TOMÁŠ VALTER

(15 minut rozhovoru – 80 minut přepisu – přepsáno 90 minut – celkem – 8 hodin přepisu)

1:33 konec přepisu, pak debata nad fotkama

Otázky, které pokládá Sandra jsou na konci otázky označeny: (Sandra)


T: Můžeme tě poprosit o tvůj životní příběh od začátku až do konce?

D: (Smích) Tak to je u mě trošku fakt zajímavý tímhle směrem, to teda fakt nevím. Spíš mě
navádějte.

T: To musíš, kdy ses narodil, škola, práce, co tě směřovalo, rodinný podmínky.. (Sandra)

D: Narodil jsem se 28. prosince 85 v Chomutově, do rodiny vlastně, můžu říct, v tý době jsem to
ještě nevěděl, vlastně do německý rodiny, protože jak babička, to jsem zjistil později, že jo, tak
babička i druhá babička německá rodina, ale to jenom já. Dětství bylo fajn, nemůžu si stěžovat, na
základní školu jsem chodil tady do Jirkova, abych pak mohl jít na střední školu do Teplic, to moje
vzdělávání bylo takový hodně rozježděný, protože na střední jsem chodil do Teplic na průmyslovku,
to byl takovej omyl obrovskej, protože já nejsem manuálně zručnej, takže tam všichni věděli, že tam
jako nepatřím tak trošku, ale nějakým způsobem jsem to dodělal a navázal jsem v Ústí, vysokou a až
tam jsem si začal uvědomovat víc, to jsme se vlastně potkali spolu v archivu, že příběhy tý
českoněmecký rodiny a pak až od babičky jsem zjistil víc věcí a pak mě to už nakoplo tím směrem,
kde jsem vlastně teď a i vlastně to vzdělávání potom, když jsem přišel na to archivnictví, já jsem
si dřív neuvědomoval úplně, babička koukala na německou televizi, v dětství ty soutěže, to jsem
sledoval, pak přijížděli babičce sestřenice a tak, takže jako věděl jsem, ale až nějak víc jsem si
to začal uvědomovat až na tý střední, protože tam jsme měli spolužáka, kterej byl zase Wolf, takže
jsme to objevovali tak jako vzájemně, no a na tý vysoký jsem to skrz babičku dotáh tam kde jsem,
asi tak. To je tak jako moje škola, no a teď pracuju v archivu v Děčíně, jako archivář, furt se
pohybuju v tý českoněmecký oblasti, nejenom skrz ten odsun, ale mám na starosti i justici, takže
jsem se dostal nejen k okresním, ale i úředním soudům, což byli 38-45, takže já se furt v tý
českoněmecký, tak nějak jako pohybuju a dostal jsem se teď na takovou úroveň, že jsem takovej
průkopník, protože tohle nikdo nedělal , to se začalo v 60. letech, nemluvilo se o tom a teď já
jsem jako první, kterej udělal všecky, takže já jsem takovej průkopník na hodně frontách, jak jsem
zjistil (úsměv), takže tak a nevím jako co dál ůplně, tak mě možná nasměrujete vy.

T: Takže 85. ročník. Ty jsi říkal, že jsi se narodil v Chomutově, ale bydleli jste tady?

D: Jo, jo, odjakživa, protože táta dělal na Musce  a tím, že se upsal..

T: Na čem dělal?

D: Muska - Mostecká uhelná, to nebyli úplně hlubinný, takže dělali u těch pásů ty, co to tam hrabe,
tak oni to nějakým způsobem opravovali. Tam to fungovalo tak, že vy jste se upsala na 10, 15 let,
že tam zůstanete v podniku a dostanete byt, takže tady vlastně co jsou ty sídliště, tak byli plný
horníků, teď už teda bohužel ne, ale, ale, takže táta dělal tam, a bydleli jsme odjakživa tady,
babička ty tady bydleli taky, ty byli původně od Mostu, pak až se odstěhovali sem, protože umřel
ten..babičce táta, takže oni šli sem a vzali si rovnou babičky maminku, tu asi máma s babičkou
povídali, takže jsem zdejší (smích) Odjakživa. Oni dostali ten byt někdy v červenci a já jsem se
narodil v prosinci, takže.. No a díky Mostecký uhelný vlastně jsem ropácký dítě, když to tak řeknu.
Moje dětství bylo super, ač jsme žili v hrozným prostředí, tak já jsem se dostával.. Mostecká
uhelná měla, teď už to tak není, ale dřív, ještě v těch 90. letech ty letní tábory, já jsem byl od
sedmi let každej, máma si asi chtěla odpočinout s tátou, takže nás posílali na letní tábory, já si
pamatuju, že jsem jel na dva turnusy, prostě odjel sem a akorát mi vyměnili prádlo, takže jsem byl
měsíc pryč, takže ta Muska v tomhletom byla fajn, byl jsem v Řecku, ve Španělsku, ta Muska, jelikož
jsem byl jako dítě nemocnej, tak jsem byl zavedenej na alergologii a Muska si kupovala odpustky,
takže dávala peníze nemocnicím a tyhle děti pak jezdili ven, takže já jsem.., na dětství si teda
nemůžu stěžovat vůbec, protože jsem se dostal ledaskam.

T: Já si to vždycky musím v hlavě srovnat.. Jelikož jsem o něco starší, tak Španělsko, v 80. letech
bych mě asi nikdo do Španělska neposlal (smích)

D: Takže jí sem byl v lázních na 6 tejdnů, to bylo drsný, to jsme byli se ségrou, mě bylo asi 7,
ségře tak 5 a jeli jsme někam do lázní a já ani nevím, kde to bylo a pak v devítce to už bylo
super, byl jsem v lázních na 6 tejdnů v lednu, to bylo velmi super (smích) a vlastně díky Musce
jsme toho jako děti sjezdili fakt hodně no. To bylo fajn.

T: Ty ses tady narodil, žil si tady, tvoje babička bydlela už tady, ale ty jsi řekl, že jsi se k
těm kořenům dostal až přes jméno a že tě to začíná zajímat až později a přes jméno tak to by mě
zajímalo, víš jako, jak prostě, dobře jako je spoustu Milerů, který se jmenujou Miler

D: Ne, já jsem to nechtěl říct jako úplně přes jméno, ale my jsme o tom oba.. my jsme seděli vedle
sebe v lavici, takže jsme to věděli, ale nějak jsme to vůbec neřešili

T: A to byla ta střední škola? (Sandra)

D: jo, jo, to byla střední škola, na střední škole to bylo takový jako..

T: A předtím v tom raným dětství jako.. (Sandra)

D: Vůbec jsem si to nějak.. babička s náma nemluvila, my jsme měli němčinu odjakživa, ale doma s
náma nikdo německy nemluvil. Uvědomoval jsem si, že je to jinak jenom díky tomu, že sem jezdila
teta a babičky sestřenice a bratranec, ty tady byli jednou za čas a to bylo jediný, jak si to
člověk připouští a pak až na střední. Moje ségra tohle vůbec nevidí, nějak to neřeší tyhle
českoněmecký ty.. Nevím no, nevím.

T: A jaks to vnímal, když třeba přijeli ty sestřenice a mluvili tím jiným jazykem a tys jim
nerozuměl? (Sandra)

D: Tak jako nevím. Nerozuměl, ale fakt jsem to nevnímal..nevim.

T: A snažili se s tebou nějak komunikovat, že na tebe neměcky mluvili? (Sandra)

D: Když přijela teta, to já si.. naposled, když přijela teta, tak to jsme spolu mluvili, ale
mluvili jsme spolu anglicky, protože ona byla ročník tři.. (vstupuje nějaká paní a říká: já vás
přeruším) Takže teta byla ročník třicet.. možná jako náš děda a nebo je starší ještě 30. ročník, no
a když přijela, ona chodila do německý školy a učila se anglicky jako dítě, takže my jsme spolu
mluvili anglicky (úsměv)

T: Ale to už jsi musel být starší? (Sandra)

D: jo, jo, to mi bylo nějakejch 19, ale předtím zase, to sem teta nejezdila, jezdil bratranec, tak
to jsme tady jako děti byli, ale to jsme s nima nemluvili a oni s náma taky ne, spíš s babičkou, my
jsme sem přišli na návštěvu a pak jsme šli zase domů za dvě hodiny.

