Také jsem zbožňoval Karetní věštbu. Ale především jsem se nadchnul pro její [P1] konec: „Carmen, il
est temps encore…“ („Carmen! Ještě ti čas zbývá!…“). Skutečně podařený dramatický okamžik, takový,
jakých je v Tosce plno[P2] . Zde Bizetovi nepochybně dost pomohli libretisté Meilhac a Halévy.
Jejich strojenost byla záměrem[P3] . Pravda je, že jejich slovní zásoba je spíše zastaralá,
myšlenka je však neochvějná[P4] . I repliky jsou zde silné: „Ah laisse-moi te sauver, et me sauver
avec toi…Laisse-moi te sauver, toi que j’adore… - Eh bien ! Frappe-moi donc ! Ou laisse-moi passer“
(„Ó zachraň nás Carmen, jíž láska nás tak vroucně vzývá! – Chci tam! Zavraždi mě, anebo pusť mě
tam!“) A za zvuků corridy a fanfár v pozadí nesnesitelné vítězství rivala… Libretisté zde předvedli
krásnou scénu, jež[P5]  jsme mohli v podobném zpracování spatřit také ve Vojckovi od Büchnera. „Tu
demande l’impossible / Carmen jamais n’a menti / Son âme reste impassible / Entre elle et toi, tout
est fini…“ („To, co žádáš[P6]  nelze dáti / Cizí jest mi lež a lest / Nic vůle mé nevyvrátí / Vše
mezi námi skončeno jest.“) Dívčin hlas se noří do hlubokých tónů a stoupá do výšek v pasáži, kterou
výborně zazpívala Maria Callas, jejíž barva hlasu procházela mezi hlubokým a vysokým neuvěřitelnými
proměnami[P7] . Hudba se stala červenočernou, „španělskou“ až do hloubky své struktury, bez ohledu
[P8] na množství španělských prvků, které do ní, nejspíš záměrně, Bizet zakomponoval. „Vous pouvez
m’arrêtez, c’est moi qui l’ai tuée, ô Carmen, ma Carmen adorée.“ (Ha! Již chopte se mne, mne, této
ženy vraha. Ah Carmen. Má Carmen nad vše drahá!“) V akordu druhého „Carmen“ není jen něco
závěrečného v běžném a tradičním typu hudebního zakončení, tedy perfektní[P9]  kadence.
V posledních taktech je, jak bychom tak [P10] řekli, závěrečný znak druhého stupně, závěr všeho,
který „uzavírá život osudem“


*Carmen v překladu Elišky Krásnohorské, 1946.


Posuny významu P1, P3, jinak jen stylistické nepřesnosti; dobré formulace, např. P6, i práce se
slovosledem.

Plusem je použití publikovaného čes. libreta, které zaručí např. správný počet slabik, přízvuků...

Hezký výsledek.
________________________________

 [P1]to ne, pro konec celé opery

 [P2]opačný slovosled, Tosca je jádro, nová informace

 [P3]to tu není, „prý byli/ tvrdilo se, že jsou strojení/ afektovaní..“

 [P4]to tu nesedí, spíš „soudržná/ logická...

 [P5]již/ jejíž obdoby

 [P6]čárka

 [P7]věta dobře

 [P8]zde lépe „nezávisle na/ ještě kromě...“

 [P9]terminologicky „dokonalá“

 [P10]buď „jak bychom“ nebo „abychom tak..“