Jana Ježková

OPII

La rencontre des chefs-d’oeuvres


Mezitím jsem také zbožňoval Karetní věštbu. Nadchl mě především její [P1] závěr: „Carmen, il est
temps encore (Carmen! Ještě čas ti zbývá![1])“. Skutečně povedený dramatický okamžik. Takových je
v Tosce spousta[P2] . Zde Bizetovi nepopiratelně prokázali dobrou službu libretisté Meilhac a
Halévy. Tvrdilo se o nich, že jsou strojení, a je pravda, že jejich slovní zásoba se dnes zdá
zastaralá, nicméně myšlenka zůstává nezlomná. [P3] Zde i samotné repliky jsou působivé. „Ah
laisse-moi te sauver, et me sauver avec toi… Laisse-moi te sauver, toi que j’adore… – Eh bien !
Frappe-moi donc ! Ou laisse-moi passer…. (Spas oba nás… ty touho, spáso má!... Zachraň nás, Carmen,
již láska má tak vroucně vzývá!... Chci tam! Zavraždi mě anebo pusť mě tam!)“ Zároveň v pozadí je
slyšet zvuk koridy a fanfár, nesnesitelný triumf soupeře[P4] … Libretisté zde vytvořili překrásnou
scénu, jejíž ekvivalenty najdeme v Büchnerově Vojckovi. „Tu demandes l’impossible / Carmen jamais
n’a menti / Son âme reste impassible / Entre moi et toi, tout est fini… (To, co žádáš, nelze dáti!
/ Cizí je mi lež a lest, / nic vůle mé nevyvrátí / vše mezi námi skončeno jest.)“ Dívčin hlas se
potápí v hlubokých tónech a poté se vznáší ve výškách v pasáži, kterou tak skvěle zazpívala Maria
Callas, jejíž barva hlasu se mezi hlubokými a vysokými tóny tak zvláštně proměňovala. Hudba se zde
mění v červenočernou, „španělskou“ i v její samotné struktuře, nehledě na španělské prvky, které do
ní mohl přidat Bizet úmyslně[P5] . „Vous pouvez m’arrêter, c’est moi qui l’ai tuée, ô Carmen, ma
Carmen adorée (Ha, již chopte se mne, mne, této ženy vraha! Ach! Carmen! Má Carmen, nad vše
drahá!)“ V akordu druhé „Carmen“ není jen něco konečného v běžném a stereotypním slova smyslu, tedy
perfektní kadence. Poslední takty získávají rys konečnosti, můžeme-li to tak říct, druhého stupně –
konec úplně všeho, který „uzavírá život v osud“:


závažný posun smyslu jen P1, jinak správně pochopeno i formulováno, vhodný styl

správné použití již publikovaného zdroje

hezký překlad
________________________________

[1] MÉRIMÉE, Prosper a Georges BIZET. Carmen: opera o čtyřech jednáních. V Praze: Fr. A. Urbánek,
1946. Překlad Eliška Krásnohorská.
________________________________

 [P1]to ne, celé opery, zjistíme srovnáním s textem

 [P2]slovosled opačný, Tosca je jádro

 [P3]asi lépe „nezpochybnitelná/ soudržná...“

 [P4]zde by bylo lepší „soka“, protože i v lásce

 [P5]věta dobře