Titus Maccius Plautus
DARMOJED
SCÉNÁŘ
Překlad:
Tomáš Weissar – Eliška Poláčková – Daniela Urbanová – Radek Černoch
Text vznikl v rámci projektu MUNI/FR/1394/2016 „Římská komedie: inscenační
workshop“ pro potřeby stejnojmenného výukového kurzu za finanční podpory
z Fondu rozvoje Masarykovy univerzity.
BRNO 2017
- 1 -
- 2 -
Obsah
Romantikus posílá Darmojeda do Megalopole opatřit peníze, aby mohl vykoupit svou milou od
kuplíře. Darmojedovi se tam podaří připravit Romantikova soka, vojáka Gaia Omnibuse Pacona,
o pečetní prsten, kterým pak zapečetí dopis pro bankéře Hypotéka. Jakmile bankéř Hypotékus uvidí
dopis, pozná vojákovu pečeť a zaplatí kuplíři, aby propustil Romantikovu dívku Errotium. Podvedený
voják žene bankéře i kuplíře k soudu. Pak ale zjistí, že dívka Errotium, k níž zmírá láskou, je jeho
vlastní sestra. Nakonec tedy podlehne jejím prosbám a dá ji za ženu Romantikovi.
Osoby
▪ otrok Sofistikus (Palinurus), patří mladíkovi Romantikovi
▪ mladík Romantikus (Phaedromus), bezhlavě zamilovaný do dívky Errotium
▪ stařena Castoria (Leaena), zaměstnankyně kuplířova podniku
▪ dívka Errotium (Planesium), v majetku kuplíře, ale stále panna
▪ kuplíř Pornotékus, těžce nemocný
▪ kuchař, pracuje pro Romantika
▪ příživník Darmojed (Curculio), Romantikův parazit
▪ bankéř Hypotékus (Lyco), lichvář
▪ chorégos, produkční
▪ voják Gaius Omnibus Paco, řečený Poclusemclus (Therapontigonus Platagidorus),
Romantikův sok, zamilovaný do dívky Errotium
▪ Referencie Podčarová, personifikovaná poznámka pod čarou
Dějiště
Ulice v Epidauru. Uprostřed stojí chrám Asklépia. Nalevo je dům kuplíře. Před ním stojí oltář bohyně
Venuše. Napravo od chrámu je dům mladíka Romantika. Směrem doprava vede ulice dále na fórum,
doleva naopak z města ven.
- 3 -
10
Dějství první
Potemněla scéna. Romantikus vychází ze svého domu v průvodu otroků, za nimi jde Sofistikus.
Romantikus drží svíčku, jeden z otroků džbán. Hraje dramatická hudba.
POZN. (přeruší tajemnou atmosféru) Pardon, ještě než začneme, s dovolením bych k tomu řekla pár
slov. Víte, už mě nebaví, jak mě lidé ignorují. Jako bych vůbec nebyla. A přitom říkám často
zajímavé a důležité věci… Abyste rozuměli, já jsem Referencie Podčarová, tedy poznámka
pod čarou, a budu vás provázet tímto dramatickým kusem, abyste všemu dobře rozuměli.
Tak předně vás musím upozornit na scénografii, tedy na to, co vidíte na scéně. Jedná se
o kulisy pro římskou komedii naprosto typické – v pozadí stojí tři domy, z nichž prostřední je
chrám, v našem případě boha Asklépia, patrona lékařství. Napravo od něho je dům mladíka
Romantika, nalevo pak dům kuplířův. Před jeho dveřmi stojí oltář bohyně Venuše. Odchází-li
někdo ze scény vpravo, víme, že směřuje na fórum, nalevo pak z města ven. A nyní alespoň
stručně ke hře, kterou uvidíte. V originále se jmenuje Curculio a napsal ji kolem roku 200 př.
n. l. římský dramatik Titus Maccius Plautus. Ten se narodil pravděpodobně…
SOF. (přeruší ji) Ehm, děláš si srandu?
POZN. No dobře, dobře. Více o Plautově životě a díle viz Conte, Gian Biagio. Dějiny římské
literatury. Praha: Koniasch Latin Press, 2008, s. 57–69. (scéna pokračuje dál)
SOF. Romantiku, můžeš mi říct, kam se to jako chystáš jít? Teď v noci, v těchhle šatech…
A s celým tímhle procesím?
ROM. Tam, kam Venuše a Cupido mi velí, sama Láska káže. Ať už je hluboká noc, nebo časné ráno,
ať si vím třeba měsíc předem, že mám stání u soudu, já prostě musím jít chtě nechtě tam,
kam srdce mě táhne.
SOF. Ale…
ROM. Dej mi pokoj s tím svým věčným „ale“!
SOF. Ale tohle je absolutně nevhodné. Copak se sluší, aby sis, pane, sám sobě svítil na cestu
svíčkou jako nějaký otrok?
ROM. A proč bych sám sobě nemohl nést svíci? Je z vosku – to dílko pilných včeliček, stejně jako
slaďoučký med, a já jdu přece ke své nejsladší.
SOF. Kam že to jdeš?
ROM. Na tuto tvou otázku ti, milý Sofistiku, rád odpovím.
SOF. No, tak mi odpověz!
ROM. Tady tohle je Asklépiův chrám.
SOF. No, to jsem teda fakt nevěděl.
ROM. A tady, hned vedle jsou dveře mé nejmilejší… Buďte zdrávy, ó dveře nejnádhernější, jak se
vám daří?
SOF. Buďte zdrávy, ó dveře nejzavřenější, doufám, že vás včera neofouklo a že teď nemáte
rýmečku. A copak dobrého jste měly včera k večeři?
ROM. Děláš si ze mě srandu?
SOF. Tak proč se, ty blázne, vyptáváš dveří, jak se jim daří?
- 4 -
20
30
30
ROM. Protože tohle jsou, u Herkula, ty nejkrásnější a nejtišší dveře, co jsem kdy viděl! Nikdy totiž
ani nehlesnou. Potichoučku se otvírají, když mou milou tajně pouští za mnou ven. Ani hlásku
nevydají.
POZN. Tohle je mladík Romantikus – v originále Phaedromus adulescens. Jak si můžete
povšimnout, je to mladík zamilovaný, jak už to tak v plautovské komedii bývá. Smůla ovšem
je, že se většinou zamiluje do nesprávné ženy, totiž do prostitutky. Situace se dále
komplikuje tím, že si na jeho milou obvykle dělá zálusk někdo jiný – většinou o dost mocnější
a movitější. Ze zdánlivě bezvýchodné situace mladíka však vysvobodí úžasný
a nepřekonatelný Sofistikus – původním jménem Palinurus, servus callidus, neboli chytrý
otrok, spíš bychom ale řekli lstivý, prohnaný, všemi mastmi mazaný podšívka a vykuk, který
– jak to o pár století později skvěle pojmenoval Carlo Goldoni – slouží dvěma pánům
zároveň. Tedy – ne v téhle hře… Ale často. V naší hře vlastně zas až tak prohnaný není.
A mladík si v ní k dívce svého srdce nakonec pomůže víceméně sám. No… Jak vidíte, s otroky
to u Plauta není tak jednoduché, jak to vypadá. Radši se pojďme podívat, jak to bude dál.
SOF. Pane! Nechystáš se doufám spáchat nějakou hanebnost, která se zásadně neslučuje s tvým
původem a postavením! Doufám, že nemáš políčeno na nějakou počestnou dívku! Nebo na
nějakou, co by alespoň počestná být měla…
ROM. To bych si, přísahám bohům, nedovolil!
SOF. To bych ti radil! Kdo má za ušima, ten dobře ví, že v milostných avantýrách je hlavní
nedostat se do potíží, a dává si vždycky pozor, aby nepřišel o svědky.
ROM. Jak to myslíš?
SOF. Prostě buď opatrný a užívej si jen v přítomnosti svědků.
POZN. Moment, prosím vás, vždyť to vůbec nedává smysl. Vy jste zjevně nepochopili tu Plautovu
slovní hříčku, že?
SOF. No, neříkám, že se mi to nezdálo nějaké divné…
POZN. Takže krátká lekce latiny – testes jsou sice svědkové, ale taky, no, chápete…
SOF. Aháá, už chápu!
POZN. A jde o to, že ztrátou dobré pověsti přichází římský občan také o možnost dožadovat se
něčího svědectví u soudu – stává se v právnické terminologii intestabilis. To slovo ovšem
také může znamenat, že je, ehm, jaksi tělesně indisponován…
SOF. No to je geniální dvojsmysl! Tak já to zkusím ještě jednou, jo?
ROM. To bych si, přísahám bohům, nedovolil!
SOF. To bych ti radil! Kdo má za ušima, ten dobře ví, že v milostných avantýrách je hlavní
nedostat se do potíží, a dává si vždycky pozor, aby mu někdo neuřízl… Totiž aby si neuřízl
ostudu.
ROM. Jak to myslíš?
SOF. Prostě buď opatrný. Na to, aby sis mohl jen tak mir nichts dir nichts užívat, na to holt musíš
mít koule.
ROM. Ale tady bydlí kuplíř.
SOF. Tak to pak beze všeho. Nikdo ti přece nemůže bránit koupit si něco, co je volně k mání, když
na to máš. Stejně jako nemůže nikdo nikomu zakazovat, aby chodil po veřejné ulici, dokud si
- 5 -
40
50
60
70
ovšem nezačne prošlapávat cestičku do cizí zahrádky za plotem. Když nebudeš mít pletky
s vdanou, vdovou nebo s pannou, s mladistvými pod zákonem nebo s chlapečkama, užívej si,
s kým chceš.
ROM. Ale vždyť říkám, že je to dům kuplí…
SOF. K čertu s ním!
ROM. S kým zas?
SOF. S tím odporným pelešnickým doupětem!
ROM. Jasně, jen mi pořád skákej do řeči!
SOF. Beze všeho, jak je libo.
ROM. Tak budeš už zticha!?
SOF. Vždyťs říkal, pane, že ti mám skákat do řeči.
ROM. No tak teď ti to zakazuju! Abych to teda konečně dořekl, tomu kuplíři tady patří ta dívenka…
Errotium se jmenuje!
SOF. Hmmm, Erotium…
POZN. S dvěma r! Od slova error, a ne eros!
ROM. Chce z té dívky udělat děvku.
