Masarykova univerzita ~ 1 Filozofická fakulta. Ústf*rf«i i,,,,^.- Přítč. Sign. Syst.č. Ilustrace & Petr Štěpán. 1095 Překlad ©Jan Vilikorsky. dědicové. 1995 Pwyll, vládce dyvedský Tu se počíná Mabinogi Pwyll, vládce dyvedský, panoval nad sedmi okresy v Dyvedu. Jednoho dne byl v svém nejpřednějším sídle, Arbertbu, a přišlo mu na mysl jiti na lov; Glynn Cucb byla ta Část jeho panství, kde clitěl lovjti. I vypravil se té noci z Arberthu a došel až do LUvyn Diarwya, a tam strávil noc. Druhého dne za úsvitu vstal a šel do Glynn Čuchu, aby pustil své psy po lese. Zatroubil na roh, ohlašuje lak počátek honu, a šel za svými psy, až ztratil družinu. A když naslouchal štěkotu svých psů, uslyšel štěkot jiné smečky; ten zněl jinak a blížil se. V lese spatřil paseku, úplně rovnou; a jak jeho smečka dobíhala k jejímu okraji, uviděl jelena, jenž prchal před druhou smečkou. A smečka, která se hnala za ním, asi uprostřed paseky ho dohonila a strhla k zemi. Tu se Pwyll zadíval na barvu těch psů, nevšímaje si jelena. Ze všech loveckých psů, co jich kdy viděl, žádný neměl takovou barvu: byla jasně a zářivě bílá, jejich uši červené. A jako se skvěla jejich bělost, tak zářila i rudá barva jejich uší. Tu šel k psům, odehnal smečku, jež zabila jelena, a dal droby svým psům. V té chvíli spatřil za smečkou přijíždět rytíře na velikém siváku. Na krku mu visel lovecký roh; byl oděn v lovecký šat ze šedé vlny. Rytíř přijel k němu a řekl: „Pane, vím, kdo jsi, a nepozdravím tě." „Ano," děl Pwyll, „snad máš takovou hodnost, že ti to nepřísluší.'' „Věru," odvětil muž, „nezdržuje mě od toho důstojnost mého postavení." „Co jiného tedy, pane?" tázal se Pwyll. „Přisámbůb," odpověděl muž, „tvá nevzdělanost a nezdvo-řilost." .Jakou nezdvořilost, pane, jsi na mně zpozoroval?" „Neviděl jsem větší nezdvořilosti, než odebnati smečku, která zabila jelena, a dáti droby svým psům. To," pravil muž, „byla nezdvořilost. A byťse i na tobě nepomstím, přisámbňh, udělám ti hanby za sto jelenů." „Pane," řekl Pwyll, „učinil-li jsem něco nesprávného, vykoupím si tvé přátelství." Jakým způsobem je vykoupíš?" „Podle toho, jaká je tvoje hodnost. Ale nevím, kdo jsi." „jsem korunovaný král země, z niž pocházím.'' „Pane," řekl Pvvyll, „buď zdráv! Ale z které země pocházíš?" „Z Annwvnu. Jsem Arawn, král Annwvnu." „Pane, jakým způsobem dosáhnu tvého přátelství?" „lile, takto: Muž, jehož panství leží proti mému, ustavičně se mnou válčí, je to flavgan, král Annwvnu. Zbavíš-li mě této pohromy - a to můžeš snadno - získáš si mé přátelství." „Učiním to rád," řekl Pvvyll; „pověz mi, jak to mohu dokázati." „Povím, líie, jak to dokážeš: Uzavřu s tebou pevné přátelství', a to tak, že tě pošlu na své místo do Annwvnu a dám ti nejkrásnější ženu, jakou jsi kdy viděl, aby s lebou spala každou noc, a budeš míli mou podobu a postavu, takže nebude ani komorníků ani dvořanů ani jiného člověka z těch, kdož mě kdy doprovázeli, jenž by věděl, že to nejsem já. To bude až do konce roku, počínajíc od zítřejšrtio dne. Potom se setkáme na tomto místě." „Ano," řekl