer Single 8. K s.S.8 se přiklonili pouze někteří japonští výrobci. V. film úzký, film zvukový amatérský. systém Super 8 mm, s. Smm filmu, zavedený r. 1965 firmou /Kodak, S.S.8 tvoří nový druh jilmu Super S mm, uložený ve speciální /kazetě" Super 8, s níž se film vkládá do kamery Super 8. S.S.8 vyžaduje i zvláštní zařízení pro /montáž filmu a promítací /stroj Super 8. Přínosem s.S.8 je značné zautomatizování a zjednodušení obsluhy snímací kamery, zvětšení obrazového políčka Bmm filmu a tím i zvýšení kvality promítaného obrazu. --I-kdyZ je s.S.8 určeši■ předevSim film. /amatérům, počítá i s rozsáhlým uplatněním v oblastech, které byly dosud vyhrazeny profesionálnímu IťJmm filmu, např. ve Školství, vědě, průmyslu, reklamě aj. Na filmu Super 8 mm se také pořizují redukované kopie z filmu 35 mm. Zvuk. doprovod je zaznamenán na magn. zvuk. /stopě nanesené na filmu. Po zavedení s.S.8 byla výroba přístrojů a zařízeni na film 2x8 mm (Standard 8) na celém světě zastavena. V. t. film úzký, film zvukový amatérský. systémy senzitometrickč, soubor na sebe navazujících způsobit měření a vyjadřování fot. vlastností fot. a kinemat. materiálů, např. s.s. Scheinerův, Hurte- Šatna kina rův-Driffieldúv, oba s.s. DIN, GOST, oba s.s. ASAj ISO, ČSN a četné další. V průběhu bezmála stoletého vývoje sen-zitometrie byla vytvořena řada s.s., která je charakteristická snahou stále více a více přibližovat jednotlivé fáze senzitometric-kých zkoušek praktickým podmínkám. Proto se dnes simulace spektrálního průběhu praktického /zdroje světla, /senziro-metr s intenzitní modulací, řádové napodobení expoziční/doby, neselektivita /modulátoru světla (zejm. u barevných /materiálů), použití vývojek v praxi běžných při senzitometrickém /vyvolávání atd. považují za samozřejmé Zvi. velký důraz se klade na hodnocení vzniklé fot. odezvy /denzitometry, což vedlo přímo k osamostatněni /denzhometrie jako poď-oboru/senzitometrie. Podobná situace je i v /mikrosenzítometrii a dalších podoborech senzitometrie. - S.s. obv. nabývá podoby národní normy n. mezinárodního doporučení. šablona obrazových úhlů (opt. úhelník), výrobní pomůcka /asistenta architekta, usnadňující kreslení vodorovných i svislých obrazových úhlů snímacích /objektivů, kamery s různými ohn. /vzdálenostmi, nejčastěji 28 a 35 mm. š. jsou zhotoveny z celuloidu n. plexiskla a maji vyznačeny stupnice vzdáleností, výšek a šířek zabíraného formátu prostoru při použití příslušného objektivu v kameře. šatna herecká, místnost v rámci tvůrčího příslušenství film. /ateliéru, kde se herec převléká, umývá, odličuje, studuje i odpočívá. Bývá vybavena vestavěnými skříněmi na obleky, prádlo a drobné propriety, s trezorkem k uzamčeni cenných osobních věcíj třídílné zrcadlo se sklopnými díly jc nezbytnou součástí přcvlč-kací časti 5. Další vnitřní zařízení $.ht se skládá z pracovního a maskovacího stolku se zrcadlem (popř. obě funkce kombinované v jediném stolku, zrcadlo vyklápěcí), konferenčního koutu s gaučem (lehátkem) a křesly apod. Ke každé £.h. má přiléhat umývárna se sprchovým koutem a vlastní WC. S.h. je různě velká a různě vybavená podle počtu herců, kteří jí současné používají (v. obr. na sír. 288). Šatna kina, prostor s obsluhou k uložení svrchního oděvu návštěvníků kina. S.k. je bud! jednoduchá, přístupná pouze z jednoho prostoru a dimenzovaná pro plný počet diváků, n. prokládad, přístupná ze dvou prostorů (jednosměrný /provoz diváků), s kapacitou přibližně pro dvojnásobný počet diváků. Jednoduchá š.fc. v kině se zpětným provozem je přístupná ze vstupní (čekárenské) haly n. z /předsálí (/foyeru), v kině s jednosměrným provozem pouze z předsálí. Překládači S.k. bývá jen v kině $ jednosměrným provozem a musí být přístupná jak ze vstupní (čekárenské) haly, tak i z předsálí (foyeru). Délka obslužného pultu š. se volí podle počtu sedadel v hle- 287 Šatna komparsu Vybavení herecké Šatny v atefíérové skupině film. střediska v Praze na Barrandove. diSti (1 nv pultu na každých 40 diváků). S+k. maji být situovaný tak, aby čekající návštěvníci u š. nerušili plynulý provoz. Dispoziční a provozní řešeni S.k. ovlivňuje podstatně vlastní provoz kina (rychlé odbavení návatěvniků). šatna komparsu, prostor pxo převlékáni a základní úpravu /komparsu (štatistu). Bývá vybavena speciálními věšákovými stěnami s lavicemi n. malými Šatnovými skříňkami (nejlépe plechovými) a maskovacími stoly pro předmaskování přímo v ž. S S.k. maji sousedit hygienická zařízení (umývárna se sprchami a WC) a rozsáhlejší maskérna. Pří š.k. je účelné zřídit příruční /sklad kostýmů s výdejním pultem přímo do prostoru Šatny. Velikost S.k. bývá různá, závisí na potřebě předepsané scénářem a na povaze a počtu vyráběných filmů. šatny ústřední, s. a hygienické příslušenství zaměstnanců Černého /provozu ve film. /středisku, soustředěné obv- za vrátnicí černého provozu. Místo š.ú. jsou ve film. středisku někdy S. decentralizo- vané u jednotlivých dílenských a skladových provozů, šestnáctka, 1. slang, název pro lómm kinemat. film; 2. slang, název používaný pro 16mm film. /kameru. šibenice (slang), pojízdný stojan s mikrofonem, používaný ve film. /ateliérech. Š. se uvádí do pohybu (přemisťuje) ručně. V. t. JEŘÁB MIKHOFQNNÍ,. Sifón (slang), představný výměnný člen opt. /soustavy /světlometu, ' zhotovený obv. z řídké tkaniny n. drátěného pletiva (v. obr. na str. 289) j způsobuje /rozptyl světla. školství filmové. Nejstarši film. Školou vysokoškolského typu je sov. VGIK (Vše* svazový statni film. institut), který pod názvem GIK zahájil činnost 1. září 1919. Byl vedle různých „tvůrčích dílen" a experimentálních, skupin., (zejra....v...Leningradě) první Školou se soustavně rozvíjeným pedagogickým programem. Výuka vycházela z praxe, akceptovala vSechny vývojové tendence sov. kinematografie. Po celou dobu trvání měl VGIK vždy vy- nikající pedagogické .obsazení - z řad skutečných mistrů v uměl. film. disciplínách. 2a 50 let působení Školy získalo na VGIK diplom kolem 4500 tvůrčích pracovníků a 200 cizinců. Dnešní VGIK je vysokoškolský kolos s řadou specializovaných fakult (dramaturgie, režie, kamera, historie a věda, herectví, scénografie, produkce aj.) se zvláštním zaměřením na film hraný, dokumentární, animovaný a různé tv žánry. Pod vedením 150 pedagogů se zde na budoucí povolání připravuje kolem 1500 studentů ze všech svazových republik i ze zahraničí. Škola je dokonale technicky a studijně vybavena, má rozsáhlou produkci vlastních filmů. Studium je pětileté, absolventské filmy posluchačů se promítají veřejně. Z modelu VGIKu vySJy i školy v socialistických zemích, jako pražská film. fakulta Akademie múzických uměni (FAMU), zal. r. 1946, která je od r. 1958 zároveň fakultou televizní, polská film. Škola v Lodéi a nejmladäí z nich, Německá vysoká Škola film. uměni v Postupimi-Ba-belsbergu (NDR). Rozdělení studijních oborů a výuka na nich jsou přizpůsobeny domácím podmínkám. V Maďarsku je film. studium sloučeno s divadelním na Škole typu Akademie, od Šedesátých let plni funkci praktické přípravky Studio Bély Bůlásse, v němž našli mladí adepti možnost realizace krátkých filmů netradičního pojetí. Divadelní průpravou procházejí adepti film. oborů i v Rumunsku. Největší studijní kapacitu mají pražská FAMU a polská škola, kde studuji i posluchači ze zahraničí. V posledních letech se výuka na těchto Školách zaměřuje i na potřeby televize. V kapitalistických zemích je nejvýznamnějSi film. Školou římské // Centro Sperimentale di Cinematografia s dvouletým studiem na väech uměl, a tech, oborech. U posluchačů režie se vyžaduje ukončené vysokoškolské vzdělání. Škola vznikla r( 1935 a v letech faiismu byla střediskem pokrokového teoretického myšlení, jehož praktickým důsledkem bylo poválečné neorealistické hnutí. Uměl. disciplíny na škole přednášeli významní italští teoretici & praktici. Škola je stárni (v resortu ministerstva pro turistiku a zábavu), je vybavena velkou knihovnou, vlastním film. archívem a potřebnou technikou (film. a tv) k realizací studijních prací. Složení studentů je silně mezinárodní, finančně náročné studium umožňuje většině systém stipendií. Ve Francii je školou obdobného typu IDHEC (Institut des Hautes Études Cinématographiqueg), jejíž tradice rovněž sahají do předválečné doby- Tato Škola vSak nemá tak skvělou kontinuitu ve smyslu úrovně výuky, tech. četnými krizemi. I zde je studium dvouleté, zahrnující všechny náročné film, a tv profese. Novinkou franc. 5.f. ;e zařazeni přednášek z dějin filmu na universitě' v Nanterre. V NSR vzniklo ä.f. poměrně nedávno. Nejstarši je film. obor na universi-tě v Ulmu a Akademie v Mnichovi, která sleduje nejpraktičtějSi dle. Tyto Školy vsak procházejí četnými krizemi a reformami, ve výuce se přeceňují experimentální formy. V Západním Berlíně existuje Akademie s přizvanými zahraničními lektory. V ostatních evropských zemích, pokud v nich specializované film. školy existuji, zaměřuje se studium úzce prak* ticky. Věta. se teoretická výuka váže na některé university, praktickou část přl-pravý umožňuji realizovaE různé instituce, jako např. /Švédský film. ústav ve Stockholmu. - š.f. v USA je soustředěno na •universitách a film se studuje bud na nižší universitě (tzv. undergraduate schod), ^ n. na universitě vyšší (graduate school). HiŽSi universitní studium fe čtyřleté a posluchači mají možnost kombinovat odborné film. studium s jinými obory. Většina film. Skol však patří k vyšším univer-sitám* Studium je dvouleté a předpokládá Sifůn se bakalářský diplom z nižší university. Mistrovský titul je udělován za teoretickou práci (teoretieko-estet. problém n. práce z oblasti film. kritiky), za scénář k filmu barevnému n. dokumentárnímu, n. za dokončený 16mm hraný n. dokumentární film. Studium je finančně velmi náročné, jednak pro min. Školní dotace, jednak pro vysoké Školné, jež se platí na všech amer. universitách. Podle výzkumu Amer. film. ústavu přednáší se film jako samostatná disciplína na 219 amer. universitách a 288 Školství filmové v ČSSR Školách vyššího typu. Specializované prednášky navStěvuje kolem 5000 studentů, kteří se rozhodli pro kariéru v oblasti filmu n. televize, Z popudu Amer. Jilm. ústavu bylo založeno tzv. Center far Advanced Film Studtes, což je dlouholetý výběrový postgraduální praktický kurs pro absolventy jiných film. Skol, kteří se v tomto středisku vlastně doučují tomu, čemu se nenaučili na film. Školách. Je to tzv. Workshop (Dílna), rovnající se asi ateliéru FAMU v Klimentské ul. v Praze 1. Center for Advanced Film Studies je v Beverly Hills v Kalifornii. V tomto státě jsou též dvě nejvýznamnějSi amer. film. školy: UGLA (Film School of Califor-nia University) a UCS (University of Southern California). - V rozvojových zemích, pokud studenti neodcházejí na vládni stipendium studovat do ciziny, zajišťují odbornou průpravu různé instituce - film. ústavy n. větš. film. kluby, disponující jistými finančními prostředky. Jde však obv. o akce jednorázového významu, výrazně svépomocné (Černá Afrika, některé latinskoamer. země). Kladné výsledky přinesl tento systém v Brazílii. Dobrou odbornou průpravu získávají ve film, škole ICAIC mladí filmaři na Kubě. V asijských zemích s velkou film. produkcí (Japonsko, Čína, Indie) $.£. existuje, avšak pro podrobnou charakteristiku chybějí závazné informace* školství filmové v ČSSR, výukový systém zajišťující plynulé kádrové doplňování čs. kinematografie. Odbornou přípravou středně tech. i provozních kádrů (současně také pro televizi, rozhlas, divadlo a příbuzné podniky a ústavy) zajišťuje Střední průmyslová Škola filmová v Cime-licick (okr. Písek), založená r. 1950. Denní studium je čtyřleté, zakončené odbornou prací s maturitní zkouškou. První dva ročníky Školy jsou průpravné, s dílenským výcvikem (mech. technologie, tech. kreslení, elektrotechnika, fotografie, film. technika, film. tvorba), poslední dva ročníky se specializují na dvě větve: větev obrazové a zvuk. techniky (pro ateliérovou a promítací film. a tv techniku) a větev provozně ekon. (pro produkční vedení výroby, pro distribuci a propagaci). Při škole je zaveden ještě dalši typ studia, tzv. pětileté nedělené studium pro obor obrazové, zvuk. a přenosové techniky, které lze absolvovat dálkově. Středoškolskou úroveň odborných pracovníků v podniku Film. laboratoře získávají i absolventi učebního oboru „filmový laborant"; učebni doba je zkrácena na jeden a půl roku, avšak předpokladem přijetí jé úspěšně absolvovaná maturitní zkouSka na dvanáctiletce. Vysokoškolskou specializovanou odbornou přípravu pro vedoucí funkce v oblasti tvůrčí a provozně tech. zajišťuje Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umíní v Praze (FAMU), a to v těchto oborech filra. a tv tvorby; scenáristika a dramaturgie, režie, obraz, uměl. fotografie, dokumentární tvorba, střihová skladba a produkce. Všechny obory lze absolvovat denním studiem čtyřletým až pětiletým, některé obory lze studovat i externě. Součásti studia jsou praktická cvičení, k nimž si posluchači sami mezi sebou sestavují potřebný výrobní štáb. Posluchači maji tak možnost seznámit se s celým procesem tvorby a vzniku film. děl vc vlastních školních ateliérech, střiž- 289 älechtovka nach, laboratořích a ostatních provozních dílnách. Pří vytváření studijních hraných filmů spolupracuji s posluchači F AMU i studující herectví a skladby z divadelní a hudební fakulty AMU, Externí studium je doplňováno některými přednáškami a zajišťováno pravidelnými konzultacemi, přičemž požadovanou předepsanou praxi vykonává posluchač již přímo na svém pracovišti. Všechny druhy studia jsou zakončovány diplomní prací teoretickou i praktickou, jejich obhajobami a složením ■ státní závěrečné zkoušky. Úspěšný absolvent získává diplom. Pro vážné zájemce z řad zaměstnanců ním. n. tv organizací a útvarů organizuje FAMU mimořádné studium pro obory kameraman, mistr zvuku a laboratorní zpracování filmů. Pro úroveň studia i značné nároky na píli a tvůrčí schopnosti posluchačů získává FÁMU prestiž mezi odbornými učiliäti svého druhu,* proto je stálevíce vyhledávána zájemci i % cizích zemí. Tito absolventi se zprav, stávají průkopníky moderní kinematografie ve své vlasti. Obor film. dramaturgie a scenáristiky !ze studovat i na Vysoké íkole múzických umení v Bratislava Speciální vysokoškolskou kvalifikaci v oboru slaboproudé elektrotechniky lze získat na katedře televize a filmu na fakultě elektrotech. při Českém vysokém uěeni teck. v, Praze. Celý uvedený systém Skalní odborné výuky byl svého času doprovázen i dočasnými formami doplňkových studií vybraných předmětů, např. pří střední ekon. Škole, ve Večerní škole film. tvorby, škole film. techniky, a stále na něj průběžně navazuji různé kursy, semináře atp. Do systému lze zařadit i trvalé odborné výukové zařízeni /Ústřední půjčovny filmů v Praze, tj. /Technické uíiliíti v Klánovicích a obdobné učiliStě Slovenského filmu v Bratislavě. Síechtovfca, slang, název film. /kamer vyráběných dříve firmou Josef Slechta-Praha, např. exteriérová kamera S-VII. šot filmový (z angl. shot - výstřel, rána), velmi krátký, obsahově zhuštěný akční /snímek, obv. zpravodajského určeni, nikoli tedy jednotlivý /záběr (jak uvádějí jazykové slovníky). 5. zachycuje událost několika výraznými záběry ve film. /týdeníku n. v tv zpravodajství. Název 8. se někdy chybně převádí i na samostatné kratičké filmy různého obsahu. ätáb výrobní, skupina tvůrčích, organizačních i tech. pracovníků, jejichž úkolem je vytvořit podle /scénáře film. /dílo nej-vySSich uměl. í tech. kvalit. Úplný S.v. má 25 až 30 Členů, jejích počet je ovlivněn - rozsahem i náplni filmu (v. organizační schéma u hesla výroba filmu); největai je v období vlastního /natáčení, v přípravném a dokončovacím /období je přiměřeně menSi. Vedoucími pracovníky ve S.v. jsou /režisér a /vedoucí výroby, kteří nesou, každý svým dílem, odpovědnost za ideově uměl. kvalitu filmu a jeho hospodářský výsledek. štáb výrobní v dabingu, kolektiv pracovníků tvořící hlavní výrobní složku dabingového studia. S. tvoří /režisér, /vedoucí výroby, /mistr zvuku, /střihač (v. střih), /úpravce textu a příslušní asistenti. K š. patři i externí pracovnici a pracovníci obsluh zařízeni. S.v. využívá ke své prácí služeb a tech, zařízení jednotlivých provozů studia včetně pomocných, složek podniku. S.v. sestavuje vedení pod- 290 niku po zadáni film. díla do výroby. Počet jeho pracovníků se mění během přípravných prací, v údobí natáčeni a dokončovacích prací, átenýř, svislý nosný sloup, obv. z kulatiny, dlouhý až 16 m, který se zapouští do země v /esteriéru n. se ataví na pevnou podložku zajištěnou proti posunutí (zakotvenou). Tvoří hlavní nosný prvek pro velké exteriérové film. stavby; ve film. /ateliéru slouží hlavně k zavěšení a napnutí pozadí. Štuc, slang, název pro prodlužovací /nástavec. štukatér filmový, odborný pracovník pro veškeré štukatérské práce související s výrobou á stavbou film. /dekoraci, popř. /výpravou filmu. Vyrábí ve Ituka-térskč dílně sádrové formy podle daných /skic pro sádrové odlitky n, pro podtlakové /tváření plastických fólií, pro výrobu kasírovaných otisků z papíru, juty n. plastických materiálů. Sum základni, rušivý signál vznikající zčásti v elektronických částech zařízeni pro /záznam zvuku vlivem náhodných nerovnoměrností při proudění elektronů, zčásti v magn. vrstvě /nosiče záznamu vlivem náhodných nerovnoměrností v rozložení a orientaci částic kysličníku železa, u fot. záznamu nerovnoměrnosti prúsvitnosti zvuk. /stopy (zrnitost rozhraní, nečistoty, mech. poškozeni). Cím kvalitněji! jsou zařízení a nosič, tun bývá B.z. menší. V každém členu přenosového řetězce existuje určitá úroveň 9.z. a v zájmu kvality přenosu je třeba všude zajistit vhodnou úroveň užitečného signálu, aby se dosáhlo velkého /odstupu rušivých signálů a tím dobré /dynamiky. Švédský filmový ústav (Svenska Film-institutet), instituce založená r. 1963 ve Stockholmu v souvislostí s velkou film. reformou; v podstatě představuje nadaci vytvořenou na smluvním základě mezi Švédským státem a film. výrobci, distributory a majiteli kin. Jednou z jeho činností je tvorba dlouhých hraných filmů n. spoluúčast na jejich vzniku. Je majitelem a správcem tzv. Domu filmu. Toto víceúčelové zařízení, KSící se značně od typických film. výroben, má moderní tech. základnu pro natáčeni, která byla dána do provozu r, 1970 a je vybavena zařízením, jež je „posledním výkřikem** na poli film. techniky z celosvětového pohledu. V tomto Domě filmu jsou dvě natáčecí /haly, z nichž větší má plochu 560 ra3 a men31370 m*. Obě jsou od sebe odděleny zvukotěsnými vraty, která lze podle potřeby zasunout, takže vznikne jedna zvětšená natáčecí plocha. Po stavební stránce bylo pamatováno na dokonalou akust. izolaci. Podlaha ateliérů, je bezespárá -s-naprosío— hladkým povrchem. Film. /dekorace se část. montují ve zvláStním prostoru mimo ateliéry, v nichž Jsou jen kompletovány. Ve větSím z obou ateliérů je vodní bazén 6,5 m X 4,5 m hloubky 4 m s opt. sklem k natáčení scén pod vodou. Roätový strop z kolejnic je opatřen el. rumpálky, které lze ovládat z jednoho mista v ateliéru. K umisťování /svítidel nad dekoracemi se používá jak metody osvětlovacích /mostů, tak teleskopických tyčí. Zapínání a vypínání jednotlivých světlometů n. celých okruhů se děje dálkově pomocí řídicího panelu. V Domě filmu jsou všechny výrobní dílny jako v normálním film. studiu, dáte technika záběru v amatérském filmu synchconizačni a míxáini studia, střižny, projekceí zkuSébhý, h« dukční místnosti. Je zde i velká film. knihovna a film. /archív. Kromě Domu filmu jsou ve Stockholmu jeStě novější film. ateliéry společnosti Eur op a-film a pak film. ateliéry Svensk-Filmut které jsou vsak před likvidaci. fivenkr, slang, název pro prvního /asistenta kamery. tabulka barevná, ve fotografii soubor vhodně zvolených barevných plošek, který slouží k hrubému odhadu kvality /reprodukce barev určitým systémem barevné fotografie n. určitým materiálem na základě subjektivního (popř. i objektivního) porovnání originálu a reprodukce t,b. Dobré t.b, obsahuji též soubor Šedivých ploch o rovnoměrně odstupňované odrazné hustotě („šedý klín"), který podstatným způsobem zvyíuje počet informací o kvalitě materiálu. Význam t.b. dále zvyšují event. údaje o spektrálních charakteristikách a kolorimetrických parametrech barevných ploch. Barvy (i jejich spektrální průběh) bývají často voleny tak, aby postihly choulostivá místa reprodukce barev určitým materiálem n. procesem. tabulka Lagoriova, odrazný zkušební /obrazec pro informativní určeni průběhu spektrální citlivosti černobílých film. /materiálů a některých' daläích receptoru citlivých k /světlu. T.L. se skládá z 24 svislých pruhů pestrých barev, prostřídaných deva ten á ctistupňovým i neutrálně Šedými klíny. Barevné pruhy jsou seřazeny postupně podle náhradních vlnových /délek svých /barev; kromě barev spektra je použito i několika purpurů. Vyrvoři-li se fot. černobílý n. jednobarevný obraz t.L., lze na něm spojit mista, v nichž obraz barevného pruhu má stejný /jas n, stejnou opt. /hustotu jako obraz sousední plošky Šedého klínu. Takto získaná křivka podává informaci o průběhu spektrální citlivostí zkoumaného receptoru pří udaném světelném /zdroji, popř. zařazeném barevném /filtru. Na t. je zprav, vynesena křivka rel. spektrální citlivosti lidského /oka. Čs. modifikací t.L. je Spektrální t,/VÚZORT, vyráběná ve dvou provedeních. První typ ných pruhů a počtem stupňů šedého klínu; druhý typ (obr. &), vhodnější pro vizuální hodnoceni, má kruhové barevné plošky zasazeny do jednotlivých poli neutrálního klinu. V. obr. za str. 304. tabulka Sedá, kontrolní snímací test, obsahující určitý počet nepestrých (šedých) ploch obv. přesně definovaných a pravidelně odstupňovaných od bílé po černou. Ve film. praxi se t.5. snímá např. pro praktické ověření správné /expozice negativu, záležející v konfrontaci snímku t. se /senzltogramem daného negativního materiálu. Při /kopírování barevných filmů slouží záběr ť,5. jako pomůcka /číslovače pjro nastavení optimálního podání barev film. kopie, popř. může být výchozím základem pro denzitometrické určení kopírovacího /čísla negativu a jeho opravné filtrace. Využívá sc přitom toho, 2e při správně reprodukci šedé barvy je zprav, optimální i /reprodukce barev ostatních. Nezbytnou podmínkou je, aby snímek t,5, byl pořízen za identických světelných a expozičních podmínek jako snímek příslušné scény. V. t« bxfonometrib kopírovacího procesu, piltr kor Mí ční, 5BNCOMBT, tah navíjecí, síla potřebná k navíjeni kinemat. /filmu proSlého /kamerou n. kopírovacím /strojem v navíjecí /kazetě, ji. jiným kinemat. /strojem, jejímž zdrojem je navíjecí /meohanismus. Velikost t.n. se měři dynamomttrem. Tahák, slang, název pro pohyblivě Úvodní n. koncové titulky, které se v obraze postupně plynule objevují. T* se zhotovuje snímáním /titulků napsaných na dlouhém pásu,-který-je-pHpevněh~na otáčejícím se válci n. jiném posouvaném pásu. - tachometr (rychloměr), mech, měř. a kontrolní přístroj vestavěný do tělesa film. /kamery, sloužící k milení a sledování obrazové /frekvence při natáčení film. /záběrů. StarSí typy t. odstředivých n- vštmíčkových se dnes nahrazuji t* magn. Kruhový trvalý magnet, poháněný přes ozubený převod od /pohonu kamery, otáčí se uvnitř hliníkového bubínku. Blektromagn. indukcí se bubínek natáčí proti síle spirálových perek, udržujících ručku v nulové poloze na stupnici. Výchylka ručky na stupnicí je přímo úměrná otáčkám magnetu. U rychloběžných film.kamer (v. kamera rychlostní ki-nemato orafi b) je t. namontován přímo na převodové skříni pohonného elektro-rootorku. taženi obrazu, slang, výraz pro vadu film. /obrazu, projevující se typickým rozmáznutím obrazových obrysů ve směru posuvu /filmu ve film. /dráze /kamery ú. promítacího /stroje, způsobenou nepřesnou souhrou mezi strhem film. /pásu obrazového a polohou rotační /závěrky. T.o. je způsobeno závěrkou, která buď předčasně odkrývá, n. pozdě zakrývá film. /okénko, v němž se dosud pohybuje film. pás. T*o. se slang, popisuje výrazem „táhne clona". Technické učiliště v Klánovicích, zařízení /Ústřední půjčovny filmů, v němž jsou internátním způsobem Skoleni pracovnici kín a podniků film. distribuce (půjčoven filmů a krajských film. podniků). Největšl část kapacity tohoto učiliště slouží praktickému i teoretickému Skolení /promítačů, jejichž kursy jsou zakončovány promítačskou zkouškou konanou rovněž v tomto učilišti, která päk absolventa opravňuje k veřejnému promítání 35mm filmů. Technicolor, ozmčení amer. firmy Tech-nicolor Motion Picture Corporation pro způsob výroby barevných /filmů, jehož hlavním rysem je j.tiStěrú*' distribučních /kopií hydrotypickou metodou. NejstarSi barevné filmy této firmy byly snímány ve speciální kameře s dělením na dvě opt. cesty, v nichž vznikaly dva výtažky; první filmy (1916) se promítaly speciálními promítacími /stroji s dvojitou /okenič-kou, dvěma barevnými /filtry a opt. /vyrovnáním; brzy poté (1919) se začalo používat pozitivních filmů tištěných hydro- typickou metodou ze želatínových matric. Tyto dva pozitivní filmy (v barvě obou „výtažků" - modrozeleného a oranžového) se slepily rubovou stranou k sobě a společně se promítaly jako jeden celek. Pro četné nevýhody (rozlepování filmů, malá kapacita promítacího stroje) se v roce 1926 přeSlo na hydrotyplcké tištěni obou výtažků do jedné vrstvy (později s vyvolanou zvuk. /stopou). Definitivní forma se objevuje v roce 1932. Obraz se snímá speciální kamerou s dělením paprsků do tři opt, cestná tři separátni filmy, z nichž se dále připravují tři reliéfové matrice. Z matric se pak hydrotypickou metodou na jednu společnou /podložku postupně tisknou všechny tři dilči obrazy {žlutý, purpurový, modrozelený). Ve snímací kameře T. prochází světlo (po průchodu speciálním objektivem) skleněnou kostkou, stmelenou ze dvou pravoúhlých hranolů, jejichž styčná plocha je pozlacena. Na ní dochází k dělení na svazky odpovídající zelenému a modrému + červenému dílčímu obrazu; první svazek prochází přímo na zelenocitiivý film (přes zelený filtr), druhý je odkloněn na /bipak. Přední (obrácený) film bipaku (pro modrý výtažek) je nesenzibilovaný a je na emulznl straně pokryt červenou filtrační vrstvou, která na přiléhající druhý panchromatický film propouSti pouze červený dílčí obraz. Ze tří filmů takto naexponovaných se připravují tiskové matrice: filmy se zpracovávají v tříslicí vývojce; po vyvolání následuje odmytí neutvrzené áelatíoy horkou vodou (tříslicí vývojka utvrdí želatinu v závislosti na /expozici, neutvrzená žela-tina se horkou vodou odmyje a na filmu se vytvoří želatínový reliéf, jehož tloušťka odpovídá expozici). Vzniklé reliéfní matrice se napojí barvivy (Žlutým, purpurovým, modrozeleným) odpovídajícími příslušnému výtažku; barviva se pak kontaktem postupně přenáSejí na obyčejný Černobílý pozitivní film, do jehož želatínové vrstvy vsakují. Na tento černobílý film se před přenosem barviv naexponuje zvuk. stopa a orámování jednotlivých obrázků a film se vyvolá a ustáli. K nevýhodám kamery T. patK její velká váha a objemnost (lze filmovat pouze z těžkých statívu), obtížná /justáž, mech. zranitelnost a potřeba vysoké /intenzity osvětlení. Proto se již od roku 1942 začaly připravovat tiskové matrice přes výtažky zhotovené z třívrst-vých barevných filmů; dnes se již používá pouze tohoto postupu (z negativů East-mancolor). Dosud nepřekonané před-* nOsti systému T.: velmi nízká cena pozitivní kopie (téměř stejná jako u černobílých filmů), prakticky neomezená barevná stálost pozitivních kopii (použiti tTŠRovýčh barviv umožňuje podstatné širäí volbu odolných a stálých barviv, než je tomu u materiálů s barvotvomým vyvoláváním a komponentami ve vrstvě), snadná možnost výroby jakéhokoli prakticky potřebného počtu distribučních kopii o dokonalé kvalitě, snadná možnost zásahu do kvality jednotlivých výtažků a-z toho plynoucí výborná kvalita /reprodukce barev v různých jasových stupních. technik ateliérový, nově zaváděný název pro ateliérového /mistra (dosud se nevžil). technik promítání v dabingu (promítač), pracovník tech. obsluhy promítacího a reprodukčního zařízení znalý plat- ných tech. a bezpečnostních předpisů, T.p. je pomocným členem výrobního /štábu. Vede přesnou evidenci promítaných kopií a /smyček s řádným předáním do příslušného provozu. Řídí se technol. požadavky výroby. Na výkonu a přesnosti jeho práce závisí hladký průběh natáčení. T.p. musí pečlivě zacházet se svěřeným smyčkovým materiálem, musí ovládat všechny druhy projekce včetně obsluhy nf zařízeni reprodukce zvuku a jeho správného technol. nastavení podle ČSN. technika dabingu, souhrnný název pro tech. činnost (včetně tech. prostředků), jejímž cílem je realizace uměl. záměrů /režiséra. T.d. nesmí nikdy převládat nad uměl. film. tvorbou /dabingu, i když je ji ovlivňována; v opačném případě by došlo k potlačení dram. složky film. /díla. T.d. je různá co do způsobu a použití pro příslušnou scénu n. celé film. dílo. Základní tech. prostředky a zařízení jsou neměnné a určují použití příslušné tech. metody. T.d. se uplatňuje při /záznamu dialogů, /úpravě textu, natáčení /ruchů, /střihu, záznamu hudebních /synchronů a mixáži. Při záznamu dialogů je tech, problémem zvládnout shodu (synchron) českého textu s artikulací herce originálu. Podle složitosti textu zvolí řež. buď t. sluchátek (v sluchátkách je text originálu slyšet slabě), která herce - /dabéra informuji o začátku vet a slouží mu k intonaci (cizojazyčný dialog je hercem-dabérem odposloucháván i při vlastním záznamu „naostro"), n. rež. spoléhá na paměť herce a před záznamem provádí zkoušky synchronu, T. sluchátek je poměrně přesná, ale svádí herce k monotónnímu a nepřirozenému přednesu, a proto se jí používá jen v ojedinělých případech. Proti tomu při natáčeni zpívaných textů je nutné t. sluchátek použít jako při /playbacku. Ve scénách, kde dochází k překrývání textu, musí se použít t. pomocného záznamu. K vytvoření /iluze prostoru slouží při natáčeni více mikrofonů s využitím jejích vzdáleností od zdroje akust. signálu s uplatněním /akustiky prostoru studia, n. se používá jiného tech. zařízení k prodlouženi doby /dozvuku. T. příjmu dialogů je individuální a nehje ji přesně stanovit. technika filmová, odvětvi související s /výrobou a /promítáním filmů. Zabývá se činností jednotlivých tech. oborů (/snímání, /osvětlováni, stavba /dekorací, /triky, /záznam zvuku, laboratorní /zpracování, promítání apod.) s cílem komplexně zlepSovat vývoj tech. zařízení, technologie, výrobních procesů a zvyšovat produktivitu práce. technika scénická, vžité označení pro soubor pracovišť ve film. /středisku, sloužících /výrobě a stavbě /dekorací a vybaveni scén ve film. /ateliéru. Do souboru t.s. patři všechny film. /dílny a /sklady, výpravné složky aj. technika záběru v amatérském filmu, způsob snímání amatérskou /kamerou. Nejčastěji $ě snímá „sr ruky*\ tj. kamerou drženou v ruce. Tomu jsou přizpůsobeny malé rozměry a malá váha amatérských kamer, z nichž některé jsou opatřeny i zvláštním držákem buď s kamerou pevně spojeným, n. odnimatelným, který držení usnadňuje. Snímání „z ruky*' vyžaduje klidné držení kamery a neustálé udržování její svislé polohy při jakémkoli pohybu kamery (např. při panorámování - 291 technika zvuková ve filmu v. panoráma filmová.). Při vyšších nárocích na kvalitu /záberu se natáčí kamerou na Jstativu, který je nezbytný zejm. při používání teleobjektivů (v. objektiv). technika zvuková ve filmu, speciální aplikace elektroakustiky, elektroniky, sdělovací techniky, /akustiky, regulační a řídicí techniky a /záznamu zvuku, síoužäd k /příjmu, /záznamu, /reprodukci a /úpravě zvuku společně a příjmem, záznamem a reprodukci kine mat. obrazu. V. t. kamera zvuková, magnetofon, míchaní zvuku, fäbpis zvuku, zpracovaní laboratorní fotografického (optického) záznamu zvuku. technologie dabingu, výrobní proces /dabingu, který lze rozdělit do tři základních etap, a to 1. předběžné a přípravné práce (tab. I.), 2. vlastni natáčení (tab. II.), 3. práce dokončovací (tab. III.). Přípravné práce začínají určením n. zadáním filmu k dabování /Ústřední půjčovnou filmu, Cs. televizi, popř. jinými odběrateli, zajištč-ním rozmnožovacích /materiálů spolu se zajištěním výroby dvou pracovních /kopii ve film. /laboratořích. Následuje vstupní kontrola došlých rozmnožovacích materiálů a střihová příprava, kde se první pracovni kopie porovná s druhou a uvedou se do přesného souhlasu na stahova- cím /stole, jiasa^ se pásy hudbya ruchů, provede se kroužkovaní a změří se délka /dialogů. Druhá pracovní kopie se pak rozdělí do testových /smyček. Současně probíhá /překlad (doslovný) dialogové /listiny; potom se text doslovného překladu předá /úpravci testu spolu s obrazovými smyčkami. Tim začíná /úprava textu. Po jejím dohotoveni je text schvalován lektorem studia a předán k zhotovení /scénáře, který slouží tvůrčím pracovníkům výrobního /štábu. V další etapě přípravných prací dochází k sestavení výrobního štábu (/režisér, produkční, /střihač, /mistr zvuku), k předvedeni a ideo- Tab. I. Předběžné á přípravné práce v dabingu film. dílo Ústřední půjčovna filmů zajištění rozmnožovacího materiálu kontrola materiálů a kopie střih rozsmyčkování i1 zařazení filmu do kategorie produkce dialogová metráž, označení nástupu dialogů předvedení filmu překlad dialogové listiny dramaturgické schváleni úprava textu dramaturgické schváleni rozmnoženi scénáře sestava výrobního štábu předvedení filmu pro štáb obsazení hereckých roli hlasové a rytmizační zkoušky mutace pro epidiaskop přejímka a kontrola textů režisérem zahajovací porada s vedením kontrola hudebních ruchových pásů smluvní dohody s herci Tab. II. Vlastní natáčeni přípravné práce záznam zajišfovad skutečné herecké obsazení záznam zajíšťovad 292 těleso žerné Tab. lir. Dokončovací práce v dabingu přípravné práce organizace dokončovacích prací střih, příprava všech mhtáž-ních pásů kontrola dvou-pásu, dialog kontrola všech mixáznichpásů výroba úvodních, koncových titulků laboratorní zpracováni dotáčky dopisů a plakátů trikové odděleni závěrečná mixáž pásů přepis z magii, záznamu na světelný vému prostudování celého film. díla. Režisér přejímá upravený text; dále následují hlasové /zkoušky a /výběr herců, /zkoušky rytmu, kontrola hudebních a ruchových pásů, určení sborových smyček a sestavování plánu natáčení. Mistr zvuku při předváděni pásů zjišťuje jejich obsah a kvalitu, stanoví pracovní postup po zvuk. stránce, zjišťuje zvláštnosti zvuk., popř. mimořádných těch. požadavků, které předává produkčnímu vedoucímu výroby. /Vedoucí výrobního štábu zajišťuje časy herc^-/dabérů, sestavuje rozpočet, zajišťuje hlasové zkoušky, uzavírá smlouvy s herd-ctabéry, rozděluje scénáře a zajišťuje pracovní předváděni pro herce □ štáb. Před zahájením vlastního natáčení se koná zahajovací porada štábu a vedeni podniku. Jejím účelem je prověrka připravenosti a podrobné stanovení terminů k natáčení a schválení předběžného rozpočtu. Poté dochází k vlastnímu natáteni, jehož cílem je pořídit zvuk. /záznam Českých dialogů, sborů, ruchů, hudby a zpěvu 35 mm. Ruchy a sbory se natáčejí zvlášť, obv. po skončení natáčeni dialogů, neboť sc předpokládá sestavení nových smyček ve větších délkách. Hudba a zpěv se natáčejí podle okolnosd a potřeby, zvi. je-li to pro celkové uměl. pojetí filmu nutné. Režisér ohlásí /výrobě úvodních titulků konečné herecké obsazení před zakončením filmu, jakmile jhá! jistotu, že již nemůže dojit ke změnám. V dokončovacích pracích přistupuje k řízeni prací na filmu další pracovník, /vedoucí dokončovacích prací. Následuje zvuk. sestřih, při kterém jde o sestavení zvuk. záznamů (dialogů, ruchů a zvuk. efektů) do žádaného pořadí spolu se zdokonalením /synchionností. laboratoř, zpracováni kombin. kopie kontrola I. kopie předvedení umel. radě tech. přejímka I. kopie r příkaz k výrobě distribučních kopií výroba distribučních kopií distribuční síť; divák Pořízení úvodních titulků obstarává vedoucí dokončovacích prací, který zajišťuje kreslíce a mistra obrazové úpravy. Hotové úvodní titulky jsou nastřiženy do pracovní kopie, která jde na míchačky. Před provedením závěrečné mixáže a dokončení střihu se provádí /kontrola dvoupásu pro celkový přehled o výsledku práce (první pracovní kopie a dialogový pás). Jemný sestřih má odstranit drobné nedostatky, zjištěné dvoupásovou projekcí. Pak následuje kontrola míchacích pásů a vlastni mixáž film. díla. Výsledná zvuk, mixáž je přepsána na opt. záznam, který se předává k dalšímu zpracování do film, laboratoři. Film. laboratoře zhotoví první kombinovanou /kopii již s českým textem. Následuje tech. schváleni první kombinované kopie a souhlas k výrobě distribučních kopií. Technol. proces je ukončen hodnocením hotového film. díla uměl. radou a hodnocením hospodářského výsledku a účetní uzávěrkou. Tatáž t, platí v zjednodušené formě pro výrobu komcn- -tářových filmů.--------------...... technologie filmová, označeni pro všechny výrobní postupy používané při /výrobě filmu. Jde věta. o ustálené metody pro jednotlivé dílčí fáze výroby od přípravných prací (v. období päípkavné) přes vlastni /natáčení, dokončovací /práce až po /promítáni hotového filmu. Dodržováni t.f. je podmínkou pro dosaženi vysoké tech. kvality filmu při optimálních výrobních nákladech. V. t. technika FILMOVÁ. teleobjektiv, /objektiv, u něhož se zvláštní konstrukci dosahuje zkrácení sečné /vzdálenosti vzhledem k ohn. /vzdáleností. Kombinace spojného a xozptylného členu v určité vzdálenosti od sebe vede k tako- vému lomu paprskového svazku spojného členu, při němž dochází v této kombinaci k účinnému prodloužení ohn. vzdálenosti samotného spojného Členu. T. maji proto menši stavební délku, což je výhodné jak z rozměrových, tak provozních hledisek. Schéma a praktické provedení t» v. obr. s u hesla objektiv těleso černé (černý zářič), pojem vytvořený abstrakcí; t,, které pohlcuje všechno dopadající /záření. Samo, jako každé t. zahřáté na určitou teplotu, vysílá zářeni, jehož intenzita a spektrální složení závisí na teplotě. Spektrální intenzita vyzařování t.£. je přesně určena Planckovým /zákonem a pro všechny vlnové /délky má ze všech teplotních /zářičů stejné teploty největŠÍ možnou hodnotu. Záření skutečným rozžhaveným t. zprav, není zcela totožné se zářením t.