SOF. Jako ten kuplíř?
ROM. Teď jsi na to kápl!
SOF. Tak to abych to utřel.
ROM. Fakt mi lezeš na nervy! Bláznivě mě miluje…
SOF. Kuplíř?!
ROM. Né, probohy, přece ona, ta dívka, Errotium.
SOF. Nějak se v tom začínám ztrácet. No, každopádně tajné milostné pletky, to je učiněná
pohroma.
ROM. Přesně, jak říkáš.
SOF. Hele, a už jsi s ní něco měl? Už je ruka v rukávě?
ROM. Kdepak, já jsem se jí ani nedotkl! Je čistá jako lilium. Teda leda že by přišla trošičku k úhoně
tím pusinkováním…
SOF. Pamatuj si! Kde je kouř, tam bývá i oheň. Od kouře se nespálíš, ale s ohněm si není radno
zahrávat. Kdo si chce smlsnout na mandličce, počítá s louskáním. No a kdo chce do postele,
začíná líbáním.
ROM. Ale moje Errotium je ještě panna, s nikým nic nemá! Ani neměla!
SOF. No jasně, jako každá holka v bordelu.
ROM. Co si to o ní myslíš? Vždycky, když se potajmu setkáme, sotva mě políbí, hned zase uteče.
A za to všechno může ten kuplíř, co teď chodí přespávat do Asklépiova chrámu a myslí si, že
mu bůh lékařství vyléčí revma. Grázl jeden!
SOF. Proč grázl?
ROM. Protože za ni chce děsnej balík – třicet min – a nic s ním nehne. Když se snažím smlouvat,
chce ještě víc.
SOF. A cos‘ čekal od kuplíře? Nějakou akční nabídku? Kde to žiješ?
ROM. Už jsem poslal Darmojeda do Megalopole za jedním svým dobrým přítelem, aby mi půjčil.
Jestli se ale vrátí bez peněz, tak už vážně nevím, kam se obrátím.
SOF. Radil bych doprava, když tě smrtelníci nechali ve štychu.
- 6 -
80
90
100
ROM. Máš pravdu, Sofistiku, tady má přece oltář bohyně Venuše, které jsem slíbil obětovat
snídani.
SOF. Cože? Ty jí chceš obětovat svoji snídani?!
ROM. Jasně, moji, tvoji a všech tady těch!
SOF. Chceš, aby chudinka Venuše hodila šavli?
ROM. (na otroka) Chlapče, podej mi ten džbán.
SOF. Co chceš dělat?
ROM. Uvidíš. Za těmi dveřmi pospává na stráži stará vrátná, co si moc ráda přihne vína – a nejradši
neředěného. Jmenuje se Castoria.
SOF. Cože, Chlastoria?
ROM. Máš pravdu, to by sedělo víc. No prostě je to opravdu veliká milovnice vína. Stačí jen lehce
pokropit dveře a ona hned zavětří, že jsem tady, a přijde mi otevřít.
SOF. Takže ten džbán vína, co neseme, je pro ni?!
ROM. Máš snad zase něco proti?
SOF. No to teda mám! To jsme ho rovnou mohli vylít do kanálu! Já myslel, že je to pro nás.
ROM. Nech toho remcání. Třeba nám něco nechá.
SOF. Ta určitě. Vždyť ona je jako bezedný sud!
ROM. Hele, pojď radši se mnou k těm dveřím a dělej, co říkám.
SOF. K vašim službám, pane.
ROM. Jen si dejte, milé dveře, napijte se na zdraví – a nezapomínejte, kdo vám tohle dobré víno
nosí! (kropí dveře vínem)
SOF. Dáte si k tomu vínu olivy, nebo třeba kaviár? A co takhle tuřín? Ten je prej dobrej na
kocovinu…
ROM. Probuďte svou strážkyni, ó dveře, ať přijde mi sem otevřít.
SOF. Pošlete mu sem už konečně toho svýho Kerbera, co vás hlídá líp, než kdyby tudy vedla cesta
do Hádu…
POZN. To tam není!
SOF. No jo, pardon, nechal jsem se trochu unést. Ale hodilo by se to tam, ne? Mýty, báje, antika…
Už mlčím.
(na Romantika) Co blázníš? Nelej to tam všechno!
ROM. Neraď. Vidíš, jak se ty překrásné dveře pomalounku potichounku otvírají? Taková nádhera!
SOF. Jenom čekám, kdy je začneš líbat…
ROM. Sklapni! A zhasni!
SOF. No jo.
Vzdálí se a pozorují Castorii, která vychází z kuplířova domu, leze po čtyřech a čenichá.
CAS. (zpěv) Slaďoučký odér vinného moku
mě pod krkem chytil a ke dveřím táhne.
Kdepak tě, vínečko, rozmilé mám?
Tady jsi! Zdráv mi buď, Bakchu, můj pane.
Jsem zralá jako ty – krásný jsme pár!
Ty jsi mi dražší než nejdražší zboží,
- 7 -
110
120
130
záříš jak rubín a vůní překonáš vanilku, myrtu, šafrán i růži.
Chci, abys zkropilo jednou můj hrob –
Proč vůbec marním tu čas s nosem u pasu?
Chci si dát konečně pořádně do nosu!
Apage, mámení! Kdepak jsi, broučku?
Lahvinko, pojď ke mně, spojme svá hrdla,
ať víno proteče ze dna – až do dna.
Ha, tady cítím stopu, tudy to vezmu.
ROM. Ta stařenka má malinko žízeň.
SOF. Jak moc malinko má žízeň?
ROM. Nepřehání to, stačil by jí jeden sud.
SOF. Jak tě tak poslouchám, spíš bych řekl, že by zvládla vypít na ex celý vinný sklípek! A jaký má
na to víno čuch! Kam se na ni hrabe kdejaký pes.
CAS. Haló! Kdo to tady mluví? (šourá se po scéně opačným směrem)
ROM. Myslím, že bych se jí měl ozvat. Jdu za ní. Pojď zpátky, na mě hleď, Auroro!
CAS. Kdo mi to poroučí?
ROM. To jsem já, tvé rozmilé vínečko, tvůj pán Bakchus. Jen pojď a napij se, své vyschlé hrdlo
svlaž, probuď své smysly a utiš tu palčivou žízeň…
CAS. Kde je, kde je to víno?
ROM. Jdi za svitem svíce.
CAS. Zapřísahám tě, přistup blíže.
ROM. Buď zdráva!
CAS. Jak mám jako být zdravá, veď smädná som ako ťava!
ROM. Neboj, už to bude, hned se napiješ.
CAS. Včera bylo pozdě!
ROM. Dejte si, milá dámo. (podává jí amforu)
CAS. Na zdraví, můj nejmilejší!
SOF. No honem, tak už to tam kopni, nádobo bezedná. Vrchem dovnitř a spodem ven a hlavně se
z toho ne…nezalkni!
ROM. Buď z ticha! Neříkej jí nic ošklivého!
SOF. Tak jí mám rovnou něco ošklivého udělat?
CAS. Ó vznešená Venuše, z toho mála, co sama mám, malinko ti sem uliju – ovšem dost nerada.
(ulévá na oltář víno) Protože tobě všichni milenci, co stejně pořád jen popíjejí, ulívají, aby si
tě naklonili. Kdežto mně hned tak někdo…nenaleje. (začne hltavě pít)
SOF. Jen se podívej, jak to ta babizna do sebe klopí, div se nezalkne. Takové dobré falernské…
ROM. Sakra, jsem v háji! Nevím, jak jí to mám říct.
SOF. Tak, jak jsi to teď řekl mně.
ROM. Co?
SOF. No, že jsi v háji.
ROM. Ale sám běž do háje!
SOF. No tak, řekni jí to…
CAS. Áááá!
- 8 -
140
150
SOF. Tak co? Chutnalo? Spokojená?
CAS. Jo.
SOF. Taky bych byl spokojený, kdybych ti teď mohl jednu vrazit!
ROM. Buď zticha!
SOF. Au! Už mlčím… Ale vážně pije jako duha, co? A přitom ani nekáplo. (pohlédne pod Castorii)
Zatím…
ROM. Tak mám jí to teda říct?
SOF. Co jako?
ROM. Že jsem v háji.
SOF. Jen do toho!
ROM. Poslyš, Castorie, musím ti něco říct. Jsem ztracen.
CAS. Zato já už jsem se našla… A jakpak to, mladý pane?
ROM. Protože nemůžu být se svou milovanou.
CAS. Ale no tak, mladý pane, nechte toho fňukání. Postarejte se radši, abych měla co pít, a já vám
přivedu tu slečinku, bez které tak nemůžete být. (odchází zpět do kuplířova domu)
ROM. Ó paní, jestli dodržíš svůj slib,
révovou sochu dám ti postavit!
Pomník z vypitých amfor ať navěky všem hlásá:
víno je paní Castorie jediná láska a spása!
Vždyť kdo na světě bude šťastnější než já,
přijde-li konečně za mnou má jediná!
Co říkáš, Sofistiku?
SOF. No jo, když je někdo zamilovaný a bez peněz, to je holé neštěstí.
ROM. Tak to se pleteš. Dnes už určitě dorazí zpátky Darmojed i s penězi, pro které jsem ho poslal.
SOF. Ten a s penězi? Četl jsi někdy Plauta?
POZN. Postava parazita, neboli příživníka, v římské komedii je notoricky závislá na svém patronovi.
Že by parazit získal nějaké peníze (zpraží Romantika pohledem), je krajně nepravděpodobné.
ROM. A co kdybych šel k těm dveřím a zkusil je očarovat?
SOF. Jestli chceš, já ti bránit nebudu, pane. Jen žasnu nad tvou morální proměnou. Tobě snad
přeskočilo?
ROM. (zpívá u dveří kuplířova domu) Závoro, závoro, zdravím tě uctivě,
rád tě vidím, rád tě mám!
Prosím tě, žádám tě, zapřísahám:
Závoro ty nekrásnější
s láskou mojí soucit měj,
kvůli mně se rozhoupej,
vyskoč z pantů, hned teď povol,
mojí milé ke mně dovol.
Já bez ní nemůžu být…
Jen se podívej, jak tvrdě spí, závora zatracená! Má úpěnlivá prosba s ní ani nehne. Vidím,
závoro, že si mé úcty k tobě ale vůbec nevážíš! Pst, tiše!