Pvvyll, „ale i když tam budu celý rok, jak se budu moci setkati s člověkem, o němž mluvíš?" „Mám s ním za rok ode dnešní noci schůzku u brodu. Budeš tam ty v mé podobě a dáš mu jedinou ránu: té nepřežije. A třebas by tě i žádal o druhou, nedávej mu ji, byť tě jakkoli prosil. Když já jsem ho podruhé udeřil, bojoval pak se mnou druhého dne stejně jako předtím." „Ano," děl Pwyll, „a co učiním se svým panstvím?" „Já půjdu na tvé místo," řekl Arawn, „a způsobím, že nebude v tvém panství muže ani ženy, kteří by poznali, že to nejsi ty." „Ano," pravil Pwyll, „půjdu tedy." „Tvá cesta bude nerušena a nic ti nebude překážeti, dokud ne-dojdeš do mého panství; já tě povedu." I vedl ho, až uviděl hrad a obydlí Tu řekl Arawn: „Odevzdávám hrad a panství do tvé moci. Jdi do hradu, není v něm nikoho, kdo by v tobě nepoznával mne. A podle toho, jak uvidíš konati službu, poznáš zvyky bradu." Pwyll šel do hradu. Tam spatřil nejkrásnější ložnice, síně, pokoje a ozdoby, jaké kdy člověk viděl v domě. A když se šel do síně svléci, přišli ho odstrojit mladí sluhové a panoši a každý, jak přicházel, ho pozdravil. Dva rytíři mu přišli svléci lovecký oděv a oblékli mu zlatem prošívaný oblek z brokátu. Také síň byla připravena. Tu spatřil čeleda dvořanstvo (a to dvořanstvo nejkrásnější a nejlépe vypravené, jaké kdo kdy viděl), jak vcházejí dovnitř. S nimi přišla královna, nejkrásnější žena, jakou kdy spatřil, v oděvu z brokátu prošívaném zlatem. Umyli si ruce a šli ke stolu. Posadili se tak, že královna mu seděla po jedné straně a po druhé člověk, kterého považoval za hraběte. Jal se rozmlouván' s královnou, a jak poznal při tomto rozhovoru, byla to žena nejvzdělanější a nejušlechtilejší jak v chování, tak v rozhovoru. Strávili večer při jídle, pití, zpěvech a hodování. Ze všech hradů, co jich kdy na světě spatřil, byl to hrad nejvíce zásobený jídlem i pitím, zlatým nádobím a královskými klenoty. Když přišel čas k spánku, šel Pwyll s královnou spát Jakmile si lehli, obrátil se obličejem k okraji postele a zády k ní; od té chvíle až do druhého dne k ní nepromluvil ani slova. Druhého dne byli k sobě přívětiví a přátelsky spolu rozmlouvali. Ať se však ve dne chovali k sobě sebepřátelštěji, ani jedna noc za celý rok se v ničem nelišila od prvé. Strávil rok lovem, zpěvem a hostinami, v přátelství a zábavě se svými druhy, až přišla noc stanovená k souboji. V době oné noci i nej vzdálenější člověk v jeho panství myslil na tuto slúžku. A on šel ke schůzce se šlechtici své říše. Když přišel k brodu, povstal jeden rytíř a promluvil takto: páni, poslouchejte mě dobře: Toto utkání je mezi dvěma králi, ä to je" mezi n'm'' z'vo1 na z'vot- Každý z nich se domáhá země a panství proti druhému. Vy všichni můžete býti klidni a nechati to mezi nimi dvěma." y0 se oba králové navzájem přiblížili uprostřed brodu a utkali se. A při první srážce Pvvyll, jenž byl na místě Arawnově, udeřil llavgana doprostřed puklice na štítu tak, že mu rozrazil sut na dva kusy, roztříštil mu brnenia llavgana celou délkou svél)° ramene a