T: Ani ti nic nepřivezli? (Sandra)

D: To si vůbec nepamatuju, že by něco vozili! (jakoby pohoršeně) Teta,když sem přijela, tak oni
vozili, ona dělal v nějakým dobročiným tím, takže já jsem si připadal, jako takový chudý děti, ona
přivezla auto plný těch věcí a než to vodvezli do nějaký tý charity, tak my jsme si to doma ještě
jako probírali, jako chudý příbuzný (smích), to bylo výborný. No ale strejda, to nevím, jestli něco
přivezli, asi jo, nevím, to by řekla asi babička. Takže až na střednía potom na vysoký jsem si to
začal nějak uvědomovat.

T: A že by ses třeba zeptal babičky, proč tady hraje německá televize.. (Sandra)

D: Ne.

T: To bylo zkrátka přirozený (Sandra)

D: jo, to bylo, babička na to koukala, mě to bavilo, jako od malička, já nevím kolik mi mohlo bejt,
to si pamatuju takový soutěže, jak oni tam odvírali takový dveře, nevím, jestli si to pamatujete,
na RTL to běželo, jak oni otevřeli a tam bylo to auto a nebo zájezdy, to bylo výborný tohleto
(smích) Tohle bylo dobrý, to si vybavuju jako dítě, tudle soutěž, to jo. Německou dechovku babička
poslouchala, ale nějak víc jsme o tom nemluvili, vůbec

T: No a třeba dobrý.. to je ta jedna strana vlastně..babička a její příbuzenstvo, ale máš tady taky
dědečka teda a jak je to tam s příbuzenstvem, víš, jako tě zajímá ta babiččína strana, ale teď máš
ještě tu dědečkovu stranu, tam je to..jak je to?

D: Já jsem se vrtal v těch rodokmenech všeobecně, já to teď dělám manželce, ale tu naší část mám
tak nějak zmáklou a ta dědovo část to je prostě, tím že.. ta dědova část je českoběloruská , dědovo
táta, toho zajali za první války a pak zůstal, a byli nějak hodně chudý, to vím, co děda vyprávěl,
že byli za první republiky hodně chudý a že ani fotky děda z dětství nemá, protože prostě nebyly
peníze, aby si ty fotky mohli nechat udělat a mě občas přijde, že je to dědovi líto, že řešíme tu
německou tu a tuhle stranu ne. Táta byl někde od Minsku, dědy tatínek, polskoběloruský kořeny a
maminka byla od Lovosic, a to je ta dědova strana a strana od táty, s tou moc nekomunikujeme,
protože táta byl takovej Milouš, nyslím, to máma říkala, takže s nima jako moc nemluvíme, ale to je
taková typická rodina od Vejprt, jako Šmidlovi a druhej to je Valtr, a ač se píšeme česky, tak
Valtrovi jsou od Ervenic, Ervenice Albrechtice, prostě tamta oblast. Nevím proč je počeštěnej, já
jsem to teď taky našel v práci, tak třeba taky psali, dělal jsem paměti a tam byl Waněk s dvojitým
w a maminka byla Bumentrit (?)  a pak se nějak počeštil, tak já to vlastně mám ze šesti osmin,
dědovo jedna osmina česká, jedna polskoběloruská a zbytek to jsou všecko německý, ale o dědovi jsme
nějak nemluvili o týhle části. já vím akorát, že co děda vypráví, že ten táta přišel s Kozákama
jako mladej, narukoval, když mu bylo 15 nebo tak nějak, ale jinak nějak víc ne. vím, že měl děda
sestru v Mostě, tam bydleli nějak vedle sebe no a nějak víc ne, to spíš máma mluvila o tetě, že tam
chodila, teta neměla děti , takže máma tam chodila velmi ráda, měla se tam dobře.

T: No dobře a teď my zároveň se teda ptáme, tak dobře, tak to byla ta dědečkova větev a co víš teda
o těch předcích z té babiččiny strany a jak ses k těm informacím dostal?

D: O babičky předcích, všechno to má navaznost na školu mojí, to co babička vyprávěla o Záluží, to
je takovej startovací ten, startovací jak jsem se o to začal vůbec zajímat, pak byl článek od Raka
v Nástupu to si pamatuju a to je další a pak se to kontinuálně rozjelo a začaly mě zajímat tyhlety
informace ohledně co se dělo v Chomutově a to, co vím o babiččiných předcích, to je souvislost,
protože dělám v archivu, že jo, a vím, jak to v těch archivech chodí, vím, kde ty informace najít,
takže já jsem třeba u babičky, pak už mě to nebavilo, aleu babičky vím, že jsou od Menhartic, jako
ta babičky tatínek Manovi, ty jsou od Menhartic, dneska už nejsou Menhartice, ale vím o tom okolí,
vím, že my jsme odsaď po Mišov, tam je babičky děda a my jsme roztažený takhle. Mám myslím, docela
dobrý povědomí o tom, jak máme tu rodinou tu, jako obyčejný rolníci, tam nebyl nikdo, kdo by
vyčníval, jako že by byl nějakej obuvník, obuvníci, rolníci, horníci potažmo tady, ale..

T: Ale to je někdy výhoda, že ti předkové byli rolníci, protože ti seděli doma, jako kdyby nebyli
tolik mobilní, jako třeba nějaký měští.. jako třeba ne, že by nebyli vůbec mobilní, ale nebyli
tolik mobilní, jako, když byl člověk třeba lékař nebo něco takového, ty potom se stěhovali často v
tom 19. století

D: Jasně, ale zase oni tím, že se moc nehejbali, tak já si prostě myslím, že ten genofond je tady
.. to vidím teďko třeba u ženy, protože ona je ze Středních Čech, tam žádný německý ty nebyli,
vůbec, tam se podíváte do matrik a tam nejsou žádný německý jména  a dodnes se třeba od roku 1750
se v tý obci objevujou furt ty stejný jména dokola a jak jsem se do toho docela dostal, tak jsem
zjistil, že oni josu v okruhu 30 km takhle dokola a nikdo jinej tam není, takže oni maj přímý linie
bratranec, sestřenice ve finále. já jsem to říkal její babičce a ona: aaaaa, jako jo je to tak. Ale
ještě zajímavý na tom je to, že jedna ta část, ta je od babičky  a ta část od táty, tam jsou
příbuzný, který jsou příbuzný zase s tamtěma od babičky, jo? Takže to je prostě tak promíchaný a
tady je to taky, to asi všude stejný. Takže tím, že se nepohybovali moc, tak ten genofond..

T: já si pamatuju, nějakej náš pan profesor  říkal, jak ta šlechta byla zdegenerovaná, protože se
vdávali a ženili mezi sebou  a vemte si nějakou vesnici na střední Hané, tam je to to samé, protože
tam se lidi také moc nepohybovali, takže to je to samé

T: Hele a pamatuješ si takový první příběh, který ti babička říkala právě o té historii, o té
rodinné historii? Ty jsi říkal, že to byl hlavně ten pochod a tyhlety události, které tě vedli k
tomu, že jsi se o to začal víc zajímat. Pamatuješ si, kdy ti o tom poprvé řekla? (Sandra)

D: Ne. Jako dítě vůbec, jako dítě fakt ne, to bylo až na té střední škole, kdy mě to začalo zajímat
a pak babička to nějak..

