05. Hérakleitos
Rychlé připomenutí z minula
• Obecné motivy pythagorejských koncepcí kosmu
• čísla a harmonie
• systematický výklad
• Forma výkladu a metody
• opět i mýtická a symbolická vyjádření
• aritmetická dedukce > pozorování
Hérakleitos
a) Kosmogonie
i. Texty
• http://www.phil.muni.cz/fil/antika/kosmologie/6-her_1Vznik.php
ii. Výklad
• velká otázka!
• svědectví pro vznik kosmu X proti vzniku (a zániku) kosmu
• různé názory
Hérakleitos
a) Kosmogonie
ii. Výklad
1) kosmos vznikl:
Z. Kratochvíl (Délský potápěč, s. 202-210, viz část knihy na Fysis.cz, s. 80-90):
Slovo „svět“ (κόσμος) má dva významy. Jeden — aktuální v B30 — označuje
jednotu všeho jsoucího, a ta je věčná. V dalších zlomcích se však tímto slovem
myslí jedno konkrétní uspořádání skutečnosti, které podléhá vzplanutí, a tedy
zaniká, aby pak nutně imanentní aktivitou ohně vzniklo uspořádání nové. Kosmos
je pak v určitém ohledu věčný, v jiném ohledu podléhá opakovanému zániku.
Hérakleitos
a) Kosmogonie
ii. Výklad
2) kosmos nevznikl:
• KRS (s. 255-258, zvláště pozn. 20 na s. 257) předpokládají zmatení ve zlomcích A vlivem
stoické představy o vzplanutí světa — ἐκπύρωσις. Hérakleitos měl na rozdíl od stoiků tvrdit
jen to, že „vše dříve či později se stane ohněm“, nikoli však, že všechno zároveň se stane
ohněm. Svět je v tom případě neustále spalován v jednotlivých částech, a tím obnovován,
ale celkové uspořádání se nemění, tedy např. Slunce bude skutečně naplňovat míry své
dráhy bez ustání.
• A. Gregory (Ancient Greek Cosmogony. London: Duckworth, 2007. S. 68-69) — tato varianta mu
vyšla jako nejsnáze slučitelná se všemi relevantními zlomky, přestože se tím Hérakleitovi
přiznává stanovisko odlišné od všech ostatních předsókratiků.
• SEP („Heraclitus“), D. Graham – Zlomek B30 zřejmě vylučuje možnost, že by svět jako
celek mohl zaniknout a opět vzniknout. Ovšem jeho části se neustále proměňují.
Hérakleitos
a) Kosmogonie
ii. Výklad
2) kosmos nevznikl:
• B30 a B90 (mezi zlatem a zbožím je vždy výměna, obojího zůstává po výměně stejně jako
před ní)
• denně nové Slunce, které nesmí opustit svá μέτρα
• je-li Λόγος reálnou jednotou protikladů, měly by protiklady existovat bez přestání
Hérakleitos
b) Země
i. Zlomky
1. O utváření Země neříká nic…
A1, DL IX 11
ii. Výklad
• tentokrát je to celkem rychlé a jednoduché
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
i. Zlomky
1. Jaké je to obklopující (obloha?), to nevysvětluje; jsou prý v tom však duté nádoby, obrácené
dutinou k nám. V nich se shromažďují jasné výpary, tvoří plameny, a to jsou hvězdy.
Nejjasnější a nejteplejší je plamen Slunce; ostatní hvězdy jsou totiž více vzdáleny od Země,
a proto méně září (viz B 99) a hřejí; zatímco Luna, která je bližší Zemi, se nenese čistým
prostorem. Slunce se ovšem pohybuje v místě průzračném a nesmíšeném, jeho vzdálenost
od nás je uměřená, proto více hřeje a také svítí. Zatmění Slunce i Luny nastávají pootočením
oněch dutých nádob vzhůru. Měsíční proměna podob Luny se děje otáčením v ní co do
malosti nádoby. Den a noc, měsíce, roční doby (viz B 100) a roky, také deště a větry a vše,
co je tomu podobné, vzniká podle rozdílných výparů. Neboť když jasný výpar vzplane v
dutině Slunce, působí den, zatímco když nabude převahy opačný ‹výpar›, způsobuje noc. A
vzrůst tepla z jasného výparu dělá léto, zatímco převaha vlhkosti z výparu temného
způsobuje zimu (viz B 126b). V souvislosti s tím pak vykládá i původ všeho ostatního. O
Zemi však nic neprohlašuje, jaká je a co je, ale neříká nic ani o těch dutých nádobách.
A1, DL IX, 9-11 (překlad Z. Kratochvíl)
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
i. Zlomky
• http://www.phil.muni.cz/fil/antika/kosmologie/6-her_3Nebes.php
14. [Planet je sedm. Fází Luny je rovněž sedm.
dvě srpkovité, /dvě/ půle, dvě oboustraně vyduté, jedna úplňková.
Sedmihvězdí Medvědice: Hérakleitos:
Co do počtu (pořadí, určení?) dob
spojuje se po sedmi ve vztahu k Luně,
rozpojuje se ve vztahu k Medvědicím,
obě znamení nesmrtelné paměti.
Sedmihvězdí Pleiád.
Rovnodennosti i slunovraty po sedmi měsících.]
DK B126a, Tzetzés, Scholia ad exeg. in Iliad., p. 126 (přel. Z. Kratochvíl)
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
i. Zlomky
15. (a)
Když se sejdou měsíce,
/srpek/ se neukazuje tři dny po
so[bě]:
den před, o novoluní, den poté.
