Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 1 ~
OBSAH:
Část první: Krádež
Část druhá: Zvláštní druhy krádeže: abigeatus, vestavěný trám, věci vnesené
Část třetí: Loupež
Část čtvrtá: Urážka na cti
Část pátá: Hanobení hrobu
Část šestá: Stellionatus (hanebnost)
Část sedmá: Cizoložství, smilstvo a krvesmilstvo
Část osmá: Procesní otázky
Texty – část první: Krádež – furtum
První téma: k rozlišení krádeže zjevné a nezjevné:
D 47. 2. 7. Ulpianus libro 41 ad Sabinum:
Pr. Si quis in servitute furtum fecerit et manumissus deprehendatur, an fur manifestus
sit, videamus. Et ait Pomponius libro nono decimo ex Sabino non posse eum manifesti
conveniri, quia origo furti in servitute facti non fuit manifesti.
1. Ibidem Pomponius eleganter scripsit deprehensione fieri manifestum furem: ceterum
si, cum tibi furtum facerem de domo tua, abscondisti te, ne te occidam, etiamsi vidisti
furtum fieri, attamen non est manifestum.
2. Sed Celsus deprehensioni hoc etiam adicit, si, cum vidisses eum subripientem et ad
comprehendendum eum accurisses, abiecto furto effugit, furem manifestum esse.
3. Parvique fererre putat, dominus an vicinus an quilibet transiens aprehendat.
PŘEKLAD:
Pr. Posuďme, zda ten, kdo spáchal krádež jako otrok, ale odhalen byl až po
propuštění [na svobodu] je zlodějem zjevným. Pomponius v 19. knize svých
komentářů K Sabinovi říká, že není možno ho stíhat jako zjevného zloděje,
protože skutek krádeže spáchaný v otroctví zjevným způsobem uskutečněn nebyl.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 2 ~
1. Tamtéž Pomponius příhodně napsal o zadržení při zjevné krádeži: Jestliže
někdo krade ve tvém domě a ty se skryješ, aby tě nezabil, pak ani když ho vidíš
krást, nebude zlodějem zjevným.
2. Celsus nauku o zadržení rozšířil tak, že pokud jsi zloděje viděl při krádeži a
běžel jsi k němu, abys ho zadržel, ale on zahodivše lup uprchl, je zlodějem
zjevným:
3. Domnívá se [zmíněný Celsus], že je nepodstatný [nepatrný] rozdíl v tom, jestli
zloděje chytí vlastník věci, nebo soused, nebo kolemjdoucí.
Druhé téma: ukradená věc, jež je předmětem zástavy, výpůjčky, nebo požívacího práva:
D 47. 2. 15. Paulus libro quinto ad Sabinum:
Pr. Creditoris, cuius pignus subreptum est, non credito tenus interest, sed omnimodo in
solidum furti agere potest: sed et pigneraticia actione id quod debitum excedit debitori
praestabit.
1. Dominus, qui rem subripuit, in qua usus fructus alienus est, furti usufructuario
tenetur.
2. Sed eum qui tibi commodaverit, si eam rem subripiat, non teneri furti placuisse
Pomponius scripsit, quoniam nihil tua interesset, utpote cum nec commodati tenearis.
Ergo si ob alius impensas, quas in rem commodatam fecisti, retentionem eius habueris,
etiam cum ipso domino si eam subripiat, habebis furti actionem, quia eo casu quasi
pignoris loco ea res fuit.
PŘEKLAD:
Pr. Věřitel, jemuž byla ukradena zástava, má právní zájem nejen do výše samého
závazku [dluhu], ale na každý pád má i nárok ze samotné krádeže, takže může
žalovat na celou hodnotu ukradené zastavené věci, a to žalobou z ruční zástavy
[pignus]. Musí ale dlužníkovi vydat vše, co přesahuje hodnotu pohledávky [dluhu].
1. Vlastník ukradené věci, k níž měl někdo jiný požívací právo [usufructus], je
odpovědný oprávněnému [tj. usufruktáři] z krádeže.
2. Pokud ti někdo půjčil věc a ona byla ukradena, pak půjčitel není [tobě]
odpovědný z krádeže; tak napsal Pomponius, protože ty nemůžeš prokázat právní
zájem, stejně jako bys ty nebyl odpovědný jemu na základě žaloby z výpůjčky
[commodatum]. Avšak pokud vznikly jiné náklady, které jsi vynaložil na půjčenou
věc, máš možnost zadržet věc [retenční právo]; i proti vlastníkovi samému můžeš
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 3 ~
použít žalobu z krádeže, pokud by ti věc odňal, protože v tomto případě bude věc
ve funkci zástavy [jakoby-zástava, namísto zástavy].
D 47. 2. 14. 2. – 3. Ulpianus libro 29 ad Sabinum:
2. Praeterea habent furti actionem coloni, quamvis domini non sint, quia interest eorum.
3. Is autem, apud quem res deposita est, videamus, an habeat furti actionem. Et cum
dolum dumtaxat praestet, merito placet non habere eum furti actionem: quid enim eius
interest, si dolo careat? Quod si dolo fecit, iam quidem periculum ipsius est, sed non
debet ex dolo suo furti quaerere actionem.
PŘEKLAD:
Ulpián ve 29. knize svých komentářů K Sabinovi:
2. Rovněž kolóni mají právo podat žalobu z krádeže, přestože nejsou vlastníky
věci, neboť mají prokazatelný právní zájem na [užívání ukradené] věci.
3. Podívejme se, zda osoba, které byla věc svěřena do úschovy, má žalobu
z krádeže. Pokud je odpovědná za vše kromě zlého úmyslu, tedy neodpovídá za
periculum [zde riziko krádeže], nemá právo podat žalobu z krádeže: jaký by měla
právní zájem, když za zlý úmysl neodpovídá? Pokud konala ve zlém úmyslu, nese
periculum a nemůže se domáhat žaloby z krádeže, protože za krádež sama
odpovídá.
Třetí téma – k úmyslu u krádeže:
D 47. 2. 21. 7. Paulus libro 40 ad Sabinum:
Qui furti faciendi causa conclave intravit, nondum fur est, quamvis furandi causa
intravit. Quid ergo? Qua actione tenebitur? Utique iniuriarum: aut de vi accusabitur, si
per vim introivit.
PŘEKLAD:
Paulus ve 40. knize svých komentářů K Sabinovi: Kdo vstoupí do místnosti
s úmyslem krást, není zloděj, ačkoli vešel s úmyslem krást. Co tedy spáchal? Jaká
žaloba se na něj vztahuje? Bude obviněn z injurie [actio iniuriarum aestimatoria],
nebo z násilí, pokud vstoupil za použití násilí.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 4 ~
Čtvrté téma – žaloba z krádeže mezi příbuznými?
D 47. 2. 16. Paulus libro septimo ad Sabinum:
Ne cum filio familias pater furti agere possit, non iuris constitutio, sed natura rei
impedimento est, quod non magis cum his, quos in potestate habemus, quam nobiscum
ipsi agere possumus.
PŘEKLAD:
Paulus v 7. knize svých komentářů K Sabinovi: Otec rodiny nemůže žalovat syna ve
své moci, ne kvůli ustanovení zákona, ale kvůli samotné přirozenosti překážky:
s těmi, kdož jsou v naší pravomoci, se nemůžeme soudit o nic víc, než se sebou
samými.
Páté téma – rozlišení zjevné a nezjevné krádeže:
D 47. 2. 3. Ulpianus libro 41 ad Sabinum:
Pr. Fur est manifestus, quem Graeci έπ´αύτοφώρω appellant, hoc est eum, qui
deprehenditur cum furto.
1. Et parvi refert, a quo deprehendatur, utrum ab eo cuius res fuit an ab alio.
2. Sed utrum ita demum fur sit manifestus, si in faciendo furto deprehendatur, an vero et
si alicubi fuerit deprehensus? Et magis est, ut et Iulianus scripsit, etsi non ibi
deprehendatur, ubi furtum fecit, adtamen esse furem manifestum, si cum re furtiva
fuerit adprehensus, priusquam eo loci rem pertulerit, quo destinaverat.
PŘEKLAD:
Ulpián ve 41. knize svých komentářů K Sabinovi:
Pr. Zjevný zloděj je ten, kterému Řekové říkají έπ´αύτοφώρω; tedy ten, kdo byl
přistižen s kradenou věcí.
1. Nezáleží na tom, zda byl chycen vlastníkem věci nebo jinou osobou.
2. Je za zjevného zloděje považován jen tehdy, když byl chycen při činu, nebo i
někde jinde? Lepší je Juliánův názor, který říká, že i když není zloděj chycen na
místě činu, zůstane zjevným zlodějem, pokud byl chycen s kradenou věcí předtím,
než ji přinesl na místo, kde ji měl v úmyslu schovat.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 5 ~
Šesté téma – poškození jiné věci při krádeži:
D 47. 2. 22. Paulus libro nono ad Sabinum:
Pr. Si quid fur fregerit aut ruperit, quod non etiam furandi causa contrectaverit, eius
nomine cum eo furti agere non potest.
1. Si eo consilio arca refracta sit, ut uniones puta tollerentur, hique furti faciendi causa
contrectati sint, eorum tantummodo furtum factum videri: quod est verum. Nam ceterae
res, quae seponuntur, ut ad uniones perveniatur, non furti faciendi causa contrectantur.
PŘEKLAD:
Paulus v 9. knize svých komentářů: Pokud zloděj rozbije nebo zničí něco bez
úmyslu ukrást to, nemůže být v této věci žalován z krádeže.
1. Pokud někdo vypáčí truhlici s úmyslem ukrást z ní perly a takto protiprávně
s nimi i nakládá [odnese je], skutečně spáchá krádež, ale úmysl krást se vztahoval
pouze na tyto perly; to je správný výklad. Co se týká ostatních věcí, které zloděj
odstranil, aby se dostal k perlám, s těmi nenakládal v úmyslu je ukrást.