£.; liší se jednak kvantitativně (/jasem), jednak kvalitativně (spektrálním složením, popř. barvou) (obr.). Ze světelných /zdrojů používaných v kinematografii se charakterem vyzařování 10 A Křivky spektrální Intenzity AleX vyzařování černého telesa (a) a wolframu (i>) při tep fotě 3000 K. 293 teplota absolutní t. c. nejvíce blíži /žárovky. V. t. teplota chromaticnosti. teplota absolutní, t. vyjadřovaná stupnici, u níž je velikost jednoho stupně stejná jakp u stupnice Celsiovy, avSak nevychází se od bodu mrazu, nýbrž od tzv, absolutní nuľy T = —273,1 aC. Mezi t,a. T a t. f udanou ve °C tedy platí T = 273,1 +- í. Jednotkou pro vyjadřování t.a> je kelvin K, velikostí odpovídající °C; např. t. 20 °C odpovídá t,a. 293,1 K, Zavedenimt.au nabývají některé fyzikální zákony jednoduchého tvaru. Z nich má pro kinematografii význam např. vyzařo- vací /zákon Planckův, popř. Wienův. Pojem t*a* je též potřebný pro definici /t» chromaticnosti (v. t. kelvin). teplota chromatlěnosti TQ (dřívej Sí název u barvy, barevná t.)» veličina Číselně popisující /chromatičnost /světla světelného /zdroje (a do určité míry i jeho spektrální složení) pomocí t. černého /tělesa, jehož světlo má stejnou chromatičnost G>barvu"). Svetelné zdroje o stejné t-ch. mají touž chromatičnost (barvu světla), nemusí vsak mít stejné spektrálni složení. Pojem t.ch. má význam především pro pravé teplotní/zaftče(vysUajid záření po&^ ckova /zákona) ai'prb" zdroje,"jejichžzáření vysílá rozžhavená, barevně neutrálni pevná hmota (obr. a, 6). Chromatičnost světla zdrojů, jejichž spektrální charakteristika se příliš neliší od charakteristiky teplotního zářiče, vyjadřuje se ekvivalentní t.ch. 2*e. Světlo zdrojů (např. /obloukovek, /zářivek, /výbojek) s nespojitým, popř. čárovým n. pásovým spektrem, popř. světlo, jehož chromatičnost je vzdálena od čáry teplotních zářičů v diagramu chromaticnosti (v. obr. u hesla mMení barvy), charakterizuje se náhradní t.ch. 2"n, která má pouze informativní povahu Přibližné hodnoty t.ch. některých světelných zdrojů 700 n m a) Rel. spektrální složení záření teplotních zářičů (černých těles) o různé teplot S chromaticnosti; Tc je uvedena v miredech (100 |x r d =* 10000 K, 125 \s.rd = 8000 K, 200 urd = 5000 K, 250 urd »4000 Kt 333 urd = 3000 K. 500 urd = 2000 K). b) Juddúv diagram k stanovení teploty chromaticnosti v miredech. Svetelný zdroj T.ch. v miredech vK stearínová svicka 580 1720 petrolejová lampa 530 1870 žárovka vakuová 380—Í20 2 400—2 600 žárovka promítači 290—360 2800—3400: zářivka denní 155 6 500 zářivka bílá 250 4 000 . zářivka růžová 370 2700 obloukovka s čistými uhlíky 220 4 500 vysokointenzitnl obloukovka 20O 5000 průměrné denní světlo 170 5 900 přímo svetlo sluneční 210 4 800 modrá obloha 147 6 800 obloha raírne zatažená 73 13 600 xenónové výbojky 175 5 700 halogenové žárovky 290—310 3 200—3 400 0,28 0,20 0,32 0,3ír . Qf3S 0,3$ OW 0^2 W a omezenou platnost. Jednotkou t.ch. je /kelvin {K] n. /mired [íjrd]. T.ch. lze měnit konverzními /filtry; k jejímu praktickému určení slouží /měřič t.ch. Vhodnou volbou /intenzity osvětlení ve vztahu k t.ch. daných světelných zdrojů lze dosáhnout dobré zrakové pohody (v. diagram kruithofův); velikost t.eh> má velký význam při natáčení a promítání barevných /filmů. Hodnoty t.ch. některých světelných zdrojů jsou uvedeny v tab. —ÍC-plot^-pcvr^hovd-^číoIné-ho-zdre— je, t. banky n. trubice uzavírající vlastní zdroj světla (vlákno, výboj), závislá na typu světelného /zdroje, jeho velikosti, umístění a poloze. Je snahou dosáhnout co nejnižSÍ t.p.s.z. a co nejmenSího tepelného vyzařování, neboť tyto faktory nepříznivě ovlivňují konstrukci /světlometů, možnosti jejich využití, bezpečnostní pracovní předpisy. NejvySíí t.p. maji teplotní /zářiče, nejnižSÍ t.p. mají světelné zdroje luminiscenční (v. obr.). terén měnitelný, slang, název pro kovovou montovatelnou a přestavitelnou nosnou konstrukci, umožňující stavbu různě vysokých t. ve film. /ateliéru n. /exteriéru. 294 testováni barevné, vžitý název zkušebního portupu pro /určování opravné (korekční) filtrace pří /kopírování barevných filxmWT.b. záleží v tom, že zkoušený negativ se kopíruje na pozitivní materiál pod určitými kombinacemi barevných o) 400 b) -......—190 no so Povrchové teploty: a) žárovky klasické (v dvojí poloze}, b) žárovky halogenové, c) zářivky. /filtrů. Zvláätním případem je t. senzita-metrické, vycházející ze /senzitogramu, snímku standardní měrné předlohy apod. V. t. čísloval, senco.mht, tabulka šeda. thriller filmový, komerční označení filmu, který zaručuje> kasovni úspěch (obdoba literárního bestselleru). Scénář tX počítá proto s nejzákladJiějSími, primitivními emocemi diváka. Tím není řečeno, žc t.f. nemůže být i vynikající, umělecky hodnotný film (franc. film Mzda strachu, 1953» scenáristy a rež. H. G. Clouzota podle stejnojmenného románu G. Ar* nauda). ticho filmové, z hlediska zvuk. /dramaturgie filmu trojí koncepce, za předpokladu, že je funkční (nikoli zbytečnou zámlkou mezi dvěma různými zvuk. prostředky) ve vztahu k tomu, co se odehrává na plámě: a) t., které je na určitě ploše zvuk. pásu svrchovaným prostředkem (nenarušeným žádným jiným zvukem) a přispívá k dram. napětí. Jeho časová délka se nemusí překrývat s formální stavbou /záberu, přesto jeho trvání musí být umělecky zdůvodnitelnč obsahovými vlastnostmi záběru; b) t., které je základem pro ^rčitč^pl5chu--zVu1CT^ ojediněle a krátce vystupuji jiné zvuky, zejm. /hluky » c) t., které nemá samostatnou funkci, není nositelem dramaturgického smyslu, ale je součástí jiného zvuk. prostředku: dlouhá pauza v hudbě, výrazná zámlka v hovoru* nezbytný oddech mezi dvěma prostředky, pravidelné přerušováni hluku tichem atd. Jeho logiku, čas, smysl, jakožto vedlejšího projevu, určuji zákonitosti toho zvuk. materiálu, jehož je součástí. Pro koncepci t* ve filmu je důležitá jeho vazba na prostor.' Iluze skutečnosti ve zvuk. filmu a vtaženi diváka do prostoru snímaného objektu způsobuje, Že divák vnímá prostor s jeho Šířkou, hloubkou i Mtmi akust. vlastnostmi. I t. lze „povýšiť* na vrcholně dram. prostředek, jestliže je „přerušena" jeho normální vazba na prostor, Čas a akustlčno snímaného objektu. T. nabývá na účinu hlavně tehdy, jestliže divák ví, Že může slyšet i nejvzdálenější hluky, nejtišší šumy. Vystupuje tedy v dvojí, psychologicky vy-pointované roli: je buď přirozenou součásti prostoru (s přirozenou dramaturgickou funkcí), umdým popřením zvuk. možností (s psychologicky dram. funkci). T. ve filmu má také Časový vývoj, evoluci, zprav, jinou než v objektivní skutečnosti. Z hlediska vnímajícího subjektu jsou nezbytné tři fáze: a) nutná fáze pro psychické doznění předchozího akust. prostředku, b) nutná fáze pro uvědomění t. a jeho významové zařazeni do kontextu s odvíjejícím se film. záběrem, c) gradace t. jako psyekoLi dram. spoluprožívání. — Délku t. a jeho psychol., dram. účin modeluje film. záběr, popř, jejich vzájemný vztah. V tvůrčím procesu je třeba tyto relace upravovat. Někdy je třeba přidat na délce záběru, aby intenzita film. t. ve smyslu dram. účinu dosáhla požadovaného napětí, jindy naopak je třeba zasáhnout do vizuálního pásu střihem ve prospěch účinné evoluce t. titulek v amatérském filmu, psaný n. tištěný text v amatérském /filmu, podávající divákovi zprávu o skutečnostech, které nebylo možné n. účelné vyjádřit ve filmu obrazem n. zvukem. Podle funkce se t. v a.f. dělí na tři základní druhy; t. úvodní, t. průvodní a t- závěrečné. Ňa začátku filmu je /t. ■úvodní} který se skládá z t. hlavního, udávajícího název filmu, a z t. vedlejších, informujících o tvůrcích filmu a o dalších nezbytných skutečnostech. T. průvodních se používá v průběhu filmu pro lepší srozumitelnost děje (informace 0 místě, času aj.). ZvláStním druhem t. průvodních jsou /t. dialogové. Svou literární povahou tvoří t. průvodní ve filmu nesourodý prvek, který má být omezen na nejnižSÍ míru. T. závěrečné ukončují film (např. „Konec"). T. pro amatérský film se nejčastěji píší štětcem bílou barvou na tmavý papír n. na sklo, pod které lze podložit vhodný podklad (textil, fotografii aj.). K sestavení textu se používá i jednotlivých písmen vystřižených z papíru n. jiné hmoty. Typ písma má odpovídat charakteru filmu. K barevnému filmu je nutný také barevný t. Při snímáni složitějších t., zejm. úvodních (např, t. pohyblivých, postupně dokreslovaných, snímaných dvoj-espozici aj.), využívá se též různých /triků, T. se snímají nejsnáze pomoci /titulko-vače. títulkovaě amatérský, zařízeni k snímáni /titulků amatérskou''/kamerou. T. zajišťuje stálou polohu kamery a snímané předlohy, popř. umožňuje rovnoměrné osvětlení předlohy. T. může být vodorovný (v. obr.), svislý n. universální, použitelný v obou polohách. Skládá se ze stojanu ú, zařízení pro upevnění kamery b, držáku předlohové desky s předlohou c, popř. z osvětlovacích těles. Velikost předlohové desky má být alespoň 15 X 20 cm* Kvalitnější t. bývají vybaveny bohatým příslušenstvím pro trikové titulky (např, bubnem pro titulky otočné, dvojici válečků pro titulky tažené, sklopnou předlohovou deskou pro titulky sklápěné aj.), popř. 1 saněmi s posuvovým šroubem pro nájezd n, odjezd kamery. Je-li předmětová vzdá- titulky dialogové lenost předlohy v t. kratii než spodní hranice zaostření objektivu, je třeba na objektiv nasadit předsádkovou ŕčočku vhodné opt. mohutností, n. použit podložky pod objektiv. Některé miniaturní t. se upevňují přímo na objektiv n. skříň kamery. Jejich Amatérský t i tulko važ. předlohová deska je Široká jen několik centimetrů. Vyhovují pouze min. nárokům, protože písmo titulků musí být drobné a každá jeho nepřesnost se při /promítání projeví ruSívě. Jako náhrady za t, lze výhodně použít i stojanu fot. zvětĚL přístroje, Ve všech případech musí být opt. /osa objektivu kolmá na předlohu a směřovat do jejího středu. titulky dialogové, obv. tištěný text nahrazující mluvené slovo ve filmech s cizí jazykovou verzí, umístěný zprav, ve spodní části obrazu. Poloha t*ď. je důležitá zejm. u film. /kopií s klasickým obrazovým formátem 1:1,375, které mají n. mohou být promítány jako obrazové formáty s poměrem stran 1 :1,66 n. 1:1,85. T.d. mají stručně vystihnout obsah /dialogů, nemají však odvádět pozornost od promítaného obrazu n. svou délkou narušovat souvislost vnímaného děje, T.d. musí být na film. kopii v místě dialogu v obraze: jsou vkopírovány n. raženy o 21 obrazové pole později, než je začátek dialogu ve zvuk. /stopě. První prací při titulkováni filmu je překlad, dále následuje založení kopie, tj. určení místa a délky trváni t. a vlastni technika titulkování. Film. kopie lze opatřovat t,d. třemi'různými způsoby; opt. cestou, mechanicky (ražením) a chemicky (leptáním). 1. Opt. cesta. Při výrobě kopii se použije titulkové kopírky (v. stroj kopírovací filmový), v níž se obraz z negativu kopíruje kontaktním způsobem, ale t. se vkopiruje z titulkového /pásu opticky, rii /kopírování se titulkový pás nepohybuje a stojící t. se promítá do roviny film. suroviny (v místech tmavých písmen neprochází světlo). V okamžiku, kdy doba trvání t. skončí, posune se titulkový pás pomoci programového řídicího pásu o jedno obrazové pole, které je čiré; na další povel naskočí následující t. atd. t. lze též kopírovat do duph^átniho /negativu; sériová výroba titulkových kopii se pak děje na běžných kontaktních kopírkách. V tomto případě je nutné pro vkopirování použit černého titulkového pásu; kopíruje se oddelene obraz a oddelene t. 2. Mech. cestou (rašením) se pořizuji t.d. do hotových kopií na titulkových razících strojích. 295 titulky úvodní mami tragikomedie filmová '1 Anastasija Vertinská jako Ofélie ve filmu Grigorijô Kozinceva Hatntet. Z Chaplinova filmu Diktátor. Pii této operací se prohřátý tiskařský Štoček s príslušným, t, vtlačí do emulzni vrstvy, takže vznikne průhledný („bílý") t. černé n. barevné orámovaný. Proti t* získaným opticky jsou ražené t. lépe čitelné ve světlých místech obrazu. Techniky razeni se používá zejm. u zahraničních filmů barevných; překopírování by způsobilo degradaci barev. 3. Chem, cesta (leptání) záleží v nanesení ochranné voskové vrstvy na hotovou kopii; po zatuhnuti se do ni mírně ohřátým Štočkem (stejným jako pro raženi) prorazí t. Film je pak protahován leptací lázní (nejčastěji roztokem chlornanu sodného), která odstraní želatínu na místech, kde vosková vrstva byla proražena. Po leptání se vosková vrstva s filmu odstráni a film se usuší. Leptané t. jsou při zvládnuté technologií velmi kvalitní, avšak jde o postup značně nákladný. titulky úvodní, psaný, tištěný n, kreslený text, zachycený na film. /pás a promítaný na začátku film. /představení. T.ú. obsahují název filmu, produkci, jména herců* jména tvůrčích pracovníků a názvy film. studií a film. laboratoři, v nichž byl film vyroben a zpracován. Kromě t.ú., obsahujících název film. díla, bývají někdy ostatní údaje uvedeny až na konci filmu. 296 T.ú. jsou výrazem autorských práv jednotlivých pracovníků na film. díle. točeni, staräí, dnes již neužívaný výraz pro /natáčení. točna, mech. zařízení, obv. dřevěná n. kovová nosná a otočná konstrukce, přemístitelná, umožňující otáčeni částí film. /dekorace na ní upevnené n. ploSiny s postavenou dekorací pro scénické efekty. Někdy se jí využívá též k postavení kamery pro různé záběry n. k upevnění malovaného kruhového pozadí, které se otáčí např. za oknem vozidla místo zadní /projekce (tzv. „mech. zadní projekce").................___________ Todd-AO, amer. systém /promítáni 7umm filmu. Od ostatních technologií se líži hlavně promítacími /stroji a zvuk. /aparaturami (až patnáctikanálový zvuk. záznam, reprodukční /soustavy za promítací /plochou). Film 70mm přináší proti 35mm filmu podstatné zkvalitněni obrazu. Promítaný obraz ze 70mm filmu je asi o 40 až 50 % vyšší než promítaný obraz /filmu Širokoúhlého, /Promítárny na 70 mm film nejsou o mnoho náročnější na prostor než promítárny pro ostatní technologie Širokoúhlého promítání. Ostatní požadavky pro promítání 70mm filmu jsou zprav, jen zpřísněním požadavků äirokoúhlých promítacích technologií. ZvláStni důraz se klade na to, aby střed promítací plochy byl kolmý na opt. /osu promítacího stroje, /Zakřivení promítací plochy může být kruhové o poloměru rovném 0,8 až l,0ná-sobku promítací /vzdálenosti; bývá však také parabolické. Někdy bývá nejvetii zakřivení ve středu promítací plochy, přičemž parabola přechází do stran v přímky. Převýšení /sedadel, vyhovující ostatním Širokoúhlým technologiím promítání, vyhovuje i promítáni 70mm filmu, jestliže výska promítaného obrazu je větší max. o 50 % (při převýšeni 15 cm), popř. o 40 % vídajícího obrazu Širokoúhlého filmu. Při větších výžkáeh obrazu, kdy spodní hrana obrazu musí být položena nízko, má optimální /křivka viditelnosti strmější průběh, než je tomu u ostatních technologií širokoúhlého promítání, Todd-AO 35, označeni nových snímacích anamorfotických /objektivů pro /natáíení 35 mm /filmů, dodávaných amer. firmou T.-AO, Hollywood, Sada zahrnuje objektivy ohn. vzdálenosti (základních clonových /Čišel): 28 mm (3,9), 38 mm (2,3), 50 mm (2,3), 52 mm (1,4), 75 mm (2,5,), 100 mm (3,4), 150 mm (3,4); poslední objektiv je vhodný pro makro-snisiky stejně jako objektiv 200 mm (3,4). Dále sem patří teleobjektivy 300 mm (4,5); 400 mm (5,6); 500 mm (5,6); 600 mm (5,6); 800 mm (5,6); 1000 mm (6,3); 1200 mm (7,0). Mimoto fa T.-AO dodává též anamorfotické pankratické /objektivy (transfokátory) s rozsahy ohn. vzdáleností 40 až 240 mm (4,2) a 50 až 500 mm (5,8), Součinitel anamorfózy (v. zobrazení anamorfotickb) - je 2; 1; okenička kamery je upravena pro poměr stran obrazu 1: 2,35, tok svetelný, fotometrická veličina (v. veličiny a jednotky fotometrické), ..-která^3!^acvfeiíe_schopM vyvolat zrakový vjem. T.s. 0 vysílaný z přibližně bodového zdroje do prostorového /úhlu v* je určen součinem střední /svítivosti /stf zdroje a velikosti úhlu co: * ■- Jstf. o. Jednotkou t.s. je /lumen. V kinematografii je t.s. mírou výkonu některých světelně těch. zařízení (např. /svítidel, kopírovacích /strojů, promítacích /strojů, /diaprojektorů); velikost t*s. se prakticky určuje jako součin střední /intenzity osvětlení Jo&tř a obsahu S plochy, na kterou t.s. dopadá:

v nichž dochází k zákonitým úbytkům světla. úhel prostorový prakticky přijímat všechny druhy hudby pro potřebu filmu, televize i gramofonového průmyslu. Místnost hudební /režie je uzpůsobena i pro /míchání zvuku. Mezi hudební režií a vlastním sálem je ještě prostor o objemu 100 m", kde je možno přijímat zpěv, dialog, komentář, ruchy n. sólové nástroje. Velké studio je vybaveno M0Q8 In) Ztráty světlalMsvStetné účinnosti) v opt. soustavě promítacího stroje: 0 - opt. osa soustavy, Z - duté zrcadlo, K - el. oblouk se svítící plynovou kuličkou v kráteru klad- Z přehledu plyne, že celková ztráta svěda po průchodu opt. Členy v soustavě je asi 95 %, kdežto celková ú.s.p.s. dosahuje zhruba 5 %. Vedle zákonitého úbytku světla vlivem opt. členů v opt. soustavě promítacího stroje se mohou na dalších ztrátách světla podílet nevhodné opt. členy v soustavě, nesprávné seřízení těchto opt. členů a nevhodné ošetřování, popř. neuspokojivé Čištění povrchů jednotlivých opt. členů v opt. soustavé promítacího stroje. Někdy se ú.s.p.s, vyjadřuje též pomocí účinného světelného množství (V. VELIČINY A JEDNOTKY FOTOMETRICKÉ) na promítací ploše, vztaženého k světelnému množství zdroje světla (o stejné době); v takovém případě se uvažují i ztráty světla způsobené rotační /závěrkou promítacího stroje. účinnost svítidla, podíl světelného /toku vyzařovaného /svítidlem k světelnému toku světelného /zdroje. Ú.s. se udává v procentech. Cs. závisí na konstrukci, na rozměrech svítidla, na světelně tech. vlastnostech světelné činného materiálu, na údržbě, Čistotě a seřízení svítidla. Svítidla s reflektory maji větší ú. než svítidla s refraktory. UFA (Universum Film AG), film. společnost, která v roce 1956 převzala ateliéry své bývalé předválečné jmenovkyně v Zá-...-padním Eerlírté, -ve.čtvrtiXeiapelhof. Je to komplex 6 natáčecích hal, z nichž nejvétší má plochu U00 m*> velikost dalších čtyř se pohybuje mezi 500 m3 až 900 ma. Nej-menSí studio o 150 ma je trvale pronajato II. programu Západoberltnské televize. Jde v podstatě o zastaralé výrobní jednotky, v nichž se vedení film, společnosti snaží uplatňovat moderní film. techniku a tím zlepšovat pracovní podmínky. Jedním z moderních zařízení je soustava /Electro-nic-Cam se čtyřmi kamerami, jíž se používá převážně při natáčení tv snímků n. pojfadů. Jinou pozoruhodností jc moderní nahrávací studio, jehož využití je víceúčelové. Skládá se z hudebního sálu o ploše 600 m* a kubatuře 8000 m1, v němž lze noho uhlíku, OK - okénko, ZA - závěrka, OBÍ « oble kt t v, p - promítací plocha, S -světelný tok z kráteru (100 %)t Si - světelný tok na promítací ploše (5 %)+ stropní konstrukci k upevněni film. dekorací a osvětlovacích /mostů. Potom se tento sál změní ve film. ateliér, v němž lze natáčet bez narušení akustiky a estét, vzhledu prostoru. Přilehlý promítací tunel s příslušným promítacím zařízením a promítacími plochami umožňuje natáčet záběry se zadní /projekci. Nevýhodou ateliérů je jejích poloha v bezprostřední blízkosti mezinárodního tempelhofského letiště, neboí ani důkladná akust. opatření nezabraňuji rušivým vlivům při natáčení. úhel prostorový) veličina používaná zejm. ve /fotometru, charakterizující roz-bíhavost kužele n. jehlanu (např. svazku světelných paprsků vycházejících z bodového zdroje); je definován plochou vymezenou jím na povrchu jednotkové koule (koule o polomeru r = I, se středem ve vrcholu kužele) (obr. o). Nemá-Ii koule jednotkový poloměr, počítá se ú.p. ctí jako w = -P/r*, kde P je plocha vymezená na kouli a * poloměr koule. Jednotkou ú.p. je /steradián (zn. sr). Max. hodnota ú.p. je 4tt sr, odpovídající celému prostoru. a) K definicí prostorového úhlu. Pro účely fotometrické je často třeba určit ú.p. paprskového svazku omezeného rovinnou clonou. Je-H otvor clony kruhový (o poloměru rj<) a rovina clony kolmá ke spojnici středu kruhu s vrcholem prostorového úhlu (ve vzdálenosti d od vrcholu), má ú.p» velikost o = 2 tt (1 — cos s), přičemž tg «= rKR Jsou-li rozměry 301 úhel zábgru otvoru S clony malé vzhledem ke vzdálenosti d roviny dony od bodového zdroje, lze ů,p. určit přibližné jalco m = S cos aíď, kde a je Uhel, který svírá osa svaiku s kolmicí n vztyčenou k rovině- clony (obr. i). fc-J Prostorový úheľ vynieiený rovinnou clo-nou. uhel záberu, starší název 'proVveUkost záběru. uhlíky elektrického oblouku, elektrody Ci>ro ss proud kladná a záporná), obv. ve tvaru válce (roubíku), používané pro obloukový výboj v Vobloukovkách. U.e.o. listi jsou směsi rozemletého petrolejového a uhelného koksu, dehtu, smoly s přimísí soli bóru. Vysokointcnxitní u. (napouštěné, efektní) mají navíc uvnitř roubíku Jádro (dusí, knot) 3 přísadou fluoridů (v. t. oblouk VYSOKomTBNZiTNl). Zatížení u.e.o. je dáno polaritou a typem. Kladný u, mívá větSi pramir. (U ss el. oblouku je kladný u. více zatížen prudkým dopadem elektronů emitovaných u. záporným a rychleji uhořívá.) Vzájemná poloha kladného a záporného u. je dána konstrukcí obloukovky (v. obr.). Snížení prechodového odporu v držácích u. a zlepšen! el. napájení se dosahuje poměděním povrchu u. 3 2 13 3 Vzájemná poloha uhlíků: J - přímá, st na -pájení, 2 - přímá, ss napájení, 3 - äikmä, ss napájeni. ukazatelé práce kin. Při hodnocení výsledků práce kin, sledování průběhu exploatace jednotlivých filmu, a zejm. při sestavování krátkodobých i perspektivních plánů se pracuje ve film. distribuci s řadou u. Nejdůležitěji! a nejpoužívaněji! x nich jsou: počet kin (přičemž za kino se považuje kulturní zařízení, jehož hlavním účelem je pořádání pravidelných, veřejných film, představení, nejméně jednou v týdnu, zprav, za vstupné), počet představení, počet návätévniku, hrubé 302 tržby za vstupné, průměrný počet návštěvníků na jedno představení, průměrné vstupné ria jednoho návštěvníka, využití ^paciry kin, poíet návätév kina na jednoho obyvatele za rok. V. tab. Vývoj ukazatelů film. distribuce POČET STÁLÝCH KIN 1945—71 ČSSR ČSR SSR 1945 - 1650 141S 232 1946 1909 1642 267 1947 2003 1 723 280 1948 2 160 1801 359 1949 2 351 1 884 467 1950 2591 2 020 571 1951 2 851 2 145 706 1952 3 329 2 501 828 1953 3 45,6 2 547 909 1954 3480 2 540 940 1955 3 475 2 523 952 1956 3 488 2 528 960 1957 3 501 2534 967 195S 3 516 2 542 974 1959 2 529 2 535 994 1960 3 566 2 536 1 030 1961 3 606 2 529 I 077 1962 3707 2 572 1 135 1963 3 736 2 572 1 164 1964 3 725 2 537 1 188 1965 3 710 2 516 1 194 1966 3 682 2 503 1 179 1967 3 612 2476 1 136 196S 3570 2 456 1 114 1969 3 507 2402 1 105 1970 3 496 2 394 1 102 1971 3 495 2 399 1 096 POČBT PŘEDSTAVENÍ 1945—71 [v tisících představeni] ČSŠR ČSR SSR 1945 202 170 32 1946 545 463 82 1947 642 545 97 1948 690 569 121 1949 754 593 161 1950 718 554 164 1951 776 594 . 182 1952 894 684 210 1953 930 705 225 1954 93! 707 224 1955 987 750 237 1956 I 047 793 254 1957 1063 810 253 1958 1093 827 266 1959 1086 814 272 1960 1 089 805 284 1961 1 101 797 304 1962 1087 774 313 1963 1084 766 319 1964 1068 .............755...... -3K- 1965 1045 741 304 1966 1 035 734 301 1967 1 001 718 283 1968 973 698 275 1969 944 673 271 1970 930 664 266 1971 929 666 263 POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ 1945 —71 ČSSR CSR............. SSR 1945 54 230 45 460 8 770 (Od 5. 5.) 1946 127 220 110 014 17 206 1947 146 012 126 050 19 962 ČSSR ČSR SSR 1948 153 834 129 720 24 114 1949 147 469 122 213 25 256 1950 120 793 98 754 22 039 1951 123 799 100 959 22 840 1952 130972 105 505 25 467 1953 136 032 107 499 28 533 1954 150 957 119 643 31 314 1955 162 648 128 876 33 772 1956 184 816 146 464 38 352 1957 186 210 148 053 38 157 1958 183 333 142 703 40630 1959 174 033 133 438 40 595 1960 176 046 132 991 43 055 1961 . 165 069 124 023 41 646 1962 151 796 111695 40 102 1963 140 306 102 908 37 398 1964 133 861 98 907 34 954 1965 128 185 95 021 33 164 1966 126 979 93 864 33 115 1967 118 S54 88 358 30 496 1968 118 679 87 303 31375 1969 119 902 88 699 31 202 1970 114 752. 84246 30506 1971. 110 745 81 706 29 039 HRUBÉ VSTUPNÉ KIN 1945—71 [v miliónech Kčs] ČSSR ČSR SSR 1945 78 65 13 1946 ..............183...... 156 27 1947 215 181 34 1948 325 277 48 1949 314 261 53 1950 250 206 44 1951 275 223 52 1952 309 248 61 1953 316 253 63 1954 372 299 73 1955 411 330 82 1956 468 374 94 1957 490 394 96 1958 507 405 102 1959 479 380 99 1960 490 383 107 1961 466 363 103 1962 446 344 102 1963 437 336 101 1964 439 342 97 1965 449 349 100 1966 462 359 103 1967 479 373 105 1968 520 399 121 1969 558 430 128 1970 541 418 123 1971 533 416 117 PRŮMĚRNÝ POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ NA 1 PREDSTAVENÍ 1945—71 1945 269 267 279 1946 233 237 210 1947 228 231 206 1948 223 228 200 1949 193 206 157 1950 168 178 134 1951 159 170 125 1952 146 154 121 1953 146 153 127 1954 162 169 140 195S 165 172 143 1956 176 185 151 1957 175 183 151 1958 168 172 153 1959 160 164 149 ČSSR ČSR SSR POČET PREMIÉR 1945—72 v ČSSR 1960 .-' 162 165 152 1945 66 1959 191 1961 ■'■ 150 156 137 1946 167 1960 204 1962 139 144 128 1947 208 1961 209 1963 129 134 117 1948 107 1962 210 1964 125 131 112 1949 106 1963 197 1965 123 128 109 1950 79 1964 209 1966 123 128 110 1951 88 1965 199 1967 119 123 108 1952 123 1966 202 1968 122 125 114 1953 120 1967 203 1969 127 132 115 1954 134 1968 198 1970 123 127 115 1955 ' 133 1969 186 1971 119 123 110 1956 155 1970 201 1957 172 1971 205 PRŮMÉRNÉ HRUBÉ VSTUPNĚ KIN 1958 189 ' 1972 230 1 NÁVŠTEVNÍKA 1945—71 [v Kas) ČSSR ČSR SSR 1945 1,44 1,43 1,48 1946 1,44 1,42 1,57 1947 1,48------------ 1,4+ 1,72 1948 2,11 2,14 1,99 1949 2,13 . 2,14 2,10 1950 2,07 2,09 2,01 1951 2,22 2,21 2,28 1952 2,36 2,35 2,40 1953 2,32 2,35 2,21 1954 2,46 2,50 2,33 1955 2,53 2,56 2,40 1956 2,53 2,55 2,44 1957 2,63 2,66 2,52 1958 2,76 2,84 2,50 1959 2,75 2,85 2,44 1960 2,78 2,88 2,48 1961 1,81 2,93 2,47 1962 3,94 3,08 2,55 1963 3,11 3,27 2,69 1964 3,28 3,46 2,77 1965 3,50 3,67 3,01 1966 3,64 3,83 3,11 1967 4,03 4,23 3,46 1968 4,38 4,57 3,87 1969 4,65 4,85 4,09 1970 4,72 4,96 4,05 1971 4,82 5,10 4,03 VYUŽITÍ KAPACITY KIN 1945—71 [v %] ČSSR ČSR SSR 1945 — — — 1946 . — 42,9 46,0 1947 49,- 47,8 1943 — 49,6 50,8 1949 — 46,1 43,7 1950 40,6 41,1 40,0 1951 41,- 41,7 38,3 1952 39,- 39,1 1 38,8 1953 41,9 42,- 41,6 1954 46,3 46,8 49,6 1955 48,3 48,- 49,9 1956 52,4 51,9 54,2 1957 53,7 52,- 53,4 1958 50,3 49,2 54,6 1959 48,6 46,5 53,4 1960 48,3 46,7 53,8 1961 45,2 44,- 49,3 1962 42,- 40,7 46,3 1963 39,1 38,1 42,5 1964 37,8 37,- 40,1 1965 37,3 36,8 39,1 1966 37,8 37,3 . 39,3 1967 36,6 36,4 37,3 1968 37,7 37,2 39,4 1969 39,4 39,4 39,4 1970 38,5 38,3 39,0 1971 37,2 37,2 37,2 ukazatelé výrobní filmu, souhrn údajů určujících výrobní, plánovací a finanční parametry Almu. Je to především formát filmu, určení, zda jde o černobílý n. barevný /film, /délka v metrech, průměrná denní /výrobnost v metrech, potrebné množství film. /materiálu na herecké /zkouSky, koeficient (násobek) spotreby negatívu obrazu s eventuálním uvedením druhu materiálu, termín zahájení přípravných prací (v. období přípravné), pirvní a poslední filmovací Vden, termín vyrobení první /kopie nimu> ■ finanční limit nákladů filmu. ultrafán, Čirá bezbarvá fólie z acetyl-celulózy. V kresleném /filmu na ni /kon-turisté překreslují tuSi pohybové fáze oživené kresby (v. animace) a počet fólií odpovídající pohybu pokládají na malované /pozadí. Z historického hlediska použil průhledné (celuloidové) fólie v kresleném filmu poprvé Earl Hurd r. 1914 a po nem je zdokonalil Raul Barré a Bili Nolan. TJltrascope, obeh. značka anamorfo-tických snímacích /objektivů (monobloků), dodávaných především v ručních film. /kamerách Arrifiex 35 mm, používá-li se jich k /natáčeni Širokoúhlých /filmů. Sada U. zahrnuje snímací objektivy (monobloky) s ohn. /vzdálenostmi a základními clonovými /čísly: 40 mm, 50 mm, 85 mm (//2), 135 mm (//4), 300 mm, 400 mm, 600 mm (//5,6), Anamorfotický pankratlcký /objektív U. má rozsah ohn. vzdálenosti 76 až 300 mm (//5,6). Činitel anamorfózy u viech objektívu U. je 2. UNIATBC (I/Union Internationale des Associations Techniques Cinématographi-a;ues), Mezinárodni unie kinemat. sdružení s ústředím v Paříži, jehož členy jsou organizace z více než 20 zemi. Cs. členskými organizacemi TJ. jsou Ústřední ředitelství čs. filmu, /VÚZORT a /INTERKAMERA. UNICA (Union Internationale du Ci-néma ďAmateur), mezinárodní organizace fimiV /amatérů, sdružující na třicet národních svazů. Jejím posláním je podporovat co nejSirSí výměnu zkušeností mezi členskými svazy, zejm. pokud jde o metodickou pomoc film. klubům a o rozšiřováni členské základny ve film. klubech. Organizace TJ. byla založena r. 1935 v Barceloně a s výjimkou válečných let pořádá každoročně v jedné zemi kongres a film. soutěž. Již dvakrát se tyto akce konaly v ČSSR. Uaicord, firemní název nového typu zvuk. /kamery pro fot. záznam zvuku fy /Siemens. úprava akustická, přizpůsobení daného uzavřeného prostoru akust. /požadavkům úprava zahraničních filmů na daný prostor. tf.a. se skládá obv. z vhodného přizpůsobení proporcí a tvaru upravovaného prostoru, aby vyhovoval z hledisek principů geometrické /akustiky prostoru a z vhodného opracováni jeho povrchů takovými materiály a konstrukcemi, aby se v prostoru dosáhlo optimálního /dozvuku pro daný účel a /difuzity zvuk. pole. K ú.a. patří také opatření proti rušivému průstupu zvuku zvenčí n. ze sousedních prostorů do prostoru upravovaného n. naopak. V. t. izolace zvuková, konstrukce akustická. úprava povrchová, poslední pracovní operace při stavbe /dekorací (malování stěn, tapetování, sádrování, /patinová-* ní aj.). úprava textu (v dabingu), v podstatě /synchronizace /dialogů, v mateřštině s obrazem originálu. Dochází k ní po literární ú. jejich /překladu. Přeložené dialogy se musí upravovat se zřetelem na pohyby rtů herců originálu (v původním znění). Doslovného překladu dialogů, pořízeného z dialogové /listiny, i když byl upraven literárně, nelze k natáčeni použít. (Překlad pořízený bez zřetele k obrazu je pro ú,t. pouze surovinou.) Při ú.t. je nutné přihlížet hlavně k semknurostl rtů při pronášení labiál a k prízvučným samohláskám zvi. zdůrazněným původními představiteli - herci originálu. Při ú.t* lze nahradit jednu retnici druhou a samohlásky jinými, artikulačně podobnými* Počet slabik v ú.t. nemusí přesné odpovídat počtu slabik v originále, protože některé zvuky lze pronášet bez pohybu rtů (bez artiku-lace). Zde má tedy ú.t, volnost. Za základní vodítko pro rytmus ú. lze pokládat césury, které musí být v ú* dialogu.na stejném místě jako v originále. Zkušenost říká, že v některých případech je nutné dosáhnout naprosté shody při semknutí rtů, jindy jedna retnice ú.t. nahradí dvé retnice na obraze. V některých případech je identita prízvučných slabik překladu a originálu hlavním předpokladem dosažení /synchronu, jindy lze tohoto pravidla nedbat. Shoda překladu s obrazem originálu závisí často na individuálních vlastnostech herce-/dabéra, jeho způsobu mluvy, tvárnosti a vystiženi rytmu, v němž byl pronášen originální dialog hercem originálu. V případě nutnosti přizve /úpravce ke spolupráci na úvt. /mluvčika. Tato fáze je někdy nutná, neboť na bezvadné ú.t. závisí jak tech., tak uměl, kvalita /dabingu. Aby se dosáhlo potřebného synchronu, musí úpravce mnohokrát měnit slova i přestavovat celé věty, až konečně splynou s pohyby rtů na obraze. Tato profese vyžaduje nutné literární nadáni, příslušné vysokoškolské vzdělání a dokonalou znalost cizí řeči, z niž je překlad pořízen. Ú.t. vyžaduje cit pro použiti textu ve spisovném n. hovorovém jazyce ti, někdy i použiti originálu v jednodivých dějových částech rumu. (O tom vlak již rozhoduje režisér dabovaného filmu.) Vyžaduje-Ii tematika filmu přesné tlumočení historických, etnografických, vojenských, tech. n. jiných názvů a situaci, je přizván k spolupráci odborný poradce. Kvalitu provedené úpravy tettu kontroluje /lektor a předává jí režisérovi dabovaného filmu. úprava zahraničních filmů, přetlumočení hovorových projevů v cizojazyčných filmech bud ve zkratce pomocí čes- 303 ůpravce textu kých film. /titulků, n, v plném rozsahu . prostřednictvím /dabingu (v. t. úprava textu). První, jednodušší a levnější způ* sob odvádí divákovu pozornost od vlastního děje, složité a náročné dabováni představuje umělecky zpracovanou /synchronizaci /dialogů, monologů a event. i zpěvu v češtině, neumožňuje však slySet oblíbeného představitele v původní řeči a tím - podle argumentace odpůrců dabingu - ochuzuje o část uměl. vjemu. V ČSSR se nyní dabuje asi 50 filmů ročně. p ůpravce textu, kvalifikovaný pracovník, který podle /překladu dialogové /listiny upravuje české texty. Ú.t. tvoří české /dialogy tak, aby byly synchronní s originálem, jazykově správné atd., aby se zachovaly všechny stylistické a jazykové zvláštností podle originálu. /Úprava textu je důležitým článkem předvýrobního procesu. Ú.t. se řídi uměl. požadavky /režiséra, jemuž předává upravený text v podobě úplného /scénáře s označením textu pořadovými čísly podle upravovaných /smyček. úpravna vody, strojovna (Často ve zvláštním objektu),^ sloužící k úpravě vody převážně mech. a chem, čištěním, bez biologické úpravy, pro potřebu laboratorního /zpracován! filmu. upravoval signálu, souhrn zařízení sloužící k úpravě el. signálu zvuk. /modulace jednak k účelům realistickým, tj. k simulaci reálných situací zdroje zvuku v prostoru a k napodobeni některých, zejxn. reprodukčních zdrojů zvuku, jednak ke zvláštním úpravám, kterými se vytváří zvuk. zobrazeni nereálných n. neobvyklých situací zdroje zvuku, n. kterými se dosahuje významově samostatných, neobvyklých až neskutečných zvuk. jevů. Výsledek těchto zvláštních úprav zprav, kvalifikujeme jako /zvuk elektronický. U.s, má především obsahovat různé druhy elektro-akust. (tj, elektronických) /filtrů, zejm. pásmové, řezací, selektívni, spetiální, váhové a zkreslovaci, dále nelineárni obvody, zejm. omezovače (v. t. osciloGraf) a elektronické modulátory. Součástí u.s. bývají i další elektroakust. zařízeni jako míchači /stůl, zařízení pro umělý /dozvuk a /ozvěnu, diHče a násobiče kmitočtu, fázové modulátory, spektrálni modulátory, spouStĚci a tvarovací obvody, rytmizátory, perkusni tvarované a přerušovače (opakovače), event. další čtyřpoly s proměnnými parametry, z nichž některé mohou být řízeny programově (automaticky). Dokonale vybaveným u.s. lze teoreticky neomezeně ovlivňovat časový průběh amplitudy i spektrální struktury procházejícího el. signálu. Realistických úprav se používá k simulaci vzdalování zdroje v pleném, k simulaci umístěni zdroje za závěsem, za dveřmi, za zdi atd„ k simulaci uxrdstěni zdroje v uzavřených n. polouzavřených prostorech (v. charakter zvuku prostorový), dále k simulaci reprodukce zvuku sdělovacími prostředky, jako jsou telefon, hlasitý telefon, radiotelefon, místní rozhlas, rozhlasový přijímač, magnetofon, mech. gramofon a megafon. U.a. může být vybaven též zdrojem doprovodných signálů, tj. jednak typických poruch (kliksy, interferenční hvizdy, atmosférické a jiné řadiopomehy, síťový brum, povrchové praskoty, Sum atd.), jednak užitečných signálů (u telefonu oznamovací t6n, obsa- zovací ton, zvonění, u rozhlasu časové signály, znělky, telegrafické a rychlotelegra-fické signály atd.). Složité u.s. mají zprav, vlastní křížové /přepojovače. určování opravné filtrace, stěžejní úkon při /kopírování barevných /filmů, záležející v nalezeni takového spektrálního složení kopírovacího světla, při němž kopírovaný fot. záznam, obv. negativ, poskytne za daných podmínek chem. zpracování kopírovacího materiálu požadovaný výsledek co do barevného /podání, Větš, jde o stanoveni příslušně kombinace sub-traktivních kopírovacích /filtrů, ale též správného poměru tří dílčích /expozic při aditivním /kopírováni. V praxi se účelu dosahuje barevným /testováním negativu na daný kopírovací materiál s /předfiltrem, n. též senzitometrickým výpočtem či použitím zvláštních anály* Zátorú. V. t. ANALYZÁTOR BAREVNÝ HAZBL-TINB, EXPONOMBTRIE, KOPÍROVACÍHO PROCESU, SBNCOMBT. úroveň signálu, hladina ú.a., desetinásobek logaritmu p oměru výkonu Px měřeného signálu a výkonu referenčního Pr: vyjadřuje se nejčastěji v dB podle vztahu Áúa £dB] « 10 log kde Pr - 1 mW. U.s. se měří nejčastěji při přechodu zvuk. signálu z jednoho přenosového Členu do druhého, tedy na vstupu a výstupu různých, elektroakust. zařízeni. Místo pracného měření výkonu se dává přednost měření ú.s. pomocí napětí. Referenční napětí je Uo = 0,175 V a lze je naměřit při výkonu Po ^ 1 raV na zatěžovacím odporu Rz = 600 £i, což je často se vyskytující hodnota výstupního a vstupního odporu-U.s. je dvacetinásobek logaritmu poměru napětí měřeného signálu a napětí referenčního a vyjadřuje se v dB podle vztahu Aua = 201og , kde Ur --• 0,775 V. Ur Ú.s. vztažená k hodnotě PT 1 mW se nazývá abs. Má-li měřený signál stejnou hodnotu jako hodnota referenční, je ú.3. nulová. Nulová hodnota ú.s. se také nazývá jmenovitá hodnota signálu n. 100% zvuk. /modulace. Je-li referenční hodnota odlišná od PT = 1 mW na R = 600 íí, nazývá se ú.s. ret. Je-li výstupní impedance předchozího členu a vstupní impedance následujícího Členu shodná a rovná R = «= 600 Cl, pak při nezatíženém výstupu vzroste výstupní napětí z hodnoty UT = = 0,775 V při nezatíženém výstupu a výkonu 1 mW na hodnotu dvojnásobnou, tj, Uv 1,55 Va ú.s. vzroste o 6 dB. Pro snadné propojováni zvuk. zařízení by měly být výstupní ú.s. a vstupní citlivosti různých zařízení stejnéV^rtftože^e-vsak--z nutných tech. důvodů používá kromě výkonového přizpůsobení též napěťového a proudového přizpůsobeni různých zařízení, je nutné postupovat zejm. při spojování zařízení razných výrobců obezřetně, aby nenastaly deformace útlumové charakteristiky nevhodným impedančním přizpůsobením, n. aby nenastalo harmonické zkresleni n. snížení odstupu rušivých signálů při nevhodném úrovňovém přizpůsobení jednotlivých zařizenír Často se velikost ú.s. vynáší graficky v závislosti na sledu prvků, které tvoří el. řetěz; vznikne tak úrovňový diagram. usazeni objektivu, vžitý název pro přesné zamontováni snímacího /objektivu v VobÍímce-objektivu-tak,-aby-údaj-stup«-nice vzdálenosti při /zaostřování souhlasil se skutečnou naměřenou snímací /vzdáleností. V. t. justáž. ústředna požární (film. střediska), signalizační zařízeni, do něhož jsou soustředěny víechny obvody poplašných požárních hlásičů (tepelných i kouřových detektorů), a také požárních tlačítek. Tyto hlásiče jsou rozmístěny na vhodných mís-stech v /ateliérech, skladech, ve /střižnách a na jiných pracovištích, kde je zvýšené nebezpečí požáru. U.p. bývá umístěna na strážnici požárního útvaru. V, t, dozor POŽÁRNÍ, SPR1NKLER. Ústrední půjčovna filmů (ÚPF), jeden z podniků /Českého filmu. ÚPF vznikla 1. 1. 1957. Do té doby existovala tzv. Film. distribuce, která měla tyto organizační části: Ředitelství, Rozdělovnu filmů, Správu kin, Zahraniční odděleni a odděleni Tisk a propagace. Součástí Správy kin byly tzv, krajské správy á prakticky všechna stáuií kina.^Správa.Jdn (ve vlastním smyslu slova) byla převedena na městské, popř. místní národní výbory a z dosavadních krajských správ Film. distribuce se staly samostatné krajské film. podniky, řízené radami KNV (do 31, 3. 