- 9 -
160
170
180
SOF. No, já jsem ticho celou dobu.
ROM. Něco slyším. Že by mě přece jen ta závora vyslyšela?
Opět se vzdálí. Z kuplířova domu vychází Castoria společně s Errotium.
CAS. Tak pojď, má milá, ale hlavně potichu. Opatrně otvírej ty dveře a pozor na panty, ať
nevrznou! Ještě by se pán mohl dozvědět, co tu provádíme. Počkej, trošku je radši přimáznu.
(polévá pant vodou)
SOF. Jen se podívej, jak to té staré bábě s Parkinsonem pálí! Sama ví, že když se namaže, všechno
jde hladce. A s dveřmi je to zrovna tak. (Castoria hned odchází zpět do kuplířova domu)
POZN. Tak to je ta Romantikova vyvolená – Errotium – u Plauta se jmenuje Planesium, což by se
dalo přeložit jako „malá tulačka“, proto Errotium s dvěma r – neplést! Bydlí sice u kuplíře,
takže by člověk řekl, že bude poskytovat…jisté služby a že nebude svobodná Římanka,
nýbrž otrokyně. V plautovské komedii se ale vždycky nakonec ukáže, že dívka je
svobodného původu, jen ji v dětství unesli piráti, ztratila se při ztroskotání lodi, zřítilo se
lešení nebo jiná podobná katastrofa – následkem čehož se dostala do domu kuplíře, který
s ní ovšem nakládá s neobvyklou jemností. Dívka je tedy i po letech pobytu v bordelu stále
panna a zamilovaný mladík si ji podle římských mravů může vzít za ženu.
ERR. Tak kdepak jsi, kdož jsi mě dal předvolat k tomu dnešnímu stání? Že prý když se
nedostavím, sama Venuše mě odsoudí. Tak jsem se tedy dostavila, a kde jsi ty? Proč se také
nepo…nedostavíš?
ROM. (volá na ni z povzdáli) Už stojím, má drahá, a kdybych nestál, bylo by to trestuhodné.
ERR. Ale to je nepřípustné, abys stál…tak daleko ode mě, můj milý. Jen pojď blíž.
ROM. Ach Sofistiku, Sofistiku!
SOF. Proč mě voláš, pane?
ROM. Není překrásná?
SOF. Vskutku překrásná.
ROM. Cítím se jako bůh.
SOF. A přitom jsi prachobyčejný smrtelník.
ROM. Viděl jsi snad či uvidíš-li kdy stvoření krásnější, bohům podobnější?
SOF. Neviděl… Zato s lítostí pozoruji, že nejsi zcela při smyslech.
ROM. Otroku nejapný, radši mlč!
SOF. Jen blázen stojí na místě, místo aby objímal svou milou, když už konečně může.
ROM. Má pravdu! Vždyť skutečně není nic, po čem bych celou tu dobu toužil víc!
ERR. No tak mě přece obejmi!
ROM. (konečně ji obejme) Pro tohle jediné stojí za to žít! Když nám tvůj pán brání, abychom byli
spolu, vezmu si tě tajně.
ERR. Že nám můj pán brání? Nebrání a nezabrání! Nás rozdělí jedině smrt!
SOF. (k publiku) Nemějte mi to za zlé, vážení, ale ten můj pán se vážně zbláznil! Milovat se musí
s mírou, prostě jen tak akorát – to se nemůže nic stát. Ale samou láskou bláznit – to nemůže
dobře skončit. A můj pán už zjevně samou láskou přišel o rozum.
ROM. Ať si králové mají svá království, ať si boháči nechají své bohatství, své zásluhy, čest, slavná
vítězství. Dokud mně nikdo nezávidí, každému, co jeho jest.
- 10 -
190
200
210
SOF. Nerad ruším, pane, ale jestli ses nerozhodl dělat Venuši noční ostrahu, měli bychom už jít.
Co nevidět bude svítat.
ROM. Ššššš…
SOF. Jaképak šššš? Ty jako nehodláš jít spát?
ROM. Já spím, tak neruš.
SOF. Ale ty nespíš.
ROM. Ale to víš, že spím. A sním svůj sladký sen… (oba jsou stále v objetí)
SOF. Slečinko, to se nedělá, chovat se takhle nevhodně k někomu tak hodnému.
ERR. Kdyby ses chystal jíst a někdo by ti sebral jídlo rovnou z talíře, taky by ses zlobil.
SOF. Tak to je konec… Jak koukám, jsou v tom oba až po uši a nehledí napravo ani nalevo, jako by
se pomátli. No jen se podívejte, jak se samou láskou rozplývají. Už se skoro ani v objetí
neudrží… Tak jdete už od sebe!?
ERR. Žádné lidské štěstí není dokonalé. To naše zkrátka kazí ten protiva. (pohodí hlavou směrem
ke kuplířovu domu)
SOF. Cos to řekla, ty nestydo? Co mi máš co říkat „protiva“, hampejznice jedna? Ty vyzáblá
násosko! Ty komediantko!
ROM. Tak ty budeš nadávat mé Venuši? Nějaký špinavý otrok si tady na mě bude vyskakovat?
SOF. Na tebe, snad na ni, ne?
POZN. Neslyšel jsi nikdy o zprostředkované urážce? V Římě to byla běžná praxe.
ROM. Tak to ne! No počkej, tohleto si šeredně odskáčeš! To máš za ty svoje řeči, aby sis příště
dával pozor na jazyk! (bije ho)
SOF. (schovává se za Errotium) Pomoc, ó „Venuše“, patronko flámů!
ROM. Tak ty si nedáš pokoj, darebáku?
ERR. Nech ho. Vždyť je to jak mlátit prázdnou slámu.
SOF. Dopouštíš se neskonalé ničemnosti, pane! Nejenom, že se tajně scházíš s touhle hloupou
husou, ale ještě mě biješ. Mě, který ti tak dobře radí. Je vůbec možné, aby ses choval tak
nerozumně?
ROM. Ukaž mi někoho, kdo je zamilovaný a chová se přitom rozumně, a dám ti tolik zlata, kolik
sám váží.
SOF. To já bych dal klidně celé zlaté rouno, kdybych mohl místo tebe sloužit někomu
normálnímu.
ERR. Sbohem, má lásko, slyším, jak rachotí závora chrámových dveří. Strážce už se je chystá
otevřít. Řekni, jak dlouho ještě budeme muset naši lásku ukrádat takhle po nocích?
ROM. Už dlouho ne! Před třemi dny jsem poslal Darmojeda do Megalopole pro peníze, dnes už
bude určitě zpátky.
ERR. I „dlouho ne“ je moc dlouho!
ROM. Jak je Venuše nade mnou, přísahám, že tě nenechám v tomhle domě už ani den a budeš
konečně svolná…totiž volná.
ERR. Jen abys na tu svoji přísahu pamatoval. Tady máš ještě hubičku, než půjdu
ROM. Při bozích, i kdyby mi nabízeli vládu nad celým Římem, za tebe bych ji nikdy nevyměnil. Kdy
tě zas uvidím?
ERR. Jestli mě opravdu miluješ, tak splň, co jsi slíbil. Přestaň chodit kolem horké kaše a prostě si
mě kup. A ne aby tě někdo přeplatil! Pá! (odchází zpět do kuplířova domu)
- 11 -
220
230
240
250
ROM. Tak jsem zas sám a touhou umírám…
SOF. Jestli tu někdo umírá, tak jsem to já! Zmlácený a nevyspalý!
ROM. Jdeme. (oba odcházejí i s otroky do Romantikova domu)
Dějství druhé
Rozední se. Z Asklépiova chrámu vychází kuplíř.
POZN. A tady máme první zápornou postavu hry – kuplíře Pornotéka. V originále se jmenuje
Cappadox, protože Kappadokie, bývalá římská provincie v dnešním Turecku, byla v Plautově
době proslulá jako zásobárna kvalitních…eee…otroků určených pro…no…lupanária… To si
dohledejte. Kuplíře nemá v plautovské komedii nikdo rád a bývá vykreslený v těch
nejčernějších barvách. Ostatně přesvědčte se sami.
PORN. Rozhodl jsem se, že v tomhle chrámu nezůstanu už ani minutu. Asklépios mi dal dost jasně
najevo, že mu na mně nezáleží a nehodlá mě uzdravit. A mně zatím ubývá sil a přibývá kil.
Slezina mě tlačí jak utažený opasek a břicho mám, jak kdybych čekal dvojčata. Mám pocit,
že co nevidět prasknu.
SOF. (vychází z Romantikova domu, mluví k Romantikovi, který je uvnitř) Udělal bys nejlépe, pane,
kdybys dal na mě a přestal se bát, že se Darmojed nevrátí z Megalopole. Podle mě určitě ty
peníze donese. A i kdyby ne, vrátí se určitě – ani rozžhaveným železem by ho totiž nikdo
nepřinutil, aby se dobrovolně vzdal svého koryta.
PORN. Kdo to tady mluví?
SOF. Koho to tu slyším?
PORN. Není to Sofistikus, Romantikův otrok?
SOF. Co je to tu za chlápka? Břicho má jak bečka, žlutý je jak papyrus… To břicho je mi
povědomé, ale ta barva mě nějak mate. Už vím! Vždyť je to kuplíř Pornotékus. Půjdu za ním.
PORN. Buď zdráv, Sofistiku.
SOF. No spíš ty buď zdráv, ty starej prasáku. Jak se vede?
PORN. Ještě žiju.
SOF. A koukám, že tak, jak si zasloužíš. Co je s tebou?
PORN. Ále, ta slezina mě asi brzo zabije. Berou mě ledviny, plíce se mi můžou rozervat, játra mám
v sakrech, srdce na dranc a do střev mě berou křeče.
SOF. To vypadá na pořádnou cirhózu.
PORN. No jen se posmívej nemocnému člověku.
SOF. Hele, dej na mě. Počkej ještě pár dní, co ti ty střeva úplně vyhnijou, a můžeš na nich pěkně
vydělat. Vem si takový garum, tu omáčku. To jsou v podstatě shnilý ryby a jak jdou na
dračku! Říkám ti – to bude nakonec to nejlepší, co v tobě je.
PORN. Při Herkulovi, ta slezina, to bude moje smrt!
SOF. To bude nejlepší…když se půjdeš projít. No, procházky jsou na slezinu nejlepší.