Sedmé téma – odpovědnost více spolupachatelů:
D 47. 2. 21. 9. Si duo pluresve unum tignum furati sunt, quod singuli tollere non
potuerint, dicendum est omnes eos furti in solidum teneri, quamvis id contrectare nec
tollere solus posset, et ita utimur: neque enim potest dicere pro parte furtum fecisse
singulos, sed totius rei universos: sic fiet singulos furti teneri.
Překlad:
Pokud dva nebo více pachatelů ukradli tak těžké břemeno [věc], kterou žádný
nemůže unést sám, musíme říci, že všichni jsou odpovědni solidárně za celou věc,
ačkoli žádný z nich nemohl samostatně věc odnést; to je naše stanovisko. Žádný
z nich nebude odpovědný poměrně [pro parte], ale každý je jednotlivě odpovědný
za krádež celé věci.
Osmé téma – vymáhání ukradené věci:
D 47. 2. 19. pr. – 3. Ulpianus libro 40 ad Sabinum:
Pr. In actione furti sufficit rem demonstrari, ut possit intellegi.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 6 ~
1. De pondere autem vasorum non est necesse loqui: sufficiet igitur ita dici "lancem" vel
"discum" vel "pateram": sed adscribenda etiam materia est, utrum argentea an aurea an
alia quae sit.
2. Quod si quis argentum infectum petat, et massam argenteam dicere et pondus debebit
ponere.
3. Signati argenti numerum debebit complecti, veluti aureos tot pluresve furto ei abesse.
PŘEKLAD:
Ulpián ve 40. knize svých komentářů K Sabinovi: V žalobě z krádeže postačí věc
tak popsat, aby ji bylo možno určit [poznat].
1. Nemusí být uvedena váha nádobí, stačí uvést „mísa“, „talíř“, nebo „pohár“, avšak
musí být popsán materiál, jestli je věc ze stříbra, nebo z jiného materiálu.
2. Jestliže je předmětem žaloby [surové] stříbro, ať je popsáno jako masa stříbra
[stříbrná hmota] a uvedena jeho váha.
3. V případě stříbrných mincí musí [žalobce] uvést, kolik mu jich bylo [nejméně]
odňato, stejně jako v případě mincí zlatých.
Deváté téma – Krádež cizího dopisu:
D 47. 2. 14. 17. Si epistula, quam ego tibi misi, intercepta sit, quis furti actionem habeat?
Et primum quaerendum est, cuius sit epistula, utrum eius qui misit, an eius ad quem
missa est? Et si quidem dedi servo eius, statim ipsi quaesita est, cui misi: si vero
procuratori, aeque (quia per liberam personam possessio quaeri potest) ipsius facta est,
maxime si eius interfuit eam habere. Quod si ita misi epistulam, ut mihi remittatur,
dominium meum manet, quia eius nolui amittere vel transferre dominium. Quis ergo
furti aget? Is cuius interfuit eam non subripi, id est ad cuius utilitatem pertinebant ea
quae scripta sunt. Et ideo quaeri potest, an etiam is, cui data est perferenda, furti agere
possit. Et si custodia eius ad eum pertineat, potest: sed et si interfuit eius epistulam
reddere, furti habebit actionem. Finge eam epistulam fuisse, quae continebat, ut ei quid
redderetur fieretve: potest habere furti actionem: vel si custodiam eius rei recepit vel
mercedem perferendae accipit. Et erit in hunc casum similis causa eius et cauponis aut
magistri navis: nam his damus furti actionem, si sint solvendo, quoniam periculum
rerum ad eos pertinet.
PŘEKLAD:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 7 ~
Jestliže byl zadržen dopis, který jsem ti poslal, kdo z nás může podat žalobu
z krádeže? Nejprve je třeba určit, komu dopis patří, zda odesílateli, nebo příjemci?
Pokud jsem dopis předal tvému otrokovi, pak ti patří; jestliže jsem předal
zástupci, je to stejné, protože i skrze svobodného je možno získat držbu. Dopis se
stane vlastnictvím adresáta zejména tehdy, pokud on na tom má právní zájem.
Pokud jsem však odeslal dopis, který mi má být vrácen, zůstává mým vlastnictvím,
protože jsem je nechtěl ani pozbýt, ani převést. Kdo tedy může podat žalobu
z krádeže? Může to učinit ten, v jehož zájmu je, aby dopis nebyl odcizen jinou
osobou, tedy i osoba, která má z obsahu dopisu prospěch. Proto je také třeba
zjistit, zda může žalobu z krádeže podat ten, jenž měl povinnost list doručit. Bude
mít právo podat žalobu z krádeže, pokud je vázán z custodie a bylo v jeho zájmu
dopis doručit [tj. splnit závazek]. Je možné, že v dopise bylo nařízeno, aby doručiteli
bylo něco předáno nebo pro něho něco vykonáno; pak může použít žalobu
z krádeže, kdo má odpovědnost za doručení listu nebo vykonáním tohoto úkonu
získá odměnu. Situace je pak obdobná jako u hostinského nebo provozovatele
lodi, neboť i jim je dána žaloba z krádeže, jestliže jsou zavázání, aby nesli
odpovědnost za věci [jim svěřené].
Texty – část druhá: Zvláštní druhy krádeže
První téma – abigeatus (krádež dobytka):
D 47. 14. 1. Ulpianus libro octavo de officio proconsulis:
Pr. De abigeis puniendis ita divus Hadrianus consilio Baeticae rescripsit: "Abigei cum
durissime puniuntur, ad gladium damnari solent. Puniuntur autem durissime non
ubique, sed ubi frequentius est id genus maleficii: alioquin et in opus et nonnumquam
temporarium dantur".
1. Abigei autem proprie hi habentur, qui pecora ex pascuis vel ex armentis subtrahunt et
quodammodo depraedantur, et abigendi studium quasi artem exercent, equos de
gregibus vel boves de armentis abducentes. Ceterum si quis bovem aberrantem vel
equos in solitudine relictos abduxerit, non est abigeus, sed fur potius.
2. Sed et qui porcam vel capram vel vervicem abduxit, non tam graviter quam qui maiora
animalia abigunt, plecti debent.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 8 ~
3. Quamquam autem Hadrianus metalli poenam, item operis vel etiam gladii
praestituerit, attamen qui honestiore loco nati sunt, non debent ad hanc poenam
pertinere, sed aut relegandi erunt aut movendi ordine. Sane qui cum gladio abigunt, non
inique bestiis obiciuntur.
4. Qui pecora, de quorum proprietate faciebat controversiam, abegit, ut Saturninus
quidem scribit, ad examinationem civilem remittendus est. Sed hoc ita demum
probandum est, si non color abigeatus quaesitus est, sed vere putavit sua iustis
rationibus ductus.
PŘEKLAD:
Ulpián v 8. knize O povinnostech prokonzula: Pr. O trestech pro zloděje dobytka
vydal božský Hadrián reskript radě provincie Baetica [v Hispánii]: „Zloději dobytka
jsou nejtvrději trestání; odsuzováni ke stětí mečem. Trestáni nejpřísněji ale mají
být jen tam, kde se tyto zločiny páchají častěji: jinde ať jsou odsouzeni k nuceným
veřejným pracím, vždy dočasně.“
1. Oprávněně jsou za zloděje dobytka považováni ti, kdo kradou dobytek z pastvin
nebo ze stáda, a ti, kdo tyto krádeže dobytka provádí jako pravidelnou činnost,
když odhání koně nebo dobytek ze stád. Když ale někdo odežene zaběhlé dobytče
nebo osamoceného koně, nepatří do této kategorie, ale je pouze běžným zlodějem.
2. Avšak ten, kdo odvede svini, kozu nebo ovci, nesmí být potrestán tak přísně
jako ten, kdo ukradne větší zvíře.
3. Ač Hadrián za tento zločin stanovil trest práce v dolech, veřejné práce nebo stětí
mečem, honestiores [příšlušníci vyšších stavů] nepodléhají těmto trestům. Budou
vypovězeni do vyhnanství nebo vyloučeni ze svého stavu. Ovšem ty, kteří kradou
dobytek se zbraní v ruce, není nespravedlivé předhodit dravým šelmám.
Druhé téma - Krádež trámu, který byl zastavěn do budovy:
D 47. 3. 1. Ulpianus libro 37 ad edictum:
Pr. Lex duodecim tabularum neque solvere permittit tignum furtivum aedibus vel vineis
iunctum neque vindicare (quod providenter lex effecit, ne vel aedificia sub hoc praetextu
diruantur vel vinearum cultura turbetur): sed in eum, qui convictus est iunxisse, in
duplum dat actionem.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 9 ~
1. Tigni autem appellatione continetur omnis materia, ex qua aedificium constet,
vineaeque necessaria. Unde quidam aiunt tegulam quoque et lapidem et testam
ceteraque, si qua aedificiis sunt utilia (tigna enim a tegendo dicta sunt), hoc amplius et
calcem et harenam tignorum appellatione contineri. Sed et in vineis tigni appellatione
omnia vineis necessaria continentur, ut puta perticae pedamenta.
2. Sed et ad exhibendum danda est actio: nec enim parci oportet ei, qui sciens alienam
rem aedificio inclusit vinxitve: non enim sic eum convenimus quasi possidentem, sed ita,
quasi dolo malo fecerit, quo minus possideat.
PŘEKLAD:
Ulpián v 37. knize svých komentářů K ediktu: Pr. Zákon dvanácti desek
nedovoluje, aby ukradený trám byl vytržen z budovy, nebo ukradený kůl
odstraněn z vinice, nebo je vindikovat (takto zákon moudře ustanovil, aby z toho
důvodu nebyly ničeny budovy a vinné kultury). Pokud však bude usvědčen, kdo
trám nebo kůl vestavěl, bude vystaven žalobě na dvojnásobek ceny ukradené
věci.