sv'ého kopí srazil k zemi přes bedra jeho koně. Ilavgan byl smrtelně raněn. „Pane," řekl, „jaké právo jsi měl na mou smrt? Vždyť jsem na tobě ničeho nežádal a nevěděl isem, ztá m^ Pľlíimi WS zabiti. Ale pro Boha," pravil, „skonči, cos za^l' a zab'í mě" pane/' odvětil Pvvyll, „snad mi může býti líto toho, co jsem ti učinil Hled®!) kdo by tě zabil: já tě nezabijú." M0jj věrní pánové," řekl Havgan, „odneste mě odtud. Nyní ie mi s°uzen0 umřití. Nejsem s to, abych vás dále chránil." p^nové moji," děl Pvvyll, jenž byl na místě Arawnově, „vyptejte se a zvězte, kdo z Havganovýcb mužů má býti mým vazalem'" pane," odvětili páni, „každý jím má býti, nebot není krále v celém Annvwnu leč ty." Ano," rek' Pwyll, „kdo přijde oddaně, bude spravedlivě přijat kdo však nepřijde pokorně, budiž donucen mocí meče." 8 Potom přijal hold šlechticů a jal se podmaňovati si zemi a k poledni druhého dne byla obě království v jeho moci. Pak se vydal na cestu k smluvenému místu a přišel do Glynn Čuchu. Když tam přišel, Aravvn, král Annvwnu, ho očekával a s radostí se vzájemně pozdravili. „Ano," řekl Aravvn, „Bůh ti odplať tvé přátelství, slyšel jsem vše. A až přijdeš do své země, uvidíš, co jsem učinil já pro tebe." „Co jsi pro mne učinil," odvětil Pvvyll, „kéž ti Bůh odplatí." Tu vrátil Aravvn Pvvyllovi, vládci dyvedskému, jeho postavu a podobu a sám též přijal svou vlastní. A Aravvn se odebral k svému hradu v Annvwnu a radoval se, spatřiv své dvořanstvo a svou čeled", neboť jich neviděl tak dlouho. Oni však nevěděli o jeho nepřítomnosti a jeho příchod se jim nezdál neobvyklejší než obyčejně. Strávil ten den v zábavě a veselí, sedě a rozmlouvaje se svou ženou a se svými pány. A když se zdálo vhodnější jít spát, než hodovali, Šli spát Král šel na lůžko a jeho žena šla s ním. Nejdříve s ní rozmlouval a pak se s ní pohroužil v rozkoše lásky a milování. Tomu nebyla zvyklá po celý rok, i zamyslila se nad tím. „Ach Bože," pravila, „jak jiné myšlenky má dnes, než měl po celý rok!" A přemýšlela o tom dlouho. Po těchto jejích úvahách se král probudil a promluvil k ní jednou, podruhé a potřetí; nedostal však od ní odpovědi. „Proč se mnou nemluvíš?," tázal se. „Řeknu ti," odvětila, „že jsem nepromluvila za celý rok tolik na tomto místě." „Proč?" pravil Aravvn; „rozmlouvali jsme přece hodně." „Hanba mi," odvětila, „včera večer tomu byl rok, co ses se mnou nebavil, ani nemluvil a neobrátil svou tvář ke mně, neřku-li něco více, od té chvíle, co jsme přišli do postele." Tu se Aravvn zamyslil. „Pane Bože," pravil, „pevného v přátelství a spolehlivého muže jsem to získal za přítele." A tu řekl své ženě: „Paní, nebaň mě! Přisámbúb, nespal jsem s tebou celý rok." A pověděl jí celou příhodu. „Doznávám před Bobem," děla žena, „pevnou oporu jsi nalezl v příteli, co se týče boje, tělesné zdatnosti i zachování věrnosti tobě." „Paní," řekl Aravvn, „na toto právě jsem myslil po tu dobu, co jsem mlčel." „To nebylo nic divného," řekla královna. A Pwyll, vládce dyvedský, přišel do své říše a země a jal se vyptávati svých pánu, jaká