Studium praslovanštiny a staroslověnštiny. Příbuznost slovanských jazyků Studium praslovanštiny nStudium společného prehistorického období slovanských jazyků, který tvoří počáteční vývojovou etapu každého z nich nPoznání praslovanštiny je důležité i pro hlubší pochopení současného stavu kteréhokoliv ze slovanských jazyků nZnalost prehistorických (a historických) jazykových procesů napomáhá poznat současný jazyk a umožňuje postřehnout souvislosti v jeho systému i tam, kde pouhý synchronní popis konstatuje jen existenci zcela neproduktivních jevů,“výjimek“ Studium praslovanštiny nStudium společného prehistorického období slovanských jazyků, který tvoří počáteční vývojovou etapu každého z nich nPoznání praslovanštiny je důležité i pro hlubší pochopení současného stavu kteréhokoliv ze slovanských jazyků nZnalost prehistorických (a historických) jazykových procesů napomáhá poznat současný jazyk a umožňuje postřehnout souvislosti v jeho systému i tam, kde pouhý synchronní popis konstatuje jen existenci zcela neproduktivních jevů,“výjimek“ Studium praslovanštiny nPraslovanština je klíčem k vzájemnému srovnávání různých slovanských jazyků , k pochopení jejich charakteristických shod a rozdílů nKontrastivní pohled na slovanský jazykový svět prohlubuje poznání kteréhokoliv slovanského jazyka tím, že uvádí jeho strukturu jako celek, ale i její dílčí v souvislostech Studium staroslověnštiny nStudium počáteční fáze slovanské písemné vzdělanosti, která se z Velké Moravy rozšířila ve středověku skoro do celého slovanského světa nStudium staroslověnštiny pomáhá lepšímu a názornějšímu poznání písemně nedoložené (jen zrekonstruované) praslovanštiny nStaroslověnština je písemně zaznamená z doby, kdy diferenciace slovanského jazykového společenství nebyla příliš hluboká a proto může suplovat pozdně praslovanské východisko vývoje všech slovanských jazyků, zvlášť co se týče hláskové podoby mnoha slov a tvarosloví nStaroslověnština jako spisovný jazyk působila i na vznik a formování i jiných spisovných slovanských jazyků PŘÍBUZNOST SLOVANSKÝCH JAZYKŮ nSoučasné slovanské jazyky (čeština, slovenština, polština, horní a dolní lužická srbština, ruština, běloruština, ukrajinština, bulharština, makedonština, srbština, chorvatština a slovinština) jsou si navzájem značně podobné – jak slovní zásobou, tak i gramatickou stavbou – četné shody v jednotlivých slovech, slovních spojeních a v celých větných úsecích (největší stupeň shody – čeština a slovenština, bulharština a makedonština) Ukázky blízkosti slovanských jazyků ve flexivních koncovkách Ukázka lexikálních shod mezi slovanskými jazyky Ukázka lexikálních shod mezi slovanskými jazyky Jak vzniká blízkost, podobnost mezi jazyky? n1. Shody pocházejí ze společného základu, z jazyka, z něhož se zkoumané jevy vyvinuly (vývoj divergentní) – během vývoje se v jednotlivých zkoumaných jazycích vytvořily nové jevy, ale to, co mají společného, je dědictví ze starých dob n2. Shody nepocházejí ze společného „prajazyka“, ale vznikly sekundárně, sblížením jazyků, které dříve společné rysy neměly (vývoj konvergentní) n n1. vývoj divergentní - „jazykové rodiny“ - skupiny příbuzných jazyků, které se vyvinuly rozrůzněním původní jednoty (např. Jazyky románské – z vulgární latiny) n2. vývoj konvergentní - „jazykové svazy“ - skupiny jazyků navzájem blízkých, které se vytvořily sekundárním sblížením na základě územních souvislostí a při působení společensko-historických faktorů (ekonomických, politických, kulturních atd.) (např. Balkánský jazykový svaz – bulharština, makedonština, albánština, rumunština, řečtina) n