1. Pod pojmem trám se rozumí všechen materiál, z něhož se dům sestavuje, a
cokoliv nezbytné pro vinici. Proto někteří zastávají názor, že tašky, kámen, cihly a
cokoliv, co je užitečné v budově (slovo trám pochází od slova krýt), stejně jako
vápno a písek patří pod tento pojem. Také v případě vinice cokoliv je nutné pro
pěstování, jako například kůly a opory, spadá pod tento pojem.
2. Poskytuje se ale žaloba na vydání věci [actio ad exhibendum], neboť nemůže
očekávat ohledy ten, kdo vědomě věci patřící jinému zabuduje do své stavby nebo
je ke své stavbě připojí. Nebude tedy posouzen, jako by byl držitelem, ale bude
posouzen, jako by konal ve zlém úmyslu, aby se viník nestal vlastníkem.
D 47. 3. 2. Ulpianus libro 42 ad Sabinum:
Sed si proponas tigni furtivi nomine aedibus iuncti actum, deliberari poterit, an
extrinsecus sit rei vindicatio. Et esse non dubito.
PŘEKLAD:
Ulpián ve 42. knize svých komentářů K Sabinovi: Ale když žaluješ ukradený trám
vestavěný do budovy, je třeba zvážit, zda po oddělení trámu z budovy je možná
reivindikace. Já o tom nepochybuji.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 10 ~
Třetí téma: Věci vnesené – odpovědnost provozovatelů hostinců, stájí a lodí
D 47. 5. 1. Ulpianus libro 38 ad edictum:
Pr. In eos, qui naves cauponas stabula exercebunt, si quid a quoquo eorum quosve ibi
habebunt furtum factum esse dicetur, iudicium datur, sive furtum ope consilio
exercitoris factum sit, sive eorum cuius, qui in ea navi navigandi causa esset.
1. Navigandi autem causa accipere debemus eos, qui adhibentur, ut navis naviget, hoc
est nautas.
2. Et est in duplum actio.
3. Cum enim in caupona vel in navi res perit, ex edicto praetoris obligatur exercitor navis
vel caupo ita, ut in potestate sit eius, cui res subrepta sit, utrum mallet cum exercitore
honorario iure an cum fure iure civili experiri.
4. Quod si receperit salvum fore caupo vel nauta, furti actionem non dominus rei
subreptae, sed ipse habet, quia recipiendo periculum custodiae subit.
5. Servi vero sui nomine exercitor noxae dedendo se liberat. Cur ergo non exercitor
condemnetur, qui servum tam malum in nave admisit? Et cur liberi quidem hominis
nomine tenetur in solidum, servi vero non tenetur? Nisi forte idcirco, quod liberum
quidem hominem adhibens statuere debuit de eo, qualis esset, in servo vero suo
ignoscendum sit ei quasi in domestico malo, si noxae dedere paratus sit. Si autem
alienum adhibuit servum, quasi in libero tenebitur.
6. Caupo praestat factum eorum, qui in ea caupona eius cauponae exercendae causa ibi
sunt, item eorum, qui habitandi causa ibi sunt: viatorum autem factum non praestat.
Namque viatorem sibi eligere caupo vel stabularius non videtur nec repellere potest iter
agentes: inhabitatores vero perpetuos ipse quodammodo elegit, qui non reiecit, quorum
factum oportet eum praestare. In navi quoque vectorum factum non praestatur.
PŘEKLAD:
Ulpián v 38. knize svých komentářů K ediktu: Pr. Poskytuje se žaloba proti
kapitánům lodí, hostinským a majitelům stájí, prohlašuje-li žalobce, že cokoliv
některým z nich nebo jimi najatými osobami bylo ukradeno, ať ke krádeži došlo
s jejich pomocí nebo na jejich radu či kradli ti, kteří se nacházeli na palubě lodi za
účelem plavby.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 11 ~
1. Pojem „za účelem plavby“ chápeme tak, že se vztahuje na osoby najaté pro
obsluhu lodi, tedy na námořníky.
2. Žaloba zní na dvojnásobek [ceny ukradené věci].
3. Tomu, kdo o věc přijde v hostinci nebo na lodi, odpovídá vlastník lodi nebo
hostince na základě prétorského ediktu. Okradený má volbu, zda bude žalovat
provozovatele lodi či hostince podle práva honorárního, nebo bude žalovat
zloděje podle práva civilního.
4. Přijmou-li hostinský nebo kapitán lodi věc za účelem bezpečného opatrování,
vlastník věci nemůže vznést žalobu z krádeže. Může tak učinit ten, kdo nese
břemeno odpovědnosti za ztrátu svěřené věci [custodia].
5. Provozovatel lodi se zbaví své odpovědnosti za skutek spáchaný jeho otrokem,
vydá-li otroka jako náhradu poškozenému. Proč ale by neměl být odpovědný
provozovatel lodi, jestliže si otroka na lodi ponechal zlovolně? A proč za škodu
způsobenou svobodnými pracovníky odpovídá plně a za škodu způsobenou
otrokem by neodpovídal? Je to snad právě z toho důvodu, že najme-li svobodného
pracovníka, musí si prověřit jeho charakter. V případě otroka by ale měl být
osvobozen, jako když otrok spáchá zlý skutek doma [v domácím hospodářství],
jestliže je připraven otroka vydat k náhradě škody. Když však využije práce cizího
otroka, ponese odpovědnost obdobně jako v případě svobodných pracovníků.
6. Hostinský odpovídá za skutky svých pracovníků i za skutky ubytovaných osob.
Za skutky pocestných ale neodpovídá, protože pocestné si hostinský ani majitel
stájí nevybírá, ani je nemůže odmítnout uprostřed jejich cesty. Ubytované na delší
dobu si ale do určité míry vybírat může. Když je neodmítne, musí za jejich skutky
odpovídat. Podobně se to má s kapitánem lodi. Za skutky cestujících neodpovídá.
Texty – část třetí: Loupež – rapina
Téma: Lupiči – effractores:
D 47. 18. 2. Paulus libro singulari de officio praefecti vigiliae:
Inter effractores varie animadvertitur. Atrociores enim sunt nocturni effractores, et ideo
hi fustibus caesi in metallum dari solent: diurni vero effractores post fustium
castigationem in opus perpetuum vel temporarium dandi sunt.
PŘEKLAD:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 12 ~
Paulus ve Zvláštní knize o povinnostech nočního prefekta:
Můžeme rozlišit různé druhy lupičů. Horší [těžší zločinci] jsou zajisté ti noční, kteří
mají být dáni do okovů a sťati. Denní lupiči nechť jsou po zbičování v okovech
odsouzeni k těžkým pracem, a to na doživotí nebo dočasně.
Texty – část čtvrtá: Urážka na cti
Téma: Co je iniuria?
D 47. 10. 1. Ulpianus libro 56 ad edictum:
Pr. Iniuria ex eo dicta est, quod non iure fiat: omne enim, quod non iure fit, iniuria fieri
dicitur. Hoc generaliter. Specialiter autem iniuria dicitur contumelia. Interdum iniuriae
appellatione damnum culpa datum significatur, ut in lege Aquilia dicere solemus:
interdum iniquitatem iniuriam dicimus, nam cum quis inique vel iniuste sententiam
dixit, iniuriam ex eo dictam, quod iure et iustitia caret, quasi non iuriam, contumeliam
autem a contemnendo.
1. Iniuriam autem fieri Labeo ait aut re aut verbis: re, quotiens manus inferuntur: verbis
autem, quotiens non manus inferuntur, convicium fit.
2. Omnemque iniuriam aut in corpus inferri aut ad dignitatem aut ad infamiam
pertinere: in corpus fit, cum quis pulsatur: ad dignitatem, cum comes matronae
abducitur: ad infamiam, cum pudicitia adtemptatur.
3. Item aut per semet ipsum alicui fit iniuria aut per alias personas. Per semet, cum
directo ipsi cui patri familias vel matri familias fit iniuria: per alias, cum per
consequentias fit, cum fit liberis meis vel servis meis vel uxori nuruive: spectat enim ad
nos iniuria, quae in his fit, qui vel potestati nostrae vel affectui subiecti sint.
PŘEKLAD:
Ulpián v 56. knize svých komentářů K ediktu: Jako bezpráví [iniuria] se označuje
skutek proti právu, protože co není právem, nazývá se bezprávím. Tak tomu je
v obecné rovině. Ve zvláštních případech některé protiprávní skutky [iniuria]
představují urážku na cti [contumelia]. Někdy se pojmem iniuria označuje i škoda
způsobená z nedbalosti, jak máme ve zvyku hovořit při užití Aquiliova zákona.
Jindy pod pojmem iniuiria rozumíme nespravedlnost, protože byl-li někomu
vydán chybný nebo nespravedlivý rozsudek, jde o protiprávnost, neboť chybí
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 13 ~
právo a spravedlnost. Pojem urážka na cti [contumelia] se odvozuje od slova
pohrdání.
1. Labeo říká, že urážka na cti se spáchá skutkem, nebo slovy. Skutkem tehdy,
když se zapojí ruce; slovy, když ruce zůstanou stranou a pohana přichází se slovy.
2. Každá iniuria směřuje buď proti tělu, anebo proti důstojnosti, anebo vede ke
ztrátě cti. Útočí proti tělu, když je bijí; proti důstojnosti, když milenec unese něčí
manželku, a vede ke ztrátě cti, když je sváděn k necudnosti.
3. Iniurii někdo spáchá činem přímo namířeným proti určité osobě
[bezprostředně], nebo ji lze spáchat prostřednictvím jiných osob [zprostředkovaně].
Přímo proti určité osobě ji spáchá ten, kdo tak učiní vůči otci rodiny nebo matce
rodiny. Prostřednictvím dalších osob k tomu dojde tehdy, když následky jsou
namířeny proti mým dětem, proti mým otrokům, proti mé manželce či snaše.
Vztahuje se na mou osobu urážka, když tento skutek směřoval vůči těm, kdo jsou
podřízeni mé moci nebo se těší mé náklonnosti [srov. dnešní pojem osoba blízká].