PORN. Už toho nech, prosímtě, a radši mi řekni: když ti povím, co se mi dnes v noci zdálo, uměl bys
mi to vyložit? (ve dveřích Romantikova domu se objeví kuchař)
SOF. No ovšem! Ten nejlepší vykladač božských úradků stojí přímo před tebou. Vždyť sami věštci
si ke mně chodí pro radu. A co jim řeknu, to pak hlásají.
- 12 -
260
270
280
KUCH. No tak, Sofistiku, co tady obejduješ? Jak mám podle tebe vařit Darmojedovi na uvítanou,
když jsi mi ještě nic nedonesl?
SOF. Hned to bude, jen co tady tomu vyložím sen.
KUCH. Ty? No hlavně že když se něco zdá tobě, utíkáš vždycky pro radu za mnou.
SOF. No to je fakt.
KUCH. Neříkal jsem ti, že mi máš něco donést?
SOF. Tak zatím řekni ten svůj sen jemu. Přenechám tě schopnějšímu vykladači. Všechno, co vím
o snech, mám od něho.
PORN. Jen aby se dost snažil.
SOF. To on bude. (odchází do města)
PORN. To už se dnes jen tak nevidí, aby si někdo tak vážil svého učitele. No tak mě poslouchej.
KUCH. Poslouchám. Sice to normálně nedělám, ale pokusím se.
PORN. Dnes v noci se mi zdálo, že se mi ve snu zjevil Asklépios. Seděl daleko ode mne a zdálo se mi,
že ke mně nejde a že mu na mně vůbec nesejde.
KUCH. A ostatním bohům jakbysmet – ti vždycky drží basu. Není divu, že je ti čím dál hůř. Spíš než
k Asklépiovi bys měl jít nocovat do chrámu Jova Kapitolského – ten přece bdí nad sliby všech
počestných kuplířů.
PORN. Pche, kdyby všichni, kdo kdy křivě přísahali, chodili spát k Jovovi do chrámu, tak by se na
Kapitol ani nevešli.
KUCH. Dej na mě, hleď si usmířit Asklépia, jinak se od tebe bude zdraví dál držet v uctivé
vzdálenosti, zrovna jako on v tom tvém snu.
PORN. Máš pravdu, hned se půjdu modlit. (odchází zpět do chrámu)
KUCH. Hodně neštěstí! (odchází do Romantikova domu)
SOF. (vrací se z města) U všech bohů všemohoucích! Není možná! Nevrací se támhle Darmojed z
Megalopole? Hej, Romantiku, pojď sem, no honem, pospěš si!
ROM. (vychází z domu s několika otroky) Co tady tak hulákáš?
SOF. Darmojed je tady, už běží, hele, támhle je, na konci ulice! A něco křičí. Pst, ať ho slyšíme!
ROM. Dobrý nápad.
Objeví se Darmojed, utíká, lape po dechu.
DAR. (zpěv) Z cesty, honem, uhněte mi, ať už známe se, či ne,
úkol svůj já splnit spěchám – honem stranou utečte!
Kdo mně z cesty neuhne, ten nemůže mít jistotu,
že ho v běhu hlavou, loktem či kolenem nesmetu.
Zčistajasna, rychle, spěšně pán mi úkol uložil,
že i kdyby kdovíkdo se do cesty mi postavil,
nic já nedbám, abych plavmo z chodníku ho nesrazil.
I kdyby to byl sám stratég, tyran, tržní inspektor
nebo jiná celebrita – starosta či primátor.
- 13 -
290
300
310
(recitativ) A tihle Řekové, co si tu vykračují navlečení do pallia s plachetkou na hlavě, plná
náruč knih a košíček s jídlem, ti přivandrovalci, co věčně někde postávají, diskutují, vedou
dialogy, motají se, překážejí v cestě, jak pávi se nesou s těmi svými moudry. Přitom je věčně
vidíš nasávat někde v pajzlu, jen co něco ukradnou. Vysedávají tam v těch svých
plachetkách, popíjejí svařák a pak se nadraní s mrzutým výrazem motají po ulici… Jestli já do
někoho z nich narazím, tak to ode mě schytá, až ducha vypustí – pěkně smrdutýho! A běda,
jestli mi přijde do cesty nějaký ten povaleč nebo jeho otroci, co si hrajou na ulici s míčem.
Útočník nebo obránce, je mi to jedno, všechny je zadupu do země!
(zpěv) Jen ať radši všichni pěkně doma sedí v bezpečí,
ať se střetu se mnou vyhnou a pak v koutě nebrečí!
ROM. Dobře to říká, jenže s tím nic nezmůže. S těmi otroky je to teď čím dál horší. Jsou jako
utržení ze řetězu.
POZN. A konečně s velkou slávou přichází hlavní postava hry – parazit Curculio, v našem překladu
Darmojed.
TOM. No moment, neměl se jmenovat Krutihlav? Vždyť curculio je ve skutečnost brouk. Pravda,
krutihlav je sice pták, ale aspoň je to živočich.
DAN. Ale ne parazit, proto jsme se přece shodli na tom, že se bude jmenovat Škrkavka.
RAD. Škrkavka je ale hrozně nechutná, já hlasoval pro Vyžírku, i když to není živočich.
POZN. (do publika) No, jak vidíte, najít adekvátní překlad tohoto jména je pravděpodobně
nemožné. Proto mu budeme prostě říkat Darmojed (důrazný pohled na ostatní), i když to
není žádný brouk nebo jiný parazit, ale každopádně to hezky vypovídá o charakteru téhle
postavy. Parazit je vlastně klient svého patrona, propuštěný otrok nebo chudý Říman, který
je závislý na dobročinnosti svého ochránce. V plautovské komedii bývá většinou dosti
nesympatickou postavou a zajímá ho zpravidla jen to, kde a jak se co nejlépe a hlavně
zadarmo najíst. Ale ve hře Curculio je naopak ústředním hybatelem děje a přebírá funkci
chytrého otroka.
DAR. (do publika) Lidi, kdo mi řekne, kde najdu Romantika, svého nebeského dobrodince? Strašně
to spěchá, musím s ním okamžitě mluvit!
SOF. Shání se po tobě, pane.
ROM. Tak co mu jít naproti? Haló, Darmojede, taky s tebou chci mluvit.
DAR. Že bych zaslechl svoje jméno? Kdo mě to volá?
ROM. Někdo, kdo se s tebou moc chce setkat!
DAR. Určitě ale ne víc, než já s tebou!
ROM. Darmojede, má jediná naděje, co jsem se tě načekal, buď zdráv!
DAR. I ty buď zdráv, pane!
ROM. Jsem rád, že ses v pořádku vrátil. Podej mi ruku. Tak kde je moje záchrana? U Herkula tě
prosím, mluv!
DAR. U Herkula, kde je moje záchrana? (začíná omdlévat)
ROM. Co je s tebou?
DAR. Temnoty mě obstupují, kolena se mi podlamují…jaký mám hlad.
ROM. Jejda, to bude asi únavou.
- 14 -
320
330
340
DAR. Drž mě, drž mě, prosím tě.
ROM. Podívejte, jak zbledl. Rychle mu přistrčte židli, ať si může sednout, honem! A džbán s vodou!
No tak!
DAR. Asi omdlím.
SOF. Chceš se napít vody?
DAR. Pokud v ní plavou játrové knedlíčky, tak sem s ní.
SOF. Do háje s tebou, fakt už!
DAR. Ach, jak já toužím po pravé vůni domova!
SOF. Není problém. (Sofistikus s otroky pouštějí větry)
DAR. Ehm, co to jako děláte?
SOF. No, chtěl jsi přece cítit vůni domova.
DAR. Ale tohle není žádná vůně domova!
ROM. A co teda chceš?
DAR. No přece jíst a cítit vůni domácí kuchyně!
SOF. Šlak aby tě trefil!
DAR. K tomu nemám daleko! Zrak se mi kalí, na jazyku mám kopřivku a hroznou žaludeční
migrénu k tomu. Po cestě mě postihl akutní nedostatek potravy, následkem čehož mám teď
úplně prázdné břicho.
ROM. Neboj se, hned dostaneš něco k jídlu.
DAR. Něco! To je v mém stavu příliš vágní útěcha. Nemohl bys být trochu konkrétnější?
SOF. Kdybys věděl, co všechno na tebe zbylo.
DAR. Chci, chci to vědět! A hlavně kde! Můj jazýček s tím vším neprodleně potřebuje něco osobně
probrat!
ROM. Kýta, pajšl, vemínko, brzlík…
DAR. Všechno tohle, říkáš? To možná tak pod zámkem někde ve špajzu.
ROM. Kdepak, všechno pěkně na mísách – nechal jsem to připravit, když jsem se dozvěděl, že
přijdeš.
DAR. O tomhle se mnou nežertuj!
ROM. Je to pravda, jako že mě Errotium miluje – tak jako já ji! Ale pořád jsem se nedozvěděl, jaks'
pořídil.
DAR. Nic nenesu.
ROM. Tak to je konec!
DAR. Ale ne, (podívá se jakoby na hodinky) vždyť jsme teprve v půlce… Potom, co jsem se dal na
tvůj příkaz na cestu, dorazil jsem do Megalopole. Vyhledal jsem tvého přítele a poprosil ho,
aby ti půjčil peníze. Kdybys ho viděl – tak moc ti chtěl pomoct, nechtěl tě zklamat. Sluší se
přece, aby si přátelé pomáhali. Odpověděl mi stručně a na rovinu, že co se peněz týče, má
velký…kulový. Stejně jako ty.
ROM. Ty mě chceš zničit.