T: Takže sis o to sám řekl spíš? Že si jako přišel a řekl: mě by to zajímalo?(Sandra)

D:  Spíš jsem si ty informace získal sám, nebo, ne, ne, mě pak zajímala trošku ta problematika toho
odsunu a babička pak do toho ten její příběh jakoby , ten od toho táty, ale nevěděl jsem, jak to
bylo u nich, jako v rodině, ale spíš tak jako obecně, obecně mě to zajímalo, to téma, to bylo ještě
na střední škole a babička do toho dala ten její příběh

T: A proč zrovna na střední, co byl ten spouštěč? (Sandra)

D: já vůbec nevím (udiveně)

T: No, protože to mě taky zajímá, vem si, že na té škole jsi měl 30 spolužáků, zajímal se o to
někdo?

D: To já ani nevím. Já vím, že jsme měli takovýho hroznýho učitele na dílny, ten byl hroznej, toho
jsme se všichni báli, on byl schopnej po vás hodit kladivo třeba, fakt takovej blázen to byl, no a
jednou přišel, když jsme tam byli první ročník a říká: Valtr, Wolf - Benderovci, a dělal si z nás
srandu (zvýšení hlasu) z tohohle pohledu, to jsem vůbec nechápal, no a on ať zjistím jméno Valtr, z
čeho to je. Řekl jsem to babičce a ona to nějakým způsobem přenesla do Německa a řekla, co to
prapůvodně znamenalo a nevím no..

to jsme hráli ty počítačový hry, ty strategie s kamarádem, takový ty historický strategie, ty hry
tenkrát začínaly, já jsem šel 2001 na střední a já jsem měl počítač od druháku a to byly takový ty
strategie třeba z druhý světový války a prostě on člověk k tý historii nějakým způsobem došel, já
si pamatuju i středověký hry a člověk prostě k tý historii takhle došel. Ono se říká, že ty hry
děti kazí, ale když to nejsou střílečky, já jsem takhle získal povědomí o mapách, dostaneš povědomí
o tom, co jsi dřív nevěděl a to byl možná taky takovej spouštěč, proč se zajímat o tu historii a o
druhou světovou válku,a možná i takhle jsem k tomu došel. Nějakým způsobem mě začala zajímat
historie, mě předtím vůbec, mě to bylo šumák, já jsem hrál fotbal, že jo, a nějak mě to nezajímalo,
no a pak jsme hráli ty hry a nějak mě ta historie začala bavit a tady v Jirkově v knihovně jsem si
půjčil knížku o Napoleonovi a dodnes miluju Napoleona, já mám sbírku knížek o Napoleonovi, ale
doufám, že kvalitní (smích), no a pak jsem se vez, šel jsem na střední a tam ta problematika
válečná a poválečná byla trošku víc, no jsem tam, kde jsem. Takže počítačový hry maj asi taky svoje
kouzlo (smích)

T: A i na té průmyslovce byl dějepis, že jste se o tom bavili? (Sandra)

D: Ne, vůbec, vůbec. Hele na základní škole výuka historie skončila někde v 16. století. A na
střední, k čemu ti je jedna hodina dějepisu tejdně? Tam začínáš zase od začátku, tam začneš antikou
a končíš někde ve středověku, protože na to není čas. Takže na střední vůbec.

T: No dobrý, a když potom babička začala vyprávět, nebo ty jsi říkal, že zároveň to první vyprávění
bylo to o tom pochodu, bylo to to první, nejdůležitější vyprávění, nebo byla tam i jiná?

D: Ne. Já jsem se začal zajímat o problematiku odsunu všeobecně a babička tam do toho přidala, tu
prostě jejich rodinnou tu, a že její tatínek byl taky, takhle nějak postupně, prostě do tý tématiky
to nějak přidala a tím pádem mě to začalo zajímat, ale dřív by mě to ani nenapadlo, že my to máme v
rodině taky nějak takhle, že ta naše rodina je, já neříkám německá, já říkám krušnohorská, já jsem
totiž patriot už (smích) Němci mi teďka lezou na nervy, v některejch  věcech, a když jedeš vlakem,
já jezdím těma ECéčkama, kde jezdí těch Němců hodně, tak mi občas lezou strašně na nervy, tak
neříkám, že jsem Němec, aleže jsem Krušnohorec, nebo říkám Sudeťák, jako echt, sice špatně mluvím
německy, ale furt se považuju za původního toho, tím, že to máme tady kořeny, ale dřív mě to vůbec
nenapadlo tohleto.

T: Takže souvisí s tím zájmem historickým třeba ten lokalpatriotismus, nebo to přišlo až ..

D: To přišlo až potom

T: Nemyslim, že bys v deseti letech byl lokalpatriot, ale dobře

D: (Obrací se na Sandru) My, když jsme mluvili spolu, když jsme dělali ten rozhovor, tak ty jsi mi
říkala, jak se cejtím, jestli se cejtím jako Němec a já jsem ti řek, že jo, ale to mezitím úplně
ustoupilo a cejtím se jako Severočech, nebo.. Vůbec jako Němec, ale jako zdejší. Ono se to v
průběhu let, jak je to dlouho, co jsme spolu mluvili, osum let? Tak se to trošku proměnilo todleto
no

T: To sji začínal, to jsi psal bakalářku, v archivu jsme se potkali (Sandra) No a prosím tě..

D: Takže ty jseš taky taková hybná síla (smích)

T: A pamatuješ si, co ti o tom babička vyprávěla? A jak jsi na to reagoval, nebo jaks to vnímal, co
ti vlastně vyprávěla, ten příběh? A nejdřív spíš, co ti vlastně vyprávěla? (Sandra)

D: Ona mi to spíš doplnila, to, co já jsem jí říkal, co já o tom vím, tak ona do toho přidala tu
svojí složku.

T: A o čem to bylo? (Sandra)

D: No, jako že byl na Staliňáku, babička říkala, takže v Záluží, že přišel a špatně slyšel, jak ho
tam mydlili, jo a prostě, tak todle do toho přidala, a jako že jejího dědu, pak když je odsunuli,
tak on nechtěl, že byl antifašista, jo, tak todle, co tom věděla. Babička si do dneška
nepřipouští.. já jsem teď měl jít do Kadaně, tam mělo být nějaký sezení na gymplu a na nějakou
diskuzi právě o pochodu, jak tady, tak v Ústí a já jsem si teď přečet fůru knížek a pak jsem tam
nemoh jít, protože jsem byl nemocnej, což mě štvalo, ale já jsem si teď přečet fůru knížek a
uvědomil jsem si, že vůbec nevím tydlety věci a zjistil jsem fůru dalších věcí a babička spíš do
toho dávala ty podněty a babička si dodneska nějak neuvědomuje, že komunisti byli největší
hajzlové, a že na to měli, mimo jiné, ten zájem, tady, kdo to dělal, to byli budoucí členi KSČ a to
byla verbež. A babička si to vůbec nepřipouští, že to byli oni (šeptem). A děda, jak byli chudí,
oni se za komunismu měli líp, než za první republiky, takže to vnímá líp, takže se kvůli tomu často
hádáme, ale nemá to cenu. To máš to: máslo stálo osum korun a já říkám: dědo, ale dneska máš
desetinásobný platy, to by mělo stát 80 korun, takže my se v tomhle směru docela často dohadujem a
babička si to taky nepřipouští todleto, no a spíš to co vyprávěla, spíš ten svůj pohled, jinak jsem
si ty informace získal já, babička ví ten svůj příběh, ale že by něco věděla všeobecně o tý
tématice, tak to úplně ne, to povědomí chybí, co k tomu vedlo, ty následky, říká se, jako
všeobecně, že jenom odplata za válku, ale lidi už si nepřipouští ty... já říkám, že komunisti
vydrželi tak dlouho, že to, co nakradli po válce, tak to jim vydrželo až do toho osumdesátýho
devátýho (smích). Jo, že nepřipouští si ty věci okolo a nechápou ty souvislosti některý, no.. Takže
to jsem si zjistil já, ty informace

T: Tak dobře, a kdybys teďka měl říct.. tak jsou to jenom ty příběhy o tom Staliňáku, jako to je
ten, ten...kdybys měl říct to gró nebo to nejhlavnější , co patří do takového, já nevím,
vyprávěcího fondu vaší rodiny, jestli se to takhle dá říct, tak je to jenom ten Staliňák, nebo jsou
to vzpomínky i na jiný věci?