Texty – část pátá: Hanobení hrobu
D 47. 12. 1. Ulpianus libro secundo ad edictum praetoris: Sepulchri violati actio
infamiam irrogat.
PŘEKLAD:
Ulpián v 2. knize svých komentářů K ediktu: Žaloba ze zhanobení hrobu způsobuje
viníkovi infamii [bezectnost].
D 47. 12. 2. Ulpianus libro 18 ad edictum praetoris: Si sepulchrum quis diruit, cessat
Aquilia: quod vi tamen aut clam agendum erit: et ita de statua de monumento evolsa
Celsus scribit. Idem quaerit, si neque adplumbata fuit neque adfixa, an pars monumenti
effecta sit an vero maneat in bonis nostris: et Celsus scribit sic esse monumenti ut
ossuaria et ideo quod vi aut clam interdicto locum fore.
PŘEKLAD:
Ulpián v 18. knize svých komentářů K prétorskému ediktu: Když někdo poničí
hrob, nepoužije se Akviliův zákon [na náhradu škody], protože bylo konáno násilím
nebo tajně. Tento názor napsal Celsus ohledně sochy z pomníku. Otázka se dále
týkala případu, kdy socha nebyla připájena [olovem], ani jinak připevněna
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 14 ~
k pomníku, a nebylo jasné, zda se má považovat za součást pomníku, nebo zda
patří k našemu [soukromému] majetku. Celsus napsal, že socha tvoří součást
pomníku stejně jako schránky na ostatky, a proto se využije interdikt Quod vi aut
clam [magistrátský rozkaz Co bylo učiněno násilím a tajně – směřující k obnovení
původního stavu].
D 47. 12. 3. Ulpianus libro 25 ad edictum praetoris:
Pr. Praetor ait: "Cuius dolo malo sepulchrum violatum esse dicetur, in eum in factum
iudicium dabo, ut ei, ad quem pertineat, quanti ob eam rem aequum videbitur,
condemnetur. Si nemo erit, ad quem pertineat, sive agere nolet: quicumque agere volet,
ei centum aureorum actionem dabo. Si plures agere volent, cuius iustissima causa esse
videbitur, ei agendi potestatem faciam. Si quis in sepulchro dolo malo habitaverit
aedificiumve aliud, quamque sepulchri causa factum sit, habuerit: in eum, si quis eo
nomine agere volet, ducentorum aureorum iudicium dabo".
1. Prima verba ostendunt eum demum ex hoc plecti, qui dolo malo violavit. Si igitur
dolus absit, cessabit eiusdem. Personae igitur doli non capaces, ut admodum impuberes,
item omnes, qui non animo violandi accedunt, excusati sunt.
2. Sepulchri autem appellatione omnem sepulturae locum contineri existimandum est.
3. Si quis in hereditarium sepulchrum inferat, quamvis heres, tamen potest sepulchri
violati teneri, si forte contra voluntatem testatoris intulit: licet enim cavere testatori, ne
quis eo inferatur, ut rescripto imperatoris Antonini cavetur: servari enim voluntatem
eius oportere. Ergo et si cavit, ut unus tantum heredum inferret, servabitur, ut solus
inferat.
4. Non perpetuae sepulturae tradita corpora posse transferri edicto divi Severi
continetur, quo mandatur, ne corpora detinerentur aut vexarentur aut prohiberentur
per territoria oppidorum transferri. Divus tamen Marcus rescripsit nullam poenam
meruisse eos, qui corpus in itinere defuncti per vicos aut oppidum transvexerunt,
quamvis talia fieri sine permissu eorum, quibus permittendi ius est, non debeant.
5. Divus Hadrianus rescripto poenam statuit quadraginta aureorum in eos qui in civitate
sepeliunt, quam fisco inferri iussit, et in magistratus eadem qui passi sunt, et locum
publicari iussit et corpus transferri. Quid tamen, si lex municipalis permittat in civitate
sepeliri? Post rescripta principalia an ab hoc discessum sit, videbimus, quia generalia
sunt rescripta et oportet imperialia statuta suam vim optinere et in omni loco valere.
6. Si quis in sepulchro habitasset aedificiumve habuisset, ei qui velit agendi potestas fit.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 15 ~
7. Adversus eos, qui cadavera spoliant, praesides severius intervenire, maxime si manu
armata adgrediantur, ut, si armati more latronum id egerint, etiam capite plectantur, ut
divus Severus rescripsit, si sine armis, usque ad poenam metalli procedunt.
8. Qui de sepulchri violati actione iudicant, aestimabunt, quatenus intersit, scilicet ex
iniuria quae facta est, item ex lucro eius qui violavit, vel ex damno quod contigit, vel ex
temeritate eius qui fecit: numquam tamen minoris debent condemnare, quam solent
extraneo agente.
9. Si ad plures ius sepulchri pertineat, utrum omnibus damus actionem an ei qui
occupavit? Labeo omnibus dandam dicit recte, quia in id, quod uniuscuiusque interest,
agitur.
10. Si is cuius interest sepulchri violati agere nollet, potest paenitentia acta, antequam lis
ab alio contestetur, dicere velle se agere et audietur.
11. Si servus in sepulchro habitat vel aedificavit, noxalis actio cessat et in eum praetor
hanc actionem pollicetur. Si tamen non habitet, sed domunculam ibi habeat servus,
noxale iudicium erit dandum, si modo habere posse videtur.
12. Haec actio popularis est.
PŘEKLAD:
Ulpián v 5. knize svých komentářů K prétorskému ediktu:
Prétor prohlásil: „Tvrdí-li se, že hrob byl zhanoben ve zlém úmyslu, poskytnu
žalobu založenou na zvláštních okolnostech případu, aby viník mohl být odsouzen
k zaplacení spravedlivé částky oprávněnému. Není-li oprávněná osoba, nebo
zřekne-li se tato osoba práva žalovat, může žalobu podat kterýkoliv jiný občan.
Jemu schválím žalobu na sto aureů. Jestliže by chtělo vést soudní při více osob,
umožním to tomu, kdo mi přednese nejspravedlivější důvod. Jestliže někdo ve
zlém úmyslu obývá hrobku nebo staví budovu na místě určeném pro hrob,
poskytnu žalobu na sto aureů tomu, kdo ji vznese.“
1. Úvodní slova výše zmíněného ediktu se vztahují na ty, kteří hanobí ve zlém
úmyslu. Proto chybí-li zlý úmysl, postup dle ediktu se neuplatní. Z tohoto důvodu
osoby nezpůsobilé jednat ve zlém úmyslu, jako například nedospělí a rovněž i ti,
kteří k hrobu přistupují bez úmyslu jej zhanobit, jsou vyviněni.
2. Každé místo uložení lidských ostatků zahrnujeme pod pojem hrob.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 16 ~
3. Pohřbí-li někdo tělo do dědičné hrobky, dokonce i kdyby to byl dědic, může být
žalován pro zhanobení hrobu, učinil-li tak proti vůli zůstavitele vyjádřené v závěti.
Zůstavitel smí v závěti zakázat, aby byl někdo pohřben do jeho hrobu, jak je
stanoveno reskriptem císaře Antonina. Zůstavitelova vůle se musí respektovat.
Vysloví-li zůstavitel v závěti vůli, aby pouze jeden z dědiců pohřbíval do dědičné
hrobky, musí tomu tak být a pouze určený dědic sám tam smí pohřbívat.
4. Božský [císař] Severus v ediktu určil, že lze přepravovat těla, jež byla pohřbena
dočasně na určitém místě. Rovněž v tomto ediktu nařídil, aby se přeprava těl
nezdržovala, aby osoby pověřené přepravou nebyly obtěžovány a také aby se
nebránilo přepravě těl přes území měst. Božský [císař] Marcus v reskriptu
přikázal, aby se neukládaly tresty těm, kdo těla mrtvých přepravují po silnicích
skrze vsi a města, ač tak činí bez povolení těch, kdo mají právo tato povolení
vydávat.
5. Božský [císař] Hadrián reskriptem stanovil peněžitý trest ve výši čtyřiceti aureů
pro ty, kteří pohřbí mrtvé v obcích, a přikázal tuto částku převést do císařské
pokladny. Stejný trest postihne úředníky, kteří takové jednání strpěli. Místo bude
konfiskováno a těla převezena. Co však, když městská vyhláška pohřbívat v obci
dovoluje? Vězme, že císařská nařízení ruší městské vyhlášky, neboť císařské
reskripty platí všeobecně. Nařízení císařských reskriptů jsou svou silou všude
vynucována a platí na každém místě.
6. Kdo bydlí v hrobce nebo postavil budovu na hrobech, proti tomu může být
vznesena žaloba z hanobení hrobu.
7. Proti těm, kdo okrádají mrtvoly, musí správci provincií zasahovat přísněji,
zvláště tehdy, když [pachatelé] jednají se zbraní v ruce. Jestliže tento zločin
spáchají ozbrojení jako lupiči, budou odsouzeni k hrdelnímu trestu, jak rozhodl
božský [císař] Severus v reskriptu. Jestliže se zločinu dopustí beze zbraně, může
být vynesen jakýkoliv jiný trest až po odsouzení k práci v dolech.
8. Soudce, který rozhoduje o žalobě pro zhanobení hrobu, musí vzít do úvahy
rozsah zneuctění, prospěch pachatele, způsobenou škodu, opovážlivost těch, kdo
se zločinu dopustili. Nikdy nesmí přímo dotčené osobě přisoudit méně, než kolik
by přisoudil jinému občanovi.
9. Když je více osob oprávněno z práva na ochranu hrobů, mohou podat žalobu
všichni, nebo jen ten, kdo je předešel [podal žalobu jako první]? Labeo zastává
správný názor, že žaloba má být poskytnuta všem, neboť každý hájí své vlastní
zájmy.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 17 ~
10. Jestliže někdo nechce využít svého oprávnění žalovat pro zneuctění hrobu a
pak svého pochybení lituje dříve, než se řízení zahájí z podnětu jiného, může
prohlásit, že chce žalovat, a musí být slyšen.