DAR. Kdepak, právě že tě zachraňuju. Poslouchej. Když jsem dostal tuhle odpověď, zamířil jsem
na fórum a zoufal si, že jsem šel takovou dálku zbytečně. V tom náhodou uvidím vojáka, tak
jdu k němu a pozdravím ho. „Buď zdráv,“ on na mě, potřese mi rukou, vezme si mě stranou
a ptá se, proč jsem přišel do Megalopole. Tak mu říkám, že jen tak, pobavit se. A v tom on na
mě, jestli prý znám bankéře Hypotéka z Epidauru. Tak říkám, že ano. „A co Pornotéka, toho
- 15 -
350
360
370
kuplíře?“ pokračoval. Přikývl jsem, jako že čas od času se u něj zastavím. „A co je s ním?“
ptám se já. „Ále, koupil jsem od něj slečinku za třicet min a za její šaty a šperky jsem musel
přihodit dalších deset.“ „A už jsi mu ty peníze dal?“ ptám se. A on že ne, že jsou v úschově
právě u toho bankéře Hypotéka, na kterého se předtím ptal. Prý mu nařídil, ať se postará
o to, aby tu holku i se šaty a šperky kuplíř vydal jen tomu, kdo mu ukáže dopis zapečetěný
tady tímhle prstenem (ukazuje svůj pečetní prsten). Když mi tohle všechno řekl, začal jsem se
tvářit, jako že chci odejít. Hned mě volal zpět a prý jestli bych s ním nechtěl povečeřet. No
tak to jsem nemohl odmítnout, už z principu. Povídá mi, „pojďme ke mně, najíme se
a pobavíme…“ Takový plán si dám líbit. Nač zbytečně protahovat den a plýtvat tak
večerem? „Výborně, k večeři už je všechno připravené – a my jsme připraveni k večeři!“ Když
jsme pojedli a popili, nechal voják přinést kostky a že prý si s ním mám zahrát. Tak vsadím
svoji tuniku, on zas svůj plášť, a než jsme začali, vyslovil pro štěstí jméno – Errotium.
ROM. Mojí Errotium?!
DAR. Počkej chvíli. Hodil a padli mu jen čtyři supi. Pak jsem vzal kostky já, vzýval jsem svoji kojnou
– Herkula nenažrance – a tradá, hodím královskou! Tak povídám, že si musíme připít,
a schválně jsem vybral ten největší pohár, co byl na stole. On ho naráz vypil, spadla mu hlava
a usnul. Tak jsem mu stáhnul tady ten prsten a potichoučku jsem slezl z lehátka, abych ho
nevzbudil. Jeho otroci na mě, že prý kam jdu. Tak jsem jim řekl, že tam, kam i císař pán
chodí pěšky. A jen co jsem zahlídnul dveře, vzal jsem roha.
ROM. To tě chválím!
DAR. Chválit mě můžeš, až se to, co bys rád, díky mně stane skutečností. Teď pojďme dovnitř
zapečetit ten dopis.
ROM. Zdržuju snad?
DAR. Ale napřed si dáme něco na zub – kýtu, vemínko, brzlík… Kus chleba a opečený flák
hovězího, to jednomu udělá dobře na žaludek. K tomu velký pohár a plný džbán, ať máme
jasnou mysl. Ty zapečetíš ten dopis, tenhle ti pomůže a já – já budu jíst! A u toho ti nadiktuju
ten dopis. Pojď teď se mnou do domu.
ROM. Už jdu. (všichni odejdou do Romantikova domu)
Dějství třetí
Směrem od města přichází bankéř Hypotékus.
HYP. Řekl bych, že jsem za vodou. Právě jsem provedl průběžné vyúčtování – má dáti, dal,
sečteno podtrženo – jsem boháč…
POZN. Postava bankéře je vedle kuplíře další zápornou postavou Plautových komedií. Je to
bezskrupulózní, penězchtivý a namyšlený paňáca, který nemá problém bezostyšně přiznat,
že mu jde jen a jen o to odírat svoje bezbranné věřitele. No, některé věci se zřejmě od
Plautových dob moc nezměnily…
HYP. Takže jak jsem říkal – jsem boháč. Tedy pokud nevrátím, co dlužím. Jestliže vrátím, co
dlužím, tak jsem ovšem v mínusu. Hrom aby do toho! Ale když nad tím tak uvažuju, jestli na
mě budou ti dotěrové dotírat, půjdu za prétorem. V tom našem…
- 16 -
380
390
400
410
420
POZN. Promiňte, jen bych to ráda dovysvětlila – u prétora by mohl bankéř vyhlásit osobní bankrot,
čímž by byly všechny jeho dluhy smazány.
HYP. (už se po ní lehce nervózně dívá) V tom našem „finančním sektoru“ se stejně většina bankéřů
chová stejně. Jeden od druhého si půjčují, ale nevrací nikdo nikomu. A když se někdo
dožaduje plnění závazků příliš nahlas, zúčtují s ním ručně stručně. Kdepak, když jeden lehce
přijde k penězům, měl by si na ně dávat pozor, jinak se mu může velmi lehce stát, že o ně
stejně lehce zase přijde. Teď by se mi hodilo koupit si nějakého pěkného chlapečka, abych
z něho něco měl… No chybí mi hotovost, no!
POZN. Moment, tohle místo je ale interpretačně problematické. S tím chlapečkem to taky může
být tak, že… (bankéř na ni hodí zlý pohled) No dobře, tahle možnost je asi
nejpravděpodobnější…
DAR. (vychází s otrokem z Romantikova domu, otáčí se a mluví do domu) Když se pořádně najím,
nemusíš mi už nic říkat. Všechno vím, všechno znám. Vyřídím ti tu záležitost s elegancí sobě
vlastní, tak už mlč! (k sobě) Sakra, ale pěkně jsem se nacpal, jen co je pravda. Ale přece by se
mi v břiše našel ještě jeden pokojíček, kam by se vešlo i to, co zbylo z toho, co zbylo… Ale
počkat! Co to tam stojí za zahalenou osobu, co vypadá, že jde pozdravit Asklépia? No není to
zrovna ten, koho hledám? (otrokovi) Pojď honem, budu dělat, že ho neznám. (na Hypotéka,
nasadí si pásku přes oko a šlape si na jazyk jako součást maskování) Hola hej, na flovíčko!
HYP. Nazdárek, Kyklope.
DAR. Profím?! Děláš fi ze mě blázna?
HYP. Já myslel, že tvoje máma byla kyklopka, ti mají přece jen jedno oko.
DAR. To byl, hochu, katapult. V bitvě u Fikyonu.
HYP. No, mně po tom dohromady nic není, ale netrefila tě spíš amfora s odpadky z kuchyně?
DAR. Ten dovede panečku věštit, že by strčil do kapsy i Sybillu Kumskou. Takovým řízeným
střelám čelím docela často. (k Hypotékovi) Mladý muži, tohle zranění jfem utržil psi obraně
vlafti. Je to znamení mé ftatečnofti, takže tohle mi profím nedělej.
HYP. Tak ti mám udělat něco úplně jinýho?
DAR. Nech fi ty fvoje fóra, teda fóry a radši mě doveď k tomu, koho hledám, a bohatě fe ti
odměním…fvou vděčnoftí. Hledám bankése Hypotéka.
HYP. Co mu chceš? A kdo tě posílá?
DAR. To ti hned seknu. Pofílá mě můj pán, voják Gaiuf Omnibuf Paco, sečený Poclufemcluf.
HYP. Hergot, toho moc dobře znám – jenom to pitomé jméno mi zabralo celé čtyři tabulky. A co
tomu Hypotékovi chceš?
DAR. Doftal jfem psíkaz psinéft mu tenhle dopif.
HYP. A ty jsi kdo?
DAR. Já jfem jeho propuštěnec. Síkají mi Piuf.
HYP. Buď zdráv… Pie. Ale řekni – proč se jmenuješ Pius?
DAR. To máš tak: já fe rád napiju, a když piju, tak fe pak chovám jako f tvrdým y…
HYP. Tak to si hledej společnost jinde – já se s žádným Piem kamarádit nebudu. Nicméně ten,
koho hledáš, to jsem já.
DAR. Vážně? Ty jfi bankés Hypotékuf?
HYP. Osobně.
DAR. Mám ti od Gaia vysídit uctivé pozdravení a tohle ti pofílá.
- 17 -
430
440
450
460
HYP. Mně?
DAR. No tobě. Na, podívej fe na pečeť. Poznáváš ji, ne?
HYP. Jak bych nepoznával? Voják se štítem půlí mečem ve dví slona…
DAR. Můj pán mi nasídil, abych ti vysídil, abyf bezodkladně zasídil, co je v tom liftu napfáno. Bude
ti za to nefkonale vděčný.
HYP. Jen pomalu, nejdřív se pěkně podívám, co se tam píše.
DAR. Beze všeho, jak myflíš. (stranou) Jen když to z tebe vymámím.
HYP. „Voják Gaius Omnibus Paco, řečený Poclusemclus, posílá pozdrav Hypotékovi, svému
velectěnému hostiteli v Epidauru, a nechává se poroučet.“
DAR. (stranou) Je můj, sežral to i s navijákem.
HYP. „Co nejuctivěji tě žádám, abys muži, který ti přinese tento dopis, předal dívku, kterou jsem
tehdy v Epidauru koupil – za tvé přítomnosti jakožto prostředníka –, spolu s jejími šperky a
veškerým příslušenstvím. Však víš, jak jsme se dohodli: kuplíři dáš peníze a dívku tomuto
muži.“ A kde je tvůj pán? Proč nepřišel sám?
DAR. To je totiž tak. Psedevčírem jfme fe já a můj pán vrátili z Indie a on fi teď chce doma
v Megalopoli nechat poftavit obrovfkou fochu z ryzího zlata. Fedmimetrový pomník fvých
velkých činů.
HYP. Jakých činů?
DAR. Jen poflouchej. Během dvaceti dní fi úplně fám podmanil Peršany, Paflagoňany, taky
Kartágo, Araby, Galatfké, Kretény…totiž Kréťany, Fýrii, Rhodof i Američany…
POZN. (nadechuje se, že to chce komentovat)
DAR. (rovnou ji utne) Já vím, že to tam není!
(pokračuje) Pak taky Nenažranii a Nenapítii…
POZN. Tohle tam náhodou je úplně přesně!
DAR. …Kentaurii, Flotilii, Amazónii a celé Pobseží Kocoviny – zkrátka odhadem afi tak polovinu
všech národů fvěta.
HYP. Hotový Alexandr Makedonský.
DAR. Ty mi nevěsíš?
HYP. No já jen, že i kdybys všechny tyhle pronárody zavřel do ohrady jako kuřata, trvalo by ti
minimálně rok, než bys ji jenom obešel kolem dokola. Teď už je mi jasný, že musíš být od
Gaiuse, když plácáš takové nesmysly.
DAR. A mám jich v záfobě ještě víc, kdybyf chtěl. (ve dveřích chrámu se objeví kuplíř)
HYP. To zrovna! Nemám na tebe celý den. Pojď se mnou. Vyřídíme tu záležitost, kvůli které jsi
přišel. A hele, tady ho zrovna máme. Pornotéku, ty starej kuplíři, buď zdráv!