D: Ne. Tak Staliňák.. babička vyprávěla taky, když byla mladá, malá, jí byli 4 roky, pět, tak jak
si s ní ty Rusové hráli, já nevím, jestli vám to vyprávěla

T: No ona nám to vyprávěla, nás by zajímalo, co víš ty jako

D: jo, no tak takový ty příběhy, jak si s ní Rusové hráli, jak byla pak nemocná, jak měla na
obličeji nějakou vyrážku, nebo co, díky tomu, že oni tam odhazovali různý věci a pak, když už jsem
byl větší, ty příběhy, jak tam znásilňovali ty ženský některý, pak do toho děda přidal, protože
děda bydlel v Bílině, tam to bylo taky, takže děda do toho doplňoval, že oni bydleli vedle
hřbitova, takže tam, když z toho tábora vozili ty Němce, tak je vozili okolo nich, takže děda do
toho přidával některý informace. Dědy švagr měl starší sestru a ona se vdávala nějak před válkou,
ne na konci války, asi 45 a děda jak byl kluk, tak si doma schoval nějakou zbraň a oni pak toho
jeho švagra popravili, on šel v době někdy s Horákovou, protože oni ho nějak chytli, nebo honili ho
po vesnici, protože údajně měl pašovat, nebo nosit nějakou poštu přes hranici, no a když ho čapli,
tak ho zavřeli a zároveň doma našli tu zbraň a on to vzal na sebe, takže děda do toho dával.. děda
toho ví, taky poměrně hodně, sice není z německý tý, ale tím, jak tam bydleli...to děda vypráví,
oni se měli za Hitlera líp, než za první republiky, jeho táta sice Rus šel párkrát na gestapo, jeho
maminka zase uměla německy, takže oni, když zjistili, že je úplně neškodnej, tak ho zase pustili
ven a takhle se to opakovalo asi 2x, no a děda do toho dává jakoby víc, dá se od něj dozvědět
docela dost věcí a to bylo možná taky jako, možná spíš než babička tak děda, jo, v tomhle směru,
jak se zajímat o tu dobu, tak spíš děda, protože děda si toho fakt pamatuje víc, třeba zapomíná co
bylo včera, ale todle to si pamatuje dobře, a co vyprávěl bylo zajímavější, než co vyprávěla
babička, protože babička tím, jak byla malá, tak to má zprostředkovaný přes někoho, takže já co
jsem říkal babičce, že ten její tatínek, teda děda Vainbach, tak on je vedenej i v Otvickejch
novinách jako antifašista, pak je ve všech seznamech, co byly, vedenej jako antifašista a pak šli
ven a babička říká, že on šel nedobrovolně, že ho odsunuli, ale on šel v dobrovolným transportu,
takže je to sporný, prostě babička to má zprostředkovaný, takže člověk jakoby neví, ale je možný,
že.. on šel společně se synem, takže syn mu to vůbec neřek, on byl starej, že jo, jemu bylo 80 nebo
kolik, takže nevím, ale každopádně jako antifašista šel dobrovolně, takže babička to má
zprostředkovaný a děda si to vybavuje víc, než babička, věci na konci války i bezprostředně po ní,
děda má všeobecně ty vzpomínky zajímavější, protože on byl i u PTP, protože tím jak táta Rus, tak
to bylo pozitivní, ale tím, jak toho švagra odsoudili a popravili následně, on nešel s Horákovou,
ale v rámci těch procesů co byli, tak ho vzali s sebou, takže děda měl špatnej kádrovej profil, že
jo (úsměv), takže šel k PTP, takže děda je v tomhletom spíš ten spouštěcí ten.. jak se zajímat
vůbec o to

T: Ty říkáš, že babička to má zprostředkované, to je jasné, protože ona je ročník 41, a ta její
maminka, která tady potom bydlela, už jsi nezažil?

D: Ta umřela 1982

T: S tou jsi se minul. Takže ta starší generace tady už nebyla?

D: Ne, ne vůbec.

T: No a jako, když ty jsi byl malý, v tom dětství, ty jsi říkal, že jsi byl ve Španělsku, nebo já
nevím kde, a to jsi třeba nezažil nějakou cestu za příbuznými, třeba do Německa?

D: Ne, vůbec, jako já jedinej kontakt s Německem jako dítě, když sem prostě přijely tety, ale že
bysme dělali nějakej výlet do Německa za příbuznýma, to vůbec. Babička s níkým v kontaktu moc
nebyla, ona měla, nebo má nějaký ty jména, jednou mi ukazovala nějakej seznam telefonních čísel,
ale ona byla v kontaktu tak se dvěma, s tím bratrancem, ten už asi bude mrtvej, protože to vím, že
on strašně kouřil, to bylo hrozný, to si pamatuju jako dítě, ten jel jak fabrika, to bylo hrozný,
babička musela být na mrtvici, hrozně vyuzený to tady bylo, takže ten už asi umřel, teta v Německu,
to je jediná spojnice s tou německou stranou a teta, kolik jí je? Podle mě už tak 85 a teta až
umře, tak to končí asi úplně, už nebudou takovýhle spojení, to drží babička, protože nikdo od nás,
jak máma, tak já jsme to neřešili, takže babička je poslední, kdo je s nimi v kontaktu, takže až to
skončí.. Když to vemete, že babička měla tolik strejdů, my máme tolik příbuznejch v Německu..

T: (skáče do řeči) No právě, mě to fascinuje, že to babička vzpomínala: tatínek byl z tolika dětí a
maminka z tolika, takže když jsem si řekla, že je to taková plejáda, jako kdyby příbuzných, kteří
odešli, nebo museli odejít, to už je jedno, jako a ty kontakty se totálně zpřetrhaly

D: Jo úplně. Babička o tom občas vyprávěla, to tady máte i na fotkách, Triga Antonín, babička jak
na něj nadává, nebo myslím, že to je na něj, že dávali nějaký odškodnění těm, co byli na západě, a
že on to shrábnul za celou rodinu i za ty ostatní, že nikomu nic nedal, ani tetě, která byla někde
tam vedle, tak to vím, že na něj nadává, ale jinak ty kontakty vůbec nejsou a nevím, proč oni to
neudržovali, vím, že babička, že oni byli v 82., že je pustili, celou famílii, protože babička už
umřela, a pustili je celou famílii do Německa a to bylo takový rozhodování jo, ne, na hranicích,
takže to myslím, že byla ještě jiná sestřenice, než jako teď je sní babička v kontaktu a nevím,
proč je to úplně zrušený, nevím proč, jestli oni, nebo my, nebyl zájem, netuším. Ale těch
příbuznejch tam musí být mraky.

T: No dobře, a ty jsi říkal, jako že babička si vzpomíná na nějaké věci a že jsou to věci jako
třeba kdyby ty teď vidíš z jiného úhlu pohledu, tak je to jenom ta rovina toho, já nevím,
politického názoru třeba jako a nebo je to, jsou tam ještě jiné kontroverze, nebo je tam ještě víc
věcí a nebo naopak jsou tam věci, ve kterých se shodnete, který tys našel potom třeba, víš jako? V
pramenech, že to odpovídá? Co se liší a co se shoduje?