1957 spravovaly také všechna kina v příslušné oblasti). Ze zahraničního odděleni byl vytvořen samostatný podnik Čs; filmexportiZbývající-organizační části a Činnosti se staly základem ÚPF. Dnes má ÚPF tuto organizační strukturu: odbor distribuční, odbor ekonomický, závod Kinotechiůka a závod Hradec Králové. V čele podniku stojí ředitel, jmenovaný ústředním ředitelem Čs. filmu. Je současně členem vedeni Čs. filmu. Základním úkolem ÚPF je příprava dostatečného počtu filmů všech druhů pro promítání v kinech. Příprava záleží mj. ve výběru zahraničních filmů, v převzetí filmů domácí výroby, v rozhodnutí o datu premiéry filmu, přípravě distribučních /kopii a vybaveni filmu propagačním materiálem (popř. organizováni propagace hromadnými sdělovacími prostředky). V rámci ÚPF jsou dva programové fondy film. kopii (Praha, Brno), odkud se expeduji 35mm kopie do kin. činnost Kinotechmky záleží převážně v zajišťováni tech. služeb pro kina a dodávek kino tech- materiálu a zařízení. Závod Kmotechnika zpracovává rovněž projekty novostaveb kin, stavebních adaptaci provozoven a generálních optav elektroinstalací: má vývojovou základnu promítací techniky, oddělení tech. rozvoje a pro* vozuje /Tech. učiliště v Klánovicích (pro školeni promítačů). Závod v Hradci Králové byl součástí ÚPF do 31.12.1973. Vykb- SPEKTRÁLNÍ TABULKA VÚZORT 1971 ČÍS. ÓOI-A a) Spektrální tabulka VUZORT s barevnými pruhy. žeb a ekonomiky prakticky funkce krajského podniku pro film, koncerty a estrády pro Východočeský kraj. (Tyto podniky jsou v ostatních krajích.) ÚPF je samostatnou hospodářskou organizací. Podstatnou část příjmů tvoří půjčovné z kin. ÚPF odvádi část půjčovného podnikům film. tvorby, financuje výrobu distribučních kopii a nákup monopolů i materiálů zahraničních filmů. ...........útlum Ävuku, snížení /hlasitosti /zvuku v prostom. Dosahuje se ho obv. snížením doby /dozvuku prostoru, jde-íi o rušivé provozní zvuky. U,z-. se někdy rozumí též sníženi /hladiny hluku, při-čházejicihó do prostoru zvenčí, zvuk. 304 SPEKTRÁLNÍ TABULKA VÚZORT 1971 ČÍS. °<»-B ABCDE FGHI K LMNOPR b) Spektrální tabulka VUZORT s barevnými kruhovými ploskami. /izolaci prostoru látkami schopnými tlumit zvuk. vlny (materiály zvukově nepro-pusmými, neprůzvucnými). V. t, izolace zvtíkova. utopie* filmová, /žánr převzatý z literatury. Kořeny u. sahají hluboko do minulosti, kdy její autoři vytvářeli bud ideálni (Campannella: Sluneční stát, Th. Moore: Utopie - odtud název), n. hrozivý obraz budoucnosti společnosti své doby. Příkladem u.f. je film Krakatit (1948) scenáristy a rež. O. Vávry podle stejnojmenného románu K> Čapka, Jako o zvlaž ml odrůdě u. lze mluvit o u. alegorické* která jinotajnými obrazy odhaluje smysl současné skutečnosti (např. nim BOd nemoc, 1937, scenáristy a rež. H. Haas e podle stejnojmenné divadelní hry K. Čapka). uzavírka rotační, nesprávný název pro /závěrku rotační. vada barevná (chromatická), opt. /v. opt. /soustav způsobená tím, že obrazy vytvořené /světly různých vlnových /délek se vzájemně liší. Příčinou je závislost /indexu lomu na vlnové délce světla; proto se v.b. vyskytuje pouze u dioptrických soustav (nikoli u soustav zrcadlových). Jestliže zobrazovaný předmět vysílá složené světlo (např. bílé), vytvoři opt. soustava tolik obrazů, kolik monochromatických světe! je ve vysílaném světle obsaženo. Jednotlivé obrazy mají různou polohu a různou velikost (obr. a); soustava má v.b. polohy a v.b. velikosti. V.b. polohy se měří osovou vzdáleností obrazů vy- tvořených dvěma odlišnými monochromatickými světly, v.b. velikosti se stanoví jako rozdíl ohn. /vzdáleností pro dvě světla různých vlnových délek. Prakticky se v.b* projevuje tím, že obraz má barevné obrysy. Vhodnou kombinací spojných a rozptylných /čoček z různých opt. /skel lze dosáhnout shodné polohy i velikosti obrazů pro dvě barevná světla; soustava těchto vlastnosti se nazývá /achromát. Je-li takové shody dosaženo pro světla tři vlnových délek, jde o /apoebromát. Průběh v.b. se zaznamenává jako průběh /v. otvorové pro sledovaná různobarevná světla (obr. b). vada o tvorova (sférická), v. opt. /soustav způsobená tím, že paprsky, vycházející z bodu na opt. /ose & dopadající v různých výSkách do vstupní pupily, po průchodu soustavou protínají opt. osu v různé vzdálenosti od paraxiálmho obrazu (v. prostor PAKAXiALMi, obr. a): Následkem v.o. se předmětový bod zobraz! jako kruhová ploška (rozptylový krouäek). Velikost v.o. se měří vzdáleností průsečíku sledovaného paprsku s opt, osou od par-axiálnmo obrazu; průběh se vyjadřuje graficky jako závislost dopadové výšky na velikosti v.o. (obr. b). V.o. je korigována pro určitý otvor opt. soustavy, jestliže paprsky příslušné okraji tohoto otvoru po průchodu opt. soustavou protnou opt. osu v temže bodě jako paprsky paraxiálni (obr. c). Je-Ií dosaženo takového souhlasu pro dvě dopadové výSky, jde o dvojnásobnou korekcí v.o. (obr, d). Korekce v.o. se dosahuje vhodnou kombinaci spojných a rozptylných /čoček z různých opt. /skel. Při zaclonění (při vyšším clonovém /Čísle) /objektivu se omezuje dopadová výška paprskových svazků; tím se mění rozložení světla v rozptylovém kroužku (jenž je obrazem bodu) a poloha roviny nejlep-Ěího obrazu. b) Průběh barevné vad/ se zakresluje do grafu vady otvorové. Kromě průbShu pro základní světlo vlnové délky Xz jsou zakresleny křivky otvorové vady pro světla vlnových délek lx a Xt. vady optické c) Průběh otvorové vady s jednoduchou korekcí. Paprsky o dopadové výšce ht sď limou do ohniska. (Otvorová vada jc korigována pro otvor o průměru 2ht.) á\ Průběh otvorové vady s dvojnásobnou korekci. (Otvorová vada je korigována pro dopadové výšky hi a h*) a) K barevné vadě. Obrazy vvtvařené^mod-J rým (m). zeleným (z) a červeným (ě^světtem j mají různou polohu a velikost. s£ a}'K otvorové vadě. Paprsky o rázných do-padových výškách (hlt h7, A,) protínají opt. osu různě daleko od paraxiSInlho obrazu, popř. ohniska f*. 1 -í- b) Znázorněni průběhu otvorové vady. Na svislou osu se vynášejí dopadové výšky h, na vodorovnou osu velikost otvorové vady Ax'. Je sledován paraxiálni paprsek 1 a paprsky 2 a 3. vady optické (aberace), odchylky od ideálního opt, /zobrazení. Jsou způsobeny tím. Se paprskový svazek, vycházející z předmětového bodu, neprotiná obrazovou rovinu v jediném bodě. V.o. se projevují tím, že obrazem bodu je ploška, obrazem roviny kolmé k opt. /ose je rotační plocha, obrazem přímky, jež leží v předmětové rovině a neprotiná opt. osu, je obecně křivka, a že /světlo různých vlnových /délek vytváří obraz v různých místech a $ různým zvětšením. V.o. se děli na monochromatické a barevné. Monochromatické paprsky,'vycházející z osového bodu a dopadající na zobrazovací opt. plochu v různých výškách, protínají po průchodu opt. /soustavou opt. osu v různých místech (/v. otvorová); zvětšení obrazu mimo osu je jiné než v její blízkosti (/zkresleni); 305 váleček obrazy bodů roviny kolmé k ose se vytvářejí na zakřivené ploše (/zklcnutí pole). Při Šikmém chodu Širokého svazku paprsků se uplatňuje zvláštní druh nesymetrické otvorové v. (/koma)j při zobrazení mimo-osového bodu úzkým Šikmým svazkem se na zobrazovacím prvku uplatňují především dva rozdílné působící řezy, takže obrazem bodu jsou dvě úsečky vzájemně kolmé a ležící v různých místech (/Astigmatismus). Při průchodu bílého světla /čočkami se paprsky různých vlnových délek lomí různým způsobem (/v. barevná). Každá opt. soustava je zatížena téměř všemi v.o., takže rozložení světla v obraze bodu má složitý průběh. Zmenšení (korekce) v.o. se dosahuje vhodnou kombinací čoček, /zrcadel, popř. /hranolů, o různých poloměrech křivosti, /indexech lomu, popř. různých lámavých úhlech. Úplné odstranění v.v. není možné, ani obv. bezpodmínečně nutné. Korekční stav opt, soustavy se popisuje grafickým průběhem jednotlivých v.o. (v. obr. u hesla Astigmatismus, vada barbvná, vada otvoková, zkreslení). váleček, mech. součást transportního /mechanismu kinemat. stroje n. přístroje. Válcový povrch v. je osazen tak, aby byl ve styku s filmem pouze v místech jeho /děrování. V. hladké slouží k účelům vodicím, v. t. kladka. Vi ozubeni jsou opatřeny Ozubený váleček: í - ozubení, 2 - tSEeso válečku, R ~ rozteč příčná, [>$ - rozteg kružnicová, Dv - patní kružnice, On - vrcholový průměr zubů válečku. po obvodě dvěma řadami broušených zubů, které pří zabírání do otvorů děrováni filmu mají účel pohybový (obr.). Podle funkce se ozubené v. děli na tažné, strhovací, zádrSné a kombinované. Rozměrově musí odpovídat normě ČSN 19 8510 Ozubené válečky - základní ustanovení. Patní Sirka zubů je různá: a) pro film 35ram normální: 1,6 mm, b) pro film 35mm Širokoúhlý sraagn.stopami: 1,1 mm, c) pro film lämm; 1,2 mm, d) pro film 8mm: rovněž 1,2 mm. Sirka na hlavě zubu je menši. Sklon Čelních hran zubů bývá 8° až 12° a slouží k spolehlivému zasunutí zubů do otvorů děrováni. Ozubené v. jsou u některých konstrukcí promítacích /strojů stavebnicové, složené z ozubených věnečků a ostatních dílů; jednotlivé části v. jsou vyrobeny z materiálů předepsané houževnatosti. vaudeville filmový, obdobně jako jeho divadelní vzor /veselohra se zpěvy, kde nad zpěvní složkou převažuje mluvený dialog, zatímco zpěvní a taneční čísla jsou jen vložkami (franc. film Mam'zelle Nitouche, 1954, rež, Y. Allégrcta podle stejnojmenné veselohry H. Meilhaca). vazba záběrů, způsob spojování jednotlivých film. /záběrů za sebou buď běžným ostrým /střihem, n. určitým obrazovým /přechodem. Pro obrazový pře- 306 chod se používá některé z těchto forem: /zatmívačfcy, /roztmívačky, /prolinačky, /stíračky, /obracečky, /smyku kamerou, spojení /neostrosti aj, vedeni boční, zajištění stabilní polohy obrazového film. /pásu pří průchodu film. /dráhou a zabránění jeho vodorovnému chvění ve film. /kamerách bez jistících /kolíků n. v kamerách, u nichž nevyplňuje jistící kolík otvor /děrováni v plné šířce. V-b. je provedeno tím, že film. dráha je opatřena na jedné straně pevnou vodící liatou, která vede jednu hranu filmu (vodici). K vodicí liStfi je pás přitlačován tlakem odpružené lifity, která je pérem pHUacována na druhou hranu filmu. Jiný způsob zajištění polohy filmu ve film. dráze se uskutečňuje jistícími kolíky. vedeni filmového páau v kameře, definovaný a vymezený pohyb film. /pásu zajišťovaný transportním /mechanismem, vodícími /válečky a film. /dráhou vybavenou vodici a přítlačnou Uítou, přítlačnou destičkou n. Jistícími /koliky. V. t. vedení boční. vedoucí dabingu umělecký (dramaturg), pracovník zajišťující ideovou a uměl. úroveň dabovaných film, děl a odborný a uměl. růst rvůrcich pracovníků. S přihlédnutím k schopnostem a zaměřeni /režiséra dabingu jim přiděluje k zpracování film. díla, jejichž povahu při tom také respektuje. V.d.u. schvaluje se souhlasem ředitele studia herecké /obsazeni dabovaných filmů. Je členem uměl. rady studia. Hodnotí dokončené filmy po uměl. stránce, sleduje kritiky v tisku na dabovaná film. díla a vyvozuje z nich závěry. vedoucí dokončovacích prací (v dabingu), pracovník výrobního /Štábu zajišťující pohotovost ateliéru po stránce provozní a materiální. Sestavuje pracovní náplň pro všechna dabingová studia. Organizuje /přepisy /hudby, /hluků, výrobu /pásů, závěrečnou mixáž filmu a veškerou dopravu materiálu a osob. Vypracovává plány dokončovacích prací jednotlivých titulů filmů. V.d,p. dále organizačně zajiSťuje /výrobu úvodních /titulků v České verzi, výrobu první kombinované /kopie, předvádění hotových filmů příslušným schvalovacím orgánům včetně předávacího řízení zákazníkům, kterého se osobně účastňuje. V.d.p. je provozně řídicím článkem v /organizaci dabingu. vedoucí výpravy filmu, film. pracovník navrhující a zajišťující veškeré prvky scénické /výpravy filmu, dbající, aby všechny použité výpravné prostředky dotvářely atmosféru film. /dekorací, odpovídající charakteru filmu. V. t. rbkvizitař. vedoucí výrobního Štábu v dabingu (produkční), řídící pracovník, za j laťující _ /výrobu film. díla pb st'ránce"''brgaňizačnr~ a hospodářské, s úkolem zabezpečit tvůrčí záměr režiséra. V.v.fi. v d. je samostatným pracovníkem, jehož dispozicemi se musí řídit všichni členové pracovního /Štábu. Spolupracuje $ řež,, který je povinen plně respektovat předložená hospodářská a výrobní hlediska dabovaného filmu. V.v.S. nese odpovědnost za finanční náklady filmu, uzavírá smlouvy s herci-/dabéry, vede příslušné administrativní výkazy, sleduje harmonogram prací podle předem připraveného natáčecího plánu a je oprávněn zastavit n. přerušit práci na dabovaném filmu, V současné době je tato funkce velmi náročná na zajišťováni herců, kteří nejsou zaměstnmci..ú^bmgovelio..snidía-a-jejiclď pracovní vytížení je značné i v jiných provozech, vedoucí výroby, řídí samostatně výrobní /Štáb a organizuje /výrobu filmu. Je přímým spolupracovníkem /režiséra, jehož tvůrčí záměry respektuje. ZajiSťuje vSech-ny předpoklady pro dosažení nej vyšší možné uměl. a těch. kvality filmu při nej-pHznlvějíích časových a hospodářských podmínkách. Spolupracuje při sestavě tech. /scénáře, řidl vypracováni výrobního /plánu a /rozpočtu filmu, organizuje výběrové herecké /zkoušky a zajiSfuje vybrané herce, s nimiž pak uzavírá smlouvy. Během natáčeni odpovídá za hladký a nerušený průběh natáčení. Je povinen zajistit plné využití filmovacího (natáSedho) /dne včasným zajBtěnim herců, tech. zařízení a obsluhy, organizuje předváděni denních /prací apod. Pro dokončovací /práce zajišťuje laboratorní práce, střih, hudbu, triky. Odpovídá za řádné dokončeni filmu do první kombinované /kopie včetně dodání výrobního /listu a ostatních náležitostí filmu (dialogová /listina, titulková /listina, mezinárodni podklady úvodních titulků, ukázkový /snímek). Zajišťuje řádnou likvidaci filmu a vyúčtovaní. V. t, zAsrUPCB vedoucího výroby, hospodař, filmu, asistent výroby, vedoucí výroby distribučních filmů, v rámci své funkce .zajišťuje výrobu.svěřených filmů výrobního plánu studia, odpovídá za průběh /výroby filmů po strance výrobní i ekon. veličiny a jednotky akustické, podle mezinárodni měrové soustavy (SI): 1. akust. tlak (p), střídavá složka tlaku vlnícího se prostředí superponovaná nejčastěji na statický (např. atmosférický) tlak -nevoton na itverečni metr (N/m*); 2. akust. rychlost (c0), střídavá rychlost částice vlnícího se prostředí - metr za sekundu (m/s); 3. akust. impedance (Z0), akust.komplexní odpor - newtonsekmda na metr* (Ns/m*) = akust. ohm; 4. měrná akust. impedance, akust, odpor jednotkové plochy kolmé na směr Šíření zvuku (měrný akust. odpor) - newtonsekunda na krychlový metr (Ns/ms); 5. mech. impedance (Zra), komplexní odpor kmitavésoustavy-neoftonsekunda na metr (Ns/m) = mech. ohrni 6. mech. tuhost, tuhost kmitavé soustavy - newton na metr (N/m); 7. mech. Poddajnost, poddajnost kmitavé soustavy, převratná hodnota mech. tuhosti - metr na netoton (m/N); 8. intenzita zvuku (f), střední akust. výkon, kolmo procházející jednotkovou plochou, střední měrný akust. výkon - watt na Čtvereční metr (W/m4); 9. hustota zvuk. energie (a), množství akust. energie akumulované v jednotkovém objemu, měrná akust. energie vztažená na objem uzavřeného prostoru - joule na krychlový metr (J/m*); 10. akust. výkon (/*a), celkový výkon zdroje zvuku, tj. součet akust. energie vyzářené zdrojem za sekundu všemi směry - watt (W)» 11. úroveň (kladina) akust. tlaku (Lp), logaritmus poměru dvou (navzájem srovnávaných) akust. tlakú-deciŕŕ/(dB):jLD = 201og^— ; " Po ** Po se zprav, dosazuje referenční akust, tlak, mezinárodně normalizovaný p& = « 2.10-* N/ma, který je téměř totožný s prahovou citlivostí sluchu pro tón 1 křiž; 12. úroveň (hladina intenzity) zvuku (X), logaritmus poměru dvou (navzájem srov- návaných) akust. intenzit - decibel (dB); L 10 log 1o~ i za y0 se zprav, dosazuje referenční intenzita zvuku (odpovídající mezinárodně normalizovanému referenčnímu akust. tlaku) J0 = 1Ô"1* W/m»i 13. úroveň (hladina) hlasitosti (H), subjektivní veličina označující kvantitu intenzity vjemu čistých tónů sluchem při různých kmitočtech - fén (Ph): pro kmitočet 1 kHz je stupnice pro H [Ph] totožná se stupnicí pro L fdBL pro ostatní kmitočty se mění podle Kingsburyho n. Fletsche-rovýcb-Munsonových tzv. křivek stejné hlasitosti; úroveň hlasitosti čistých (sinusových) tónů lze měřit zvukoměrem a použitím elektroakust. /filtrů mezinárodně označovaných jako filtry A, B a C, které přizpůsobuji kmitočtový průběh zvuko-měru pro tři různé rozsahy hladin hlasitosti přibližně podle citovaných křivek: A ... 30 až 40 Ph, B ... 60 až 70 Ph, C ... nad"TfľYSI^xô^'WÚOol^l^^ ných tónů n. hluků lze takto měřit pouze informativně n. pro zjištění srovnávacích hodnot. Protože měřeni zvukoměrem je poměrně jednoduché, rychlé, a proto výhodné, vytvořila se konvence v použití filtrů bez zřetele na rozsah madin, k měřeni prům, hluků (např. pro hluk spalovacích motorů se používá filtru B). Zvukoměr je cejchován v dB a změřená srovnávací hod- Celkový záběr z druhé části filmu re£, Sergeje Bendarčuka Vojna a mfr (NataSa ftosío-vová) (1966). nota se nazývá vá£ená hladina zvuku', 14. hlasitost zvuku (S, též AT, subjektivní veličina, označující kvantitu intenzity vjemu spektrálně složitých zvuků - «»; hodnotu nelze měřit přímo, je nutné zjistit hladiny akust. tlaku měřeného zvuku jednotlivě v úzkých kmitočtových pásmech (např, po 1/3 oktávy) v celém rozsahu slyšitelných kmitočtů a podle nich použitím rutinních metod (např. podle Stevensc n. Zwikkera) vyhodnotit hlasitost S v senech, kterou lze přepočítat na hladinu hlasitosti H ve fonech : H [Ph] = 40 + + 10 loga S [sam] i 15. ^Činitel zvukové pohltivosti; 16. doba ^dozvuku; 17. jpohl-tivost zvuková; 18. neprůzvučnost, vlastnost stavební konstrukce (příčky, stropu) propouštět zvuk v zeslabené míře. Podle druhu zvuku je neprůzvučnost a) vzduchová, tj. proti zvukům sířícím se vzduchem, b) krcíejovd, tj. proti hluku kroků n, hluku nárazů na podlahu. Stupeň vzduchové neprůzvučnosti vyjadřuje izolační účinnost rozdílem hladiny intenzity Lx zvuku dopadajícího na stěnu zvenčí a hladiny intenzity Li zvuku procházejícího danou stavební konstrukcí. Je tedy RVN IdB] ~ L{ — Lt ==■ 10 log Ji Kročejová neprůzvučnost se vyjadřuje rel. kročejovou neprůzvučnosti, což je mě- velíčiny a jednotky fotometrické řitko pro kročejovou neprůzvučnost stavební konstrukce se zřetelem ke směrné křivce hladiny normalizovaného kročejo-vého hluku (CSN 36 8840/čl. 24) RKN[dBj =LN —Lsk ~ lOlog Jak veličiny a jednotky fotometrické, světelně tech. v. a j. k měření vlastností /světla. Jsou založeny na tom, že lidské /oko, jehož opt. vlastnostmi jsou vymezeny, vnímá elektromagn. záření jako světlo. V. a J.f., které obsahuji fyziologickou složku a přitom maji fyzikální charakter, je třeba odlisovat od Čisti fyzikálních v. a j. zářivých, (V.a j.f. lze též chápat jako zvláštní případ v.aj. zářivých, je-li čidlem lidské oko.) K vyjadřováni subjektivního vjemu, který nemusí vždy odpovídat příslušné fotometrické hodnotě, používá se pojmů z oblastí psychosenzorické, které nelze rovněž zaměňovat za v. a j. f. (Např, fotometrické v. /jas přibližně odpovídá psychosenzorická v. ^jasnost.) Pokud není uvedeno jinak, vztahuji se v.a j.f. na fotopícké /vidění. Definice v.a j.f. a jejich porovnání s v.a j.f. zářivými jsou uvedeny v tab. (ČSN 011701. Základní veličiny v oboru světla a zářeni. 1954. ČSN 01 1711. Světelné íednotky. 1954, 307 VELIČINY A JEDNOTKY FOTOMETRICKÉ A JEJICH DEFINICE" Veličina Značka Jednotka (cizí n. staří i) Definice světelné množství Q lumen sekunda, lm s t Časový integrál světelného toku: Q ^ ľ 0 . dr V světelný tok 0 lumen, lm Vyjadřuje schopnost zářivého toku vyvolat zrakový vjem. Světelný tok vysílaný z přibližně bodového zdroje do prostorového úhlu ťo je určen integrálem .svítivosti / v oboru tohoto uhlu, tedy součinem střední svítivosti htŤ a velikostí úhlu a>; 0 « j"/díd »/stř.» o svítivost ............7 kándelá, čd (svíčka Heflneroro, HK, svíčka mezinárodní, SI) Vyjadřuje schopnost přibližně bodového zdroje vyvolat v daném směru zrakový vjem. Svítivost je základni fotometrická veličina, J » — do> jas ? L nit, nt ~ cd m~a; jednotky nit se používá jen u nás a v některých dalSích státech; mezinárodně uznávanou jednotkou je kandela na metr čtvereční [cd m~*} (stilb, I sb = 1 cd cm~' *= = 10*nt; aposdlb n. blondel, 1 asb = «■ 1 nt/?: =0,3183nt;Iambert, 1 La « I0*nt/n- = 3X83 nt; foot lambert, 1 ft-X. = 3,426 nt; candela per square inch, lcdin-a = 1550ntj candela per square foot, 1 cd fr"» « 10,764 nt) Jas je měrná veličina svítivosti, určená podílem svítivosti dl elementární plošky dS zdroje ve zvoleném směru « A kolmého průmětu pLošky v tomto směru; L - d//(d6\ coset) hustota světelného toku

, v němž je tento tok vyzařován: io =d®e(do zif i. watt na metr čtvereční a steradián, Wm-»sr-' Zišt je měrná veličina zařivosti plošného zdroje, určená podílem zářivosti dJc elementární plosky dS zdroje ve zvoleném směru a a kolmého průmětu plošky v tomto směru: Le = dIe(dS .cosa hustota zářivého toku <ľe watt na metr čtvereční, Wm~* Hustota zářivého toku vyjadřuje intenzivnoat zářeni pxocházejíd-ho všemi směry daným místem prostoru; je určena podílem zářivého toku d0e dopadajícího na povrch elementární koulej která je opsána kolem pozorovaného bodu, a plochy da středovéhoj řezu této koule: intenzita vyzařování M0 W m-1 Intenzita vyzařování je měrnou veličinou zářivého toku na povrchu zdroje; je určena podílem zářivého toku dCPe vysílaného danou ploškou zdroje do poloprostoru a obsahu AS této plošky: Afo - d 0c{dS intenzita ozářeni Be Intenzita ozářeni je měrnou veličinou zářivého toku na ozařované ploše; je určena podílem zářivého toku d 0e a obsahu áA plošky, na kterou tento tok dopadá: Ea = d 0JdA expozice watt sekunda na metr čtvereční, Expozice znamená plošnou hustotu zářivé energie, která dopadla na danou plochu v časovém intervalu od r0 »= 0 do i; je to součin střední intenzity ozářeni Be stf a doby t, po kterou ozářeni působí: H* = £e stř - r 308 309 velikost záběru Polbdetáil z filmu Luise Buňuela Kráska dne 1946) velikost záberu, v. scény zobrazované film. /kamerou, závislá na zobrazovací vzdálenosti, ohn. /vzdálenosti použitého /objektivu a na obrazovém formátu. V.z. se určuje rel. podle normálního pohledu na postavu človeka. Běžně má sedm stupňů: 1. velký celek (VC) ukazuje široké prostředí, v němž se jevi postava jako jebo malá souěástj 2. celek (C) zvýrazňuje postavu v prostředí (v. obr. na str. 307); 3. 4poto~ celek (PC) zabírá postavu od nohou k hlavě; 4. amer. plán (AP) od kolen k hlavé; 5. ipohitl&\\ (PD) od pasu; 6. /rf«ai7(D) (pouze hlava člověka); 7. velký detail (VD) (část obličeje, např. oko). Určeni jsou ovsem rel. a jen pomocná. V běžném film. vyjadřování se C a PC užívá k celkové orientaci, PD a D k vyprávěni děje; D má kromě toho zhusta význam citový. V.z. se tvoří bud phbližemm, n. vzdálením nim. 'kamery od předmětu, n. volbou objektivů různé ohn. vzdálenosti. V.z. je sice názornější označení než /úhel záběru, avšak teoreticky méně přesné. vergence, opt. veličina, reciproká hodnota délkové veličiny, násobená /indexem lomu opt. prostředí k ni příslušejícího. Jednotkou v. je /dioptrie. verze, podle uznávané definice současné natáčení filmu podle stejného /scénáře, avšak v jiném jazyce. Režijním pojetím a vlastni realizací se jednotlivé v. zprav. ncliSl, fada /záběrů bývá společná, aviak mohou být rozdílní hlavní představitelé. DneSní úroveň nim. techniky viak již nahrazuje v. /dabingem. Z hlediska kolektivních smluv je každá dalSÍ v. pokládána za nový film, což má prvořadý význam na úseku honorářovém. Od v. nutno pojmově odliSovat všechny ostatní (inojazyčné úpravy filmu,' jakými jsou titulkování, překlady komentářů a dabing. Srov. remakb. veselohra filmová, dram. /žánr, jehož ústřední konflikt staví na rozporu mezi fa- lešnou představou hlavní postavy a skutečností, jak ji zná divák. V pravém protikladu k /tragédii jde ve v. vždy o konflikt nepatrný (Často o pouhé nedorozuměni, n. o vadu tkvící v- slabosti lidské povahy), který je v rozporu s důležitostí n. důstojností, jakou jednající postava přikládá svým vlastnostem, činům n. svému významu. Je to tedy vždy rozpor mezi záměrem a cílem, hlásanou morálkou a praxí, mezi slovní a skutečnou logikou; hrdina v. nejčastěji vynakládá všechno úsilí i prostředky k dosaženi malicherného cíle. Tak se nutně zaplétá (proto mluvíme spiše o zápletce než o konfliktu) do situací, jejichž směsnost je dána tím, že jednající postava nezná pravý stav věd a vztahů, které naopak jsou známy d správně posuzovány divákem. Hrdina v. nikdy nebojuje za žádné vysoké ideály, neohrožuje společnost, ani sám není ničím vážně ohrožen. Divák se mu směje, nelituje ho, naopak cítí zadostiučinění z jeho trampot a z jeho zesměšnění v závěru, kdy je odhalen (např. český film Kristián, 1939, rež. M. Frice n. film anglo-amer, koprodukce Báječní muší na létajících strojíchy 1965, rež. K- Annakina). vestibul kina, vstupní prostor dp_./k_ina.__ Předcházt-U mu /zádveří, mívá často funkci pokladní /haly, někdy i čekárny. V.k. jako jednoúčelový vstupní prostor nahrazuje někdy zádveří a má funkci tepelné izolace mezi venkovním prostředím a ostatními prostory kina. větráni filmových ateliérů, proces prováděný účinným větracím zařízením, jež umožňuje trojnásobnou n. čtyřnásobnou výměnu vzduchu za h. V zimě slouží toto zatížení pro teplovzdušné vytápěni.. Vzduch se ohřívá parními ohřívači, vhání do /ateliérů rozvodným potrubím s výdechy umístěnými pod manipulačními lávkami u stropu a odsává se u podlahy přes olejové filtry, umístěné v bočních . stěnách.ateliérů. Toto.zařízeni umožňuje v* pouze čerstvým vzduchem n. cirkulaci s Částečnou obnovou čerstvého vzduchu. V moderních ateliérech bývá v. doplněno klimatizaci (úpravou vlhkosti vzduchu). K natáčeni film. /záběrů s pyrotech. /efekty mívají film. ateliéry jeítě u stropu přídavné osové ventilátory k urychlenému Odsáti kouře n. mlhy. Stropy ateliérů mívají též zvláStní průduchy k připojení kouřovodů z film. /dekorace, ▼ níž je krb n. ohniStě, větráni kina, výmena vzduchu v /hle-difiti, v /promítáme, v přilehlých prostorách n, v lampových /skříních promítacích /strojů. Zařízeni, kterým se do místnosti vzduch vhání, čisti a udržuje na vhodném% rel. vlhkosti, nazývá se klimatizačním zařízením. Výměna vzduchu v hlediSti má být nejméně 20 m'/h na každého diváka. Větrací zařízeni kina nesmí být zdrojem nadměrného hluku. K odvětrání promítár-ny se má použit zařízeni, které zajistí výměnu vzduchu nejméně 350 ms/h. Toto v. může být společné s výmenou vzduchu z ostatních místností promítacího /souboru. Odvětrávání lampových skříní musí být samostatné, o výkonu 150 ml/h, véž pro malíře pozadí, dřevená n. kovová teleskopicky výsuvná n. skládací konstrukce upevněná na podvozku, umožňující snadnější e bezpečnější práci /malířům pozadí n. jiným pracovníkům při stavbě n. dokončování film. /dekoraci ve větších výškách. vidění, činnost dostatečně vyvinutého zraku, charakterizovaná vnímáním /jasů, popř, /barev a spojováním těchto vjemů při vytváření představy předmětů, jejich velikosti, tvaru a umístění v prostoru. K dalSím vlastnostem v. patři vnímáni /kontrastů, prostoru a pohybu. Obraz okolního světa vytvořený lidským /okem je vnímán kriticky a je zpracováván během procesu vnímání vySší nervovou činností v zrakový vjem; vnímaný obraz a pozorovaný předmět se mohou vzájemně liSit. Důležitou roli přitom mají zkušenosti a souvislost s vjemy ostatních smyslových orgánů v jiných centrech vědomi. V. je složitý fyziologický pochod, jehož výsledkem je zrakový vjem. Opt. /soustava lidského oka vytváří obraz viděného předmětu na sítnici, kde sc podráždi svétločivé elementy. /Světlo musí mít přitom určitou prahovou intenzitu, která závisí na předcházející /adaptaci oka. Světlo vyvolá řetěz ebem. reakci v očních barvivech; přitom vzniknou el. potenciály, jejichž odezva se vede vrstvami sítnice a nakonec zrakovou drahou do primárního zrakového centra a odtud dále až do kôrového ústředí na vnitřní straně tylniho laloku. Teprve podrážděním jeho buněk a zpracováním tohoto podráždění v flouladu s jinými částmi mozku vznikl vjem viděného předmětu. Monokulárni v. (v. jedním okem) umožňuje odhadovat různé vzdáleností; cvikem lze tuto schopnost zvýSit. Při v. binokulárním (v. obima očima) se stáčejí osy obou očí tak, že se protínají v pozorovaném předmětu. Tato schopnost, oční konvergence, umožňuje mnohem lepil odhad vzdáleností. Na sítnicích vznikají obrazy na korespondujících místech, která se vytvořila zkušenosti od mládl. Oba obrazy, které splývají v jediný zrakový vjem, se poněkud liSí; středy očních /pupil jsou od sebe vzdáleny asi 65 mm; jemný rozdíl 310 obrazů, e příčinou prostorového (stereoskopického) v. Také dvojici plošných předloh lze vnímat stereoskopický, jestliže každé oko pozoruje jeden z dvojice obrazů, které se liSí podobným způsobem (v. t. dojem stereoskopický). Je-li v. zprostředkováno převážně n, výhradně čípky, jde o v» fotopické (denní). Odpovídá adaptaci na jasy 0 min. několika /nitech a lze při něm dobře rozeznávat barvy. Jestliže se na v. podílejí převážně n. výhradně tyčinky, jde o v* skotopickě {noční). Uplatňuje se pří adaptaci na jasy mengí než několik setin nitu a nelze při něm rozeznávat barvy. Přechod mezi v, fotopickým a skotopickým tvoří v* mezo-pické (soumračné), v. t. citlivost oka, jbv purkynúv. Při v. se uplatňuje setrvačnost způsobující zpoždění zrakového vjemu Vzhledem k jeho popudu; vjem trvá, 1 když popud již přestal působit (v. t. zákon TALBOTŮV). vldeoanalyzátor Kodak, zařízeni tvořené speciáínmi -uzavřeným- okruhem barevného tv řetězu, určeného k stanovení hodnot-dílčích podílů barevného kopírovacího osvětleni při kopírováni z lómm a 35mm negativů, duplikátních /negativů i duplikačních /pozitivů, inverzních /originálů a inverzních, duplikátních negativů. Statický barevný negativní n. pozitivní obraz na výchozím film. záznamu se postupně snímá přes zvolenou kombinaci modrých, zelených a Červených filtrů a je elektronicky transformován na pozitivní barevný obraz na obrazovce pro barevnou televizi. Obrazová frekvence postupného barevného rozkladu je volena tak, aby jednotlivé po sobě jdoucí modré, zelené a červené obrazové složky splynuly při pozorování okem v plně barevný obraz na obrazovce monitoru formátu 25 cm x 25 cm. Opt. barevné hustoty modrého, zeleného a Červeného filtru jsou stupňovité volitelné po 0,025 log E ze sady /filtrů, jejichž stupně hustoty odpovídají stupňům změny složeni složek kopírovacího světla v aditivním n. po přepočítání v subtraktivnfm kopírovacím stroji. Sady jednotlivých filtrů jsou výměnné a umožňuji tak napodobeni kopírovacího procesu různých kopírovacích strojů a procesů zpracování včetně černobílého. Funkčním přepínačem se volí systém převodu negatív-pozitiv n. pozitiv-po-zítiv podle druhu výchozího obrazového záznamu. Třipolohovým přepínačem gradace se volí příslušná /gradace tak, aby byly respektovány sklony senzitometric-kých /charakteristik zvolených fot. materiálů Kodak (negativ-pozitiv, inverzní oii-ginál-pozMv, duplikační negativ-poíitiv, negativ-dupUkacni pozitiv atp.). Optimální n. žádoucí zabarveni a /jas obrazu na bare vn é ^rezevce jsou ovladatelné v rozpětí niožnos ti daného kopírovacího štro jel takže lze rychle a přesně zjistit Číselnou hodnotu potřebné barevné a hustotní korekce kopírovacího osvitu bez dříve nezbytných kopírovacích zkoušek, čímž se podstatně zkrátí doba pro výrobu barevně vyrovnané film. kopie. Zařízeni umožní při degradaci barevného podaní ve výchozích materiálech okamžitě zjistit nekopíro-vatelné obrazové záznamy pro tech. závady bez řady Časové náročných i nákladných kopírovacích zkoufiek. K vyloučeni subjektivních chyb při čteni hustot kopírovacího osvitu je vedle obrazovky pro barevnou televizi marnice kontrolního diaprojektoru, kterým lze promítnout vzo- rový n. jiný vhodný barevný obraz pro vizuální porovnání. Složeni kopírovacího světla lze zaznamenat na děrnou pásku, která slouží k ovládání složeni svěda kopírovacího stroje při kopírování. Přístroj nenahrazuje práci odhadce expozice, jen ji zrychluje. Tranzistorová elektronika je na šesti deskách tištěných spojů, snadno výměnných, takže při porule lze dobu výpadku zkrátit na minimum. Koncepce je volena tak, aby se systémem zpětných vazeb kompenzovaly vlivy stárnutí součásti včetně obrazovky, jejíž lurninofory jsou JeStě nevíc chráněny před předčasným stárnutím blokováním obrazu mimo dobu vlastního určováni barevného složení kopírovacího světla. Vnitřní elektronická stabilizace odstraňuje závislost odečtených barevných a hustotních korekci na kolísání napětí sítě. Zařízení rozměrů 75 x 75 x X 120 cm nevyžaduje plochu místnosti větíi než 2 X 2 m, ani její klimatizaci. Při systému zkouíek je ve složitějších případech třeba čtyř až pěti kopií (kopírovacích zkoušek), kdežto při použití přístroje je první kopie přijatelná a druhů výborná. - Je to ekonomicky výhodné zejm. při výrobě barevných kopií tv filmů, neboť se vyrábějí v malém počtu kopií. V. t. analyzátor barevný hazbltinb. videokazeta, název kazety obsahující magn. pásek pro záznam obrazu i zvuku, zpracovávaných tv technikou. Na magn. pásek ve v. lze obraz a zvuk opakovatelné zaznamenávat bud z tv přijímače, n. z tv kamery. V obou případech se přitom používá /magnetoskopu (slang, videomagnetofon). Výrobou profesionálních programu pro v. se v zahraničí zprav, zabývají film. /laboratoře; v. obsahující takový program jsou předmětem prodeje. Záznam z v. lze reprodukovat magnetoskopem, k němuž je připojen tv přijímač n. ve speciálních případech /monitor. Při reprodukci záznamu se magn. pásek převíjí z cívky na cívku; ty jsou umístěny vedle sebe n. nad sebou. (Délka programu může být až 1 h.) Při kratSích programech (kolem 10 min) může být magn. pásek uspořádán v tzv. nekonečné smyčce; po skončeni programu je připraven k dalsi reprodukci bez zpětného převíjeni, (Pokud se má trvale zabrá- V ideo pH n ti ng nit cvent. smazáni zaznamenaného programu, odstraňuje sc (ulomí sc) pojistná vložka, tvořící součást v,). Rozměry nosiče záznamu (magn. pásku) pro v. nejsou dosud standardizovány. Přednosti v. je jednoduchá manipulace při záznamu a jeho reprodukci, která se omezuje na pouhé vsunuti v* do magnetoskopu. videokople, kombinovaná tv film. /kopie, jejíž obrazový a zvuk. /záznam byl získán přenosem záznamu z jiného /nosiče záznamu obrazu a zvuku, dne3 nejčastěji z magn, záznamu obrazu v zařízeni zvláSť pro tento účel vyvinutém, n. upraveném zařízeni pro telerecording. To, že nejčastěji používaným záznamem obrazu a zvuku v televizi je fot. záznam na kinemat. filmu 35 mm a 16 mm a magn, záznam obrazu a zvuku, způsobilo, že se často vyskytuje požadavek /přepisu obrazových a zvuk. signálů z jednoho druhu zařízení na deuhý. Převod film. záznamu na magn. nepůsobí zvláStní obtíže, kdežto zejm, u barevných filmů je obtížné dosáhnout dostatečně kvalitního barevného obrazového záznamu. Z řady postupů dosahují nejvyiäSÍ kvality /Vidtrónics fy Technicolor a fa Colcur Video-Services Ltd. V- černobílá i barevná má obdobné parametry jako tv film. kopie, neboť slouží stejnému účelu. Převodu na film. záznam obrazu a zvuku se používá zejm. tehdy, je-li třeba většího počtu kopií z původního magn, záznamu obrazu a zvuku (úspěšný seriál, show apod.), n-neni-li u tv společnosti, kupující barevný program, potřebné reprodukční zařízení, zejm. k reprodukci magn, záznamu barevného obrazu, n. při rozdílných normách tv rozkladu obrazu. Videoprinting, způsob převodu barevného tv signálu zaznamenaného na magn. nosiči (v. t. vid ľ oko Pie, viDTROmcs), vy-pracovaný firmou Colour Video-Services Ltd. Protože systému teletecordingu v uspořádání s obrazovkou pro barevnou televizi nelze použít pro nevyhovující konvergenci dílčích obrazů, pracuje systém V. v uspořádáni s třemi obrazovkami (obr.), na nichž se zobrazuji jednotlivé složky obrazu v základních barvách, které se pak opt. systémem sloučí ve výsledný obraz v rovine negativu obrazu Schéma systému Videoprinting. film opt ~ ďichmchá přizpůsobení zrcadla 311 viditelnost (Eastmancolor 16 mm). Pro kvalitní barevné /podání je žádoucí přizpůsobit spektrální charakteristiky Iuminoforů spek-trálmm charakteristikám negatívu obrazu, jakož i vzájemná shoda doby dosvitu červeného, zeleného a modrého Iuminoforů. Stejné tak je třeba vzájemného přizpůsobeni gradacních charakteristik obrazovek a negativu obrazu použitím speciálního korektoru gama, Rovněž je žádoucí shoda charakteru povrchu Iuminoforů, zejm. jemná struktura. NejvySší nároky se kladou na shodu (kryti) geometrie dílčích barevných obrazů, jejichž odchylka se zřetelem na rozlišovací /schopnost negativu obrazu musí být menší než 1/2000 Sirky obrazu. Stejné tak je nutná dlouhodobá stabilita vychylování všech dílčích paprsků, aby nedocházelo k místním odchylkám v krytí dílčích barevných obrazů. Soustava V. obchází problémy rychlého strhování tím, že se negativ pohybuje v záznamové kameře plynule, tj. stejně jako v tv film. snímačích s běžícím paprskem (angl. Flying-Spot); její opt. systém používá proto dvojitého objektivu pro záznam lichých i sudých (prokládaných) půlsním-ků tv signálu..Snímací obrazová kamera a synchronní magnetofon jsou synchronizovány stejné jako dílčí obrazovky pro barevnou televizi synchronizačními impulsy tv signálu. viditelnost, pojem míry pozorovatel-ností promítací /plochy v /hledišti kina. Ideálni v. je taková, při níž vidi diváci z každého /sedadla při plném obsazení hlediště celou promítací plochu. Ideální v. se dosahuje takovým vzájemným umístěním promítací plochy a sedadel, kdy svazek myšlených zorných paprsků, vycházejících z oka každého diváka na promítací plochu a ohraničený obalem zorných paprsků, které procházejí po celém obvodu promítací plochy, není ničím narušen. Ideálního rozmístění sedadel vzhledem k promítací ploSe se dosahuje převřením jejich řad a jejich vystřídáním. Míra převýšení se určuje sestrojením ideální /křivky .v., závislé na poloze kritické přímky v. Vidtronics, způsob převodu barevného obrazového signálu zaznamenaného na magn. /nosiči systému NTSC (525 řádek, 60 půlsnímků), n. systému PAL (625 řádek, 50 půlsmmkú) na film. záznam na 35mm, popř. 16mm filmu, tzv. /yideo-kopie. Obrazového záznamu na filmu lze využívat bez zřetele na různé tv normy v různých zemích, popř. lze obejít obtíže způsobené nemožnosti reprodukce magn. záznamu barevného obrazového signálu, nejsou-li k dispozici reprodukční zařízeni. Principiálně se vychází z 35 mm /kinesko-pu ve spojení s technologii výroby barevných film. kopií systému fy Technicolor, která systém V. vyvinula a používá ho. Systém V. se skládá ze separace červené, zelené a modré složky barevného obrazového signálu při reprodukci magn. záznamu barevného tv obrazu. K separací je nutné celý signál dekódovat a vybrat Červenou, zelenou a modrou informaci ve formě černobílých obrazů na tv obrazovce, které reprezentují informaci jednotlivých barevných složek. Tyto černobílé obrazy se postupně zaznamenávají obrazovou kamerou kineskopu na oddělené film. pásy. Zvuk. záznam se provede na synchronní /magnetofon, řízený synchronizačními impulsy, zaznamenanými na 312 magn. nosiči barevného obrazového signálu. K získání úplného barevného signálu ve formě film, záznamu je třeba reprodukce magn. záznamu barevného obrazu třikrát za sebou, čímž vzniknou tři oddelené signály. Tyto signály se elektronicky upraví tak, aby byly optimální pro proces Technicolor, a zaznamenají se na černobílý fiirn 35 mm. Tím se získají tří oddělené pásy, které jsou Černobílé, avšak představují barevnou informaci obsaženou v magn. záznamu barevného tv obrazu. Proti barevnému kineskopu, který používá tříbarevné obrazovky n. tři obrazovek, odpadají tak obtíže s nekrytím obrysů dílčích barevných obrazů v okrajích obrazu (konvergence). Tyto tři pásy se zpracuji systémem výroby barevných kopií Technicolor v barevnou kombinovanou /kopii buď na formátu 35 mm, popř. 16 mm. K dosažení optimální reprodukce magn, záznamu barevného obrazového signálu je třeba speciálního zařízeni, které koriguje polohové a rychlostní chyby snímacích hlav reprodukčního stroje vzhledem k zaznamenané stopě. Toto zařízení dodává např. fa AMPEX pod označením Velocity Comparator, Universal Colortec a Autochroma. Současně se kontroluje stav diferenciálního zkreslení pomocí vekto-skopu apod. Kombinované film. kopie V. Technicolor jsou vhodnější pro snímání v televizi na tv film. snímačích než pro promítání v kinech, neboť jejich informační obsah je dán výchozím záznamem 525, popř. 625 řádků, a proto nejsou z hlediska obrysové ostrosti nejvhodnější k promítáni na velkou promítací plochu* vinětace, zúženi svazku paprsků při opt. /zobrazení znimoosových bodů, způsobené /clonami. Při zobrazování bodů poblíž opt. /osy vyplňují zobrazující paprsky celou plochu výstupní /pupily. Při zobrazení bodů vzdálenějších od středu obrazu se při vymezování zobrazovacího svazku uplatňují t jiné clony kromě otvo-rové, takže pouze část výstupní pupily je vyplněna světlem (obr. a); skutečně účinná a) Vínětace šikmých svazků způsobená okrajem čoeky L Průřez svazku tvořícího mSíHo—-osový obraz Oť ja v rovině výstupní pupily £' menSf než u svazku tvořícího obraz 00' na opt. ose. b) Tvar účinné části výstupní pupily při vtněiaci. část výstupní pupily není_v případě v. kruhová; jé to pločna omezená dvěma furuhovými oblouky (obr. i). V. se v obraze projevuje snížením jeho /intenzity osvětlení. Výrazně se projevuje např. u snímacích /objektivů, zvi. u vysoce světelných a širokoúhlých objektivů. V. však není jedinou příčinou snižování intenzity osvětleni k okrajům obrazu. I u soustav bez v. dochází k přirozenému úbytku osvětleni podle vztahu E = iJ0 cos* a A/(4wv), kde X je vlnová délka světla ve vakuu, aby se vlnění odražená od obou rozhraní /interferencí právě rušila. Pro různé vlnové délky by měla být tloušťka v.p. různá. Pro bílé světlo se obv. volí tloušťka, pro niž je přijímač obrazu (oko, fot. v.) nejchlivějši. Pro světlo jiných vlnových dé- 313 vrstva substrátová lek není odraz zcela odstraněn (obr.); proto ac plochy /čoček opatřené v.p* jeví v odraženém světle zbarvené purpurově n. modře. Tím maji v.p, vliv též na spektrální složení světla prošlého objektivem; ve srovnáni se světlem prošlým objektivem 9 WO 500 608 700 Činitel odrazu skleněné plochy opatřené protiod razovou vrstvou (křivka b) a bez vrstvy (křivka a) v závislosti na vlnové délce A svitla. bez v.p. obsahuje více žlutého, popř, ze-leného svetla; v.p, působí tedy jako nažloutlý filtr. Sníženi odrazivosti ploch je účelné zejm. n soustav složených z většího počtu ploch j použitím v.p. se zvětší jejích /propustnost (a tedy í světelnost) a současné i /kontrast opt. obrazu (v. světlo parazitní). Např. u objektivu o 10 plochách bez v.p. se zúčastní zobrazeni pouze 60 % vstupujícího světla; sniží-li se pomoci v.p, odraz svetla na každé ploSe na 1 %, zúčastni se zobrazeni 90 % světla j parazitní světlo je při tom sníženo z 6 % na 0>4 %, V.p. se získávají víti. vypařováním fluoridu hhnitosodného (kryolitu) n» fluoridu horečnatého ve vakuu. Výhodnějších vlastností, zvi. spektrálních, lze dosáhnout u vrstev dvojnásobných n. vícenásobných, 2. V, antihalacní, pomocná v. nim. /materiálu, sloužící k zamezení nežádoucích odrazů světla a tím také k zvýšeni kvality fot. záznamu. V.p* bývá umístěna mezi cídlvou /v. a /podložkou n. na opačné straně podložky než v. citlivá. Vlastními absorpčními látkami bývá stříbro, barvivo n. saze. vrstva substrátová, pomocná v. film. /materiálu, která umožňuje dokonalé spojení emulzní citlivé /v* s film, /podložkou. V.s. se nanáší již při výrobě film. podložky. Nedokonalá v.s. způsobuje odlupovaní emulzní v. od film. podložky. vůz pro natáčení Jízd (s film. kamerou;, název pro automobil zvlášť upravený pro /natáčení film. /záběrů s pohybujícími se lidmi, zvířaty a věcmi, n. ubíhající krajinou pro potřeby přední n. zadní /projekce. Automobil má obv. plošiny vpředu, vzadu, uprostřed, popř. na stranách. Na ploSinách jsou držáky k upevnení panorámová ci hlavy s film. /kamerou, popř. držáky pro /světlomety. V.p.n.j. musí mít dobré pérování, popř. s možností regulace podle zatíženi, aby při jízdě po nerovné vozovce byly pohyby kamery co nejklidněji!. K získání většího klidu obrazu se používá též různých pomocných zařízení, jako jsou /stabilizátory polohy kamery, /Dynalens n. /zařízení na protivibračnl utíevněni kamery. Někdy má v.p.n.J. jeStč přídavnou trubkovou distanční konstrukci k udržováni stálé vzdálenosti mezi kamerou a v. s hercem. V. t, prostředky k natáčení jízd s jilmovou kamerou. 