PORN. Těbůh…teda, těbozi!
HYP. Tak jakpak si stojí ta naše záležitost?
PORN. Většinou spíš polehává. No tak, co potřebuješ?
HYP. Tady máš peníze a tady tomuhle dej tu holku.
PORN. To mám jako porušit přísahu?
HYP. Bylo by to snad poprvé? Hlavně že dostaneš svoje prachy, ne?
PORN. Dobrá rada nad zlato. Tak pojďte.
DAR. A pofpěš fi, kuplísi, nemám čafu nazbyt. (všichni odejdou do kuplířova domu)
- 18 -
490
Dějství čtvrté
Z hlediště přichází chorégos.
CHO. Pěkného hochštaplera si ten Romantikus sehnal, jen co je pravda. Ani nevím, jestli je tenhle
Darmojed víc ovčák nebo čtverák. Docela se bojím, abych z něj vůbec dostal ten kostým, co
jsem mu na dnešek půjčil. Ačkoli vlastně, s ním se nemusím vůbec dohadovat – beztak má
všechny kostýmy na sebe napsané Romantikus. V každém případě se budu mít před tou
hereckou pakáží na pozoru… Nicméně, než zase přijdou na scénu, povím vám, kde tady
v Brně co najdete, kdybyste to náhodou potřebovali a třeba vám zrovna nešel internet.
Takže, nejlepší je vždycky začít na České – ať už potřebujete lepší mobilní tarif, chcete
přispět na handicapované děti nebo si koupit nejnovější titul z knižní produkce Háre Kršna.
A když budete mít štěstí, oblaží vaši duši rovnou nějaké to slovo Boží z úst zaručeného
Mesiáše. Když budete toužit po troše kultury, pokračujte na Svoboďák a cestou určitě
potkáte nejednoho skvělého muzikanta. Ti občas vyhrávají taky v myšině pod Hlavákem, ale
tam není radno se z jistých důvodů zdržovat příliš dlouho, i když tak nebezpečno jako
v nočních hodinách na Cejlu tam zas není, nebojte. Zachce-li se někomu nějakého toho
doupěte konzumu, nejblíž to bude mít asi do Špalíčku nebo do Vaňkovky, ale ten pravý
konzumní požitek samozřejmě může nabídnout jedině Olympia. A pozor – jede tam od
Vaňkovky zadara bus! Když budete chtít jen tak zevlovat, tak místní plankton se většinou
schází v Denisových sadech, kousek od Šilingráku. Tam taky nedaleko najdete hned několik
klubů, kde se po nocích schází budoucí elita národa. Ovšem pozor, poblíž je taky jeden, kde
by se měli mít na pozoru obzvláště pánové a neohýbat se pro drobák upadlý na zem. A nebo
právě naopak, to už záleží na vašich preferencích. Pro většinu pánů bude ovšem lepší volbou
Moulin Rouge. A nebo si můžete zajet na Lidickou. Co se restauračních zařízení týče, to
najdete v Brně v podstatě na každém rohu, i když jejich kvalita a úroveň se samozřejmě
různí. Pivo si tu můžete vypít jak v nóbl prostředí, tak taky v nějakém pajzlu typu Pomaláč.
Zkrátka vybere si každý… No nic, už slyším zase skřípat dveře, takže pokračování někdy
příště. (odchází zpět do hlediště)
POZN. Tak prosím vás, asi je jasné, že takhle to tam Plautus nenapsal. Takže abyste o to nebyli
ochuzeni, dovolila jsem si vám nakopírovat originální text s trochu přesnějším překladem.
Takže vám to tu s dovolením rozdám. Pošlete si to dozadu…
Z kuplířova domu vychází Darmojed (stále v přestrojení), který vede Errotium, a za ním Pornotékus
s Hypotékem.
DAR. Jen běž hezky psede mnou, holčičko, ať tě mám pěkně na očích. (ke kuplířovi) Nezapomeň,
jak pfal Gaiuf, že i všechny šperky a šaty jfou foučáftí obchodu.
PORN. To nikdo nepopírá.
DAR. No, ono je vždycky lepšejší fi to ujafnit.
HYP. Nezapomeň, kuplíři, jak jsme se dohodli. Kdyby se někomu čirou náhodou podařilo
prokázat, že ta holka není otrokyně, dostanu svoje peníze nazpátek – třicet min!
PORN. Nezapomenu, buď v klidu. Tvrdím snad něco jiného?
DAR. Teď ne… Však já ti to včas psipomenu.
- 19 -
500
510
520
PORN. Vždyť jo. Tak a tady ti tedy oficiálně předávám své zboží.
DAR. Ty psedáváš mně něco fvého? To jfte celí vy kuplísi. Nemáte nic kromě té fvé huby
nevymáchané, co zapse i nof mezi očima. Prodáváte, co není vaše, propouštíte, co vám
nepatsí, a rozhodujete fi jen tak mir nichtf dir nichtf o cizích životech, jako by byly vaše
vlaftní. Nikdo neudělá takovou hloupoft, aby fe za váf zaručil, a vy fami taky nikomu ručit
nemůžete, i kdybfte chtěli. Podle mého jfte vy, kuplísi, zvláštní lidfký druh, něco jako
mouchy, komási, štěnice, vši a blechy dohromady, proftě jako paraziti – na obtíž a jen pro
zloft. Zkrátka abfolutně k ničemu. Žádný flušný člověk fi vedle váf na fóru ani neftoupne.
Bojí fe, že by fe na něj hned oftatní začali koukat fkrz prfty a šísit o něm pomluvy, jak mrhá
penězi a nedbá na fvou dobrou pověft – ačkoli tseba vůbec nic špatného neudělal.
HYP. Koukám, že máš kuplíře přečtené jak slabikář, Kyklope.
DAR. Nemyfli fi, na bankése mám taky fvůj názor. Vy totiž nejfte o nic lepší. Kuplísi ještě afpoň
dělají fvoji špinavou práci někde ftranou, ale vy fi klidně vyložíte krám psímo uproftsed fóra!
Lákáte lidi na výhodný úrok a pak je fedsete z kůže, podobně jako oni (ukazuje na kuplíře) zaf
v těch fvých doupatech hrají na lidfké pudy. Posád aby kvůli vám někdo novelizoval
paragrafy o lichvě. A jen co fe fchválí, hned fi v nich najdete nějakou fkulinku a začnete je
porušovat. Vy bankési fi ze zákonů děláte afi tolik jako čajové líftky z vlažné vody.
POZN. (hrozivě se vztyčí)
DAR. (k poznámce) Já vím, já vím, Římani neměli čaj. (znovu k Hypotékovi) Vy bankési fi ze zákonů
něco děláte tak možná ve fvětě, kde je vasící voda ftudená…
POZN. No budiž.
HYP. Že jsem radši nemlčel.
PORN. Teda, jde ti to fakt dobře, mluvit o někom takhle nedobře…
DAR. Kdybych mluvil nedobse o dobrých lidech, uznávám, že by to fkutečně nebylo dobré. Ale
mluvit nedobse o lidech nedobrých je podle mého fkromného úfudku docela v posádku.
Zkrátka, Pornotéku, od tebe já bych fi nic nekoupil. Ani od žádného jiného kuplíse. Tečka.
Hypotéku, chceš něco?
HYP. Jen ti dát sbohem.
DAR. Fbohem! (otáčí se k odchodu)
PORN. Hej ty! Ještě jsme neskončili.
DAR. A co ještě chceš?
PORN. Dávej mi na ni pozor, aby se jí nic nestalo. Je to slušné děvče, víš, co tím myslím. Vychovával
jsem ji jako vlastní.
DAR. Když ti na ní tak záleží, dáš mi něco navíc, abych fe mohl lépe poftarat o její pohodlí?
PORN. Leda pár facek!
DAR. Fám byf zafloužil…
PORN. Co fňukáš, ty hloupá? Neboj se, prodal jsem tě sakra dobře, tak buď hodná holka a běž
pěkně s ním, krasavice moje.
HYP. Chceš ode mě ještě něco, Pie?
DAR. Buď f bohy a měj fe. Díky psevelice za tvé peníze a tvoji roli v tomhle dramatu.
HYP. Vyřiď šéfovi uctivé pozdravení.
DAR. Vysídím. (odchází s Errotium jakoby směrem do města, pak ale nenápadně, zatímco se kuplíř
s bankéřem baví, zajdou do Romantikova domu)
- 20 -
530
540
HYP. A ty mi ještě něco chceš, kuplíři?
PORN. Jo, těch deset min, ať mám vůbec z čeho žít, než se trochu zmátořím.
HYP. Dostaneš je, zítra si pro ně pošli. (odchází směrem do města)
PORN. To se mi ten obchod hezky povedl – teď půjdu sem do svatyně obětovat bohům šafrán
a trochu toho zázvoru. To děvče jsem totiž kdysi dávno koupil jako malou žábu za deset min.
Teď mě tak napadá, že toho člověka, co mi ji prodal, jsem už pak nikdy neviděl. Ten už bude
nejspíš dávno pod drnem. Ale co je mi do toho? Hlavně že mám svoje prachy. Komu holt
bozi přejí, tomu štědře nadělují. Teď se půjdu postarat o tu oběť. Musím přece myslet na
svoji budoucnost. (odchází do chrámu)
Za hudebního doprovodu přichází voják se svým průvodem směrem od města. Vede s sebou bankéře.
GAI. (zpěv) Já, Miles Gloriosus,
já, jenž przním svobodu.
Já, ničitel národů,
hlasatel podvodů,
jako na potvoru
než napočítám pět,
do bitvy musím zpět.
Mou choť! Mou choť!
Informujte mou choť,
že má náruč už čeká na objetí.
Mám spěch! Mám spěch!
Utíká dějin běh.
Je čas hrobky teď rabovat,
města vyplundrovat,
brát a krást – kořistí plnit loď!
Přiveďte mi mou choť!
GAI. (k publiku) Přicházím naplněn hněvem, a to ne jen tak ledasjakým, ale takovým, s jakým
mám ve zvyku rovnat města se zemí!