11. Pokud v hrobce žije otrok nebo si na hrobu postaví dům, nedojde k noxální
žalobě [proti vlastníkovi otroka], ale prétor poskytne žalobu přímo proti otrokovi.
Jestliže ovšem na tom místě otrok nebydlí, ale použije jej jako přístřešek, povolí se
noxální žaloba, chová-li se, jako by místo mohl užívat.
12. Tato žaloba je veřejná [popularis, tj. podat ji může každý římský občan].
D 47. 12. 4. Paulus libro 27 ad edictum praetoris: Sepulchra hostium religiosa nobis non
sunt: ideoque lapides inde sublatos in quemlibet usum convertere possumus: non
sepulchri violati actio competit.
PŘEKLAD:
Paulus ve 27. knize svých komentářů K prétorskému ediktu: Hroby našich
nepřátel nepovažujeme za posvátná místa. Lze z nich proto sebrat kameny či
náhrobky a použít je libovolným způsobem, aniž by nám hrozila žaloba pro
zhanobení hrobu.
D 47. 12. 5. Pomponius libro sexto ex Plautio: Utimur eo iure, ut dominis fundorum, in
quibus sepulchra fecerint, etiam post venditos fundos adeundorum sepulchrorum sit ius.
Legibus namque praediorum vendundorum cavetur, ut ad sepulchra, quae in fundis
sunt, item eius aditus ambitus funeri faciendi sit.
PŘEKLAD:
Pomponius v 6. knize svých komentářů K Plautiovi: Vykládáme naše právo tak, že
vlastníkům pozemků, na nichž byly zřízeny hroby, i po prodeji pozemku náleží
právo přístupu k hrobům. Zákony týkající se prodeje pozemků stanoví, že
k hrobům, jež se na pozemcích nachází, je zachován přístup i právo konat tam
pohřební obřady.
D 47. 12. 6. Iulianus libro decimo digestorum: Sepulchri violati actio in primis datur ei,
ad quem res pertinet. Quo cessante si alius egerit, quamvis rei publicae causa afuerit
dominus, non debebit ex integro adversus eum, qui litis aestimationem sustulerit, dari.
Nec potest videri deterior fieri condicio eius, qui rei publicae causa afuit, cum haec actio
non ad rem familiarem eiusdem, magis ad ultionem pertineat.
PŘEKLAD:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 18 ~
Julián v 10. knize svých Digest: Žaloba pro zhanobení hrobu se především
poskytne tomu, jehož práva byla dotčena. Když tento s žalobou váhá a jiný žalobu
podá, dokonce ani když se dotčený vlastník vzdálil v zájmu státu, není možné na
základě navrácení v předešlý stav umožnit nové řízení proti tomu, kdo uhradil
pokutu určenou [oceněnou] soudem v předešlém procesu. Nelze v tom spatřovat
zhoršení postavení dotčené osoby způsobené službou pro stát, neboť tato žaloba
se nevztahuje ani tak k rodinným záležitostem, jako spíše k pomstě za zločin.
D 47. 12. 7. Marcianus libro tertio institutionum: Sepulchri deteriorem condicionem fieri
prohibitum est: sed corruptum et lapsum monumentum corporibus non contactis licet
reficere.
PŘEKLAD:
Marcián ve 3. knize svých Institucí: Je zakázáno zhoršovat stav hrobu, ale
poškozené a posunuté pomníky je dovoleno opravit, pokud nedojde ke kontaktu
s ostatky těl.
D 47. 12. 8. Macer libro primo publicorum iudiciorum: Sepulchri violati crimen potest
dici ad legem iuliam de vi publica pertinere ex illa parte, qua de eo cavetur, qui fecerit
quid, quo minus aliquis funeretur sepeliaturve: quia et qui sepulchrum violat, facit, quo
quis minus sepultus sit.
PŘEKLAD:
Macer v 1. knize O veřejných řízeních: zhanobení hrobu může naplnit skutkovou
podstatu dle Juliova zákona o veřejném násilí podle té části, která se týká
potrestání těch, kdo znemožní sloužit pohřební obřady nebo uložit těla mrtvých;
neboť kdo znesvětí hrob poškozením, brání uskutečnění pohřbu.
D 47. 12. 9. Macer libro secundo publicorum iudiciorum: De sepulchro violato actio
quoque pecuniaria datur.
PŘEKLAD:
Tentýž ve 2. knize O veřejných řízeních: žaloba pro zhanobení hrobu má také
povahu peněžní [poskytuje se peněžní náhrada].
D 47. 12. 10. Papinianus libro octavo quaestionum: Quaesitum est, an ad heredem
necessarium, cum se bonis non miscuisset, actio sepulchri violati pertineret. Dixi recte
eum ea actione experiri, quae in bonum et aequum concepta est: nec tamen si egerit,
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 19 ~
hereditarios creditores timebit, cum etsi per hereditatem optigit haec actio, nihil tamen
ex defuncti capiatur voluntate, neque id capiatur, quod in rei persecutione, sed in sola
vindicta sit constitutum.
PŘEKLAD:
Papinián v 8. knize svých Právních otázek: Otázkou je, zda nutný dědic, na něhož
pozůstalost nepřešla, může podat žalobu pro zhanobení hrobu. Řekl jsem, že
oprávněně takovou žalobu podat může, protože žaloba je koncipována na základě
smyslu pro dobro a spravedlnost [bonum et aequum]. Když tento dědic podá
žalobu, nemusí se obávat věřitelů k pozůstalosti, neboť, ač se tato žaloba odvozuje
od dědického vztahu, v daném případě dědic nic na základě zůstavitelovy vůle
nezískal a ani neusiluje získat majetek žalobou na vydání majetku. Prospěch může
získat jedině v důsledku rozhodnutí na základě podané žaloby.
D 47. 12. 11. Paulus libro quinto sententiarum: Rei sepulchrorum violatorum, si corpora
ipsa extraxerint vel ossa eruerint, humilioris quidem fortunae summo supplicio
adficiuntur, honestiores in insulam deportantur. Alias autem relegantur aut in metallum
damnantur.
PŘEKLAD:
Paulus v 5. knize svých Sentencí: Pachatelé zločinu zneuctění hrobu, kteří
přemístili těla nebo kosti, budou odsouzení k nejpřísnějšímu trestu smrti, jde-li o
příslušníky nižších tříd. Příslušníci vyšších tříd budou odsouzeni k doživotnímu
vyhnanství na ostrov [deportatio in insulam], k vyhnanství [relegatio] nebo
k doživotním nuceným pracím v dolech.
Texty – část šestá: Stellionatus – hanebnost
D 47. 20. 1. Papinianus libro primo responsorum:
Actio stellionatus neque publicis iudiciis neque privatis actionibus continetur.
PŘEKLAD:
Papinián v první knize Právních stanovisek: Žaloba ze stellionatu [hanebnosti]
nepatří ani k soukromým žalobám, ani k veřejným trestním řízením.
D 47. 20. 2. Ulpianus libro octavo ad Sabinum:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 20 ~
Stellionatus iudicium famosum quidem non est, sed coercitionem extraordinariam
habet.
PŘEKLAD:
Ulpián v 8. knize svých komentářů K Sabinovi: Soudní řízení o stellionatu
nezpůsobuje infamii [bezectnost], ale má charakter extraordinárního
[mimořádného] trestání.
D 47. 20. 3. Ulpianus libro octavo de officio proconsulis:
Pr. Stellionatus accusatio ad praesidis cognitionem spectat.
1. Stellionatum autem obici posse his, qui dolo quid fecerunt, sciendum est, scilicet si
aliud crimen non sit quod obiciatur: quod enim in privatis iudiciis est de dolo actio, hoc
in criminibus stellionatus persecutio. Ubicumque igitur titulus criminis deficit, illic
stellionatus obiciemus. Maxime autem in his locum habet: si quis forte rem alii
obligatam dissimulata obligatione per calliditatem alii distraxerit vel permutaverit vel in
solutum dederit: nam hae omnes species stellionatum continent. Sed et si quis merces
supposuerit vel obligatas averterit vel si corruperit, aeque stellionatus reus erit. Item si
quis imposturam fecerit vel collusionem in necem alterius, stellionatus poterit postulari.
Et ut generaliter dixerim, deficiente titulo criminis hoc crimen locum habet, nec est opus
species enumerare.
2. Poena autem stellionatus nulla legitima est, cum nec legitimum crimen sit. Solent
autem ex hoc extra ordinem plecti, dummodo non debeat opus metalli haec poena in
plebeis egredi. In his autem, qui sunt in aliquo honore positi, ad tempus relegatio vel ab
ordine motio remittenda est.
3. Qui merces suppressit, specialiter hoc crimine postulari potest.
PŘEKLAD:
Ulpián v 8. knize O povinnostech prokonzula. Pr. Obžaloba ve věci stellionatu patří
do pravomoci správce provincie.
1. Je třeba vědět, že stellionatu se dopouští každý, kdo spáchá podvodné jednání,
jež nelze podřadit pod žádný jiný zločin. Co lze totiž v soukromé oblasti žalovat
žalobou z podvodu, stíhá se v trestním právu žalobou ze stellionatu. Proto každý
zločin, který nemám vlastní název, můžeme označit za stellionatus. Zejména má
místo tehdy, když někdo věc, která je předmětem závazku, úskočně [klamně] za
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 21 ~
účelem obelstění druhého převádí na jiného, směňuje nebo zatěžuje [např. zřizuje
zástavní právo], nebo skutečné úmysly předstíráním zakrývá, vždy půjde o
stellionatus. Ale i když místo dohodnutého podstrčí jiné zboží nebo je tajně
odstraní, nebo je [záměrně] poškodí [zhorší], bude rovněž žalovaným ze
stellionatu. Stejně jestliže někdo jedná klamně nebo se tajně spolčil, aby usmrtil
jiného, může být žalován pro stellionatus. A obecně můžeme říci, že kde chybí
název zločinu, má místo tento zločin [stellionatus], ačkoli není mezi speciálními
vyjmenován.