D:  (šeptem) Já jsem říkal babičce, že ten její děda šel dobrovolně jako antifašista a babička:
"Ne, ne, ne, to není pravda, ten strejda, ten Pepík ten ho přemluvil, nebo mu to vůbec neřek."
Takže my se takhle občas neshodneme, i když je fakt, že ono je to černý na bílým, ale je to úplně k
ničemu, to vím, v těch archivech je fůra věcí – je to zapsaný tak, ale je to úplně jinak. Protože
ve fůře věcí máš napsaný, že byl člen toho a toho a nebyl člen ani ničeho, to se přepisovalo,
protože na koci války, když se hlásilo do Prahy, kolik si zatknul členů NSDAP a koliks jich
popravil, to jsou takový vymyšlený ty, takže nikdy nevíš, co je v archivu napsaný a jak to bylo ve
skutečnosti. Takže my se v některých věcech neshodneme (úsměv). A když jsem jí hledal rodokmen, tak
to bylo taky z archivu a říkám:" Ty jo, babi", a to mě nachytala babička, že říkám: "Babi, ty jo,
já jsem koukal do sčítání z roku 21 a vy tam toho Ludvíka prostě nemáte na tý adrese, nespletla sis
to?" a babička: "No to jsemm si teda nespletla!" (úsměv) Že ví, že on tam někde byl a pak jsem se
dozvěděl, že sčítání bylo, kdo byl v tu hodinu na tý adrese, tak toho tam zapsali, takže on moh
bejt u tety třeba, protože babička, ten dědy, babičky táty nejstarší sestra, tak ta už byla
dospělá, takže moh bejt třeba tam, nebo moh bejt někde jinde a oni ho prostě nezapsali, to mě
babička zase nachytala v tomhletom, takže (smích) občas tyhlety věci se neshodneme někdy. Ale v
těch politickejch, to se neshodneme vůbec. Jako teď třeba názory na Babiše a na Zemana. To se
neshodneme vůbec (smích). Tak teď nevím, kde jsme..

T: Ne, ne, já jsem se ptala na ty shody, jestli nějaké vyprávění se potvrdilo v těch pramenech,
jestli máš takovéhle srovnání, nebo jsou spíš vyprávění, která se nepotvrdí.

D: V těch pramenech jsem zjistil právě, protože jak jsem dělal ty seznamy, já v rámci diplomky mám
na konci seznamy, já jsem tu diplomku dělal trošku jinak, já jsem to zaměřil už jenom na lágr a
udělal jsem to statisticky, takže jsem vzal všechny evidenční knihy, celou kartotéku, dneska z
archivního pohledu nechápu, jak mi mohli dovolit, že já to úplně vzal a úplně zveřejnil, protože je
to komický jo, protože dneska se skenujou a i v tý oblasti, já tomu nerozumím, protože já třeba v
oblasti odsunu se hledí na data narození , jestli jsou ty lidi ještě živí nebo mrtví, a dělá se s
tím strašný.. osobní údaje a tak a někdy se skenujou věci, který nejsou tak starý a je to prostě na
internetu. Já jsem třeba objevil rozsudky lidovýho soudu v Litoměřicích nebo v Český Lípě, to je
jedno a je to na internetu a tam jsou stejný data, jako jsou v tomhletom, takže já v tý diplomce
jsem to udělal tak, že jsem všechny data, co byla v evidenčních knihách, tak jsem je vzal, dal jsem
je všechny do excelu, takže já mám v rámci diplomky přes 2000 jmen a s adresama a kdy se narodili a
tak a to jsou jenom ty seznamy, ale já osobně mám ještě pro sebe, tak já vím, jak dlouho tam byl
ten dotyčnej, za co tam byl, jestli ho zastřelili, nebo jestli tam umřel, takže já tohle jakoby
tohle mám, tu práci jsem dělal z tohohle pohledu a teď jsem ještě dostal k papírům z lágru z
Jirkova, no a tam, jak jste se ptaly, tam jsem si potvrdil, co babička říkala, tam to napsali
trochu špatně, protože babička říkala, že tam šel ten pochod a tak a já jsem v chomutovským lágru
našel babičky tátu a strejdu, Karla a Franze, akorát oni je psali blbě, Mon, já nevim, co tam bylo
za analfabeta, vím, že to jsou oni, protože seděly adresy a data narození, takže v tomhletom směru
jsem si to potvrdil, protože babička to třeba nevěděla, že ještě předtím, než šel k hranicím,
potažmo do Záluží, tak byl ještě v Jirkově a z Jirkova a z Jirkova je přetáhli všecky do Chomutova,
takže on neprožil jenom pochod, ale i tohle, takže tohle jsem přinesl nově jakoby já zase. Tohle
ona nevěděla, jí to doma nikdo neřek, takže to je to, co se doma u nich tradovalo a já to doplňuju
(smích). Teď jsem to dával paní Luftový, ona to má někde doma, tak si to pak od ní musím vzít.
Takže tyhle seznamy, jsem zjistil, že on toho prožil trošku víc.

T: Tatínek babičky, takže vlastně pradědeček pro tebe

D: No, no, no. Tak.

T: No dobře jako, a my jsme se ptaly i na další vývoj té rodinné historie, tzn. jako i na ty roky
po 45. nebo tak, a z toho se taky něco vypráví? Nebo to už tě tak nezajímá? Třeba, víš, jak jako se
jim žilo, jako.. dobře.. tvé mamince, prarodičům, nebo dejme tomu teda i praprarodičům, pokud z
toho ještě je po 45.

D: Po 45., mě zajímá 68., to děda říkal: "No to ty tanky pod voknama", jo, jako todleto, ale co
děda vyprávěl po 45., tak děda byl mladej, tak vyprávěl, jak sportoval, jak jezdil na lyžích, jak
byl na vojně a pak jak s jedním kamarádem.. děda je podruhý ženatej, že jo, babička.. to víte?
Takže o tý svojí manželce, jak byla hrozná a tak.. To jsou jenom tydlety věci, co se člověk doví a
pak máma do toho dávala, že zas jezdila k tý babičce do Otvic a tam, že si s nima nerozuměla, i
když máma, když byla malá, babička jí neučí, nevím, proč to nedělala (šeptem), takže máma jako
dítě, když jela k babičce a dědovi, tak jim nerozuměla, takže to bylo takový divný a pak když
babička bydlela tady, tak s ní máma nějak komunikovala, jako nemluvila až do smrti, vůbec.

T: Česky?

D: No, no, no.  Tak to jsou takovýhle věci, co vím. Pak co mě zajímalo za komančů, když jsem se
zeptal proč jako neodjeli, tak babička, že její táta zase nechtěl, když mohli dobrovolně 48, 49,
jako pouštěli Němce, a potom, když byli v Německu v 82, proč tam nezůstali, máma zase, že nechtěla,
tak to jsou takovýhle příhody, co na ně občas člověk narazí, ale co by se povídalo a tradovalo, to
nevím teda (úsměv). A dovolený, že jo, Jak byli na dovolený v Itálii, jak tam šetřili zbytečně, že
si tam nekoupili ty cejchy, který mohli, to jsou takový story..v Maďarsku, jak měli super záclony.
To jsme taky minule řešili, jak silonky v Rusku, jak jejich známý vozili oblečení už obnošený, tak
to vozili do Jugoslávie a tam to vyměňovali za něco jinýho, takže tydlety vtipny story, co byly, to
jo, ale jinak asi moc ne.

T: No a teda na toho dědečka, teda na tvého pradědečka jako ty vzpomínky, tak ten Staliňák a další
průběh, to už ne?