/Ale/ někdy v méně dnech
se mění,
jindy ve více.
…
(b)
Když zmiz[í] [n]a do[bu nestejn]ou,
znovu se [prot]i paprskům
uká[že] měsíc.
novo[...
(c)
Když se třetí den měsíc objeví,
šestnáctý den přejde do úplňku
za čtrnáct dnů.
Dožene zbývající (čas)
za třináct dnů.
F 80A Mouraviev, Aristoníkos, Fr. ap.
POxy 3710 (překlad: V. Hladký,
Fysis.cz)
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
i. Zlomky
16. {Lépe a homérovštěji se vyjadřuje Hérakleitos,
když obdobně mluví o Medvědici, místo o severu:}
Mezníky jitra a večera:
Medvědice (ἡ ἄρκτος) a naproti Medvědici její strážce (τῆς ἄρκτου οὖρος) od
jasného Dia.
Strabón, Geographica I, 1, 6, p. 3 (přel. Z. Kratochvíl)
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
ii. Výklad
• ohnivá povaha
• běžná představa voda  výpar  „palivo“ pro oheň
• stále jiné palivo  Slunce je „vždy nové“
• to vše je „fyzika“ protikladů, v jejímž pozadí stojí empirie
• posud v rámci celkového systému, což je pro teorii/výklad plus
• ale co ty nádoby?!
• nezapadají do Hérakleitovy „fyziky“, což je pro teorii/výklad mínus
• nějaký empirický základ – snad pozorování Měsíce?
• absence vysvětlení otáčení – systém asi neposkytuje možné odůvodnění
• ad hoc a naivní hypotéza, byť systematicky rozpracovaná – Slunce, Měsíc, zatmění,
fáze Měsíce
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
půdorys
© Marián Kadlčíkiii. Vizualizace
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
půdorys
© Marián Kadlčík
půdorys
Hérakleitos
c) Nebeská tělesa
• animaceLibora Juhaňáka
• pohyb Slunce během dne
• fáze Měsíce
• zatmění Slunce
půdoryspůdorys
Hérakleitos
d) kosmos jako celek
i. Zlomky
• http://www.phil.muni.cz/fil/antika/kosmologie/6-her_2Fyz.php
5. Oheň je prvkem a (B 90) „směnou ohně je všechno“; děje se to jeho zřeďováním a
zhušťováním, nepodává však o tom jasného výkladu. Všechno vzniká podle protikladnosti
(viz B 8) a celek je v ustavičném toku jako řeka (viz B 91). Všechno je vymezeno a je jeden
svět; rodí se z ohně a opět se spaluje v jistých cyklech střídavě po veškerý věk; děje se to
podle osudového určení. Z protikladů se pak ten, jenž vede ke vzniku, nazývá zápasem a
svárem (viz B 80); zatímco ten, který vede ke všeobecnému vzplanutí, se nazývá souhlasem
(viz B 50) a mírem (viz B 67); proměna se nazývá cestou nahoru dolů (viz B 60), podle níž
vzniká svět. Neboť zhuštěný oheň se zvlhčuje, když se sráží, a tak vzniká voda; zhuštěná
voda pak se proměňuje v zemi, toto je cesta dolů. Země se opět roztéká, vzniká z ní voda a
z ní pak zbývající živly. Převádí totiž skoro všechno na výpary z moře – a toto je cesta
nahoru. Výpary vznikají ze země a z moře; jedny jsou jasné a čisté, druhé temné. Oheň
nabývá moci jasnými výpary, vlhkost těmi druhými. Jaké je to obklopující (obloha?), to
nevysvětluje…
A1, DL IX, 8-9 (překlad Z. Kratochvíl)
Hérakleitos
d) kosmos jako celek
i. Zlomky
5. {[Hérakleitos] tvrdí, že soud světa a všech věcí v něm
nastává prostřednictvím ohně. Proto říká:}
Toto veškerenstvo řídí blesk.
{To jest, že je spravuje,
neboť ohni - věčnému - říká blesk.
O tomto ohni také říká, že je vědomý,
a že je příčinou uspořádání veškerenstva.}
DK B64, Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 7(překlad Z. Kratochvíl)
Hérakleitos
d) kosmos jako celek
ii. Výklad
• spíše „fyzika“ než „kosmologie“
• přeměny „živlů“
• oheň jako aktivní, snad přímo řídící princip
• velmi silné oboustranné propojení dějů „nahoře“ a „dole“ – kosmos jako jeden celek
• míra a pravidelnost dění
Hérakleitos
e) charakter Hérakleitova výkladu
• „temný“
• záměrně víceznačné a velmi hutné vyjadřování
• mýtické výrazové prostředky (jen jako symboly a metafory?)
• fyzikální interakce a přeměny
• oheň jako „zdroj energie“ neustálého koloběhu
Hérakleitos
f) výklad o kosmu v kontextu Hérakleitovy filosofie
• stejné principy
• neustálá proměnlivost a pohyblivost
• pravidelnost a míry
• interakce a vzájemné přeměny „živlů“
• částečně ad hoc předpoklady („nádoby“)
• velká otázka věčnosti či pomíjivosti celku kosmu
Hérakleitos
g) Hérakleitův výklad o kosmu v kontextu vývoje myšlení
• originální představa nebeských těles, ovšem zcela naivní
• žádný pokrok v typických významných kosmologických tématech
• myšlenka pravidelnosti a jednoty v mnohosti jevů  předchůdce
přesvědčení o zákonitosti přírodního dění