2. Trest za stellionatus není ukládán podle zákona, a ani se nejedná o legitimní
zločin [v zákoně vyjmenovaný]. Může však být mimořádně trestán [libovolně?], neníli
to u plebejů závažnější trest než odsouzení do dolů. V případě osob vyššího
postavení to může být dočasné vyhnanství, nebo zbavení úřadu.
3. Kdo podvodně ukryje zboží, může být stíhán právě pro tento zločin
[stellionatus].
D 47. 20. 4. Modestinus libro tertio de poenis:
De periurio, si sua pignora esse quis in instrumento iuravit, crimen stellionatus fit, et
ideo ad tempus exulat.
PŘEKLAD:
Modestinus ve třetí knize O trestech: Pokud někdo písemně křivě přísahal, že mu
patří věc, kterou má [jen] v zástavě, spáchá zločin stellionatu, a bude poslán do
dočasného vyhnanství.
Texty – část sedmá: Cizoložství
D 48. 5. 2. 2. – 8. Ulpianus libro octavo disputationum:
2. Lenocinii quidem crimen lege Iulia de adulteris praescriptum est, cum sit in eum
maritum poena statuta, qui de adulterio uxoris suae quid ceperit, item in eum, qui in
adulterio deprehensam retinuerit.
3. Ceterum qui patitur uxorem suam delinquere matrimoniumque suum contemnit
quique contaminationi non indignatur, poena adulterum non infligitur.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 22 ~
4. Qui hoc dicit lenocinio mariti se fecisse, relevare quidem vult crimen suum, sed non
est huiusmodi compensatio admissa. Ideo si maritum velit reus adulterii lenocinii reum
facere, semel delatus non audietur.
5. Si publico iudicio maritus uxorem ream faciat, an lenocinii allegatio repellat maritum
ab accusatione? Et putem non repellere: lenocinium igitur mariti ipsum onerat, non
mulierem excusat.
8. Si simul ad accusationem veniant maritus et pater mulieris, quem praeferri oporteat,
quaeritur. Et magis est, ut maritus praeferatur: nam et propensiore ira et maiore dolore
executurum eum accusationem credendum est, in tantum, ut et si pater praevenerit et
libellos inscriptionum deposuerit, marito non neglegente nec retardante, sed
accusationem parante et probationibus instituente atque muniente, ut facilius
iudicantibus de adulterio probetur, idem erit dicendum.
PŘEKLAD:
2. Trestný čin kuplířství se ocitl v Juliově zákoně o stíhání cizoložství jako trest
pro manžela, jenž těží prospěch z cizoložství své manželky, a rovněž pro případ,
kdy se manžel s manželkou přistiženou při cizoložství nerozvede.
3. Ostatně, kdo umožní manželce spáchat tento zločin, zaslouží, aby jeho
manželství bylo v opovržení. Toto pošpinění neškodí, není-li trest za cizoložství
uložen.
4. Kdokoliv prohlašuje, že spáchal cizoložství za přispění manžela, přeje si ve
skutečnosti ospravedlnit svůj zločin. Tato námitka se mu nepovolí. Proto žalovaný
nebude vyslyšen, chtěl-li by se vyvinit označením manžela za kuplíře, pokud již na
něho [cizoložníka] byla podána žaloba.
5. Jestliže se manžel pokusí stíhat svou manželku v trestním procesu, znemožní
mu obvinění z toho, že působil jako její pasák, vznesení obvinění? Myslím, že ne.
Takový skutek činí manžela vinným, neosvobozuje ale manželku.
8. Jestliže k obžalobě cizoložné ženy přistoupí manžel i otec ženy zároveň,
vyvstane otázka, kterému z nich by prétor měl dát přednost. Zdá se lepší, aby
přednost měl manžel, neboť se dá očekávat, že bude žalovat ve větším hněvu a
roztrpčenosti. Tento názor je natolik správný, že by se mělo stejně postupovat i
poté, co otec manžela u prétora předstihl a sepsal již žalobu, pokud své zpoždění
manžel nezavinil a je připraven vznést žalobu, předložit důkazy a se zápalem vést
při, aby věc mohla být snadněji prokázána před soudci.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 23 ~
D 48. 5. 3. Ulpianus libro secundo de adulteriis: Nisi igitur pater maritum infamem aut
arguat aut doceat colludere magis cum uxore quam ex animo accusare, postponetur
marito.
PŘEKLAD:
Ulpián v 2. Knize O cizoložství: Jestliže otec neprokáže bezectnost manžela nebo
spolčení s manželkou, jež by znamenalo, že manžel manželku ve skutečnosti
nechce obvinit, musí otec ustoupit [v právu žalovat] manželovi [cizoložné ženy].
D 48. 5. 1. Ulpianus libro octavo disputationum: Extraneis autem, qui accusare possunt,
accusandi facultas post maritum et patrem conceditur: nam post sexaginta dies quattuor
menses extraneis dantur et ipsi utiles.
PŘEKLAD:
Ulpián v 8. knize svých Disputací: Po manželovi a otci právo vznést obvinění
svědčí dalším občanům. Nepodal-li žalobu manžel nebo otec do šedesáti dnů, další
občané mají pro podání žaloby čtyři měsíce.
D 48. 5. 6. Papinianus libro primo de adulteriis:
Pr. Inter liberas tantum personas adulterium stuprumve passas lex Iulia locum habet.
Quod autem ad servas pertinet, et legis Aquiliae actio facile tenebit et iniuriarum quoque
competit nec erit deneganda praetoria quoque actio de servo corrupto: nec propter
plures actiones parcendum erit in huiusmodi crimine reo.
1. Lex stuprum et adulterium promiscui et καταχρηστικώτερον appellat. Sed proprie
adulterium in nupta committitur, propter partum ex altero conceptum composito
nomine: stuprum vero in virginem viduamve committitur, quod Graeci φυοράν
appellant.
2. Filius familiae maritus ab eo, qui sui iuris est, in ea lege non separatur. Divus quoque
Hadrianus Rosiano Gemino rescripsit et invito patre filium hac lege reum facere.
PŘEKLAD:
Papinián v první knize O cizoložství: Juliův zákon se uplatní pouze na svobodné
osoby, jež byly obětí zločinu cizoložství nebo zneuctění [stuprum – sexuální styk
s neprovdanou ženou z vyšší společnosti]. Za východisko u otrokyň snadno poslouží
žaloba dle Akviliova zákona [o náhradě škody], žaloba z injurie, a prétor rovněž
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 24 ~
neodmítne žalobu za [mravní] zkažení otroka. Pachatel tohoto zločinu tedy
neunikne díky vícerým žalobám.
1. V zákoně se proměnlivě nesprávně označuje stejný zločin pojmy zneuctění a
cizoložství. Cizoložství lze spáchat pouze s vdanou ženou. Tento pojem byl přijat
v souvislosti s dítětem zplozeným jiným mužem než manželem. Zneuctění
[stuprum], jež Řekové nazývají „φυοράν“, se páchá s pannou nebo vdovou.
2. Tento zákon nerozlišuje mezi synem pod otcovou mocí, jenž je manželem, a
synem svéprávným [sui iuris]. Božský [císař] Hadrián vyložil v reskriptu
adresovaném Rosianu Geminovi, že i bez souhlasu svého otce může syn pod
otcovskou mocí vznést obvinění podle tohoto zákona.
D 48. 5. 7. Marcianus libro decimo institutionum: Qui pupillam suam duxit uxorem
contra senatus consultum, nec matrimonium est hoc et potest adulterii accusari, qui
tutor vel curator fuit et intra vicensimum sextum annum duxit uxorem non a patre
desponsam vel destinatam vel testamento denominatam.
1. In libro secundo de adulteriis Papiniani Marcianus notat: Incesti commune crimen
adversus duos simul intentari potest.
PŘEKLAD:
Marcián v 10. knize svých Institucí: Kdo uzavřel manželství se svou poručenkou
v rozporu s usnesením senátu, není právoplatně ženatý a může být stíhán pro
cizoložství; stejně jako poručník nebo opatrovník, který se ožení s poručenkou
mladší dvaceti šesti let, která mu nebyla otcem zasnoubena, jemu určena nebo
zaslíbena v závěti.
1. V druhé knize O cizoložství Marcián poznamenává k Papiniánovi: Společné
obvinění z krvesmilstva může být zároveň vzneseno vůči oběma osobám, jež je
spáchaly.
D 48. 5. 11. 3. Socer cum nurum adulterii accusaturum se libellis praesidi datis testatus
fuisset, maluit accusatione desistere et lucrum ex dote magis petere. Quaeritur, an
huiusmodi commentum eius admitti existimes. Respondit: turpissimo exemplo is, qui
nurum suam accusare instituisset, postea desistere maluit contentus lucrum ex dote
retinere tamquam culpa mulieris dirempto matrimonio: quare non inique repelletur, qui
commodum dotis vindictae domus suae praeponere non erubuit.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 25 ~
PŘEKLAD:
Tchán sepsal před správcem kolonie písemnou žalobu, v níž obvinil svou snachu
z cizoložství a pak dal přednost stáhnutí žaloby za získání jejího věna. Vzniká
otázka, zda byl tento postup přípustný. Odpověď zní, že se jedná o velmi nečestný
případ [hanebnou osobu], když poté, co vznesl obvinění proti své snaše, se rozhodl
je stáhnout a spokojit se se ziskem spočívajícím v jejím věnu, protože k zániku
manželství došlo vinou ženy. Proto není nespravedlivé, když bude zamítnuta
žaloba toho, kdo se nestyděl upřednostnit prospěch z věna před pomstou za
zneuctění svého domu.
D 48. 5. 11. 4. Adulterii reum intra quinque annos continuos a die criminis admissi
defuncta quoque muliere postulari posse palam est.
