Dig. 48.19.16pr. Aut facta puniuntur, ut furta caedesque, aut dicta, ut convicia et infidae advocationes, aut scripta, ut falsa et famosi libelli, aut consilia, ut coniurationes et latronum conscientia quosque alios suadendo iuvisse sceleris est instar.

 

Dig. 48.19.16.1 Sed haec quattuor genera consideranda sunt septem modis: causa, persona, loco, tempore, qualitate, quantitate, eventu.

 

Dig. 48.19.16.2 Causa: ut in verberibus, quae impunita sunt a magistro allata vel parente, quoniam emendationis, non iniuriae gratia videntur adhiberi: puniuntur, cum quis per iram ab extraneo pulsatus est.

 

Dig. 48.19.16.3 Persona dupliciter spectatur, eius qui fecit et eius qui passus est: aliter enim puniuntur ex isdem facinoribus servi quam liberi, et aliter, qui quid in dominum parentemve ausus est quam qui in extraneum, in magistratum vel in privatum. in eius rei consideratione aetatis quoque ratio habeatur.

 

Dig. 48.19.16.4 Locus facit, ut idem vel furtum vel sacrilegium sit et capite luendum vel minore supplicio.

 

Dig. 48.19.16.5 Tempus discernit emansorem a fugitivo et effractorem vel furem diurnum a nocturno.

 

Dig. 48.19.16.6 Qualitate, cum factum vel atrocius vel levius est: ut furta manifesta a nec manifestis discerni solent, rixae a grassaturis, expilationes a furtis, petulantia a violentia. …

 

Dig. 48.19.16.7 Quantitas discernit furem ab abigeo: nam qui unum suem subripuerit, ut fur coercebitur, qui gregem, ut abigeus.

 

Dig. 48.19.16.8 Eventus spectetur, ut a clementissimo quoquo facta: quamquam lex non minus eum, qui occidendi hominis causa cum telo fuerit, quam eum qui occiderit puniat. et ideo apud graecos exilio voluntario fortuiti casus luebantur, …

 

Dig. 48.19.16.9 Evenit, ut eadem scelera in quibusdam provinciis gravius plectantur, ut in africa messium incensores, in mysia vitium, ubi metalla sunt adulteratores monetae.

 

Dig. 48.19.16.10 Nonnumquam evenit, ut aliquorum maleficiorum supplicia exacerbentur, quotiens nimium multis personis grassantibus exemplo opus sit.

 

Prostřednictvím Digest císaře Justiniána se dochoval důležitý pramen poznání trestněprávní teorie, který se věnuje problematice jednotlivých způsobů spáchání trestných činů, ale také okolností, které mají vliv na uložení trestu. Jedná se o texty zařazené do čtyřicáté osmé knihy, devatenáctého titulu a šestnáctého fragmentu od Claudia Saturnina.[1] Následující text se věnuje rozboruvýše uvedených fragmentů.

Autir těchto fragmentů Claudius Saturninus rozlišuje čtyři druhy či skupiny protiprávních činů. První skupinu tvoří jednání, která vedou ke krádeži nebo vraždě. Druhou skupinu tvoří trestné činy způsobené slovy. Do této skupiny náleží hanění (convicia) nebo zrada obhájce (infidiae advocationes). Třetí skupinu tvoří skutky spáchané písemně, jako je padělání a urážlivé dopisy. Čtvrtou skupinu jednání tvoří rady (consilia). Radou je možné spáchat trestný čin v podobě spiknutí (coniurationes) a povědomí o loupení (latronum conscientia).[2] U těchto čtyř uvedených druhů trestných činů je důležité odlišovat sedm způsobů spáchání (septem modis): důvod, příčina (causa), kdo jednání spáchal – osoba (persona), místo činu (loco), čas (tempore), jakost (qualitate), množství (quantitate) a výsledek (eventu).[3] 

U příčiny – kauzy Claudius Saturninus uvádí, že pokud ránu uštědří rodič nebo učitel, nejedná se o trestný čin, neboť úmyslem rány nebylo zranění, ale výchovné opatření (výchovný účel, výchova). Je však trestné pokud někdo v hněvu bije jiného.[4]

Na osobu je dle Claudia Saturnina nutné pohlížet ze dvou hledisek. Je nutné zkoumat, kdo se jednání dopustil a kdo byl činem zasažen, tedy kdo něco jednáním utrpěl. Claudius Saturninus tyto dvě hlediska zdůvodňuje tím, že za stejné činy jsou jinak potrestáni otroci a jinak osoby svobodné.[5] Claudius Saturninus uvádí, že je jinak potrestán ten, kdo zaútočí na svého pána nebo otce nebo ten, kdo zvedne ruku proti cizinci, úředníkovi (magistrátovi) nebo soukromé osobě. U osoby je také důležité zabývat se věkem osoby a její rozumovou vyspělostí či rozumem.[6]

Důležitost místa činu vysvětluje Claudius Saturninus na krádeži a svatokrádeži. Je tedy důležité, kde je krádež spáchána a podle toho má být pachatel potrestán smrtí nebo menším trestem.[7]

Čas či doba spáchání je podstatná, jelikož trestní právo rozlišuje osoby na dočasně nepřítomné a uprchlíky (fugitivus) a na ty, kteří se dopustí vloupání.  Dále je třeba rozlišovat, zda se trestný čin stal ve dne či v noci.[8] Již zákony dvanácti desek přísněji trestaly noční zloděje.[9]                       

Dalším aspektem, který se dle Claudia Saturnina musí zkoumat, je „kvalita“ jednání. Claudius Saturninus rozlišuje spáchané skutky na hrozné nebo lehčí a jako příklady uvádí krádež zjevnou, krádež nezjevnou, hádky pobudů (zlodějů), vloupání při krádeži a drzost násilí.[10]

Rovněž množství je zásadním faktorem pro rozlišení skutku. Je rozdíl mezi zlodějem jednoho kusu dobytka a zlodějem stáda, respektive tím, kdo odežene celé stádo dobytka. Ten, kdo ukradne jednu věc, má být potrestán pouze jako zloděj, ale ten, kdo odehnal větší počet zvířat, má být potrestán jako zloděj dobytka (abigeus[11]).[12]

K výsledku jednání se má také přihlížet, Claudius Saturninus jako příklad uvádí, že má být stejně potrestán vrah jako ten, kdo mu poskytl zbraň k vraždě.  Claudius Saturninus píše, že u Řeků je za trestné činy spáchané náhodou dobrovolné vyhnanství, jako příklad uvádí neúmyslné zabití v důsledku rozzuření při hře v kostky.[13] 

Claudius Saturninus ve svém výkladu vzal v potaz i specifika jednotlivých oblastí římského impéria s ohledem na trestání některých zločinů, které jsou v některých částech římského impéria trestány přísněji. V Africe je přísněji trestáno znečištění úrody (žhářství na sklizni), v Mysii zkažení vína a tam, kde jsou doly, padělání (mincí).[14]

Poslední část analyzovaného textu se zabývá otázkou násilného vynucování trestů u některých zločinců, jejichž skutky jsou vykreslovány mnohem závažněji, jako příklad uvádí přepadení na cestách.[15]