byla jeho vláda nad nimi v tomto roce u porovnání s dřívější. „Pane," odvětili, „nikdy jsi nebyl tak moudrý, nikdy jsi nebyl tak laskavý, nikdy jsi nerozdával štědřeji ze svého majetku: nikdy nebyla tvá vláda lepší než v tomto roce.'" „Přisámbúb," zvolal Pwyll, „je spravedlivo, abyste děkovali muži, který byl s vámi." A pověděl jim celou příhodu, jak se udála. „Věru, pane," pravili šlechticové, „děkuj Bohu, že jsi získal takové přátelství. A neodnimej nám panování, jakého se nám dostalo tohoto roku." „Dokážu-li to, neodejmu, přisámbúb," řekl Pwyll. A od té doby počali upevňovati své přátelství a posílali si navzájem koně, honící psy a sokoly a všechny takové klenoty, jimiž se doufali navzájem zavděčiti. A protože Pwyll, vládce dyvedský, strávil tento rok v Annwvnu a panoval tak úspěšně a spojil svou silou a zdatností obě království za jeden den, ztratil své jméno a nazýval se nadále Pwyll, vládce Annwvnu. Jednoho dne, když byl s velikými zástupy páníi v Arberthu, svém nejpřednějším sídle, kde měl připravenou hostinu, vstal Pwyll po prvním jídle k procházce a zamění na vršek kopce, jenž byl nad hradem a jmenoval se kopec arberthský. 10 „Pane," pravil jeden dvořan, „tento kopec má zvláštní vlastnost kterýkoliv šlechtic si naň sedne, neodejde, aniž se nestala jedna z těchto dvou věcí: buď se mu dostane ran a výprasku, nebo spatří div." „Nebojím se, že by se mi dostalo ran nebo výprasku uprostřed takové družiny; div bych však uviděl rád. Půjdu si sednout na kopec." Sedli si tam, a jak seděli, spatřili ženu na velkém a vysokém bělouši, v třpytivém zlatém obleku, která přijížděla po hlavní cestě vedoucí s kopce. Kůň, jak se zdálo všem divákům, šel volným, rovnoměrným krokem. Přicházel do stejné výše s místem, kde seděli. „Aj, pánové/' zvolal Pwyll, „zná někdo z vás tamtu jezdkyni?" „Nikoli, pane," odpověděli. „Nechť jí tedy jde někdo vstříc, aby zvěděl, kdo je." Jeden ochotně vstal, a právě v tom okamžiku, kdy přicházel k cestě, jezdkyně ho minula. Běžel za ní, co mohl nejrychleji; a čím rychleji běžel, tím více se od něho vzdalovala. Když viděl, že se mu ji nepodaří dohoniti, vrátil se k Pwyllovi a řekl: „Pane, nikdo na světě ji nedohoní pěšky." „Ano," řekl Pwyll, „jdi do hradu, vezmi nejrychlejšího koně, kterého uvidíš, a jed za ní." Vzal koně a jel za ní. Když píišel na otevřenou pláň, pobodl koně; a čím více ho bodal, tím více se od něho vzdalovala. A jela stejným krokem jako na počátku. Jeho kůň ochaboval. Když viděl, že jeho rychlosti ubývá, vrátil se k místu, kde byl Pwyll, a řekl: „Pane, nikomu se nepodaří dostihnouti tu jezdkyni. Neznám lepšího koně v celém kraji, a nepodařilo se mi ji dohoniti." „Ano," řekl Pwyll, „je v tom nějaké kouzlo; pojďme do hradu." Šli do hradu a strávili tam ostatek dne. Druhého dne vstali a vyčkali, až byl čas k jídlu. Po prvním 11 . ,m j v i § ,v ,, i^nec všichni, kdož jsme tam byli včera. A ty, prav, jednomu / ^ ^ ^ lej ího kone, Jakého rfíg^ spátřilj žtínu na témž ŠI, na koPľc. s koněm Když ^^ kom, v temz saie, pr,„zde„c, pot ^ . „včerejší jezdkyne.Bud pnpiaven, p . t-„ „Pane," odvětil panoš, „učiním taK^, , " . „ J ... ' ■ fi njm Tu panoš vsedl na kone; Vtom ,ezdkyne pn,ela prot. " mf Jfa od ^q drne nez se usad i v sedle m^ g pano. kon. do Nezdalo se, ze by je a rycb eji ntí/ , • ř J „,j___ , .. ■ i .i * •■ i . Li hvťiebo kun sel sebepomalep. klusu a myslil si, ze i, doboni, ' , ., . .r.