314 VÚZORT (Výzkumný ústav zvukové, obrazové a reprodukční techniky), resortní výzkumný ústav ministerstva kultury se správním sídlem v Praze. Vznikl r. 1945 j v současné době je pověřen zajišťováním včdeckotech. rozvoje v oblasti kulturních zařízení, mj. i v kinematografii, a meziodvětvovým řízením oborů a) prostorové akustiky a obkladů pohlcujících zvuk, b) nosičů magn. záznamu informaci, c) senzirometrie a kolorimetric fot. materiálů. Při ústavu byla zřízena Státní zkušebna č. SSŽ s autorizaci ve třech uvedených oborech. Ke komplexnímu řešeni náročného výzkumného programu sdružuje kromě již zmíněné státní zkušebny celkem devět odborných oddělení: odd. akustiky, elektroniky, chemie, matematiky, Optiky, senzitometrie, standardů záznamu signálu a studijní; dále těch. úsek, zahrnující konstrukci a dílny. Za dobu svého trvání obohatil ústav oblast kultury řadou původních a mezinárodně uznávaných prací a výrobků, Z oboru kinematografie lze uvést alespoň ucelený soubor senzitometrických přístrojů, monochromatický mírný systém VÚZORT, metodu /Sencomet, /Poly-ekran (EXPO '58 Brusel), různé typy synchronních magnetofonů, nové technologie výroby magn. nosičů a magnetofonových hlav, stereofónni Čtyřkanálový míchací stůl, automatický diaprojektor a plátna pro pro*-mí tání za denního světla, opt. systémy kopírovacích strojů, nové akust. materiály, měř. a zkušební filmy a četné jiné. vybavení dílů filmové kopie k pro* mítáni, Částí dílu distribuční /kopie. sloužící k ochraně /svitku filmu, k určení Číšlá /dflii" ä" k"l« Každý díl distribuční film. kopte musí být opatřen těmito částmi: a) ochranným pásem v délce 2 až 3 m, b) určovacím pásem s názvem filmu a pořadovým číslem filmu, c) synchronizačním pásem, d) prolinacími značkami (zapínacími a přepínacími v obrazové části dílů, sloužícími k přechodu při promítání z jednoho promítacího /stroje na druhý), e) vybíkacím pásem ( s vysokou opt. /hustotou v obrazové a zvuk. části), f) koncovým určovacím pásem (s označením názvu filmu, pořadovým číslem dílu a nápisem „Konec dilu.. /•), g) koncovým ochranným pásem opět 2 až 3 m dlouhým, čirým, s vykopírovanými třemi černými podélnými pruhy, TJ každé distribuční film. kopie musí být tech. v. všech dílů řádně kontrolováno jak /promítači v kinech, tok také manipulantkami v programových fondech film. kopií a jednotlivé pásy se musí opravovat n. doplňovat. vybaveni technická dabingu, soubor zařízení, zahrnující provozní prostory se zařízením pro příjem primárního signálu, zařízením reprodukčním a záznamovým a zařízením pomocným. K provozním prostorám patři vlastni studia k natáčení /dialogů a hudebních /synchronů, /studio ruchové a /studia pro úpravu textu a předváděni film. kopií (obr. a). Prostory těchto studií jsou vybaveny zvláštním akust. obkladem, kterýni šé upravuje doba /dozvuku podle příslušné normy, a musí být akusticky odizolovány od vnějších rušivých zvuků na minimum. sal stuäia a) Stavební dispozice univerzálního studia dialogového a ruchového s rozmístěním tech. zařízení v provozních prostorách: 1 - srnčí ovací (mixážni) stůl; 2 - pracovní stůl režiséra; 3 - magnetofon S M G 35 mm; 4 - magnetofony H10 6,25 mm; J - stojan linkových xwilovaíú a křifovéfio přepojovače; 6 - odposlechová reproduktorová kombinace - kontrola signálu pro mistra zvuku; 7 - bazén na vodu pro ruch are* 8 - epidiaskop k promítání textových mutací; 9 - stůl pro ruchat** - pokľádačky, s různým podkladovým materiálem; fO - asfaltový* chodník; 11 - pískový chodník; 12 - betonový chodník; 13 - dřevený chodník; U -lohké dveře s ráznými zámky; 15 - těžké dveře s vrzadly; 9 až Í5 - rekvizity pro rti* chaře; 16 - dispečerská pracoviště klapky r 17 - velká odposlechová reproduktorová kombinátů; 10 - velká promítací plocha propustná pro zvuk; 19 - mali perli2ková promítací plocha k promítáni textů; 20 -projektory; 21 ~ zvukotěsné průhledy do studia; 22 - speciální akust. obklad; 23 -mlkrofonnf deska. Ve /studiu dialogovém jsou urnistčny "různá druhy a typy mikrofonů (kondenzátorové a dynamické) s proměnnou kruhovou 'a frekvenční charakteristikou. V přední části studia je promítací plocha, pod níž ie malá plocha k promítání čes-. kého textu pomocí epidiaskopu; v zadní protek- projek hrl tor i stor se záznamovým a pomocným zařízením. Tento prostor je rovnčž vybaven průhledem do studia, aby /asistent mistra zvuku mohl sledovat synchronizační /značky na plátně a podle nich provádět stanování provedeného záznamu k reprodukování. Pro místnost se záznamovým zaří- vybavení technické dabingu zením se vžilo označení „záznam" (obr. c). „Záznam" musí být přísné akusticky oddělen jak od režie, tak od studia. Je vybaven studiovými jednostopými /magnetofony pro úzký magn. pásek (6,25), synchronním magnetofonem pro Široký perforovaný magn. pásek (35 mm) k uskuiečfio- R&produkce z magn&- rnagm- magnč' tafonti tofana Ufonu T i 3čmm mikrofony 1-8 cdposlschovysai PHHty dozvukov} mikroten hlášen! íísel X, smylek b) Jednoduché blokové modulační schéma slaboproudého nf zařízeni dabingových studil. části studia je dispečerské zařízeni, náležející k pomocným íařizenim. Za promítací plochou je reproduktorová kombinace* umožňující poslech cizojazyčného dialogu originálu. Na boční strane studia je manipulační mikrofonnl deska k připojováni potřebného poctu mikrofonů pto primárni příjem zvuku. Mikrofony jsou virrártény na kloubových stojanech* umožňujících jejich nastavení do potřební vzdálenosti. Za zadní stenou studia jc vymezen oddelený prostor režie se zařízením pro přijem primárního zvuku, míchacím ŕstolem, "btfpTKteerrovýiii íer/rorhiktoraui h i» pomoc--ným pracovištím režiséra. Píedni sténá režie je se studiem spojena zvukotěsnými zasklenými průhledy. Prostor režie je rovněž akusticky upraven tak, aby približne' odpovídal akustičnosti studia (ideální stav). Odposlechový reproduktor slouži ^mistru zvuku ke kontrole výstupního signálu z mixážnlho stolu, na němž provádí úpravy akust. signálu mluveného slova n, hudby (obr. i). Místnost režie má speciální provozní osvetlení, uzpůsobené tak, aby nerušilo sledováni obrazu zasklenými průhledy do studia a přitom dobře osvětlovalo prostor na mbcáznlm stole. Vedle místnosti režie je vymezen oddelený pro- zazttom magn- mogoe- múgni-ufon tsfon tofon T ľ Jfmm doivuk c) Zjednodušený nákres modulačního vedeni k jednotlivým zařízením dabingových studil-studio dialogové: í -stojan modulačních linkových zesilovačů; 2 - mixáíní stůl výstupních elektroakust. signálů; 3 - magnetofon SMG 35 mm; 4, í - jednostopé mag. netofony 6,25 mm; 6 - mikrofonnl deska; 7 - dispečerské pracovitě klapky; B - od- poslechová reproduktorová kombinace mistra zvuku; 9,10-dvou pásové projektory; U - reprodukční ústředna zesilovačů pro reprodukci magn. a opt. signálu; 12 - velkí odposlechová reproduktorová kombinace pro kontrolu záznamu; f3 - dozvuková komora » mikrofonem a reproduktorem. Místnost je upravena pro dobu dozvuku až 5 s. 315 výbér exteriérů vání /přepisu. Mezi magnetofony je ovlá-daei dispečerský pult k řízení těch. funkcí. V rohu „záznamu" je umístili stojan zesilovačů, kde se soustřeďuji modulační a signalizační línky väech provozních zařízení. Ve stojanu je křížové pole k přepojení a nastaveni příslušného pracovního režimu. K ^záznamu" přísluší též prostor d) Jednoduchý nikťůs dvoupásového projektoru: 1 - obrazová - kombinovaná -kopie; 2 - vedení magn. perforovaného nosiče s magn. záznamem (dialog po sestřihu n. hudba n. ruchy); 3 - magn. budič zvuku; 4 - dolní navíjecí buben pro obrazovou kopii; S - hlavní odvĚjed buben; 6 - odvíject buben pro magn. nosič; 7 - navíjecí buben pro magn. nosič. k uskladnia! magn. materiálu. K prostoru studia patří akusticky neprůzvučná místnost, tzv. projekce, v níž je umístěno reprodukční zařízení obrazu á zvuku. Je opatřena projekčními a pozorovacími okénky do prostom studia a vybavena dvoupáso-vými promítacími /stroji k /promítání obrazu a k reprodukci opt., popř. záznamu (obr. ď). Promítací stroje maji přídavné smyčkové /zařízení. Projekce je dále vybavena převijecíni /stolem & příručním skladem materiálu. K zrychleni provozu jsou provozní místnosti opatřeny signalizačním a indikačním světelným zařízením. Ruchové studio je vybaveno pod. jako studio dialogové, s tím rozdílem, že k výbavé vlastního studia patří rekvizity pro zvuk. /efekty. /Akustičnost se vsak HSÍ; ostatní provozní místnosti včetně v. jsou stejné jako ve studiu dialogovém. Obě studia mají oddělený prostor s pomocným zařízením, (mikrofon a reproduktor). Místnost má dlouhou dobu dozvuku a spolu s instalovaným pomocným zařízením tvoří rcvcrberačhí (dozvukovou) místnost; mistr zvuku jí používá pro vytvořeni příslušného prostředí k dabovanému filmu (kostel, hala, jeskyně atd.); Ve studiu pro úpravu testu je pouze reprodukční zařízení a vlastni studio pro /úpravce textu, jehož zařízení se skládá z řídicího a ovládacího stolu, V sále studia jsou sedadla pro výrobní štáb pro případ, že se místo ./úpravy textu předvádí film. dílo. K v*t.dt. patři prostory /střižen, se zařízením, střihačích /stolů a příslušenstvím. Dokončovací práce se provádějí v mixážni hale vybavené projekcí s béž- 316 hým zařízením pro reprodukci mixážnich pásů (ruchy, hudba, dialog)se synchronním během (pohonem) celého kompletu zařízení včetně záznamového magnetofonu. V Sále mixážni hajy je mixážni vícestupňový stůl a reprodukční soustava, umístěná za promítací plochou. výbEr exteriérů, vyhledáváni vhodných motivů pro exteriérové záběry. Zajišťuje se v období přípravných prací a kromě k vhodnosti vlastního motivu se přihlíží k dopravním podmínkám, k možnosti ubytování, stravování, k hlučnosti prostředí, k možnostem skladování, připojení k elektrorozvodné síti spod. výběr herců, vyhledávání vhodných představitelů pro herecké role filmu. VJh. je ovlivněn předevSím představou /režiséra, avšak musí též respektovat potřeby film. předlohy. S v.h. bývají spojeny herecké /zkoušky Čtené n. před kamerou, aby bylo možno posoudit, kteří ze zkoušených herců se pro jednotlivé role nejlépe hodí po stránce fotogenické a podle hereckého a hlasového projevu. Před vJi. v /dabingu připraví režisér spolu se /střihačem pro /zkoušky rytmu dramaticky nejzávoŽnějsi a nejobtížnčjší /smyčky film. díla, na nichž heree-Vdabér předvede své schop-nosti pro přidělenou roli (postavu). Pro pozdíjSÍ vyhodnocení a posouzení rytmi-začních zkoušek se předvádí pomocný zkušební záznam za účasti /mistra zvuku, který posuzuje /srozumitelnost mluvy a /barvu hlasu, Po záznamu zkoušky hodnotí kolektiv tvůrčích pracovníků jednotlivé snímky a s konečnou platností určuje herecké obsazení. Pro obsazení epizod-ních rolí se rytmizačni zkoušky neprovádějí, ale herci se vyberou podle zkušeností zúčastněných tvůrčích pracovníků. výběr kostýmů, vyhledávání odpovídajících /kostýmů vc skladech výpravných /prostředků n, divadel, půjčoven apod. Jako podklad slouží /návrhy kostýmů, fotografie apod. výbojky, el. světelné /zdroje, jejichž funkce je založena na výboji v plynu, kovových parách n. jejich směsi. Výboj vzniká mezi elektrodami uzavřenými ve výbojové trubici, která bývá věta. jeStě umístěna v bance. El. výboj má zápornou charakteristiku (odpor výboje klesá s rostoucím proudem, takže větSímu proudu odpovídá meníí napětí na výboji); proto je v sérii s výbojem zapojen předřadník (ohmický odpor, tlumivka, rozptylový transformátor). V. se připojuji na ss n. st napětí. Podle náplně výbojové trubice se v. dělí na /v. sodíkové, /v. rtuťové, /v. xenónové a /v, halogenové. Příkon v. je 45 aS 20 000 W (mimo ztráty v předřadníku), světelný /tok 1600 až 1 200 000 bn, světelná účinnost (včcínč.....předřadníku)™- 28 až SS Im/W, průměrná doba života 20 h až 10 000 h. Předností většiny v. je poměrně vysoká světelná účinnost a rel. dlouhá doba života. K nedostatkům některých v. patři ovsem dlouhá doba rozběhu (5 až 10 min, potřebná k dosaženi 80% plného světelného toku) a u rtuťových v. jegtě daläí doba (3 až 7 min) pro jejich vychladnuti mezi vypnutím a novým zapnutím. Spektrum vyzařovaného světla bývá včtS........čárové;—vhodněj- Sího spektrálního rozložení sc dosahuje u v- s luminoforenti tj, látkou, která působením dopadajícího (budicího) záření sama svítí; bývá nanesena na vnitřním povr- chu trubice n. častěji baňky.Do skupiny v. SIunnnófdŕémpatHtčz^äďŕwft^' V kinematografií se v. uplatňují jako světelné zdroje při /snímání, /kopírování a /promítání filmu, popř. v trikové technice. výbojky halogenové, el. světelné /zdroje, u nichž /světlo vzniká el. výbojem v náplni složené z inertního plynu (xenónu, argonu) s přídavkem rtuti a jo-didů některých kovů (sodíku, lithia, thalia, india) a z přebytečného jódu. Při provozu probíhá ve v.h. obdoba halogenového /cyklu jako v halogenových /žárovkách. Páry jodidů kovů se při vstupu do pásma výboje (o teploté kolem 6000 K) rozkládají na volné atomy kovů a jddu, které pásmo výboje opouštějí. U stěn trubice (o teplotě asi 1000 K) tyto atomy kovů a jódu vytvářejí plynné jodidy kovů a ne-usazují se na stěnách. Volné atomy jódu a kovů ve výboji doplňuji základní spek* trum rtuti. Rtuť slouží především k náběhu výboje. Světelná účinnost v.h- je 80 až 100 Im/W: napájení st i ss proudem. V.h* se zažehujízvýäeným napětím (asi 800 V) po dobu několika sekund, po nichž se připojují na provozní napětí. /Teplota chromatičnosti závisí na konstrukci v,; bývá bud 5800 až 6300 K (jako u /v* xenónové), n. 3400 K (jako u halogenové žárovky). Aby se zabránilo nežádoucímu ochlazováni, bývá trubice v.h. umístěna v skleněné baňce. V.h. se používá při snímání barevných filmů ä k /promítání barevných filmů a /diapozitivů pomocí zařízeni s menäim el. příkonem. Nedostat* Rcm v.h. je dlouhý náběhový Čas (inin. 2 min), dále to, že barva svétla je ovlivňována příkonem a podmínkami chlazeni a že různé části výboje mají různou barvu světla. V porovnání s xenónovými v. je doba života v.h. kratíí. výbojky rtuťové, /v které tvoři jakousi /interpunkci ve filmu. Rovněž tak se pífií a snímají úvodní a závěrečné /titulky filmu. /Záznam zvuku bývá zprav, jednostopý, magn. Jen u některých íiiokoúhlých /filmů (hudebních, tanečních, n. u filmů s větaim množstvím atraktivních zvuk. efektů) se používá vícestopového záznamu zvuku (ste-reozvuku). Ten se pořizuje bud již při primárním záznamu, n. k němu dochází až při mbtáži filmu tzv, rozmicháváhím zvuků do jednotlivých stop. Po schválení filmu po uměl, stránce následuje laboratórni /zpracování filmu až do tzv. vzorové, vyrovnané kopie. Z té se pak zpracovávají zabezpečovací a rozmnožovací materiály (duppozitivy a dupnegativy) pro výrobu hromadných kopií pro distribuci. Současně s dokončením filmu se pracuje na jeho příslušenství, k němuž patří: ukázkový (reklamní) /snímek (slang, foršpan), titulková /listina, dialogová /listina, montážní /listina, přehled hudby, mezinárodni míchací /pás filmu a ukázkového snímku a reklamní fotografie. (Poznámka: Toto heslo vychází z naši běžné praxe v.f. hraných. Při tvorbě filmů v jiných úsecích (např. animovaných, dokumentárních, zpravodajských, vědeckopopulár-ních a jiných) je třeba si do výrobního procesu promítnout odpovídající podmínky příslušného film. druhu, které se vzájemně mohou část. lišit.) V. t. tab. a schéma na str. ttl. výroba filmů zakázková, stále častějSi forma financováni tvorby. Smlouvou o v.f.z. zadává tuzemský n. zahraniční zákazník (producent) film. výrobnímu studiu Cs. filmu vytvořeni přesně určeného film. díla podle dohodnutého /scénáře. Zahraniční zákazník angažuje někdy i vlastní tvůrčí umělce a interprety hlavních roli, popř. si dodá vlastní materiál atp. V některých případech bývá podnětem smlouvy i možnost natáčení filmů v tuzemském prostředí v souladu a požadavky scénáře (zvi. při tvorbě tv filmů pro zahraniční zájemce je to častou podmínkou smlouvy). Zakázkové filmy jsou nejrůzněj-ámo. druhu: krátké, reklamní, náborové, instrukční, výukové, populárně věd., cestopisné, dokumentární, animované, hudební, illůuhé hrané atd. Zákazník musí pak ebv. 320 OS. FILM. VÝROBA " Zvukový film 1930—71 české filmy Slovejivké filmy Rok dlouhé krátké period. dlouhé krátké period. li hrané jiné hrané jiné 1ÍI30 8 1 4 1931 23 — 7 2 _ — — _ 1932 24 1 21 2 — — — — 1933 44 1 32 — — — — — 1934 37 1 30 — — — — — ' 1935 34 — 99 — — — — — 1936 31 2 164 56 — — — — 1937 4» 2 159 57 — 1 1 — ■ 1938 41 — 145 66 — — — - 10 1939 41 1 75 104 — — — 44 li? 1940 31 3 150 108 — — 4 52 1941 21 - 92 104 — — ' 1 52 — 1942 11 1 69 104 — 1 3 52 4 1943 1944 10 9 1 111 74 104 104 — 8 6 62 98 1945 3 2 20 58 — — 5 — ř 1946 10 1 67 130 — — 10 *~ 1947 17 2 91 196 1 — 6 — 1948 17 1 101 161 1 - 7 — fir j 1949 21 5 153 155 1 I 26 52 1950 21 6 134 136 3 2 22 52 Hš"-. 1951 7 4 180 95 1 — 21 52 1952 14 8 187 223 2 1 28 57 1953 15 7 207 206 3 1 34 52 1954 13 8 224 204 1 - 39 56 4- 1955 13 4 317 180 2 2 48 66 1956 18 2 341 146 3 2 48 65 1 1957 21 2 405 130 3 1 59 64 1958 24 2 434 128 5 2 72 84 1959 28 2 495 127 5 - 71 89 1960 27 1 542 157 4 — 107 76 c 1961 31 4 489 I2S 8 1 101 38 1962 31 2 492 134 6 - 98 38 IP 1963 31 "" 2 451 128 6 — 89 38 • 1964 31 1 583 128 9 1 87- 64 1965 34 — 516 117 10 1 85 65 w 1966 34 — 567 114 9 - 98 64 1967 39 - 819 114 10 - S3 64 1968 39 5 784 114 10 2 124 64 1969 31 - 882 111 7 - 122 64 Í970 29 633 106 9 — 79 64 1971 29 — 745 104 8 — 63 64 li i.? tiši IP ?1 š1* Zpracováno podle statistik Jiřího Havelky; i! 11 si i 'IF ll i JĽ 1 s j 321 wm1 výroba pásů sám řešit otázky způsobu a forem distribuce a využiti zakázkového filmu, výroba pásů. (v dabingu), pořízeni čistého záznamu hudby, ruchů a sborů v kompletu celého dílu (300 m) v dějovém sledu film. díla na perforovaný synchronní magn. pás. K wp. se přistupuje, jestliže k film. dílu nebyly v rozmnožovacím /materiálu dodány mezinárodní míchací /pásy. V.p, provádí /mistr zvuku ve spolupráci s /asistentem mistra zvuku a /střihačem filmu. V.p. je časově velmi náročná a obtížná. V první fázi se přepíše na magn. pás celé film. dílo i s cizojazyčnými dialogy z film. kombinované /kopie. Tento přepis slouží jako vodítko co do délky jednotlivých zvuk. scén a záběrů. V druhé fázi se tento pás zbavuje cizojazyčného textu vymazáním, a zbylé atmosféry se prodlužují n. nahrazují archívními zvuky elektronickým střihem. Tak se postupuje i při v. hudebních pásů. Běžné /ruchy se pak natáčejí v ruchovém./studiu...komako^m příjmem, Čímž se vytvoří druhý ruchový pás. výroba úvodních titulků (v dabingu), technol. proces, jehož cílem je informovat diváka dabovaného film. díla o režii, hereckém obsazení i o tvůrčích pracovnících podílejících se na českém testu. V.ú.t. neovlivňuje technologii ostatních provozů dabingového studia, í když je jeho organizační složkou. Pracovník, který provádí práce na v.ú.t., /mistr obrazové úpravy, je členem tvůrčího výrobního /štábu, i když pracuje odděleně. Úvodní titulky se zhotovují metodou Časosběrného fázového Snímání film. kamerou, jednak s pohyblivým pozadím originálu film. díla, jednak s pohyblivým pozadím kresleným (v. obr.). Návrhy uskutečněné pracovníkem v.ú.t. schvaluje režisér. Nasnímané úvodní titulky se buď dále zpracovávají v trikovém ateliéru, n. se předávají k dalšímu zpracováni do film. laboratoři. V originálním film. díle jsou někdy v dějí záběry plakátů v cizí řeči n. záběry dopisu, popř. knihy. Jsou-li tyto záběry funkční, musí se text přeložit, nakreslit a nasní-mat. Tento úkol se řeší rovněž v provozovně v.ú.t. Někdy se obraz plakátu n. dopisu ponechá v originálu a text se nadabuje zvukově (hlasové zaznamená). výroba zvuku, soubor Činnosti, jejichž výsledkem je vytvoření zvuk, složky filmu. Zahrnuje ^příjem zvuku, jeho ^záznam, /přepis, $stHh a další elektroakust. a laboratórni ^zpracování. /Synchronnost zvuk. záznamu se záznamem obrazu se zajišťuje vhodnými postupy, odlišnými pro různé metody přijmu zvuku a jeho záznamu, tj. pro původní synchronní /zvuk, samotný /zvuk, /postsynchron a /playback. Při záznamu zvuku, přepisu zvuku, střihu zvuku a /mícháni zvuku se používá magn. /nosiče zvuk. záznamu. Teprve během dokončovacích /prací se hotová /míchačka, tj. výsledný magn. záznam zvuku, přepise na nosič fot. záznamu zvuku, při jehož laboratorním zpracování se pořídí první kombinovaná vyrovnávací kopie („římská"), kde je záznam obrazu i zvuku na jediném film. pásu. Zpravidla III. n. IV. kopie.bývá-schválena jako kopie vzorová pro masovou výrobu /kopií distribučních. Při výrobě stereofónni verze se hotová stereofónni míchačka přepisuje pomoci magn. zvuk. /kopírky přímo na zvuk. /stopy, vyrobené /nanášením magn. vrstvy na distribuční kopie- V. t. STEREOFONIE, ZPRACOVÁNÍ LABORATORNÍ FOTOGRAFICKÉHO (OPTICKÉHO) ZÁZNAMU ZVUKU. výrobnost denní průměrná, ukazatel udávající plánované, popř. skutečné množství natočených metrů z Čisté /délky filmu v jednom filmovacím (natáčecím) /dnu. Někdy se v.d.p. udává v minutách (hlavně v televizi). V. t. mbtháŽ. výřez, slovo převzaté z fot. nomenklatury, vyjadřující jednu z kompozičních hodnot film. obrazu, ale zároveň označující i záměrný výběr hmotných faktů zaznamenaných objektivem, tedy sdělný obsah /záběru. výstavy filmové, v. o filmu a o všem, co souvisí s jeho tvorbou/výrobou a distribucí, často kombinované s představeními a promítáním filmů. Před II, světovou válkou byla r. 1932 u příležitosti jarního Pražského vzorkového veletrhu uspořádána první v.f. (podle Jiřího Havelky: Kronika našeho filmu 1898—1965, FÚ 1967). Perspektivní náčrt zařízení pro časosbĚrné snímání úvodních a koncových titulků, překreslených dopisů a plakáte, které jsou funkční v Českém překladu:. 1 - obrazová 322 kamera, 2 - posuvný držák kamery, 3 -rám k usazení kreslených titulků, 4 - proti-svčtetná řerna maska, 5 - reflektor k osvětlení. Výtah pro kameru. Teprve po osvobození bylo uspořádáno několik významných v.f., zprav, u příležitosti „kulatých" jubileí kinematografie: 1948 - V. 50 let českého Jilmu (Současně se slavnostním otevřením kinemat. muzea v budově Národního tech. muzea na Letné). 1953 - V. Loutková tvorba Jiřího Trnky v Praze. 1958 - Velká retrospektivní v. 60 let Čs. kinematografie v Praze U Hybernů. V rámci této v. bylo v provozu pod stanem staré němé kino. 1962 - Retrospektivní v. Od Méliěse ke Karlu Zemanovi v Národním tech. muzeu v Praze. 1965 - V, československý film dětem a mládeži - v rámci I. MFF pro děti a mládež v Gottwaldově. 1965 - V. Úspěchy Čs. filmu ve 20. roce znárodněni ve výstavní síni SCSP v Praze na Václavském ná- .----™ —fi^p^ tislavy. (Na této v. byly poprvé soustředěny symboly a diplomy téměř všech cen, které naše filmy a jejích tvůrci dostali na různých festivalech.) Kromě toho byla pořádána řada příležitostných v. menšího rozsahu. ÚPF pořizuje k některým příležitostem putovní (.panelové) v. instalované v Icíiiech, kde jsou .....často nevyužité vhodné prostory. V.f. je velmi nákladná záležitost. Exponáty se po v. často zničí n. založí. Proto se již dávno jeví potřeba velkého kinemat. muzea n, stálé film. expozice. výtah pro kameru, montovaná výtahová včž '.umožňující svislé /jízdy film. /kamery s obsluhou při natáčení film. /záběrů z /nadhledu. Věž výšky až 16 m se montuje z třímetrových trubkových příhradových tříbokých dílů, opatřených v rozích vodícími trubkami. Po nich jezdi pomocí pryžových koleček plošina s film. kamerou a obsluhou, zavěšená na ocelovém laně přes kladku a vyvážená protizávažím pohybujícím se uvnitř věže. Věž musí být pro stabilitu zakotvena do okolního terénu kotevními ocelovými lany (obr.), V poslední době se montovaná věž nahrazuje teleskopicky výsuvnými věžemi, ovládanými hydraulicky z horní plošiny. Podvozek věže umožňuje její svislé ustavení v terénu a snadný převoz. Místo v.p.k. se používá též speciálního /jeřábu (na podvozku nákladního automobilu) se skládacími rameny ovládanými hydraulicky n. natáčení z helikoptéry. vytáp ční kina, zajištění-tepelnépohody prostředí v /kině. V.k. je vždy v přímé souvislosti s jeho větráním. Volba způsobu v. a větráni kina závisí na jeho provozu. Podmínky pro v. a větrání jsou při jeho nepřetržitém provozu jiné než u kina s jedním n. dvěma denními představeními. Ideální je /klimatizace kina, avšak její provoz je velmi drahý, a proto se jí v našich kinech používá zřídka a často jen v omezeném rozsahu. Provozní a tech. prostory kina se zprav, vytápějí radiátory, kdežto /hlediště kina, popř. jeho vetší společenské prostory se vytápějí a větrají ústředním teplovzdušným zařízením; při velké zimě, v dobé, kdy. tyto prostory nejsou v provozu, bývají temperovány pomocnými radiátory, aby se zabránilo silnému prochlazování, neboť i provoz teplovzdušného zařízení je nákladný. V létě může takové zařízení přivádět do těchto prostorů chladný vzduch. V hledišti má být v zimě před představením asi 18 °C, při představení mas. 23 flC, v létě má být teplota v hledišti asi o 5'C nižší než teplota venkovní, min. však 18 °C. Výměna vzduchu v hledišti má být nejméně 20 m"/h na jednoho diváka. Při návrhu topných a větracích systémů je třeba dbát, aby pohyb vzduchu při vyústění vzduchovodů nezpůsoboval rušivý hluk a aby /vzduchovody nevytvářely mezi hledištěm a okolními prostory akust. /most. výtvarník (v animovaném filmu), tvůrčí pracovník odpovědný za výsledný výtvarný dojem ariimovaného /filmu. Není-li sám autorem /scénáře a /režisérem filmu, určuje zprav, spolu s řež. na základě scénáře výtvarnou koncepci filmu, materiál a techniku provedení (v určitých případech ~m£žč~~i>ýt postup or^áWnyrT^isérTrrECc-' nárista jsou inspirováni výtvarným dílem). Inspiračním zdrojem fantazie v. je myšlenka scénáře, verbální popis prostředí děje, akce postav a z ní vyplývající charaktery a režisérův uměl. záměr, který však může v. svou koncepcí zpětně ovlivnit (např. možnostmi pro výtvarné /gagy, typem postavy apod.). Někdy spolupracuje řež. s více v., aby zdůraznil rozličnost stylů. Základní výrazy pro dram. akci kreslené postavičky (majitel cirkusu z filmu Šroub-kovo dobrodružství, výtvarník Ant. Pele). typů n. poloh děje (B. Pojar: Paraplííko -v. Zd. Seydl, J. Trnka; J- Brdečka: Špatné namalovaná slepice - v* Jar. Malák, Zd. Seydl; J. Trnka: Veselý cirkus - y, K. Lhoták, Zd. Seydl, Fr. Tichý, J. Trnka; E. Hofman: Tucet mých tatínků -12 v.). vývoj amatérských přístrojů obr. o), zachycuje postavy zpředu, z profilu, zezadu, skicuje detaily v animaci exponovaných částí těla 3 určuje barevnou koncepci všech výtvarných prvků, V dalším průběhu realizace kresleného filmu schvaluje v. spolu s režisérem barevné Srovnání základních velikostí Sněhurky a zvířat z Disneyova filmu Saéhurka a sedm trpaslíků. Postup tvůrčí práce v. a jeho spolupráce s režisérem jsou individuální; z technicky produkčního hlediska připravuje v. návrhy všech výtvarných prvků v obraze pro /malíře pozadí, /arůmátory a /fázaře, popř. další. Kromě skic základních typů postav a zvířat, zachycujících jejich charakter a některé zvláštnosti, vyplývající z předepsané akce, určuje v. vzájemné velikosti postav a jejich proporce vzhledem k /pozadí (dekoraci) (v. obr. a). Podle potřeb akce skicuje výrazy obličeje (rozmanité grimasy, popř. pohyby úst) (v. zkoušky a /kopii v tužce. Práce v, v loutkovém /filmu je přizpůsobena jeho odlišné technice. Pro v* odpadají detailní skici pro anintátory, ale přibývají kresby kostýmů s popisem materiálu, modelování, vyřezávání a malovaní hlaviček /loutek. vývoj amatérských přístrojů, v. přístrojů na film užší než 35 mm a zaměřených i na amatérské použiti. Roku 1893 vyrobila londýnská firma Birt Acres první kameru na úzký film o Šířce 17,5 mm, vytvořený rozpůlením filmu 35 mm. Ke každému obrazovému políčku 9 mm x 12 mm 323 vývojnice příslušely dva otvory /děrování po jedné strane. Filmy se natáčely a promítaly týmž přístrojem* nazývaným Kimtic n. Bitrac. Krátce potom uvedla dalSÍ londýnská firma Wrench & Son přístroj Biokam, sloužící jako kamera, kopírka a /projektor. Film o šířce 17 mm měl obdélníkové děrováni uprostřed obrazového dělení. Ještě před koncem století přišla firma W. G. Hughes, rovněž z Londýna, s kamerou Cinematograph Sknap-Shott Camera na stejný film 17 mm, avšak se čtvercovým \ děrováním. Okolo r. 1900 vyvinula pařfž-i ská firma Reulos, Coureau & Cie zařízení Mirograph. K snímáni i promítání se používalo samostatných přístrojů. Film, pás o Sirce 21 mm měl okraje vroubkované. Další pařížský výrobce Lion Oaumont & Cie uvádí v té době svůj „kapesní" snímací a promítací přistroj Chróno de poche na film 15 mm s děrováním uprostřed obrazového děleni. Žádný z uvedených přístrojů a film. formátů se vžak příliš nerozšířil. Toho dosáhla teprve drážďanská firma Heinrich Ernemann r. 1903 sc svým přístrojem Amateur-Kino na film 17,5 mm $ děrováním uprostřed mezí obrazovými políčky 9 mm X 12 mm. První přistroj byl použitelný jako kamera, kopírka i projektor, další typy již byly specializovány. Roku 1908 uvedl Němec Oskar Messter do obchodu svůj projektor SaJon~Kine na film 35 mm, na kterém byb/ čtyři řady obrazových poliček vedle sebe a zvláštním, mechanismem projektoru se promítaly jednotlivé řady postupné. Roku 1912 vytváří frane. firma Pathé nový film. formát 15 x 20 mm na film. pásu Širokém 28 mm. Původní film měl na jedné straně obrazového políčka tři otvory děrováni, na druhé jen jeden. Později byl vyráběn s třemi otvory po obou stranách. Tento film byl také prvním materiálem s „bezpečnou" nehořlavou /podložkou. Promítal se přístrojem Pathé'Kok. Roku 1915 přichází amer. firma Movette Camera Corp. na trh s kamerou Movette na film 17 mm s děrováním při jednom okraji. Roku 1917 předvedl Edison svůj projektor Home Kinetoscope, zařízený na nehořlavý film o Šířce 22 mm. Na film. pásu byly vedle sebe tři řady obrazových políček, které se promítaly postupně. Rok 1921 je významný tím, že vzniká první formát amatérského filmu, který se udržel - i když jen v malém rozsahu - do dnešní doby. Franc, firma Pathé zavedla film 9,5 mm Pathé Baby a snímací i promítací přístroje stejného jména. Pro svou rel, nízkou cenu se značně rozšířily. Roku. 1923 uvedl Kodak oboustranně děrovaný film 16 mra s kamerou Giné-Kodak 16 a projektorem. Tohoto formátu se používá v nejširší míře dodnes. Mnichovská firma Linkof se snažila r. 1925 bezúspěšně prorazit s filmem Coco äirokým 17,5 mm s dvojici otvorů děrováni vedle každého obrazového polička a se stejnojmenným přístrojem sloužícím jako kamera, kopírka a projektor. Stejně tak neuspěla ani amer. firma Codet Electric &. Mfg. Co. se snímacími a promítacími přístroji Homovie, Byly zařízeny na film 16 mm, na němž byly vedle sebe umístěny dvě řady obrázků a střídavě se exponovalo, popř. promítalo pravé a levé poličko. Vrcholného úspěchu ve zmenšování film. formátu a v rozšířeni amatérské kinematografie dosáhla opět firma Kodak, když uvedla r. 1932 kameru Ciné-Kodak 8 324 a projektor Kodascope 8 na dodnes nej-používanější typ a formát filmu 2x8 mm. Kamera s projektorem stála pouhých 52 dolarů, což zajistilo její světový úspěch. Roku 1937 uvedla firma Agfa kameru Agfa Movex 8 na film 1x8 mm, který se vSak příIiS nerozšířil. Výroba amatérských přístrojů na celém světě se ustálila na formátech 2x8 mm, 9,5 mm a 16 mm. Roku 1933 bylo již možno natáčet i barevné filmy přístrojem Agfa Lenticolor s čočkovým rastrovým zařízením (v. materiály s čočkovým rastrem). Firma Paillard & Co. prodávala již r. 1932 zvuk. projektor BoUx-Paillard Model D na dva formáty filmů 9,5 mm a 16 mm, jehož pohon byl synchronizován s gramofonem. Skutečný rozmach zvuk. amatérského filmu vsak nastal až po druhé světové válce s rozvojem zvuk. magn. /záznamu. Až do r. 1965 se výrobci amatérských přístrojů na celém světě zaměřili na stálé zdokonalování mech. i opt. částí přístrojů, zejm. na film 2 X 8 min a16 mm "ä ná zautomatizováni jejich obsluhy. V tomto roce zavedla firma Kodak systém Super 8 mm a prakticky současně s ni i japonská firma Fuji systém Single 8 mm, které znamenaly postupné vyřazení přístrojů na film 2x8 mm z výroby. Kromě přístrojů na film 16 mm a na film 2 x Super 3 mm jsou dnes jedinými vyráběnými druhy amatérských přístrojů na celém světě. Na v.a.p. u nás měla v předválečných letech nej-větší zásluhu brněnská firma J, Suchánek, která začala v třicátých letech s výrobou přístrojů na film 16 mm, potom 9,5 mm a 2 x 8 mm. Jejím nejznámějším výrobkem je kamera Adraira 2x8 mm, uvedená na trh r. 1932, která se pak vyráběla s menšími úpravami 30 let. Od znáxod-; není je hlaviiím výrobcem amatérských přístrojů u nás n. p. /Meopta. vývojnice, nádoba k vyvolávání úzkých /filmů, amatérským způsobem. V. válcová je nádoba se svStlotěsným víkem, do niž se vkládá film navinutý na speciální cívce. Jedno z čel cívky je opatřeno na vnitřní ploše spirálovou drážkou, v níž je film usazen. Kapacita v. válcové bývá 10 až 30 m filmu 16 mm n. filmu 2x8 mm. V. s rámečkem jc plochá vysoká nádoba s víkem, do níž se zasunuje obdélníkový rámeček s navinutým filmem. Distanční kroužky na dvou protilehlých stranách rámečku zabraňují sklouznuti jednotlivých závitů filmu. V- s rámečkem lze používat pro všechny formáty úzkého /filmu. V. t. zařízení vyvolávací amatérské. vyvolávání senzítometrické, v. používané při eenzitometrických /zkouškách; vyznačující se vys okým stupněm reproduko-vatelností. Té se dosahuje přesným složením, roztoků, dermovanýrni- -dobami—v,— a teplotami vývojky a hlavně reprodukova-telnými hydrodynamickými podmínkami v.; podobné požadavky se kladou i na daläí lázně. Reprodukovátelnosti hydrodynamických podmínek v. se dosahuje bud v. klidovým - materiál i vývojka jsou při v-bez vzájemného pohybu (lze toho dosáhnout jen obtížně), n. v., pii němž se poruší dokonale laminární vrstvička vývojky na povrchu filmu např. přetiráním Štětcem (v. . ítétcové), - stíráním--stkačem, rozbitím této vrstvičky stříkáním vývojky (větS. pod hladinou vývojky), protahováním filmu válci pod určitým tlakem apod. Protože jakýkoli pohyb musí být reprodu- kovatelný a stejný, je nutné použit vyvolávacích íírojTřu. Nutnost dodržet přesné složeni roztoků vyžaduje, aby roztoky byly vždy čerstvé, což z ekon. hlediska vede k požadavku, aby se používalo min. množství roztoků; vývojky väak nemá být nikdy méně než 1 cm* na 1 cms plochy vyvolávaného materiálu. Všechny tyto okolnosti vedly ke konstrukci velkého množství vyvolávacích strojků a zařízení, které mají své uplatnění i ve všech aplikacích fot. /fotomerie. Svou jednoduchostí, a proto vysokou reprodukovatelnostf sc vyznačuje vyvolávací strojek ISO; vyvolává se vc válcové Dewaxové nádobě o vnitřním průměru as 4 cm a délce asi 22 cm. Zátka nádoby u-á vetknutou destičku, na kterou se připevní z obou stran po jednom /sen-zitogtamu. Po naplnění asi ze 3/4 se nádoba uzavře, točí se s ni podél osy pěti otáčkami za s, přičemž kýve o 45 ° nad horizontálou a pod ní jednou za s, vzdálenost ohnisková, základní charakteristická veličina opt. /soustav, definovaná jako v. obrazového (předmětového) ohniska od hlavního bodu obrazového (předmětového), v. bocy zaklát ní, Rozlišuje se mezi obrazovou v.o. /' a předmětovou v.ot / (obr.). Pro popis K definici ohn. vzdáleností: f (f)~předmětoví (obrazová) ohn. vzdálenost, H (hľ) -předmětový (obrazový) hlavni bod, F (F*) -předmětové (obrazové) ohnisko. opt. soustav se používá v.o. obrazové. V.o. je kladná (záporná), leží-li ohnisko za (před) příslušným hlavním bodem. Mezi oběma v.o. platí i kde n (n') je index lomu předmětového (obrazového) prostředí (v. zobrazení optické). Jsou-li obě prostředí stejná, je / = —V.o. snímacího /objektivu souvisí s velikostí zorného /pole a /hloubkou pole: objektivy malých v.o. mají velké zorné pole a velkou hloubku pole a naopak. Velikost v.o* je pro daný případ /snímání, popř. /promítáni, určena požadovaným zvětšením a v. snímaného předmětu, popř. promítací /plochy, V otázkách souvisících -^/vid-čřurvj-s c --z^r av.