PŘEKLAD:
Cizoložníka lze stíhat do pěti let poté, co spáchal zločin, dokonce i tehdy, když by
žena-cizoložnice již zemřela.
D 48. 5. 11. 13. Ream adulterii uxorem duxi: eam damnatam mox repudiavi. Quaero, an
causam discidii praestitisse videor. Respondit: cum per legem Iuliam huiusmodi uxorem
retinere prohibearis, non videri causam te discidii praestitisse palam est. Quare ita ius
tractabitur quasi culpa mulieris facto divortio.
PŘEKLAD:
Vdaná žena spáchala cizoložství. Po jejím odsouzení jsem ji zapudil. Ptám se, zda
jsem zapříčinil rozvod. Odpověď je taková, že Juliův zákon zakazuje v daném
případě setrvat se ženou ve svazku a je tedy jasné, že nemůžeš být považován za
viníka rozvodu. Věc se právně posoudí tak, jako by k rozvodu došlo vinou ženy.
D 48. 5. 13. 9. – 10. Ulpianus libro secundo de adulteriis:
9. Sed et si qua repudiata, mox reducta sit non quasi eodem matrimonio durante, sed
quasi alio interposito, videndum est, an ex delicto, quod in priore matrimonio admisit,
accusari possit. Et puto non posse: abolevit enim prioris matrimonii delicta reducendo
eam.
10. Idem dicendum est, si stupri velit accusare eam quam postea duxit uxorem: sero
enim accusat mores, quos uxorem ducendo probavit.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 26 ~
PŘEKLAD:
Ulpián v druhé knize O cizoložství:
9. Zamysleme se nad následující situací. Zapuzenou ženu později vzal manžel zpět,
ne aby pokračovalo první manželství, ale aby vzniklo nové. Může být žena
obviněna ze zločinu, který spáchala za prvního manželství? Myslím, že nemůže,
neboť tím, že ji manžel vzal zpět, způsobil zánik trestnosti všech zločinů
spáchaných za prvního manželství.
10. Stejné pravidlo platí, chce-li muž obvinit ze zneuctění ženu (stuprum), se
kterou se po spáchání zločinu ožení. Je pozdě založit obvinění na chování, které
schválil tím, že se s ní oženil.
D 48. 5. 20. – 22. Papinianus libro primo de adulteriis: Patri datur ius occidendi
adulterum cum filia quam in potestate habet: itaque nemo alius ex patribus idem iure
faciet: sed nec filius familias pater:
Ulpianus libro primo de adulteriis: (sic eveniet, ut nec pater nec avus possint occidere)
nec immerito: in sua enim potestate non videtur habere, qui non est suae potestatis.
PŘEKLAD:
20. Papinián v první knize O cizoložství: Jen otec rodiny disponuje právem zabít
muže, jenž spáchal cizoložství s dcerou, která je v jeho moci. Proto žádný jiný
příslušník rodiny nemůže po právu učinit totéž, ani syn pod otcovskou mocí, který
sám má dceru, tak nemůže učinit.
21. Může tudíž nastat situace, že ani otec ani děd nemohou zabít cizoložníka. To
není nemožné, protože, kdo nemá moc nad sebou, nemůže ji mít nad někým jiným.
22. Tento zákon nečiní rozdíl mezi biologickým a adoptivním otcem.
D 48. 5. 22. 4. Ideo autem patri, non marito mulierem et omnem adulterum remissum est
occidere, quod plerumque pietas paterni nominis consilium pro liberis capit: ceterum
mariti calor et impetus facile decernentis fuit refrenandus.
PŘEKLAD:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 27 ~
A proto otec, ne manžel, má právo zabít ženu a každého cizoložníka. Obecným
důvodem tohoto pravidla je, že otcovy city berou ohled k zájmům dětí, ale vášeň a
výbušnost manžela, jenž se rozhoduje zbrkle, musí být potlačeny.
D 48. 5. 23. 4. Quod ait lex "in continenti filiam occidat", sic erit accipiendum, ne occiso
hodie adultero reservet et post dies filiam occidat, vel contra: debet enim prope uno ictu
et uno impetu utrumque occidere, aequali ira adversus utrumque sumpta. Quod si non
affectavit, sed, dum adulterum occidit, profugit filia et interpositis horis adprehensa est a
patre qui persequebatur, in continenti videbitur occidisse.
PŘEKLAD:
Kde zákon praví „Smí svou dceru zabít okamžitě“, musíme tato slova chápat tak, že
po zabití cizoložníka se nemůže rozhodnout zabít dceru v dalších dnech. Naopak
musí je zabít jedním úderem a jedním útokem v jednom záchvatu rozhořčení vůči
oběma. Když se ale dcera bez otcova přispění dá na útěk, zatímco otec zabíjí
cizoložníka, a otec ji po několika hodinách dostihne a zabije, poté co ji
pronásledoval, má se za to, že ji zabil okamžitě.
D 48. 5. 25. pr. Macer libro primo publicorum: Marito quoque adulterum uxoris suae
occidere permittitur, sed non quemlibet, ut patri: nam hac lege cavetur, ut liceat viro
deprehensum domi suae (non etiam soceri) in adulterio uxoris occidere eum, qui leno
fuerit quive artem ludicram ante fecerit in scaenam saltandi cantandive causa prodierit
iudiciove publico damnatus neque in integrum restitutus erit, quive libertus eius mariti
uxorisve, patris matris, filii filiae utrius eorum fuerit (nec interest, proprius cuius eorum
an cum alio communis fuerit) quive servus erit.
PŘEKLAD:
Macer v první knize O veřejných řízeních: Manžel rovněž může zabít muže, který
se dopouští cizoložství s jeho manželkou, ne však kohokoliv bez rozdílu jako otec.
Zákon stanoví, že manžel může zabít cizoložníka, když jej přistihne ve svém
vlastním domě, ale ne, když jej přistihne v domě svého tchána. Rovněž tak nemůže
zabít muže, jenž se dopustil kuplířství nebo vykonával zaměstnání herce,
tanečníka, zpěváka nebo byl odsouzen veřejným soudem a zahlazením mu nebyla
navrácena jeho občanská práva a ani propuštěnce svého, manželky, otce nebo
matky, syna nebo dcery kohokoliv z nich, přičemž nehraje roli, zda patřil výlučně
některé z výše uvedených osob či byl povinen k úsluhám dvěma pánům. To samé
se vztahuje na otroka.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 28 ~
D 48. 5. 34. 1. Adulterium in nupta admittitur: stuprum in vidua vel virgine vel puero
committitur.
PŘEKLAD:
K cizoložství dojde s vdanou ženou, ke zneuctění [stuprum] tehdy, když je
spácháno s vdovou, pannou nebo chlapcem.
D 48. 5. 39. 3. Nonnumquam tamen et in maribus incesti crimina, quamquam natura
graviora sunt, humanius quam adulterii tractari solent: si modo incestum per
matrimonium illicitum contractum sit.
PŘEKLAD:
Někdy však v případě mužů se zločin krvesmilstva, ač svou povahou je závažnější,
posuzuje mírněji než cizoložství, za předpokladu, že krvesmilstvo bylo spácháno
s rámci neplatného manželství.
D 48. 5. 39. 4. Fratres denique imperatores Claudiae crimen incesti propter aetatem
remiserunt, sed distrahi coniunctionem illicitam iusserunt, cum alias adulterii crimen,
quod pubertate delinquitur, non excusetur aetate. Nam et mulieres in iure errantes
incesti crimine non teneri supra dictum est, cum in adulterio commisso nullam habere
possint excusationem.
PŘEKLAD:
Císařští bratři s ohledem na její věk omilostnili Claudii, jež spáchala krvesmilstvo.
Přikázali ale, aby protiprávní vztahy byly přerušeny. Avšak jinak zločin cizoložství
spáchaný po dovršení dospělosti nelze omluvit. Z výše uvedeného plyne, že ženy
jednající v právním omylu nejsou odpovědny za krvesmilstvo, když ovšem páchají
cizoložství, není pro ně omluvy [vyvinění].
D 48. 5. 39. 8. Imperator Marcus Antoninus et Commodus filius rescripserunt: "Si
maritus uxorem in adulterio deprehensam impetu tractus doloris interfecerit, non
utique legis Corneliae de sicariis poenam excipiet". Nam et divus Pius in haec verba
rescripsit Apollonio: "Ei, qui uxorem suam in adulterio deprehensam occidisse se non
negat, ultimum supplicium remitti potest, cum sit difficillimum iustum dolorem
temperare et quia plus fecerit, quam quia vindicare se non debuerit, puniendus sit.
Sufficiet igitur, si humilis loci sit, in opus perpetuum eum tradi, si qui honestior, in
insulam relegari".
PŘEKLAD:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 29 ~
Císař Marcus Antoninus a jeho syn Commodus určili v reskriptu, že manžel
dohnaný náporem hlubokého žalu k zabití manželky přistižené při cizoložství
neobdrží trest určený vrahům dle Corneliova zákona. Je tomu tak proto, že božský
[císař] Pius se v reskriptu adresovaném Appolloniovi vyslovil takto: „Kdokoli
nepopírá, že zabil manželku přistiženou při cizoložství, může se vyhnout popravě,
neboť udržet na uzdě oprávněné rozhořčení je obtížné. Protože ale překročil
meze oprávněné pomsty, musí být potrestán. Proto přísluší-li manžel k nižším
společenským vrstvám, dostatečné bude odsouzení k doživotním nuceným
pracím, patří-li k vyšším společenským vrstvám, bude odsouzen do vyhnanství na
ostrov.“
D 48. 5. 40. pr. Papinianus libro 15 responsorum:
Vim passam mulierem sententia praesidis provinciae continebatur: in legem Iuliam de
adulteriis non commisisse respondi, licet iniuriam suam protegendae pudicitiae causa
confestim marito renuntiari prohibuit.