D: Děda vyprávěl, tím, že on nebyl vůbec zatrpklej po válce, to byla spíš babička, ty voe to taky
říkal děda, já říkám, že děda byl vedenej jako člen NSDAP a on říká: "Děda? Jako Franz? No to
vůbec, to spíš babička" (smích) Ta to nikdy nějak úplně nepřenesla, ten babičky táta, tak ten to
nějak zkous a vím, že se vyprávělo, že on pro tu obec, ač bydleli v nějakým nájemním domě, ten dům,
co byl jejich, tak ten byl kousek po babičky dědovi ten byl zase dál a oni bydleli v tý samý
vesnici, ale v nějakým nájemním domě a on tím, jak dělal na šachtě, tak pracoval, pracoval a pak i
pro tu obec pracoval, aniž by za to něco měl, takže on chodil po obci, uklízel, staral se tam o tu
zeleň, to děda, vlastně oba dva, vyprávěli. Potom se vyprávělo, jak on na šachtě takovýto, že Češi
se učili německy, aby s ním mohli komunikovat (smích), jo takže spíš jenom todleto a pak, že umřel
na Červeným Hrádku a tak no. (Ztiší hlas) Já jsem třeba nepochopil, když jsem se s babičkou bavil,
proč ona, babičky maminka, proč za ním nechodila, mě to říkala máma, že on, když umíral, tak oni
tam za ním byli, ale ona už nebyla, tak jestli byla nějaká nemocná? Já jsem se na to neptal, ale on
umřel 77, takže ona ještě dalších 5 let žila. Takže vůbec nevím, proč ona tam za ním nešla. Já jsem
do toho nechtěl šťourat, říkal jsem si bůhví. Máma si taky nepamatuje, že by tam s nima někdy šla.
Nevím no. Takže to je, co vyprávěla babička a děda, že on nezatrpk, v tomhle směru, že dělal,
dělal, že byl zvyklej dělat od svýho dětství, od těch 14ti nebo kolika, říkala babička, tak tohle
vím a potom to, co říkala máma, že si s nima moc nepopovídala. Jinak nic, žádný další info (úsměv).
To další, co já jsem zjistil až potom, teď, to už je trošku jiný.

T: A o té babičce se vyprávělo? (Sandra)

D: Vůbec. To právě asi míň vím, než o dědovi. To co právě říkal děda, s tím NSDAP, akorát, že
neuměla česky, maximálně pro chleba, že si došla, že máma, když jí bylo nějakejch 17,nebo 16? 15?
Tak jak oni bydlely spolu v tom pokoji, tak ona to nějak těžce nesla, že ona chodí ve, jo prostě
takovej ten režim, jakej ona si představovala, babička, jak by to asi mělo u těch holek fungovat,
tak to asi, náš děda je taky ráznej, ale ona si představovala něco jinýho, takže jenom todleto, co
vyprávěla máma, že ona se rozčilovala často kvůli tomu a pak, že si jí museli vzít k sobě, protože
babička neměla důchod, takže by se o sebe nepostarala a tím, že nikdy nepracovala

T: No, no, ona nebyla zaměstnaná nikdy. Ani po tom 45. nezačala chodit.

D: No, ale to já jsem vůbec nevěděl, ale prej šlo bejt žena v domácnosti, to já jsem vůbec nevěděl,
jak se teď vrtám v těch soudech, tak tam máme spoustu příživníků (úsměv) Tak říkám: " Ty jo,babi,
jako.." (smích) Ale ona už byla stará, už to asi nehrotili, ale

T: Tak jí bylo 45 nebo 50

D: Ona byla 1905 možná, takže neměla žádnej příjem, takže to jinak nešlo, než si jí vzít k sobě.
Takže vím jenom tohle, co vyprávěla máma, jinak nevím nic (smích)

T: No dobrý a teďka ty máš ty archivní prameny a teď, víš jako, mě by zajímalo, jak člověk nějakým
způsobem.. tak ty jsi ještě historik, jak se s tím člověk vyrovnává, že z ničehonic zjistí, že
dědeček Franz byl členem NSDAP a v tý rodině se to netraduje, nebo se o tom vůbec nemluví, nebo
jako..

D: Ona je otázka, jestli on skutečně byl, že jo, ono by se to dalo nějak zjistit, ale mě nenapadlo
se v tom nějak vrtat. Jednou jsem byl v archivu v Otvicích, tak jsem si tam hledal o babičky
dědovi, jako o tom Veinbachovi, babička furt, že byl antifašista, antifašista, tak mě to zajímalo,
protože tam jsou seznamy antifašistů, jak po 45., tak i v kronikách, máte německou kroniku a pak
tam pokračovali: "po období nesvobody".  Němci je utlačovali a tak, a pak tam byl ten seznam těch
antifašistů, takže v tomhletom asi jo, ale jinak nevím no (smích)

T: Neptal ses?

D: Ne, ne. Babička říkala, vlastně děda, že to určitě ne (smích). Ale tak v partaji byl každej, že
jo. Nebo musel, převážně, to i z dnešního pohledu, já vím, co se pak dělo v 38. a tak kdo nebyl v
partaji, tím, že se dělali seznamy na schůzích, jako jo: Rozumíte mi?

T: Jako jo, ale potom byli ti antifašisti, kteří nemohli být zároveň v NSDAP.

D: Určitě, já jsem třeba přemejšlel nad tím, on byl, dejme tomu, vedenej jako NSDAP a jeho tchán
byl antifašista, měl legitimaci a podle mě, kdyby se za něj nějak zaručil, že je, že prostě, že to
není pravda jo? Prostě, že ho odvedli nejdřív tam, pak tam a mě to přišlo nelogický, protože, když
máš tchána antifašistu, tak je to tvoje rodina, podle mě by se nepředpokládalo, že on byl nějakej
aktivní člen prostě nějakejch nacistickejch organizací, prostě to asi by nešlo, já nevím.

T: Šlo to. V rámci jedný rodiny, jsou to vzpomínky, člověk musí být opatrný, ale opravdu jsem našla
rodiny, kde byli třeba 3 bratři, jeden emigroval v 39. nebo v 38., oni byli z Brna, takže jim žádný
Sudety nehrozili a on emigroval těsně před 15. březnem 1939 z Československa, utekl a druhý byl
velmi vysoké zvíře v rámci té SS, já nevím jak se to přesně jmenovalo, nějaká speciální jednotka
Adolf Hitler a udělal relativně kariéru, takovej střední kádr, řekla bych, a byli to dva bratři.

D: Tak je to možný no. Já možná jednou až nebudu mít co dělat (smích) Tak si to možná..i když ono
je to těžký s těmahle těma seznamama členů NSDAP, protože, buď se to vyhodilo, protože my u nás v
archivu toho nemáme tolik, u některých obcí máme aktivní členy NSDAP i s legitimacema třeba,
přihláškama, nebo tak, ale občas je to težký a po válce byl každej člen NSDAP.

T: No jasně, my tady trošku narážíme na ty výzkumy co se dělaly v Německu, jak ty další generace
vzpomínají na tu generaci svých dědů, tak by nás zajímalo, jestli i v té rodině tady, kor tady v
Československu, kdy po válce byla ta dikce, že každej Němec byl fašista, jestli i tady to se
nějakým způsobem řešilo ve vaší rodině.

D: vůbec, vůbec. Ne, vůbec ne (úsměv). Se mnou to máte těžký (smích).

T: Každá výpověď je výpověď, i negativní zjištění je zjištění.

T: Jenom, abych si to upřesnila, ty jsi celou dobu mluvil o tom dědovi, který šel ten pochod a ten
se jmenoval jak? (Sandra)

D: Franz

T: A dál? (Sandra)

D: Mann

T: A ty jsi říkal Veinbach? (Sandra)

D: Veinbach je babičky děda.

T: Já jsem si to potřebovala ujasnit, děkuju. (Sandra)

T: Tvoje babička v tom rozhovoru řekla ta maminčina rodina, ti byli spíš antifašisti a od tatínka,
od toho Franze, jako ti byli takoví prostě němečtější.

D: To vůbec nevím tohleto (smích)

T: To bylo v tom rozhovoru, takže ten Veinbach byl od maminky babičky.

D: Tak.

T: Já jsem se chtěla zeptat na ten patriotismus. Ten krušnohorský nebo ještě ten otvický, nebo jak
to je teda s tím patriotismem?

D: Otvický určitě ne, to spíš jako oblastně ty Sudety, asi spíš takhle.

