Období rozpadu (220-589) – historické pozadí


Po sesazení posledního hanského císaře si trůn nárokovaly tři říše (sanguo 三國):

Wei, která převzala hanské kulturní dědictví, a dvě "exotičtější" říše Shu a Wu.


Roku 263 Weiové anektovali Shu; po dvorském převratě dva roky poté byla vyhlášena dynastie Jin 晉
(čteme Ťin). Jinové r. 280 anektovali Wu, a tak byla Čína pod jejich vládou opět jednotná, byť
relativně krátce.


Následuje období severních a jižních dynastií, čínsky nanbei chao 南北朝.

Od 4. století sužovaly Čínu nájezdy nomádů ze severu: ti roku 316 dobyli hlavní město a Jinové
prchli na jih (na území někdejší říše Wu). Tam čínský dvůr přežil (tzv. Východní Jin), ale vzhledem
k politické slabosti se na něm rychle vystřídaly tzv. jižní dynastie: Song (420), Qi (479), Liang
(502) a Chen (557).


Sever se zatím zmítal ve válkách nomádů, formovaných z pěti nečínských etnik, kteří v různém čase a
místě zakládali státy po vzoru Hanů (tzv. šestnáct království). Koncem 4. století je postupně
sjednotil stát Qian Qin 前秦 (350 - 394), ale vojenský pokus o připojení jihu ztroskotal a sever se
rozpadl na menší státy. Další mocností na severu se v polovině 5. století stali Severní Weiové,
čínsky Bei Wei 北魏 (386-534), které založil klan Toba z kmene Särpi (čínsky Xianbei). Severní Weiové
zahajují řadu tzv. severních dynastií.  Ani těm se nepodařilo dobýt jih a nakonec se rozpadli na
Východní a Západní Wei. V obou těchto státech později došlo k vojenské uzurpaci trůnu a vyhlášení
nových dynastií. Přesto bylo 5. a 6. století obdobím relativní stabilizace pod vládou již
sinizovaných rodů. Až r. 577 byl sever potřetí sjednocen.


Roku 581 došlo k převratu a byla vyhlášena dynastie Sui 隋, která v roce 589 připojila jih (tj. výše
uvedený stát Chen) a definitivně Čínu sjednotila.