--mkt€^-VjCT—používá— její /vergence, zvané opt. mohutnost. vzdálenost optimální, v /hledišti kina taková v. diváka od promítací /plochy, která mu poskytuje technicky i psychicky nejlepší vrumání promítaného obrazu. U kin s klasickým formátem obrazu bývá oblast sedadel se v.o* obv. na konci druhé a na začátku třetí třetiny hlediště (počítáno od promítací plochy), kdežto u kin se Širokoúhlým promítáním jsou zprav, sedadla se v.o, na konci první a v první polovině druhé třetiny hlediště (v této části hlediště se nejvíce uplatňuje efekt „obklopení" diváka dějem, aniž ještě divák vnímá strukturu promítací plochy). r f vzdálenost pozorovací, v. středu promítací /plochy k oku diváka. NejvětSt v.p. je od středu promítací plochy k nejvzdáleněji řadě sedadel v /hledišti kina; u kin s širokoúhlým promítáním se má max. v.p. rovnat pětinásobku výšky promítaného obrazu. V.p. určuje podrobně ČSN 73 5251, vzdálenost promítací, v. od promítacího /objektivu do středu promítací /plochy. Závisí na stavební dispozici sálu /kina. V.p. má být stejná n. větší než nej-vétží v. pozorovací* Bývají však případy, zejm, při /promítáni přenosnými promítacími /stroji, že v.p. bývá kratši než nej-větáí v. pozorovací; K vytvoření promítaného obrazu odpovídajícího velikosti hlediítě je třeba volit vhodnou ohn. /v. promítacího objektivu. Optimální vztahy mezi výškou promítaného obrazu, max. pozorováci v. a min. v.p. jsou určeny teoreticky a potvrzeny empiricky (ČSN 73 5251)-------------------------------------- vzdálenost sečná, v. předmětu (obrazu) měřená od vrcholu první (poslední) zobrazovací plochy opt. /soustavy (v. t, zobrazení optické). vzdálenost sečná ohnisková, v. předmětového (obrazového) ohniska (v. body základní) od vrcholu první (poslední) zobrazovací plochy opt, /soustavy. Rozlišuje se mezi v.s.o. predmetovou a v.s.o. obrazovou* V.s.o. obrazová patři k základním charakteristikám objektivů (v. Ob-JSKTrV - kontrola a měření), protože vymezuje jejich použitelnost ve spojení s určitým typem film. /kamery. V.«,o. obrazová s'p' se výrazně liší od ohn. /v. obrazové /' u /objektivů širokoúhlých (S'F* >/') a u objektivů dlouhoohnisko-vých (S'P' < /')- vzdálenost snímací (natáčecí, filmovací), v. mezi šramanými (natáčenými, rumovanými) objekty n. předměty, na které je snímací /objektiv film. /kamery zaostřen, a předmětovým hlavním bodem (V. BODY ZÁKLADNÍ) tohoto objektívu. V.S. sc měři v metrech a je vyznačena na za-ostřovací stupnici snímacího objektivu. vzduchovod, potrubí k přiváděni upraveného n. odváděni znehodnoceného vzduchu pří /klimatizaci n. /vytápění a /větrání prostorů, V. musl být upraveny tak, aby se jimi nešířil hluk do prostorů akusticky chráněných z prostorů okolních, zvenčí n. ze strojoven na úpravu vzduchu (labyrintové vedeni v., vyložení v. materiály pohlcujícími zvuk a jiné úpravy), n. aby se jimi zvuk nepřenášel principem akust. /mostu (pružné mezičlánky v,, kožené manžety spojující dvě části v. apod.). Rychlost proudícího vzduchu a vy* tištění v. v akusticky chráněných proato- nehlučel. Proto se vyústěni v. upravuje. vzpěra, stavební prvek se stálou n. pře-stavítelnou délkou, kterého se používá k /zavětrování n. kotvení jednotlivých /stojek n. celých částí film. /dekorace. Obv. dřevěná lať opatřená na obou koncích kováním z páskového železa s otvory pro přibíjení k ateliérové /podlaze a ke /kulise. Při stavbě dekorací na bezespáro-vé podlaze jsou v* opatřeny místo kování háčky, jimiž se zavěšují do kovových ok na rámu kulis a na druhé straně se upevňují spojením s kotvícími závažími na ateliérové podlaze. Někdy se v. zhotovují z teleskopicky zasunovaných duralových trubek. W western, svérázný amer. typ /filmu dobrodružného, který čerpá náměty bud z období kolonizace amer. západu, n. z obrany již civilizovaných území před záškodníky (amer. film Union Pacific, 1939, rež. Cecila B. de Milla). Častým námětem bývají situace, kdy se představitel veřejné moci (šerif) střetá v otevřeném boji se škůdci společenského pořádku a vystupuje jako ochránce ohrožených jednotlivců (amer. film Přepadení, 1939, rež. Johna Forda). Zvláštní a velmi početnou odrůdou w. je tzv. kovbojka, která těží své náměty ze života hlídačů stád v odlehlých krajích, kam státní moc pro vzdálenost stěží dosahuje a kde se proto výkon práva, často lecjak vykládaného, stává soukromou, osobni záležitosti (amer, film Pádrodu Daltonů, 1940, rež. G. Marshalla). Westrex, profesionální elektroakust. a záznamové zařízeni pro film a televizi fy W., Caliornía, USA (zastoupení pro Evropu má Rankova organizace, Velká Británie). Z zábér, 1. nejmenH úsek popíšu film, děje v režijním /scénáři, vyznačený pořadovým Číslem, samostatným popisem obrazu (označení /výřezu, popis akce, popis viditelně zobrazené části scény, popř. udání směru pohledu kamery n. jeho změny, tj. označení pohybu kamery, změny ohn. /vzdáleností objektivu atd.) a samostatným popisem zvuku (text /dialogu s označením mluvících osob, poznámka o emocionálním obsahu jejich projevu, popř. údaj o film. /hudbě, zvuk. /atmosfére n. /zvuku mimo obraz). 2. Základní stavební jednotka film. /skladby, mající kvality obsahové (sdělné), dynam, a výtvarní zákon čtvercový (kompoziční - v- výřez). Ve filmu se jednotlivé z. řetězí tak, aby vytvářely obraz souvislého dění. Průměrný dram. dlouho-merrážní film se skládá z 500 až 700 z. Záběrová skladba dokumentárních filmů je větš. ještě bohatší (v. t. délka záběru). Každý z., určený k natáčeni, má již v režijním scénáři určeno $vé pořadové číslo (v. I). Toto Číslo nese i tabulka snímaná na film. pá3 před natočením každého z. O každém z. se vede i kontrolní písemný záznam. 3. část prostoru snímaného kamerou, tj. viditelně zobrazeného záznamem obrazu v kameře. 4. časový úsek, po který se bez přerušeni provádí záznam obrazu n. zvuku, n. současný (synchronní) záznam obojího. Po každém přerušení je třeba začít nový z„ viditelně n. též slyšitelně označený dalším číslem /synchronu a při současném záznamu obrazu i zvuku též další společnou synchronizační /značkou. záběr pracovní, reportážní fotografie zhotovená při film. n. tv natáčeni buo! přímo ze hry, n. aranžovaná tak, aby mohla sloužit propagačním a dokumentačním účelům. Z.p. je zprav, autorizován film. /fotografem, který volí postaveni, /úhel záběru, pomocné osvětlení a celkovou /kompozici (na rozdíl od film. /fotografie, kdy je motiv, kompozice a světelná nálada kontrolována režisérem n. kameramanem). zádveří, malý prostor mezi dvojími vstupními dveřmi do objektu (např. /kina), který má funkci tepelné izolace dalších vstupních prostorů. Do většího z. u kina vyúsťuje někdy í okénko z. pokladny pro předprodej vstupenek; kromě své tepelné izolační funkce má takové z. často funkci /vestibulu. Vstupy do prostorů akusticky chráněných (nim., rozhlasová, tv. studia, popř. kina, divadla, koncertní sály) jsou provedeny formou akust. z. Je to malý vstupní prostor, akusticky silně utlumený (velmi krátká doba /dozvuku), s akust. n. poloakust. dveřmi, který brání průstupu rušivých hluků z okolních prostorů do prostoru akusticky chráněného (obr.). zakládáni filmu, slang, název 1, pro vkládání filmu do film. /kamery, kopírovacího /stroje n. promítacího /stroje, 2. pro vkládání film. /materiálu (suroviny) do /kazet, zákon Čtvercový (základni fotometrický z.), vztah, podle něhož /intensita osvětleni je nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti uvažovaného místa od světelného průstůt stadia Schéma uspořádáni přitlumeného ii<ávefí 1 - vnitřní plovoucí konstrukce, 2 - obalová konstrukce, 3 - materiál sílnS pohlcující zvuk, 4 - zvukotésné dveřo. 325 zákon Lambertův /zdroje. Platí tedy j fí,: E, = t] : l\, kde Et> popř, E-, je intenzita osvetlení ve vzdálenosti lt3 popř. /t od zdroje (obr.). Z.c\. platí presne jen pro bodové zdroje (zdroje velmi malých rozmeru vzhledem k uvažovaným vzdálenostem). Při konečných roz- Zákon čtvercový. Svčtelný tok dopadá na plochu Pi ve vzdálenosti Ji od zdroje Z a vytváří na nf osvStlenf £a; ve dvojnásobné vzdáleností í, dopadá týí "svetelný tok na plochu P% {čtyřnásobně vol kou) a vytváří na n í osvetlení £» (Štyrikrát m en ä í). m či ech zdroje vede aplikace z, č, k chybami chyby jsou vsak menší než l %, je-li vzdálenost větší než pětinásobek nej-yětžího rozmeru svetelného zdroje; při desetinásobku je chyba mcnSí než 0,3 %. Z,c. se využívá při fotometrických měřeních k jednoduchému a rel, velmi přesnému způsobu modulace světla změnou vzdálenosti zdroje, zákon Lambertův (z. kosinový), vztah mezi /svítivostí I dokonaledifůzněsvítícího rovnoměrného plošného zdroje (zářícího vtotním švédem n. rozptylujícího světlo jiného zdroje) a směrem pozorování; / «* I0 cos a, kde a je úhel, který svírá smír pozorování s normálou svíticí plochy. Světelný zdroj, který záři podle zX, (Lambertův záftč, kosinový zářič), má /jas ve v3ech směrech stejný, a do celého pro- 10~s w Závislost spektrální intenzity vyzařování černého tSlesa M^j na dálce vlný pro některé teploty. Šrafovaním je vyznačena oblast viditelného záření. 326 storu vysílá světelný ^tok 0 = it L S [Im; nt; ma], kde L je jas a S plocha zdroje. Jeho /světlení je M = itL [lra/m*; nt]. Je-li Lambertův zářiě ve tvaru koule, jeví se jako rovnoměrně světlý kotouč (např. slunce, Žárovka krytá koulí z opálového skla). Ve skutečnosti pouze černé /teľeso září podle z. L. U skutečných zdrojů se vždy pozoruji odchylky od z.L. Z.L. platí velmi dobře u rovnoměrně osvětlené bílé vrstvy kysličníku horečnatého, používaného jako etalonu při fotometrických měřeních, přibližně též u osvětlených nelesklých povrchů, jako je např. bílý matný papír, sádrová deska. zákon Plancfcův, závislost spektrální intenzity vyzařováni M&sx [W. m"s] černého /tělesa na abs. /teplotě T [K] a na vlnové /délce K Im], vyjádřená vzorcem M<}tl = c^-'KfiCttfT— l), kde d a c, jsou konstanty (c, =-■ 3,741.10-" W , ra*, ca = = 1,439 . lír* m. K). Spektrální složení vyslaného záření závisí jen na abs. teplotě; při stoupající teplotě se maximum vyzařované energie přesouvá do oblasti kratších vlnových délek; intenzita vyzařování přitom s teplotou roste (obr.). Pro záření krátkých vlnových délek (viditelné a ultrafialové) a pro teploty až do 4000 K lze Planckův vzorec zjednodušit zanedbáním hodnoty 1 ve jmenovateli. V tomto oboru s dostatečnou přesností platí vztah ATe.A = c^"6 . expt-cí/^Oj nazývaný Wienův z. o zářeni. Z tohoto z. vyplývá, že vlnová délka X0 odpovídající maximu spektrální intenzity vyzařovaní je nepřímo úměrná abs. teplotě 2*, X0T= 2,893 . 10-3 m . *K (Wienův )c posuvu). Z.P. ukazuje, Že u dokonale černého tělesa a prakticky i u všech teplotních světelných /zdrojů, u nichž je zářeni buzeno vysokou teplotou, je /chromatičnost (barva) vysílaného světla určena pouze teplotou zdroje, která ji tedy jednoznačně charakterizuje, v. teplota chromatičnosti. zákon reciproční, vztah formulovaný Bunsenem a Roscoem, podle něhož při každé fotochem. reakci závisí její výsledek na /expozici, tj. součinu expoziční /doby a /intenzity ozářeni, a nikoli na velikosti těchto jejích dílčích složek (činitelů). Tento z. platí i pro fot. proces, který je též takovou fotochem. reakcí; protože je vsak jejím složitým případem, platí jen pro její primární stadium. Celkový výsledný fot. efekt se tedy odchyluje od výsledku očekávaného na základě platnosti x,r.; význačnými případy těchto odchylek od z.r. jsou Schwarzschildův /jev a /jev intermítenční. zákon Talbotův, z. popisující důležitou vlastnost zrakového vnímání, které se využívá ve /fotometru a která je základem kinematografie. Při pozorování—svítící" plošky, jejíž /jas se periodicky mění, přestává lidské /oko při zvyšování kmitočtu změn vnímat jednotlivé změny. Nejdříve vzniká nepříjemný pocit neklidu (blikání), který při stoupajícím kmitočtu přechází v méně nápadné a snesitelnější míhání, až od určitého kmitočtu (kmitočtu splýváni^ jehož hodnota stoupá s jasem, přechází v klidný dojem trvale rovnoměrně osvětlené plochy. Podle K.T. hodnotí oko tento ustálený vjem kvantitativně střední hodnotou skutečných jasů. Jestliže např. během jedné periody T oko pozoruje plošku o jasu L po dobu k . T, kdežto ve zbývajícím čase je tato ploška zakryta neprů- hlednou clonou, Je výsledný vjem týž, jaký by při nepřerušovaném osvětlení odpovídal jasu k. L. Podmínkou platnosti z.T. je, aby kmitočet pozorovaného děje bezpečně převyšoval kmitočet splývání, který je u středních jasů asi 50 Hz. Z.T. byl experimentálně ověřován za různých podmínek a výsledky v mezích měř. chyb vždy potvrdily jeho platnost. zákon Weberův-Fechnerův, vztah mezi smyslovým vjemem (např. zrakovým, sluchovým) a velikostí odpovídajících fyzikálních podnětů (např. /jasu, /intenzity zvuku). Padle z.W.-F. je rozdíl fyzikálních podnětů odpovídající určitému (např. meznímu, právě ještě vnímatelnému) rozdílu smyslových vjemů úměrný střední hodnotě těchto podnětů. Z toho např. vyplývá, že lidské /oko hodnotí pozorovanou stupnici jasů jako rovnoměrnou tehdy, má-U poměr jasů sousedních, stupňů konstantní hodnotu. Jiná formulace z-W.-F.; smyslový vjem vzrůstá řadou aritmetickou, rostc-li popud řadou geometrickou. Pro oko platí z.W.-F. jen v omezeném rozsahu jasů (60 až 3000 nt). Ze z.W.-F. vyplývá, že subjektivnímu vjemu lépe odpovídají logaritmy fotometrických veličin než tyto veličiny samy, pod. spíše průběh, opt.. /hustoty než průběh /činitele prostupu apod. zakrivení promítací plochy, záměrné odchýlení (prohnutí) promítací /plochy od svislé roviny, které jí uděluje tvar. Z.p.p. umožňuje rovnoměrnější rozložení /jasu po celé stěně promítací plochy, í zvýšeni, ostrosti v okrajových částech promítaného obrazu. Z,p.p. je vhodné zejm. pro /promítání filmů anamoxfotickou /predsádkou n, pro promítání 70mm filmů. Promítací plochy Širší než 12 m musí být zakřiveny ve směru vodorovném za předpokladu, že promítací úhel ve směru svislém nepřekračuje 3*. Polomer x. takové promítací plochy má být při promítací /vzdálenosti menší než 20 m, má být roven asi 1,5 až l,8násobku promítací vzdálenosti a pří vzdálenosti větší než 30 m přibližně shodný s pozorovací vzdáleností. V. obr. dole. zámečník filmový, pracovník pro sta-vebně-zámečnické i umélecko-zámečníckč práce potřebné při stavbě film. /dekoraci a /výpravě filmů; vyrábí event. další kovové konstrukce n. předmčty používané pro různé účely při natáčení filmů. Zakřivená (prohnutá) promítací plocha pro širokoúhlé promítání. (Konstrukce nosného rámu.) záměna optická (opt. vyrovnáni), název opt. zařízení (včetně jeho funkce), umožňujícího /snímání n. /promítání filmu při plynulém chodu film, pásu obrazovým /okénkem film. /dráhy. K z.o. slouží opt. člen (hranol n. rovinné zrcátko), který se pohybuje tak, aby se obraz vytvořený snímacím /objektivem posouval stejnou rychlostí jako film. pás v /kameře, popř. aby obraz film. políčka (plynule se pohybujícího v promítacím /stroji) vytvořený objektivem na promítací /ploše měl stálou polohu. Přes některé výhody (malé mech. namáhaní a snížená možnost poškození film. pásu při jeho plynulém pohybu) mají přístroje se z.o. řadu nedostatků. Patří k ním zejm. snížená /kvalita obrazu (/neostrost, vliv rušivých odrazů svitla), způsobená mech. i opt. vlivy pohyblivého (vyrovnávacího) členu, obtížná, popř. nemožná kompenzace vlivu /smrštěni filmu, nižší světelná /účinnost promítacího stroje (při jéclnoäu55ích konstrukcích je nutné prosvétlovat plochu odpovídající dvěma obrazovým políčkům), popř. vyšší nároky na snímací objektiv kamery (potřeba zobrazovat dvojnásobné zorné /pole) aj. Proto se použití z.o. dnes omezuje na /kamery rychlostní kinematografie a na film. /prohlížečky. zaostřováni, posunování snímacím /objektivem film. /kamery pomocí za-ostřovacího mechanismu (obv. provedeného šnekovým vedením) tak, až se požadovaný objekt n. předmět zobrazí ostře v rovině citlivé emulze na filmu, který je ve film. /dráze. Z. lze prováděl bud přímým pozorováním obrazu v kameře pomocí zaostrovací /lupy, n. reflexním /hle-dákem n. odměřením snímací /vzdálenosti a nastavením stupnice snímacího objektivu na tuto hodnotu. V. t. prbosthování. záření elektromagnetické, Siření periodicky proměnného elektromagn. pole prostorem ve formě vlnění. Je charakterizováno frekvenci (kmitočtem) periodického rozruchu, popř. vlnovou /délkou, tj. drahou, kterou z. urazí za dobu jednoho kmitu. Mezi kmitočtem /, délkou vlny X a rychlostí Síření c platí vztah c =/. X, Ve vakuu se z.e. šíří rychlostí c = 3 . 10" m/s. V hmotném prostředí je rychlost šířeni menší a závisí event. na vlnové délce z. Pří průchodu z.e. různými prostředími (např. při lomu, odrazu, rozptylu) se jeho kmitočet nemění (s výjimkou jevů luminiscenčních). Proti tomu pro vlnovou délku Ä v určitém prostředí platí X = X^ , vtct kde X0 je vlnová délka zářeni ve vakuu, v rychlost záření v uvažovaném prostředí. Rozlišují se různé druhy z.e. podle vlnové délky a podle způsobu jeho vzniku, popř. je uveden v tab. zářiě teplotní, zdroj /záření, které vzniká tepelnými pohyby hmotných částic (atomů, molekul, iontů). Z.t. se realizují jako rozžhavená tělesa, např. kovy, kysličníky, uhlíky. K prakticky nejdúležitějším z.t. patří /žárovky, používané v kinematografii např. ve /svítidlech, kopírovacích /strojích, amatérských /projektorech a v /budičích zvuku. Vysílají záření se spojitým spektrem (v, světlo); rozložení energie ve spektru závisí především na teplotě. Ideálni z.t. je černé /těleso (Čemý z.), jehož zářeni je podle /zákona Planckova určeno abs. teplotou zdroje. Některé charakteristiky z.t. jsou definovány tak, že vy- zařízení na protlvibrační upevnění kamer Přehled elektromagn. zářeni [m] (Hz) 3.I010 — nlí — 3.10*' — 3.10" — 3.10" — Druh záření dlouhé krátké rozhlasové vlny HertzQvy vlny velmi krátké vlny infračervené zářeni světlo - viditelné záření ultrafialové zářeni Roentgenovo ozáření zářeni f elektromagn. složka kosmického záření jadřují odlišnost záření z,t* od záření černého tělesa. Např. temiswita z-t. je poměr intenzity vyzařování (v. veličiny a jednotky fotometrické) z.t. a Černého z. při téže teplotě. Z.t., jehož spektrální emisivita nezávisí na vlnové /délce světla, označuje se jako neselektivni ss. n. šedý z. (je-li jeho spektrální emisívíta menší než 1). Často je výhodné charakterizovat z.t, teplotou černého zářiče, který se s uvažovaným z.t. v některém parametru shoduje. Pro film. praxi je nejdůležitější srovnání chromá ti Čnosti (barvy) obou světel (/teplota chromatičnosti). V koloxi-..metrickém-trojúhelmku„(v.-MĚŘSNl E AREY) jsou zářeni černého tělesa při různých teplotách znázorněna křivkou zvanou čára z.t. Pod. se definuje teplota úhrnného záření (jde-Ii o shodu intenzity vyzařování), teplota /jasu, teplota spektrálního složení apod. zářivky, nízkotlaké /výbojky, v nichž se ultrafialové /záření výboje mění vrstvou Iuminoforů ve /světlo. Trubice z. je plněna argonem o tlaku asi 3 .10* Nm~* a nepatrným množstvím rtutí (30 až 50 mg), která se po zažehnutí výboje v argonu vypaří; vznikne výboj ve rtuťových parách, jež mají tlak asi 0,07 až 0,1 Nm~2. Při tomto tlaku je výboj téměř neviditelný (96 % výboje obsahuje ultra- fialové zářeni o vlnové /délce 253,7 nm. které dopadá na vrstvu iunúnoforu). Barva světla z. závisí na použitém Iuminoforů. Z. je spojena v sérii s mduktívrum předřadníkem (tlumivkou) a pro zažehnuti výboje je k ní připojen zažehovač („startér"); příkon předřadníku je rovný asi 25 % příkonu z. Pro kompenzaci účiníku z. s induktivním předřadníkem je paralelně k z. s tlumivkou připojen kondenzátor. Příkon z. (bez předřadníku) bývá 20 W (při délce trubice 0,6 m), 25 W(lm)a 40 "v? (1,2 m); barva světla je bílá (/teplota chromatičnosti zhruba 4500 K), „denní" (5800 K) a růžová (3200 K). Z. se používá jako světelných /zdrojů pro základní dlouhodobé osvětlení pracovních a jiných prostor (časté vypínání a zapínání podstatně zkracuje dobu života z*). Nežádoucí stroboskopický /jev se odstraňuje zapojením jednotlivých z. do různých fází trojfázového cl. rozvodu n. zapojením do jedné fáze s kapacitním n. mduktívrum posunem fáze, zařízení na protlvibraíní upevnění kamer, mech. přistroj nazývaný též prativibraíní stabilizátor^ založený na principu tlumeni vibrací měkkými pryžovými n. vzduchovými tlumiči, kombinovanými se setrvačnou hmotou (přídavná závaží). Příkladem je protivibrační stabilizátor angl. 327 zařízení o po nové firmy DANELEAN. Jiné z.n.p.u.k., používané při /natáčení film. /záběrů z helikoptér, se skládá ze sloupu s uvnitř zamontovanými dumiči, který je připevněn na sedačku /kameramana, a z dvoura-menné páky, otočně uchycené na utlumenou horní Část sloupu. Na této páce je pak připevněna r učni film. /kamera, vyvážená na opačném konci páky protizávažím-Páka umožňuje pohybovat kamerou ve všech směrech (např. z.n.p.u.k, zn. TYLER.) V. t. dynalens, stabilizator POLOHY kamery. zařízeni oponové, elektromech. z. sloužící k rozevírání hlavni n. dekorativní /opony, popř. k nastavení tzv. maskovací opony na promítací /plose. Zprav, se skládá z elektromotoru s převody a bubnem pro tažná lanka, z el. pfíslúäenstvi (ovládacích tlačítek), koncových a mezipo- Celkové uspořádání oponováno automatu s oponou: 1 - pohonný motor, 2 - spojka, 3 - šnekový převod, 4 - tažný buben, 5 -šroub (vřeteno), 6 - vodící tyč, 7aÄ- koncové vypínače, 9 - nosné lanko, 10 - tažné lanko. lohovýeh vypínačů, stykačů, relé opono-vých drah, nosných ocelových drátů s jezdci n. kroužky a vodicích /kladek. Z,Ot jsou různě konstruována, zejm. se zřetelem na velikost kina a na počet opon, jejich uspořádání a váhu. (Obr.) zařízení povelová (u zvuk, aparatury též hlasitý telefon), samostatný elektro-akust. řetěz mikrofon-zesilovaČ-reproduk-tor, sloužící k jednosměrnému přenosu informací, zejm. povelů, z pracoviště /mistra zvuku na scénu. Ve zvuk. /studiích bývá z.p, provedeno jako síť hlasitých telefonních stanic s předností vstupu do sítě z pracoviště mistra zvuku. Při vstupu mistra zvuku do sítě z.p. se současně tlumí n. vypíná reproduktor pro poslechovou /kontrolu zvuku k zamezení akust. zpětné vazby* zařízení převij ecl pro film, z. sloužící V programových fondech distribučních film. /kopií, v kinech, v předváděčkách apod. k manipulaci s film. kopiemi při kontrole, opravování a /čištěni. V- progra- 328 Motorový převíjecí stůl k převíjení film, kopií (Speflka). mových fondech film. kopií se zprav, používá převíjedch /stolů horizontálních s motorovým pohonem. Jejích unáSecf z. umožňuje používat při převíjení distribučních /středověk i normalizovaných /cívek. Často bývají tyto převíjecí stoly vybaveny i /měřičkou délky film. pásu. Motorové převíjecí stoly bývají upraveny tak, že umožňuji ruční i nožní ovládání. Osvětlení umožňuje kontrolovat převíjený film. /pás v odraženém a v procházejícím světle. V kinech se používá převážně ručních /převijákú stojanových (vertikálních). Novější vertikální převijáky mají směrem íařizení -smyčkové(v dabingu),mech. systém umožňující založit film. /smyčku do promítacího /stroje a nepřetržitě ji předvádět podle potřeby. V provozu film. /dabingu se nejvíce používá systému „smyčkové bedny" (v. obr.). Smyčková bedna je umístěna na boční straně promítacího stroje, s nímž je mechanicky spojena bovdenovým převodem. Film. smyčka se spustí do tohoto z., kde se volně skládá do prostoru mezi dvěma uzavřenými boč-nicemi vzdálenými od sebe o Sítku film. pásu. V současné době se používá z.s. o kapacitě (délce smyčky) až 100 m, zařízeni sušicí, speciální z. k urychlenému vysouäení film. /dekorací, u nichž byl povrch stěn proveden mokrým procesem (malováním n. sádrováním), V sou-časné praxi se používá přenosných n. pojízdných el. ventilátorů s topnými tělesy ohřívajícími vzduch, n. rámů s infra-žárovkamí a ventilátory.Nouzové vysoušení pomocí výkonných světlometů je méně účinné a je nehospodárne. zařízeni vyvolávací amatérské* soubor pomůcek a z. pro amatérské laboratorní zpracováni úzkých /filmů. Základní í.v.a. tvoří /vývojnice n. vyvolávací /buben, osvětlovací z. pro temnou komoru á sekundární osvit inverzních /filmů, rov-noramenné váhy o přesnosti 0,1 g, sada závaží, odměrné válcové nádoby, dále skleněné baňky na přípravu roztokůj el.1 vařič, filtrační papír, přesný teploměr; pro kopírování filmů též kopírka. zařízení značkovací, mech. ústroji zabudované v některých typech film. /kamer k vytvoření hmatatelných /značek z kamery. Z.z. se skládá z děrovadla, páky s táhlem n. tlačítkem s pérem. Jednoduchý nákres smyčkového zařízení k dvoupásovému projektoru; i - smyčková""" bedna; 2 - obrazová smyčka pracovní kopie; 3 - váleček s 35 zuby, mechanicky spojený bovdenem s vyvodnfm ozubeným válečkem projektoru, pro pohon obrazové smyčky. k obsluze skloněné rameno. U převijákú pro 35mm film je na pravém rameni talíř umožňující převíjet.. film. pás do ■ /svitku na distribuční středovku, U převijákú pro 70mm film n. pro 16mm film tyto talíře zprav, nebývají, neboť tyto distribuční film. kopie se přepravují na normalizovaných cívkách, V. t. PlteVIJEČKA. zařizovačka, slang, název pro zaři-zovací /den n, zařizovací /skupinu. zařizováni dekorací, vybavení /dekorací výpravnými /prostředky. V. t REKVIZITY, SKUPINA ZAŘIZOVACÍ. zásobování filmových ateliérů elektrickou energií, zajištění pokud možno nepřetržité dodávky et. energie o značných příkonech" (od 0,5 do 2,5 MW, podle velikosti studia) jak k /osvětlování film. /dekoraci při/natáčení film. /záběrů, tak k provozu yčtóiny tech. zařízení film. /studia (film. města). Dosahuje se toho připojením vlastní transformační stanice na dvě n. tři na sobě nezávislé napájecí linky (okruhy) vn, obv. 22 kV. Mimoto používají film. studia ke krytí výkonových Špiček, vznikajících krátkodobými požadavky na osvětlování velkých film. dekoraci, vlastních pojízdných n. stabilních dieselel. soustrojí. Tato soustrojí zajišťují při po-ruSe dodávky el. energie i nouzový provoz .film. studia. Nouzové osvědení ateliérů a přilehlých chodeb, stejně jako napájeni telefónni a požární ústředny, Je zajištěno z akumulátorových baterii. V. t. rozvody ENERGIÍ. zastavovák, slang, název pro zástavo-vaeí /plán ateliéru. zástena akustická.ojďd£lovj^i^„„přeT nosný panel s podstavcem, konstruovaný tak, aby měl velkou a rovnoměrnou zvuk. /pohkivost a /neprůzvučnost v co nejšír-Slm pásmu slyšitelných kmitočtů. Několika z.a.o. lze ve zvuk. /studiu vymezit vzájemně akusticky dostatečně oddělené prostory. Takto užité z.a.o. usnadňují /příjem zvuku více mikrofony v hudebním /studiu a při příjmu /postsynchronu umožňují podstatně zvětšit odstup herců od mikrofonu, aniž se uplatni odezva prostoru celého zvuk. studia. V. t. charakter zvuku prostorový. zástupce vedoucího výroby, zastupuje /vedoucího /výroby na úseku administrativně hospodářské a výrobní činnosti výrobního /Štábu. Organizuje zejm. pracovní schůzky, zkoušky, je ve spojení s jednotlivými provozy výrobní základny. ZajiSťuje /exteriéry, styk s úřady, podklady pro výrobní a hospodářský plán. Spolupracuje s divadly, s hereckým oddělením, komparsnim /rejstříkem. Vypracovává denní /dispozice a denní /zprávy, zajišťuje natáčení, dopravu apod. Organizuje pracovní /předvádění, /postsynchrony, hudební /synchrony, /míchačky apod. zástupce vrchního osvětlovače, předák osvětlovačů, v nepřítomnosti vrchního /osvětlovače vedoucí skupiny osvětlovačů. zasvětlování, postupné rozsvěcováni jednodivých /svítidel, popř. skupin svítidel a úprava jejich světla, spojená s cvent. mdividuálním nastavováním . osvětlovacích /soustav. Z. tvoří součást /osvětlování ve filmu; provádějí je /osvětlovači podle záměru /kameramana. Obecné zásady pro z. jsou v podstatě obsaženy ve světelném /klíči. V. t. ovládaní svítidel, poměr světelný. měrový /trik. Obraz se postupně stává tmavším (zatmívá se), až je zcela temný. Z. se použivá obv. na konci určité části filmu. Technicky se z. provede: a) při snímání v kameře postupným snižováním /expozice až na nulovou hodnom tím, že se pozvolna uzavírá výřez rotační /závěrky, b) dodatečně jako laboratorní /trik na trikové /kopírce, c) postupným chem. zeslabením konce negativu (chem. z.). Spojením z. a /roztmívačky vzniká /prolínačka. 2. (slang.) obecně výraz pro zatemňování obrazu n. zvuku. V. t. tntbppunkce filmová. závady obrazu, tech. chyby, k nimž dochází při /výrobě filmu a které se pro- jevují nepříznivě ve výsledném pozitivním obrazu. Výroba filmu je proces značně složitý, a proto je někdy obtížné stanovit, v které technol. fázi k z* došlo. Obecně může být z.o. způsobena vadným film. /materiálem, nedostatečným tech. stavem snímací Aamery, chybnou obsluhou kamery n. nesprávnou manipulaci s film. materiálem, z. ve vyvolávacím a kopírovacím procesu. Nejčastěji se vyskytující z.o. jsou; 1. mech. poškození film. materiálu (rýhy, poškozené děrování apod.), 2. kolísání opt. /hustoty, 3. /závoje n. výboje, 4. podexpozice n. přeexpozice negativu, 5* /neostrosti, 6. nežádoucí /reflexy, 7. /neklid obrazu, S.odlupování,zvrásněnicmulz-ni vrstvy apod. závěr padací, zařízeni, kterého se dříve používalo k zakryti promítacích a pozorovacích otvorů (okének) ve stěně oddělující /promitárnu od hlediště /kina při /promítání hořlavých filmů. závěrka amatérské kamery, mechanismus k uzavírání obrazového /okénka film. /dráhy kamery při posuvu filmu mezi /expozici jednotlivých obrazových políček. Z.a.k. je prakticky výhradně rotační. Mezi /objektivem a obrazovým okénkem se otáčí kruhová deska s vyříznutou výsečí o vrcholovém úhlu 160 až ISO*, tzv. sektorem, který otevírá obrazové okénko po skončeném posuvu filmu. /Doba expozice závisí na úhlu sektoru a použité snímací obrazové /frekvenci (např. pro uhel sektoru 180° a frekvencí 16 obr./s je expoziční doba 1/32 s). Některé dražší kamery mají sektor plynule měnitelný i za chodu kamery vzájemným natáčením dvou kruhových desek, tvořících z* Tato je. umožňuje měnit dobu expozice při konstantní snímací frekvenci a provádět dokonalé /zamívačky a /roztmívačky. V.t. kamera amatérská. závěrka rotační (točivá), mech. zařízení přerušující světlo y kinemat. strojích v okamžiku, kdy film. /pás je posouván (strhován) krokovým mechanismem. Ve jilm, /kameře je z.r. (zvaná sektorová) umístěna' mezi snímacím /objektivem a film. /dráhou, kde periodicky (v rytmu obrazové /frekvence) střídavě zakrývá (v okamžiku strhu) a odkrývá (v okamžiku klidu) obrazové /okénko a umožňuje tak /expozici jednotlivých film. políček. Z.r. v kameře bývá zhotovena ze dvou kotoučů (s černým povrchem) upevněných na společném hřídeli u sebe. Oba kotouče závěrka sertzitometrická jsou opatřeny kruhovou výsečí (sektorem). Natáčením obou kotoučů vůči sobě se mění vzájemná poloha výsečí a tím výsledný úhel otevřeni (od 0" až do plného otevření, závislého na konstrukci kamery, např. do 180*). Vzájemné natáčeni kotoučů při rotaci z. se ovládá mech. ústrojím, jež má na zadní stěné skříně kamery vyvedenou hřidelku, opatřenou kolečkem a stupnicí. Na ní lze číst velikost úhlu otevření výseče z.r. (Tímto mech. ústrojím je tedy umožněno měnit délku doby expozice při natáčení), Z.r. zrcadlové {reflexní) se používá u film. kamer reflexních. Rovina otáčení z.r. zrcadlové je skloněna vzhledem k opt. ose snímacího objektivu o úhel 45°; v okamžiku zakrytí film. okénka se svazek světelných paprsků z objektivu odráží do reflexního /hledáku. Z.r. zrcadlová má obv. tvar kotouče; je kovová n. skleněná, s povrchově zrcadlenou plochou křidel. Pro lepší vyvážení je výseč z. osově symetrická; z. má dvě křidla a nazývá se dvoultřídlá (na rozdíl od méně výhodné ss.r. jednokřídlé). Na zrcadlových plochách křídel z. dvoukřídlé bývá jeStě černý pásek, který přerušuje odraz paprsků, snižuje míhání obrazu při pozorování v reflexním hledáku. Důležitá je poloha výsece z.r. vůči strhovacímu /mechanismu. V promítacím /stroji je z.r. (označovaná podle svého tvaru jako bubnová) umístěna mezi /zdrojem světla a okénkem film. dráhy. Její pohyb musí být v přesném souladu s pohybem krokového mechanismu. Neni-H tento požadavek splněn, nastává /„tažení" obrazu při promítání. Tažení obrazu se na promítací /ploše projeví protažením světlých míst směrem dolů n. nahoru, podle toho, za-vírá-li n. orvírá-li z.r. pozdě n. předčasně. V praxi se používá e. kotoučových, válcových a kuželových. Kotoučová z. má osu rovnoběžnou s opt. osou promítacího stroje Je to zprav, kotouč s dvěma (třemi) výřezy n. dvěma (třemi) křídly; druhé, popř. třetí křidlo zvyšuje kmitočet promítaného obrazu z filmu (obr. a, b, ť). V kopírovacích /strojích, se používá bud z. podobných z* sektorovým, tvořených však jediným kotoučem s konstantním úhlem otevřeni, n. z» bubnových. závěrka senzítometrická, jedna ze základních částí /senzitometru, jíž se odbavuje expoziční /doba, po kterou má být citlivý film. /materiál exponován (v. expozice). Se zřetelem na požadovanou přes- a) Kotoučová závěrka: 1 - okénko ve film. dráze, 2 - dvoukřídlová závěrka kotoučová, b) Válcová závěrka: 1 - okénko ve flirt, dráze, 2 - dvoukřídlová závěrka válcová. c) Vztah pohybu maltézského kříže a závěrky. Vů čtyřech fázích pohybu maltézského kříže je zobrazena souvislost činnosti závěrky i maltézského kříže. K - světelná stopa na okénku film. dráhy. 329 íavetroväní dekorací nost se používá v senzitometrech téměř výhradně bud z. padací, n. z. řízené el. synchronním motorkem. Senaitometry pro náročnější práce mívají z. umožňující odbavit padle volby í několik eitpozičhích dob, aby si expoziční doby v senzitometru a při praktickém snímku pokud možno přibližně odpovídaly. V některých senzitometrech má funkci z. Štěrbina, za níž se definovanou rychlostí pohybuje fot. citlivý materiál n. která se posouvá před stojícím materiálem. zavetrováni dekorací (vĚtrování dekorací), způsob zajištění pevné polohy hlavních nosných prvků fUm. /dekoraci (kulisových /stěn, /stojek, /štenýřů) proti jejich posunutí n. skáceni. Provádí se pomocí /vzpěr s pevnou n. přes tavitelnou délkou, kotvených do ateliérové /podlahy n. k upevňovacím trámům kolem stěn ateliéru, n. vzájemně mezi film. dekoracemi. závoj, /zčernání (zbarvení) neexpono-vaného místa fot. vrstvy po úplném chem. zpracování. Jeho mírou je í>pf. {hustota {závoje D0. Tento pojem není jednoznačně definován a je vždy nutno přesně specifikovat jeho obsah. V současné době existuje dvojí základní pojetí .pojmu z.: klasické a moderní. Podle klasického chápáni je opt. hustota x. D0 dána součtem opt. hustoty podložky D3Up (která je např, u snímacích negativních materiálů následkem probarvení hmoty podložky dosti vysoká) a vlastní (redukované) hustoty z. D'0> vznikajícího vyvoláním zrn ha loge-nidu stříbrného (n. jiného nosiče citlivosti materiálu ke světlu), které se staly vyvolatelnými nikoliv působením světla. Při modernějším vyjadřování se v tomto smyslu používá p ojmu min. husto ta Dm jn materiálu, která se skládá z hustoty podložky Dsup a z hustoty vlastního z. D0, definovaného stejně jako D'Q v klasickém pojetí. Vhodnější je v klasickém pojetí, zejm. se zřetelem na barevné materiály, místo Dsap (která se stanovuje na ustáleném a vypraném vzorku neosvětleného materiálu) užívat pojmu hustota základu iDqo, což je opt. hustota neosvětleného vzorku materiálu, který byl podroben úplnému zpracování, avšak ve vývojce bylo vynecháno vyvolávací činidlo (takže je zahrnuto pohlcování svitla žeiatinou, zbytky senzibi-látorů, neskopulovanými komponentami, zbytky barviv v citlivých vrstvách i mezi-vrstvách apod.); k němu pak přistupuje vlastní z. (Ď0» n. pro větší názornost D0"), jehož opt. hustota je dána barvivy vzniklými ve vrstvě bez vlivu světla. Velmi komplikovanou se stává otázka měření z. ti maskovaných barevných fot. materiálů (y. maskOvAní), kde maskované komponenty mají vysoké vlastní zbarvení. Specificky odlišný je vliv z. u inverzních materiálů, kde prÚTiární z, (vyvolávající se v první vývojce) snižuje dosažitelnou max. hustotu Dmax výsledného obrazu a mění část. tvar senzítometrické /charakteristiky ve stínech; nejnížši možné krytí výsledného obrazu se proto nenazývá z., ale mm, hustota Dmin. Podle příčin vzniku můžeme dělit z. na vlastní, způsobený samou podstatou citlivosti světíocitlivé látky a mechanismy v průběhu vyvoláváni (je specifický pro každý typ emulze a není možno jej zcela potlačit; zvyšuje se stářím materiálu, zejm. jeho nevhodným uložením a jinými nepřiznivými vlivy), a, na z. vznikající nesprávným upracováním (příliš dlouhým 330 vyvoláváním, znečištěním lázni, vysokou teplotou při zpracováni apod.); základní mechanismus vzniku z. je však v obou případech obdobný. - U barevných materiálů se z. někdy dělí na různé druhy podle přičíň, které jej vyvolávají (z. emulzní, stykový, z dovyvoláváni, oxidační apod,); toto děleni je vyvoláno tím, že se chyby při zpracování barevných materiálů projevují podstatně vyššími hodnotami z. než u materiálů černobílých. - Někdy se, ne zcela korektně, mezi z. počítá i zčernáni vzniklé působením světla jiného původu než tvořícího obraz (např. působením aktinického světla či jiného zářeni - v. ak-tinita zAření - pří skladování, zpracování, popř. i vlivem opt. z. a parazitního /světla); někteří autoři razí pro toto neobrazové zčernání název „zahalení**, aby je odlišili od z. podle výše uvedené definice. Přesné stanovení hodnoty z, má velký význam např, při stanovení /citlivosti fot. materiálu (v. kritérium citlivosti sotograpic-kych vrstev). záznam dialogů (v dabingu), tvůrčí a t ech. proces, který je zakončen vytvořením dialogových /pásů dabovaného film. díla. Z.d. je vlastné druhou fází technol. procesu v celkové výrobě dabovaných filmů. Tato fáze je velmi pracná a náročná na všechny zúčastněné pracovníky výrobního /Štábu. Při z.d. se /režisér dabingu soustřeďuje hlavně na práci s hercem-/da-bérem, /mistr zvuku na vytvoření zvuk. prostředí a /srozumitelnost dialogů a /vedoucí výrobního štábu na organizaci hladkého a plynulého natáčení. Herec-da-bér při natáčení /smyčky musí nejdříve (pod vedením režiséra) dosáhnout shody svého (Českého) textu s pronášeným textem a artikul ací herce originálu na promítací /ploše. Aby této shody (/synchronu) dosáhl, musí se dokonale obeznámit s arti-kulací, osvojit st césury, tempo a rytmus jednotlivých mluvených vět herce originálu a aplikovat je na český text. Jako pomůcky se k tomu používá několikerého nepřetržitého předváděni smyčky s reprodukcí řeči herce originálu. Pod promítací plochou se zároveň (po dobu předvádění smyčky) promítá epidiaskopem česky upravený text k příslušné smyčce (pro snadné zapamatování - nápověda). Preciznost synchronu sledují mistr zvuku, střihač a režisér, který herce svými pokyny vede a upřesňuje rytmus jeho reči. V ojedinělých případech je rež. nucen vypouštět n. doplňovat slova upraveného textu. Po zvládnuti synchronu a citových intonací a příslušných gest dochází k skutečnému z.d., při vypnuté reprodukci originálu textu, tím, že se mluvený český text snímá elektroakust. měničem.....