POZN. Tak to je chlubivý voják, miles gloriosus. Myslím, že není potřeba víc dodávat…
GAI. (prudce se otočí na bankéře) Jestli mi okamžitě bez mžiknutí oka nevrátíš těch třicet min,
které jsem si u tebe uschoval, vmžiku se rozluč se životem.
HYP. Spíš budeš brzy naplněn lítostí, a ne jen tak ledasjakou, ale takovou, jaká přepadá všechny,
kterým nic nedlužím.
GAI. Ty… Nechtěj mě rozzuřit. Snad si nemyslíš, že tě budu prosit na kolenou.
HYP. A ty mě zase nikdy nedonutíš vracet něco, co jsem ti už vrátil. Nic ti nedám!
GAI. Přesně tak jsem si myslel, že to dopadne, když jsem ti ty peníze svěřoval – že už je nikdy
neuvidím!
HYP. Pak už vůbec nechápu, proč je teď ode mě chceš zpět.
- 21 -
550
560
570
GAI. Chci vědět, komu jsi je dal!
HYP. Tomu tvému Pii…Piovi jsem je vrátil – aspoň říkal, že se tak jmenuje – tvému propuštěnci.
Měl s sebou tenhle dopis, zapečetěný tvým…
GAI. O jakých pitomých propuštěncích a Piích mi to tu fantazíruješ? Žádného propuštěnce
nemám.
HYP. A dobře děláš. Ne jako ti kuplíři, co mají propuštěnců davy, ale klidně je nechávají ve štychu.
GAI. Takže co teda?
HYP. Co by? Já jsem jen splnil tvůj rozkaz, protože mám k tobě respekt. Přece jsem nemohl
odmítnout posla, který přišel s tvojí pečetí.
GAI. Jsi tupější než tupost sama, že jsi mu uvěřil!
HYP. Přinesl řádně zapečetěný dopis, zrovna takový, jaký si mezi sebou posílají úředníci, tak co
bych mu nevěřil? Zkrátka tvoje peníze byly v pořádku vyplaceny, takže to bychom měli a já
půjdu. Měj se dobře, udatný válečníku. (odchází směrem do města)
GAI. Jak se mám teď mít dobře?
HYP. Tak se měj třeba špatně, když chceš. Pro mě za mě…
GAI. (k publiku) Co mám teď jako dělat? Co mi teď pomůže, že jsem srazil do prachu země mocné
krále, když si ze mě dnes vystřelil tenhle budižkničema? (odchází směrem do města)
Z chrámu vychází Pornotékus.
PORN. (vychází z chrámu) Mám dojem, že bohové se těžko můžou hněvat na někoho, komu jsou
evidentně příznivě nakloněni. Jak jsem tady v chrámu vykonal oběti, hned mě napadlo, že
bych si měl od bankéře ty peníze vyzvednout radši hned, aby mi s nimi nepláchl až někam
k Pontu. Přece ho nenechám, aby si s nimi užíval, když si za ně můžu hezky užít sám.
GAI. (vrací se od města) Pózor! Pohov! Nazdar!
PORN. Zdar, Gaiusi Omnibusi Pacone! Vidím, že jsi šťastně dorazil k nám do Epidauru. Tak to u mě
dnes večer…nedostaneš ani slanou vodu.
GAI. Díky za tvou pohostinnost, Pornotéku, rád přijdu a…dám ti co proto! Jakpak se u tebe daří
mému zboží?
PORN. Noo, u mě nijak. Už ti přece nic nedlužím. A mám na to svědky.
GAI. Cože?
PORN. Udělal jsem, co jsem slíbil.
GAI. Okamžitě mi přiveď tu holku, nebo tě nabodnu na svůj meč jako na rožeň, ty lotře
vypráskaná!
PORN. Sám se běž bodnout, ty nafrněná nádhero! Co mi tady vyhrožuješ? Holku si odsud odvedli,
ale tebe budou muset odnést, jestli mě budeš dál takhle urážet. Zvlášť když ti nedlužím
vůbec nic, leda tak pár facek…
GAI. Tak ty mi chceš dát pár facek?
PORN. A nezůstane u toho, že chci – rovnou ti je dám, jestli budeš ještě chvíli prudit.
GAI. Nějaký kuplíř si tady na mě nebude otvírat hubu a všechny mé vítězné bitvy a válečnou slávu
zadupávat do prachu. Tenhle meč a štít už pomohly rozprášit nejeden šik. Nevydáš-li mi tu
dívku, postarám se o tebe tak, že tě z bojiště budou muset odnést mravenci – po kousíčkách!
- 22 -
580
590
600
PORN. Tenhle hřeben, zrcátko, (postupně vytahuje ze záhybu tógy) tyhle natáčky, tahle pudřenka,
ručníček a tyhle kleštičky na obočí už pomohly okrášlit nejeden ksicht. Z těch tvých
nabubřelých řečí a výhružek si dělám asi tolik jako z uklízečky, co u mě myje latrínu! Vydal
jsem tu dívku tomu, kdo mi od tebe donesl peníze.
GAI. A to byl kdo?
PORN. Nějaký Pi…ius. Říkal, že je tvůj propuštěnec.
GAI. Můj propuštěnec? No to snad né! To musel být určitě Darmojed, už je mi to jasné. Že já
hlupák mu sedl na lep! To on mě připravil o můj pečetní prsten, o moji chloubu…
PORN. Jestli tě, Gaiusi, Darmojed připravil o tvoji chloubu, tak u kopiníků už si asi nevrzneš, co?
GAI. Kde najdu Darmojeda?
PORN. Nejspíš tam, kde může něco spadnout od stolu. A vsadím se, že jich tam najdeš i víc. No nic,
já jdu, sbohem a šáteček, vojáku. (odchází do svého domu)
GAI. Sbohem a oprátku, ty lotře! Co mám teď dělat? Mám tu počkat, nebo ho jít hledat? Je vůbec
možné, že jsem se nechal takhle opít rohlíkem? Vyplatím štědrou odměnu tomu, kdo mě
zavede k tomu mizerovi Darmojedovi! (odchází směrem do města)
Dějství páté
Darmojed vybíhá z Romantikova domu.
DAR. (k publiku) Slyšel jsem, že nějaký tragéd…
POZN. Říká se tragik, ty seš tragéd! (k publiku) Bože, to je materiál…
DAR. Slyšel jsem, že nějaký tragik prý kdysi napsal, že dvě ženské jsou vždycky horší než jedna.
Svatá pravda, říkám vám. Ale jaktěživ jsem neviděl strašnější ženskou, než je tahle
Romantikova holka. Ani jsem nikdy o žádné takové neslyšel. Vlastně to ani nejde – takovou
by nikdo ani nemohl vymyslet! Jen co uviděla ten prsten, hned se ptala, odkud ho mám.
„Proč se ptáš?“ já na to a ona, že prý to potřebuje nutně vědět. A tak jí říkám, že jí to
neřeknu. A ona? Aby mi ho vyrvala, zakousla se mi do ruky! Tak tak jsem se té divé sani
vytrhl a utekl před ní ven!
ERR. (vybíhá z Romantikova domu, volá na Romantika, který ji následuje) Pospěš, miláčku!
ROM. Proč? Co se děje?
ERR. Chyť ho, ať ti neuteče! (ukazuje na Darmojeda) Teď jde o všechno!
DAR. Zato já nemám nic. Všechno, co jsem měl, je to tam.
ROM. (chytí Darmojeda) Mám ho. O co vlastně jde?
ERR. Zeptej se ho, odkud má ten prsten. Takový nosíval můj otec.
DAR. A taky moje teta z matčiny strany.
ERR. Dala mu ho maminka.
DAR. A tobě zas tvůj tatínek.
ERR. Mluvíš z cesty.
DAR. Jo, to mi jde. Díky tomu je ta cesta životem hned snazší. Takže co teda?
ERR. Buď tak hodný a nebraň mi najít moje rodiče.
DAR. Já že ti v tom bráním? Podle tebe jsou snad zakletí tady v tom prstenu?
ERR. Narodila jsem se jako svobodná!
- 23 -
610
620
630
DAR. To i spousta dalších, co jsou dneska otroci.
ROM. Tak teď už toho ale začínám mít dost!
DAR. Už jsem ti přece říkal, jak jsem k tomu prstenu přišel. Kolikrát to mám opakovat? Obehrál
jsem o něj Poclusemcluse. V kostkách.
GAI. (právě přichází i s doprovodem z města) To mám ale štěstí, tady ho máme. Jak to jde, dobrý
muži?
DAR. Teď to začalo trochu pokulhávat. Takže, na tři hody, jsi pro? O tvůj plášť.
GAI. Strč si ty svý hody, hody, doprovody někam a koukej mi vrátit ty peníze nebo tu holku!
DAR. Jaký peníze? Co to tady vykládáš za nesmysly? Jakou holku ti mám vrátit?
GAI. Tu, co jsi dneska odvedl od kuplíře, ty lotře zrádná.
DAR. Žádnou holku jsem odnikud neodvedl.
GAI. Ale odvedl, vždyť ji tu vidím.
ROM. Tato dívka je svobodná!
GAI. Moje otrokyně, které jsem nikdy nedal svobodu, ta že je svobodná?
ROM. Tak mi řekni, kdo ji svěřil do tvé moci nebo kdo ti ji prodal.
GAI. Zaplatil za ni můj bankéř. Však mi ty a kuplíř ty peníze vrátíte. A k tomu čtyřnásobek
původní částky jako penále!
ROM. Když si myslíš, že si můžeš kupovat svobodné občanky, navíc kradené, tak si mě dej třeba
k soudu.
GAI. To zrovna!
ROM. Ztratils‘ koule, co?
GAI. (podívá se dolů) Neztratil…
ROM. No, jak tě tak pozoruju, ty žádný tvrdý…argumenty nemáš. Takže tě dám k soudu já.
(k Darmojedovi) A ty mi budeš svědčit.
GAI. Otrok a svědčit u soudu?
DAR. Tu máš, aby sis pamatoval, že já nejsem žádný otrok! (bije ho) A teď můžeš jít třeba k soudu,
saláte.
GAI. A tady máš ty! (vrací úder)
DAR. Pomoc, římští občané!
GAI. Co křičíš?
ROM. Co na něho saháš?
GAI. Protože se mi chce.
ROM. (k Darmojedovi) Pojď sem, já to s ním vyřídím. A neřvi!
ERR. Romantiku, probohy tě prosím, zachraň mě!