PŘEKLAD:
Ulpián v 15. knize svých Právních odpovědí: Správce provincie rozhodl, že jistá
žena byla znásilněna. Vydal jsem stanovisko, že tato žena nenese odpovědnost za
cizoložství dle Juliova zákona, a za účelem ochrany její cudnosti neměla dovoleno
okamžitě informovat manžela o injurii [pohaně], kterou utrpěla.
Texty – část osmá: Procesní otázky
První téma: konkurence žalob, trestných činů a trestů
D 47. 1. 2. Ulpianus libro 43 ad Sabinum:
Pr. Numquam plura delicta concurrentia faciunt, ut ullius impunitas detur: neque enim
delictum ob aliud delictum minuit poenam.
1. Qui igitur hominem subripuit et occidit, quia subripuit, furti, quia occidit, Aquilia
tenetur, neque altera harum actionum alteram consumit.
2. Idem dicendum, si rapuit et occidit: nam et vi bonorum raptorum et Aquilia tenebitur.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 30 ~
3. Quaesitum est, si condictus fuerit ex causa furtiva, an nihilo minus lege Aquilia agi
possit. Et scripsit Pomponius agi posse, quia alterius aestimationis est legis Aquiliae
actio, alterius condictio ex causa furtiva: namque Aquilia eam aestimationem
complectitur, quanti eo anno plurimi fuit, condictio autem ex causa furtiva non egreditur
retrorsum iudicii accipiendi tempus. Sed si servus sit, qui haec admisit, ex quacumque
actione noxae fuerit deditus, perempta est altera actio.
4. Item si quis subreptum flagello ceciderit, duabus actionibus tenetur furti et
iniuriarum: et si forte hunc eundem occiderit, tribus actionibus tenebitur.
5. Item si quis ancillam alienam subripuit et flagitaverit, utraque actione tenebitur, nam
et servi corrupti agi poterit et furti.
6. Item si quis servum vulneravit, quem subripuerat, aeque duae actiones locum
habebunt Aquiliae et furti.
PŘEKLAD:
D 47. 1. 2. Ulpián ve 43. knize svých komentářů K Sabinovi:
Pr. Pokud někdo spáchá více trestných činů zároveň, nebude beztrestný pro
některý z nich, neboť odsouzení za jeden zločin nezmenšuje trest za druhý zločin.
1. Když někdo okrade a zabije otroka, bude zavázán jak žalobou z krádeže, za to co
ukradl, tak žalobou z Akviliova zákona [na náhradu škody] za zabití otroka, a
použití jedné z těchto žalob nevylučuje použití druhé.
2. Totéž je třeba říci, když [otroka] oloupil a zabil: je zavázán jak ze žaloby
z loupeže [actio vi bonorum raptorum], tak ze žaloby podle Akviliova zákona.
3. Pokud bylo žalováno vrácení [ukradené] věci na základě kondikce z krádeže,
může být nadto ještě použita žaloba ze zákona Akviliova. Jak píše Pomponius:
můžeš žalovat, protože účel náhrady škody podle akvilského zákona je jiný, než
účel kondikce na vydání ukradené věci. Akvilský zákon totiž vyžaduje přisoudit
nejvyšší cenu věci za poslední rok, zatímco kondikce na vydání ukradené věci je
podle hodnoty věci v době krádeže, ne zpětně. Pokud však zločin spáchal otrok, a
byl na základě některé z žalob vydán [poškozenému jako náhrada], není možné užít
další žalobu.
4. Pokud někdo ukradeného [otroka] zbičoval, bude zavázán jak z žaloby
z krádeže, tak z žaloby z urážky [jeho pána!]. Pokud by [bitím] otroka usmrtil, bude
zavázán ze tří žalob.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 31 ~
5. Stejně tak platí, pokud někdo ukradl otrokyni a mravně ji zkazil [svedl ji k
neřestem], bude zavázán ze dvou žalob, neboť může být žalován jak žalobou ze
zkažení otroka, tak žalobou z krádeže.
6. Rovněž když někdo zraní otroka, kterého ukradl, budou na místě právě dvě
žaloby: akvilská [na náhradu škody] a z krádeže.
Druhé téma – odpovědnost:
D 47. 2. 21. 10. Paulus libro 40 ad Sabinum:
Quamvis autem earum quoque rerum, quas quis non abstulit, furti teneatur, attamen
condici ei non potest, idcirco quia condici ea res, quae ablata est, potest: et ita et
Pomponius scribit.
PŘEKLAD:
Paulus ve 40. knize svých komentářů K Sabinovi: Ačkoli může vzniknout
odpovědnost za věc, kterou osoba [při krádeži] neodnesla, nelze proti ní vznést
žalobu z krádeže, protože takový proces by nevedl k vrácení věci, která byla
odnesena. Tak napsal i Pomponius.
Třetí téma – běh lhůty:
D 48. 5. 15. 5. Quidam accusare volebat adulterii mulierem et postulabat, ne sibi
computarentur dies, quos in custodiam fecisset: me hoc admittente exstitit qui mihi
contradiceret. Cuius opinionem an tu probes, rogo maturius mihi scribas. Respondit:
opinionem tuam et verba legis et sententia adiuvant, cui placuit utiles dies accusatori
computandos esse, id est quibus potuit accusationis sollemnia implere. Quare sine dubio
dies, quibus quis in custodia fuit, extra computationem utilium dierum existimanti tibi
constitutos contradici non debuit.
PŘEKLAD:
Kdosi chtěl obvinit ženu z cizoložství a požadoval, aby mu lhůta pro podání žaloby
neběžela po dobu, kterou strávil ve vězení. S tímto řešením jsem souhlasil, jiný
právník nesouhlasil. Pokud se kloníš k názoru tohoto jiného právníka, žádám,
abys mi napsal své úvahy o tomto problému. Mé stanovisko bylo, že text i účel
zákona podporují závěr žadatele. Proto se rozhodlo, že pouze ve dnech, kdy lze
vznést obvinění [dies utiles], běží lhůta pro podání žaloby. Jde o dny, ve kterých
žalobce může splnit formality vyžadované pro podání žaloby. Zaručeně tedy není
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 32 ~
důvod stavět se proti názoru, že mezi použitelné dny nelze započítat dny, které
žadatel strávil ve vězení, jak tvrdíš.
D 48. 5. 12. 6. Sexaginta dies, qui marito accusanti utiles computantur, feriatis quoque
diebus, si modo facultatem praesidis adeundi accusator habuit, numerari certum est,
quoniam de plano quoque libellus dari potest. Quod privilegium si amisit, non
prohibetur intra alios quattuor menses querellam suam apud iudicem deferre.
PŘEKLAD:
Lhůta šedesáti dnů k podání žaloby [proti cizoložství] manželem se nestaví po dobu
svátků za předpokladu, že žalobce má možnost předstoupit před správce kolonie,
nebo mu poslat písemné podání, neboť se potřebná informace může ke správci
kolonie dostat, ač zrovna není v úřadě. Je-li však zbaven této možnosti, může se
během dalších čtyř měsíců obrátit na soudce s querellou [stížností].
D 48. 21. 3. pr. Marcianus libro singulari de delatoribus:
Qui rei postulati vel qui in scelere deprehensi metu criminis imminentis mortem sibi
consciverunt, heredem non habent. Papinianus tamen libro sexto decimo digestorum
responsorum ita scripsit, ut qui rei criminis non postulati manus sibi intulerint, bona
eorum fisco non vindicentur: non enim facti sceleritatem esse obnoxiam, sed
conscientiae metum in reo velut confesso teneri placuit. Ergo aut postulati esse debent
aut in scelere deprehensi, ut, si se interfecerint, bona eorum confiscentur.
PŘEKLAD:
Marcián ve Zvláštní knize o udavačích: Osoby, které byly obviněny nebo přistiženy
při páchání zločinu a ze strachu z nadcházejícího trestního stíhání spáchaly
sebevraždu, nemají dědice. Papinianus nicméně v šesté knize svých Digest říká, že,
sáhnou-li si na život ti, kdo dosud nebyli obviněni, jejich majetek by neměl
připadnout státu, protože se netrestá špatnost skutku, ale přiznání viny, k němuž
došlo ze strachu obviněného. Proto [jen] majetek těch, kdo mají být obviněni, nebo
byli zadrženi při zločinu a kteří si vzali život, propadne státu.
D 48. 21. 3. 3. Ergo ita demum dicendum est bona eius, qui manus sibi intulit, fisco
vindicari, si eo crimine nexus fuit, ut, si convinceretur, bonis careat.
PŘEKLAD:
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 33 ~
Můžeme tedy shrnout, že majetek toho, kdo si vzal život vlastní rukou, propadne
státu, jestliže se na zločinu podílí takovým způsobem, že by v případě jeho
odsouzení došlo ke ztrátě majetku.
D 48. 21. 3. 7. Si qui autem sub incerto causae eventu in vinculis vel sub fideiussoribus
decesserint, horum bona non esse confiscanda mandatis cavetur.
PŘEKLAD:
Podle císařských mandátů se v případě těch, kdo zemřou z nejistých příčin ve
vězení nebo po propuštění na záruku (kauci), jejich majetek nezabavuje.
Závěrečné poznámky:
Latinský text převzat z následujícího zdroje:
Corpus iuris civilis, editio stereotypa quinta decima. Volumen primum: Institutiones et
Digesta. Recognovit Paulus Krueger et Theodorus Mommsen. Berolini apud Weidmanos:
1928.
Upozornění pro uživatele ohledně autorských práv: Pokud máte zájem použít naše
překlady ve své práci, budeme samozřejmě potěšeni. Respektujte však slušnost a
zákonné požadavky a uvádějte autory překladů a zdroj, odkud jste překlad převzali.
Děkujeme.
Dáno v Olomouci 10. 1. 2012.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
TEXTY KE STUDIU ŘÍMSKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA
Výstup z grantu FR VŠ č. 338/2011
Přeložili: © Kamila Bubelová a Ivan Ládr
~ 34 ~