ím.íkroíb-.___ nem) a zaznamenává se na úzký magn. pásek. Než však dojde k výslednému z., je signál mluveného slova v elektronickém řetězci upravován mistrem zvuku. Obtížnost práce mistra zvuku při z,Ú, záleží ve vytvoření zvuk. prostředí identického s originálem film. díla. Tato /technika dabingu a její dokonalé zvládnutí je individualitou každého mistra zvuku v dabingu. Podmínky a prostředí, v nichž se odehrává děj filmu, jsou rázné a. mění. se s každým novým záběrem. Tak např. scéna natočená y přírodě je.vystřídána scénou v nádražní hale a ta opět scénou y pokoji střední velikosti atd. Změnou scény obrazu se měni i charakter zvuku. Kdyby tyto změny., nebyly., zvukové respektovány, p o-rušila by se jednota obrazového a sluchového vjemu diváka. Z.d. vyžaduje tedy velmi citlivý přístup mistra zvuku k jed-nodivým záběrům rozděleným do smyček. K vytvořeni iluze prostředí, kterou realizuje mistr zvuku, slouží přidružené zařízení studia, které je součástí tech. vybaveni. Někdy se také k zvýšení působivostí vyžaduje na herci-dabérovi napodobovat pohyby herců originálu na plátně, avšak nikdy to nesmí být na úkor srozumitelnosti dialogu n. vést k rušivým hlukům způsobeným pohybem. Z.d. je jednou z nejdů-ležitějších fází v technol. procesu dabování, neboť při něm je možno nejvíce uplatnit tvůrčí schopnosti všech pracovníků, a tím ovlivnit dram. skladbu dabovaného filmu. záznam dialogů komentáře, v podstatě stejná práce jako z.d. u celovečerních hraných filmů, totiž pořízení zvuk. záznamu v České verzi k danému obrazu. Rozsah práce je mnohem menší než u filmů cdovečerních. Nejsou-li dodány rozmnožovací /materiály, provádí se překlad odposloucháním z originálu filmu. Dramaturgickou a jazykovou úpravu provádí obv. sám režisér komentářového filmu. Protože jde větš. o filmy populárně věd., pracuje režisér komentářových filmů při /úpravě textu s odborným poradcem. TčsnS před z., se provádí režisérské zpracování textu ve smyslu sladění s obrazem co do mluvnosti, výrazu a nástupu společně se /spíkrem (dabérem komentářů). Komentářové filmy se natáčejí v délce asi 300 m bez úpravy do /smyček. Do smyček se rozděluji ojediněle jen tehdy, jestliže charakter scény vyžaduje synchrónni dialog, např. pří reportážních snímcích (kontaktní dialog reportéra). Z.d.k. se zúčastňuje režisér, spíkr, /mistr zvuku, produkční a osazenstvo studia. Podle povahy film. díla volí režisér filmu mužský n. ženský hlas, n. oba, a odpovídajícím dram. charakterem. /Komentář se zaznamenává běžnou technologii na úzký magn. pásek; přeřeknutí spíkra se opravuje letmým startem magnetofonu v místě, kde k chybě došlo. K závěrečné mixáži dochází bud v mixážni hale, což vyžaduje přepis celého komentáře na perforovaný magn. pásek, n. přímo v natáčedxn studiu, kde se syn-chronno3t dialogu zajišťuje strnováním úzkého magnetofonu ručně, pomoci synchronizačních značek obrazu, s tím, že se druhý synchronní pás sehrává pomocí dvoupásového promítacího /stroje synchronně s obrazem (druhý pás - hudba, ruchy). Aby český dialog při natáčení časově odpovídal ději obrazu filmu, řídí re-žisér nástupy dialogů spíkra svetelnou signalizací. Výsledný signál /míchaček se synchronně zaznamenává na synchronní perforovaný magn. pás; ten se pak předá k dalšímu zpracováni na opt. záznam zvuku a do film. laboratoři. záznam obrazového signálu, /z. tv obrazu prostřednictvím obrazového signálu. Podle způsobu z. a použitého záznamového materiálu se rozeznává /z.o.s. jilmový (světelný obraz je /objektivem promítnut na fot. /emulzí umístěnou ve vhodné film. /kameře, exponovaný film. materiál se pak běžným fot. způsobem zpracuje), z.o.s. elektronový (záznamovým materiálem je také film. materiál, na němž je však obraz exponován řádek po řádku vhodně vychylovaným elektronovým .paprskem modulovaným zaznamenávaným obrazovým signálem, v. heslo systém hBe), z,o,s. magnetický (obrazový signál je v magn. /hlavě přeměněn na magn. vrstvu nanesenou na vhodném nosiči), z.o.s. termoplastický Celektronový paprsek modulovaný obrazovým signálem vytváří ve vakuu na nosiči pokrytém průhlednou termoplastickou látkou řádek po řádku nábojový obraz, který se po krátkodobém ohřátí přemění na obraz tvořený mech. deformacemi, a ten lze zviditelnit promítnutím speciální opt< soustavou), z.o.s. mechanický (obrazový signál se přemění na mech. kmity rycí jehly, která způsobí trvalou mech. deformaci nosiče). záznam obrazového signálu filmový (telerecording, TRC), /z.o.s. přeměněného na světelný obraz obv. na stínítku obrazovky záznamového /monitoru; světelný obraz ze stínítka se zaznamenává film. /kamerou. Podlé způsobu' zr rOzliSujérhe z. snímkový (na jedno film, políčko jsou exponovány oba tv půlsrumky, strh filmu je třeba uskutečnit speciálním strhovacím ústrojím s velmi krátkou dobou strhu v každém druhém půlsnlrnkovém intervalu) a z. púlsnímkový (na jedno film. políčko je exponován jen jeden půlsnímek úplného tv snímku, v době druhého půl-snimku je běžným strhovacím ústrojím posunut film. materiál v kameře o jedno políčko). Z. snímkového se obv. používá u film. materiálu šířky 16 mm, z. púlsním-kového u materiálu šířky 35 mm. Film. materiál je speciální inverzní n. negativní; jako originál se obv. získává přímo obrazový pozitiv odpovídající běžné film. normě (při použiti negativního materiálu je na stínítku záznamového monitoru reprodukován negativní obraz). Zvuk. doprovod sc obv. zaznamenává synchronně na oddělený nosič. Z.o.s.f. se používá zejm. v černobílé televizi. Při z.o.s. barevné televize ze Stínítka monitoru barevné televize nejsou výsledky uspokojivé; je-li třeba jako výsledný produkt získat barevný film, zaznamenává se pořad na magn. pásek a přepisuje se metodou /Vidtronícs. záznam obrazový, trvale uchovaná informace o obrazu scény na vhodném nosiči. Rozeznává se z*o. ve formě obrazu a ve formě signálu. Obraz z, může být opt. (informace o kvalitě obrazových prvků, tj. o jejich jasu, barevném ténu a sytosti, může být dána různým /činitelem prostupu n. odrazu záznamového materiálu) n. v jiné formě. Z.o. ve formě signálu je tvořen polohovou posloupností informaci o kvalitě jednotlivých obrazových prvků; tato posloupnost může mít formu magn., _dech~~apod—Sxov-,,, .zAzjMM-jrjBi^jzkího.- OBRAZU. záznam televizního obrazu, proces trvalého uchování informace o obrazu tv scény. Rozeznává se: přímý z. obrazu tv scény (přímý, obv. fot. z. film. /kamerou n. z. kombinovanými /kamerami) a /z. obrazového signálu (z. prostřednictvím obrazového signálu uskutečněný bud ve formé signálu, n. ve formě obrazu). V. t. ZÁZNAM OBRAZOVÝ. záznam zajlšťovacf (v dabingu), zvuk. snímky pořízené při /záznamu dialogů na úzkém magn. pásu, ukládané s přesným označením do archívního skladu zvuku. Nahrávají se do dohotovení celého film. diia. Dojde-li k poškození perforovaného pásu při technol. zpracovávání, slouží z.z. k opětnému přepisu dialogu, hudby n. ruchů bez tech. obtíži a zbytečných finančních nákladů. Pokyn k zrušení z,z, dá produkční (/vedoucí výroby); tím se úzký magn. pásek může vrátit do oběhu k novému zpracováni. záznam zvuku, I. proces probíhající v zařízení pro z.z., kdy se signál zvuk. modulace v čase trvale zaznamenává na rovnoměrně se pohybující /nosič z.z.; 2. výsledek procesu, tj. vlastni zvuk. /stopa, v niž je zaznamenán časový průběh signálu změnou chem. n. fyzikálního stavu nosiče podél jeho délky. záznam Zvuku centrální, uspořádání záznamového zařízeni celého film. studia do jediného stavebního celku, avšak s akust. oddělením jednotlivých záznamových pracovišť, která jsou spojena s jednotlivými film. ateliéry a zvuk. studu modulačními linkami. Výhodou z.z.c. je menši počet záznamových zařízení ve srovnáni s decentralizovaným umístěním zázmmových zařízeni na každém pracovišti pro /příjem, /přepis a /míchání zvuku, jakož i snadnější seřizování a údržba zařízení a okamžitá pohotovost záložního zařízení („horké rezervy"). záznam zvuku zkušební, I. hotový z. na vhodném /nosiči, který může být /z.z. n. z. speciálních, umele vytvořených a přesně definovaných signálů (testů), které je nutné předepsaným způsobem vyhodnotit, nejčastěji pomoci měř. přístrojů. Slouží ke kontrole, měřeni a seřízeni snímacího kanálu podle požadavků kladených na standardní sníma í /kanál. Umělé signály slouží zprav, k objektivní kontrole, bývají mčř.,a jsou tedy určeny nejčastěji k vyhodnocení měřením, kdežto při /reprodukci zvuku vybraných přirozených signálů ze zkušebního z. se hodnotí podle zkušenosti tech. a akust. kvalita zvuk. studia, předváděčky, kina apod. Podle druhu nosiče se rozlišují zkuSebni filmy, zkuSebni pásky, zkuSebni gramofonové desky apod. Nejčastěji slouží z.z.z. k seřízení snímacího zesilovače a /budiče zvuku, tj. vzájemné polohy zvuk. /stopy a snímací štěrbiny fot. n. magn. z.z., mech. vlastností budiče zvuku a kmitočtového průběhu předzesilovače. Zkušební filmy pro kina bývají doplněny z-z. pro kontrolu /akustičnosti hlediště. 2, Z.z. prováděný na zkouSku pro kontrolu n. seřízení zvuk. zařízeni. Fři seřizováni se používá obdobně jako ad 1 uměle vytvořených, přesné definovaných signálů, které je nutné předepsaným způsobem vyhodnotit s použitím měř. přístrojů. Na závěr se provádí subjektivní kontrola /příjmem n. /přepisem ... vy braných..z™ků^ri^^vvbj:aného.. jejíchž z. a reprodukce jsou velmi náročné, a tedy kritické z hlediska přenosových parametrů, které byly na daném zařízení seřizovány (harmonické a přechodové zkreslení, usměrňovači jev, drop-outy, kmitočtový průběh, /odstup rušivých signálů apod.). zčernání, výsledek pochodu vylučování kovového stříbra n. jiné svědo pohlcující látky ve fot. vrstvě vyvoláváním (popř. i jiným pochodem); jeho mírou je buď /hustota, n. plošná koncentrace. Pojem z. platí i u barevných fot. materiálů (někdy též „zbarvení"); tam se pro účely barevné senzitometrie za jednotkovou koncentraci považuje plošná koncentrace bar- zesilovac expanzní viva dílčí vrstvy o jednotkové doplněné hustotě. zdroje svetelné (v kinematografii), přirozené n. umělé z. /světla používané bezprostředně n. nepřímo pří výrobě a ex-ploataci kinemat. filmu. Kromě denního světla, jehož přirozeným z. je slunce, používá se v kinematografii především umělého světla /žárovek, /obloukovek, /výbojek apod. Pojem z.s, není jednoznačně vymezen; v různých souvislostech sc jím označuje vlastní svíticí ploška n. prostor kolem ní, popř. celé svítidlo n. plocha odrážející, popř. propouštějící světlo. Za z.s. v užším smyslu se tedy považuje např. rozeähavené vlákno žárovky, kráter el. /obloukuj z.a» se však rozumí též sama žárovka, výbojka apod., popř. světlomet, obloukovka. V širším pojetí lze např. o obloze, stěnách a deskách odrážejících světLo, popř. o osvětlené promítací /ploše n. prosvětlené /matnici hovořit rovněž jako o z.s, K nejdůležitějším údajům z.s., jež vymezují jejich použití v kinematografii, patři parametry el. (el. napětí, proud, příkon, spolu se způsobem přívodu el. energie), fotometrické (/jas, popř. světelný /tok, /teplota chromatičnosti, včetně charakteru a geometrie vyzařovaného světla), mech. (rozměry, váha, poloha vlastního z.s.), provozní (teplota^ způsob umístění) a ekon. (světelná účinnost, tech. život). Jako z.s. ve všech fázích výroby a využití filmu slouží žárovky a výbojky; el. oblouku se používá zejm. pří osvětlování scény a jako z.s. při /promítání. Základní podmínkou pro současný provoz různých druhů z.s. osvětlujících scénu (zvi- při snímání na barevný /film) je jejich stejná /teplota chromatičnosti. zdvih kamery, svislý panorámovací /pohyb kamery, při němž se opt. /osa snímacího systému film. /kamery zdvihne z vodorovné polohy směrem nahoru. zesilovač, elektronické zařízení sloužící k zesílení el. napětí, proudu n. výkonu pomocí el. energie. Zesílení vykonávají tranzistory n. elektronky (aktivní prvky). Ostatní součásti z. zajišťují požadovanou činnost aktivních prvků. Podle základní činnosti se z, dělí na z, napětí (pro /mikrofony, /budiče zvuku, prenosky apod.), označované též jako předzesilovače, a na Z. výkonu, používané jako konečný článek zesilovacího zařízeni, který má odevzdat určitý el. výkon. Z. výkonu se nazývají též koncové z. Odevzdávané (výstupní) výkony se pohybují v rozmezí desetin až jednotek W pro /záznam zvuku, desítek W u z. pro kina. Podle rozsahu přenášených kmitočtů se z. označují jako stejnosměrné (ss), nízkofrekvenční (nf) a Širokopásmové, Pro 5rvláŠtni účely slouží ještě z- korekční, kompresní, expanzní a omezovači (Umitery). Z jednotlivých druhů z. se sestavují zvuk. zařízení, ať jíž pro záznam n. reprodukci zvuku. zesilovač expanzní (expandér), reprodukční z. s proměnným zesílením samočinně řízeným tak, aby úseky záznamu s vyšší úrovní zvuk. /modulace byly reprodukovány s větším zesíleiúm než úseky s nízkou úrovni. Zesílení je zprav, řízeno proměnným ss napětím, získávaným odbočením (rozvětvením) modulačního signálu a jeho usměrněním na výstupu pomocného z. Z.e. má zvětšit dynamiku zvuku tak, aby odpovídala přibližné přímému poslechu, tj. úměrné zmenšení dynamiky, 331 zesilovač jasu obrazu pokud bylo úmyslně zavedeno použitím /kompresoru pří/záznamu zvuku. Z.e* se dnes samostatně neužívá. Jeví se spíše tendence vhodně redukovat reprodukční dynamiku se zřetelem na vzrůstající úroveň hluku v městech i uvnitř kin. jediný systém, který se uplatňuje v praxí při pořizováni zvuk. záznamu, je tzv. systém Dolby, Jeho princip záleží ve spojeni dvou z. při záznamu a při reprodukci. Jeden z, je lineární, druhý kompresní a pracují-ti paralelně, je signál kompresního ss. Část. maskován signálem lineárního z. Při reprodukci se od signálu na výstupu lineárního z. odečítá signál kompresního z., což působí jako expanze. Důležité je vzájemné přizpůsobení komprese a expanze provedené v jediném speciálním zařízení, které je zapojeno současně na vstup a výstup záznamového zařízeni. Aby nedocházelo při kompresi k typickému poklesu úrovně pozadí, je kmitočtový rozsah rozdělen do více pásem, při Čemž ke kompresí dochází jen v těch pásmech, v nichž je vysoká úroveň signálu. zesilovač jasu obrazu, speciální zařízení před snímacím /objektivem, obsahující elektroopt: měnič obrazu. Skládá se ze zvi. světelné opt. soustavy (objektivu), která předmět snímku zobrazuje na foto-katodu elektroopt. měniče, založeného na principu fotoel. emise. Za fotokatodou jsou umístěny elektromagn. Čočky, zobrazující na elektroluminiscenční obrazovou elektrodu elektronický obraz, který se opět mění na opt. Tento opt. obraz se pak snímá film. kamerou. Luminiscenční obraz na výstupu světelného zesilovače může mít /jas 10s až 10* větži než jas obrazu vytvořeného na fotokatodfcj, pohybuje-li se střední jas předmětu snímku v oblasti I nitu. Praktické konstrukce umožňují snímání obrazu s nízkým jasem; pro snímání bez z. j, o. by bylo třeba film. materiálu o citlivostí asi 600 DIN. Zařízeni je též známo pod slang, názvem elektronový objektiv. zesilovač korekční, speciální /z., jehož útlumovou charakteristiku (v. obr.) lze ovládat elektroakust. /filtry. Z.k. je vybaven různě, nejčastěji vSak regulaci (zprav, stupňovitou), kterou se zesiluji n. poda-čují hluboké, střední n. vysoké kmitočty íO 7D100l5020ÚWQ7Q01kl5k2k4k 7kWk —- r m Útlumové charakteristiky korekčního zesilovače. 332 ve zpracovávaném signálu. Míra potlačení n. zisku v daném pásmu je vyznačena na stupnicí u ovládacího prvku a vyjadřuje se velikostí zisku n. útlumu signálu typického kmitočtu pro dané pásmo (50 Hz, 1 kHz, 10 kHz apod.). S nástupem polovodičů se zmenšují geometrické rozměry obvodů^ a proto lze z.k. rozšiřovat o další elektroakust. filtry, což /mistru zvuku usnadňuje práci při /příjmu zvuku. Z.k. je součásti míchacího /stolu. v. t. míchAní ZVUKU, ZVUK KONKRÉTNÍ. zklenutí pole, opt. /vada záležející K zklenutí pole. Opt. soustava zobrazí rovinu £ jako zakřivenou plochu Posuvem obrazové roviny lze zaostřit bud střed obrazu (poloha 1), n. jeho okrajová části (poloha 2), v tom, že se obraz roviny kolmé k opt. /ose vytváří na zakřivené ploše. Následkem z.p. není obraz ostrý po celé plose obrazové roviny; lze zaostřit (v. ostření obrazu) např. bud! střední partie, n. okrajovou oblast (obr.). Velikost z.p. se vyjadřuje změnou polohy obrazové roviny potřebnou k přeostření ze středu obrazu na jeho okraj. zkoušení filmové kamery (před natáčením), souhrn úkonů potřebných k zjiště-nl správné činnosti a tech. stavu /kamery. Z.f.k. se provádí jednak pečlivou vizuální prohlídkou, kterou se zjišťuje, zda jsou všechny mech. části a ústrojí v naprostém pořádku. /Autůkolimátorem se kontroluje správné /usazení snímacích /objektivů v /objímkách a kameře. Měřením cl. příkonu wattmetrem při chodu kamery bez filmu a s filmem se zjistí a porovná, zda příkon odpovídá správné hodnotě. Odchylka signalizuje závadu, kterou nutno ihned odstranit. Spouštěním, 3 zastavováním kamery se založeným osvětleným filmem se ověřuje správná činnost navíjecího, transportního i odvíjcciho /mechanismu a prohlídkou povrchu filmu pod mikroskopem se zjisti, zda sc film při průchodu kamerou nepoškozuje____Natočením— záběru zkušebního /obrazce při intenzívně osvětlené kameře, jeho vyvoláním a promítnutím se přezkouší svčtlotěsnost skříně kamery i /kazet; správná činnost /zaostřováni se zjišťuje posouzením ostrosti Čárových testů nasnímaných z různých vzdáleností, klid obrazu se zjišťuje pozorováním promítaného zkuSebního záběru na dělení mezi jednotlivými film. obrázky) kde se /neklid snadno projeví. [Tento parametr lze též měřit na zvláStním zařízeni k měření stability (klidu) obrazu.] Klid obrazu se také ověří nasnímáním pootočeného rastrového testu (obrazce) /dvojexpozicí. Při promítáni musí být obě (na sebe nasní-mané) linky obrazce vůči sobě v naprostém klidu. Rovněž-se kontroluje-izolační stav el. části kamery a funkce ochranného zařízení proti nebezpečnému dotyku. zkouško čtená, z. prováděná bez /dekorací, /kostýmů a mimiky v normální místnosti, vsedě, u stolu. zkouška expoziční, praktické ověření /expozice při /snímáni n. při /kopírování, zejm. tehdy, kdy není přesně známa /citlivost užitého materiálu n. /intenzita osvětleni, popř. účinnost vyvolávacího procesu. Z.e. se pořizuje nejčastěji experimentálním způsobem tak, že se snímá (kopíruje) jeden objekt řadou různých expozic vytvářených změnou clonového /čísla n. /doby expozice n. intenzity osvětlení. Výsledky se obv. hodnotí vizuálně. Z.e. lze také zjistit snímáním (kopírováním) šedé /tabulky jednou expozici, denzitometric-kým stanovením opt. /hustot jejího negativu (pozitivu) a jejich dalším početním zpracováním. zkouška modelová, z. /akustičhosti řešeného prostoru na jeho akust. modelu. Z.m. se vyšetřují vlastnosti proporcí a tvarů prostoru z akust. hledisek. V současné době se při z.m. pracuje s ultrazvukem. K ověřování správnosti tvarového řeíeni prostorů se používá např. ve /VŮ-ZORT dvojrozmerných modelů, představujících charakteristické půdorysné i podélné řezy vyšetřených prostorů. Ultrazvukové impulsy, popř. jejich odrazy od stín modelu, se opticky indikují, zviditelňuji a fotografují v různých časových intervalech a vyhodnocuje se jejich tvar. Z.m. se používá zprav, jen při řešení akusticky náročných prostorů. zkouška senzitometrická, soubor na sebe navazujících postupů, jejichž cílem je stanovit některou senzitometrickou vlastnost (/citlivost, /gradaci, barevné /podání, /ostrost ad.) způsobem udaným příslušným senzitometrickým /systémem. Zprav, se skládá ze čtyř etap: a) senzitometrická expozice (např. na /senzitometru, /rezolvometru atd,), která má co nejvíce modelovat podmínky při praktickém šrámku, ovšem tak, aby vzniklý senzito-metrický test (/senzitogram, rezotvogram atd.) byl dobře měřitelný; b) senzitomet-rické /vyvoláváni', c) proměřeni senzito-metrického testu (/denzitometrem apod.), popř. jiné (vizuální, subjektivní) posouzení; d) zhodnoceni výsledků např. stanovením /strmosti a citlivosti po vyneseni senzitometrická /charakteristiky apod. V. t. rezolvometrib, sbnzetometrib. zkoušky hlasové, z. při výběru herců--/dabérů, které řídí /režisér dabovaného filmu. Při z.h. se dbá na to, aby hlasy účinkujících měly rozdílné zabarvení. Stej--K-ý—iCTas^Krvťyříe^r-w — znesnadňoval pochopení děje. Při z.h. se pořizují zkušební snímky záznamu k posouzení rozdílů. Z.h. se provádějí při obsazování hlavních roli a větších epizodnich roli. zkouäky proraítačské, předpoklad oprávněni promítat v kinech přístupných veřejnosti filmy formátu 35 mm. Podmínky z.p. jsou stanoveny vyhláškou ministerstva kultury č. 321 z 31. 5. 1954, publikovanou v částce 72/1954 tí. I; Hlavním smyslem těchto z.p. je zajistit profesionální odbornost /promítání filmů v kinech, jednak aby sc neohrozila bezpečnost provozu, jednak aby nebyla neodborným zacházením dotčena uměl. hodnota filmu. Ke z.p, mohou z nářky synchronizační být připuštěni uchazeči starší 18 let, kteří splňují předepsanou kvalifikaci. Čs. film umožňuje žadatelům předběžný praktický i teoretický výcvik ve zvláštních kursech (v. technické učiliště v klanoví cích). po úspěšném složeni z.p, vydá zkušební komise /promítači vysvědčeni způsobilosti k veřejnému promítání 35mm filmů (v, oprávnění promÍtačské). zkoušky rytmu a hereckého projevu (v dabingu), z. uskutečňované při vlastním /záznamu dialogů před záznamem „naostro", sloužící k tomu, aby herec-/da-bčr vystihl rytmus řeči herce originálu. /Smyčka se předvádí několikrát za sebou a herec poslouchá originál dialogu. Pak zkouší synchronně sladit český dialog b pohyby rtů herce originálu. Při z.r- a h*p. si herec-dabér osvojuje způsob hry původního představitele. Po dosaženi synchronu (v. synchhonizace v dabingu) Začíná tvůrčí hledaní _ nejv^a^ějjUch.. intonací, oprávněných logických i citových důrazů a živé souhry s partnery. Tato část z. sc již zaznamenává na magn. pás. Z.r* n h.p. se několikrát za sebou opakují, takže při /kontrole záznamů opakovaných má režisér možnost posoudit schopnosti herce. zkreslen! (y optice), opt,. /vada způsobená tím, že příčné zvětšení (v. zobrazení optické) není pro všechny obrazové úhly stejné. Jestliže příčné zvětšení klesá od es o) Obraz čtverce při soudkovitém zkresleni. b) Obraz Čtverce při pod u 5ko vitém zkresleni. středu obrazu směrem k jeho okraji, zobrazí se čtverec jako útvar s vypuklými stranami; jde o soudkovité sc (obr. á). V opačném případě, kdy se příčné zvětšení ke krajům obrazu zvySuje, je opt. /soustava zatížena z* poduškovitým (obr. b). Při zobrazeni stejně Širokých soustředných mezikruží způsobí z. postupnou změnu jejich Šířky směrem ke kraji obrazu. Velikost z. se vyjadřuje jako poměr odchylky Av' skutečné velikosti obrazu od velikosti y' ideálního obrazu pro různé obrazové úhly: z. . 100 % (obr. c). Z. y bývá rotačně symetrické. Nejmenäí z. vykazují /objektivy souměrné n. skoro souměrné; v některých případech je třeba z. záměrně zavést, aby se dosáhlo velkého zorného /pole (např. u /objektivu j,rybi oko*'). U snímacích /objektivů nemá z. převyšovat hodnotu kolem 2 %. Jc-H příčné zvětšeni ve dvou vzájemně kolmých směrech různé, nejde o z*, nýbrž o záměrnou deformací při anamorfotickém /zobrazení. zkreslení perspektivní filmových dekorací, postup, při němž se části film. /dekorace vzdálenější od snímacího /objektivu kamery zhotovují zmenšené, což při perspektivním zobrazeni v rovině film. /pásu působí dojmem vétSí vzdálenosti těchto částí, než jsou ve skutečnosti. Tím se ušetří prostor potřebný ke staVbč dekorace do hloubky a získají se úspory na materiálu. V. t. perspektiva filmová, zmnoženi obrazu, současné vytvořeni několika obrazů snímané /scény na jediném film. poličku: opt. film. /trik, který záleží v představeni tzv. násobící čočky (čočky s několika zobrazovacími plochami) n. komolého jehlanu (zprav, skleneného) před snímací /objektiv kamery. Z.o. závisí na počtu ploch představeného opt. elementu. Otáčením představeného jehlanu lze dosáhnout též otáčení jednotlivých dílčích obrazů, přičemž obraz uprostřed zůstává nehybný. značení filmového materiálu, záznam n. značky mezi krajem filmu a pexfo-račnimi otvory, popř. na hrázkách mezí perforačnimi otvory. Z. se skládá zprav, z těchto údajů: 1. Názvu výrobce n. výrobku, 2. údaje, že jde o hořlavou n. bezpečnou /podložku, 3. označeni perfbrač-ního stroje, 4, data výroby, 5. stopových čísel u materiálů určených pro další rozmnožování, 6. v některých případech z pořadového /čísla kotouče, 7. u některých materiálů označení kroku jednoho kinemať. okénka. Všechny tyto údaje jsou uváděny bud přímo, n. pomocí kódu, známého pouze výrobci. Z. se provádí bud* světlem (viditelné až po zpracování), n. tiskem (viditelné i na nezpracovaném materiálu), v. obr. značka z kamery, půlkruhový zářez na okraji negativního obrazového pásu n. kruhový otvor v jeho středu, vytvořený značkovacím /zařízením přímo ve film. /kameře. Z. z k. je potmě hmatatelná; slouží k odstřižení exponované části filmu na určitém místě n. k označeni film. /záběrů natočených za odlišných podmínek. V naši -f- .100% c ) Grafický ziznam průběhu zkresleni. Stroje Značeni film. materiálu Eastmancolor 5251 film.' praxi se tohoto způsobu značkování obrazového pásu v kameře již nepoužívá. značky prolínací, z. sloužící při /promítáni filmu k přesnému přechodu (prolnutí) z jednoho promítacího /stroje na druhý. Z.p. se umisťují vždy na čtyři za sebou následující obrazová pole do jejich horního pravého rohu (v. obr.). První z. čtvercového tvaru (z. zapínací) začíná na 206. poli před koncem obrazového záznamu (dílu filmu) a slouží jako pokyn Jo 21 zapmaci prepmaci' Prolínací značky na jednotlivých dílech distribuční film. kopie. k spuštění druhého promítacího stroje. Druhá z., kulatá (z. přepínací), objeví se na promítací ploSe 1 s před koncem dílu Hliiiu (25. poliy u je pokynem pro v^sstn* prolnuti obrazu. Pro připad opožděného prolnutí bývá na připojeném vybíhaeím pásu ještě 39 až 40 obrazových polí. Z.p. bývají v kopii černé a jsou překopírovány z originálního /negativu, do něhož se na příslušných místech vyrazí ve formě otvoru. Pokud by z nějakého důvodu byl díl filmu bez z.p», zhotoví si je sám /promítač mastnou tužkou. značky synchronizační, opt, n. zvuk. z. na filmu, magn. filmu n. magn. pásku, sloužící k /synchronizaci, popř. k zajišťováni /synchronnosti posuvu /nosiče záznamu s posuvem obrazového filmu n. jiného nosiče záznamu zvuku. Při /výroba zvuku se používané z.s. dělí podle účelu a způ- 333 znárodnění filmu sobu použití na; 1. z, zajiSťovací, sloužící k zajištění synchronnosti při /přijmu zvuku a výrobě /dvoupásu, např. záznam synchronizační /klapky, různé méně užívané signály a systémy elektronických klapek a znaékovacích zařízení, záznam sinusového signálu (alang. pípanec), stříhaný a lepený n+ nalepený na povrchu magn. vrstvy, automatická světelná klapka, používaná při reprodukci /playbacku, synchronizační (pilotovacf) signál pro synchronizovaný /magnetofon a synchronizační /číslováni; 2. z. zakládací, sloužící k zakládání zvuk, /pásu a obrazového pásu do promítacího /stroje a na stříhací /stůl, zvuk. pásu též do /míchačky a negativních pásů do kopírky; má zprav, podobu ležatého křížku o velikosti jednoho obrazového pole a je vykopírována n. nakreslena mastnou tužkou; 3. štartové návěsti, sloužící k letmému „zachycení" a nasazení startu n. akce při reprodukci playbacku, při' záznamu a kontrole /postsynchronu a při /míchání zvuku; jsou provedeny jako sled rriin. tří obrazových, zvuk. n. obou druhů z., v intervalech zprav, po 1 s. Obrazové z. jsou např. tři čísla vykopírována v obrazovém poli postupně í-2-3 n. 3-2-1, čtvrtou z. bývá symbol nůžek a bezprostředně za ním je začátek obrazového pásu. Zvuk. z. jsou např. záznamy klapek n. sinusově signály o délkách 1 až 3 obrazových polí, které zaznívají při promítání obrazových polí s čísly. Symbol nůžek je bez zvuk. z. a nověji se nahrazuje číslovaným obrazovým dělením v délce asi 20 obrazových polí. Příkladem provedení stanové návěsti je úvodní pás pro obrazové /smyčky, používaný pří příjmu zvuku metodou postsynchronu (v. obr.). Různá studia mají z,s. různého provedení, podle používaných technologii. Zvuk. a,s. jsou zaznamenávány Jak na úzký magn. pásek, tak /přepisem na perforovaný magn. pás. ných film. pracovníků pokrokového smýšleni z, kinematografie,- aby všemi svými prostředky „bezvýhradně sloužila prospěchu lidu a státu". Ihned po osvobozeni v součinnosti s Českou národní radou a Ústřední radou odborů byl vytvořen Národní výbor českých film. pracovníků;, který neprodleně zajišťoval a přebíral provozovny kin, film. výrobní studia, laboratoře na zpracování filmu, film. fondy půjčoven atd., čímž bylo via facti provedeno z.f. jako předpoklad státního film. monopolu. Organizační podchycení tohoto spontánního znárodňovacího procesu bylo ihned vzápětí zajišťováno zvláštními správními akty ministra informací, který jmenoval pro správu jednotlivých odvětví film. výroby a distribuce své zplnomocněnce. Jejich působnost byla vymezena pro českou oblast, zatímco pro území Slovenska byli stejnou pravomocí vybaveni zástupci zplnomocněnou v součinností s orgány Slovenské národní radý. Úkolem zplonomocněnců a jejich zástupců nebyla však jen evidence a správa znárodněných podstat a výrobních prostředků film. podnikání, ale jejich neméně závažným posláním bylo neprodleně společně zorganizovat, hospodářsky zajistit a rozvinout další činnost v oblasti kinematografie, tj. vybudovat pevnou základnu výroby filmů, stanovit dramaturgickou linii tvorby a vytyčit zásady distribuce tak, aby byl veškerou touto činností realizován smysl a cíl z. a byly plněny úkoly, k nunž směřovalo, tj. vytvářet pro nejširši masy diváků závažné filmy kulturně politické, které by zachytily slavná období minulosti naší vlasti a navázaly na pokrokové snahy našeho lidu, dosvědčující jeho touhu po dosaženi sociální spravedlnosti, zajištění úcty k člověku a travalého míru mezi národy; aby to byla díla uměl,, dokonalá i ve své těch. . úrovní. Obdobně bylo třeba zajistit i dovoz filmů, především takových, které podle dvou-k- sobě -kolmých-rovin- (nikoli rotačně souměrné podle opt, /osy). Roviny souměrnosti určují také směry, v nichž příčné zvětšení í ■ í ~ P P f = —/'*, m - = — — « ~ ■ Zc p q ľ zobrazovacích bodů a z definice základních bodů vyplývají pravidla pro grafickou konstrukci obrazu v paraxiálním prostoru (obr. *). Paprsek, vstupující do opt. soustavy rovnoběžně s opt. osou, prochází v obrazovém prostoru obrazovým ohniskem F'; přitom se lomí na hlavní rovině obrazové. Paprsek, jdoucí předmětovým ohniskem F soustavy, opouští ji rovnobežne s opt. osou; postupuje tak, jako by se lomil na hlavní rovině předmětové. Paprsek, jdoucí předmětovým uzlovým bodem, vychází z obrazového uzlového bodu rovnoběžné s původcům směrem. (Popsaný chod paprsků uvnitř opt. soustavy je ovšem fiktívni, odpovídá však skutečnému chodu paxaxiálmch paprsků vně soustavy.) zpoždění zvuku, jev způsobovaný příliš velkým rozdílem drah zvuku přímého a^jodraženého, dospívajících proto nesoučasně fc'témrä^^ této situace intenzita odraženého zvuku tak velká, že odražený zvuk není maskován zvukem přímým, pak opožděný odražený zvuk zhoršuje kvalitu zvukového vjemu, bývá příčinou /směšování a /ozvěny. (Rozdíl mezi směšováním a ozvěnou je v tom, že při směšování vnímáme jakoby ještě zvuk jediný, zatímco při ozvěně jíž rozlišujeme nesoučasné dva zvuky.) Je nasnadě, že ve velkých /hledištích přírodních /kin nastává určité zpožďování zvuku proti vjemu promítaného obrazu v zadních řadách sedadel, značně vzdálených od reprodukčních soustav za promítací /plochou. Tento jev zhoršuje kva- litu celkového vjemu promítaného film. díla. Přídavnými reproduktory se seřízeným zpožděním, rozmístěnými vhodně v různých částech hlediště, lze tomu odpomoci. Při promítání filmu se stereo-zvukem je ovšem tento problém daleko složitější a nelze jej při příliš rozsáhlých hledištích uspokojivě vyřešit. zpracováni filmu laboratorní, název pro fotochem, proces, kterým se ve film. /laboratořích zpracovávají exponované ki-nemat. /filmy. Zahrnuje přípravu, vyvolávání, /praní, ustalování a /kopírování včetně konečné úpravy filmu. zpracování laboratorní fotografického (optického) záznamu zvuku, postup zahrnující vyvoláváni /negativu zvuku, jeho /kopírování na pozitivní film, surovinu a další vyvolávání této suroviny. Kontrolní metody a. k dosažení optimálního výsledku se volí tak, aby kvalitu elektroakust. přenosu bylo možno posoudit pomocí senzitometricfcých veličin, zejm. /strmosti a Opt. /hustoty. Hustotního (intenzitního) záznamu zvuku se již prakticky nepoužívá; pozornost se věnuje záznamu plechovému, který má pří stejných tolerancích i. 1, menší zkresleni a větší /od3tup rušivých signálů a tím i /dynamiku zvuku. Typické zkreslení plechového fot. záznamu zvuku se nazývá usměrňovaá jev. Je rušivý při vyšší úrovni, zejm. v okolí jmenovité úrovně /modulace, jestliže jsou ve zvuk. signálu obsaženy vysoké kmitočty (nejčastěji v dialogu při výskytu sykavek). Zkreslení je nelineární (harmonické) a projevuje se např. jako dunivé zvuky, které doprovázejí při reprodukci sykavky v dialogu. (Přiléhavý název tohoto zkreslení je v němčině - Danner-efekt.) Měří se metodou intermodulaěniho zkreslení. Na vstup zvuk. kamery se přivádějí dva vysoké kmitočty (tzv. dvojton) v pásmu mezi 6 až 9 kHz, zprav. 6 kHz a 6,5 kHz> se stálou amplitudou 80 % až 90 % jmenovité úrovně záznamu. Při nelineárním přenosu vznikne mj. jejich vzájemnou (slang, křížovou) modulaci diferenční signál 500 Hz, rovněž o Stálé amplitudě. Poměr vzniklého signálu 500 Hz k amplitudě celkového signálu vyjádřený v dB je pak měřítkem kvality přenosu. Za postačující se zprav, volí hodnota — 25 dB. U 35mm filmu je dosažitelná běžně, na 16mm formátu obtížně. Usměrňovači jev vzniká jak v negativu, tak v pozitivu. V negativu se, zjednodušeně řečeno, zmenšují amplitudy kladných púlvln; při kopírování se volí expozice tak, aby se dosáhlo obdobného zmenšení záporných púlvln, tzn. dochází k tzv. kompenzaci (obr. A, str. 336). Při optimální kompenzaci se usměrňovači jev potlačí, avšak za cenu zmenšení amplitud vyšších kmitočtů a jejich částečného tvarového zkresleni. Protože amplituda klesá s rostoucím kmitočtem, zdůrazňují se vyšší kmitočty v záznamovém zesilovači zvuk. /kamery tak, aby byl kmitočtový průběh vyrovnán pří záznamu do S až 10 kHz na 35ram formátu. Tato záznamová korekce vyžaduje snížit jmenovitou úroveň zaznamenaného zvuk. signálu o velikost zdůrazněni v oblasti vysokých kmitočtů, aby nedošlo k přemodulaci a tím k velkému tvarovému zkresleni vysokých kmitočtů. Rozsah hustot (zčernání) negativu a pozitivu zvuku je na obr. 2. Pří stanoveni rozsahu hustot negativu a pozitivu je třeba mít 335 zpráva denní na zřeteli, že negativ zvuku je film. surovina, zvlášť přizpůsobená požadavkům pro záznam zvuku, (pro plochový záznam zvuku je třeba vysokého kontrastu rozhraní mezi průsvitnou a neprůsvitnou Části zvuk. záznamu - obr. A), kdežto A). Kompenzace. usmáVňovacího jevu u fot. plechového záznamu zvuku: a) signál a ideální z&znam na negativu; b) skutečny záznam na negativu a průběh signálu; c) skutečný záznam na pozitivu a průběh signálu s Optimální kompenzací usmĚrňovacího jevu. pozitiv je určen svou strmosti především k správné reprodukci obrazového záznamu a teprve potom k záznamu zvuku, pro který není nosičem ideálním. Proto použitelný rozsah hustot je omezen na okolí hustoty D - 1,5. Při menších hustotách je tmavá Část zvuk. záznamu propustnější, užitečný signál se zmenšuje a roste /Sum. Při větších hustotách, např. okojo D — 2,0, se vlivem menší strmosti pozitivu snižuje prostupnost průsvitné části záznamu a užitečný signál opět klesá. Provozní rozsah hustot pozitivu se pohybuje v rozmezí D = 1,3 až 1,7 podle vlastností různých emulzi. Způsob určení pracovního rozsahu hustot negativu a pozitivu je zřejmý z obr. B. Signál dvojtónu je zaznamenán řadou několika (např- pěti) různých expozic na negativu zvuku zvoleného emulzniho a licího /čísla; ten je pak standardně laboratorně zpracován a vy-kopirován několikrát po sob 5 (např. třikrát) tak, aby hustota zvuk. stopy v pozitivu (tj. v neexponovaných místech negativu) byla na hranicích (£> <= 1,3; 1,7) a uprostřed (D => 1,5) dovoleného rozsahu positivních hustot. Kombinací různých expozic negativů (5) a pozitivů (3) vznikne celkem 15 různých hustot zvuk. stop v pozitivu, kterým odpovídají různé hodnoty úrovně diferenčního tónu. Ty se pak vynesou do křivek pro jednotlivé hustoty pozitivu (D = 1,3; 1,5; 1,7) a body, v nichž jednotlivé křivky protínají mez dovolené hodnoty úrovně diferenčního tónu (—• 25 dB), tvoří jednu z hranic pracovni oblasti pro negativ zvuku (dvojitě Srafováno). Pracovní oblast musí vyhovovat podmínce, aby jak při nejmenáí, tak při největši přípustné hodnotě D pozitivu neměl výsledný zkušební záznam vétái úroveň Diferenčního tonu než — 25 dB. Této podmínce vyhovuje rozsah hustot £jr>neg (na obr. B vy-Srafováno jednoduše). Tato zkoušku a nové určení pracovní oblasti negativu zvuku jsou potřebné při každé změně v řetězu fot. záznamu zvuku (výměna prosvětlo-vací /žárovky zvuk. kamery, nové emulzní a nové licí číslo negativu zvuku, změny ve fotochem. z. apod.). TJ barevného filmu je třeba pro z, zvuk. stopy volit postup odlišný od z. obrazového záznamu, v. ZVUK V BAREVNÉM FILMU. zpráva denní, písemný zápis informující o činnosti výrobního /štábu během pracovního dne. Obsahuje kromě jiného záznam o množství natočených metrů filmu, počtu a číslech /záběrů, údaje o /dekoracích, v nichž se natáčelo, soupis účinkujících herců, zjištěné tech. závady, příčiny zdržení, údaje o první /klapce (prakticky začátek vlastního /natáčeni), o konci natáčení apod. Slouží ke kontrole průběhu natáčení a výkazu Činnosti výrobního Štábu. zpráva denní o negativu {záznam o negativu), přechodný doklad každého kotouče n. /svitku exponovaného obrazového negativního filmu a jeho pozitivní kopie, provázející kotouče během realí- ffaeg B) Graf odvození pracovní oblasti nesáti v u zvuku při zvolaném rozsahu pracovní oblasti pozitivu fot. záznamu zvuku. 