Benešová, A.

Mezitím jsem také zbožňoval Věštbu z karet. Ale především jsem objevil konec: „Carmen! Ještě čas ti
zbývá…“ Skutečný dramatický okamžik jako v Tosce. Zde Bizetovi nepochybně dobře posloužili jeho
libretisté Meilhac a Halévy. Říká se, že byli strojení. Pravdou je, že jejich slovník se dnes zdá
zastaralý, jejich myšlenka ale přetrvala. Samotné repliky mají silný účinek: „Spas oba nás, má
Carmen, ty touho, spáso má… Zachraň nás, Carmen, již láska má tak vroucné vzývá… – Zavraždi mě,
anebo pusť mě tam…“ Neúnosné vítězství rivala za zvuků koridy a fanfár v pozadí… Libretisté zde
vytvořili překrásnou scénu, jíž odpovídají části Büchnerova Vojcka: [P1] „To, co žádáš, nelze dáti!
Cizí jest mi lež a lest, nic vůle mé nevyvrátí, vše mezi námi skončeno jest…“ Pasáž, kdy se hlas
dívky ponoří do hloubky a ve výškách se vytratí, Maria Callas zpívala velmi dobře, když hluboké
tóny podivně[P2]  střídala s těmi vysokými. Hudba se zde stává červenou a černou, je „španělskou“
dokonce i svou strukturou nezávisle na španělských prvcích, které sem Bizet vložil záměrně. „Ha,
již chopte se mne, mne, této ženy vraha! Ach! Carmen! Má Carmen, nad vše drahá!“ Akord u druhé
„Carmen“ není jen obvyklým a šablonovitým závěrem hudebního aktu, tzv. celým závěrem.
[P3] V posledních mensurách[P4]  je, pokud to můžeme říct, závěrečný prvek druhého stupně, uzavření
všech věcí, které uzavírá život v osud.



Chybí zdroj citovaného překladu, bibl. údaj

pochopení správné, až na P3

stylistické nepřesnosti – P2 : kladné zabarvení

P3, P4: jde o odborný text, pozor na odb. termíny

jinde pěkné formulace, celkově ještě dobré
________________________________

 [P1] nadávat dvojtečku, mohlo by to vypadat,  že násl. slova jsou z Vojcka, což neplatí


 [P2]potřebujeme něco kladného, tedy „podivuhodně/ nepochopitelně...“

 [P3]pozor, „dokonalá kadence“ je hud. temín

 [P4]taktech