„ ' m ' , ' ' _ ,., toni uzdu, ale nebyl i bhze, nez ľo se mu vsak nedáno. Pustil K°m , . . - ..' ' _ ' ,„n hoda kone, tím více se mu kdyby jel krokem. A čím více n( ne' i'ŕľkí kliň nemůže dokázati více, k místu, kde byl Pwyll. „Pane," W uyuy ,« w nu - ,a vétší než dnve. vzdalovala; ,e,. rychlost však *M ^ ^ Poněvadž videi, ze se mu ji " ; místu, kdeb než jsi viděl." rátil se j, ,lu • , , „ niicomu se nepodařilo ji do- honiti. A mela, pnsambuh, jednaní kdyby to chtěla říci Pojďme do do SI, do hradu . strav,, tuto noc^ Když se najedli, tost, l)ruJeho dne sebav.ll f^byl\^ a předevčírem rekl Pwyll: „Kde jsou ti, s nimiž pťl" 7 1 na kopci?" „Zde pane." odvětili. , ^ „Pojdme tedy na kopec rek I * V ■ ^ pod konímu, „osedlej dobré melio KU ' a vezmi s sebou mé ostruhy." Podkoní tak DCbill. bylj divilku „^j Pnsl, na kopec, aby s, sedl,. JjW ^ Jobě g jezdkyn, přijíždějící po teze cesiK> krokem. 12 „Aj. podkoní," zvolal Pwyll, „vidím jezdkyni přijížděti. Sem s mým koněm!" A nevystoupil ještě na koně, když ona ho minula. Pwyll se obrátil za ní a pustil uzdu svému bujnému a bystrému koni, mysle, že ji dohoní druhým nebo třetím skokem. Nebyl jí však o nic blíže než dříve. Přinutil koně k největší rychlosti, jaké byl schopen, a viděl, že se mu ji nepodaří dostihnouti. 1 zvolal Pwyll: „Ú dívko, pro muže, jejž nejvíce miluješ, počkej na mne!" „Počkám ráda," odvětila dívka, „ale bylo by bývalo výhodnější pro tvého koně, kdybys o to požádal trochu dříve." Dívka se zastavila a počkala na něho. Odstranila část závoje, jenž jí měl zakrývali obličej, upřela svůj pohled na něho a počala s ním rozmlouvati. „Paní," řekl Pwyll, „odkud jdeš a jaká je tvá cesta?" „jdu za svými záležitostmi," odpověděla, „a jsem ráda, že tě vidím." „Buďmi vítána," pravil Pwyll. A pomyslil si, že proti její kráse se tnu zdá nepatrná krása všech dívek i žen, jež kdy spatřil. „Paní," tázal se, „povíš mi něco o svých záležitostech?" „Povím," odvětila, „přisámbůh. Nejdůležitější věc pro mne byla vyhledali tebe." „Ach," zvolal Pwyll, „toť nejlepší záležitost pro mne, tvůj příchod sem! A povíš mi, kdo jsi?" „Povím, pane," odpověděla, „jsem Rhiannon, dcera Eveydda Starého. A dávají mě proti mé vůli jednomu muži. Nechtěla jsem žádného muže, a to proto, že miluji tebe. A nebudu chlíti ani nadále, nezapudíš-li mě. A přišla jsem, abych zvěděla tvou odpověď." „Přisámbůh," zvolal Pwyll, „toto jest má odpověď: Kdybych si mohl voliti mezi všemi ženami a dívkami světa, zvolil bych tebe." 15 v s „Nuže;- děla Rhiannon, „je-li tvé smýšlení takové, smluv si se mnou schůzku, než mě dají jinému muži.'" ..