T: Takže k tomu místu původu těch praprarodičů a Otvice k tomu nemáš až takový vztah?

D: K Otvicům ne, říkám tady, ale spíš tady, tadyta oblast, my jsme vlastně všichni tady odsaš,
kromě těch Veinbachů, kteří jsou až od Stříbra, Pomyšl, já teda nevím, kde je Pomyšl, já jsem to
nikdy nezjišťoval, to je někde na Vary, to vůbec nechápu, jak sem zavítal, to je docela daleko.
Takže spíš ten chomutovskej

T: Takže ne takovýto hledání kořenů v rodišti prarodičů?

D: To ne, to úplně ne.

T: A v Otvicích byl jsi, jezdíš se podívat na ten dům? (Sandra)

D: já jsem tam nikdy nebyl. Babička nás tam nikdy nevzala, jenom, když tam projíždíme tak říká:
"Tak támhle nahoře", ale my jsme tam nikdy nebyli.

T: Ani jste tam nikdy nevystoupili z auta?

D: Ne, ne, vůbec, jako na hřbitově jo, to já nechápu, babička si už přesunula hrob, to vám říkali?
Oni měli v Otvicích hrob a a ten přesunuli do Jirkova, ale v Otvicích je furt obrovská hrobka,
která je Mannovic, babička tam chodí ke strejdovi, k jednomu Veinbachovi, nevím, ke kterýmu, ale
tam na ten hrob, ale v Otvicích je velká hrobka Mannovic a v rámci tý hrobky tam leží babičky děda
Mann, kterej umřel ve válce, jakože leží, to je, že vás tam přitesaj, ale on umřel někde ve
Slovinsku v Lublani. Povídal jsem si s paní Luftovou, oni se v Otvicích starali o nějakejch 9 hrobů
německejch, a my v těch Otvicích máme obrovskou hrobku, ale babička to jakoby nevnímala v tý širší
souvislosti, ale v Otvicích jsem jednou hrál fotbal maximálně, v kostele jsem tam jednou byl a to
je tak jako všecko. Jako, že bysme se tam byli podívat na tom domě, to vůbec, znám čísla popisný,
ale jinak vůbec.

T: Ty máš ještě sestru, ta se o to taky nezajímá? Víš, jako..kdyby v té rodině, v tvojí generaci, v
generaci vnoučat, jestli tam jsou nějaké rozdíly, sestru to zajímá?

D: Vůbec. Ségru vůbec. Minule jsme se bavili a ona říká: "Já jsem Češka" a já jí říkám: "Ty v sobě
máš tak málo český krve, ani nedořezali bysme se" (smích) Ona to v tomhle směru vůbec nebere, ono
je to na jednu stranu dobrý, ale nevím no.

T: A proč myslíš, že se to stalo, že jste tak rozdílný v tomhletom? (Sandra)

D: To jsem tady rozvířil já, rozumíš, to povědomí všeobecně, protože tady se o tom  nemluvilo do
nějaký doby, než jsem se já začal ptát, máma něco věděla, vlastně nevěděla, o tom, co se stalo mámy
dědovi, to se máma dozvěděla až pozdějc až nějak potom, co já jsem se to dozvěděl, babička o tom
nějak nevyprávěla a teď právě se ségrou tady jednou byly a byly překvapený, co ten děda prožil,
tady se o tom nemluví, to je i důvod, proč my nemluvíme německy pořádně, jako z naší famílie,
protože..nevím proč. koukali jsme jako děti na německý televize, nerozuměli jsme tomu vůbec, ale
jako tady se německy nemluvilo, akorát babička, když volala do Německa, nebo, když přijeli, ale
jinak vůbec. Jsme takový hodně odněmčený, když to tak řeknu, nevím proč, jestli je to těma
komunistama, tou érou, který tomu moc nepřáli. Nevím, jsme takový odnárodněný, spíš já jsem to
zaved na tu kolej, která by možná měla bejt. A z druhý strany od druhý babičky, to jsem říkal, tam
jsou německý a tam to neřešej vůbec, strejda.. to jsou takový super německý jména – Verner, Lothar,
tam to neřešej vůbec, oni, tím, jak je přesídlili do vnitrozemí rádoby sem, což jako nevím, jakej
to mělo smysl z Vejprt sem (smích) To fakt nechápu. Tam to neřešej vůbec todleto.

T: no protože já si někdy říkám, ona ta jména někdy klamou, ale dobře Miler nebo Schmidt, ale když
někdo přijde do 1. třídy a řekne: "Jmenuju se Verner", tak to člověka asi trochu trkne, ne?

D: Jo, to je fakt. To my budemem mít se ženou nějaký takový, to jsme se dohodli (úsměv), budemem
mít nějaký hezký německý jméno, zatím nevíme jaký. A teď shodou okolností, když jsem byl na tý
škole, když jsem dělal tu přednášku, tam se podepisovali ty seznamy, tak jsem se tam na konci
koukal, kdo tam má německý jméno (smích) a byl tam jeden kluk a já jsem jim tam zdůrazňoval, že
těch Němců zůstalo, když to vemeš na spolkový úrovni, já nevim, kolik je členů teď, asi 40 tisíc v
rámci..

T: 20, ono už to hrozně kleslo (Sandra)

D: Tím, že v Čechách zůstalo nějakých 300 tisíc jakoby Němců, zhruba asi, tak tady by neměl být
problém sehnat nějaký členy, tady je fůra rodin, co jsou úplně odnárodněný a vůbec o tom neví, že
jo, a když koukám na hokej a vidím tam v tom Chomutově Davida Kempfa, tak říkám, ježiš takový hezký
německý jméno a takový typický chomutovský jméno, protože Kempfové, to mám z rodokmenu, ty jsou
tady fakt strašně dlouho a ty budou taky odnárodněný, jako úplně

T: No a co to teda znamená "odnárodněný", že už nevědí, že byli Němci, nemluví německy?

D: (důrazně) No, že to tak nevnímaj, vůbec, že by měli nějaký německý předky a v Chomutově je to
všeobecný, já úplně kvetu, když zjistím, že někdo říká, že tady nikdy žádný Němci nebyli, toho
považuju za úplně hloupýho člověka, kterej jako neví vůbec nic, protože tohle nikdo nemůže říct, to
je asi chyba škol (smích), jako v tý době..

T: No a nebo i rodiny, že mu třeba neřekli, že babička byla Němka

D: Ne, ne, já to myslím všeobecně, jako Češi to říkají, třeba chomutováci říkají, že neví, že tady
nějaký Češi vůbec byli (zřejmě chtěl říct Němci), to vyprávěla paní Luftová se starostou ve
Strupčicích, něco v tom smyslu, že tam žádný Němci nebyli, to jsem říkal, to je hrozný. No a ti
Němci v rodinách, viz naše famílie, německy mluví babička, děda má ještě německý školy, on je 34.,
takže děda rozumí, ale nemluví.

T: A ptal ses někdy proč, babičky? (Sandra)

D: Ptal jsem se proč a oni nevěděj. Jako nedokážou říct, proč nás jako děti neučili, nebo proč
vůbec neudržovali to povědomí o tom, že jsme..