ROM. Neboj se, postarám se o tebe jako o sebe sama – nebo jako o svého anděla strážného.
Gaiusi, řekni mi, prosím tě, odkud máš ten prsten, o který tě Darmojed připravil.
ERR. Objímajíc tvá kolena, snažně tě prosím, pověz nám to!
POZN. Ehm, tady bych jen chtěla upozornit na krásné tragické gesto, při kterém prosebník, v tomto
případě prosebnice jednou rukou objímá kolena tomu, koho prosí, a druhou rukou mu
sáhne… (Errotium se natahuje k rozkroku, poznámka se zděsí) Né, na bradu! Radši si to
ukážeme na obrázku. (flipchart)
GAI. Co je vám po tom? To byste se rovnou mohli zeptat, odkud mám třeba tenhle plášť nebo
tenhle meč.
- 24 -
640
650
660
670
DAR. No jo, už se zase naparuje, miles jeden gloriosus.
GAI. Pošli ho někam…pryč a já vám všechno řeknu.
DAR. To jeho všechno bude stejně stát za starou belu.
ERR. Prosím tě, řekni mi to.
GAI. Řeknu. Vstyk! Teď mě všichni dobře poslouchejte. Ten prsten patřil mému otci
Fatalerroriovi. Na smrtelné posteli ho dal mně – jak to má být – jakožto svému synovi.
ERR. Při bozích!
GAI. A tak mě ustanovil svým dědicem.
ERR. Bohové rodinného krbu, stůjte při mně, vždyť já jsem vás vždy měla v úctě. Buď zdráv, bratře
můj!
GAI. Co? Ty? Sestra? Moje? Jestli je to pravda, tak mi teda řekni, jak se jmenovala naše matka?
ERR. Klytaimnestra.
GAI. A chůva?
ERR. Nutricie. To ona mě tenkrát o Dionýsiích vzala s sebou do divadla. Sotva jsme tam přišly
a usadila mě na sedadlo, přihnal se uragán a tribuny se zřítily k zemi. Hrozně jsem se bála.
A najednou mě kdosi popadl – celá jsem se třásla, byla jsem polomrtvá strachy – ani nevím,
jak mě odtamtud odnesl.
GAI. Vzpomínám si na tu hrůzu. Ale řekni mi, kde je teď ten člověk, co tě tehdy unesl?
ERR. Nemám tušení. Ale dodnes mám u sebe prsten, který jsem měla, když jsem se tehdy ztratila.
GAI. Prsten?! Ukaž, ať se podívám.
DAR. Blázníš, nedávej mu ho!
ERR. Nech toho. (podá prsten vojákovi)
GAI. U všech bohů olympských, vždyť je to ten prsten, co jsem ti dal k narozeninám! Za to dám
ruku do ohně. Sestro!
ERR. Bratře!
ROM. Bohové ať požehnají tomuto šťastnému setkání.
DAR. A taky nám všem. Omnibusi, měl bys, myslím, dnes uspořádat hostinu díkůvzdání za sestrynalezení
a Romantikus zas zítra hostinu svatební. Rádi přijdeme.
ROM. Buď už zticha!
DAR. Nebudu, když to tak dobře dopadlo. Vojáku, dej svou sestru za ženu tady Romantikovi. Já jí
dám věno.
GAI. Ty a věno?
DAR. No ovšem – dokud bude živa, bude mít tu výsadu mě živit. To myslím naprosto vážně.
GAI. Tak to je od tebe opravdu laskavé. No, a kuplíř nám teď dluží třicet min.
ROM. Kuplíř nám? Za co?
GAI. Zapřísahal se mi totiž, že kdyby někdo prokázal, že je Errotium svobodného původu, bez řečí
mi vrátí všechny peníze. Takže se jde za kuplířem. Pochodem v chod!
DAR. Skvělý nápad!
ROM. Počkat, nejdřív musíme vyřídit tu moji záležitost.
GAI. Jakou tvoji záležitost?
ROM. Slib mi, že mi ji dáš za ženu.
DAR. Tak na co čekáš, Gaiusi? Dej mu ji za ženu.
GAI. Jestli si to má sestra přeje…
- 25 -
680
690
700
ERR. Z celého srdce si to přeji, bratře!
GAI. Tak dobře.
DAR. Dobře děláš.
ROM. Gaiusi Omnibusi Pacone, slibuješ mi tímto ruku své sestry?
GAI. Slibuji.
DAR. A já ti ji taky slibuji.
GAI. To je od tebe moc hezké… A hele, koho to nevidím? Kuplíř. A jde přímo k nám, i s mými
penězi.
PORN. (vychází ze svého domu, mluví do publika) Kdekdo říká, že svěřit peníze bankéři je špatná
investice – taková hloupost. Já říkám, že to může být investice dobrá, nebo špatná. Sám
jsem si to dnes ověřil na vlastní kůži. Ačkoliv – svěřit peníze bankéři (který je stejně nevrátí),
to ani není špatná investice – to je můžeš rovnou hodit do kanálu. Tak například Hypotékus –
aby mi mohl vyplatit těch deset min, obešel všechny bankéře, ale nebylo z toho nic, tak jsem
se začal domáhat svých peněz pěkně nahlas. A on, že půjdeme k soudu. Měl jsem pěkně
nahnáno, aby náhodou před prétorem nevyhlásil bankrot – z toho bych pak moc neměl. Ale
kamarádi ho zmáčkli, takže mi nakonec zaplatil pěkně ze svého. Teď můžu konečně běžet
domů.
GAI. Hej, kuplíři, chci s tebou mluvit.
DAR. Já s tebou chci taky mluvit.
PORN. Zato já s vámi mluvit nechci ani s jedním.
GAI. Stůj, povídám! Zastavit, stát!
DAR. A koukej hned a okamžitě vysolit ty prachy!
PORN. My snad spolu něco máme? Nebo my dva? (chystá se odejít)
GAI. Třeba to, že z tebe asi brzy udělám nezřízenou střelu a nechám tě natáhnout…na katapult.
A vystřelit!
DAR. A já se zase postarám, aby ses v base pěkně ohnul…až ti dají na krk železný obojek jako
psovi.
PORN. To spíš já nechám zavřít vás dva. Do nějaké pořádné kobky, až zčernáte.
GAI. (k jednomu ze svých otroků) Vezmi ho pod krkem a na šibenici s ním.
DAR. Tam skončí tak jako tak.
PORN. Ach, bohové olympští, občané římští, kam mě to táhnou? Bez soudu? Beze svědků?
Errotium! Romantiku! Při bozích vás prosím, pomozte mi!
ERR. Bratře, snažně tě prosím, nezabíjej ho bez soudu. Staral se o mě vždycky dobře a ani
jedinkrát se mě nedotkl.
GAI. To ale není jeho zásluha! Za to, že jsi ještě panna, můžeš děkovat jedině Asklépiovi, protože
kdyby tenhle darebák byl býval zdravý, už dávno by tě nabízel každému, kdo by jen trochu
chtěl.
ROM. Poslouchejte, já bych tu vaši záležitost mohl urovnat. Ty ho pusť a ty pojď sem, kuplíři. Já vás
rozsoudím, pokud ovšem budete ochotní podřídit se mému rozsudku.
GAI. Tak nás rozsuď.
PORN. Jen pod podmínkou, že mě tvůj rozsudek nepřipraví o peníze.
GAI. Ty peníze, cos slíbil vrátit?
PORN. A jak jako?
- 26 -
710
720
ROM. Dal jsi mu svoje slovo.
PORN. Jo? (k vojákovi) A kde ho máš? A vůbec, slova používám, když chci někomu něco sdělit, a ne
se zruinovat.
ROM. (k otrokovi) Tohle nemá cenu, tak ho zase chytni pod krkem…
PORN. Nééé, slibuju, že udělám všechno, co mi řekneš.
GAI. No vidíš, jak se umíš pěkně chovat. A teď mi odpověz na jednu otázku.
PORN. Ptej se, na co chceš.
GAI. Slíbil jsi, že pokud někdo prokáže, že je tahle dívka svobodná občanka, vrátíš mi všechny
peníze? Ano nebo ne?
PORN. To že jsem říkal? To si opravdu nepamatuji.
GAI. Takže to popíráš?
PORN. Jo, to teda sakra popírám! Kde jsem to měl říct? A máš na to svědky?
DAR. Já jsem svědek. A bankéř Hypotékus.
PORN. Budeš zticha?
DAR. Nebudu! Z tebe si houby dělám, ty mi strach nenaženeš. Slíbil jsi to, já sám jsem u toho byl a
taky Hypotékus.
ROM. Věřím tvému svědectví. Kuplíři, poslechni si tedy můj rozsudek: Ona je svobodná, (postupně
ukazuje) on je její bratr, tudíž ona je jeho sestra, já si ji beru za ženu a ty vrátíš Gaiusovi
peníze. Jednání skončeno.
GAI. A jestli mi ty peníze nevrátíš hned, tak tě dám zavřít, až zčernáš.
PORN. Tys to tedy náramně nestranně urovnal, Romantiku. Ale ono se ti to vrátí, jen počkej. A tebe,
Gaiusi, zatraťtež všichni bohové a všechny bohyně! A teď pojď se mnou.
GAI. S tebou? A kam?
PORN. K prétorovi, to teď bude můj osobní bankéř. Tak zaplatím všem, komu jsem co dlužen.
POZN. Viz můj komentář k verši 376. (chvíli hledí na nechápající publikum) No prostě, že u prétora
mohl Říman vyhlásit osobní bankrot, čímž se zbavil všech dluhů…
GAI. Rovnou do basy tě odvleču a k žádnému prétorovi, jestli mi ty peníze nedáš!
PORN. Nejradši bych, kdybys zhebnul, abys věděl.
GAI. Vážně?
PORN. No sakra vážně!
GAI. No, jak tak znám svoje pěsti…
PORN. Tak co?
GAI. „Tak co“ se ptáš? Jestli mě budeš provokovat, pěkně tě s nima zpacifikuju.
PORN. No dobře, dostaneš ty peníze.
GAI. Ale hned teď!
PORN. Samozřejmě.
ROM. Gaiusi, zvu tě k sobě na hostinu. Vystrojíme svatbu ještě dnes.
DAR. Ať to všechno šťastně dopadne a dobře se daří mně i vám. Diváci, zatleskejte nám!