Čím dříve, tím lépe," řekl Pwyll. „A stanov schůzku na místě, kde sama chceš." „Ustanovím, pane," řekla Rhiannon. „Za rok od dnešního večera dám na Eveyddově hradě připraviti hostinu k tvému příchodu." „Ano," odpověděl, „budu tam v ten čas." „Pane," řekla dívka, „buď zdráv a pamatuj, abys splnil svůj slib. Odcházím již." Rozloučili se a Pwyll se vrátil k své čeledi a družině. Ať se ho sebe více vyptávali na dívku, Pwyll obracel rozhovor k jiným věcem. Strávili rok až do smluveného času. Tu se Pwyll vypravil se svými rytíři, sám stý, a šli na ťveyddův hrad. Přišel na hrad a byl radostně uvítán: byl tam veliký ruch a veselí a velké přípravy k jeho uctění. A všech zásob na hradě bylo použito podle jeho praní. Síň byla připravena a šli ke stolům. Seděli takto: Eveydd Starý po jedné ruce Pwyllově a Rhiannon po druhé a každý další podle své hodnosti. jedli, popíjeli a rozmlouvali. Když po jídle začínali popíjeti, spatřili vcházeti dovnitř velikého hnědovlasého mladíka královského vzezření v brokátovém oděvu. Když přišel do přední části síně, pozdravil Pwylla a jeho družinu. „Bud" vítán, můj milý," řekl Pwyll, „a posaď se." „Nepůjdu," pravil mu, „jsem prosebník a vyřídím svou záležitost." „Vyřiď ji tedy," pravil Pwyll. „Pane, mám jednání s tebou a přišel jsem k tobě s prosbou." „Ať žádáš cokoliv, pokud je v mé moci, abys to dostal, bude to tvé." „Ach," zvolala Rhiannon, „proč dáváš takovou odpověď?" „Dal ji nyní takto, v přítomnosti svých šlechticů," pravil mladík. 14 . • vis- •*-*«&' „Mu) milý," děl Pwyll, „jaká je tvoje žádost?" „Ty máš dnes v noci spáti se ženou, kterou nejvíce miluji. A přišel jsem, abych žádal ji a zásoby a přípravy, jež jsou zde." Pwyll mlčel, poněvadž neměl, co by odpověděl. „Mlč, pokud budeš cbtíti," řekla Rbiannon. „Nikdy nebylo člověka méně duchaprítomného než ty." „Paní," odvětil Pwyll, „nevěděl jsem, kdo to je." „Je to muž, kterému mě chtěli dáti proti mé vůli: je to Gwawl, syn Cludúv, muž bojovný a bohatý. A poněvadž jsi již vyřkl své slovo, dej mě jemu, aby ses uchránil hanby." „Paní," pravil Pwyll, „jaká to odpověď. Nikdy nedokážu toho, co mi radíš." „Dej mě jemu," řekla Rbiannon, ,,a já se postarám, aby mě nikdy nedostal." „jak se to stane?" „Dám ti malý pytel," odpověděla Rbiannon. „a ten dobře opatruj. On žádá hostinu a přípravy a zásoby, to však není v tvé moci, a já dám hostinu tvé čeledi a dvořanstvu. A to bude tvá odpověď ohledně těchto věcí. Pokud jde o mne, smluvím s ním lhůtu, aby se mnou spal za rok od dnešního večera. Po uplynutí roku přijď sem s tímto pytlem, sám stý, do zahrady tamhle nahoře. Až bude uprostřed zábavy a hodování, vejdi ty sám dovnitř v chatrném oděvu s pytlem v ruce a nežádej od něho nic, než aby ti naplnil pytel jídlem. A způsobím," pravila, „že pytel nebude plnější než dříve, i kdyby se do něho dalo jídla a nápoje, co ho je v těchto sedmi okresech. Až do něho bude dáno veliké množství, Gwawl se tě zeptá: »Bude tvůj pytel vůbec kdy plný?* Odpověz: »Nebude, nevstane-li vznešený a mocný člověk, aby sešlapal jídlo v pytli a řekl: Dost tam bylo dáno.