336 zace filmu až do jeho^zpracování střihem. Kopie o nu se s průvodním /listem přikládá ke kotouči n. svítku magn. filmu, . na němž je záznam příslušného původního synchronního /zvuku, dalSi kopie se zasílá do /střižny. V záhlaví z.d. o n. je uveden název a číslo filmu, datum, filmovací den a místo natáčení, jména řež-, kameramana, mistra zvuku. Na jednotlivých řádcích z.d. o n. jsou pak postupné záznamy čísla /synchronu a /záběru, se stručným popisem děje záběru a značkou, zda se má záběr kopírovat (kroužek) n. nekopírovat (křížek). U každého záznamu je uvedena délka natočeného synchronu v metrech podle hlazení ostřice a poznámka týkající se podmínek kopírování záběru (den, /noc, /večer, /interiér, /exteriér). Z.dt. o n. podepisuje vedoucí produkce. Originál a kopie z.d. o n.t které denně vy-plůuje sekretářka produkce (/klapka), slouží jako manipulační příkaz pro laboratoř, kontrolní doklad pro přepisové /studio a synchronizační /oddělení, k evidenci ve střížní a k výběru denní /práce. zpráva výrobní, písemné hodnoceni výroby filmu. Obsahuje z, o průběhu /výroby filmu, podrobné a věcné zdůvodnění zkrácení h. překročení časových termínů jednotlivých výrobních etap, filmovacích /dnů, průměrné denní /výrobnosti apod. Dále je rozveden přehled výrobních nákladů doplněný podrobným zdůvodněním celkového fmančního výsledku a odůvodněním úspor n. překročení jednotlivých rozpočtovaných položek. zrcadlo, těleso, jehož povrch je tak hladký a lesklý, že zrcadlově odráží podle zákona /odrazu (v. optika geometrická) /světlo n. jiná elektromagn. /záření. Obv. je to skleněná deska, jejíž jeden povrch je opatřen tenkou vrstvou kovu (např. stříbra n. hliníku) n. soustavou tenkých interferenčních vrstev (v. JNTBRPeremce světla) z dlel. materiálů. Tloušťkou vrstev a volbou materiálu vrstev lze ovlivňovat /činitele odrazu z. a jeho spektrální vlastnosti. Z, opatřené např, dostatečně tlustou čerstvou vrstvou stříbra odráží téměř všechno viditelné záření. Z., které část dopadajícího záření odráží a část propouští, nazývá se /z. polopropustné. Je-li z. opatřeno di-chroickou /vrstvou, která odráží záření pouze z určité oblasti vlnových /délek, kdežto ostatní propouStí, nazývá se /z, dichroické. Zvláštním případem z. di-chroíckého je z, studená, které odráží viditelné záření, avšak neviditelné záření infračervené (tepelné) propouStí. Podle tvaru zrcadlících ploch se rozeznávají /z. rovinná* kulová, asférická (nekulová), válcová, elipsoidická, parabohidm apod. Podle orientace zakřivené plochy z. vzhledem ~~k dopadajícímu svétiu se rozlisují z. vy-puklá (konvexní) a z. vydutá (.konkávni). Z„ pod. jako /čočka, je opt. element, jímž lze uskutečnit opt. /zobrazení. Obraz vznikající odrazem na rovinném z. je velmi kvalitní (nemá žádné opt. /vady). Pro zobrazováni pomocí kulových z. platí zobrazovací rovnice podobné jako při zobrazováni lomem na kulové plose: 1/x' - (2/r) - (1/*), y' - y(*' - r)I(x — — r), kde r je poloměr kulové plochy, " *"(**)' vzdálenosti předmětu (obrazu) od vrcholu plochy měřené podél opt. /osy, y (v') vzdálenosti předmětu (obrazu) od opt. osy. Je-li odrážející vrstva umístěna na zadní ploše z., je lépe chráněna před ■H I' t o) Lampová skříň promítacího stroje UM 70/35; 1 — duté eliptické zrcadlo s výřezem pro Šikmou polohu uhlíků, 2 - prostor el. oblouku, 3 - komínek odvádějící zplodiny hoření uhlíků- poškozením, avšak kvalitu obrazu ovlivňuje jeStě dvojí lom světla na přední plose z. Někdy vadí í slabý obraz vznikající odrazem na předním skleněném povrchu. V tom případě je třeba zrcadlící vrstvou opatřit přední plochu z. (ss. povrchové). Z, se používá kc zmehě směru Síření světelných paprsků, n. jsou součástí osvětlovacích n. zobrazovacích soustav (např. v promítacích /strojích, /svítidlech, /světlometech, zrcadlových objektivech). Polo-propustných a dichroických z. se používá k dělení, popř. spojování světelných svazků (např. ve strojích pro aditivní kopírování). zrcadlo dichroické, /z. opatřené dichroickou /vrstvou, která odráží pouze světlo (záření) určitého spektrálního oboru a ostatní propouští. Z.d. se používá zvi. v dělicích soustavách k rozděleni svazku bílého světla na tři svazky základních barevných světel (červeného, zeleného a modrého), např. ve film. kameře typu /Technícolor n. v některých strojích pro aditivní /kopírování barevného filmu. zrcadlo odrazová (rovinné), 1. a. zrcadlo polopropustné, /z., které /světlo současně odráží 'i propouStí. Obv. jde o skleněnou destičku, na niž je nanesena (nejčastěji napařena ve vakuu) tenká vrstva kovu (např. stříbra, hliníku, rhodia). Poměr mezi množstvím propuštěného a odraženého světla závisí na jlouäťce kovové vrstvy. U z.p. dochází vždy též k částečnému pohlceni dopadajícího světla. Množství pohlceného světla závisí na druhu naneseného kovu, jeho čistotě a způsobu zrcadlo v lampové skříni výroby vrstvy. Stříbrné n. hliníkové z.p.» které odráží a propouští stejné množství svitla, absorbuje např. 30 % světla. Existují však i z.p., u nichž se dosahuje žádané odraznosti a propustnosti pomocí /interference světla na soustavě tenkých vrstev různých materiálů. Jejich výhodou je dobré využití švéda, neboť světlo prakticky vůbec nepohlcuji. Spektrální složení odraženého a propuštěného světla se u těchto z.p. může lišit. Je-li tato odlišnost značná a záměrná, mluvíme o /z. dichroických. Z.p* se používá v různých měř. přístrojích, v dělicích opt. soustavách, u některých film. /triků apod, zrcadlo v lampové skříni (promítacího stroje)j důležitý opt. člen osvětlovací /soustavy promítacího /stroje mající funkci /kondenzoru. V lampové /skříní se žárovkovým zdrojem světla se používá zprav, kulového dutého /z. V lampových skříních s xenónovými /výbojkami se používá hlavního z. dutého elipsoidniho a pomocného z. dutého kulového. V lampových skříních s el. /obloukem bývá duté elipsoidni z. se zavedenou otvorovou /vadou. Ve staräích lampových skříních s el. obloukem se ojediněle používalo dutých kulových z. (do průměru 200 mm) n. dutých z. paraboloidních- U promítacích strojů kombinovaných s přídavným dtazářením se používá k odchýlení světelných paprsků z opt. osy pro promítání diapozitivů buď z. rovných, n. vypouklých kulových. Novinkou v osvětlovací technice u promítacích strojů jsou z. interferenční, na Jejichž vnitřní ploše je soustava tenkých opt. vrstev, odrážejících /světlo a propouštějících tepelné (infračervené) záření. Velikost z., jeho poloměr křivosti a tím ohn. /vzdálenost se stanoví podle konstrukce světelné a zobrazovací soustavy promítacího stroje a podle velikosti svítící plochy použitého zdroje světla. V provozu se používá dutých z. různých ohn. vzdálenosti od 70 mm do 120 mm, o vnějším průměru asi od 250 mm do 600 mm; vnitřní průměr (otvor upro- (reflektor) za průsvitnou /maskou promítači /plochy, které odráží světlo promítacího /stroje na masku zpčt tak, že její /jas je Stále přibližně úměrný jasu promítaného obrazu. 2. Z. používané k odrazu promítaného obrazu na promítací plochu u denních /kin n. tam, kde umístění /promitárny za /hledištěm působí obtíže. b) Použití rovinných zrcadel v přídavném diazařfzenf promítacího stroje Meopton I: í - lampová žárovková skříň, 2 - otvor pro diapozitivy, 3, 4- - rovinná zrcadla, 5 -objektiv k promítání diapozitivů. zrnitost střed z.) bývá asi 60 mm až 75 mm, tloušťka skla asi 6 mm. Okrajový výřez na obvodu z. (jen u pokovených z.) slouží k ochrane z. před místním tepelným přetížením- V. obr. a, b. na str. 337. zrnitost (fot. obrazu), jev související s nehomogenitou citlivé /vrstvy, která je suspenzí krystalků halogenidů stříbra v nosném koloidu, popř. po vyvolání suspenzí Částic kovového stříbra. Z. rovnéž znamená veličinu, popř. soubor veličin charakterizujících tento jev a jeho důsledky pří aplikaci. Z. závisí především, na vlastnostech citlivé vrstvy a jejím zpracování. Z. strukturní je určena charakterem částic stříbra, jejich distribucí podle velikosti a rozložením ve vrstvč. Z. optická je určena vlastnostmi opt. systému použitého k zobrazeni vyvolaného záznamu ve vrstvě a z. strukturní. Projevuje se lokálními fluktuacemi opt. /hustoty, popř. transparence vrstvy při hodnocení opt. systémem, popř. fluktuacemi ./jasu. obrazu.. Z., strukturní a opt. se někdy společně označuji jako z. objektivní. Při vyhodnocování opt. z. lidským zrakovým aparátem se uplatňuje z* subjektivní, která se někdy označuje jako zrnivost. Vyvolává jednak vjem diskrétní struktury fot. obrazu pozorovaného při dostatečném zvětšení, jednak snížení /dennice fot. obrazu. Píi řadě aplikaci je obraz pozorován píi takovém zvětšení, že oko vnímá pouze jednotlivé shluky zrn; z. příslušející shlukům se někdy označuje jako makrozrnitost na rozdíl od tnikrozrnitosti zahrnující i jednotlivá zrna. Z hlediska teorie informace je z. šumem. Oblast mikrosenzitometrie zabývající se z. je {granuhmetrie. Způsob popisu z. může být odlišný podle konkrétní aplikace materiálu, obecně je však žádoucí, aby byla hodnocena způsobem umožňujícím na základě znalosti vlastností materiálů a přístrojů stanovit vlastnosti výsledného produktu (např. z údajů o negativním a pozitivním materiálu a kopírce, popř. promítacího /stroje určit z> kopie, event. promítaného obrazu, popř. vjem z.). K tomu je třeba, aby byla z* popsána veličinami slučitelnými s charakteristikami frekvenčních vlastnosti materiálů a opt. Členů. Tak např. je-li použito /funkce přenosu kontrastu, je pro popis z. vhodné Wienerovo spektrum. V. t. granulo mbtr. zřetelnoat, pomocný parametr charakterizující kvalitu /akustičnosti prostoru v určitém místě prostoru vztahem mezi energií přicházejícího zvuk. vlněni vyvolaného měř- impulsem v prvních 50 ms a celkovou energii přicházející od určitého bodu prostoru (obr.). Je v určitém smyslu reciprokým parametrem ve vztahu Grafický záznam závislosti energie VV zvuk. vlnínf fvvvolaněho měř. impulsem) na čase t, 328 k /míře doznívání. Zjišťování z. je hodnocení množství energie prvních odrazů, podstatných pro dobré poslechové vlastnosti akust. prostoru ve vztahu k ostatním odrazům, které mají větší časové zpožděni než 50 ms a které zhoršuji vlastnosti akust. prostoru. ztráty světelné, úbytek světelného /toku v osvětlovacích /soustavách promítacího /stroje- Výsledný světelný tok' vycházející z promítacího stroje je vždy podstatně nižší než tok použitého světelného /zdroje v lampové /skříní. Z.s. v promítacím stroji lze rozdělit na z., které plynou z opticko-mech. konstrukce promítacího stroje a které bývají často zvyšovány používáním nevyhovujících opt. členů (osleplými /zrcadly, /kondenzory, korekčními opt. Členy apod.), dále na z,, které jsou způsobeny neodbornou justáží, a konečně na z., které jsou způsobeny nevhodným ošetřováním a čištěním Členů opt. soustavy. zvlnění obrazu, jednoduchý opt. /trik, kterého se dosahuje obv. umístěním skleněné desky s nepravidelnými povrchem (např. vlnitým) před /objektiv kamery a jejím pohybem při snímání, zvuk, pův. slyšitelné mech. vlněni hmotného pružného prostředí (nejčastěji plynného - vzduchu) které má včtš. význam jako 1. akust. signál, nesoucí určitou informaci. Z. je působen zdrojem z., tj. hmotným tělesem, jehož určitá kmitající část, tzv. zářií, předává kmitavé změny svého fyzikálního stavu (nejčastěji mech. kmity) přímým stykem molekulám prostředí. Při /příjmu z. se v měniči-mikrofonu mění energie akust. na cl., tzv. 2. signál zvuk. {modulace, jehož energetická forma se v dalším přenosu a záznamu dále mění, avšak stále bývá označován jako z. Při příjmu a /záznamu z. pro film, kde se výběrem z. vytváří záměrná zvuk. /kompozice, označuje se názvem z. zprav, pouze 3. z. funkční, který je pro kompozici žádoucí a který se dále třídí na /dialog, /hudbu a /ruchy (včetně zvuk. /atmosfér), kdežto nežádoucí z. se označuje jako hluk, V přeneseném významu se označuje jako z. též 4. informační obsah signálu zvuk. ' modulace zaznamenané na zvuk. /stopě magn. n. opt. nosiče záznamu. V dalším přeneseném významu se jako z. označuje celková fyzická podoba nosiče záznamu, z., tj. 5. zvuk. J.pás, pásek n. /smyčka se záznamem z. zvuk elektronický, akust. signál odlišný od zvuk. struktur akust. původu. Pův, se získával elektroakust. transformací (v elektroakust. měniči) výhradně el. signálů, vytvořených „umčls" v jednoduchém elektronickém generátoru n. v slo-žítějSím /syntezátoru, dnes však též signálu vytvořených i v jiných generátorech (mech., fotoel., elektromagn.) n. i z přirozených signálů akust. původu (v. zvuk konkrétní - 1). Ve všech uvedených případech se el. signály nejdříve podrobují různým úpravám. K tomu slouží zvláštní elektronické <{upravovaČe signálu, často ve spojení s dalšími elektroakust. zařízeními a s /magnetofonem pro /záznam zvuku, méně často též vc spojení se„speciálnimi magnetofony (Ŕôtofoň, Phoncgen, ivíor-phophon) pro úpravu časového průběhu n. pro kmitočtovou transformaci signálu. Některé úpravy z,e. se dříve prováděly střihem magn. pásku (v. t. ST&m zvuku). ..JZ.e...se jjou^ v /groteskách, /pohádkách a ve filmech s fantastickými náměty, kde pomáhá vytvářet nereálné situace, v současné době též při leportážich z kwmického prostoru, pod vodou, z prostředí samočinných počítačů n. jiných elektrorúckých zařízení. Jindy, slouží z.e. k navození citového vztahu diváka k obsahu promítaného vizuálního jevu. Pří tomto použití se však i osamocený z.e. stává spiše prvkem film. /hudby (v. t. hudba elbktronickA). Vytvářením z.c. se zabývají specializovaná pracoviště, která mají podle stupně provozního využití různé stupné vybavenosti od laboratorního (experimentálního) až po studiové. Pxo nim. účely se zvuk. záznam z.c, provádí jako hudební /synchron. zvuk konkrétní, 1. signál akust. původu (nikoli „umělý"), též signál existující pův. n. obv. v akust. formě. Název zaveden pův. k odlišení těchto signálů od /z. elektronického, pro účely konkrétní hudby. 3, Přímý x. (jjsuchý**, neznělý), bez slyšitelného prostorového /charakteru z., t|. z., u něhož hlasitost přímého signálu značně převládá nad hlasitosti odraženého signálu, např. zvuk. detail, tj. z. přijímaný směrovým /mikrofonem umístěným v blízkosti zdroje a namířeným směrem max. citlivosti přímo proti směru max. spektrální struktury. signálu. zdroje, n. z. A) Půdorys rozložení úrovni akust. tlaku kolem hlavy při Feči (podia Dunna a Farns-wortha), měřeného ve třech kmitočtových pásmech o středních kmitočtech 200 Hz, 600 Hz a 3400 Hz, pří Sirkách pásem 125 Hz, 200 Hz a 1200 Hz. flj Směrový vyzařovací diagram houslí podle A. Nísbetha; a) pro ne/rtřfiff kmitočty, b) pro nejvySSf kmitočty. ^přijímaný s korekcemi (v. zesilovač ko-kekčnO, které takovou vzájemnou polohu mikrofonu, a zdroje napodobuji (závěsný /mikrofony /filtr prezence). Z.k. se též nazývá prezenční, neboť např. neslyáitel-nost /dozvuku v interiéru vytváří dojem bezprostřední vzájemné přítomnosti (prezence) zdroje z. a posluchače. Při /přijmu z, /dialogu se požadavek konkrétnosti splní nejsnáze umístěním mikrofonu do přímého směru před mluvící osobu a namířením na ústa, neboť nejvíce akust. energie na všech kmitočtech, zejm. na vyšších, vyzařuje se tímto směrem (obr. A), spektrální struktura z. řeči je zde nejúplněj-5i, {srozumitelnost největší (směr max. spektrální struktury signálu je na obr, vy-. značen šipkou). U většiny zdrojů z. jsou směrové vyzařovací poměry podobné. TJ některých hudebních nástrojů (obr. B) lze nalézt směry vyzařování signálu s výraznými spektrálními maximy, kde se konkrétnost z^-při jímaného,^ mikrofonem, může velmi Ušít od představy získané :: zkušenostmi z obvyklého přímého poslechu, zvuk kreslený, /záznam z. na nim. pas bez existence zvuk. zdroje (hlasu, hudebního nástroje, zvučícího předmětu); provádí se stejnou -technikou jako kreslený /film. U z.k. jsou možné dva postupy; bud se kresli přímo do zvuk. stopy, n. na úzké obdélníky papíru, a ty se ofotogra-fuii po okénku do zvuk. stopy. Pro oba případy z,k, platí, že hustota Čar určuje výsku tónu (Čím blíže jsou Čárky k sobě, tím vyšší je tón); intenzita z. závisí bud na tloušťce čar, n. na hustotě inkoustu (Čím řidší a světlejší je inkoust, tím slabší je tón); podle tvrzení McLarenova lze v dynamice dosáhnout 24 stupňů. Barva ä. závisí na formě Čar a teček; zaoblené formy dávají měkce sametový z., hranaté pronikaví ostrý. V kresbě lze upravit konturu tónu jednotlivých nástrojů a dosáhnout akust. efektů. - Z.k. se zabýval poprvé v SSSR Avraamov se skupinou skladatelů a techniků na konzervatoři v Leningradě; v Německu experimentoval se z.k. R. Pfeiuiinger (Die tonende Handschrift). O soustavné zdokonalováni z.k. a mnohostranné využití ve filmu má zásluhu N. McLaren, který dosáhl zvi. zajímavých efektů vyškrabováním zvuk. stopy přímo do emulze filmu, Sám vidi přednost z.k. v tom, že „skladatel může komponovat skladbu už v konečném instrumentálním provedeni i s akustikou a může ji komponovat i pro neexistující nástroje." Z.k. použil ve filmech; Špičkou pera (1950), Fantasie (1952), Sousedé (1952), Blinkity Blank (1954), Rythmetic (1956), Vertikální linie (1960), Horizontální Unie (1962) a Mozaika (1965), zvwk uiímb ob*W^(&?ixrrzä*c&i)r z. ir.~ jeho záznam, který je ve filmu funkční, tedy nezbytný, jehož zdroj však není vidět v obrazovém /záběru. Dovolují-li to požadavky zvuk. /kompozice a orgarůzační (produkční) okolnosti, je výhodné přijímat. z.m.o. na scéně současně s obrazem, tj. jako původní synchronní /z. Pokud to není možné, lze z.m.o. při natáčení, na-, hradit pomocným z., který se později vystřihne a vymění za definitivní z.m.o., zaznamenaný zvlášť jako samotný /z. n. {postsynchron, popř, jako původní synchrónni k. z jiného záběru. Náhrada z.m.o. pomocným z. je nutná jen tehdy, mají-Ii na něj reagovat viditelné jednající osoby, např. při /dialogu osob, z nichž jedna mluví mimo obraz. Při náhradě z.m.o. pomocným z. je zprav, třeba vyloučit maskováni původního synchronního z. pomocným, které by znemožnilo /střih zvuku. zvuk původní synchronní (originální, primární, slang, kontaktní), typ /záznamu z. získaného metodou, při niž se /příjem a záznam z. provádějí současně se snímáním obrazu. /Synchronnost se zajišťuje na scéně synchronizační /klapkou a synchronním n. synchronizovaným /magnetofonem (který zaznamenává současně se zvuk. modulací na zvláštních stopách synchronizační signál odvozený z pohonného motoru obrazové kamery, snímající současně obraz). Při dalším zpracování se synchronnost zajišťuje /synchronizací z. ve {dvoupásu a pozdéjí v míchacím ■/pásu. Z.p.s. lze reprodukovat synchronně s obrazem na stříhacím /stole, na dvoupásovém promítacím /stroji při předvádění denní /práce n. pracovní /kopie a na /míchačkách při /míchání zvuku. zvuk samotný (z. nesynchronní), typ /záznamu se, a metoda /příjmu z, ve filmu, kdy se příjem z. a jeho záznam provádějí nezávisle, popř. i nesoučasně s natáčením obrazu. Používá se toho pro příjem z», jejichž nároky na přesnou synchronnost s obrazem nejsou velké n. kritické, např. zvuk. {atmosféry n. /z. mimo obraz. Nutná míra synchronnosti se zajišťuje dodatečně /střihem z. při sestřihu míchacích /pásů. zvuk v barevnám filmu, specifická problematika /reprodukce z. z jeho fot. /záznamu na film. třivrstvém barevném /materiálu, pokud se nepoužívá záznamu magn.. Většina /fotonek v /budičích z, je citlivá k infračervenému zářeni, které je absorbováno vyvolaným stříbrem černobílých filmů (a tedy modulováno), kdežto normálními barvivy, třívrstvých barevných filmů nikoli. Proto se elektroakust. signál ze dvou vizuálně stejných opt. záznamů z. - jednoho na černobílém filmu (stříbro) a druhého na barevném filmu (barviva) -získaný pomoci takových fotonek liší o několik řádů v intenzitě (a tedy i v kvalitě.) Náprava je možná: 1. Používáním fotonek necitlivých v infračervené oblasti; 2. /bělením distribučních kopii pouze v jejich obrazové Části (bělicí pastou); 3. částečným bělením obrazové části a zvuk. /stopy současné (zředěnou bělicí lázní); 4. novým vyvoláním zvuk. stopy viskózni vývojkou po vybělení v bělicí lázni, obsahující bromid draselný. zvuk vc filmovém scénáři, písemný záznam všech akust. jevů (/ruchů, /hluků atp.) mimo /dialog a /hudbu. Z, buď "'vytváří n. zesiíuje zvuk; /atmosféru'n. napětí (bouře, střelba, supění vlaku), n. může mít samostatnou dram. funkci (z. leteckého motoru místo obrazu letadla; klapot dřevěné nohy — ve filmu Bílá velryba rež. J. Hustona z r. 1956 podle stejnojmenného románu H. Melvilla a scénáře R. Bradbu-ryho a J. Hustona - navozuje přítomnost postavy jednonohého kapitána). zvukař, všeobecné označeni pro pracovníka v oboru /přijmu, přenosu, /záznamu a /reprodukce zvuku. Zahrnuje pracovníky techruckouměl. a tech. profesí, jako jsou např. /mistr zvuku, /mistr zvuku specialista, /asistent mistra zvuku (v. miKROfočista), /mechanik zvuk. apa- žárovka halogenová ratuiy, frekvenční /mechanik, /mechanik servisu, technolog> vývojový pracovník a jiní pracovnici v oblasti zvuk. techniky. Většina z. je soustředěna v /oddělení zvuk. /techniky. TJ předních film. studií jsou požadavky na kvalifikaci z. velmi vysoké. Vzhledem k neustálé mezinárodni spolupráci a výměně zvuk. filmů ve stavu výrobku n; polovýrobku je nutné, aby z. byli na vysoké úrovni erudicí i neustálým sledováním současného tech. pokroku. Z žánr, ve film. tvorbě přednostní zdůrazněni bud některých prvků dramaturgické stavby, n. jednotlivých výrazových / prostředků uměl. natolik, že se stávají charakteristickým znakem a vlastním smyslem díla. Opaku jí-li se podobná hledíska, postupy a témata u většího počtu děl, označujeme je za film. í. Vývojem doby se Ž. vyhranily a ustálily v samostatné formy specifických znaků a prvků, které tvoři normu jednotlivých ž. Podle povahy rozpoznáváme v dramatu dva krajní ž.: {tragédii a {veselohru} mezi nimi útvar jaksi neutrální, který nabývá výrazné podoby teprve tehdy, přikloní-Ii se k principům bud jednoho, n. druhého ž. krajního. Převáži-li rysy vážného řeSení, mluvíme o {dramatu v u&Hm slova smyslu (např. Gríbojedova divadelní hra Hoře z rozumu), v zastaralém názvosloví o činohře; převáŽi-Ii naopak rysy vylehčující vážný námět do rozmarné až veselé polohy, mluvíme o {komedii. Zvláštním samostatným ž. je pak /tragikomedie. Vedle ž. kmenových (odvozených z principu dramatu) existuje ještě řada tzv, ž, látkových, které odvozují své znaky ze specifických vlastností látek, převzatých filmem z literatury, Např. ž. detektivního filmu exponuje obv. svůj příběh rovnou ve stadiu krize, tj. odkrytím zločinu; rozvíjí jej pak jen nastavovanými peripetiemi až k řešení, kterým je odhalení pachatele n. jeho motivů. Životopisný {film podřizuje zase dram. stavbu faktografii a dobovým reáliím života a díla historické osobnosti. Hudební n. taneční ž. staví film. dění přímo na odpovídajících výrazových prvcích a přizpůsobuje se ve struktuře i projevu zákonitostem hudby n. tance. Stejně se mluvívá o 2. psychol. filmu, jehož těžiště Ježi v komorní herecké drob-nekresbč lidských citů, hnutí a vztahů, o {horroru* o {westernu, o {filmu kostým-nim, o Ž. komediálních. Vývoj $. není žádnou ukončenou řadou. Ž. se udržuji n. vznikají a zanikají, jak si to žádají potřeby určitých období, jiné nabývají časem nového charakteru, n. se ovlivňuji navzájem tak, že lze mluvit o nejrůznčjSích odstínech a meziformách 2. žárovka halogenová, ž. plněná plynem s příměsí určitého množství halových prvků, využívající halogenového /cyklu. Ve srovnáni s obyčejnými /ž. dosahují ž.h. při stejném (tech.) životě asi 2,5oá-sobně větší světelné /účinnosti, vyšší /teploty chťomatičnosti (3200 až 3400 K) 339 žárovka projekční a mají také menši rozmery baňky. Pro jejich správnou funkci je třeba přesné dodržovat jmenovitou hodnotu napájecího napětí, předepsanou pracovní polohu ž.j teplota banky nesmí při provozu klesnout pod 300 "C a povrch baňky nesmí být znečištěn, Ž.h. se používá téměř ve všech moderních kinemat. svítidlech, zejm. při reportážním snímání a v amatérských /projektorech j pro jejich delší tech. život se jich v poslední době používá i v /senzitometrech žárovka projekční, speciální & určená k prosvětlení obrazového záznamu v promítacích /strojích. Požadavky kladené na í*p. jsou dány opt. /soustavou promítacího stroje. Jsou to; co nejmenši rozměr a vysoký jas vlákna, potřebný světelný výkon, vysoká světelná účinnost, vhodné rozměry, popř. opt. úprava banky, vyhovující /teplota chromatičnosti, odolnost proti vyšším provozním teplotám. Na tyto charakteristiky má vliv jak úprava vlákna, tak t způsob jeho uspořádání ä velikost napájecího napětí. Vlákna jsou vinuta do spirál v jedné n. dvou rovinách, vyplňuji přibližně čtvercovou plochu, n. jsou vinuta plošně do tvaru obrazového polička. Značného zvýšení účinnosti lze dosáhnout pomocí jódového cyklu. Pro menší promítací stroje byly sestrojeny ž.p. vybavené vlastní opt. soustavou, kterou tvoří baňka ž.p. Ž.p. jsou vybaveny zprav, bajonetovými objímkami, někdy se montují do pomocných objímek, aby jejich poloha v promítacím stroji byla přesná (fárefokusace). žárovka prpsvětlovací, speciální nízkonapěťová /ž. (6 až 12 V) s krátkým, přímým spirálovým vláknem, napájená obv. ss proudem. Světelný /tok je soustředěn opt. /soustavou kamery pro fot. /záznam zvuku, /budiče zvuku n. zvuk. /kopírky na zvuk. /stopu na filmu. Pro snadnou /justáž je vlákno předjustováno {/prefokusaee). Nověji se používá místo klasických ž.p. halogenových /ž. Výhodou je dlouhá doba života s min, zčernáním baňky ž., které obv. vadí nejen při záznamu a /kopírování, ale též při snímání fot. záznamu zvuku. žárovky, umělé světelné /zdroje, vyzařující světlo z tělesa (obv. wolframového vlákna), rozžhaveného el. proudem. Vlákno je umístěno ve skleněné baňce, z níž je vyčerpán vzduch, n. která obsahuje netečný (inertní) plyn. Světlo ž. má spojité /spektrum, které svým složením zhruba odpovídá spektru abs. černého /tělesa. K základním tech. údajům ž„ důležitým pro kinematografii, patři el. napětí [VJ, el. příkon [W], světelný /tok rim], /teplota chromatičnosti [KJ, (tech.) život [hj (tj. doba funkce do okamžiku, kdy ž. přestane splňovat stanovené požadavky), druh banky a patice, tvar, rozměry a poloha vlákna a poloha ž. při jejím provozu. Podle jmenovitého el. napiti se ž. děli na ž, pro malé napětí (mn, do 60 V), a pro nízké napětí (nn, do 300 V). El. příkon se pohybuje prakticky od 3 W do 20 kW, jmenovitá teplota chromatičnosti od 2500 do 3400 K, doba života mezi 2 až 2000 i více h. Při stejném jmenovitém el. příkonu je světelná účinnost [lm/W] vyšší u ž. pro mn, jimiž protéká rel. velký proud, než u í. pro nn s poměrně malým proudem; vyäSí je u nich i" teplota chromatičnosti. Zvyšuje-Hse napětí přiváděné na 2., její el. příkon, světelný tok a teplota chromatičnosti vzrůstají (nelineárně); život ž. se přitom rychle zkracuje. Baňka ž. bývá zhotovena z průhledného n. průsvitného skla (baňka čirá n. opálová, popř. opalizo-vaná), popř. může být její povrch zčásti pokryt vrstvou zrcadlově odrážející světlo (zrcadlená baňka reflektorových ž,). Patice, tj. část ž. určená k upevněni v objímce a obv. též k připojení zdroje el. napětí, bývá bajonetová (např. BA 15s, P 28, P40), závitová (E 10, E 14, E 27, E 40), koliková n. kabelová. Nejčastěji bývají Ž. opatřeny jednou paticí (ž. jednopaticové); ž, válcovitého tvaru obv. mívají patice na obou koncích baňky (2. dvoupaticové). Vlákno ž. (obv. wolframové) bývá svinuto do jednoduché, dvojité n. trojité spirály a zavěšeno na držácích uvnitř baňky. Ž., jejichž účel použiti vyžaduje přesnou a reprúdukovatelně nastavitelnou polohu vlákna (např. vzhledem k dosedací ploše objímky), bývají prefokusovány, tj. mají paticí zasazenou v pomocné objímce, "která-^jc-nastavena-a-fixována již-výrobcem" ž. a která předepsanou polohu vlákna zaručuje. Pro požadovaný účel bývá vlákno uspořádáno tak, aby se světelného toku Ž. co nejlépe využilo (např. u ž. v promítacích /strojích ^vyplňuje vlákno ž. obdélníkovou plošku; vlákno prosvětlovacich /ž. bývá s výhodou konstruováno jako úzký pruh). Z. různých tvarů a rozměrů a odlišných el. a fotometrických parametrů se jako světelných zdrojů používá prakticky ve všech fázích výroby a využití kinemat. filmu: při osvětlování /scény, v kopírovacích /strojích, ve strojích promítacích i pro účely senzítometrické (v /senzito-metrech a /denzitometrech). Příkladem speciálních ž. jsou ž. reflektorové s baňkou opatřenou zrcadlově odraznou vrstvou tvořící zrcadlový /kondenzor (popř. /vrstvou dichroickou ve funkci „studeného" zrcadla). V různých provedeních slouží tyto ž. jako jednoduchá svítidla pro reportáže a jako světelné zdroje v amatérských /projektorech (v. obr. a} b). Ž. infraterve- ---zrcadlené plochy a) Ö) a) Reflektorová žárovka pro film. reportáž, b) reflektorová žárovka pro amatérské diapozitivy. ných, vyzařujících převážně v infračervené oblasti spektra, používá se jako tepelných zdrojů k sušení laboratorně zpracovaných materiálů i jako zdrojů neviditelného zářeni v trikové technice. K světelným zdrojům, jež pro svou vysokou světelnou účinnost při rel. dlouhé době života dosahují ve filmu stále širšího uplatnění, patří /ž. halogenově (v. t. cyklus halogenový). Druhy žárovek: 1 - klasická se závitovou paticí, 2 - klasickí se závitovou paticí a plochým vláknem, 3 - halogenová s plochým vláknem a závitovou paticí, 4 - $ kabelovými přívod/. S - s kolikovou paticí (biposc), ...6..-..s. bajonetovou paticí a pfochým vláknem (pro projektory), 7 - s vnitřnEm zrcadlem (PAR), $ - zrcadlová, 9 - halogenová, jednoduchá spiralizace, 10 - hatogenová, dvojitá ipiralizace, Jí - halogenová velkého výkonu. 12 - halogenová s kolíkovou paticí. 340 Literatura 1. Bibliografie Bouman, Jan C; Bibliographie sut la Filmologie. Paris, UNESCO 1954 Hejman, Jan i Systematický katalog knih o filmu. Praha, Národní knihovna ČSF 1954 Knigiokino 1917—1960. Annotirovannaja bibliografija. Moskva, Izd. vostočnoj literatury 1962 Mostra internazionale del libro e del pe-riodico cinematografico. Catalogo. Veneria, Mostra cinema 1955 Repertoire mondial des périodíques einé-matogtaphique&.—Bruxelles> -La Cinematheque de Beígique 1960 Turconi, Davide .- Bassotto, Camillo: II film e la sua ítoria.' Venezia, Cappelli 1964 Turconi, Davide - Bassotto, Camillo: II film e le sue teoriche. Veneria, Mostra cinema 1965 Turconi, Davide - Bassotto, Camillo; Sogetti e sceneggiature. Venezia, Mostra cinema 1967 Turconi, Davide - Bassotto, Camillo: Le vite c il film. Venezia, Mostra cinema 1966 2. Encyklopedie, slovníky Bellour, Raymond ai.: Dictionnaire du cinema. Paris, Ed. universitaires 1966 Bessy, Maurice - Chardans, Jean-Louis: Dictionnaire du cinema et de la television. Paris, Pauvert 1965 Brož, Jaroslav - Frida, Myrtil: Profily zahraničních režiséra. Praha, Filmový ústav 1967 Enciclopedia dello spettacolo. Roma, Le maehere 1954—1968 Encyclopedic do cinéma. Dirigé par R. Boussinot. Paris, Bordas 1967 Film Kislexikon. Budapest, Akadémiai Kiadó 1964 FUmtesdcon degli autori e delie opere. Roma, Bianco e nero 1958—1967 Focal Encyclopedia of Film and Television Techniques. London, Focal Press 1969 Glenzdorf's Internationales Filmlexikon. Bad Münster, Prominent Filmverlag 1960—1961 Gürtler, František: Malý filmový slovník. Praha, CsFN 1948 Kinoslovar v dvuch tomach. Glav. red. S. I. Jutkevic. Moskva, Sov. encifclö-'" pedija, 1966—1970 Mitry, Jean: Dictionnaire du cinema. Paris, Larousse 1963 Mitry, Jean: Filmographie universelle. Paris, IDHEC 1963 Pasuietti, Francesco: Fimlexicon. Miláno, Filmeuropa 1948 Reichow, •Joachim— Hanisch, Michael: Filmschauspieler A - Z, Henschel- vcrlag, Berlin 1971 Reinert, Charles: Kleines Filrnlexikon. Zurich, Benziger 1946 Sadoul, Georges: II cinema. I cineasti. Firenze, Sanson! 1967 Univers du cinéma. Paris, Touron 1966 Waidekranz, Rune - Arpe, Verner: Knauls Buch vom Film. München, Droemersche Verlagsanst. 1956 3. Dějiny filmu Bardéche, Maurice - Brasillach, Robert: Historie du cinéma. Paris, Marte! 1948 Bcssy, Maurice: Histoire en 1000 images du cinema. Paris, Pont Royal 1962 Bianchi, Pietro - Berutti, Franco: Storia del cinema. Mílano, Garzanti 1957 Blech, Richard aj.: Panoráma světověj kinematografie 1945—52. Bratislava, Obzor 1965 Bestandes, Jacques: Histoire comparée du cinéma. Paris, Casterman 1966 až 1968 Fraenkel, Heinrich: Unsterblicher Film. München, Kindler Verlag 1956—1957 Gregor, Ulrich - Patalas, Enno: Deiüiy filmu. Bratislava, Tatran 1968 Griffith, Richard: The Movies. New York, Simon and Schuster 1957 Chirardini, Lino: Storia generale del cinema 1895—1959. MUano, Marzo-rati 1959 Iskusstvo millionov. Sovetskoje kino 1917—1957. Moskva, Iskusstvo 195S Iz istorii kino. Materiály i dokumenty. Moskva, Izd. Akademii nauk 1958 až 1965 Jeanne, René - Ford, Charles: Histoire encyclopédique du cinéma. Paris, Laflbnt 1947 Komarov, Sergej V.: Istoria zarubežnogo kino. Moskva, Iskusstvo 1965 Macgowan, Kenneth: Behind the Screen. New York, Delacorte 1965 Mitry, Jean: Histoire du cinéma. Paris, Ed. universitaires 1967 Pasinetti, Francesco: Storia del cinema. Roma, Bianco e nero 1939 Ramsaye, Terry: A Million and One Nights. New. York, Simon and Schuster 1964 Rotha, Paul: The Film Till Now. London, Spring Books 1967 Sadoul, Georges: Dějiny světového filmu. Praha, Orbis 1963 Sadoul, Georges: Histoire generale du cinéma. Paris, Denoel 1947—1954 Smrž, Karel: Déjřny filmu. Praha, Družstevní práce 1933 Tocplitz, Jerzy: Historia sztuki iilmowej. Warszawa. FAW 1955 4. 'Filmová technika Anoščenko, N. D.: Základy dnešní filmové techniky. Praha, Orbis|1953 Brodbeck, Emil: Handbook of Basic Motion Picture Techniques. New York, ............ McGraw-Hill 1950 Cameron, James R.: Encyclopedia Sound Motion Picture. Florida, CPC 1959 Fielding, Raymond: A technological History of Motion Picture and Television. Berkeley, University of California Press 1967 Fielding, Raymond: The Technique of Special Effects Cinematography. London-New York, Focal Press 1965 Filmové techminimum. Uspořádal Jiří Folvarčný. Praha, Filmový ústav 1965 Filmtechnik. Berlin, VEB Verlag Technik 1958 Filmtechnika. Budapest, Müszaki Konyv-kiado 1959 Firtik, M. - KrBhn, B. - Rys, J.: Stroje a zařízení pro zpracování filmu. Praha, SPN 1965 Gibbs, C. R.: Dictionnaire technique du cinéma. Paris, La technique cínéma-tographique 1959 Goldovskij, E. M.: Základy kinotechniky. Praha, Český filmový ústav 1969 Grau, Wolfgang: Wörterbuch der Photo--Film-und Kinotechnik. Berlin, Verlag für Radio-Foto- und Kinoteehnik 1958 Jiráfek, MUM - Struska, Jiří: Příručka pro promítače. Praha, NV 1956 Konoplev, B. N.: Technika proizvodstva kinofilmov. Moskva, Iskusstvo 1956 Mehnert, Hilmar: Film-Licht-Farbe. Ein Handbuch für Kameraleute. Halle, Fotokinoverlag 1958 Nisbett, Alec: The Technique of the Sound Studio. London - New York, 1966 Nisskij, A.: Speciafnyje vidy kinosjemki. Moskva, Iskusstvo 1970 Novák, Jan: Urbanismus a architektonická koncepce studiových center. Praha, VÚRT 1971 Novák, Jan: Kino v projektu a výstavbě. Praha, Ústřední ředitelství ČsF 1962 Sharps, Wallace S.: Dictionary of Cinematography and Sound Recording. London, Fountain Press 1959 Schulze, Alfred R.: Lexikon der Kinotechnik. Halle, Knapp 1956 Strnad, Julius: Zvukový film. Praha, BSC 1949 Trachtenberg, L.: Kinofilm i zvuko-operator. Moskva, Iskusstvo 1963. Urban, Miroslav: Základy senzitometrie. Praha, SPN 1967. Vivié, Jean: Traité general de Technique du Cinéma. Paris, Ed. B. P. I. 1945 Wheeler, Leslie L.: Principles of Cinematography. London, Fountain Press 1958 5. Barevný a širokoúhlý film Anderes, Georgij aj.: Technika äiroko-ekrannych kinotčatrov. Moskva, Iskusstvo 1961 Bykov, V. E.: Kinoteatry s sirokim ekra-nom. Moskva, Gosstrojizdat 1959 Cornwell-Clyne, Adrian: Colour Cinematography. London, Chapman 1951 ■ Cornwell-Clyne, Adrian: 3-D Cinematography and New Screen Techniques. Essex, Hutchinson 1954 Encyclopedic Prisma de la Couleur. Photo. Cinéma. Paris, Prisma 1957 Evans, Ralph M.: An Introduction to Color. New York, Wiley 1948 Goldovskij, E. M.: Principy Sirokoformat-nogo kinematografa. Moskva, Iskusstvo 1962 Luchr, Franz aj.: Agfacolor. Material und Verarbeitung. Halle, Fotokinoverlag 1958 Thomson, C. Leslie: Colour Films. London, Focal Press 1958 Vivié, Jean: Cinéma et television cn Couleurs. Paris, Ed. B.P.I. 1954 Vysockij, Michail Z.: Boläije kinoteatry i stereofoníja. Moskva, Iskusstvo 1966 6. Dokumentární a zpravodajský film Cameron, Ken: Sound and the Documentary Film. London, Pitman 1947 341 Co je krátký film- Praha, Knihovna Filmového kurýru 1945 pokumentalnoje kino segodnja, Moskva, iskusstvo 1963 DrobaSenko, Sergej V.: Ekran i Žizfi. Moskva, Iskusstvo 1961 Film-pravda. Sborník úvah, názorů, rozhovorů. Praha, Filmový ústav 1964 Gricrson on Documentary. Introduction F< Hardy. London, Collins 1946 Karasová, Jindra: Přehled dokumentární filmové tvorby ve světě- Praha, SPN 1964 Leyda, Jay: Filme aus Filmen. Berlin, Henschelverlag 1967 Michaelis, Anthony R.; Research Film in Biology, Anthropology, Psychology and Medicine. New York, Academic Press 1955 ___________________ Rotha, Paul: Documentary Film, London, Fab er and Faber 1952 Sovremennyj dokumentalnyj film. Moskva, Iskusstvo 1970 Strclkov, Igor Ivanovic: Dokmiientarnyj film. Moskva, Iskusstvo i960 Subová, Esfir: Zaostřeno na detail. Praha, Orbis 1964 7* Kresleny a loutkový film Alberti, Walter: II cinema di animazíone. Torino, Radio Italiana 1957 Benayoun, Robert; Lc dessin animé aprés Walt Disney. Paris, Pauvert 1961 Benešová, Marie: Od Špalíčku ke Snu noci svatojanské. Praha, Orbis 1961 Botek, Jaroslav i Jiří Trnka. Praha, NKLHU 1963 Disney, Walt - Thomas, Robert: L'ůrt du dessin animé. Paris 1960 Disney Miller, Diane: The Story of Walt Disney. New York, Holt 1957 Feild, Robert D.: The Art of Walt Disney, London, Collins 1945 Ginzburg, S.; Risovannyj i kukolnyj film. Moskva, Iskusstvo 1957 Halas, John - Manvell, Roger: Design in Motion. London, Studio Books 1966 Karasová, Jindra: Tvůrci animovaného filmu, Praha, Filmový ústav 1965 Lo Duca: Lc dessin animé. Paris, Prisma 1948 Poncet, Marie Therese: L'Esthetique du dessin animé. Paris, Le cercle du livre 1952 Poncet, Marie Therese: Dessin animé, art mondial. Paris, Le cercle du livre 1956 Stephenson, R.: Animation in the Cinema. New York 1967 Tencík, František: Hermína Týrlová. Brno, KN 1964 Vano, I.: Sovětský kreslený film. Praha, Orbis 1950 8. Filosofie, estetika, sociologie, psychologie filmu Arístarco, Guido: Dějiny filmových teorií. Praha, Orbis 1968 Arnheim, Rudolf: Film als Kunst. Berlin, Rowohlt 1932 Arnheim, Rudolf: Kunst und Sehen. Berlin, Grueter 1965 Balázs, Béla: Film. Bratislava, SVKL 1958 Balázs, Béla: Der Geist des Films. Halle, Knapp 1930 Balázs, Béla r Iskuss tvo kino. Moskva, Gosktnoizdat 1945 342 Balázs, Béla: Der sichtbare Mensch. Halle, Knapp 1924 Baldelli, Pio: Sociológia del cínema. Roma, Ed. Riunití 1963 Barbaro, Umberto: II film e il risarcimento marxista delľarte. Roma, Ed, Riuniti 1960 Barbaro, Umberto: Servitú e grandezza. del cínema. Roma, Ed. Riunití 1962 Bažin, André: Qu'cst-ce que le cinéma? Paris, Ed. du Cerf 1958—1959 Boček, Jaroslav: Film, tvorba a řemeslo. Praha, ČS 1959 Boček, Jaroslav: Návrat k BjzenŠtejnovi, Praha, Svět Sovětů 1966 Brousil, Antonín M.: Film a národnost. Praha, ČsFN 1946 Brousil, Antonín M.: Problematika námětu ve filmu. Praha, ČsFN 1946 Clair, René: Po zralé úvaze. Praha, Orbis 1964 Cohen-Seat, Gilbert: Xntroduction géné-___rale. Mottó et voca* bulaire de filmologie. Paris, Presses TJniversitaires 1946 Dobin, Jefim Semenovtč: Poetika kino- isktisstva. Moskva, Iskusstvo 1961 Ejzenštejn, Sergej: Izbrannyje proizvede- nija v šesti tornách. Moskva, Iskusstvo, 1964 Ejzenštejn, Sergej: Kamerou, tužkou i perem. Praha, Orbis 1961 EjzenŠtejn, Sergej: O stavbě uměleckého díla. Praha, ČS 1963 Fihn a román. Problémy vyprávěni. Praha, Filmový ústav 1968 -Film je umění. Sborník usp. J. Brož a L. Oliva. Praha, Orbis 1963 Hlaváček, Luboš: Nesmrtelní ve filmu. Praha, Orbis 1961 Huaco, George A.: The Sociology of Film Art. New York, Basic Books 1965 Hůrka, Miloslav: Estetika zvuku ve filmu. Praha, Filmový ústav 1966 Chiarini, Luigi: Arte e tecníca del film. Bari, Laterza 1965 Jeremin, D* L: Voprosy kinoiskusstva. Sborník statej. Moskva, Goskinoizdat 1949 Jutkevič, Sergej: O kínoiskusstve. Moskva, Izd, Akademii nauk 1962 Kalužinski, Zygmunt: Nowa fala zalewa kino. Warszawa, WAF 1970 Kli var, Miroslav: Estetika nových uměni. Praha, Svoboda 1970 Kracauer, Síegfried: Theorie. des Films. Frankfurt, Suhrkamp 1964 - Kučera, Jan: Kniha o filmu. Praha, ČsFN 1946 Kuna, Milan: Zvuk a hudba ve filmu. Praha, Panton 1969 Lindgreen, Ernest: Filmové uměni. Praha, Čs. film 1961 Linhart, Lubomír t Malá abeceda.-filmu™' Praha, Pokrok 1930 Linhart, Lubomír: Umění je život a tvorba. Praha, ČS 1962 Mayer, J. P,: Sociology of film* London, Faber 1946 Mitry, Jean: Esthétique et psychologie du cinéma. Paris, Ed. TJniversitaires 1963 Morin, Edgar: Le cinéma ou ľhomme ima-ginaire. Paris. Ed. de Mínuit 1956 Otázky divadla á^nlm'u:"3rn\0,"'UňÍvérs'ÍGä''' í J. E, Purfcyné 1970—1971 Panofsky, Erwin: Style and Medium in the Motion Pictures, New York, Simon and Schuster 1943 - Patalas, Enno: Filmové hviezdy. Bratislav, ....................Táíra'řTI'966' — ■ ■ Plazewřki, Jerzy: Filmová řeč. Pr&ia, Orbis 1967 Pudovkin, Vsevolod: O filmovém umění. Praha, Orbis 1954 Rotha on the film. London, Faber 1958 Říjen a světový film. Sborník materiálů. Praha, Filmový ústav 1970 Sontag, Susan: Füm and Theatre. New Orleans 1966 Spottiswoode, Raymond: A Grammar of the Film. London, Faber 1955 Sklovskij, Viktor: Za sorok let. Statí o kino. Moskva, Iskusstvo 1965 Teige, Karel: Film. Praha, Petr 1925 Voprosy kinoiskusstva. Sborník statej i materiálov. Moskva, Izd. Akademii nauk 1956 Zvěřina, Josef: Znakovost obrazové složky filmu. Praha, Filmový ústav 1968 9. Filmová ekonomika. Filmové právo Baechlin, Peter: Film jako průmysl. Praha, Filmový ústav 1966 Bergner, Heinz: Versuch einer Filmwirtschaftslehre. Berlin, Duncker 1962—1966 Berthold, F. J. - Hartlieb, Horst vonř Filmrecht. München, Beck 1957 Dadek, Walter: Die Filmwirtschaft. Freiburg,Herder 1957 Gamm, Otto Friedrich: Grundfragen des Filmrechts. Berlin, Heyman 1957 Gorjunova, Galina N.: Organizacija proiz-vodstva kinofilmov. Moskva, Iskusstvo 1964 Jablonský, Jaroslav aj.: Filmové právo. Praha. Ústřední půjčovna filmů 1959 Jíša, Zdeněk; Kulturní statky v socialismu. Praha, Filmový ústav 1967 Merdllon, Henri: Cinéma et monopoles. Paris, Colin 1953 Petrovskij, Viktor V,: Ekonomika kinematografii. Moskva, Iskusstvo 1958 10. Československý film Bartošková, Šárka: Československé filmy 1945—1968. Filmografie. Praha, Cs. film 1959—1970 Bartošková, Šárka - Bartošek, Luboš.' Filmové profily. Filmografie československých filmových umělců. Praha, Filmový ústav 1966 Bartošková, Šárka - Frida, M. - Kolár, J.: Československý zvukový film 1930 až 1945. Fílmografické materiály. Praha, Filmový ústav 1963 Brousil, Antonin M.: Hudba v našem filmu. Praha,^ggjjjg______ BroíTTároslav" -"Frt&a, Myrtil: Hßtöne československého filmu v obrazech 1898—1930, 1930—1945. Praha, Orbis 1959—1966 Havelka, Jiti: Československé filmové hospodářství 1929—1950, Praha, Filmový kurýr, Čs. film, Filmový ústav 1935—1970 Havelka, Jiří: Film v číslech a událostech. Praha, Filmový ústav 1965 Havelka, Jiří - Hrbas, Jiří: Filmové vavříny.í; II. Praha, Filmový ústav 1965—1970 Kolár, Jan - Frida, Myrtil: československý němý film 1897^1930. Základní materiály pro dejiny. Praha, Čs. film 1962 Rejstřík AB-film 23 A-B studia 23 ABC 9 aberace 305 abreografie 254 absorpce barev 26 - zářeni 207 - zvuková 207 Academia film II, 68 ACIFA 196 adaptace filmová 9 - kina 9 - oka 9 adaptér zvukový 9, 30 . - - amatérský 9 AFIT 73.....................__.________......... Aga-Baltic 9 Agfacolor .9,216 ..... Agfa-Gevaert 9 agítka filmová 9 agregát na výrobu proudu 10 achromát 10 AICŠ 84, 196 Akademie filmového umění a věd 10 akce filmové 10 - herecká filmová 11 akomodace 11 aktíníta zářeni 11 Aktualita 300 akusticky transparentní 12 akustičnost dabingových studii 12 - filmové dekorace 12 - prostorů 12 akustika 12 - geometrická 13 - kina 13 - prostorová 13 - stavební 13 akutance 197 Alekanův-Gerardův proces 217 amatér filmový 13, 62, 196, 234, 258 AMATR1K 258 americký plán (AP) 310 umetropie 193 Ampex 165 anaglyfy 13 analyzátor barevný Hazeltíne 13, 58 - spektrálního složení světia 174 anamorfot amatérské kamery 13 anamorfóza 334 anastigmat 13,13 angstrom 13 animace 14, 63, 26S - přerušovaná 28 - živých lidi 203 animátor 14,63 "TQumograť 268 anketa filmová 14 AP (americký plán) 310 apiratura zvuková 14 apertura 38 apochromát 14 apostilb 15 architekt filmový 15 archív zvuku.. 15...'............. Archiva nationala de filme (Bucurešti) 15 archívy filmové 15 „ariflexka" 16, 130,131, 132 Ars film 11, 68 Art department 16 ASA 198 asistent 18 - architekta 18 - kameramana druhý 18 - kameramana první 18 - maskéra 18 - mistra zvuku 18,177 - režie 18 - střihu 18 - výroby 18 Associated British Picture Corporation (ABC) 9 Association Internationale des Documentaristes (AID) 68 astígmatismus 18, 193 ASUM 23 asynchronnost 18 ateliér filmový 18 - kresleného filmu 19 - loutkového filmu 19 adas barevný 174 atmosféra zvuková 20 aureola 21 autokino 21 autokolimátor 22 automatika expoziční 22 automatizace osvědování 22 - promítání 22 autor filmový 22 autorství 23 avantgarda filmová 65, 68 Babelsberg 42 background 212 - music 23 balení filmového materiálu 23 balkón 23 balotina 205 balzám kanadský 23 Barrandov 23, 88 barva 24,26,173,183,235,238,249,312 - a zvuk ve filmu 26 - hlasu dabéra 26 barvení ruční 26 barvoslepost 26 barvy normální 26 . - základni 26 báseň filmová 26 BASF 26 Bauer 26 Bavaria AG 26 bazén 212,213,254 ■Beckův jev 189 bedna dopravní 27 bedna smyčková 328 Bělehrad 60 bělení filmu 27 Bell & Howell 27,131 Benátky 59 Benátky filmových amatérů 258 Bergamo 60 bezpečnost při provozu kin 27 Biennale di Venezia 59 —bipak 28 BKSTS 28 blank 28 blimp 28, 156 blok ateliérový 28 blondel 28 bod blízký .11 - daleký 11 - inercie 156 - klidový 28 - pracovní 28 body hlavní 28 - uzlové 28 ' ■ - základní 28 Bojana 28 bourání 28 Bratři v triku 74 breakaway set 44 Brewsterův zákon 23 British Film Institut 28 British Kineraatograph Sound and Television Society (BKSTS) 28 Britský filmový ústav 28 „Brněnská šestnáctka*' 258 Brusel 60 brýle polarizační 29 BSI 38 buben ochranný 29, 265 - vyvolávací 29, 328 budič zvuku 30, 255 bufet kina 30 Buftea 31 Bulgarska nacionálna filmotéka (Sofia) 16 buňka střižní 275 Buttes-Chaumont 31 C (celek) 310 Callierův kvocient 100, 118, 158 camera obscura 228 Canadian Film Archives (Ottawa) 16 Cannes 59 celek 310 Center for Advanced Film Studies 289 centra citlivosti 57 Centrálne Archivům filmowe (Warszawa) 16 Ccntro Sperimentale di Cinematografia (Roma) 288 CIBA 172 CIE 3Í Cinecittá 31 Cinéma pur 67 Cinema Scope 31, 82 Cinemateca de Cuba I.C.A.I.C. 15 Cinematheque Canadienne 15 - de Toulouse 16 - Francaise 32,181 - Royale de Belgique 15 - Suisse 15 Cínémiracle 32 Cinerama 32 Cineteca Nazionale - Centro Sperimentale di Cinematografia (Roma) 16 Cirkorama 32 citlivost 33, 38, 280 - oka 34 - směrová 176 - spektrální 34 cívka na film 34 cívky amatérské kamery 34 cizclér filmový 34. clona 34, 38, 234 - sluneční 35 - vodní 258 Commission Internationale de 1'Éclairage (CIE) 31 Commission Supérieure Technique 35 Cooke-Speed-Panchro 35 Copycord 33 copyright 35 Cortina d'Ampezzo 60 crazy - komedie 35 cross cutting 273 cyklus halogenový 35, 339 - obrazový 35 ČAF 64 čalouník filmový 36 ČAS 141 čas filmový 36 „čekačka*' 45 Čekárna kina 101 Černění slepek 36 i 343 ■1 Československá federace filmových klubů 144 Československý film 36 Československý filmový ústav 37 Český film 37 - klub kinoamatérů 37 Čimelice 289 činitel anamorfózy 32, 334 - filtru 37, 33 - gama 262 - jasu 191 - kontrastu 262 - odrazu 38, 191 - prostupu 38 - zvuková pohltivosti 38 čísla perforačni -273 -* stopová 273 číslo Abbeovo 251 - citlivosti _ _ 38, 280 - clonové 38 - emulzni 38 - kopie filmu 3* - kopírovací 39 - kotouče 39 - licí 39 - pásu 39 - smérné 39 čísíovač 39 číslování negativu 39 - stopové 39 ** synchronizační 39 čistička filmového pásu 39 čistota kolorimetrická 174 čiatění filmového pásu 263 článek fotoelektrický 94 čočka 39 - afokálni 39 - a sférická 40 - distáml 41 - Fresnelova 40 *- prosami 41 - předsádková 40 - představná 40 - rozptylná 39 - spojná 39 - změkčovací 41 Čs. filmový týdeník 300 D (detail) 310 dabér 41 dabing filmový 41, 12, 138, 195, 203, 216, 237, 273, 277,291, 292,314 - monofónni 41 - stereofónni 41 - umělecký 4t dabování filmů 41, 203, 216 - 70mm filmu 41 dalekohled autckolimačni 22 dálkomSr 42 Davisův-Gibsonův filtr 89 „debrijovka" 42, 129 DEFA 42 defektoskop 42 definice fotografického obrazu 42 deformace optická 42 degradace barevná 26 dekorace barevná 43 - filmová 43, 12,15,184, 318, 330 - - určená ke zničení 44 - televizní 44 dekoratér 36 dekret filmový 44, 334 dělení obrazové 44 délka filmu 44,175 ----'plánovaná 44 --skutečná 44 - vlnoví 44 - - náhradní 174 344 délka záběru 44 demagnetizace části promítacího stroje 45 ;?den" 45 den bourad 45 - čekací 45 - filmovací 45 - kontrolní 45 - kresliči 45 - natáčecí 45 - stavební 45 - zařizovacl 45 - ztrátový 45 Denham 45 denzttograf 45 denzitometr 45, 118 denzitometrie 45, 58 Dernegi sinematek (Istanbul) 15 . děrování 46,240 desanamorfóza obrazu 334 deska odrazná 46 - praktíkáblová 46 - překladová 47 destička planparalelni 47 . - přítlačná 47 déár umělý 47 Det Dánske Fílmmuseum (Kabenhavn) 15,18 detail (D) 47,310,221 detektivka filmová 48 detektor zářeni 227 Deutsche Kinernatek E. W. 15 Deutsches Institut fdr Filmkunde 16 diagram chromatičnosti 173 - Juddův 294 - Kruithofův 48 - úrovňový 304 dialog filmový 48, 241, 242 dialogiata 48 diapozitiv 48 - reklamní 48 - zkušební televízni 48 díaprojekce zadní 49 diaprojektor 49 difřakce světla 192 difúze světla 239 difuzink 49, 41 difuzita zvukového pole 49 difuzor světla 239 dichromázíe 26 díl filmu . 49 dílna čalounická 49, 36 - kovářská 155 - lakýrnická 158 - malířská 165 - písmomalířská a natěračská 49, 203 - pro výrobu latexových výrobků 49 - pyrotechnická 49 - sklenárska 49, 251 - svařovací 281 - Stukatérsko-sochařská 49,290 - truhlářská 49, 299 - vlásenkátská 49 - zámečnická 49 dílny filmové 49 ------- - krejčovské 249 - údržbové 49 dílo filmové 50 - kinematografické 50 DIN 193 dioptrie 59 diskotéka (v kině) SO dispozice denní 50 distribuce filmová 50, 302, 304 distributor 50 divadlo atmosférické" 51 divergence 51 doba dozvuku 52,118, 119 - expoziční 51 doba nárůstu 51 výrobní5Í -■■■'--""JJ—Í- - záruční filmového materiálu 51 dojem prostoru 51 - stereoskopický 51 dokončován í filmu 18 5, 213 dokreslovačka 51 dokument 52, 68 „dolík" 52, 123 doily 52,123 Dolby-systém 332 doplňky latexové 162 - vlasové 62 Doppel-kino 141 doprava materiálu ve filmových ateliérech 52 doprovod hudební 117 dorovnáni obrazu kamerou 52 dotáčky 52 doznívání obrazu 52 dozor požární (v ateliéru) 52, 304 dozor technický (při natáčení) 52, 191 dozor umělecky 52 dozvuk 52,118 dráha filmová 52, 211 --------- - jeřábová 123 - zvuková (budiče zvuku) 52 drama filmové 53 dramaturg filmový 53 dramaturgie filmová 53 - filmu zvuková 53 drapák 54,172 drive-in-theater 21 „druhý programový okruh4"* 217 „duarc" 284 dubl 54 dublování barevných filmů 239 Dubray-Howell (děrování) 46 „dům v domě" 122 Dunning-Pomeroy (metoda) 175 Duocord 54 Duplex 55 duppozitiv 152,213 dveře fundusové 55 - provozní 55 dvojexpozice 55 dvojník 54 dvojprograrn 55 dvoupás 55, 213 dýchání obrazu 55 Dynalens 55 dynamika zvuku 55 dynamometr 291 Eberhardúv jev 123 EBR (systém) 287 efekt barevný 56 - ve filmu 56 - zvukový 56 efekty pyrotechnické 56 „echo komora" 148 ,ekléra" 56,131 "ekonbrmTpróvoztu (kina) 5B Ektachrome 56 ekvivalent fotometrický (zčernáni) 56 Electronic Beam Recorder 287 Electronic-Cam 56 Elektajournal 300 elektrolýza ustalovače 57 Essoldo 9 emisivita teplotního zářiče 57, 327 emulze fotografická S7, 38 energie zářivá 309 epizoda 57 epizodista 57 eufónie 91 Eurocord 57, 134 ExcelsiortUm 23 expandér 331 expohometrie 57 - bodová 57 - integrální 58 - kopírovacího procesu 58 expozice S8, 51, 57, 154, 174, 180, 197, 309,332 - vícenásobná 58 expozimetr 59, 233 exteriér 58,316 FAK 146 faktor filtru prodlužovael 37 - zpomalení 139 FAMU 288,289 fázař 59, 14, 71 fázováni 59 Fédčration Internationale des Archives du Film (FIAF) 15, 195 Fédčration Internationale des Ciné-clubs (FICC) 144,19.6.. ................. fejeton filmový 59 Ferrania 59 festivaly filmové. 59 --amatérské 258 - - pro děti a mládež 10 FIAF 15,195 FICC 144,196 film 60 - a televize 62 - abstraktní 62 - amatérský 62, 78, 86, 152, 200, 223, 273, 282, 295 - animovaný 63, 64, 71, 75, 78, 79, 80, 136, 237, 243, 323 - - — druhy 64 - archivní 82 - armádní 64 - autorský 64, 62, 73 - avantgardní 65, 68 - barevný 66, 154,223, 239, 339 - — —- historie 66 --televizní 67 - bezpečný 67 - celovečerní 67, 44 - čistý 67 - dabovaný 41, 216 - dětský 67 - dlouhý 67, 44 - dobrodružný 67 - dokumentární 67, 214 - DS 8 170 - experimentálni 68, 65 - historický 68 - hraný 69, 60—62, 214, 219, 237 - hudební 69, 54, 181, 194 ~ instrukční 69 - inverzní 70 --barevný 70 --černobílý 70 - kinematografický 70 ■ kwflímTyrarrý—70--------""' ™ kompilační 82 - kostýmní 71 - krátký 44, 67 - kreslený 71, 19, 59, 147, 152, 155, 212, 279 - kriminálni 75 - kulturní 75 - lidovýchovný .78 - loutkový 75, 19, 163 - naučný 77 - oboustranný 77 - osvětový 78 - papírkový 78 - plastický 78, SI --amatérský 78, 81 film ploškový 78 - podnikový 79 - populárně vědecký 79 - povídkový 79 - psychologický 79 - publicistický 67 - reltéíhí 79 - reportážní 80, 214 - seriálový 80, 246 - siluetový 80 - sociální 81 - stereoskopický 81, 78, 205 - stínový 80 - straáidelný 115 - střihový 82 Film Studios 82 film širokoúhlý 82, 31, 32, 296, 312, 334 - školní 82, 84 - špionážní 82 - televizní 82, 67, 56 —■ barevný zkušební 83 - - černobílý zkušební 83 - trikový 83 - úzký 84,169 - válečný 84 - vědecký 84 - výchovný 85 - vysokofrekvenční 84 ' - výukový 84 - zakázkový 85 - zkušební .85 - zonální 86 - zpravodajský 86 - zvukový 86, 221 - — amatérský 86 --16mm 87 - životopisný 87 Filmfórum 87 Filmhistoriska Samlingarna (Stockholm) 16,181 Filmoprojekt 300 filmotéka 88 filmová a televizní fakulta Adademie múzických uměni v Praze 288, 289 filmování 88 - amatérské SS, 62 - pod vodou 254 Filmové ateliéry Gottwaldov 98 - - Koliba 146 - laboratoře 88, 24 - studio Barrandov 88, 23 filmovnictví 139 filmovost 88 Filmový festival mladých (Trutnov) 11 - - pracujících 10, 60 - průmysl - Praha 88, 24 - symfonický orchestr 88 - technický sbor 88 filmy zájmového okruhu 88 filtr 88, 37, 214 - absence 90 - absorpční 88 barevný 88"~ - bezpečnostní 89 - činoherní 88 - Davisův-Gibsonův S9 - determální 88 - dialogový 88 ™ disperzní (Christíansenův) 88 - efektový 88 - elektroakustický 89 - interferenční 89 - kapalinový 88 - komorový 89 - kompenzační 89 - konverzní 89 - kopírovací 89 - korekční 89 filtr mechanický 89 - ochranný 89 - oktávový 90 - osvětlovací 90 - pásmový 90 - polarizační 90 - prezence 90 - převodní 89 - řezací 90 - selektívni »0 - snímači 90 - speciální 9Í - Šedý 91 - tepelný 91 - váhový 91 - zkreslovací 91 - želatínový 88 filtrace opravná 304 Finále 10 FIPRBSCI 196 fish cye 188 Fisyo 88 „fity" 39 fix fokus 186 fiutter echo 199 fluorografie 254 Foja-film 23 fokus a ce 91 fólie barevná 91 - plastická 300 Foma 94, 170 Fomapan 70, 170 fondy filmové 91 fonogennost 91 foot-candle 91,308 - -lambert 92, 308 formanty 26 formát filmu 1 233 - vícenásobný 152 „forspan" 92,255 fotogenie 92 fotograf filmový 92 fotografie 92 - filmová 92 - vývěsková 92 Fotochema 94 Fotokemika 94 fotolaboratoř 94 fotometrie 94, 233, 307 Foton 94 fotonka 94 fotoska 92 foyer kina 94 fraška filmová 94 frekvence obrazová 94 - pro hudební nahrávku 96 - prostorová 96 - v dabingu 96 Fresnelova Čočka 40 frotáž 96 FSB 88,23 Fuji 96,127 fundus 96, 249 - architektonicko-dekorační 96 - exteriérové dekorace 96 - nosný 97 - stavební 97 - stěny ateliérové dekorace 97 funkce přenosu kontrastu 97 Gala Thcuter 98 galérie obvodová 98 Galileův hledáček 111 Gaussův prostor 225 Geiselgasteig (Bavaria) 26 George Eastman House 181 345 Gevaert 9 song 98 Goodmans Loudspeakers Ltd 98 Gorbačevova metoda 168 Gosfilmfond 15 Gottwaldov ©8, 10, 60 gradace 98 - obrazu 98 gradient 99 graf kreslený 100 Granada 9 granulometr 100, 338 granulometrie 100,338 „grip" 252 groteska 190 hala kina 101 - montážní 101 - natácecí 101 halace 101 „handka" 101 Hamburg 276 ........................ Hazeltine Corporation 101, 13 Hcfnerova svíčka 283, 308 Hclmholzův systém 174 herec filmový 101, II, 104, 219, 316 herectví filmové.......104,219 Herschelův jev 123 „HI lampa" 107,189 hladina akustického tlaku 107, 307 - hlasitosti 307 - hluku 109 - intenzity zvuku 306 - osvetlení 109 - úrovne signálu 304 hlasatelna 109 hlásič požární 109 hlasitost 109,235,307 hlava (kinemat. strojů) 109 - kopírovací zvuková 110 - mazací 172 - panorámovací 109 - snímací magnetická 164 - záznamová magnetická 164 hledač klapek zvukový 110 hledáček amatérské kamery 111 - televizní kamery 111 hledák kamerový 111 --elektronický 112 hlediště amfiteatrální 112 - kina 112 hloubka pole 113 - zaostření 113 hlučnost kamery 114 hluk 114,109 - abstraktní 114 - ireálný 114 - kročejový 114 - naturální 114 - reálný 115 hmoty plastické 115 hodnocení zkušebního pozitivu 58 hodnoty expoziční 115 Hollywood 278 holografie 119 hologram 115 horizont 212 - volný 115 horror filmový 115 hospodář filmu 115 Hostivař 24 hranol optický 11S - trikový 115 hudba a zvuk ve filmu 53 - doprovodná ilustrační 23 - elektronická 115» 286 - filmová 116, 69, 237, 276 --archívní 116 hudba filmová původní 117 - konkrétni 114 humor filmový 118 Hunniafilm 164 HunerŮv-Driffieldův systém 34, 38 hustota barviva 230 - nad závojem 156 - optická 118» 45, 46 - světelného toku 308 - zvukové energie 306 - zářivého toku 309 Huygensův okulár 194 - princip 192 hvězdě filmová 61, 259 hvězdíce Siemensova 190 HydroUy 123 charakter svíceni 118 - zvuku prostorový 118 charakteristika odrazná směrová 204 - reprodukční 118, 236 - senzitometrická... 119 - směrová 205,176 - útlumová dozvuková 119 - vyvolávací 119 charakteristiky objektivu 186 chígnon 232 chlazení v promítacím stroji 119 chod zpětný 119 chodník pohyblivý 119 Christiansenúv filtr 88 chromatičnost 119,173, 312 Chromoselecteur 119 chyby při Učení 161 ICOM 181 IDHEC 288 Ilford 120 Illusion (kino) 141 - - film 23 iluze prostorová 120 impedance akustická 30 INA 196 Independent Frame 120 index lomu 120,196, 251 INFORFILM 196 « - SERVIS 120 insert 120 instalace elektrická v promítáme 120 Institut des Hautes Etudes Cinémato- graphicíues (IDHEC) 288 integrátor 233 intenzita osvětleni 120 - ozářeni 309 - světleni 282, 308 - vyzařování 309 - zvuku 120, 306 interference světla 120 interiér 121 Interkamera 121 interpunkce filmová 121 intervalista 14 inverze 70, 152,170, 196 - barevná 215 - černobílá 216 IRE-film 73 ívanovův systém 51, 82 izolace zvuková 121 Jahodův jev 123 jas 122, 308 jasnost 122 jasoměr 122,233 jednota svetelná252 jednotky akustické 306 - fotometrické 307 jeřáb kamerový 122 - mikrofonní 123 jeřábek lcamérový"" 123,242 jev Beckův 189 - Eberhardův 123 - Herschelův 123 - intermitenční 123 - Jahodův 123 - Kostinského 123 - Purkyňůy 124 - Russelův 124 - Sabattíerův 124 - Schwarzschildův 124 - směrový 125 - stroboskopický 125 - usměrňovači 335 - zvukový 56 jeviště divadelní 125 - kina 125 jevy barevné 125 jízda kamery 125, 146, 207, 225 Johannlstal (DEFA) 42 Juddův diagram 294 justáž 125 „kameflexka" 125,129, 130 kamera (obraz) 125 „kamera" (příkaz) 126 kamera amatérská 126» 13, 34, lil, 138, 187, 199, 233, 258, 323, 329 - - -typy 126,323 - ateliérová 129, 130 - autentická 126 - dvoupásová 132 -exteriérová 129,130 - filmová 128, 111, 112,207, 332 - - třípásová 132 - horizontální 132 - kinematografická 128 - kombinovaná 132 - „multiplan" 132 - němá 133 - objektivní 126 - odpoutaná 126, 183, 208 ** osvobozená 125 - pookčnková 129,254 - pro průmyslovou televizi 133 - reflexní 16, 129 - reportážní 129, 130, 183 - ruční 16, 129,130, 183 - rychloběžná 129 - rychlostní kinematografie 133 - s anamorfotickou optikou 129 - s normálním strhem 129 ~ S průhledem 129 - s tdevízním hledákem 129 - se sférickou optikou 129 - se zmeneným strhem 129 - skrytá 133 - špeciálni 132 - studiová 129,130 - subjektivní 134 - Štěrbinová 133 - televizní 134,111 -krtková—Í34rt3l-_ - uvolněná 183 - volná 183 - vysokofrekvenční 129 - zjevná 125 - zvuková 134 - živá 125 kameraman 135,214 - trikový 136 - v animovaném filmu 136 kameravodič 18 kamery" rentgenové 254 kanál snímači standardní 137 - světlovodný 256 kandela 137,308 kapacita kina 138, 140 Karlovy Vary j0,59 karta evidenční 138 - průvodní 138 kartotéka fundusu 138 kategoi e dabovaných filmů 138 kategorizace filmů 133 kazeta amatérské kamery 138 - filmové kamery 13e> - projektoru 139 - zvuková 139 kelvin 139,294 keson 139 kinematografie 139 227 - renternavá 254 - rychlotsnl 139. 133 - siíírače-veným zářením 139 Kinescope 139 kinesiskop 228 kiro 139, 112, 138, 226, 300 - bateriové 141 - CAS 141 - denní 141 - dvousálové 141 - IUusion 141 - kontrolní 141 - kruhové 32 - kulové 141 - letní 141, 300 - náročného diváka 141 - panoramatické 141 - řonrepo 141 - přírodní 141 - putovní 142 - S nepřetržitým provez ;m 142 - společenské organisaee 142 - televizní 142 - úsporné 56, 300 « víceúčelové 143 kínoautomat 1*42 kinofikace 142,243 kinokoncern 142 kinooperatér 142 ICmotechnika 304 Klntopp 142 kladka 142 Klánovice (těch. učil i 5 té) 291 klapka 143 - synchronizační 143 - - zapísova lelka v dabingu 143 klíč světelný 144 klid obrazu 332 klima konstantní 144 klimatizace kina 144, 310 klín optický 144, 115 - senzitometrický 144 - - absorpční 92 klišé barevné 144 kluby filmové 144 --amatérské 144 kniha režijní 243 kobka skladová 248 Kodachrome 144,171 -Kodak—145----- koeficient perspektivního zkreslení filmových dekorací 145 koláž 145 kolébka 145 kolébka pro jízdu kamery 140 kolektiv (opt.) 146 kolektor 146 Koliba 146 kolíky jistící 146 kolimátor 146 kolísáni svčda 146 kolorimetrie 173 kolorista 147,14 kolorita 147,174,312 koma 147 kombinace akustických konstrukci 147 komedie filmová 148 komentář filmový 148, 241, 330 komentátor 148 komise výběrová 211 komora dirková 148 - dozvuková 148 kompars 148,235 komparzista 148 kompendium 148 komplex ateliérový 149 - stavební 149 komponenta barvotvomá 149 kompozice filmového obrazu 149 zvuku 149 kompresor 149 komunikace úniková 150 koncentrace zvuku 150 kondenzor 180 konicita stěn 150 konstanta klínová 130 - modulační 180 konstrukce akustická 150 - dvojitá 122 - plovoucí 122 - zdvojená 122 kontramaska 159,189 kontrast 150 - barevný 151 - fotografického obrazu 151 - optického obrazu 151 - předmětu 151 kontrola dvoupásu 152 - objektivu 186 - záznamu 152 - zvuku poslechová 152 konturista 152,14 konvergence 51 kopie amatérského filmu 152 - distribuční 152,199 - duplikačhí 152 - dvoupásová 55 - filmová 152,38,199 - inverzní 152 - kombinovaná 152 - němá 152 - pracovní 152 - schválená 152 - televizní 152 - v tužce 152 - vysílací 152 - zvuková 153 - žlutá 175 kopírka 263 - triková 153 - zvuková 153 kopírna 153 kopírování 153 - aditivní 154 - barevných filmů 154, 304 - subtraktivní 154 „kopírovat" 154 --konrod.ukce - 154 korekce expoziční 154 korepetice 154 Kostinského jev 123 kostým 154, 155, 184, 249 kostýmér 154 kostýmérna 155 kotvení dekoraci 206 koule Ulbrichtova 233 kovárna 155 „krabováni" 242 krajské podniky pro film, koncerty a estrá* dy 255 Krakov 60 kráter oblouku 189 Krátký film - Praha 196 krémy krycí 161 kresba (opt., obrazová) 155 - přímo na film 155 kritéria exponometrická 155 - kvality elektroakustického přenosu 155 kritérium citlivosti fotografických vrstev 156 - Strehlovo 158 Kroměříž 11, 68 kronika filmová Í56 kroužky Newtonovy 121 -rozptylově II5, 305 kruh světelný 21 Kruithofův diagram 48 kryt mikrofonní protivětrný 156 - vodotěsný 156 - zvukotěsný 156 křivka viditelnosti v hledišti 156, 113, 145 křiž maltézský 156, 172 KSČ a film 157 Kudelski S. A. 157 Kugelkino 141 kukátko 157 kulisa 157 - zvuková 117 kuloár 157 kuřárna (kina) 157 kvalita akustická 157 - elektroakustického přenosu 155 - obrazu 157 - prostoru 157 kvocient Callierúv 158,118 laboratoř filmová 158 labyrint 153 ladirna 158 Lagoriova tabulka 290 Jakýma 158 lakýrník filmový 158 lambérie 158 lambert 158 Lambertův zářič 326 Laterna magica 158 latex 49,115, 162 lavendl 152 lavice optická 159 lávka pracovní 159 lázeň bělicí 27,216 lektor dabingu 159 Lenfilm 159 lepeni filmu 160 lepička filmů 160 leptání titulků 295,296 lešení univerzální trubkové 160 letopis filmový 160 Library of Congress 16 líčení 160 líčidla a jejich doplňky 161 Linkový testy 52 Lipsko 60 lisování vakuové (fólií) 300 list průvodní 162 - výrobní 162 listina dialogová 162 - montážní 162 - titulková 163 - zakládací pro podtitulky 163 literatura filmová 341 lití 39 living camera 125 Locarno 60 Lodžské filmové ateliéry 163 logatom 163,12 lokál 163 lokalita zdroje 163 lom světla 194 London film 45 346 347 loutka filmová 16? lumen 164,308 lupa žaostřovací 164 lux 164,3Q& turtnetx 164, 174 Mafiím 164 magnetofon 164 tnagnetoskop 165 maketa animovaná 165 - představená 165 makety 165 makrosenzitometrie 245 makrosnímáni 165 malírna 165 malíř filmový 166 - pozadí 166 Mannheim 60 Mař del Pia ta 60 Marguttiho metoda 166 markýza 166 maska 166 - herecká 167 ~ mokrá 167 - promítací plochy (67 - protiíumová 196 - putující 168 maskér umělecký 16Ô maskování (film. materiálu) 169 master 152 materiál akustický 169 - filmový 169, 318 --amatérský 169 ~ - barevný 170,171, 172 - - černobílý 170 —■ duplikační 170 --inverzní 170, 246 --kopírovací Í71 - negativní 171 - - pozitivní 171 - snímkový 171 --speciální 171 - pomocný obrazový 171 - rozmnožovací (v dabingu) 171 materiály jednovrstvé 171 - s Čočkovým rastrem 171 - třívrstvé 171 - - vybčiovací 172 - vícevrstvé 172 matnice 172 mazání magnetického záznamu 172 medailón filmový 172 mechanik frekvenční 172 - servisu 172 - zvukové aparatury 172 - zvuku 18 mechanismus brzdící 173 - drapákový 172 - maltézského kříže 172, 156 - navíjecí 173 - odvíjecí 173 - strhovací 173 - transportní 173 měnič signálu elektrooptický 180 MEOPTA 173 měření barev 173 - expozice 174 - světía 94 měřič teploty chromatičnosti 174 - výstupní úrovně 174 měřička délky filmu 174 metoda Dunrung-Pomeroy 17$ - proměnlivých plánů 203 -zrcadlová 175 metr filmový 175 metráž 175............................ metrika barevná 173 metry dialogové 175 mez rozlišovací 247 - slyšitelnosti 312 Mezinárodní asociace animovaného filmu (ACIFA) 196 - - vědeckého fitmu 196 - - zpravodajského filmu (INA) 196 - federace filmového tisku 196 - - filmových archívů (FIAF) 15, 195 Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) 144,196 - komise pro osvědováni (CIE) 31 - sdraženídistributorůínformačníchíUmů (INFORPILM) 196 - unie filmových technických společností (UNIATEC) 196,303 „míčlovka" 175, 179, 129 míchačka 175 MIFED 59 mícháni zvuku 176, 276, 279 mlchárna 176,276 mikrodenzitometr 176 mikrofon směrový 176 - závěsný 177 mikrofonista 177 mikrokínematografie 177 rnikrosenzitometrie 177, 245 mikrosnímání 177 mikrozrnitost 338 mimika 220 ■ míra doznívání 178 mired 178 místnost odposlechová Í7S mistr ateliérový 178 - obrazové úpravy 178 - stavby filmových dekorací 178 - zvuku 178 - - specialista 179 --v dabingu 179 Mitchell Camera Corp. 175, 179 - Mark III 170 mixáž 176 mixér 179, 17S mizení předmětů 179 mlha umělá 179 ' mluvčík 179 množství světelné 308 model akustický 332 - rumové dekorace 179 modelace světlem 179 modelář filmový 180 modely 165 „modrák" 152,213 modul rozměrový 287 modulace 97 - činitele prostupu 151 - jasu 151 - osvětleni opt. obrazu 151 - perforační 180 - zvuková 180 modulátor clonkový 256 - světía 180 modulátory expozice 180 mohutnost konverzní 89 ................-------- monitor (obrazový) 180 - záznamový 180 monoblok 180 monochromatíčnost 180 monolog 180 monopack 299 montáž 180,250 - asociativní 250 - dekorací 101 - paralelní 250 ■ montážnik........180.......---.........--....................—........................ Mosfilm 180 Moskva 59 most akustický 180 - osvětlovací 180 Mostra-internazionale-de-l-arte cínemato- grafica 59 motiv 181 Moviola 131 „mrtvolka" 181 „multiplan" - kamera 132 multiplayback 116,204 MunseUův systém 174 Museo nazionale del cinema (Torino) 1SI Museum of Modem Art - Film Library (New York) 16 muzeum kinematografické 181 muzikál filmový 181 MWA 181 náboj elektrostatický (na filmu) 182 nadhled 182,234 nahráváni hudby 182 ^láehhal" 182,52 nájezd kamery 125 námět filmový 182 nanášení magnetické vrstvy 182 „naostro" 183 Národní technické muzeum - Praha 121? 181 - ~ - — Turín 181 nástavec podpěrný 183 - prodlužovací 183 natáčenf filmu 183,185 - kontaktní 183 - přeruSované 262 - skladebné 183 - -.z ruky. 183.................................................. naturščik 183,102 Naučno issledovatelskij kino-foto institut (NIKFI) 185 nauka o barvě 183, 173 návěsti štartové 334 návaznost zvuku 183 navíjeni rumového pásu 183, 173 návrh dekorace 184 - kostýmu 184 návrhář kostýmů 184 návštěvnost kin 302 název filmu pracovní 184 názvosloví filmové 184 negativ 184 - duplikátní 184, 54, 170 - obrazu barevný 184 - - černobílý 184 - originální 184 - zvuku 184 neherec 102, 106 neklid obrazu 184 nekonečno 185 „nekopírovat" 185 Německá vysoká škola filmového umĚni v Postupimi-Babelsbergu 288 ncostrost obrazu 185 nepropustnost zvuková 185 neprůzvučnost 185,307 Neve Rupert & Comp. 185 -NickcUO^irori 185_ NIKFI 18S nit 185,308 „noc" 185 Norsk Filminstítut (Oslo) 16 nosič zvukového záznamu 185 občasník filmový 156 období dokončovací 185 - hrací 185 - natáčeel 185 -přípravné 185 oběh filmové kopie 185 Oberhausen 60 objekt účelový 186 objektiv 186 objektiv - kontrola a měření 186 - amatérské kamery 187,126 - elektronový 332 - pankratický 183 - promítací 188 - „rybí oko" 188 - snímací 188 objevováni předmětů 188 objímka objektivu 188 oblina 189 oblouk dmýchaný 189 - elektrický 189» 302 -1 vysokointenzitní 189 obloukovky 189 obnova povrchových ploch filmového pásu 189 obracečka 189 obraz dělený 189 - filmový 190, 149 - latentní 57 - promítaný 190 - vzdušný 190 - zdánlivý 335 " obrazec zkušební 190 obrázek filmový 190 obrázky živé 190 obrazy dílčí 238 obsazení filmu 190 oddělení dekorační techniky 190 - dispečerské 190 - dopravní 190 - fotografické 190 - herecké 190 - hlavní výroby 191 - investiční výstavby 191 - osvětlovací techniky 191 - plánovací 191 - pyrotechnické 191 - snímací techniky 191 - synchronizační 191 - technické 191 - - kontroly 191 - trikové tecriniky 191 - výpravy rumu. 191 - zásobovací a odbytové 191 - zvukové techniky 191 odezva prostoru IIS odhadce expozic 39 odjezd kamery 125 odličování 191 odpočivárna 191 odraz svčtia 191, 38 odraznost 191 - zvuková 191 odrazy ve filmovém obraze 235 odstup rušivých signálů 191 odvíjeni filmového pásu 192 österreichisches Filmarchiv 16 - Filmmuseum 16 ohnisko 28 ohyb svěda 192 okeníčka 192 -okénko-kabiaavé—192_____________............ okénko obrazové filmové 192 okno fundusové 192 oko lidské 192,9,34 okruh atrakční 138 - zájmový 193 okular 194 opakování (záběrů) 194 - záznamu smyček 194 opera filmová ' 194 operatér 194,136 opereta filmová 104 opona 328 - promítací plochy 194 oprava expozičních hodnot 154 opravna kabelů 194 opravna kulis 194 oprávnění promítačské 194 optika 194 - geometrická 194 - rastrová 195 organizace dabingu 195 - filmové mezinárodní 195 - kinoamatérské činnosti 196 originál inverzní 196 ortoepie 91 ortofonie 91 ORWO 196 osa optická 196 - promítání 196 Oscar 10 oscilograf 196 oslněni 197 ostrost hranová 197 - obrazu 197 ostření obrazu 1B7 ostřič 18, 136 osvěcování 197 osvětleni 109, 120, 235, 258 - doplňkové 199 - efektové 199 - expoziční 197 - hlavni 199 - kina 198 - monotónní 198 - nouzové 198 - pracovní 198 - promítací plochy 198 - scény 19S osvčtlenost 120,308 osvětlovač filmový 198 - vrchní 198 osvětlováni barevné 198 - ve filmu 198 osvit 199, 30S ošetřováni aroa térské kamery 199 - filmové kopie 199 otvor proscéniový 199, 225 ovládáni svítidel 199 Oxberry 199 označení nástupu dialogu 199 ozvěna 199,118 - třepotavá 199,118 ozvučení filmu 200 ozvučováni amatérských filmů 200 - metodou předběžného záznamu 200 - podle promítaného obrazu 200 --stopek 200 200 páka vodici 200, 207 PANAVISION 35 200 pancake 161 panel 200 - ovládací 200 Panorama 32 panoráma filmová 200, 207 paprsek zorný 201 .. paralaxa 20!-....... - ........ park lampový 201 - světelný 201 parodie filmová 201 paruka 201 pás archivní 202 - atmosféry 202 - clonový 201 - filmový 201 - koncový 201, 314 - míchací 201 - ochranný 201, 314 - playbackový 202 - startovací (v dabingu) 201 - symetrizační 201 - synchronizační 201, 314 pás titulkový 201 - určovací 201, 314 - úvodní a koncový 201 - vybíhací 201 - zvukový 202 pasty plastické 161 padnování dekorací 202 pavučina umetá 202 PC (polocelek) 209, 310 PD (polodetail) 209, 310 Perfectone 202 perforace 46 periskop vodní 254 perspektiva 202 - filmová 202 - zvuková 203 perspektivy vývoje dabingu 203 „pětasedmdesátka"" 203 „pětatricitka"' 203 „pětikilo" 203 Petzvalův objektiv 186 phot 203, 308 PHOTOKINA 203 Picot Michel 203 Pinewood 279 písmomalíř filmový 203, 49 pixillation 203 „plac" 203 plakát filmový 203 plán 203 - americký (AP) 310 - denní natáčeci 203 - dramaturgický 53 - druhý 203 - natáčeci 203 - obrazový 203 - první 203 - výrobní filmu 203 - zastavovací ateliéru 203 Plastorama 203 playback 203 pienér 204 plocha promítací 204, 326 --amatérská 205 --pro stereoprojekci 205 ---zadní promítání 205 plocha promítací triková 205 plošina výkyvná 205 počet kin 302 - premiér 303 - představení 302 počitadlo 206 podání barevné 206 poddajnost mechanická 306 podexpozice 119 podhled 206, 234 pódium 206 podklad úvodních titulků 206 podklady pro výrobu cizojazyčných kopií filmu 206 podlaha ateliérová 206 - dekorační 206 podlaží zvýšené 206 podložka filmová 206 podložky pod objektiv 206 podpěrka prsni (ramenní) 207 podstavec praktikáblový 207 podstupeň 207 podtáčení 207 podtext 48 podtitulek 207 podvozek pérovaný 207 - pro odstavné stěny 207 pohádka rumová 207 pohled přímý 234 pohlcení záření 207 pohltivost zvuková 207, 33 pohon filmové kamery 207 348 349 pohyb dynamický (kamery) 125 - kamery 207, 298 - - amatérské 208 - před kamerou 208 - uhlíku . 208 - zpomatený 208 207, 254 - zrychlený 208, 207, 254 pojistka materiálu 208 pokládačky 241 pokladna kina 208 pokladník filmový 208 polarizace světla 208 29 polarizátor 208 pole obrazové 209 - zorné 209 polocelek (PC) 209, 310 polodetail (PD> 209, 310 polostín 209 polátáí zvukový 122/150 Polyekran 209 pomer stran obrazu 210 - světelný 210 Ponrepo (kino) 141 ................... „popelník" 211 poradce odborný 211 portrét herecký 211 poradí 211 ..postsynchron.~211................... posuv filmového pásu 211 poäkozenl filmové kopie 211 povolování filmů k veřejnému promítání 211 povrch reliéfiil 212 „pozadař" 212 pozadí filmových dekoraci 212, 165, 166 - v kresleném filmu 212 pozice klíčová 213 pozitiv 213 - duplikační 213 požadavky akustické 213 práce denní 213 --zvuková 213 - dokončovací 213 - kameramana 214 - s filtry 214 - se světlem 199 pracovník filmový 214 Praga-film 23 práh slyíeni 252,312 - zčernáni 156, 331 prach (v kině) 214 praktikábl 315 praní filmu 215 praxinoskop 229 prefokusace 215 prehistorie kinematografie 227 premiéra filmu 215 --obnovená SIS presbyopie 11 princip Huygensův 192 proces Alekanův-Gerardův 217 proces inverzní barevný 215 - - černobílý 216 producent 216 produkce 216 - dabovaných filmů 216 produkční 306 prognostika v oblasti filmu 216 program druhý 217, 141 prohliíeíka 217 projekce kontrolní 217 - přední 21» - zadní 217....... proje