T: Přitom, když jsi se na tu historii ptal, tak o tom celkem mluvila, mluvila o tom, jako
nevypadalo to tak, že by o tom nemluvila, že by jí to třeba tak bolelo. (Sandra)

D: Nevím, proč nás neučili. Je fakt, že jsme chodili od 3. třídy na němčinu, ale nikdo německy
neumíme, to školství je úplně k ničemu v tomhle tom směru. Je to škoda, já to vidím z dnešního
pohledu, já se někdy stydím, přijel pan Schmidt z Drážďan a já jsem se před ním styděl mluvit, to
je fakt jako hrozný. Znáš pana Schmidta? To je vedoucí jirkovskýho spolku v Drážďanech a jsme možná
zjistili, možná teda, že jeho táta umřel v lágru, to jsem mu zjistil já, on byl z toho pak docela
vděčnej, protože mi psal, já si to přečtu, já rozumím, ale špatně mluvím, no a já jsem mu zjistil,
že ten táta tam umřel, kdy tam umřel, a on i pak psal, že je to pro něj jak zjevení, protože on už
v 80. letech to chtěl vědět a nikdo mu nic neřek a že to chce šířit v tý svojí rodině, on je
takovej hodně sečtělej asi a má doma asi nějakou rodinnou historii, co si vedou a je to takový
místo, který on neměl úplně zaplněný,on by chtěl vědět, kde ty Němci jsou, ty co umřeli v tom
lágru, ono se to všeobecně moc neví, protože oni je měli pohřbít tam a jeho, to je taky paradoxní,
jeho tatínek umřel v tom táboře a jeho nevlastní otec, kterej si vzal jeho mamku pak v Německu, tak
ten v tom táboře byl taky, to jsem zjistil já, jenže asi o dva měsíce pozdějc a on mu vyprávěl, že
ty mrtvý vykopali a pak převáželi jinam, asi na hřbitov, ale to nikdo neví, protože v záznamech to
není, tam se to nepsalo a oni to udělali jenom proto, hodně se o tom mluvilo a oni to potom
přestěhovali, že jo, byla sklárna a pak to přešoupli do horní vsi a oni to potřebovali rychle
uklidit, tak to přestěhovali, no a právě on mu vyprávěl, jmenoval se pan Linke, byli tam oba a jak
je to propojený, on si pak vzal jeho maminku, vyprávěl mu o tom a on pak psal mě a oni byli z
Újezda, jeho tatínek dělal na dole, náš děda dělal na stejným dole a bydlel kousek, jako Otvice a
Újezd, to máš prostě kousek. Já věřím, že oni se znali, nebo spolu chodili na šichtu (úsměv). Já
jsem mu to psal a on říkal, je to možný. Je to všechno propojený a štve mě právě, v týhle
souvislosti, že nemluvíme německy dobře.

T: A teď ještě jedna otázka. Ty jsi říkal, že tady ten pán byl šíleně rád, že zaplní nějaké bílé
místo jako, a ty, když se něco dozvíš, zaplňuješ v té rodinné paměti ta bílá místa?

D: Jo, já to říkám babičce, ale občas..

T: Není to tak jednoduché, aby to bylo přijato

D: Jasně no. Právě, babička má občas něco za co tak prostě bylo, jako je otázka, kdo z nás má
pravdu, jestli to, co jí říkala její babička, nebo to, co já se dozvím v papírech, může to být tak
i tak, nikdy nevíš. Takže nevim, no..

T: A můžeme mít ještě jednu osobní otázku? My jsme tady minule hovořili o tom, že ty máš přezdívku
Mann.

D: No jasně, na facebooku.

T: A proč?

D: No já nevím.

T: Tak vidíš, babička neví, proč s váma nemluvila německy a ty nevíš proč Mann.

D: Ne, já jsem tam nechtěl dávat Valter z nějakýho důvodu, jeden čas jsem to točil, jeden čas jsem
tam měch Veinbach, jeden čas Valter, já jsem to prostě tak protočil a teď už nějakej pátek to tam
nechávám a možná je to ten vztah k tý německý rodina, možná jo a možná i z toho pohledu, že já
našeho tátu úplně nesnáším, nenávidím, nebo ne nenávidím, nemám ho rád, takže jsem si říkal, to
jméno mám, tak proč bych ho  na facebooku nemohl mít jinak (smích) A je to jako víc k tý části
německý rodiny. nevím, no, Nevím, proč, Prostě jsem to tam dal.

T: A tys mi připomněl, jak jsme se potkali v archivu a dělali jsme první rozhovor, že se cítíš jako
Němec, já vím, že je to těžký, ale kdybys měl zavzpomínat, jak se vytvářela tvoje identita od
češství, němectví až po krušnohorství, ty proměny, proč k tomu docházelo? (Sandra)

D: Taky jsem o tom přemejšlel, taky jsem si na to vzpomněl, jak jsem ti to říkal v tý kavárně, tak
sjem si říkal, že dneska bych to řekl úplně jinak, neřekl bych, že jsem Němec, protože to je trochu
jiný si myslím, já nevím, možná k tý krajině, je to všechno napojený na to, co já teď dělám. Já to
vidím třeba v práci. Mám kolegu, ten je z Děčína, i celá rodina, ten ví o Děčíně úplně všechno a já
si připadám v tom Děčíně.. já jsem si našel téma ty soudy a orientuju se v tom asi nejlíp ze všech,
ale já tam jakoby nepatřím. Rozumíš? Ač tam jakoby jezdíme na výlety, ale furt to není stejný,
jako, když se tady narodíš a víš tady, jako ne o všem, ale furt je to jinej vztah k tady tomu, než
k tomu Děčínu, i když Děčín mám rád a ledacos už vím, tak je to prostě úplně něco jinýho. Nevím,
no, nějakým způsobem se to přetransformovalo do chomutovství (smích)

T: To je hrozně zajímavý, ono to za 10 let může vypadat jinak. Já už se cítím líp v Brně.

D: Tak já bydlím v Ústí a Ústí je těžký mít rád (smích) Já tady třeba nesu těžce proměnu v
Chomutově, já jako dítě, když si vybavím, jak jsme chodili k babičce, ona bydlela na Kamenný a
chodili jsme do Kasu, to máš na každým sídlišti, byl tam ten sál, obchody, v rámci toho sídliště, a
já to težce nesu, protože, když jsem byla malej, tak v tom areálu bylo i kino a my jsme tam
chodili, a pak nějakým způsobem, nevím proč, nevím odkdy, asi, když mi bylo 15, 18, tak se to
proměnilo všeobecně, to kino skončilo a ten průjezd co byl, tak obchody skončili, pak už tam byl
jenom Vietnamec a teď to bouraj, já to těžce nesu, tuhle proměnu sídlišť, ač si někdo říká vyrůstat
na sídlišti musí bý hrozný, ale já měl fajn dětství v paneláku jako (smích) Bylo to jiný i z
dnešního pohledu, já nechápu děti, že nechoděj ven hrát fotbal, i když chápu, že nebyly takový
technologie, já jsem taky proseděl hodně času u počítače na střední, ale já to tady mám rád, Ústí
nemám rád, možná že v Brně bych taky byl rád, žena, když tam byla, tak se jí líbilo, Praha říkala,
že je jako fajn, ale Brno je útulnější. Si dělaj Pražáci srandu, že Brno je předměstí Prahy (smích)

Sandra: Já ne.

D: Takže, kdybych možná bydlel někde jinde, tak to vidím jinak. Ústí není... No, my jsme byli teď
na dovolený na Kuksu, Vrchlabí super, Trutnov, úplně miluju Trutnov, byli jsme tam chvíli, ale ty
lidi, ta pani, u který jsme bydleli, to byla tak milá pani, až jsem si myslel, že si ze mě dělaj
srandu, protože ať jsem šel kamkoliv, všichni se smáli, a já jí říkám, že je to divný, že se na mě
všichni smějou a ona: protože se smějete vy na ně. Já z toho byl úplně hotovej a žena taky, protože
Ústí a tady jsou lidi permanentně nasraný, furt, tady jsou lidi prostě furt naštvaný, proto jsem
říkal, že bych se přestěhoval zpátky. Zpátky je to těžký e přestěhovat, protože já bych moh zůstat
v archivní tý, já bych se mohl nechat přeložiz, žena pracuje v Teplicích v Muzeu a ona by musela
jít někam jinam, Já bych si dal žádost a počkal. (hovor o Rakovi a o stěhování archivu, jak
nakládali dodávku...) Takže já bych se zpátky vrátil, ale otázka je, co se ženou.