* A já způsobím, že on půjde sešlapati jídlo v pytli. A až tam bude, sevři mu okraj pytle nad hlavou a pak svaž řemínky do uzle. Na krku musíš míti lovecký roh, a až on bude svázán v pytli, zatrub na roh. A to budiž znamení mezi tebou a tvými rytíři: až uslyší zvuk rohu, nechť vejdou do hradu;' „Pane," řekl Gwawl, „byl by nejvyšší čas, abych dostal odpověď na to, co jsem žádal." „Pokud jsi žádal to, co je v mé moci," děl Pwyll, „dostaneš to." „Můj milý," pravila Rbiannon, „pokud jde o hostinu a připravené zásoby, to jsem dala mužům dyvedským a čeledi a družině, která je tu; a nedovolím, aby to bylo někomu dáno. Za rok od dnešního večera bude na tomto hradě připravena hostina pro tebe, abys se mnou spal." Gwawl šel na své panství, Pwyll pak odešel do Dyvedu. A strávili každý z nich ten rok až do doby stanovené pro hostinu na hradě Eveyddově. Gwawl, syn Cludúv, se odebral k hostině, která proň byla připravena, přišel na hrad a byl radostně uvítán. Pwyll, vládce dyvedský, zatím přišel do zahrady, sám stý, jak mu nařídila Rbiannon, s pytlem. Oblékl si těžké hadry a na nohou měl veliké boty. Když poznal, že začínají po jídle popíjeti, šel do síně. Vstoupiv do přední části síně, pozdravil Gwawla a jeho druhy, muže i ženy. „Bůh ti požehnej," řekl Gwawl, „a buď vítán." „Pane," pravil Pwyll, „Bůh ti odplať, jdu k tobě s prosbou." „Budiž požehnána tvá prosba," odvětil Gwawl; „a bude-li tvá žádost slušná, s radostí ti vyhovím." „Slušná, pane," děl Pwyll; „žádám toliko z nouze. Toto je má žádost: aby tento malý pytel, který vidíš, byl naplněn jídlem." „To je skromná žádost," pravil Gwawl, „a dostaneš to s radostí. Doneste mu jídlo!" I vstalo veliké množství sloužících a počali plniti pytel. Ať tam však dávali sebevíce, nebyl plnější než dříve. „Můj milý," pravil Gwawl, „bude tvůj pytel vůbec kdy plný?" „Nebude, přisámbůh," odvětil Pwyll, „ať se do něho dá cokoliv, 17 nevaane-H mUZ' Pa™*í a zemi, a neseslán, oběma nohama j.dlo v pytli a neřekne: Dost tam byl dáno' P Tu řekla Rhiannon GwawIovT: „Druhu, vstaň rychle- ' Mlerád: odpověděl Gwwl I vstal a dal <*f "f**> P^ a tu Pvvyll m jej ^ hlav,,, rychM řVte avíal řemínky na uzel a zatrľubM na svôj roh- V * <** «rfVnikla do hradu a zajali ka dého kdo přišel s Gwawlem, j dal, ho do vězení. Pvvy,, sLdľsľset' staré šaty a boty a všechny ošklivé hadry. ^ A jak jel a ptal se: „CO iare šaty a - —""7 vjíwive naary. A jak jeho družina vcházela dovnitř, udeřil každý do pytfe - ptal se: „G> akou ,}ru 10 'sajete? Hru ,jezevec v pvľ ' odpovídali. A t«''dyse P°prvé hrál iezewr v Kdo vcházei, r—'------" u lu '"ijeiet Hru »jeí odpovídali. A ««'»dy se poprvé hrál jezevec v pytl, „Pane," pravil muz v pytli, „kdybys mě vyslechl, nedal bys mi umřít v pytli" -Pane'- flSí'1 pravda-** « * •«**■ nouti: to by sg mu nerr,e'°stat-„Ano." řekl PW"' »na,oz,'n>» ním podle tvé rady• „Toto je má rada," pravila Rannou. „Nvm- se M ng abys uspokojí' prosebný a pěvce. Necb ho, aby dal každému za tebe, vezmi odI nebo slib, fe ,0 nikdy nebude žádat, zně, ani se proto msOt. A to je pron dostatečný trest - V h „To mu dám* radostl'" Prav