02. Mýtické kosmogonie
Přehled jmen a koncepcí
A. Homér (Ílias)
B. Orfické kosmogonie
C. Hésiodos (Zrození bohů)
D. Ferekýdés ze Syru
A. Homér: i. Texty
01.A.1:
Uprostřed znázornil zem, báň nebeskou, jakož i moře,
slunce, jež únavy nezná a měsíc v úplňku právě,
zhotovil všechny hvězdy, tu ozdobu nočního nebe,
souhvězdí Plejád a Hyad a silného Óarióna,
Medvěda, jemuž i Vůz tak často říkají lidé:
točí se na témže místě a pohlíží na Óríóna,
do proudů Ókeanových jen on se nechodí koupat.
Ílias XVIII 483-89 (překlad R. Mertlík)
01.A.2:
Veletok Ókean též tam zpodobil mohutný, silný,
okolo krajního lemu, kol dokola pevného štítu.
Ílias XVIII 607-08 (překlad R. Mertlík)
B. Orfické kosmogonie: i. Texty
(α) Původ z Noci
01.B.1:
Theologie připisovaná Orfeovi, kterou zaznamenal peripatetik Eudémos (…) počátkem učinil Noc (…).
DK 1 B12 (Damaskios, De princ. 124, překlad F. Karfík v KRS, úryvek 16)
01.B.2:
[Fanés] vložil své slavné žezlo do rukou bohyně Noci, aby se jí dostalo královské hodnosti.
Proklos, In Plat. Crat., ad 396b, zl. 101 Kern (překlad F. Karfík v KRS, úryvek 19)
B. Orfické kosmogonie: i. Texty
(β) „Obvyklá“ theologie podle Rapsodií
01.B.3:
Takováto je tedy theologie týkající se inteligibilní oblasti v Orfických rapsodiích, jak je známe;
filosofové ji vykládají také tak, že na místo jednoho počátku všeho kladou Chrona...
Aithér
Chronos → vejce (třpytivý plášť, mrak) → Fanés (Métis, Érikepaios)
Chaos
(…) Toto je obvyklá orfická theologie.
DK 1 B12 (Damaskios, De princ. 123, překlad F. Karfík v KRS, úryvek 21)
B. Orfické kosmogonie: i. Texty
(γ) Hierónymova a Hellanikova verze
01.B.4:
Orfická theologie známá podle Hierónyma a Hellanika (nejedná-li se ve skutečnosti o téhož autora) je
následující: od počátku, jak říká, existovala voda a látka, která ztuhla v Zemi...
voda nestárnoucí Chronos/ Aithér
Héraklés Chaos → Vejce → netělesný bůh
látka → voda (s Nutností a Adrásteií) Erebos
DK 1 B13 (Damaskios, De princ. 123bis, překlad F. Karfík v KRS, úryvek 24)
B. Orfické kosmogonie: i. Texty
(δ) Athénagorova verze (γ)
01.B.5:
… neboť voda byla podle něho počátkem všeho, z vody se usadilo bahno a z obojího se zrodila živá
bytost, had s přirostlou lví hlavou a s tváří boha zvaného Héraklés a Chronos uprostřed mezi obojím.
Tento Héraklés zplodil obrovské vejce, které bylo naplněno silou svého zploditele a které tlakem puklo
vedví. Z jeho horní části se nakonec stal Úranos a z jeho spodku Gé; vzešel také jakýsi dvoutělý bůh.
Úranos se spojil s Gé a zplodil ženské potomky Klóthó, Lachesis, Atropos...
DK 1 B13 (Athénagorás, Pro Christianis, 18, p. 20 Schwartz, překlad F. Karfík v KRS, úryvek 25)
C. Hésiodos: i. Texty
01.C.1:
Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země,
širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo,
pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí;
v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar
a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší,
údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí
mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum.
Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali;
z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce
z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět.
Země zrodila napřed jí samé podobné nebe,
Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil,
aby blaženým bohům byl na věky bezpečným sídlem;
mocné pak zrodila hory, ty rozkošné příbytky bohyň,
příbytky nymf, které v roklinatých si libují horách.“
Hésiodos, Zrození bohů (přel. J. Nováková) 116-130
C. Hésiodos: i. Texty
01.C.2:
Hélia velikého i Selénu skvoucí a Zoru (Ἠώς – bohyně úsvitu)
která svítí všechněm, i pozemšťanům, i bohům,
nesmrtelným, co na širém nebi obydlí mají,
zrodila Theia, když v lásce se spojila s Hyperionem.
Hésiodos, Zrození bohů (přel. J. Nováková) 371-74
D. Ferekýdés ze Syru
01.D.1:
„... neboť 'smíšení' theologové – ti, kteří neříkají všechno mytickým způsobem, jako např. Ferekýdés a
někteří jiní a také mágové – pokládají plodivý princip za to nejlepší.
DK 7 A7 (Aristotelés, Metafyzika XIV, 4, 1091b8, překlad F. Karfík (?) v KRS, úryvek 41)
01.D.2:
Zas (Zeus), Kronos a Chthonie byli vždycky; Chthonie pak byla pojmenována Gé, ježto jí Zas dá zemi
darem (geras).
DK 7 B1 z DL
01.D.3:
Ferekydés učí, že jsou věčně Zas, Kronos i Země, první to tři počátky, jeden před dvěma a dva po
jednom, že Kronos učinil ze svého semene oheň, vzduch a vodu… a že z těchto počátků, rozdělených
do pěti slují, vzniklo jiné, četné pokolení bohů, nazvané "paterá sluj".
A8 z Damaskia
Shrnutí a zhodnocení
• Záměr a kontext kosmogonií
• vysvětlit viditelnou podobu celku skutečnosti
• možná i podložit stávající náboženské představy (Hésiodos)
• Obecné motivy
• božské bytosti či personifikované přírodní skutečnosti
• proces biologického plození a rození (sexuální spojení či vejce) 
• plození bohů bohy, přitom bohové reprezentují přírodní skutečnosti
(Země, Nebe, Noc atd.)
• zcela schází pokus o „fyzikální“ vysvětlení počátku kosmu
Shrnutí a zhodnocení
• Forma výkladu
• vyprávění, antropomorfní popis vztahů mezi prvotními
(nepozorovatelnými, mýtickými) skutečnostmi
• absence snahy o dokazování či argumentaci, včetně snahy vysvětlit
souvislosti a návaznosti 
• užití alegorií a symbolického vyjadřování
• Pokrok?
• snaha o systematizaci a ucelenost výkladu (Hésiodos)
• explicitní konstatování věčnosti počátků (Ferekýdés)